Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bože, vlez mi třeba na záda! Pomyslela jsem si v mysli ironicky a ráda bych se podle toho i zatvářila naštvaně, ale nedovolila jsem si dál kroutit toto setkání do špatného. Unaveně jsem na Scara hleděla a poslouchala ty řeči a ani jsem si neuvědomila, že se můj výraz pomalu křiví do té příchuti "no to určitě". Měla jsem chuť mu k tomu něco říct. "Promiň, ale území smečky je ohrazeno hranicí z pachové stopy a cítil bys ji, i kdyby jsi měl rýmu!" Podívala jsem se na něj s výtkou v hlase. Možná jsem si tuhle větu řekla spíš pro sebe, aby mi připomněla povinnosti. Jestliže Scar necítil hranici, bylo možné, že je něco špatně a já se tomu půjdu podívat na zoubek, i když mi je špatně nebo jsem unavená. Stejně bych musela ven, najít si nějakou bylinu na bolest hlavy, protože jsem si uvědomila, že právě hlava mi teď třeští, jako kdyby narazila na skálu ze železa. Přinutila jsem se zase tvářit neutrálně, ba i přátelsky, i když to nebylo jednoduché. Shay mluvila inteligentně a Scar opravdu nevypadal, že by něco chtěl vyvést, a tak jsem se opět z fáze nabručená vzbuzená vlčice dostala zpět do své vlastní kůže, fáze normální vlčice. Další slova cizince jsem pak tedy sice dvakrát nevnímala, ale zato jsem už ani neměla chuť se do toho motat - své jsem si vyřídila. Však byla pravda, že alfa tu nebyl a ačkoli o to víc mi cizinec mrazil chlupy na zádech, o to víc jsem také byla ostražitá a připravená bránit úkryt i smečku. Přeci jenom jsem si všimla, že Scar vlastnil element ohně a nedaleko ležela hromada suché podestýlky, která by možná už stála za vyměnění. Bylo tu tolik práce! Obnovit hranice, ustlat pro všechny ty nové vlky a zůstat na území, případně něco nalovit do smečkových zásob.
Sám Scar se už brzy odporoučel z úkrytu a já si oddechla, přičemž jsem doběhla do skladu jídla se podívat, kolik máme a jestli by tam nebyl flák pro mě. Byly to spíše zbytky, ale kousek jsem si urvala a rychle ho zhltla. Potřebovala jsem zasytit prázdné bříško. Pak jsem zase vyběhla ze sklípku ven a podívala se na mladé vlky, kteří zůstali v úkrytu. Kyle klidně podřimoval, což mě uklidnilo. On měl to štěstí a měl zrovna tvrdý spánek. Já už bych teď usnout nemohla - jakmile se jednou za světla vzbudím, už nemůžu spát. "To je sice super, že Felicio brzy přijde, ale podívejte se na tu spoušť. Hranice jsou zřejmě zase slabé a zásoby by potřebovaly doplnit. Podestýlky vyměnit a ustlat, a já nevím, co všechno tu ještě chybí. Měli bychom to tu uklidit," řekla jsem poněkud sklesle. Jestli si má slova mladí vzali k srdci, nevím. Možná jsem spíš prozpěvovala pro sebe - však Felicio asi nebude rád, když zjistí, že bez jeho přítomnosti to tu nefunguje. Alespoň já jsem teď byla připravena hejbnout zadkem. Povzdechla jsem si a protáhla se, jako kdybych se ještě stále probouzela. Pak jsem neváhala a zamířila k východu.

>> Daénská smečka

O co, že teď tu bude umírání (neumírání) habaděj! Tohle je akce jako slovo do pranice, líbí se mi. A pokud budeš potřebovat pomocnou tlapu, ráda nějakou potvůrku nakreslím či za ni zahraji.

