Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šalvěj, Arryn

Jen letmo zachytila děkovný pohled Xandera po tom, co vyvolala rostliny. Ustoupila stranou a nechala dostatek prostoru pro čtyři silné vlky, co tělo naložili na kožešinu. Smečka se postupně sbírala a opouštěla úkryt, a Fialka to jen tiše pozorovala. Měla jít téže? Einar chtěl vlky s vodou a zemí, a ona patřila do obou kategorií. Pohledem vyhledala Šalvěj, zda dostane nové rozkazy. Třeba by mohla přikázat, aby zůstala tady? Nebo jí jen dala konkrétní roli? Všimla si však, že léčitelka je s Arrynem, který už neležel v koutku, nýbrž se dobelhal až sem. Naklusala za nimi, zrovna když Šalvěj odcházela. Neslyšela jejich konverzaci zdaleka celou, ale o maroda se starala taky, a tak cítila, že tohle je její místo. Chceš jít? Úplně nadšená z toho nebyla, chtěla by mu říct, aby se vrátil a odpočíval, ale neměla tušení, jaký byl jeho vztah k Cinder. Třeba se to dozví? Pokud projevil zájem jít, odhodlaně ho i ke své malé postavě podepřela a dopomohla mu za ostatními ven.

>> Alatey

Cinder okolí
Fialka tedy přiložila tlapku k dílu, a se Šalvějí se postarala o to, aby místo, kde Cinder vydechla naposledy, a kde se ji zoufale snažili zachránit, bylo zase čisté. Držela při tom hlavu nízko a snažila se větším vlkům nemotat pod nohy, když se čistili kožíšek. Vládci vody. Podobní Šalvěji? Neunikla jí podobnost těchto vlků, jak v kožichu, tak ve stáří. Sourozenci? Na moment se takhle podívala i na Podběla, ale když zjistila, že kouká jejím směrem, zase hlavu sklonila. To už Hanka s dalšími přitáhli kožešinu. Fialka se podívala na mrtvou vlčici. Její srst možná byla teď čistší, ale že by to bylo důstojné, to říct nedokázala. Je něco důstojné na smrti? Fialka se sklonila k zemi a tělo Cinder obrostly olistěné šlahouny barvínku, které postupně zakryly všechny rány i pavučinu, co tam zůstala po pokusu o záchranu. Nakonec bující rostlina vykvetla oranžovým květem. Fialová vlčice poodstoupila, vyhýbajíc se pohledem druhým. Bála se, že toto neschválí, leč to byl její pokus o to mrtvé vzdát hold. Toto uměla. A taky se nechtěla ostatním motat při čachrami s kůží, protože na to neměla sílu.

Šalvěj, Hanka, léčitelský koutek

Cítila, že to s šedou léčitelkou cítí stejně, a stačil k tomu sdílený pohled. Fialka se otočila i k Hance, která ji oslovila, a kývnutím přijala úkol, ačkoli úsměv jí neopětovala. Ač je velmi chtěla rozdávat, bylo to těžké - a narozdíl od bety smečky věděla, že ty její nikomu nepomůžou. Jen co tiše vzdala holt padlé člence Alatey, vyvolala vodu a vyčistila si tlapky, vydala se zpátky do léčitelského koutku. Ponechali ho mírně v chaosu. Všimla si, že hnědý vlk už zaspal, a tak se snažila být tiše, když rovnala bylinky zpátky na hromádky. Bokem dala ty, které by použily na první pomoc, kdyby náhodou přišli další ranění. Oheň pod kotlíkem už vyhasl, stejně jako Cindeřin život. Fialka si teprve teď, bokem od ostatních, dovolila pár slz. Svíralo se jí nitro nad známostí této situace, jenže tentokrát neměla kam utéct. A možná ani nechtěla, leč to bolelo a cítila se slabě.

