Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody

// Hraniční pohoří (přes Kvetoucí louku)

Jak už bylo zvykem, nevnímala jeho tón a zářivě se usmála při jeho komplimentu. „Ó děkuji, to se tak dobře poslouchá.“ Nákup proběhl dobře a Illyrian se k nakupovací mánii přidal. Tvrdil, že si s Wuem ten kožich vyřídí. Electra po očku sledovala, co obchodníkovi provede, jenže se nic nedělo. Naštvaný Yrian mu sice zkusil něco říct, tím to však haslo. Škoda, Electra by se zasmála, kdyby obchodníka vyhnal z krámku a nebo naopak, kdyby hnal obchodník šedobílého vlka. Takhle to byla jen nuda.
„Seš si jistej? Vždyť máš růžový oči!“ zalapala po dechu a přiblížila se k němu, aby prohlížela jeho duhovku. Jasně, že žádný takový lektvar nedostal. Byl to jen obyčejný žertík. Vlčice ho však hrála bravurně. Rozhodně by se měl jít podívat do nějaké kaluže, jestli si chce být jistý barvou svých očí. „Sluší ti to, jen to vypadá dost…“ hihňala se.
Z hor seběhli přes podmáčenou louku k vodní… no, těžko říct, jestli se tomuhle ještě mohlo říkat jezero. Bylo obrovské a voda v něm byla úplně hnědá, jak z okolních luk a hor ztékalo velké množství zeminy. Electra zastavila na samém okraji vody a znechuceně hodnotila, co vidí. „Meh, asi měl ten Ryba pravdu,“ musela nelibě uznat. „Ale co, holt to budeme muset přežít.“ Jenže jak? Možná by to chtělo najít víc vlků, sdružit se s ostatními tuláky do větší skupiny, co dokáže chránit úkryt klidně i před medvědem. Jenže kde je najít?
Měla v plánu proskočit vodou a pokračovat dál k lesu, jenže voda byla o dost hlubší, než čekala, a tak skončila zase jednou v odporně bahnité vodě. Tentokrát však proud nebyl nijak extrémní, začala se tedy soukat zpět na souši a vztekle u toho prskala. „Blbá voda, debilní povodně…“

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra

// Začarovaný les (přes Tajgu)

Přiběhl s prázdnou. Škoda, nezakopnul o ní po cestě a nevyprášil jí kožich, jak by si dozajista za tu sprostou loupež zasloužila. Zasmála se jeho žertu. „Ještě abys měl na mysli mě, já mám kožíšek krásný, čistý a hlavně hustý,“ odvětila mu v pauze, kdy v tlamě nesvírala zbylou mršinu. Proběhli skrz les a zase se škrábali do hor, tentokrát snad bezpečnějších, než byly ty druhé. Electra nevěděla, co by měli udělat. Být v nížinách bylo nebezpečné, voda se zvedaly výš a výš. Navíc dost lilo, což ji štvalo asi víc, než ty povodně. A v horách je bude pořád něco napadat nebo jim krást žrádlo. Vlk si nemohl vybrat.
Možná to bylo osudem nebo těmi Yrianovými bohy, každopádně se na obzoru objevila silueta vlka. Vlčice zamířila za ním. Teď ho poprvé uviděla naživo a byla si jistá, že je to on, Wu. Byl to postarší šedivý vlk, vypadal unavený cestami, avšak něco na něm působilo značně autoritativně. Jistě to byl zkušený vlk, když vzbuzoval respekt a nikdo mu ten krámek nevyraboval. Otočila se na Illyriana, hodila mu maso k nohám: „Pěkně to pohlídej,“ řekla mu sladce. Když odbíhala vyzkoušet obchodníkovy služby, ještě na něj přes rameno zavolala: „A bacha na lišky!“
Doběhla k prodejci a velice rychle zjistila, že s ním žádná legrace nebude. Bylo to prosté. Koukej, vyber, hlavně zaplať a vypadni. Dobře, to zvládne. Chtělo by to trochu zlepšit magii, hm?
Nákup:
Účet před:
256 | 13 | 7
Směnárna:
9 rubínů na 90 KŠM
346 | 4 | 7
Nákup:
Magie Světlo 170 KŠM + 3 rubíny
4. a 5. hvězdička do elementu vzduch 70 + 80 KŠM = 150 KŠM
Sečteno podtrženo tedy 320 KŠM + 3 rubíny
Účet po:
26 | 1 | 7