Chvíle spánku mi jen prospěla. Byla jsem ze smečkového lovu zničená a zesláblá, a i když se mi vlastně nic nestalo, cítila jsem se raněná. Však u srdce mě hřálo. Měla jsem Kylea, který na nějakou dobu zase zmizel, takže já měla čas se prospat. I on mě odhadl a prokázal mi laskavost.
Zdály se mi pestré sny, ale hned se mi vykouřily z hlavy, když jsem zaslechla slova a zvuk drápků klapajících o kamenný povrch jeskyně. Můj přítel se vrátil. Neměla jsem tu chuť vstávat a vítat ho, ale byla jsem ráda, že tu je. Jen jsem jeho směrem natočila ouško a zavrtěla ocasem, a když se ke mně přiblížil a vmáčkl se do skromně vypadajícího úkrytu, který jsem si přivlastnila, oplatila jsem mu jeho pozdrav olíznutím a položila svou hlavu na jeho krk, jakmile si lehl. Taky se chystal ke spánku, únava z něho jen sršela. "Kde jsi byl?" Zamumlala jsem, i když jsem vlastně nepotřebovala odpověď. Ta nebyla důležitá. Hlavní přeci bylo, že je tady. Že je tu se mnou.
Opět jsem se chystala ke spánku a vlastně jsem i padla zpět do říše snů, ale do čumáku mě začal bít a nepříjemně šimrat neznámý pach. První jsem se jen zamračila, ale když mé podvědomí začalo přicházet na to, že někdo cizí je v úkrytu, kde nemá být, dalo mi signál. Rozmrzele jsem zamručela a těžká víčka donutila zvednout. Kdo mě to rušil ze spánku! A proč okolo toho tolik slov? No, slovy rozhodně neplýtvali. Uviděla jsem tmavého vlka, cizince. Zřejmě si mě dosud nevšiml, a to neměl dělat. Příště asi budu muset před vchod dát ceduli s nápisem "pozor, spící vlk", zakroutila jsem hlavou a pobouřeně frkla. Už jsem se zvedala na všechny čtyři, když se k situaci přihrnula Shay. Ta vlčice měla kuráž a dobré srdce a pochopila jsem její pravděpodobné záměry, které byly jasně patrné, ale nijak jsem nezasáhla - nevadilo mi to. Tohle by asi měl vyřídit nějaký dospělý, a mladou Shay už jsem za dospělce považovala. Ale kdoví, jestli má dost rozumu... A ten vlk mě vzbudil. "Doufám, že to má důvod. Jsem Dorya." Řekla jsem důrazně a rovnou se představila. Tohle asi není řeč na minutku, nevypadal, že chce hned vypadnout. Za to si ale musel všimnout, že vzbudil spící vlčici, a jestli ne, teď to věděl, jelikož rozespalá jsem vypadala až až. Jo, vysvětlil svůj vpád do úkrytu, ale už by klidně mohl odejít. Rozhodla jsem se do toho zasáhnout. "Kousek cesty mlhou najdeš jezero a za ním pohoří. Vysoké hory. Nevím, jestli se jim říká Zelené skály, ale žádné takové v okolí nejsou, nebo o tom alespoň nevím. Pokud máš hlad, pod tím pohořím je velká louka, která je mimo území a je tam dost kořisti. Ale opovaž se něco zardousit na území smečky, a jsi svačinou hladového vlka - teda vlčice," informovala jsem ho stručně a posadila se. Vypadala jsem poněkud nakvašeně, ale přátelské výrazy těchto vlků to brzy změnily do neutrálního, ba i přátelského výrazu. Už jsem se cítila celkem živě - jo, vzhůru jsem byla. A měla jsem hlad. Zbytek řeči jsem ale chtěla nechat na Shay, ale huba mi prostě jela. Drž už pusu, varovala jsem se. Spíš jsem tu seděla pro případ, kdyby se chtěl Scar o něco pokusit, třeba okusit vlčí maso. Pro mě za mě, ať si vlky klidně žere, ale ne do doby, dokud tu není Felicio. A ne na tomhle území.

S Doryou se plánuji vydrápat v hierarchii co nejvýše, takže budu věřit alespoň v deltu. Čas na povýšení nedokážu posoudit, ale jsem si vědoma, že teď jsem byla dlouho pryč a přes prázdniny to o moc lepší nebývá.
Funkce jsem pečlivě pročítala a nejvíc se mi na ni hodí funkce posla a lovce. V téhle stránce je však Dorya celkem flexibilní, takže by v případě potřeby dokázala zastávat třeba i tyto: hlavní vlk, hlídač, chůva, průzkumník.