Cinder okolí
A pak se začal vracet zbytek smečky. Fialová vyšla z koutku a postávala v pozadí, zatímco se svěšenou hlavou poslouchala Einarova slova. Dívala se někam na podlahu, prázdně, než se přemístila zpátky k okolí těla padlé vlčice. I ona se zastavila a krátce zvedla tázavý pohled ke kterémukoli členu rodiny poblíž, žádajíc povolení přijít blíž. Zaznamenala, že to dělají i další. Jestli nikdo nebyl proti, prostě docupitala blíže a začala sbírat všechen léčitelský materiál, co tam nechali, a aby nepřekážel, odsunula ho dál. Byl z většiny potřísněn krví a špínou, a tak se nedomnívala, že by něco z toho Šalvěj chtěla schovávat. Nechala kořeny z tohoto odpadu udělat snadno přenosný paklík, než pohled obrátila zpátky k tělu. Byla ochotná pomoct vší magií, co měla k dispozici, ale nechtěla překážet jiným.

Jméno vlka: Dorya
Počet postů: 17
Postavení: omega
Povýšení: -
Funkce: pomocník
Aktivita pro smečku: Naučila Šalvěj pár bylinek a pomáhala jí sbírat. Účastnila se srazu, starala se o Arryna a snažila se pomoct Cinder.
Krátké shrnutí: Se Šalvěj se vydaly na Kvetoucí louku sbírat. Naučila se pár užitečných rostlin, a její stav se zlepšil. Když se vrátily, dozvěděla se od Šalvěj něco málo o jeskyních v Alatey a pak už na srazu vypomáhala v léčitelském koutku.
Smečková minihra: dopíšu

Legenda o Obloucích bohů – aneb jak vlci na Mois Gris přišli

Jen hrstka těch, kteří nyní žijí na ostrovech pamatuje dob, kdy byl Mois Gris ještě pouhým jedním ostrovem omývaným mnoha moři, měl poměrně prosté uspořádání a smečky jen dvě – Zlatou a Daénskou, tehdy usídlenou na Mlžných pláních. A ještě menší hrstka nebo snad nikdo neslyšel příběh o tom, s jakým účelem vůbec ta Daénská vznikla právě na tak na oko nevlídném a nehostinném místě. Někteří však vypráví tuto legendu:
Když byl Mois Gris v rozpuku, vládla mu jeho tvůrkyně, bohyně Iris. To její božskou vůlí vše vzniklo, to v jejím obraze byl vytvořen ráj, ve kterém dala domov živým tvorům. Její kreace však potřebovala poslední přísadu – inteligentní rasu, co bude jejímu světu dominovat, a jejíž strasti i radosti bude moci poklidně pozorovat z nebes. Přestože Mois Gris nebyl první svět, který Iris stvořila, netušila, jak na ostrov dostat vlky, kteří jí přinesou nové příběhy z jiných končin. Mohla vytvořit vlastní vlky, zcela nové, ale nechtěla. Tázala se jiných bohů a tázala se i svého nezkušenějšího syna, Nera, který jí v momentě pravdy navrhl podlý, leč účinný způsob.
Iris znala skupinku bohů, kteří svými emocemi tvořili rozmanitou skupinku. Vládla mezi nimi stará rivalita – a snad i dávné pletky! – ale bohyně pro dnes zahodila všech svých zcestných pocitů a soustředila se na svůj úkol. Pozvala Amare, Medaxe, Verum, Odiu, Met, Fortami, Dolora, Gaudiu, Lucta a Morteuse, aby navštívili její nový svět, a pod záminkou oslav božských ctností je dovedla až na místo dnes známé jako Mlžné pláně. Mlha se zde válela od tohoto dne – Iris s ní hodlala zastřít své a Nerovy zločiny. Zatímco Nero bohy bavil, Iris si odváděla jednotlivce stranou a nabízela jim míst ve svém světě. Špatný krok do neznáma je však už navždy uvěznil ve stroji, který s Nerem vytvořila, aby lapila jejich moc v kamenné struktuře, která nesla jméno Arcus Deum – dnes Oblouky bohů.
Verum, bohyně pravdy, ovšem tuto lest prohlédla, a když zbývala jen ona a Morteus, bůh smrti, strhla se bitva, při kterém byl překrásný netknutý svět z části zničen. Iris s Nerem, poháněni nutností dokončit svůj úkol, však vyhráli, a všech deset bohů nyní bylo navždy svázáno s Oblouky bohů. Zůstal jim jen zlomek jejich původní moci a už nemohli fyzicky manifestovat i kdyby chtěli. Většina jejich magické moci byla totiž využita k tomu, aby se vlci mnoha povah, tvarů i původů mohli dostat sem do líbezného světa bílé bohyně. A když skutečně přišli první vlci, to síla uvězněných bohů jim umožnila sílit a získávat magickou moc. Bylo to první semínko ve fungování světa.
Pro dokončení díla Iris požehnala smečkám. Věděla, že v mlze se stále skrývá důkaz o jejím činu, ale časem… To přestala pokládat za relevantní. I Daénská smečka, která původně měla Oblouky bohů chránit před nechtěnýma očima a hlásit bohyni jakékoli nekalosti ze strany ukřivděných bohů, za nějaký čas zapomněla a odcestovala pryč. Místo zůstalo stát, netčené a jen málokdy navštěvované. Dodnes plní svou funkci – noví vlci stále přicházejí na ostrovy.
Události pohřbil čas.