Schváleno
Dostala lektvar. Podezřívavě se na něj šklebila, ale po ujištění, že za své prachy dostane jen to nejlepší, vypila ho. No, žaludek se ji trochu zhoupl, avšak nic hrozného se nedělo. Vrátila se k Illyrianovi a jejich chabé zásobě. „Hele, pořád mám stejný kožich,“ popíchla ho se smíchem. Pak ovšem zvážněla. „No, co teď? V horách je plno, v nížinách se plave,“ zabručela. „Můžeme zajít zkontrolovat, jestli se ty vody fakt tak moc zdvihají, třeba si to Ryba jen vymyslel,“ navrhla. Co když plašili kvůli obyčejnému dešti? Jasně, pršelo fakt hodně a sklouzli se do vody, to přece ještě není katastrofa, ne? „Tady pod náma by mělo být jezero,“ řekla mu. Alespoň jí to kdysi tvrdil Leto. Ach, kde tomu byl konec. Jako vždy se jala ihned konat, aniž by čekala na odpověď jejího společníka. Navíc mu přenechala i starost o zbytky, ona už se s tím kusem masa tahala víc než dost.

// Kvílivec

// Sněžné tesáky (přes Mlžné pláně)

Illyrian rychleji jednal, než dumal. Samozřejmě, potřeboval to lišce vrátit. A ona koneckonců jakbysmet. Odskočila jen zpět do úkrytu, aby čapla alespoň druhé maso, co jim zbylo. Pak už následovala černobílého vlka dolů z nezastak-bezpečných hor. Doběhli do mlhy, kterou již dobře znala. Tušila, že se jim zde liška ztratí. A co hůř, bála se trochu, zda neztratí i jeho. Naštěstí nebyl zrovna nejtišší běžet, a jeho dech se dobře nesl vzduchem. Běžela za ním a soustředila se hlavně na to, aby nepustila jediné zásoby, co ještě měli. Z mlhy vyběhla úplně na druhé straně, kde byl ten prapodivný les plný barevných korun. Electra už pomalu přestávala běžet, bylo krajně nepravděpodobné, že by liška doběhla až sem. Nejspíš jim zdrhla někde v mlze. „Mrcha,“ zavrčela přes potravu v tlamě. No nic, zpátky nemělo smysl chodit, ještě by se v té mlze doopravdy ztratili. Jen se otočila, jestli se z mlhy objeví Yrian, v nejlepším případě nesoucí zrzavou potvoru. Pak se znovu se rozběhla, tentokrát směrem k horám, co ležely před nimi. Měli by přeci jen najít zase nějaký úkryt.

// Hraniční pohoří (přes Tajgu)

