Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sladký spánek. Podřimovala naprosto spokojeně, a není se čemu divit, její tělo to po výkonu a užívání magií potřebovalo. Aspoň v tomto útlumu mohla zapomenout na to, že existuje nějaká voda a tuny zdrojů nepokoje a nebezpečí. V jejím snu pobíhaly laně po boku se zajíci a lovili vlky. Nebála se, protože sama byla zajícem. Fialovým zajícem.
Velmi unaveně rozlepila oči, když do ni cosi šťouchlo. Motýl s parůžky? Zaostřila do tmy a spatřila Arryna. Leč opravdu toužila po tom hlavu zase položit a zase zaspat, protože tělo jaksi pořádně necítila, i ona zaznamenala vodu a začala se sbírat. To jim nikde nemohla dát pokoj? No, budiž. Snad už to k úkrytu smečky nebude daleko! Přikývla, poskočila, radující se z odpočinku, a s podivnou svědivou nostalgií, co jí před čumákem na chvíli vytvořila neviditelnou bariéru, čapla po zajíci. Doufala, že najdou dříve Hanku - ta by jí snad mohla přikázat být zase chvíli doma. A jemu taky, podívala se na hnědého. Aby s ním nemusela běhat po všech čertech, protože chce dávat pozor na pacienta. No, za tu cestu už byl samozřejmě více než pacient. Byli kolegové z Alatey a zachraňovali si kejhák.
I ona zvědavě kulila oči na stopy vozíku, a došlo jí až po chvíli, kdo to bude. Obchodník! Nechala Arryna vyřídit si své záležitosti a pak se také bázlivě přiblížila. Nemusela nic říkat - Wuovi stačilo, že trochu váhavě ukázala na věc, co měnila srst. Když měla vyřízeno a s úsměvem podávala obchodníkovi své kamínky, její srst byla stále fialová, ale měla příslib změny. Pomalé, ne náhlé. Tak jak to nyní měla ráda.

>> Alatey

//Nákup
1) Účet před nákupem: 536 | 21 | 15
2) Kupuji:
- Vzhled: 320kšm - využívám 80% slevu (40+30+10) -> 64kšm
- Předměty: Mystery box (50kšm), Kotlík (200kšm + 1 mince) -> 250 kšm + 1 mince
3) Celkem: 314 kšm + 1 mince
4) Účet po nákupu: 222 | 21 | 14

Kotlík v tuto chvíli nemohou kupovat vlci, kteří nejsou léčitelé, nebude tedy do nákupu započítán
Mystery box - 9 - Klubko vlny
Schváleno

× Vydej se hledat bezpečné místo (5/5)

Úkryt našli - malá jeskyně ve skále. Nepřipadalo jí to jako trvalé bezpečí, ale v tomhle bodě výpravy už se byla schopna spokojit i s dočasným bezpečím. Ještě se rozhlédla kolem, zda ve tmě neuvidí třeba nepřející oči predátorů, pak také překročila práh. Také upustila zajíce a zastavila se sotva pod střechou na hlavou, aby se otřepala. Šla snad všechno kolem ohodit vodou? Voda skutečně z jejího kožichu létala, ale jaksi nikdy nedolétla ke stěně, protože kapky se zastavovaly ve vzduchu a levitovaly okolo. Ještě trochu pomoci magie a kožich si vysušila zcela, načež náhlým pohybem hlavy všechnu vodu pospojovala do jednoho tvaru a nemilosrdně poslala ven. Podívala se na Arryna - přestože věděla, že zvládne podobný trik, i z jeho kožichu vysála vodu a vyhnala ji na déšť.
Byla suchá, ale stále byla zima. Lehla si jen kousek vedle od Arryna, protože jinde nebylo místo, a mezi nimi rozežhnula oheň. Nezářil příliš, ale sálal teplo. Kývla na jeho slova. Těšila se domů. Toto byl největší výlet za poslední roky, a přestože nepokoj převládal v její mysli, měla aspoň pocit, že se snažila. Byl takovýhle život v Alatey vždy? Bylo jí to povědomé, to běhání po světě s cílem pomáhat a prezentovat svou smečku, a přesto tak... Jiné. Chvíli se dívala na podřimujícího Arryna, plánovala drżet hlídku, ale oheň brzy vyhasl a ji jako mdloby přemohla únava. Schoulila se do klubka a usnula.

