Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post v horách 4/4

„Myslíš, že existuje posmrtný život?“ zkusila nadhodit velice filozofické téma. Čím byla starší, tím více se smiřovala se smrtí. Přeci jen to měli všichni společné, jednoho dne přestanou existovat. Jenže jedna věc je si to říkat, druhá se tak skutečně cítit. Vlastně o tom nikdy s nikým nemluvila a zajímalo ji, jaký obrázek mají ostatní. Představuje si snad Yrian, že se z něj stane obtloustlý barokní andělíček nebo snad hrůzostrašný průhledný duch, co bude strašit vlky na ostrovech? „Třeba už si to nebudeš moct vyčítat,“ zhodnotila. Možná to bude prostě a jenom konečná a věčná tma.
„Nevypráví si tady vlci legendy?“ naklonila hlavu na stranu. Ona sama od dětství milovala příběhy o hrdinských činech obyčejných vlků. Možná byla trochu snílek, jen to bylo hodně schované za nabubřelým egem. „Popravdě jsem tady zatím příliš vlků nepotkala,“ přiznala mu jako objasnění. Teď v jeskyni to byla asi největší sešlost, jenže se s těmi vlky ani nezvládla pozdravit, natož vyzvídat jejich preference, zda Legolase nebo Aragorna.
Na boj už neměla co říct. Nechtěla se bavit o mučení, na to ona nebyla. Při těchto částech příběhu se jako malá schovávala za bratry a zacpávala si uši. Raději tedy beze slova vlezla do průrvy. Vypadala prázdná, a tak její společník mohl šetřit síly s vyháněním původních obyvatelů. „Konečně sucho!“ zaradovala se, oklepala mokrou srst a spokojeně se uvelebila poblíž teplého ohně, co nechal vzplát. Pozorovala déšť, jak se venku tříští o skály. „Snad nikdo nepřijde vyhnat nás."

Post v horách 3/4

K čemu ti bude hrdost po smrti? zeptala se ho zcela seriózně. Ona chtěla být hvězda za života. Jistě, byla by ráda, kdyby si jí někdo pamatoval a vyprávěly se o ní legendy. Vlastní hrdost však bude se smrtí ztracená. Kdyby se nám povedlo zachránit svět před potom, byli bychom zapsaní do historie, zazubila se na něj. No jo, jenže jak toho dosáhnout. Co když tě protivník bude chtít potrápit? validní otázka.
Na jeho slova se usmála. Beru tě za slovo, Illyriane, pronesla vážně. Měla ráda, když byli vlci sebejistí. Zvlášť, když z toho mohla čerpat výhody právě ona. A teď to znělo, že černobílý vlk zajistí příjemný přístřešek na přečkání téhle přírodní katastrofy. Alespoň do doby než vymyslí, jak mohou zachránit svět. K tomu byl spánek trochu kontraproduktivní, na druhou stranu jak jinak si ukrátit dlouhou chvíli, když je všude kolem voda. Támhle to vypadá na nějakou průrvu, pokynula hlavou na tmavý otvor ve skále.

Post v horách 2/4

Věnovala mu zadumaný pohled. Bylo snad zemřít v boji o tolik lepší, než se utopit? Tak jako tak, výsledek byl stejný. Smrt. Kdyby alespoň šlo o rychlost, s jakou se dostaví, chápala by to. Jenže boj může být delší a bolestivější než topení. Navíc ona nebyla dobrá bojovnice, to už lépe zvládala i to plavání. „No jo, to je možný. Stejně bych to ale raději přežila,“ řekla nakonec. Pud přežití přeci jen zvítězil.
Bohy už nechtěla řešit, ať už tyhle povodně mělo jakýkoliv původ, těžko s tím mohla něco udělat. Illyrian měl pravdu, nezbývalo nic jiného než čekat. Jenže zlatá vlčice to jen těžko překousávala. „Jasně, jasně, pane Velký lovec,“ rýpla si do něj pobaveně. Někdo křičel na mraky, jiný švihal do šelem bičem, každý měl svůj způsob, jak se s přetékajícím kýblem emocí vyrovnat. „Musíme si dát sakra bacha, kdo nebo co se v úkrytu bude skrývat, nerada bych se pouštěla do zbytečných potyček.“ Už by si fakt ráda vysušila srst. „Teda do těch, co nemůžeme vyhrát.“ Klidně by teď sebrala jeskyni partě vlčat, kdyby měla příležitost.