Díky moc za odměny, jsou tak akorát :D A tlapička se vždycky hodí! A náš úžasný Kyle to vedl moc dobře, takže thank you. Vím, že to v mém případě asi ani není potřeba, ale všechno k Luciovi :3

<< Daén

Vkráčela jsem do úkrytu, pohlcená vlastními myšlenkami, které zkreslovaly můj názor na věc. Věděla jsem, co v úkrytu najdu. Nic. A tak to taky bylo. Felicio prohlížel úkryty a já jsem se šla podívat do skladu jídla. To je blbost, co by tam Enzou dělal? Povzdechla jsem si a došla za Kyleem. On věděl, o co jde a já jsem taky začala tušit. Sice bych si normálně pero pyšného ptáka normálně s bohyní nespojila, ale došlo mi to, protože stejným způsobem zmizela dříve Shay. Podobným. Bohyně za sebou tentokrát ale zanechala i známku své přítomnosti. Alespoň to vysvětlit... Ne. Bohyně musela dospět k názoru, že Enzou tu už asi nemá co dělat. Ostatní vlci včetně alfy prohlíželi dál, jen já jsem zůstala stát na místě a civět na paví pero jako bez duše. Ani nevím, co jsem cítila - jestli to byl smutek, nebo vztek, nevím. Nepohla jsem se ani když na mé srsti přistály kapky vody z jezírka. A i Felicio si to uvědomil, protože Kyle potvrdil mé obavy a alfovy zřejmé taky. Ostatní se vyhrnuli ven za alfákem, já zůstala v úkrytu.
Ještě nějakou chvíli jsem stála a nevěděla, co dělat. Nakonec jsem hlasitě vzdychla a popošla ke svému pelechu, který jsem si při první noci tady přivlastnila. Podestýlka byla ješté docela čerstvá. Udělala jsem dva kroužky a položila se. Nejspíš mě přemohla únava. Proto nebylo těžké usnout.

<< Bull Meadow (přes Mlžné pláně)

Vrhla jsem se do mlhy, kterou už jsem nesčetkrát prošla. I zabloudit jsem tu dříve několikrát stihla, ale dnes ne. Ne to už se v téhle krajině vyznám až moc dobře, abych musela hledat mapu, kterou bych se řídila. Však jsem tu byla docela dlouho a také jsem byla jediným členem, který znal osobně vlka, za kterým jsme se teď hnali. Bylo smutné vědět, že nikdo z těch vlků... Darkey, Dail, Perla, Amorphis ba ani Kyle nevěděli, kdo to ten Enzou je. Dříve mě a Kylea Felicio této rodiné záležitosti zasvětil, ale můj partner se ztratil v mlze a Enzoua nepoznal osobně. A pak už byl lov a Enzou nikde. Ne! Někde tu být musel. Nad tím přemýšlením jsem celá rozpálená zrychlovala, ale když jsem se z toku myšlenek zas vysvobodila, zpomalila jsem a počkala na mého hnědáka. Už to netrvalo dlouho a byli jsme u úkrytu, Felicio čekal. Viděla jsem mu na očích, že má obavy. Když Enzoua nenajdeme, co se bude dít? Podlomí to život našeho alfy? Jiskra naděje v mých očích hasla. Pach Enzoua zde nebyl, a jestli náhodou ano, byl velice starý. A Felicio potřeboval podporu. "Nemohl se někde schovat? Třeba je to celé jenom hra." Ale nebyla, a já si toho byla vědoma. Prostě byl fuč. Jen mi chybělo logické vysvětlení. "Co myslís, Kyle?" Zakňučím tiše, tato slova byla jen pro jeho ouško. Felicio očividně také cítil zradu, a já neměla v úmyslu jeho stav keště horšit kecy o tom, jak jsem šťastná, že Kyle a já jsme partneři, ať chce nebo ne. Podívala jsem se po vlcích kolem, Darkey a Dail se mi zdály zmatené, ale Darkeyina noha vypadala lépe. Alespoň něco se vydařilo. Jakmile Felicio zaplul do úkrytu, ještě jsem věnovala starostlivý pohled mladým článkům smečky, pak jsem obratem naklusala a také vklouzla do jeskyně.

