Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Dor už má po zkouškách, zítra bude čas na pár postů, jestli chceš :3

Vlastní nápady - Úryvky z magií - a - Slova v postech - -> 6 tahů -> dál a dál po cestě - všechny money k Dor, kuju!

POSUNUTO a PŘIDÁNO

Tak zase dáme něco jednoduchého, co všichni známe, ne? Použijte v postu tato slova:

orel
zlý
nebe
zlatý
míč
žába

Zadaná slova použiješ jednoduše do tvého příštího herního postu, v jakémkoli pořadí a jakkoli vyskloňované (nezapomeňte slova podtrhnout!), posílejte mně do vzkazů (buď zkopírovat post, nebo odkaz na příspěvek).

Když jsme tu načli téma magií a už měli možnost hádat podle povahy vlků, proč bychom to nezkombinovali?
Úkolem je uhádnout magii podle úryvků z ní. Popisujte, kde se ten text nachází - jestli je v popisu magie, nebo v jejím levelu (a v jakém) + samozřejmě název magie.

1. Nepřítel se už jen tak z obmotání končetin nedostane. Na tomto levelu umí vlk obmotat i celého zajíce a zardousit myš.

2. Takováto krev má odpornou černozelenou barvu. Pokud si svou krev nehlídáš a necháš ji jako žíravinu delší dobu, začne rozleptávat i tebe, což už nijak nevyléčíš a můžeš díky tomu umřít.

3. Úrovně magie nelze přeskakovat (lze k magii dokoupit/přidat v jednu dobu jen 1 lv.)

4. Je to spíše doplňující magie, která je vhodná pro ty, jenž se bojí tmy. Ty to hlavně ovlivňuje z hlediska většího sebevědomí a odbourání strachu.

5. Vlk dokáže určit polohu kořisti či vlka až na 2 herní prostředí.

Bonusová otázka: Jak se dříve jmenovala magie ZVĚD?

D.

Prosím ťapkat dál - 12 tahů -> na rozcestí nahoru.
Všechny odměny k Doře, díky.