Post v horách 1/4
Setkej se tváří v tvář s predátorem

// Mlžné pláně

Věnovala mu nelibý pohled. V jejích očích se třpytil neskrývaný hněv. „Jestli umřeme, tak ať to máme rychle z krku,“ zavrčela nespokojeně. Zvedla hlavu k obloze, ze které dál padaly provazce vody. „Tohle je všechno, co dokážeš?!“ zakřičela do tmavých mračen. Nestalo se nic dramatického, žádný blesk nebo duha. Bylo to dost antiklimatické. Jen velké kapky ji švihaly do čumáku víc než předtím. Na druhou stranu se vlčici ulevilo, své napětí vložila do křiku a měla teď o dost lehčí hlavu. „Zatím jsme všechny úkryty museli opustit. Nevím, jestli sezením na zadku vyzrajeme na tohle počasí,“ oponovala mu. Pravda byla, že by ráda spasila svět. Znělo to jako začátek nějakého epického dobrodružství. Navíc by ji pak vlci uctívali. „Nemůžou s tím ti tvoji bohové něco udělat? Když bychom je hezky poprosili nebo třeba přinesli oběť?“ zeptala se ho zcela seriózně. Už si to malovala. Ona bude Batman a on Robin.
Před nimi se objevila kočkovitá šelma. Yrian se s ní začal poměřovat. Electra v tom neviděla pražádný smysl, ta kočka jim očividně nechtěla ublížit, jen procházela jako oni skrz hory. Žluté oči se zaleskly, když si jich všimla a zoubky se zaleskly v hlasitém sykotu. Než stihla vlčice nebo kočka něco udělat, uštědřil jí černobílý jednu pořádnou ránu. Predátor se v ten okamžik otočil a odběhl někam pryč. „Mohli jsme ji dostat, když už ses rozhodl do ní jít,“ vytkla mu jen, „mohli jsme mít alespoň nějaké maso.“ No co, teď už se nedalo nic dělat. Maso bude řešit, až bude mít hlad. Teď chtěla hlavně klid a sucho.

3/3 Nech se unášet proudem

Snažila se vzdorovat dravému proudu, jenomže to nebylo možné. Pomalu ale jistě jí docházelo, že na něj jednoduše nestačí. Jenže nebyla připravená zemřít. Ne tady, ne takhle. Musela udělat všechno, co mohla. Panicky se rozhlížela na všechny strany. Mlha značně komplikovala její orientaci. Povzdechla si a ponořila se pod hladinu. Nohama našla dno, o které se dokázala zapřít. Potřebovala statický okamžik, aby se mohla zamyslet. A pak rychle zase na hladinu nechat sebou smýkat vodou. Jakmile se vynořila, všimla si velké plující kůry. Snažila se k ní doplavat, jenomže se vlnila ze strany na stranu mnohem rychleji než těžká vlčice. Electra se zasoustředila na svou magii posílenou nákupem u Wua. Podařilo se jí odfouknout plavidlo přímo ke svým packám, teď zbývalo jen se na ni vyškrábat. Po pár pokusech se zadařilo. Když teď měla přední packy a hrudník bezpečně nad vodou, začala zuřivě kopat, aby se dostala ke břehu. Jenže proud byl stále silnější. Využila tedy znovu svou magii, aby přemístila větší kámen do trajektorie svého člunu a využila ho jako kotvu. Zadníma nohama se o něj opřela a vší silou se odrazila na břeh. Úspešně.
Po splnění mise: neumřít, našla Yriana. I ten vypadal živý a zdravý, teda minimálně fyzicky. „Už mám až po krk celé potopy,“ zavrčela nespokojeně, „raději se nechám sežral medvědem, než znova plavat.“ Přeci jen mít plné plíce vody žádnému vlku nesvědčí. U boje stále existuje férová šance na výhru. Voda nic takového nepředstavuje. Vyhrát se nad ní nedá, jak příroda na ostrovech právě dokazovala.