× Vydej se hledat bezpečné místo (4/5)

Ze zajíce v tlamě už ji začínalo bolet za krkem, a tak se rozhodla k chůzi s hlavou svěšenou tak akorát aby úlovek ještě netahala po zemi. Neviděla důvod nač soupeřit s neporazitelnou silou přírody, když se jí mohla prostě poddat. Už tam budeme, zopakovala si s nadějí. Jak to ale mohl vědět? Znal snad konkrétní místo, kam šlo jít, nebo to říkal jen z milosti. Fialka si pomyslela, že není vlče, ale přesto nadějně kývla. Určitě se jen snažil dodat odhodlání jít dál, a v tom ho nehodlala zklamat.
I stopy se roztékaly v bahně, a oni je ochotně opustili. Dobře pro ně. Něco našli! S náhle nalezlou silou se pod vidinou sucha skoro rozběhla tím směrem a začala šplhat do kopce. Předběhla u toho i Arryna. Tlapky nahoru, skok, další... Samozřejmě že cestou zpomalila, protože energie, ale snažila se. Měla pocit, že tam nahoře nevidí jen jednu průrvu či jeskyni, ale rovnou několik. Podmínky sice nebyly zrovna přívětivé, ale zkusila zavětřit - a kromě nějaké lovné zvěře, jejich zajíců a promoklých kožichů nic necítila. Možná nalezli aspoň provizorní bezpečné místo?
Fialka někdy v průběhu zhasla orb světla. Na prostranstvím pod otevřeným nebem bylo více vidět, nechtěla se na to soustředit ani lákat případné predátory. Kudy teď?

× Vydej se hledat bezpečné místo (3/5)

Arrynovi teď už skutečně věřila, že by je ochránil, vzhledem k tomu jak se zdál být zkušený a trénovaný. Nejen fyzicky, ale i v magii. Jaký asi byl při plné síle, nepostižený zraněním a nezpomalován přírodními podmínkami? Určitě jako ta velká voda, pomyslela si s obdivem, ale o sekundu později už zase se staženýma ušima zpytovala svědomí, že si dovolila takto sprostě zesměšňovat situaci využitím vody. Neshledávala situaci ani coulem vtipnou.
Docupitala k boku vlka když zastavil, aby se podívala proč. Cestu jim opět zahradila - překvapení - voda. Chvíli zírala do proudu razícího si cestu strouhou a pak se pomalu obrátila na Arryna. Nenene ne, žádné plavání, skákání ani topení. Ne. Nope, prosim. Obejdeme to? Přešlápla, když do ní drkl, ale vydechla si, protože zamířili pryč. Zase se věnovala spíše hlídání jejich zad, než že by se rozhlížela dopředu. Kousek do kopce nalevo uviděla jakési tmavé místo ve skále a už natahovala tlapku že na něj upozorní, když se vlk otočil se stejnou otázkou. Přikročila tedy blíže a natáhla do vzduchu tím směrem, kde viděla cosi jako skrýš. I kdyby dočasnou, třeba krytý převis, ráda by chvíli vydechla.

× Vydej se hledat bezpečné místo (2/5)

//Mokřady

Co vlastně žilo v moři? Stvůry s mnoha tesáky, co jeden nalezne jen v temných snech, či dobré jídlo a krása? Těžko se tomu věřilo, když teď neměla nejvíc důvodů věřit, že by na tom bylo něco dobrého. Poraženě pochodovala s Arrynem aspoň s jedním zajícem v tlamě a představovala si, jak musí být naštvaný z její absence síly a šikovnosti. Nebo tak o sobě aspoň smýšlela. Pošle ji teď domů při první příležitosti?
Hory byly sice víceméně odolné zatopení, ale pochybovala, že budou bezpečné. I predátoři totiž potřebovali suchý úkryt k přenocování, ne snad? Zatímco tedy Arryn hlídal terén před nimi, volil cestu horskými stezkami a hledal úkryt, ona dávala pozor na okolí a ohlížela se dozadu, aby je něco nečekaně nepřepadlo. Jen tiše pokyvovala na huhlání a rozhlížela se kolem, soustředíc se zároveň i na magii, kterou jim osvětlovala cestu. Mírně se zdržela, když v bahně narazila na pár stop vysoké zvěře, co také vedly do hor. A taky vlčí stopy. Pokusila se na ně upozornit, ale nebrala to jako tak důležité, a tak zase pospíchala za hraničářem. Těšila se, až si usuší kožich a zalehne k odpočinku, ale do té doby hodlala sloužit.

