Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Luka přes Temný les

Dorazíc na místo jsem nahlédla do hlubin džungle. Moc dobře jsem vzpomínala na ten hravý moment, kdy jsem zde uvěznila to obrovské zvíře a názorně tak se Shinie probrala to o nač předtím šlo.. Bylo to svým způsobem komické, ale i jistým způsobem kruté z mé strany, když se mu mohlo něco stát, ale.. nestalo a to je hlavní. Třeba si bude dávat příště mnohem větší pozor, že?.. Je to.. možné.
Má maličkost nyní jen kráčela hlubinami zeleného porostu, vysokých stromů a pociťujíc značné teplo si mohla stěžovat na to unavující, zžíravé horko, které zde bylo i přes to, že Zima je za dveřmi. Bylo to poznat dle línání. Má srst byl připravena na tmavší odstín, který zněl až lákavě. V zimě jsem vypadala dost jako medvěd až moc huňatý medvěd, který by potřeboval shodit na váze, která přebývá i přes fakt, že většinu z ní tvoří právě ona srst.
Začínaje přemýšlet poměrně.. tupě? Jsem už naslouchala zvukům, které šli právě z ona cvičiště, kde vlk pobýval. Pousmála jsem se a se vší zdvořilostí se poklonila při našlápnutím na kameny?..

>>> Svatyně

<<< Irisin ráj přes Dračí průsmyk

Průsmyk byl vždy místem, které se zdálo nekonečné. Bylo v něm takové horko a celkově se mi jisté věci na tomto nevyzpytatelném místě nezdály. Tak ku příkladu ty hlavy nebo o co se jednalo.. Dále tam každo chvílí něco padalo. S Shinie jsme měly štěstí, že jsme se těmto nepříjemnostem minuly. Samotnou mne mrzelo, že nemám nyní společnost.. Černá mi doslovně přirostla k srdíčku a jedním zavrtěním ocásku jsem už byla pryč.
Smutněji, ba i veseleji jsem nad tím uvažovala. Tolik překrásných zážitků, které jsme společně zažily.. To je opravdu neskutečné. Kdybych byla jako lidé, tak bych psala. Vše tohle bych zapsala na tu bílou, tenkou věc, kterou jsem viděla s divnými znáčky. Bylo by to hezké, ale nyní byla třeba popřemýšlet nad dalším tréninkem u toho milého vlka - Mistr. Tehdá mi dal pořádně za uši, čehož jsem samozřejmě využila a navíc si to i užila.
Nyní jsem už jen klidným tempem šla dál a vědíc, že je třeba se na příslušné místo dostavit co nejdříve jsem začenichala cosi hezkého.

>>> Mlžná džungle přes Les u mostu

Odznáček do Elementu - po připsání Postované, prosím. :)

Sama bych měla opravdu, opravdu velký zájem o starší charakter. Sama si myslím, že jsem aktivní hodně a na jednoho vlka je to opravdu dost. Snažím se fungovat, být v klidu se všemi a vím, že zde bylo pár drkanic s jistými lidmi, ale i tak se s nimi snažím najít klidnou cestu.
Aktivitu si myslím, že splňuji, a že mi upřímně jen jedna postava nestačí s tím jak umím fretkovat.. Doufám, že by to vyšlo, upřímně na tuto možnost čekám už dlouho, s chutí dlouho, a snažím se prokázat aktivitu..
Za tu dobu, co zde jsem jsem se účastnila několika akcí, sepsala více jak 200 postů a zvládla postavu vylepšit do jisté míry poměrně dost..
Opravdu, opravdu moc bych byla ráda za další charakter, který si opravdu moc přeji.. Tak snad a přeji všem hodně štěstí. :) <3
Charakter bych využila opravdu, mocinky moc. Jelikož ne vždy je Ellie volná.. :D

Mile jsem přikývla a sama jen zavětřila jakýsi pach, který šel z těch vysokých hor, do kterých byl přístup, s trochou znalostí, jednoduchý? Dalo by se říct. Jakmile vlk ví kam dát tlapu, je v bezpečí. Pokud se do toho hrnete však hned, nepozorně - uklouznete, což je s trochou dobrého humoru i v reálném životě. A proč humoru? Jelikož každý pád, který se nám stane je svým způsobem po delší době vtipný. Samotnou mne překvapovalo, že Shine s vlky nemá sebevětší komunikativní problém. Musela jsem k ní vzhlížet, taky bych to chtěla umět, jednoho dne..
Sama jsem nad tím raději v tichosti sklonila hlavu, zavrtěla špičkou svého hnědého ocásku s pár černými a hnědými chloubky - černý je z větší části, vím. A už jen opatrně začala našlapovat. Začínala jsem být hladová. Ty bobule mi jakýmsi způsobem vyprázdnily svižně žaludek, taky pár jistých vedlejších věcí, které byly nezbytné pro vlka, živočichy. Opatrně jsem pohlédla po chvíli k nebi, zapřemýšlela a sama si jen v hlavě odpověděla na jistý dotaz: Je ten správný čas na lov? a ano, byl - nečekaně. Opatrným krokem, jenž začal nést mé tělo, jak bylo řečeno, jsem se už začínala očima dostávat do hor. Během chvíle i tělem, kdy jsem pociťovala jednotlivé kamínky, jak se ostrou stranou zarývají do mých tlap. Nepříjemné, ale vskutku běžná věc
Bohužel jsem nakonec zastavila, otočila se čelem k vlčicím a se stažením uší, zahýbáním svého čumáčku jsem jen zavrtěla hlavičkou, povzdechla si. Moc.. moc se vám omlouvám Shinie, R..Rain, a-ale bude lepší, když půjdete samy. řekla jsem k nim, stáhla svá ouška a pousmála se rodinně na Shinie, na kterou jsem hravě zavrtěla ocáskem. Bylo mi ctí s tebou cestovat, Shinie, ale je třeba ještě zajistit pár věcí. Brzy se setkáme, sestřičko. řekla jsem k ní, kývla k Rain. Přeji hodně štěstí, Rain. řekla jsem a už jen klidným krokem hnala přes ten divný průsmyk kupředu.