Cinder a okolí
Žádné z přání na záchranu Cinder, a že jich byla celá smečka, ve výsledku umírající vlčici nepomohlo. Toto nejde vyléčit, rezonovalo Fialce hlavou. Snažily se všichni, ale toto nešlo. Nejdrtivější byly reakce vlčat - chápala veškerý pláč a tragédii, chápala tuto ztrátu. Byla tak... Povědomá. Odstoupila od Cinder v jejich posledních sekundách, aby dala víc prostoru její rodině, a zabodla pohled do země. Kdyby bývala použila magii včas, pomohlo by to? Neměla váhat? Vlčice zemřela, a nejhorší bylo, že oni nebyli schopní nic dělat.

Úkryt se poměrně vyprázdnil. Být vrah skrytý za rohem, měl by odhalenou smečku v nejzranitelnějším stavu. Fialka zatím neplakala - ona tyto slzy totiž už kdysi prolila za svého druha. Krátce zvedla pohled ke Xanderovi, snad hledajíc v něm něco známého, než se otočila k Šalvěji. Došla blíž a zvedla ještě zakrvácenou tlapku, aby ji šedé léčitelce položila na rameno. Nebo aspoň na bok, protože výš nedosáhla. Věnovala jí dlouhý, vážný pohled plný emocí. Tentokrát se neusmívala ani nevrtěla ocasem, ale její výraz křičel podporou. Udělala jsi dobře, Šalvěji. Dobrá práce, Šalvěji. Pak zase sklopila zrak i tlapku a odcupitala kousek dál, někam opodál od truchlící rodiny. Šalvěj chtěla něco Hance, viděla to v její tváři. Fialka zatím byla k dispozici. Obvykle by stále a nevěděla co, ale stejně jako staré vzpomínky ji zmohl starý, téměř zapomenutý zvyk. Lehla si s tlapkami před sebou a po několika sekundách upřeného zírání na krev oči zavřela a čumák položila mezi ně. Bohové ti žehnej, Cinder z Alatey...

Převod z hráče na hráče
Převádím 7 mincí z Doryi na Sonoru, děkuji

Převedeno

Cinder a okolí

Fialka běžela k hloučku vlků s tlamou plnou Plazivce, a i přes nebezpečí zalknutí se trošku snažila rozžvýkat už cestou. Měl pomoct na rány - jenže ty byly na nebohé vlčici mnohem horší, než si Fialka vůbec dokázala představit. U zraněné, na kterou byl hrozný pohled okamžitě začala poskytovat první pomoc. Jen co zabrzdila, plivla si Plazivec na tlapku a vedle Cinder přitom před očima vyrostlo a vyschlo pár trsů mechu. Utrhla ho, otřela s ním kašičku z Plazivce, rychle přilozila na ránu na zádech zraněné a tlapkami přitlačila. Proč to krvácí i skrz hruď? Tohle vůbec nebylo dobré. Vůbec vůbec.
Fialka se nezastavila a nesesypala asi jen díky tomu, že docela věděla, co dělá, a také ji poháněl vztek vlků, kteří okolo začali jiskřit a vykřikovat. Nebo spíš... Otočí se na nás, když neuspějeme? Nemusela znát veškeré info, aby jí došlo, že toto je matka a milovaný člen smečky. Fialka se se staženými oušky podívala na Šalvěj, jestli si myslí to co ona. A myslela, protože vyřkla to oznámení, co každý léčitel říká nerad. Byl tu způsob, jak oddálit nevyhnutelné? Rostlina skrz? Ne, špatný nápad, špatný nápad. Fialka zvedla své třesoucí se zakrvácené tlapky, rozmýšlející se nad tou možností. Rostlina skrz by vyplnila ránu! Než se stihla rozhoupat, rány překryla pavučina, a ona zatlačila znovu, beznaděj v tváři. Na určité rovině odmítala přiznat prohru.