× Vydej se hledat bezpečné místo (1/5)

Tma, co ji obklopila, byla zlověstná. Cítila v nose štiplavou sůl. Co tu dělá sůl? A moment - jestli je tu sůl, jsou tu i živočichové z moře? Fialce každá zlá myšlenka s netopením se zrovna nepomáhala. Čím víc se snažila zápolit, tím horší to bylo. Čím víc zápolila, tím složitější bylo aktivovat magii. Nemohla se nadechnout a hůř - už ani nevěděla, kde je dole a kde nahoře. Možná by se nějakým způsobem nahoru dostala sama, ale rozhodně jí spadl kámen ze srdce, když ucítila srst a zuby svého společníka. Nechala se vytáhnout na mělčinu a snažila se tomu pomoct nějakým kopáním. Ani si nevšimla, že během svého boje upustila zaječí mládě, co nejspíš skončí jako oběť pro nějakou tu močálovou potvoru.
Aby nebyla svačina z nás, pomyslela si stroze, ale vděčně vzhlédla k Arrynovi, který ji zachránil. Jak mu mohla dostatečně poděkovat? Možná by skutečně měla zamířit domů, akorát zpomalovala. Kdysi dávno by možná byla tahoun této výpravy, ale ty dny byly pryč. Tohle je normální, nalhala si pro vlastní zdraví. Chvíli odpočívala opřená o jeden z kmenů stromů, než se s vcelku rezignovaným výrazem na výzvu hraničáře sebrala a jala se ho oddaně následovat. Potřebovali místo, kde si odpočinout. Nebo aspoň ona. Ztratila svůj úlovek, a tak se Arrynovi aspoň pokusila opatrně vzít jednoho ze zajíců, aby nenesl všechny sám.
Šla pomaleji, než předtím. Znervózňovalo ji, jak nejenže nic nevidí, ale taky v dešti ani neslyší, jestli se ve vodě něco pohybuje. Aby aspoň něčím byla užitečná, zase nad jejich hlavami zažehla zdroj světla.

>> Hraniční pohoří

× Projdi se po zatopeném území

<< Hraniční pohoří

Hodnotila to tak, že je lepší držet pysk a krok. Ne, že by si mohla nahlas stěžovat. Cestu horami opět bezduše kráčela za Arrynem, soustředila se na magii a nutila své tlapy do každého dalšího kroku. Vítala, když klesli a skončili v lese - tam totiž bylo možné zpomalit. Terén zanedlouho opět zvlhnul, no a kde měl Arryn vodu po kolena, tam se Fialka brodila po břicho. Poznávala tohle místo, i když byla hladina vody o pár desítek centimetrů výš - tady ji Einar se Stinou našli. Odsud ji zachránili. Snad proto ožila a s ušima vzhůru zkoumala každou větev okolo. Orb světla vrhal zlověstné stíny a ona tak trochu s hrůzou čekala, že se ve vodě každou chvíli objeví nějaký netvor.
Možná to byla chyba začátečníka, že si chvíli kvůli rozhlížení nedávala pozor na to, kam šlape. Nebo za to mohl její vzrůst? Najednou totiž pod vodou v půli kroku zavadila na cosi ve dně neupevněného a vyvedlo ji to z křehké rovnováhy natolik, že jen s tichým rozčeřením vody zmizela pod hladinou. Bylo tu hlouběji, než čekala. Měli by jít pryč. Rudý orb pod korunami stromů zablikal a zhasnul.