// Sněžné tesáky

2/3 Nech se unášet proudem

Voda byla nepříjemně studená. Electra vší silou kopala nohama ve snaze zůstat nad hladinou. Na víc jí síly nestačily. Proud byl opravdu dravý, nedokázala mu vzdorovat ani na krátký okamžik. Nezbývalo nic jiného, než doufat v jakýkoliv pevný předmět, o který by se mohla zachytit. Zaslechla své jméno. „Tady!“ vykřikla, jenomže v tu ránu byla o pár metrů dál. Navíc její doprovod nemohl udělat o moc víc než ona. Přeci jen i on byl někde ve vodě. Tentokrát to bude muset zvládnout sama. Všechno bylo rychlé a zběsilé. V jednu chvíli byla nad hladinou, pak bublala téměř na dně, do toho se na ní lepila stébla unesené trávy i listí. Sem tam ji přes tělo praštila větev, co řeka unášela kdo ví odkud. Neměla žádný plán, snažila se jen mít neustále přívod kyslíku do plic místo vody. A do toho všeho byla všude kolem mlha, díky níž ani neviděla, v jaké šlamastice doopravdy je.

1/3 Nech se unášet proudem

// Kvetoucí louka (přes Začarovaný les)

Její společník se rozhodl vzdálit od hor, co měli hned za zadkem. Přišlo jí to jako trochu zvláštní volba, ale hádat se s ním nechtěla. Vlastně jí to bylo fuk, kde skončí. Hlavně, jestli tam bude sucho a teplo. A jeho přítomnost teplo slibovala, přeci jen teď ovládal magii ohně. Kam se ona hrabala se svým trapným svícením. Měla jsem od Wua taky vyprosit oheň, dumala v duchu. Zasmála se jeho rozhořčení. Zatím to nijak nerozmazávala, počká na správnou příležitost, aby to mohla lamači srdcí omlátit o hlavu. „Jen si budeme muset hlídat záda. Když nepřijdou blázni, dostaví se šelmy,“ odtušila jejich nepříjemnou budoucnost.
Průchod skrz mlhu nebyl nikdy příjemný. Electra začínala tohle místo bytostně nesnášet. Nebylo tady vidět na krok a pokaždé se jí tu vlci ztráceli. Nyní mlha nezmizela ani s litry vody, co padaly z nebe. Pokračovala dál skrz závoj vedle Yriana, dokud se neozvalo čvachtání. „Je to tady dost podmáče-“ nestihla to ani doříct, mlha halila divoký proud, který je schramstnul a hnal kam si přál on. Dobré bylo jedno. Rozhodně teď s vlkem putují stejným směrem, tedy jestli to oba přežijí.

Černohnědá vlčice (Deinell) udělala něco nečekaného. Přiskočila k Yrianovi a olízla ho. Hned na to teda líbala i jiného vlka, takže to byla buďto velká běhna nebo jen hodně kontaktní vlčice. Electra se musela pobaveně uchechtnout, tohle bude mít černobílý vlk ještě dlouho na talíři. Každopádně ta holka nebyla úplně mimo, souhlasila s názorem vydat se k horám. Samozřejmě, dávalo to hlavu i patu. Než stihla cokoliv říct, pustil se do té vlčice strakatý vlk (Ezra). Electra protočila oči. Najednou se to množství vlků nezdálo jako plus, naopak. Byli hlasití, otravní a nedokázali se shodnout. A Electra nebyla výjimkou. Jakmile je hnědobílá vlčice (Merlin) začala v dobrém poučovat, zamračila se a věnovala jí nepěkný pohled. „Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat,“ zamumlala si pod vousky. Illyrian se s jedním z vlků znal. Nevypadalo to ovšem, že to mezi nimi úplně jiskřilo. Škoda, mohl by to být zábavný trojúhelník, ti dva a Deinell.
Mrskla nespokojeně ohonem. Měla ráda společnost, jenže tohle bylo i na ní příliš. Mezi stovkou hvězd se ztratí i ta nejjasnější hvězda. Ona nechtěla být upozaděná, a tak jakmile Yrian pokynul pohledem, bez váhání vypadla ven. „Raději budu na dešti, než mezi těmi blázny,“ řekla mu, jakmile vyšli ven.