Yrian se opravdu snažil lišku zadržet. Pustila jejich zásoby, jen aby se po vlkovi otočila a schytal pořádně drsnou facku přes obličej. Chtěla zasáhnout, neměla ovšem jak, a tak pouze pohotově čapla kus masa a odsunula ho za sebe. Než stihla čapnout i druhé mrtvé tělo, liška ho měla nacpané pevně mezi zuby a otáčela se k odchodu. Electra se po ní vrhla a tentokrát se trefila. Překulila se spolu s liškou ven z jeskyně, kde se obě rozplácli s pořádným šplouchnutím na mokrou zem. Pro jejich smůlu skončila vespod. Zavrčela a zatlačila na zrzku, aby ji ze sebe sundala, přeci jen byla větší, a tak se to podařilo. Proradná liška ji dokázala chytit akorát ucho a věnovat jí bolestivé rány, co se budou pěkně blbě hojit. Pak si však uvědomila, že zajíc leží nestřežený jen kousek od ní, pustila zlaté ucho a vrhla se pro svou kořist. Rychle cupitala pryč. Electra se nasupeně zvedla. Byla zase mokrá, pokousaná, a ještě navíc bez zásob. Dost pochybovala, že se s ní Illyrian rozdělí stejným dílem, jestli budou povodně pokračovat dál. Podívala se za liškou a povzdechla si. „Asi nemá smysl ji sledovat, když jsme ji nezvládli ani v uzavřeném prostoru, co?“ houkla na Illyriana nespokojeně, skoro jako by mu to vyčítala. A vlastně ano, přeci on měl fungovat jako ten bodyguard. „Ale můžeme to zkusit“ dodala rozhodně, jelikož ztráta těžce získaného úlovku ji opravdu trápila. Nečekala na odpověď a rozběhla se za liškou.

// Začarovaný les (přes Mlžné pláně)

Ochraň úlovek 2/3

Nezdrhala. Jasně, proč by měla. Vždyť tady v jeskyni bylo chutné čerstvé maso a hlídali ho jen dva obyčejní tuláci. Illyrian začal pouštět hrůzu, stejně jako ona. Tentokrát již šla do přímého konfliktu. Pokusil se ji srazit zpět k zemi, nebylo to moc efektivní. Liška se do něj zakousla a on opět použil svůj element, aby ji zahnal. Povedlo se, teď se však otočila na vlčici. Electra chtěla couvat, avšak nebylo kam. Zády byla natisknutá na stěnu jeskyně, co už se nejevila jako bezpečné útočiště. Liška se proti ní vrhla vší silou. Pokusila se uskočit, jenže nebyla dost rychlá, a tak ucítila ostrou bolest úrovni pravé lopatky. Naštěstí stihla stočit své tělo dost na to, aby liška nechňapla přímo krční tepnu. Prudce sebou trhla a celou svou silou se opřela i s liškou o kamennou zeď. Snažila se ji jednoduše přidusit nebo klidně i rozdrtit. Samozřejmě to trvalo jen pár chvilek, dokud se liška neosvobodila. Teď se však zdálo, že má přímého konfliktu dost. Přeci jen, prát se s dvěma vlky o jejich potravu bylo skoro náročnější než si obstarat vlastní. Liška se teda vrhla k jejich úlovku a snažila se je rychle odtáhnout pryč. Electra přiskočila, povedlo se ji jednoho zajíce čapnout za packu a přetahovala se o něj s tou zlodějkou. Přičemž netušila, jestli Illyrian utrpěl vážné zranění nebo jí dokáže pomoct.

Ochraň úlovek před predátory 1/3

Tentokrát Electru v noci žádné divné sny nedoprovázely. Illyrian se naštěstí zdržel jakýchkoliv podivuhodných historek, které nějak souvisely s bohy. I když jeho označení „má drahá“ bylo o dost zvláštnější než jakákoliv historka z minulosti. Její hlava to však raději zatlačila hluboko do pozadí své mysli. Už si začínala zvykat, že ji ten vlk dokáže skvěle rozhodit. Přestávala to brát vážně.
Probudil ji jeho hlas a podivné syčení. Trhla sebou šokem, když si uvědomila přítomnost jiného tvora. Zahlédla zrzavou šmouhu, co se plíží kolem stěny jejich úkrytu. A už si to mířila přímo vůči vlčici. V ten moment vyskočila na všechny čtyři a pronikavě zavrčela. Neměla lišky ráda, byly rychlé, obratné a prohnané. „Radím ti dobře, vypadni,“ zkusila ji zastrašit hlubokým hlasem. Byla celá naježená. Doufala, že ji Illyrian nenechá ve štychu, jestli se opravdu rozhodne zaútočit, sama lišku nezvládne. Pouštění hrůzy zjevně zabralo a liška zaváhala, svůj pohled však stočila k jejich úlovku.