<< Nížina hojnosti

Neslyšela zrovna ráda, že stále cítí bolest - co když se to ještě nedoléčilo? A ona ho tu nechávala pobíhat, lovit a plavat přes řeky! Co by na to řekla Šalvěj, kdyby tu byla? Fialka si jen tiše povzdechla a vděčně po hnědákovi vrhla pohledem, když jí ulehčil náklad. Přišla si bídně, že to vůbec bylo nutné, ale aspoň trochu energie tím cestou skutečně ušetřila. Možná i pořídila.
V horách na tom byla voda lépe, ale s nocí se jen stěží hledalo dobrých cest. Pochodovala se za Arrynem a snažila se držet jeho tempa, protože aspoň na to se dalo soustředit. Skoro do něj nabourala, když se zastavil, aby oznámil další postup. Pohlédla na něj s unavenou grimasou, ale věděla, že ho stejně půjde následovat. A vy jste blázen, pomyslela si netradičně kysele, ale na tváři nedala znát žádný odpor. Obdivovala sílu, odhodlání a smysl pro sebeobětování, co vlk ukazoval. Byl to sportovec a vypadal že je celý život ve formě, na rozdíl od ní. Nemyslela si ale že je to v tuhle situaci nejchytřejší, hrát si na hrdinu. Nemohla ho však nechat jít samotného, ne? Ještě by někde uklouzl a zapadl znovu! Ne, že by ho v takovém případě byla schopná vytáhnout, ale aspoň by mohla dojít pro pomoc. Stále věřila ve svůj názor, že cestovat ve svou je výhodnější.
Když se blížili k zalesněnějším oblastem, Fialka vyvolala orb červeného světla, který se jim na další cestě vznášel nad hlavou. Svítil matně, ale dostatečně na to, aby viděli kam kráčí a nerušilo to přirozenou přizpůsobivost zraku.

>> Mokřady

× Pokus se plavat (1b)

Pochvala přišla a ona zavrtěla ocasem na znak díků. Těkla pohledem i k Arrynovým úlovkům. Proč vyká? Hlodalo ji hlavou, zatímco jí společný lov pomohl vybavit pár vzpomínek na smečkové lovy kdysi. Z doby, co ještě měla svého partnera po boku, živého a odhodlaného, ochotného pro ni skočit do ohně. Kde byly ty časy?
Na nížině bylo sice mnoho hojnosti, ale taky vody. Stačila ta chvilka co se věnovali lovu, aby se rozrostla a začala představovat solidní nebezpečí. Fialka si i se zajíci v tlamě zoufale prohlížela řeku, co se jim postavila do cesty. Mohla vypadat, že teče pomalu, ale viděla tu hloubku a docházelo jí, že tohle nebude ledabylá koupel, nýbrž značné riziko utonutí. Past smrti. Otočila se k Arrynovi a dotkla se ho tlapkou - tohle přeci nemohli riskovat! Co třeba to obejít? Sílu pro odpor ale Fialka neměla, a tak se poměrně nešťastně postavila na kraj řeky a snažila se aspoň vymyslet nějakou strategii. Teď byla ta chvíle, kdy bude potřebovat sílu přírody, aby přežila, protože sama se se svou fyzičkou - a ještě unavená po lovu - neměla šanci na druhou stranu dostat. A co Arryn? Co když se mu něco stane? Jak by to doma vysvětlovala? Až když se vrhla do vody a musela se plně soustředit na plavání, obavy odpluly do pozadí mysli.
Proti proudu nedokázala bojovat. Odnášel ji snadno dál jako jako list, nemělo cenu klást odpor. Pomocí magie se držela nad hladinou a nenechala se strhnout nepředvídatelnými proudy a poháněla se vpřed. Sem tam se dokonce mohla odrazit od klády, co uvízla na dně a nebyla zeshora vidět. Křečovitě svírala v čelistech zajíce, a snad jen zázrakem sebe i ty dostala na druhou stranu.
Špatný nápad, špatný nápad, špatný nápad. Na břehu se na chvíli prostě rozplácla a nabírala energii. Nepodívala se Arrynovi do očí, snad protože nechtěla vidět zklamání. Jakmile zase trochu cítila svoje nohy, malátně se zvedla, zase popadla zajíce a rozešla se tam, kam mířili. Toužila po teple a suchu. Na druhou stranu už si nemusela dělat starosti s tím, že mokne - teď byla mokrá kompletně.