POSUNUTO a PŘIDÁNO

Bylo dobře, že mi nechal alfa možnost činit se. Možná jsem nebyla léčitelka zasvěcená do léčení bohy, ale všechna ta léta mne naučila mnoho věcí, některé mi byly opravdu užitečné, jiné naopak. Ale znalost přírody byla vždycky dobrá, obvzláště teď to vypadalo, že budu mít možnost opět probrat starší zkušenosti a vrátit se v čase do dob, kdy bylo všude plno zranění, která potřebovala péči. Zamávala jsem ocasem a hned zase od alfáka zmizla, zamířila jsem ke Kyleovi. "Díky! Ale myslím, že to nestojí za řeč... Však jestli se bude Felicio ptát, tak mu to řeknu. Byla to bžunda," zasmála jsem se a podívala se mu do očí. "Takže se ti ve smecce líbí, že?" Dodala jsem, hlavu s ušima u hlavy jsem mu položila na rameno. Pak už ale nebyl čas na dlouhé mazlíčkování. Cože, mazlíčkování? Co mě to napadá? Podivila jsem se. Připojila jsem se k černé vlčici se znaky, které zářily i do dne. Podpírala jsem ji, ona se o mne opírala dost, však jsem se jí nedivila. Neměla zrovna nejkrásnější zranění... Však já už jsem v hlavě měl krásný plán, co s tím. Jen sehnat vodu, heh. Ale i bez vody by to vlastně bylo uskutečnitelné! "To se neboj, vše se naučíš. Ve smečce nejsi poprvé, nebo ano? Udělala jsi pro lov, co jsi mohla, ale jedno ti mohu slíbit, tohle zranění tě nezabije. Jen zatím zůstaň k klidu.
Uvidím, co můžu udělat," řekla mile. Darkey byla příjemná vlčice, žádné kousavé poznámky, komunikovala. Mozek teda kopyta nezasáhly. To možná byla vtipná představa, ale při fraktuře lebky a poškození mozku bývalo zranění velmi špatně hojitelné a bez pomoci bohů mnohdy i smrtelné. Brzy se k podpírání přidala i nová posila smečky, mladá vlčice se zajímavým zbarvením. "A ty jsi Perla, že ano? Moc si vás zatím všechny nepamatuju," pozdravila i ji. Pomohla jí s Darkey, která ztěží chodila, natož aby ještě běžela někam za kořistí. Teď se ale mohla najíst, to znamenalo nějaké síly. Kyle tu byl také, a když se černá svalila do trávy, tak dal vědět i zbytku smečky o špatném stavu jednoho člena. "Pomůžu ti, Perlo. Vyznám se v léčitelství." Tohle możná mohlo vyznít egoisticky, ale tón, kterým jsem to říkala, takový nebyl. Jen jsem musela pomoci... "Porozhlédnu se po pár rostlinách," sdělím jim a svižným krokem zamířím směrem k Mlžným pláním.
Moje atletické nožky sloužily dobře, veškerá bolest opadla. Cestou ke stěně z mlhy jsem si ještě z klisny užďobla jedno či svě sousta. Byl by zázrak, kdyby to nepřilákalo parazity a mršináře. Zelenkavýma očima jsem v trávě hledala rudou barvu. Nikde nic. Až když jsem se dostala blíže k mlze, tak jsem zahlédla to, co jsem hledala. Jelikož tohle byla bohatá louka, tak tady nebyla o nejrůznější rostliny nouze. A Rudonožku jsem našla, to mohlo alespoň trochu pomoci. Hlavně tato rostlina měla rychlejší účinky, proto jsem právě po ní pátrala první. Natrhala jsem jí plnou tlamu, avšak vybírala jsem hlavně kusy, kde už byl květ odkvětlý, nebo naopak ûplně rozkvetlý. Byla jsem si vědoma, že Darkey to všechno bolelo, a tohle bylo řešením.
S tlamou plnou téhle rostliny jsem rychle doběhla zpět za nimi. Celé to hledání ani sbírání mi netrvalo dlouho, ale kdoví, co za tu dobu mohli stihnout ostatní. Zřejmě asi ne moc. Na místo před Darkey jsem párkrát udupala stébla, než jsem tam položila to, co jsem přinesla. Makovičky jsem zuby rozkousla, až se z nich vysypala černá zrna máku. Tak jsem to zopakovala i u jiných a jednu část zrn jsem narovnala a přisunula k Darkey. "Tumáš. Sněz to." Jestliže mne černomodrá vlčka poslechla a učinila tak, tak mohla za pár chvil po pozření zrn pocítit určitou úlevu od bolesti. Ne sice stoprocentní, protože makovicky nebyly úplně zralé, ale rozhodně to mohlo vylepšit její psychický stav, protože nějaké ty bolestli mohly ustoupit. Počkala jsem, jestli bude ještě někdo jiný potřebovat lékařskou pomoc a ulevit si zrny máku, zároveň jsem čekala, jestli zrna alespoň trochu zapůsobí. Pak jsem se však vydala na stopu další bylince.

Taky se chci přidat! Ovšem, pokud budeme přetahovat do července, tak tu nebudu...

