Electra

Další charaktery

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Odznáčky

AKCE

POSTY

MIMOHERNÍ

Odměna za Miss - 30 kšm

DLOUHODOBÉ

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Electra by se dala dokonale popsat jedním jediným slovem: primadona. Pokud se jí připletete do cesty, velmi rychle zjistíte, jak nahoře nosí čumák. Namyšlená princezna má pocit, že snědla veškerou moudrost světa a nebojí se to dávat najevo. Hodně nahlas najevo. Úšklebky, protáčení očí, nespokojené mlaskání i jedovatá slova jsou zbraně, kterými se kolem sebe divoce ohání. Slovo respekt se v jejím slovníku zřejmě nenachází. Proto nepředstavuje ideálního člena smečky, ačkoliv by jí stabilní zázemí jenom prospělo. Neuznává žádné autority, což ji mnohdy přivede do průšvihu.
Má i své světlejší stránky, především svou výřečnost. Vždy má co přidat do diskuse. Svým medovým hláskem se ovšem umí i úlisně vtírat vlkům pod kůži. Měkkou chůzí projde kolem vás, ohonem lascivně pohodí, otočí hlavu a mile se usměje a tím nejsladším hláskem dodá něco zdánlivě roztomilého. Zazubíte se na pár vteřin, dokud si neuvědomíte, že vás jen obyčejně tahá za nos.
Je náladová, v jednu chvíli vás okouzluje milými slovy a v mžiku plive oheň. Nikdy dopředu nevíte, jestli počítat s mírným vánkem nebo silnou vichřicí. Krom náladovosti je impulzivní a temperamentní, často rychleji mluví než přemýšlí a obdobné je to i s jejími činy. Jisté je, že se s ní nikdy nebudete nudit a vždy vás dokáže překvapit.
Pokud si získáte její náklonost, nebude vás nikterak šetřit. Ba právě naopak, nenechá na vás jediný chlup suchý. Co se ovšem změní, oproti nedůležitým žijícím loutkám, je její upřímnost. Svým pravým přátelům neváhá říct holou pravdu, ať už je jakkoliv bolestivá. Zároveň je před ostatními bude zuřivě bránit, tedy alespoň slovně. Jak si ovšem tuto vlčici naklonit na svou stranu? To neví ani ona sama, základem bude dostatek času a svatá trpělivost.
Jestli Electra něco miluje, je to běh. Nezná lepší pocit než studený vítr čechrající huňatou srst. Taktéž ráda vyhledává adrenalinové činnosti, jako procházky po vrcholkách skal nebo přebrodění rozvodněné strouhy. Jednoduše řečeno je pro každou legraci, kde se bude moct vysmát strachu přímo do obličeje. Nic z následujících věcí by otevřeně nepřiznala, dělalo by to z ní obyčejného křehkého vlka spíš než dokonalou princeznu, ale miluje vůni jehličí, pohled na rozkvetlé květiny a pozorování drobného létavého hmyzu.
Pod silnou slupkou nabubřelého ega se krčí malé ukřivděné vlče, co se bojí okolního světa. Ztratilo důvěru v ty nejbližší a má pocit, že nemůže být nikdy znovu milováno. Přistoupilo proto k zakuklení do bezpečné skořápky s ostrými trny a čeká, kdy z něj bude moct konečně vyrůst překrásný motýl.