>> Hraniční pohoří

× Ulov si na horší časy (3/3)

Jen periferně vnímala, jak se Arryn o sto šest rve se svým hbitým cílem, protože měla co dělat. Proklínala nápad lovit v dešti snad každým skokem, co udělala - už nebyla mokrá a od bláta z půli, teď měla špinavý i celý podvozek. Nezdálo se, ale přidávalo jí to váhu, kterou nebyla připravená nést, obzvláště při fyzické námaze, kde potřebovala svou rychlost a obratnost. Aspoň v něčem ostrý déšť pomáhal - části bahna vymýval asi stejně rychle jako se vlčice v běhu špinila.
Pospíchala do dlouhé trávy za zaječím mládětem, které se nejspíše chvíli domnívalo, že je v bezpečí, a zpomalilo - ženoucího se lovce by ale i mrtvý zaznamenal, a tak se dalo na útěk. Řídil ho pud sebezáchovy a z kličkování se Fialce točila hlava. I přeskočila malý potok, který vytvořily srážky, jak se hnala za svou kořistí! Právě v další vodě zaječí mládě nešťastně skončilo, a ona ho pak už jen snadno z břehu vytáhla. Poslední záchrana. Rychle ho snad i z milosti usmrtila a vrátila se zpátky za Arrynem. Cestou pobrala i dospělého zajíce a s oběma úlovky dokráčela za svým společníkem a hledala v jeho očích pochvalu a další plán.

2b - Ulov si na horší časy (2/3)

Zmateně přemýšlela nad tím, jestli své gesto myslí tak že je škoda, že nemluví a tím pádem si nemůžou být blízcí, či jestli mu nevadí, že konverzace vede hlavně on. Z jeho přátelství naznačujícího výrazu ale viděla zrnko pochopení a to musela oplatit úsměvem.
Obavy byly na místě. Narozdíl od něho si byla jistá, že by si případně magií mohla pomoct, dokonce že by díky zemi a vodě dokázala bahno využít, ale... Nechtěla. Přeplněný pohár mohl přetéct. Magie v uplynulých dnech použila násobně víc než za poslední rok živoření a chtěla šetřit svou energii na možný boj s počasím, který se už od pohledu do okolí zdál být nevyhnutelný. Šli se proti němu snad lovem připravit, aby se vyhli hladu? Smečka měla vlčata a spousty členů, obavy byly na místě. Fialka pomalu ztrácela trému a vlastně se těšila, že mají naději něco ulovit, a tak Arrynovi věnovala povzbudivé mrknutí. Také dávej pozor. Zvládnou to. S magií či bez ní. Kdyby to vypadalo hodně mizerně, byla ochotná použít magii. Kdoví, zda nerazí na další podobně snadnou kořist?
Dostala se do pozice, kde měla být, a držela se co nejvíce u země. Neměla k dispozici maskovací kožich jako alateyský hraničář, a tak si jí brzy všimli - to už se ale věci činem hnědého vlka daly do pohybu. I Fialka vyrazila, v bahně díky své nicotné váze i vcelku obratně, ale přesto pro ni bylo složité jednoho ze zajíců doběhnout. Rozběhl se do náhodného směru, a když po něm skočila, rozmázla se i s ním v bahně. Tvor kopal, ale po zápolení dokázala správně mířeným úderem ukončit jeho trápení. Teď už nebyla Fialka tak fialová, vlastně ji slušně postříkalo bahno. Rychle se vyškrabala na nohy a zaznamenala mládě, co se pospíchalo skrýt do trávy. Měla by ukončit i to? Byla to milost? Nemohla váhat , pokud chtěla něco ulovit, a tak vyrazila za ním.