// Mlžné pláně (přes Les)

Odvar z trychtýřku
Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

A tak se stalo, že i tuhle ukecanou vlčici ukolébal zvuk deště zvenku. Přeci jen taková potopa dá nervům pořádně zabrat. Těžko říct, kdy ji přepadla únava a přestala odpovídat na Illyrianova slova. Možná právě ta světélkující magie byla moc, a vyčerpala ji natolik, až se zasnila. Teprve až řeč o vytopení této jeskyně ji vrátily nohama pevně na zem. „Máš pravdu,“ souhlasila s ním a zvedla své ctěné pozadí. I ona z venku zaslechla volání, které mohlo znamenat něco dobrého i špatného. Každopádně teď by ocenila jakoukoliv pomoc, a tak neváhala s vyskočením z teplého úkrytu.
„Zdravím,“ zazubila se mile na osazenstvo ke kterému se přiblížili. Yrian se jal mluvit o hodně víc, než minule s Rybou. Dokonce je ihned nezvládl urazit. Byla na něj pyšná, očividně si vzal její slova k srdci. Černobílý vlk navíc neváhal přiložit ruku k dílu a přihřál jim polévku. Electra ho trochu nejistě sledovala, když se rozhodl kus si nabídnout. Nezdálo se, že by v následujících minutách měl zemřít v krutých bolestech, a tak ho napodobila. Ochutnala odvar z trychtýřku. Chutnal dobře, hlavně ovšem byl teplý, což po dlouhých deštích musel ocenit každý. Yrian se rozhodl mluvit a ona ho doplnila. „Je to strašné, jak pořád leje. Nemá to konce,“ zaúpěla. „Vidíme to úplně stejně. Hory jsou jediné možné místo, kam se vydat. Jenže predátorů je tam opravdu hodně. Chtělo by to najít velký úkryt s větším množství vlků, abychom se dokázali ubránit navzájem,“ rozšířila slova tmavé vlčice.

Na tváři se jí objevil jízlivý úsměv. „Jen bacha na to ego, vlčice nemají rády náfuky,“ pošťuchovala ho dál. Jakoby zrovna ona měla nárok někoho kritizovat kvůli přehnanému sebevědomí. „Zatím to na konec nevypadá, podotkla s krátkým pohledem ven z úkrytu, kde lilo jako z konve. „Možná jsme si u Wua měli koupit raději vodu, třeba bychom to snášeli lépe,“ i když o tom značně pochybovala. Tahle nekonečná průtrž mračen musela otrávit každého, bez ohledu na jeho element. Přeci jen ani ona by neocenila tornádo, a to měla element vzduchu od narození. Stejně by s ním nic udělat nedokázala, musela by se úplně stejně schovávat.
„Když se na to nebudu muset koukat,“ zhodnotila. Jeho fascinaci zabíjením prostě nechápala. Ale co, každý měl svoje mouchy. Tedy kromě ní, ona byla naprosto dokonalá a perfektní vlčí bytost, že jo. „To bych čekala, že po takové době nebude problém. Třeba mu jazyky nikdy nešly,“ zasmála se s ním na Wuův účet. Yrian jako samice, to by bylo! Kdyby Electra mohla, koupila by takový lektvar, aby si z něj mohla vystřelit. Prozatím si to bude pamatovat a u dalšího nákupu zkusí takový odvar vyžebrat.
„Ne, zdá se mi… nudná,“ nespokojeně odsekla. Matka jí sice vyprávěla o neuvěřitelných kouskách levitace, vichřicích a lovení jen za pomoci vzduchu. Nikdy to však na vlastní oči u žádného jedince neviděla. Proč by tedy měla věřit nějakým kecům, když chyběly důkazy? Stejně to měla s těmi jeho bohy. Dokud je neuvidí, nepřestane pochybovat.
Illyrian pokračoval v narážkách na světlušku. Electra zkrabatila tvář do nespokojeného úšklebku. „Žádnej škaredej brouk ze mě nebude,“ odvětila mu podrážděně. Kdyby měla být uvězněná v hmyzím těle, jistě by byla motýl nebo něco podobně krásného. Polštářky jí každopádně již zhasly, a tak jen konstatovala: „Ani světluška, ani hvězdá.“