Penízky na Doru, děkuju :3

PŘIDÁNO

Mně limetkově zelenou, prosím! :3

Možná už to nebyla tak dlouhá doba, během které jsme skolili klisnu, ale mně se to zdálo ještě jako věčnost. Odředina nebolela, nevšímala jsem si jí, nebylo to nic vážného. Však ještě nějakou dobu jsem běžela v blízkosti klisny a společně se zbytkem smečky se nám ji povedlo nasměrovat přesně tam, kde jsme ji chtěli mít. Perfektní! Ale věděla jsem, že tohle může být ještě nebezpečné., měla jsem se proto napozoru. Uskočila jsem vedle, když se na hřbetě klisny objevila mlaďoučká Shay. Měla jsem nutkání na ni zavolat, ať to nedělá, ale to už jsem zaslechla vytí a přepočítala si členy... Nikdo nechyběl, tak jsem se nezdržovala. Shay odpadla a zachránily ji šlahouny, já jsem pokračovala s klisnou i dál. Když se mi v trávě naskytl pohled na vlčí kožichy, skočil jsem pryč ve chvíli, když na ubohou uhnanou a vynervovanou klisnu skočily a skolily ji na zem. Já jsem ji rychle přeskočila. Chtěla jsem ukončit její trápení rychle. Černá vlčice se znaky měla zřejmě stejný záměr. Silou jsem se zakousla do krku klisny jak nejsilněji jsem to uměla, a že to nebyla malá síla. Ačkoli jsem byla unavená, adrenalin ve mně pořád vřel a trhla jsem hlavou ke straně, což klisnu definitivně usmrtilo. Jen škoda, že to Felicio neviděl, však má tlama i tesáky zůstaly krvavé.
Ohlédla jsem se po ostatních. Všichni byli nějak potlučeni, no nejhůř na tom byla podle mě ta černá vlčice se znaky. Na mysl mi ihned vyplanuly obrazy z minulosti. Však to už se náš alfa zakousl do kořisti a já si klidně sedla, v mých očích hrdost. Byla jsem spokojena, proto jsem na tváři měla úsměv. Dokázali jsme skolit kořist, a to hned dva koně, a to jsme se mezi sebou pomalu ani neznali. Když Felicio dojedl, hned jsem k němu přiskočila, chtěla jsem... Pozornost? "Felicio, myslím, že můžu pomoct... Ty víš, jak jsem to dělala minule, ty víš, že v mém minulém domově jsem byla léčitelkou. Prosím, dej mi možnost ošetřit zraněné," hleděla jsem mu do očí, však uši podřízeně sklopené vzadu. Ani jsem neměla chuť jíst, ale chuť pomáhat jsem měla. Však i přesto jsem si utrhla z klisny kus masa a spokojeně ho schroupala. Doufala jsem, že mi ti žravci ještě něco nechají, protože jsem pohledem zavadila o vlčici, která potřebovala pomoc. A taky to byla možnost si pokecat s Kyleem, alespoň pár slov. "Byl jsi suprovej! Je to tvůj první smečkový lov, nemám pravdu? A vypadal jsi, jako kdyby to byl tvůj živel," strčila jsem na chvíli svůj čumák do jeho hnědé srsti. Pak jsem se však vydala za černou vlčicí, která už od pohledu cítila bolest z nohy, jasně kulhala. Pravděpodobně to nebylo její jediné zranění. A já věděla, co dělat. Přiběhla jsem k ní a podepřela ji, aby se jí lépe šlo. Však k tomu druhému koni to kousek ještě bylo. "Ty jsi Darkey, že? Vítej ve smečce, já jsem Dorya," doufala jsem, že bude mít alespoň trochu náladu se se mnou bavit, jinak jsem jí nemohla tak efektivně pomoci. Vlastně nikomu. "Necítíš se dobře, cítím to na tobě. Ale statečně jsi bojovala, rozhodně jsi dost přispěla," pokusila jsem se jí zvednout náladu. Zároveň jsem se při chůzi rozhlížela kolem, protože bylo čerstvě léto a všude zeleň, bylinky rostly. Doprovodila jsem vlčici až k druhé kořisti a ještě čekala. Nehodlala jsem užírat z téhle kořisti, moje část byla nahoře, blíže k území. Viděla jsem však jedno - lov byl sice úspěšný dvojnásobně, ale při pohledu na zlámané a unavené vlky mi nebylo dvakrát do tance. Ano, taky jsem byla unavená, ale když jsem myslela na něco jiného, ani jsem to necítila. Mnoho z nás bylo se zraněním, a kdyby je nechali jen tak, bylo tu riziko, že se rány nezahojí dobře.