2b - Ulov si na horší časy (1/3)

<< Hraniční pohoří

Její touhy se točily v kruhu. Chtěla pomoct smečce a dohlížet na Arryna a chtěla dopřát sobě pocit užitečnosti, ale zároveň ji hlodalo, že pro to možná není dost dobrá a stejně by udělala lépe, kdyby zůstala v úkrytu. Bylo tak sucho a teplo a snad to byla ochotná proti podmínkám venku nazvat i klidem! Nebylo ale konec konců potřebné obětovat osobní potřeby pro potřeby druhých? Nebyla to pointa omegy, projevovat altruismus? Pomáhat druhým. Zda Arrynovi na cestě skutečně pomáhala, to radši zahnala do temných koutů mysli. S odholáním přikývla na jeho slova o tom, že to dělají pro smečku, a vlastně byla šťastná, že to dělají spolu. Že není sama. Vesele zamávala ocáskem, když se její společník představil. Taky tě ráda poznávám! Působil na ni jako slušňák, ale poznávala že je v řeči zkušenější jak Šalvěj, se kterou trávila čas předtím. Věděl totiž, co říct. To byla úleva, protože musel mluvit za dva. Fialce ze tváře jeho nevyslovená otázka o jméně ovšem smyla úsměv, protože nemohla odpovědět. Otevřela tlamu, snad jakoby skutečně chtěla něco říct, ale zase ji zavřela a provinile zabodla oči do promočené země.
Pohled na promočenou planinu netěšil ani ji. Byla to jako scénka z horroru - jenže ne horroru ve kterém jde o levné vystrašení, ale z těch, které se jednomu zakoření hluboko v osobnosti. Proti tomuto totiž nešlo bojovat. Sklonila hlavu k bahnu, které vytrvale špinilo jejich srst, a také si všimla stop. Vzhlédla ke svému společníkovi s údivem - skutečně chce lovit v tomto počasí? Zajícovci byli obvykle relativně snadným cílem, teď si ale skoro myslela, že jejich široké zadní tlapy a menší váha budou spíše výhodou při pohybu vodnatým terénem. Ledaže... By terénu využili. Králíci žijí v norách, zajíci v trávě. No, teď byli na povrch odkázáni všichni živočichové, zdálo se. Fialka málem šlápla na odpočívající ropuchu. Přikrčila se a také postupovala vpřed.
Po chvilce nepatrně drkla do Arryna. Měla nápad - a taky se od něj hned odpojila do strany a opatrně si razila cestu travou. Snažila se nic netušící rodinku obejít, aby ji nahnala do spárů svého společníka a nejlépe ještě směrem do bahna blízké vodní plochy.

1b - Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

<< Alatey

Spěchala z kopce po rozmáčené hlíně a mokrém kamení, které už ze vší té vody představovalo cestovní hazard. Měla co dělat, aby tomu nebezpečí nepodlehla. Uklouznutí se aspoň vyvarovala zvýšenou pozornosti, to se ale nedalo říct o dešti, co z ní brzy stvořil cosi podobné zmoklé slepici. Fialka už nebyla jen drobná, teď vypadala i nešťastně a pod ne zrovna hustou zplihnou srstí se jí rýsovalo vyzáblé tělo. Už se jí dařilo lépe, to ne že ne - díky Alatey získala zpět sílu do života, ale to potrvá, než se projeví i na těle.
Arryna nakonec dohnala. Zastavil se a čekal - možná přecijen nechtěl utéct? Fialka ho obdařila vykuleným tázavým pohledem a jen koukala, když se dal do mluvení. Snad i pocítila drobné zklamání nad tím, že v sobě najednou nalézá tolik slov. Kéž bych i já mohla. Její výraz se ovšem změnil na cosi mezi ironií a starostí, jak hnědý mluvil o tom, že by tu neměla být. A co on! No, ani nápad, že by ho teď opustila. Tušila, že rozhodně nemá síly na to je dostat z nějaké šlamastyky, kdyby nějaká nastala, ale taky neměla sílu na to se vrátit a Šalvěji do očí naznačit, že pacient se prostě někam vydal, i když k tomu nedostal povolení. A ona ho neuhlídala. V sílu hnědého vlka ale možná i přes to věřila trochu víc než v tu svou - zdál se být schopný, teď, když stál a někam kráčel s jasným cílem. Voda byla problém, co ho zajímal, a v reakci na konstatování se vlčice rozhlédla kolem a pak ještě vzhůru k obloze. Nevypadalo to, že by mělo brzy přestat pršet. A taky se blížila noc - nejhorší čas, kdy čelit neznámé vodě. Pohlédla na Arryna se starostí v očích - co budou dělat? Teď mu rozhodně musela pomoct to prozkoumat! Jít někam v jednom, to by mohlo být nebezpečné. Oplatila mu úsměv za poděkování a zamávala ocasem, než ochotně vykročila dál po jeho boku.