>>> Luka přes Dračí průsmyk

Poprosím o odznáček Zlatý vlk. ^^

Červencový kalendář
Psací akce od Anakhi
Zaluštíme si

- Vše se počítá -> Aetkou potvrzeno. ^^

Podívala jsem se zmateně na Shine a potom na vlčici, která nesla jméno Rain v celé verzi Rain Eterni, což je.. zajímavé, krásné?.. Možná.. nechtíc něco pokazit jsem jen raději přikývla, pousmála se a podrbala opět za ouškem. Má maličkost pocítila jisté kručení v bříšku, které znázorňovalo hlad, a tak jsem jen koukla směrem k horám a zastříhala ušima s nápadem, kde by se mohla i naše.. nová členka cestovného, drbacího kroužku projevit víc, a nebo se naopak odpojit? Kdoví.. Za pokus to stojí.
No.. každopádně, jsem rá-da, že jsem.. tě mohla poznat, Rain, pousmála jsem se a tu mi došlo, že jsem dala jakoby najevo svůj odchod, nyní.. bysme se mohly přesunout.. No.. s Shinie.. jsme ještě nejedly, a asi.. mít hlad teda budeš, tak.. tak co jít o pár stop dál?.. zeptala jsem se stydlivě k oboum, kdy jsem jen koukla spíše k Shine, která mi nyní dávala největší pocit důvěry.. Díky za její přítomnost.

Iris - 1
Mistr - 2
Nero - 6
Wu - 2

Post č. 104

Podívala jsem se k vlčici a s povzdechnutím. Sama jsem si jen povzdechla, opatrně jsem si zas stoupla a zamyšleně se na ni podívala. Casper, Sisi, Dail? zeptala jsem se samy sebe a nakonecsi vzpomněla. A ano.. Aetas, hnědý vlk se zelenýma očima, toho jsem potkala na prvním ostrově, když jsem zde byla prvně, ale ten zbytek mi je neznámý. řekla jsem tiše a sama si jen povzdechla.
Opatrně jsem otřepala hlavou a s povzdechnutím jen koukla k zemi. Sama jsem si pokrčila rameny, jak se vlastně jmenovala? Jak.. jak se vlastně jmenuješ? zeptala jsem se k ní mile a sama si jen povzdechla. Mé jméno je Elizabeth, pousmála jsem se a koukla na ni, jak jste se sem.. tedy, vy to zde znáte? zeptala jsem se k ní a zavrtěla jemně ocáskem na důkaz přátelství.
Opatrně jsem natočila hlavu, začichala a ušklíbla se jistým směrem, kde jsem cosi zahlédla. Kdo, nebo co to bylo? nedokážu posoudit, ale čumák mi brzy prozradil, že jde o býložravce. Veverku, která během chvilky už lezla po palmě. Opatrně jsem se zadní podrbala za uchem a zavrtěla hlavou, Nemáte hlad? zeptala jsem se k nim vřele a opatrně hledala cestu do hor, kde bychom mohly třeba i něco ulovit?

Post č. 103

Nejistota byla vidět, ale díky mé společnici jsem byla značně klidnější. Shinie jsem se držela, ale čichaje, co, kdoyo je, má maličkost nadzvedla jedno ucho. Byla to vlčice. Šedá, s bílým pruhem. Podobajíc se svým zbarvením skunkovi. Musela jsem jen pozdvednout nevěřícně koutek, když promluvila, ptala se na naši polohu. Sama jsem jen položila zadek na zem a hledí na ni jen naklonila hlavu. Cizinka? pomyslíc jsem ji jen nejistě sledovala a sama nakonec spolikala strach.
Zdravím, pokusila jsem se o normální pozdrav, ne-nerušíš, stejně.. jen cestujeme, pověděla jsem mile a zavrtěla svěšeným ocáskem, stále jsem byla připravená na útěk, nebo tak. Nacházíme se na druhém ostrově z tří, přesný název místa nevím, ale dalo by se tomu říkat jistým směrem ,ráj’. řekla jsem k ní, když jsem se zrovna ohlédla.
Sedla jsem si a sledujíc její maličkost jen přemýšlela, jestli by nemohla patřit k někomu, koho znám. Maličkost se začala uvolňovat - útok nechystala. S chutí jsem tak zkoušela odhodit svůj strach, nedůvěru a napodobujíc důstojné chování Shine, jsem jen koukla letmo přes ni. Třeba bude fajn?