To ráno bylo počasí atypicky chladné. Celou noc pršelo a od řeky z údolí stoupala mlha. Pomalu přelévala ostrá skaliska a zahalovala život ohrožující nebezpečí. Proplétala se kolem stromů, až se proplížila k nenápadné noře. Tato nora patřila alfám Stellské smečky. Schoulená v ní ležela smetanová vlčice a klepala se. Ne snad zimou, ale vyčerpáním po náročném údělu, který jí život udělil. U jejího břicha byly čtyři drobné kuličky, ty se s tichým pískáním převalovaly a hledaly první životodárnou tekutinu.
Jedno ze zatím bezejmenných malých klubíček byla naše hlavní postava. A právě tady začal její příběh. První dny nebyly nijak záživné, svět kolem neviděla, neslyšela, jen cítila teplo, svůj domov: své bratry a také svou matku. Až dvanáctým dnem po narození se svět začal vybarvovat. Konečně otevřela oči a mžourala na svět, zatím uzavřený v malé bezpečné noře. Pak začaly hravé boje se sourozenci. Její bratři byli o dost mohutnější a těžší, často musela zasahovat rozumná dospělá vlčice, její matka. Ale ona jí nebyla vděčná, protože vždy zkazila jejich zábavu.
Pokud by se někdo zeptal Electry samotné, její život začal ve skutečnosti až v třetím týdnu. To poprvé opustila, v přísném dohledu své matky, noru a spatřila svého otce. Na první pohled ji statný samec okouzlil. Mohutný bílý vlk důležitě obešel své potomky a svou partnerku, aby zhodnotil plody náročného úsilí minulých týdnů. Spokojeně pokýval hlavou a usmál se, byl to kouzelný pohled. Tu noc spolu všichni pozorovali hvězdy a vlčata dostala svá jména, bratry pojmenoval otec a naše hrdinka dostala jméno od matky.
Vlčecí léta byla krásná, Electra a její bratři vymýšleli nejrůznější hlouposti v okolí nory. Nejednou si zbytečně zahrávali se svým mladým životem. Na tak nebezpečném místě, kde se smečka nacházela, nebylo divu. Jejich matka je ovšem střežila jako oko v hlavě a ze všech šlamastik jim vždy pomohla – jako vždy zkazila každou srandu. Zato jejich otec byl správný dobrodruh. Brával je na delší a delší výpravy nebezpečnými skalisky i hustými lesy. Ukázal jim kouzlo přírody a ryzí vlčí sílu vzdorující elementům. Electra ho zbožňovala každým kouskem svého bytí, chtěla být přesně jako on.
Netrvalo dlouho a vlčata objevila svou magii. Ke smůle Electry podědila právě ona magii po matce, byla zase o kousek vzdálenější svému otci. Matka jí po večerech vyprávěla o síle její magie, o létajících vlcích bez křídel a o stromy ničících vichřicích. Její matka ovšem tyto schopnosti neměla, samozřejmě, ona byla pouze obyčejná vlčice a vůbec ničemu nerozuměla, tak to alespoň vidělo mladé hloupé vlče.
Jak vlci rostli, podobala se Electra stále více své matce. Otec se k ní dokonce přestával chovat s náklonností, nic nebylo jako dřív. Téměř všechen čas trávil s jejími bratry, svou jedinou dceru většinu času ignoroval, bral ji jen jako zátěž. Electra se na něj snažila častěji a častěji zapůsobit, ale nedařilo se jí jeho uznání získat. Byla drobná a slabá, rostla mnohem pomaleji než ostatní z vrhu. Nakonec i bratři přebrali jeho móresy a byli na něžnou mladou dámu nepříjemní. To způsobovalo časté a hlasité hádky, až menší bitky, kterým mnohdy přihlížela celá smečka. Nikdo se je nepokoušel zastavit, jen jejich matka tiše plakala za statným alfou.
Blížily se třetí narozeniny vrhu a celá smečka si šuškala zvěsti o rituálu přijetí. Electra se nemohla dočkat, již dospělá vlčice měla najít svého partnera a začít plnohodnotný smečkový život. Konečně bude moct udělat skutečný dojem na svého otce. Alfa měl ovšem jiné plány.
To ráno před rituálem se šli s bratry a otcem projít po strmých ochozech nedalekých skal. U hučícího vodopádu se zastavili, aby si odpočinuli po náročném výstupu. V tu chvíli její otec, alfa Stellské smečky, promluvil přímo na ní. To se nestalo minimálně rok. Dokonce použil její jméno, které nikdy neměl v lásce. Ale jeho slova nebyla pohlazením, právě naopak. „Electro, má dcero, už se s námi nevrátíš,“ oznámil s tvrdým výrazem v tváři. A Electra poprvé v životě nemohla naleznout slov. „Do naší smečky nepatříš, odejdi, je-li ti tvůj život milý,“ poslední slova doplnil hlubokým zavrčením. Obrátil se a začal odcházet zpět do jejího domova, který už nikdy neměla spatřit. Její bratři na ni chvíli koukali, ale neřekli nic, postupně se otočili a dohnali svého otce. Electra se konečně vzpamatovala z toho šoku a samozřejmě se rozběhla za nimi. „Pane, prosím, já…“ nestihla větu ani doříct, když ji silný bílý vlk přirazil k zemi. Její otec svíral huňatý krk v zubech a pomalu trhal, jeho oči přitom byly zcela prázdné, ani špetku lítosti v nich nenašla. Hlavou už se nedotýkala země, ale bylo jí to jedno, v tuhle chvíli neměla pro co žít.
Náhle ucítila silný vítr a sevření zubů kolem krku povolilo, zcela zmizelo. Pomalu otevřela oči a zmateně se rozhlédla. Matka ležela na otci opodál. Bratři vyděšeně koukali jeden na druhého, nevěděli, zda smí zakročit. Electra se pomalu vyškrábala na nohy, její celý život se sesypal jako domeček z karet. Nevěřícně koukala na svou matku. Tak moc jí celý život pohrdala a ona byla ve skutečnosti tak silná. Najednou nic nechápala. „Uteč!“ vyhrkla její matka prosebně. To slovo mladou vlčicí projelo jako blesk, otočila se a běžela jako nikdy dřív. Pryč, daleko od svého domova. Netušila, co se stalo s její matkou, otcem, ani bratry. Jediné co cítila byla teplá pulzující krev ztékající po její krásné sametové srsti na krku.
Necelý rok se toulala světem, než našla Mois Gris a ucítila pach mnoha vlků. Složitou minulost, se kterou se neumí vypořádat, zatlačila do pozadí své mysli a upnula se na to jediné skutečné: přežila. Přežila sama a bez pomoci kohokoliv, bez smečky, bez otce, bez bratrů. Závěr je jasný, je prostě dokonalá sama o sobě! A to, že jí vlastní krk zachránila matka, bude navždy považovat za největší slabost.

Zajímavosti

- Mluví medovým hlasem
- Jedná se o drobnější vlčici
- Dbá o svou načechranou srst
- Na pravé straně krku má hluboký šrám, je viditelný při záklonu hlavy, jinak je ukrytý pod hustou srstí

Vlastnosti

Síla 1 %/30 %

Vytrvalost 6 %/55 %

Rychlost 8 %/70 %

Obratnost 9 %/80 %

Schopnost lovu 9 %/65 %

Předměty