>> Úkryt Daénské smečky

Podívala jsem se na modrou vlčici, ale ta mi nevěnovala pozornost. Viděla jsem toho dost, abych vytušila, co se stalo. Ale stejně mě reakce mladé vlčice zaskočila. Byla hrozně útočná, nebo za to mohla situace? "Shay, Shay... Enzou určitě někde bude, nemohl se jen tak vypařit. A... vím, jaké to je, ztratit rodinu, zmizet z jejich života," pokusila jsem se ji uklidnit, ale nic naplat. Neposlouchala mě, očividně. A já se jí nedivila. Musela cítit hroznou křivdu, zradu nás všech. Já nechtěla, aby se tak cítila, Mois Gris vždycky viděl mou milou a přátelskou verzi, kterou jsem si hlídala. Myslela jsem na bratry a rodiče, protože já jsem z jejich života zmizela. Už jsem nebyla jejich součástí, ale v mém srdci pro ně místo stále bylo. Shay neměla obvzláště veselé vlčetství. Je špatně, že je s ní teď zacházeno takhle. Asi bylo i zbytečné si myslet, že z toho vyroste. Ale co já bych se jí měla plést do života? Žijeme přítomností.
Otočila jsem se na Kylea, protože ten mi ještě všechno, co měl na srdci, nestihl říct. Udělala jsem pár kroků od Shay, neměla jsem zájem, aby ona a její kamarádi museli z blízkosti pozorovat naše pěkné chvíle, když teď měli náladu pod psa. Jejich situace mi jedno nebyla, ale musela jsem vnímat Kylea, protože právě on mi byl zde nejbližším, když jsem ztratila rodinu a octla se tady. "Kyle, pokud je ve tvém srdci místo pro vlčici, na kterou se teď díváš a jsi ochoten jít s ní dál v cestě života, tak v mé srdce patří tobě. Ráda budu tvou družkou," usměju se a svou hřívou se o něj otřu, na vyjádření důvěry. Jestli byl někdo, kdo si ji v mém okolí zasloužil, byl to jen a jen on. A také Felicio a mí přátelé, ale to byl jiný vztah, než v tomto případě. S přáteli držím krok a alfu poslouchám a mám k němu respekt, ať už dělá cokoliv. Ale tohle bylo zase jiné. Tady se otevírala další kapitola mého života.
A jak jsem to měla v mysli nastavené, tak jsem i konala. Rozběhla jsem se vpřed za alfou Feliciem a zbytkem smečky, držíc krok s mým partnerem.

>> Daénská smečka (přes Mlžky)

Za mě je to už potvrzené dávno :D

Ano, ano, herní akce mám dvě (*koukla na papírku vedle*), a to hellowen a postovanou po vánocích.
A teďka nově bych ještě poprosila o odznáček za partnerství.
Děkuju!

Posadím se a ocas si obtočím kolem tlapek, uši mám zvědavě stočená vpřed. Cítím jeho nervozitu. "Co se stalo, jsi zraněný?" Zeptám se tiše, stále pozorujíc jeho tvář. Tušila jsem, co má na srdci, ale v téhle chvíli by mě to opravdu nenapadlo. První to vypadalo, že někoho hledá, když se rozhlížel kolem, my jsme tady byli sami dva a zbytek smečky opodál. Opravdu mi nedocházelo, co se děje. Co ode mě chce? Proč mě nenechal dělat svou práci? Pomáhat ostatním? Možná byl naléhavější případ, než Darkey. Ale šlo to vůbec? Možná měl nějaké tajemství nebo prostě potřeboval psychickou podporu. A od toho jsem tu byla, abych pomáhala. Vždycky jsem připravena vyslechnout si jiného vlka, který je mi sympatický. Ucítím jeho hlavu v mé husté srsti na krku a pomalu si dávám pět a pět dohromady. Ale je to vůbec možné? Může mne někdo milovat? Každopádně se mi to líbilo. Opětovala jsem mu objetí a svou přední tlapkou jsem ho objala. Zavřela jsem oči a nechala ho, aby mě svalil do trávy. Několikrát jsem ho taky olízla, když jsem měla možnost, ale to on měl hlavní slovo. Pak jsem mu položila tlapku na hruď. Posadila jsem se proti němu. Na jeho slova jsem však stejně zticha. Nechci, aby si myslel, že jsem ho odmítla,
a tak se k němu přiblížím, čímž naruším jeho osobní prostor, až tak, že se naše čenichy málem dotýkají. Takže tady začínala nová kapitola. "Já vím," usměju se a na mém výrazu se cosi změní. "Já tebe taky." Snad jakoby se ve mně objevila nepředstavitelná důvěra k němu. A štěstí. Ty dlouhé roky hledaní partnera byly k ničemu, protože láska by nebyla láska, kdyby nebyla opětovaná. Vždyť on za mnou sám přišel! Znamenalo to snad, že bude mým partnerem?
Uslyšel jsem alfovo vytí a zvedla hlavu. Uši jsem měla přitisklé k hlavě. Proč teď? Proč nás pořád musel někdo rušit? Proč nás nenrchají si vyřídit své záležitosti? Muselo to být důležité. Ale alfa nevěděl, že tu řešíme tohle, nemohla jsem mu to dávat za zlé. On za to nemohl, měl svá pravidla, smečká měla zákony a on je jejich představitelem. Pustila jsem se hned za hnědákem. "Enzou?!" Vyděsím se. Byl pryč? Asi se toulal někde poblíž Daénu, nebo ne? To nebylo možné, że by byl pryč... Byl by to průser. Doběhla jsrm za Kyleem, nechtěla jsem teď být sama, když mi vyznal lásku. Nebyl to ale omyl? Teď se choval zase úplně jinak... Felicio se pustil směrem ke smečce. Čekala jsem na Kylra.