Úkryt 5/5

Illyrianovi Ryba nepadl do oka. „Jako dva kohouti na jednom smetišti,“ řekla polo tlumeným hlasem pobaveně. Nechtěla ho úplně vyprovokovat, avšak nedokázala držet zobák. Už normálním hlasem pak reagovala na jeho otázku: „Každá společnost může být užitečná.“ Měla ráda přítomnost jiných vlků. Nebyla ráda sama, přeci jen ji neměl kdo obdivovat, když vedle ní nikdo nebyl. Navíc víc vlků víc dovede. Třeba teď díky spolupráci měly dva mrtvé zajíce, za to přeci trocha prázdné konverzace stojí, ne? Nehledě na to, že Electra mluvila ráda a nedělalo ji problém mluvit o ničem.
Ohledně žrádla na něj vyplázla jazyk. „Hele, nejsi můj táta.“ Pravdu přesto měl. Pustila se do své večeře, měla v plánu sežrat jen malou část. Avšak maso bylo měkké a chutné, až snědla skoro půlku. Pak odtlačila žrádlo opodál a stočila se do klubíčka vedle Illyriana. I ona byla vyčerpaná, a tak ani na okamžik neváhala. Víčka jí padla únavou a ona se ponořila do příjemně sladkého spánku v úkrytu, který společně objevili. Snad bude suchý i až se vzbudí, ne jako předtím v lese u mostu, kam začalo okamžitě zatékat.

Úkryt 4/5

// Zubří pláň

„Kdyby s námi šel i Ryba, mohli jsme ulovit i nějakou vysokou,“ podotkla suše. Už to bylo pořádně dlouho, co měla tak výtečnou hostinu. Tohle bylo na tom tuláctví asi to nejhorší. Na druhou stranu se vždy mohla k někomu přikýblovat a lovit s ním. Teď to s Yrianem fungovalo skvěle. „Už se mi sbíhají sliny,“ dodala, aby si připomněla, že ji čeká dost kvalitní pohoštění i se zajícem. Navíc měl každý svého, a to slibovalo i dostatečnou porci. Pak už se zajícem v tlamě bylo těžké mluvit, a tak jen souhlasně pokývala hlavou. Doufala v rychlé ukončení povodní. Stokrát raději by viděla sníh a mráz než všude tu otravnou vodu. Jinak si bude muset zajít k Wuovi i ona a místo nového kožichu koupit šupiny a ploutve.
Došli ke kopcům, kde se zem začala zvedat. S přibývající výškou ubývalo blátivého podkladu a přibývalo kluzkých kamenů. Nejednou Electra zakolísala. Jako by ji zajíc v tlamě vyváděl z rovnováhy. Nejspíš byla už opravdu hodně unavená. Chladný vítr se obrátil proti nim a stoupání bylo opravdu nepříjemné. Jakmile tedy zahlédla výduť ve skále, zamířila přímo tam. Byla odhodlaná vyhnat cokoliv, co by se tam zrovna nacházelo. Teď chtěla sucho a pohodlí ona. Naštěstí tam bylo jen pár netopýrů, kteří pouze párkrát zamávaly křídly a jinak jejich přítomnosti nijak nebránily. Oklepala se u vchodu a pokračovala víc dozadu, kde si spokojeně kecla a pustila zajíce, aby mohla přerušit ticho. „Tohle vypadá suše a bezpečně, ne?“