//Lov rozhodně dobrý, chválím organizaci a i ostatní rychle a aktivně odpovídali, že to hlo s dějem. Díky tomu to i uběhlo rychle a líbilo se mi i využití magií a vzájemnou spolupráci vlků, která byla řízena naším alfákem :D

Děkuji za lov, rozhodně bylo zajímavější jedou lovit ve větší skupině, Daén opravdu vypadal jako smečka. A zaslouží si to. Těším se na další lov ;)

Dle mého názoru jsme byli s Kyleem sehraný tým. Dokázali jsme si rozdělit práci, ale i tak jsme dělali něco pro toho druhého. Bylo zajímavé pozorovat, že on, vlk, který nikdy nebyl pořádně členem ve smečce, tak se bleskově chytl a dokázal nejen spolupracovat, ale i pochopit smečkový lov jako takový. Pamatuji se, že když jsem byla vlče, tak mi to zezačátku vůbec nešlo, spolupracovat s ostatními. Teď to bylo jako se vrátit do minulosti, do mých povedených smečkových lovů. I přes mé mnohé zkušenosti se smečkovým lovem jsem však byla ráda, że je tu Kyle se mnou. On se mě snažil chránit, ale tohle okolí začínalo být čím dál nebezpečnější, Morph se vypařil a byli jme na ně jen já s Kyleem. "Pryč! Poběž!" Křiknu na něj a rozběhnu se pryč, až mi plánovaně trsy odlétají od tlapek. Díky tomuhle manévru se mi podařilo odtamtud dostat - s hnědákem v zádech. Měla jsem namířeno k hřebci s kulhající klisnou, kam už se stáhl i zbytek smečky. Tam se po chvíli přihnal i alfa a dal nám v rychlosti další pokyny. Stačila jsem se jen podívat na to, jak s křikem skáče na hnědého hřebce, ale pak jsem uslyšela dusot kopyt. O zdrhajícím stádu jsem věděla, ale ta paličatá klisna si očividně také myslela, že nám dokáže utéct. "Zdrhá!" Rozběhl jsem se okamžitě za ní, z jejího pravoboku. Díky mému atletickèmu tělu a nižšímu vzrůstu by bylo jednoduché ji dohnat, ale i přesto, že pajdala, tak už měla nějaký ten náskok. "Musíme ji donutit obrátit to nahoru! Pozor na kopyta!" Vznesla jsem do vzduchu, však nejsem si jistá, jestli mě všichni slyšeli. O kopytech jsem se zmínila z jediného důvodu - ta klisna se pokusila mě zazáhnout, což mě donutilo zpomalit a zpěnit kurz běhu. Byla jsem od ní však stále plánovaně na pravo, a tak jsem na tu poděšenou klisnu začala štěkat chňapat jí po nohách. Měla jsem co dělat, aby se obrátila tím směrem, kam jsme chtěli, aby běžela. Doufala jsem, že je tu někdo dost vytrvalý, protože i jestli ji dokážeme obrátit tam, kde jsme ji chtěli mít, bude to trvat déle, jelikož tohle byla zacházka. Díky jejímu kulhání jsem ji předběhla a vrčela na ni a štěkala, dokud se doopravdy neotočila tam, kam jsem chtěla. Vypadalo to, že teď už bude vše v pořádku a půjde to podle plánu, společnými silami jsme se blížili k cíli. Ta drzá klisna po mně ale znovu vykopla, i když kvůli tomu málem hodila osudný kotrmelec. Projela mnou bolest, ta náhlá síla mne poližila na zem. Však něco jsem si uvědomila - byl to zemní štít vyvolaný okamžitými reflexy, díky kterému jsem měla jen odřené stehno. Zvedla jsem se a běžela dál. Sice jsem cítila bolest, ale opravdu to nebylo nic vážného a rychle to přešlo, takže jsem opět v klidu dohnala naši kořist. Cílová rovinka už nebyla daleko, ale já už jsem na tom byla s energií špatně. Vsechnu jsem ji vynaložila do běhu. Stále jsem se však nepřestávala snažit a sebejistě běžela dál.