>> Nížina hojnosti

Ze zahloubání si ani nevšimla momentu, kdy se blokáda deště protrhla a srst jí zase začal smáčet chladný déšť. Bylo to tak přirozené. Nebe plakalo pro Cinder a smečka truchlila s ním - že je těch slz nebes ale až příliš a že to bude problém, to si Fialka ještě neuvědomovala. Pomohla zavřít hrob, světla uhasla a s žalostným úžasem sledovala, jak se ze země rve strom a rozkvétá oranžovými květy. Nádherné. Chvíli na ně užasle hleděla, že jí uniklo, že ji snaží vyhledat jejich ještě živý pacient. Až po pár sekundách se v utlumení pod náporem vzpomínek a emocíc rozhlédla kolem, aby zjistila na tvářích výše postavených, co se bude dít dál. Nevěděla, zda ji láme používání magie, déšť či tíha této události a pohled na vlčata padlé členky smečky, ale neměla náladu více trávit ve skupině. A snad tu ani nebyla třeba.
Kdepak, měla tu jednu povinnost, a otočila se k místu, kde ještě před chvílí Arryn posedával. Popadla ji panika, když ho tam nenašla. Jejda! První ho hledala v davu - snad přišel blíž promluvit s někým ze smečky? Ale neúspěšně. Všimla si jeho hnědé srsti, jak odchází kamsi do hor. V rozpacích se podívala po Šalvěj, zda si toho všimla taky, ale pak už spěchala za utečencem.Co ho napadá? Bylo to nejhorší počasí na procházky!

>> Hraniční pohoří

<< Úkryt

Když se dali do pohybu, měla fialová vlčice oči víc na Arrynovi, než na cestě. Cupitala po jeho boku, připravená ho podepřít. Bála se, že by snad mohl spadnout, a toho si v takovém případě chtěla všimnout včas, protože si byla jistá, že kdyby spadl na ni, asi by oba skončili jako placka. Po pár desítkách kroků ji přesvědčil o jistotě své chůze, jak kráčel víceméně sám, a tak si dovolila přestat se křečovitě soustředit na svůj úkol a dívat se, co se vlastně dělo kolem.
Vyměnit úzkost spojenou se starostí o druhé za cítění atmosféry, co okolo pohřbu panovala, ovšem nebyla zrovna výhra. Fialka si všimla až později, že všude zní zvuk dopadajících kapek, ale vlastně vůbec není mokrá, a vzhlédla k obloze, kde vodu clonila magie. Otočila hlavu zpět k Arrynovi, když se zastavil dřív než u davu, a přikročila blíže. Ukázalo se, že je ale spokojen s tím sedět tady. Usmála se na jeho poděkování a na chvíli si sedla k němu, než se rozhodla přecijen zamířit blíž k hrobu Cinder. Viděla Hančiny pomněnky, viděla tváře truchlících vlků, a pocítila smutek. Zastavila se bokem, někde za Hankou, a se staženýma ušima sledovala počínání ostatních. Ticho, kterým měli uctít smrt členky smečky, jí dohnalo k slzám. Měl i..? Chtě nechtě si vzpomněla na svou padlou lásku, a sklonila hlavu. Nešla blíž k Cinder, zůstala v pozadí - přece ji za jejího života vůbec neznala. Tak proč se mé nitro pere, hoří a roztéká? Kolik musíme trpět?
Když se alfa vrátil od hrobu a zavelil zavalit hrob, Fialka zavřela oči. Co pěkného ještě mohla udělat? Bůh ví. Nakonec přikázala kořenům, aby nad Cinder pomalu uzavíraly zem a zaplétaly se do sebe. Dělo se tak za doprovodu naoranžovělé záře, jejíž drobné orby pomalu stoupaly vzhůru z hrobu a ve výšce vyhasínaly. Jako jiskry, ale pomaleji.