Koutek (Šalvěj, Arryn, Espen)

Na chvíli zavládl klid, a Fialka dokonce mohla u své služby dobře poslouchat, o čem alfa Alatey hovoří. Všichni poslouchali jeho řád a fungovalo to, což jí pomohlo se trochu uklidnit. Brzy se vrátila Šalvěj, tentokrát už jako delta, a fialová vlčice ji přivítala vrtícím ocáskem a poskočením, kterým chtěla naznačit své gratulace. Zavrtěla hlavou na otázku, zda se něco změnilo, a zase se vrátila k Arrynovi. Opětovala mu úsměv. Vypadal, že mu jídlo chutnalo, a že mu vrátilo trochu barvy, ovšem vývar z Trychtýřků udělá líp. Ten nechala na vrchní léčitelce.
Ohlašovalo se nové postavení a jeden z hnědých vlků - co měl také čupřinu, všimla si - povídal o světě, než se úkrytem rozmohla napjatá, kritická atmosféra. Cítila krev a i viděla vlčici, co celá zřízená dorazila a okamžitě si vysloužila pozornost všech v úkrytu. Tohle byl čas léčitelů, a ona léčitelce pomáhala. Už už se rozhlížela, jak pomoct, když se přiřítilo černobílé vlče, co situaci trochu ohlásilo. Fialka mu skočila do cesty, aby neotravoval Šalvěj. Měla držet vlky pryč od léčitelského koutku, že? No, tvářila se z té zprávy vyděšeně, ale byla odhodlaná pomoct Šalvěji, stejně jako pomohla ona jí se trochu zvednout na nohy. Prošla kolem Arryna, na kterého zamračeně zavrtěla hlavou, že on vážně nikam nejde, a pak rychle našla v bylinkách Plazivec, kterého nabrala rovnou celou hrst. Voněla tu krev - muselo jít o zranění.
Zase přiskočila k Šalvěji, připravená ji následovat do peřejí nebo jí Plazivec předat a splnit jiné rozkazy. Pokud žádný nepřišel nebo přišel souhlas, Fialka prostě běžela s šedou léčitelkou asistovat záchraně Cinder. Cítila, že situace je vyhrocená, a ona mohla pomoct.

Léčitelský koutek
Přišla si užitečně, a byl to dobrý pocit. Skoro paradoxní, jak podobná toto byla situace té její na posledním srazu smečky - až na to, že ona nebyla dlouholetým členem smečky. Viděla ve službě v léčitelském koutku nějakou formu vracení dluhů. Astrid, která zanedlouho přišla, už trochu znala. Nebo jen všichni vypadají stejně?

Einar
Mise urvat kus ze srny byl úspěšný a překvapivě s hlavou nahoře klusala zpátky do léčitelského koutku. Věděla, že si asi po cestě zpět vysloužila pár pohledů. Konec konců tu všichni byli tak málo barevní, že by radši zšedla, než být tak vidět. Ještě nepříjemnější bylo, když se proslov alfy zaměřil na ni. Ze slušnosti zpomalila a zvedla oči. Sklonila by hlavu, ale nechtěla, aby se maso ušpinilo od lišejníků víc než muselo. Párkrát mávla ocasem na svůj rozsudek. Pomáhala ráda! Chtěla by se pochlubit, že už ve skutečnosti byla pro smečku užitečná, že byla s Šalvěj sbírat, ale to bylo konec konců tajemství a stejně se jí do nějaké bližší interakce s okřídleným alfou nechtělo. Ne teď, před zraky všech. Nebo vůbec. Byl scary a Fialka ve stresu, že se vlastně mírně chvěla kdykoli, kdy se zastavila. Netrápilo ji, že nikdo nezná její jméno - vlastně si na ono prosté Fialka už zvykla.
Tiše sledovala i představení vlčat, zbytek dění však šla zase vnímat jen napůl ze svého důležitého místa v koutku.