Když zaslechnu známý hlas, mé uši střihnou na stranu a mé zelenkavé oči brzy zřou původce hlasu i pachu. Šťastně vyskočím z dlouhé trávy blíž k němu hned, jak s ním alfa domluví. Tohle znamenalo, že přeci jen se spolecně se mnou a ostatními zúčastní smečkového lovu. Teď už jsem se trochu i orientovala ve jménech. Přiskočila jsem ke Kyleovi ve chvíli, kdy se ostatní začali odebírat k lovišti a stádu. "Kyle, tak ty ses vrátil! Bála jsem se, že zmeškáš lov," otřela jsem o něj svůj ocas s rezavým koncem, přičemž jsem hlavu natáhla směrem nahoru, k té jeho. Pohlédla jsem dolů a zřela namodralou srst s červenými znaky a zamračila se. "Není to Shay?" Řekla jsem udiveně. Jak to, že jsem si jí přetím nevšimla? To už jsem tak slepá? Byla to ale dobrá zpráva: Iris ji pustila zpět a vrátila se. Teď však už nebyl čas řešit tyto vzájemné vstahy a záležitosti, protože lov již zřejmě započal. Popřála jsem hnědákovi hodně štěstí a pustila se tam, kam jsem se měla přesunout. Rozuměla jsem všemu, co Felicio řekl, alespoň jsem si to myslela, že tomu rozumím. Však já jsem vlčice stvořená pro smečkovy život. Zajímalo mě, jak to Kyle zvládne. Byla jsem přesvědčena, že si povede stejně dobře, jako kdokoli jiný.
Lov začal a já jsem byla na svém místě, za barevným Amorphisem, jak mi bylo nakázáno. Byla jsem skryta v dlouhé trávě, a jelikož už byla na některých místech žlutá jako náznak příchodu léta, tak mi tahle barva celkem vyhovovala. Perla s Shay byli vzadu a Felicio řešil stádo. Jenže to bylo pozornější, než jsem si myslela. Miji soustředěnost rozrušili koně, kteří se zdáli býti bojovní. Rozhlížela jsem se po nějakém kulhajícím nebo starým neschopným, ale v naší části hold žádný takový kus nebyl. Asi jsou na smečky zvyklí, ale neztrácej hlavu. Musíme být chytřejší, než oni. Zatnu zuby a podívám se po Kyleovi, protože koně v obraně výhružně kopou. Nechtěla jsem žádný z těch kopanců schytat, naštěstí jsem stála v bezpečné vzdálenosti. Uslyšela jsem, že máme vyhlídnutu kořist, což mi dodalo na sebedůvěře a zatla jsem drápy. Vrčela jsem a štěkala, pak jsem se rozběhla proti nim a oni samozřejmě ustoupili, kromě několika, kteří se po mně ohnali kopyty. Málem bych to nestihla vytočit, ale naštěstí jsem byla dost malá na vlastnění obratnosti, abych se vyhla těmto útokům. Takže tohle se očividně neosvědčilo, zkusíme to jinak. Doufala jsem, že by mohla právě teď má magie pomoct, a tak jsem se pokusila ji probudit. Doufala jsem, že teď dokážu víc, než vzkřísit pouhou rostlinu, a že to alespoň trochu pomůže. Prosím, nezklam mě teď! Poymslela jsem si a přeběhla podél řady koňů v bezpečné vzdálenosti, občas jsem se však stejně musela vyhnout nějakému tomu kopytu a vyceněným zubům. Na chvíli jsem zpomalila, abych jim navodila pocitu, že to vzdávám, však potom jsem se rozběhla prnou rychlostí podél té jejich rádoby řady a vedle mě se směrem k nim prášil prach včetně kamínku a hlíny, který je donutil ustupovat. Tímto způsobem jsem sem tam s nějakým klopýtnutím a skokem přes letící kopyto dorazila až k naší údajné kořisti. Vlci tam již byli a oddělovali smace od samice, a to bych nebyla já, kdybych nepřispěla. Dávala jsem pozor na samici a dívala jsem, jak na tom jsou ostatní, přitom jsem však i vnímala koně, který se rychle sápal na nohy. Co nejvíc to šlo, tak jsem i na něj naházela hlínu a kamínky, doufajíc, že ho to buď nějak zdrží, nebo lépe odradí od snahy zachránit tu kobylu, zřejmě jeho družku. Zůstávala jsem v běhu, zastavování by neprospělo. Kulhající klisnu bylo nutné teď odehnat dost daleko od stáda. Ale to, že kulhala, neznamenalo, že je úplně chorá. Čekala jsem na Amorphise, jestli budeme postupovat podle původního plánu, či se toto změnilo. Zároveň jsem se rychle snažila hledat alfu, oranžového Felicia.