Tak nějak jsme se už chovali jako smečka, což mne nesmírně těšilo. Bylo to jako se vrátit časem - do Jasperu, mého rodného kraje, kde jsem byla důležitá a byl to můj domov. Teď mým domovem byl Daén a bylo třeba obnovit ho pořádně. Sice už jsme byli smečka, ale stále tu byly mezery. Třeba jsem ne všechny znala - třeba právě Darkey nebo ta béžová vlčice, co neměla chuť se zapojovat, zřejmě. A právě o tomhle jsem přemýšlela, když jsem sbírala něco, co mělo černé vlčici s modrými znaky pomoci. Přemýšlela jsem o budoucnosti - jak to půjde se smečkou dál, jestli rozšíříme území nebo jestli se budou měnit posty, jak to bude se Shay a Enzouem... Když se vrátím k postižené a otočí se ke mně Kyle s prosbou, kývnu mu na souhlas a ještě věnuju úsměv Darkey a Perle. Však jestli Perla měla taky letité zkušenosti s léčením, tak jistě mohla Darkey pomoci stejně jako bych jí pomohla já. Nevěděla jsem sice, co ta zajímavě zbarvená vlčka chystá, ale já jsem se otočila a vydala se do prostoru v louce, abych našla nějaké další bylinky. Ze všeho nejvíc Darkey teď potřebovala klid, teplo, vodu a příjemné a účinné zacházení. "Jasně, Kyle,
pojd se mnou. Můžeš mi pomoct," usmála jsem se vlídně, když už jsme kráčeli pryč. S radostí ksem přijala jeho nabídnuté maso. Dlouho jsem nejdla, ale i tak mému menšímu sportovnímu tělu stačilo méně. A před chvílí jsem taky jedla, tak jsem měla šanci volné místo v mém žaludku ještě doplnit. Netušila jsem, co potřebuje, ale poslouchala jsem jeho slova. Překvapil mě tón, jakým mluvil, a taky slova samotná. A o to víc mě pohlcovala zvědavost. Očima jsem pátrala po bylinkách ve vysoké trávě, ale všude jen plevel a ne příliš účinné rostliny. "Jistě, povídej," řeknu přátelsky, přičemž jsem upřela své zelenkavé oči do těch jeho. Felicio naši, respektivě Kyleovu omluvu přijal, a tak jsme se odvrátili od veškerých členů smečky a já jsem byla připravena si vyslechnout to, co měl hnědák na srdci.

Jo, máš pravdu... Jen nevím, jestli počítat i mé minulé charaktery (Blue, Texas).

Akce: Kdybych počítala i je, tak je to pro mě cca pět herních a 28 neherních. K tomu 5 zlatých.
Jestli to však počítám jen za Doru, tak mám 8 neherních a tři herní, z toho jednu vítěznou.

Tvorba: Ano, tu mám, a to z Listopadu 2017 - Malíř

Dlouhodobé - Jestli to počítáme i s Blue, tak jsem tu 3 a půl roku (s cca tří měsíční přestávkou). Jestli počítám jen Doru, tak to teď je (nebo bude) rok.

A nakonec jestli se tedy počítají ty minulé charaktery, tak mám z Texase Yalor.

//Až zítra, jestli to nevadí :D

Posty - 198 postů - z toho přes sto herních - Pisálek
Smečka - stát se členem smečky