Jeho poznámku s krví nonšalantně přešla bez jakéhokoliv výrazu. Nebyla z těch, co by dokázali vlky zabít, avšak ani nepatřila k těm, co by se na to dívali jako na zločin. Brala to prostě jen jako fakt. Děje se to a pokud k tomu měl dobrý důvod, dalo se to odpustit. Zabíjet z nudy jí moc smysl nedávalo, na druhou stranu zatím neviděla Illyriana, že by to skutečně někdy udělal. Brala ho jako psa, co spíš štěká, než kouše. „Ale ten černobílý má taky něco do sebe,“ zalichotila mu, „nejedna vlčice by ti teď padla k nohám.“ A on by je nejspíš odkopl jako použitý hadr.
Pokývala hlavou. Taky zrovna netoužila po tom zase se stěhovat, jenže tady byli pořád v nížinách. „Jestli bude voda stoupat, budeme nejspíš muset zvolit ústup zase výš,“ předvídala nemilou budoucnost. „A v horách se nám další budou hodit. Bude tam spousta predátorů. Nemusí to být naši přátelé, berme je třeba… jako živý štít,“ usmála se nevinně. Bylo jí jasné, že nebude milý a hodný na okolí, stačilo však aby je neurazil ihned. Když bude držet zobák a nechá mluvit ji, jistě se vetřou do přízně jiným tulákům.
„No jo, to se asi nedozvíme. Moc se mu mluvit nechce, páprdovi,“ uchechtla se. Byla trochu uražená, když s ní Wu nechtěl poklábosit. Jeho obchod však skýtal víc výhod, tudíž stačilo jen pár nelibých slov, aby se vlčice zklidnila. „Jojo, oba jsme tak trochu do větru,“ zasmála se své podařené slovní hříčce. „Přiznám se ti, že se svou magií zatím nejsem úplně sžitá,“ doznala se. „Vlastně ji nemám ráda,“ konstatovala. Přeci jen vítr ovládala její matka, kterou nikdy nemusela. Svítící polštářky se jí líbily. Těžko říct, jestli to bude mít nějaký užitek, minimálně s tím oslní veškeré kolem. „Třeba mi chtěl naznačit, že zářím jako hvězda.“

Zasmála se. „Hrozivý jsi na to dost, i když teď jsi trochu ztratil jiskru,“ odvětila mu směrem k jeho kožichu. „Ale to bys tak často nekončil ve šlamastikách,“ vyplázla na něj rošťácky jazyk. Na jeho další slova pokývala souhlasně hlavou. „Jak jsem říkala, tulákům se hodí parťák do nepohody.“ Zvlášť, když se navzájem vytahují z bryndy. Vlastně na tom byli oba stejně, sblížili se spolu, ani jeden by to však nepřiznal. Až přijde čas jít každý svou cestou, teprve poznají, jestli si navzájem chybí nebo ne. S dalšími vlky to bylo stejné, Electra neměla problém se socializovat, aby dosáhla toho, co chce. Viděla ve větších počtech sílu a byla ráda, že si to teď s Yrianem vyříkali. Teď už chápal, proč se cizinci hodí a ona doufala, že se podle toho bude i chovat až příště někoho potkají. Minimálně do té doby, dokud jim bude prospěšný. Pak si ho klidně může sežrat, jen Electra by toho nechtěla být svědkem.
„Ten Wu je fakt něco,“ usmála se, „dá ti vypít pár kapek a z tebe je úplně nový vlk.“ Rozhodně Solari nelhala, když jí vyprávěla, jak silný je. Vlčice by se ráda od něj něco naučila, jenže ten obchodník nebyl zrovna nejsdílnější. „Oheň je fajn, můžeme se alespoň zahřát,“ pochválila svého společníka. Teprve teď měla pocit, že v sobě cítí onu nově nabitou sílu. „Já si vylepšila vzduch, příště už zvládnu zpacifikovat kořist bičem, jako ty.“ Zazubila se spokojeně. V tu chvilku ji začaly světélkovat polštářky, což zlatavou vlčici mírně zarazilo. „Tohle je novinka,“ konstatovala.