Léčitelský koutek
Vracela se s úsměvem a srnčí maso položila před Arryna. Pokusila se ho i lépe přikrýt kožešinou a pak se vydala přiložit do ohně. Šalvěj se náhle na zavolání alfy sebrala a ponechala jim léčitelský koutek. Fialka jí věnovala vřelý úsměv. Léčitelka šla předvést své znalosti a ona jí mohla jen držet palce, aby své povýšení obhájila. A obhájila! Měla za ní radost. Při poslouchání dění na srazu, co bylo skoro jako přenos v televizi pokukovala odvaru, zda už není hotový, a hlavně po Arrynovi, zda něco nepotřebuje.

Šalvěj, Einar

Fialová vlčice přikývla šedé léčitelce, že je připravená pomoct. Byla ale skutečně? Ani nápad. Vydala se sice také pomoct Arrynovi, kterého sem přinesli v nepěkném stavu, ale jakmile se vchodem začali hrnout vlci, nabízet pomoc a interagovat, Fialku polil studený pot z tolika tlapek a očí, že se s ocasem staženým mezi nohy klidila o pár krůčků bokem, aby nepřekážela. Se svou chabou silou a velikostí stejně neměla jak vlkům pomoci s přenosem. A pak se v úkrytu ukázal i sám okřídlený alfa. Sklopila zrak, ale jeho slova vyslechla a se zavrtěním ocasu přikývla. Pomáhat Šalvěji měla v plánu už předtím, ale možná jí to přecijen dodalo trochu odvahy. A stresu, že se od ní skutečně něco očekává.
Všimla si vlčat, co pobíhala kolem. Hodných pár sekund si je zvědavě prohlížela, než se odebrala k práci, jak ostatně všichni.

Léčitelský koutek
Fialka následovala Šalvěj zpět do léčitelského koutku. Snažila se ignorovat všechen ten hluk hovoru, co v úkrytu rychle sílil a dívat se jen na práci. Jak Šalvěj přikázala, tak Fialka udělala - nějaké to dřevo, co sem kdosi přinesl, hodila do ohniště a ještě v pohybu udělala výpad čelem k ohništi, které náhle zaplálo oranžovým plamenem a obarvilo koutek světlem. Mezitím už přinesli jejich pacienta. Fialka na něj na chvíli upřela oči, nebo spíše skrze něj, jak se snažila potlačit stres, co s takovou spoustu vlků na jednom místě přicházel. Rychle se ale vzpamatovala. Odvar! Pamatovala si, že Trychtýřek na zahřátí sbíraly, a tak ho zaběhla Šalvěji najít mezi bylinky, co ponechaly před úkrytem. Pak došla až k vlčici a podala jí ho. Nechtěla provozovat skutečné léčitelství bez jejího svolení, to přeci nebyla její práce.
Mezitím už se přihnala vlčata s kožešinami. Fialka si se zavrtěním ocasu jednu z nich převzala a položila vedle Arryna. Doufala, že se na ni převalí, nebo že mu někdo pomůže, ona už měla totiž jiný úkol. Quest sehnat jídlo, vodu a teplo už téměř odhodlaným kývnutím přijala dřív, než si uvědomila, co to obnáší.

Volný prostor. Králík.
Fialová omega se rozklusala úkrytem. Myšlenky se jí pletly, jak chtěla zoufale splnit veškerá očekávání. Postupně! Kořist. Cítila jí v okolí mnoho, a ihned jí pohled padl na dvě těla velké zvěře, která ležela uprostřed místnosti. V obležení vlků. Nope. Nu-uh. Ani šance, že by šla tam mezi ně. Poznávala mezi nimi Cipher (nebo snad jejího bratra?) Na to nebyl čas se soustředit! Překvapeně nadskočila, když se kolem rozplály Einarovy ohně a ztraceně se rozklusala dál k východu, přičemž se jen těsně vyvarovala kolizi s utíkajícím králíkem. Ooof! Mohlo tohle být více stresující?
Někde v předsíni cítila další kořist. A bingo! Alateyští toho nalovili skutečně mnoho, a srna co přinesli Tiara s Keijim vypadala dostupněji. Vlci už vnímali Einarův proslov, který ze svého zapálení pro práci nebo ze sebeobrany Fialka poslouchala jen tak napůl ucha. Neohlížela se a jala se ze srny utrhnout větší kus masa.