Najdi úkryt 3/5
Ulov něco na horší časy 3/3

Rybovy monzuny trvaly devět dnů. Jak dlouho potom ještě byla voda zvednutá, to netušila. „Dlouho, bojím se. Dost možná i celý týden,“ zaúpěla nešťastně. Měla ráda vodu, ale jen když byla ve svém původním korytu. Tohle blátivo se jí vůbec nezamlouvalo. „Fajn, vezmeme jednoho teď a dalšího později,“ musela souhlasit. Sama byla vcelku unavená a potřebovala si odpočinout. Možná se však zadaří.
Vše probíhalo podle plánu. Electra je vyplašila, on na jednoho skočil a bylo vystaráno. Jenže Yrian se i proti jeho předchozím slovům rozhodl zkusit skolit i druhého zajíce. Vlčice pochopila, otočila se na patách a rozběhla se za zmateným kusem trefeným poryvem větru. Naštěstí byl zraněný a dezorientovaný. Po krátkém nahánění se jí povedlo skřípnout kořist mezi packy. Okamžik s ním ještě zápasila, než pevně uchopila krk a usmrtila svou večeři.
Se zajícem v tlamě pak spokojeně dohopsala k Yrianovi. Neměla v plánu žrát ho tady na dešti. Raději si ho odtáhne hezky do sucha a pořádně se poměje. „To bychom měli, dneska nebudeme mít hlad. Teď ještě sucho a ty povodně zvládnem levou zadní,“ zahlásila. Pak se rozešla směrem k horám, co se rýsovali na obzoru.

// Sněžné Tesáky

Najdi úkryt 2/5
Ulov na horší časy 2/3

// Tichá zátoka

„To jsme dva,“ přitakala na jeho větu s dluhy. Byl snad nějaký vlk skutečně rád, když byl někomu zavázaný? Těžko říct, možná nějaká naivní sluníčka ano. „Tak či tak je už fakt extrémně dlouhý,“ zabručela nespokojeně a věnovala iritovaný pohled tmavým mračnům na nebi. „Zajíc zní dobře,“ souhlasila, „jestli jich potkáme víc, můžeme jich zkusit nahnat i několik..“ Přeci jen víc jídla znamenalo větší pohodu a delší zásoby. Kdo ví, jak dlouho tohle počasí ještě vydrží. Zrychlil a Electra se zařadila po jeho boku, čumák přiblížila k zemi a začala také čenichat. Už je cítila a netrvalo dlouho, než je na vodou pročesané trávě spatřila. Nic netušící ušáci se snažili udělat to stejné, co oni a nacpávali se dosyta dostupnou potravou. Začala se plížit a hlavou naznačila Illyrrianovi, ať je obejde z levé strany. Jakmile zaujmuli optimální pozici, rozběhla se co nejrychleji proti zajícům. Ti začali utíkat přímo proti černobílému vlku. Ale bude to stačit?

Najdi úkryt 1/5
Ulov na horší časy 1/3

Stála nohama zase na pevné zemi. Konečně. Měla chuť vrhnout se k zemi a líbat bahno. Udržela ovšem vážnou tvář dámy a přikývla. „Jojo, už mi nic nedlužíš,“ souhlasila s ním. Na druhou stranu to znamenalo jedno. Ona jemu taky nic nedluží, a to bylo důležitější. Po jeho vzoru se vzdálila od stoupající hladiny a oklepala se. Déšť však nepřestával, a tak jakékoliv kapičky, co se jí povedlo ze sebe shodit, byly okamžitě zpátky. „Jdeme, raději bych našla ty hory. A to pořádně rychle. To plavání se mi moc nezamlouvá.“ Stokrát raději by znovu sjížděla vodopády, než plavala v bahnité břečce. Snad se jim podaří najít nějaký klidný, bezpečný, a hlavně suchý úkryt. Zvířat jistě potkají mnoho, přeci jen při takové pohromě bude vyplavený každý druhý lesík a tvorové se budou snažit zachránit stejně jako oni. Byla unavená z použití magie a stopování tedy přenechala Illyrianovi. „Nelovila bych nic náročného,“ řekla mu jen, „kořist bude určitě vyděšená z potop a mohla by se dost bránit.“ Přeci jen adrenalin dělal svoje, jak už oba vlci moc dobře poznali na vlastní kůži. Navíc byly pořád jen dva.