x Zamiř do bezpečí

// Kvílivec

„Do pekla?“ odvětila mu nevinně. Snažila se jen stočit téma, neboť jakákoliv jiná myšlenka by ji skutečně uvedla do rozpaků, jak mě za cíl. Měla chuť říct, ať se na nějaké dělání čárek, kdo koho zrovna zachránil, vykašlou. Na druhou stranu by pak hrozilo, že ji příště skutečně nechá zemřit, a tak raději mlčela. Ať si Illyrian říkal co chce, pořád ještě nebyl zcela důvěryhodný. Teda už teď s ní vydržel dost dlouho, byla si tedy jistá, že tohle není obyčejná role a zástěrka. Jenže ani obyčejný Yrian nebyl zrovna materiál na kamarádíčkování. Možná si prostě neváží svých známých. [mysl]Jako bys ty měla někoho, koho si vážíš,[/mysl] sjela sama sebe v duchu. Co to, ozývá se snad její svědomí?
Pokračovali deštěm, oba úplně promočení. Co by teď dala za teplý úkryt a pořádný spánek. „Nechceš mi doufám namlouvat, jak společenský vlk opravdu jsi, že ne?“ musela se zasmát. Jistě, sem tam pravděpodobnost vlků vyhledával každý, avšak u něj vůbec nemohlo být o vlkumilovi žádná řeč. „Nekasej se, děláš to i pro sebe,“ srazila mu kohoutek krutou bravdou.
Došla za ním do jeskyně, kde zapálil oheň. „Máš novou magii, nebo jsi to už uměl?“ optala se ho zvědavostí, kdy si mimo vzduch pořídil i magii ohně. Možná to byla úplná novinka nebo to doprovázelo onu prapodivnou změnu srsti. V mezičase se přiblížila k ohni, aby si mohla osušila mokrou srst.

x Zamiř do bezpečí

Držela větev vší silou a doufala, že ucítí tíhu vlčího těla. A tak se i stalo. Ucítila vlka a pomohla mu vydrápat se ven. „Prostě se ti vesmír snaží naznačit, že jsi mi zavázaný navěky věku,“ pošťouchla ho. Byla ráda, když byl všema nohama zase pevně na zemi. Hodilo se mít někoho, kdo příště vytáhne z bryndy zase ji. Vlastně ani nepotřebovala, aby ji byl Yrian zavázaný. Zvykla si na jeho přítomnost a cestování s ním bylo příjemné. Což bylo co říct, když se polovinu času jeden z nich topil nebo krutě lilo. „To je prostě příroda,“ negovala jeho nespokojenost směřovanou k bohům. Jasně, počasí ji štvalo, ale na bohy nehrála. „Máš pravdu, jdeme se rychle schovat,“ souhlasila s druhým bodem. Rozešla se zpět do hor. „Víš, bylo by fajn k sobě najít i někoho dalšího,“ začala mu hučet plán do hlavy, „chápu, nemáš rád společnost vlků. Jenže teď by se nám další schopnosti fakt hodily.“ Musel to uznat. Prostě musel. „V horách nás zase může něco napadnout, vždyť tam bude utíkat všechno. A nás dostala obyčejná liška. Co uděláme s medvědem?“ pokračovala v přesvědčování toho, aby si našel kamarády.

// Kvetoucí louka

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

Lekl se, to bylo zřejmé. Electra se musela smát, tohle se jí fakt povedlo. Zajímalo by mě, jestli by Wu dokázal vyrobit takový lektvar. Pak by stačilo přimíchat to do pití a fakt by měl růžové oči. To by bylo něco. Příště se na to obchodníka rozhodně zeptá. Teď už se za ním vracet nebude, přeci jen to bylo dost do kopce. A kdo ví, jestli tam ten stařešina ještě pořád bude. Podle všeho se dost toulal krajinou sem a tam.
„Hmm, to máš asi pravdu,“ souhlasila. Pak zahučela do vody a vydrápala se ven. „Klouže to, bacha,“ zabručela nelibě. Být celá mokrá byla očividné nová móda, v tomhle deštivém počasí nic jiného rozhodně. Žbluňk, ozvalo se za ní. Otočila se a místo černobílého vlka byla díra v bahně. „To jsi tak tlustej, že pod tebou propadne i země?“ houkla na něj pobaveně. Jenomže on na hladině stále neobjevoval. Trvalo to dlouho, na její vkus moc dlouho. Nervózně přešlápla. Dokud byl rudý, hledal se ve vodě mnohem lépe, napadlo ji. No nic, nezbývalo jí, než ho zase zachránit. Nehodlala tam však skákat bezhlavě za ním. Naštěstí jen kousek od nich byl jehličnatý les. Electra chňapla nejbližší větev a potopila ji pod hladinu. Snad bude dost dlouhá, aby se o ní Illyrian mohl zachytit a s trochou štěstí i vytáhnout na hladinu.