<< území Daénu

Bylo to trochu divné se tam jen tak vřítit doprostřed rozhovoru, ale pokládala jsem to za důležité. Musím se přiznat, že můj výraz při prohlížení té mladé vlčice byl možná až moc zvědavý, protože nic podobného jsem v životě neviděla, ale ten pohled jsem ze sebe smyla a překryla ho úsměvem. Začínalo mi trochu svítat, proč je tu tolik pachů. Felicio pořádá nábor! Takže se smečka rozroste. To byla rozhodně dobrá zpráva. Na smečkový lov jsem se těšila od mého příchodu do smečky. Vždyť lov je... Úžasný! A jestli ti všichni vlci, které jsem na území smečky cítila, se lovu účastní také, byla velká šance, že nejen že lov bude úspěšný, ale i že si budeme moct troufnout na něco většího, co vydrží déle. Takže alfa nelhal, zásoby smečky se opravdu brzy rozrostou. Bude-li nám tedy štěstí přát. Stejně jsem přemýšlela o hnědákovi. Však vždyť on už není malé vlče, umí se o sebe postarat. Jen byla škoda, že tuto historickou událost propásne, protože jeho pach jsem tu opravdu necítila."Promiňte, že jsem sem tak vtrhla, nebudu vás rušit..." Řekla jsem na obhajobu.
Jak řekl oranžový, rozběhla jsem se za ostatními mlhou. Tuto cestu už jsem dobře znala a navíc mi teď pomáhaly pachy ostatních. To znamenalo nové známosti! Bezva! Mám ráda, když nemusím být sama. Vynořila jsem se z mlhy a vesele a téměř bezstarostným cvalem doběhla k vlkům, kteří tam postávali. Byli to oni, o tom nebyl pochyb. Nebyla jsem moc v obraze o tom, co se bude dít, ale posadila jsem se do vysoké trávy, kde by mé drobné tělíčko téměř nebylo vidět, kdyby mě neprozrazovalo docela nápadné zbarvení. Felicio však všechny mé pochyby odehnal. Pečlivě jsem poslouchala jeho zdlouhavý až moc podrobný popis, ale to nevadilo, lov je vždycky potřeba si naplánovat. Bylo zajímavé, že si Felicio vybral za kořist zrovna koně, protože ten dokáže docela zranit, s tím mám zkušenosti. Na rozdíl od ostatních se mi při tom výkladu oči nezavíraly. Nejsem typ vlka, co by dokázal všechno uhrát jako herec, já musím mít ve všem jasno a pořádek. "Mám zemi, to víš," pověděla jsem spíše tiše, protože to asi nebylo důležité. Možná by se má magie ale při lovu hodila... Co třeba takové kořeny, co by obmotaly kořisti nohy? Kdepak, na to asi nemám. Podívala jsem se po barevném vlku, kterého jsem měla vystřídat v běhu. "Kolik vydržíš?" Řekla jsem spíše provokativně, ale přesto přátelsky. Byla jsem ráda, že jsem dostala nahánění, běh mi jde asi nejlépe.

2% poprosím do schopnosti lovu, děkuji :)