// Zubří pláň

Zadní nohy zapírala o kořen a předníma se snažila držet neustále ujíždějícího bláta. Co hůř, zdálo se jí, že voda stoupá. Přemýšlela, jak by se z téhle šlamastiky mohla dostat. Nebyla si úplně jistá, jestli se mohla na záchranu od svého společníka spolehnout. Přeci jen si ho nepředstavovala jako hrdinu z pobřežní hlídky, co vezme záchranný kruh a poběží. Nikoho lepšího však kolem sebe neměla. Mezitím se sama snažila vydrápat se ven. „K čertu se vší magií,“ lamentovala. Proč se nemohla narodit raději s vodou? Třeba by se ji teď nepokoušela zabít. Ale se svým momentálním umem by ji byla jakákoliv magie zbytečná.
V tom se kolem ní utvořila větrná koule. Vlčice cítila, jak ji vynáší nad hladinu a pohupuje se ve vodě. No jo, teď už se nemusela bát o ponoření, zato se nebezpečně rychle odplavovala zase dál od břehu. Zkusila se rozejít, aby kouli přesvědčila, jakým směrem chce. Samozřejmě prvních pár pokusů spadla na čumák. On ten aquazorbing zas tak jednoduchý nikdy nebyl. Nakonec se jí však podařilo chytit rychlost, a tak běžela jako křeček v kruhu rychleji a rychleji. Dařilo se to. Blížila se k Illyrianovi. Představa vlastního konce se pomalu rozplývala. Dostala se až na místo, kde by ji voda měla sahat sotva po kotníky. Tentokrát i ona použila svou magii a přenesla nedaleký kámen, aby zabránila kouli v opětovné plavbě. „Můžeš mě pustit,“ houkla na vlka skrz kouli. Byla připravená vypadnout. Ideálně z koule i celé zatopené zátoky.

Projdi se po zatopeném území
Pokus se plavat

// Kvetoucí louka

Jeho odpověď se jí vcelku líbila. "Silná nezávislá žena, hmm? To zní dobře. To jsem." Pohodila ohonem ze strany na stranu. "Takových poklon najednou? Nedal ti Wu s novým kožichem i nový jazyk? pošťouchla ho. Buďto si neuvědomovala jeho sarkastický tón, nebo ho odmítala brát v úvahu, těžko říct. "Alespoň už víš, proč mi to tak vadí. Jó, mít světlo srst není žádný med," odvětila mu jednoduše. Na svůj nový vzhled si bude muset zvyknout a ona jakby smet. Přemýšlela nad tím, proč by si vůbec někdo chtěl nechat změnit kožich. I když se nezdálo, že zrovna Yrian tuto změnu podstoupil dobrovolně. S horami souhlasil, a tak měli jasno. Cesta na sever, do bezpečí.
To už se před nimi otevřel pohled na zatopenou zátoku. Voda byla úplně všude, kam dohlédli. A neutichající déšť stékal v proudech přes bahenní lázeň a sytil rozrůstající se vodní plocha. Electra nejistě polkla. Příroda byla opravdu silná, to se muselo nechat. Avšak tenhle příklad nezkrotitelné matky země by mnohem raději pozorovala ze suchého a teplého úkrytu. Zařadila se za Illyriana a opatrně pokračovala skrz bahno. Ten bláhový blázen šel blíž k vodě. Co na ní asi tak zblízka uvidí? proletělo jí hlavou, vždyť už odsud bylo jasné, že je mokrá, studená a bahnitá. "Hej, nemys-" nestihla ani doříct větu, když jí podjely packy na mokré zemi a jela přímo do hlubin. Snažila se zapřít o cokoliv, její packy však klouzaly níž a níž, drápy nedrápy.
Ozvalo se žblunknutí, vlčice se ponořila do vody a hladina se za ní zavřela. Měla co dělat, aby se dostala zpátky na vzduch a ani tak neměla vyhráno. Zrovna se zřítila do místa, kde byl proud obzvlášť silný. Snažila se seč mohla, kopala nohama a držela se na hladině. Břeh se však vzdaloval. „I-lly-ri-a-ne,“ vykřikla do tmy po jednotlivých slabikách, jak jen to zvládala. Podařilo se jí nohama zapřít o nějaký kmen a zabránila tím vodě vtáhnout ji do svých hlubin. Pokoušela se vyškrábat na břeh. Neúspěšně...