Skrýt mnohá tajemství. Z vyprávění si dávala dohromady, že tajuplná cesta do podzemí skutečně byla, ale vlastně nenašli nic, co by bylo k znepokojení, pokud nepočítáme samu cestu. Fialka přemýšlela, jak se tam dostal strom a socha - dle ní by se ale obojí dalo spojit s vlkem ovládajícím zemi. Ale znaky na zdech? Chvíli se nad tím zamyslela, ale vzhledem k tomu, že to nebylo nic jí známého, zase to opustila. Chtěla by vidět ten strom. Byl stejný jako ty, co rostly v Avaru? Toužila mít možnost se zeptat na to, s kým v podzemí Šalvěj byla, ale nedokázala najít způsob, jak se na to zeptat. Léčitelka vypadala, že právě odhalí důležité sdělení příběhu, ale vyprávění utla. Fialka vypadala trochu zmateně, ale zamávala ocasem na znak díků.
Fialka si pomalu zvykala na obrovitost smečkového úkrytu. Bylo to mnohem jednodušší, když byl vyprázdněn. V klidném tichu úkrytu smečky u léčitelského koutku se Šalvěj jedla zajíce, a když spokojeně zasytila svůj žaludek, na chvíli si lehla a položila si hlavu na natažené nožky. Tohle byl tedy nový domov. Pak se ale úkrytem rozlehlo volání o pomoc. Mohla nabrat trochu energie. Fialka se urychleně zvedla, v pozoru. Šalvěj byla léčitelka, potřebovali ji! Měla jít i ona s ní? Potřebovala pomoc? Fialka k ní kulíc zmatená očka přiklusala, připravena ji následovat a poslechnout jakékoli instrukce. Srdíčko jí bilo už z faktu, že přišli další vlci a vůbec si nebyla jistá, že chce jít jejich směrem, ale volání o pomoc!! Byla rozpolcená. Nechtěla dělat nic bez svolení a ani nevěděla, jestli může v takovou situaci být nějak k užitku.

Jméno vlka: Dorya
Počet postů: 6 (srpen)
Postavení: omega
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: vydala se s Šalvěj sbírat bylinky
Krátké shrnutí: Probudila se v lepší kondici a seznámila se s Šalvěj. Spolu vyrazili sbírat léčivky na zimu. Daří se jí zlepšovat svůj stav.
Minihra: ano

Březen - Srpen
Jednoduché:
- Promluv si s jiným členem smečky (Šalvěj)

Složité:
- Přidej se nově do smečky

Na hledění do tmy bylo vždy něco tak chladného a děsivého, že by to pořádně nedokázala popsat ani kdyby chtěla. Neznámo, tak by to možná jeden zestručnil. Možnost se tam někdy vydat jí prozatím zůstávala vzdálená, protože si rozhodně nepřála v neznámu skončit sama. Poznámka Šalvěj ji vytrhla ze zadumání a vědovala jí jeden velmi zvědavý pohled. Podzemí? Byli dole? Co tam bylo? Temné klaustrofobické chodby zněly jako místo, kde by bylo snadné skrýt mnohá tajemství.
Nečekala, že Šalvěj jídlo odmítne. Nebo líp - nečekala, že by měla patřit jít. Sice už pochopila, že je tohle její nový domov, a vlci jsou tu vcelku milí, ale jistý strach o to, že je na přítěž, samozřejmě měla doteď. Ani tuto kořist sama neulovila! Trochu smutně sklonila zrak k zajícovi, co jí byl vrácen, a věnovala mu dlouhý pohled, než se sklonila. Urvala si žvanec masa a zbytek přisunula zpět k léčitelce, zatímco si k tomu svému lehla.