// Temný les (přes Hraniční pohoří)

Protočila oči. „Tseh, to tak. Já mám pro strach uděláno, víš?“ Reagovala jízlivě. Jasně, měl pravdu, ale to nahlas přiznat nemohla. „Navíc bys mě měl ochraňovat, jako správný gentleman.“ Stříhla ušima a věnovala mu významný pohled. „Tím chceš říct, že jsem tlustá?“ snažila se ho znejistět správně dámskou otázkou, na kterou neexistovala správná odpověď
„Rozhodně jsi teď lépe vidět ve tmě,“ zasmála se. Ne, že by jí to nějak v temném lese pomohlo. Vyděsit ji dokázal bez ohledu na barvu kožichu. „Jak říkáš,“ přitakala, „podle všeho je nejlepší jít někam na vyvýšené místo. Já žila předtím v horách, a tam jsme nikdy nic takového nezažili.“ Ještě by se mohli podívat na poušť, ale ta představa se Electře moc nezamlouvala. Poušť jako taková nebylo místo pro ni, a dost pochybovala, že by se to mělo s dešti měnit. Navíc vsákne se tolik vody skrz písečné duny? „Rozhodně bychom prvně měli najít nějaké bezpečné místo, do kterého přitáhneme zásoby,“ navrhla a pokračovala přes už ne tak kvetoucí louku.

// Tichá zátoka

Snažila se tvářit odvážně, ale srdce ji bylo rychleji a rychleji. Tenhle les se jí vůbec nezamlouval. Přes kapající vodu z oblak navíc téměř nic neslyšela. S každým zašramocením větví nebo zašustěním listí sebou trhla. A pak se jí za zády ozvalo baf. Vydala ze sebe vysoké: „Ík!“ a uskočila jako srnka na stranu. Teda až na to, že její skok nebyl ani trochu ladný a klopýtla přes padlý kmen stromu. Zvedla se, odkašlala si a se vší vážností přeskočila zpět za vlkem. „Co to jako je? Já ti sem jdu ZASE zachránit život a ty na mě takhle,“ brblala ještě, než k němu došla. „Ne, nelekla jsem se, jen jsem si chtěla zaskákat,“ procedila naprdnutě skrz zuby. Pak ale znejistěla, jelikož před ní nestál rudý vlk. Byl tam nějaký černobílý páprda, co měl úplně stejný hlas a stejně blbý smysl pro humor. Udělala raději krok zpátky. Než se stihla zeptat, jestli někomu ukrad kožich nebo se z něj fakt stal duch, doplnil jí svůj příběh sám. „Aha, to bude ten Wu,“ zauvažovala nahlas. Solari jí o něm vyprávěla. Raději nechtěla šťourat do toho, jestli si kožich změnil jen tak z rozmaru nebo se ho třeba dotkla nějaká slova Ryby. Byla to víceméně jeho věc. A navíc ho zatím viděla jen v noci, ráno bude moct zhodnotit, jak dobře mu ta změna sluší. „Proto jsem tě šla najít. Ten Ryba toho ví fakt hodně o vodě i o dlouhých nepřestávajících deštích. Tvrdil, že nám hrozí povodně. A to má být fakt dost špatný. Prý se řeky můžou rychle vylévat z koryt a zaplavovat úkryty i celé louky.“ To bylo asi všechno, co se dozvěděla. Cítila však naléhavost situace a kdyby nic, alespoň využije Illyriana k lovu nějakých zásob, jestli je voda odřízne. „Hele, zas tak si nefandi,“ šťouchla do něj packou. Zařadila se po jeho boku a byla ráda, že už tímhle strašným místem nemusí jít sama.

// Kvetoucí louka (přes Hraniční pohoří)