Post č. 102

Vše vycházelo, Shinie byla perfektně zmatená, což se mi až moc líbilo! Hodlala jsem to zneužít, a proto, jakmile se ke mně přiblížila se slovy - nic. Ani na druhý pokus, třetí. Samotnou jsem ji škodolibě dostala do zmatku, kdy musela jen ve výčitku svědomí přemýšlet, že se něco stalo. Nehodlajíc ji napínat dlouho, jsem jí jen se smíchem plivla vodu do obličeje a začala se smát. Ignorujíc, že tu byl někdo další, jak mohlo vyplynout z jejích slov. Ale počkat, ono vážně.
Sama jsem se hned zvedla, otřepala a už jen bázlivě kňourla v tichu. Hledíc k těm zvukům jsem stáhla uši, natiskla se k ní a nejistě svraštila obočí. Něco.. něco.. tam je? zeptala jsem se k ní nejistě, kdy jsem jen s nejistotou zavrtěla hlavou a sama zvedla jednu tlapinku do vzduchu, abych si jej nakonec prohlédla. Bála jsem se, dost. Ale nedávajíc najevo strach, už má maličkost byla překvapená bránit Shinie, která byla ve stejném zmatku jako já. Nakonec jsem si všimla, že je to vlk, dokonce vlčice, poznala jsem dle pachu.
Další?.. kňourla jsem k Shine smutně a nejistě zavrtěla hlavou, ta Ellie, kterou nyní znali jen dva vlci, zmizela. Bázlivý pohled vyšel napovrch a má nejistota, koktání šlo už ven.

Post č. 101

<<< Irisin ráj

Pohled mi spadl hned do písku, do kterého jsem zabořila čumák a s chutí se začala válet. Bylo příjemné, když cítíte jistá zrna, která tak příjemně vržou. Zachichotala jsem se a po Shine máchla jako nemotorné vlče tlapou. Musela jsem se tomu smát, jelikož jsem ji už brala jako svou sestru. Užívajíc si její přítomnost, kterou bych od jistých chvílí žádala mnohem víc.
Zachichotala jsem se a kulišácky už se začala kutálet do moře, což nejlepší nápad. Jedna z mála vln mne vzala sebou, čemuž jsem se už moc nesmála. Voda mi vklouzla do čumáčku, tlamy a to jsem ještě nebyla tak úplně venku. Sama jsem se s nádechem vynořila. zalapala po dechu a vyplavala s kašláním vody, když tu jsem se zamotala a upadla do písku.
Držíc dech a pozorně nasloucjajíc, jsem vyčkávala na správnou chvíli, kdy se myš chytí. Sama jsem nyní sehrávala to nejlepší divadlo, které jsem uměla. A nebylo snad dobré? určitě ano.. Z mého pohledu na stoprocent, což bylo více než jem uklidňující.
Sama jsem chvílemi na sucho zalapala, jskobych právě umírala a nechala vytéct čůrek vody.

Post č. 100

Se smíchem jsem zvedla tlapu a už se na Shine vrhla. Se smíchem jsem její maličkost svalila, doslova. Jemně jsem ji strkala do míst, což mělo být bráno jako drbání, štouchání, se kterým jsem si ji vzala na svou maličkost a lišácky se na svou kamarádku usmála, pustila ji a podmanila se svým lehnutím na hřbet, odkud jsem ji sledovala s vrtěním svého ocásku.
Koukej.. tato ti je podobná, pověděla jsem k ní s nadsázkou a na případnou urážku už jen ukázala na jeden zdeformovaný. Koukej! Ten mi je taky podobný. řekla jsem k němu a se smíchem se zvedla, rozcupitala směrem k moři a olízla si pysky, které za nedlouho budou vysušené od slané vody. Slanou vodu si ještě užiješ, o to se oprabdu neboj, Shinie. řekla jsem úsměvně a ladným klusem už šla kupředu.
Věděla jsem, že se to zde Shine bude líbit, a tak jsem jen s chutí našlapovala a přemýšlela, zda ji to místo nebude taky připadat tak smutné, jako mně. Vědíc, že má maličkost je citlivá, jsem jen začala vrtět ocáskem a s chutí se na ni podíbala. Koukej! řekla jsem a nadšeně nadála vůni moře. Už jsem se jen nalepila k zemi s tím, že si pohraju.

>>> Irisin ráj

Post č. 99

<<< Jižní hory

Podívala jsem se pobaveně na Shinie, které jsem se smíchem ukázala jeden kámen, tedy, tlapou jsem na něj ukázala. Ten vypadá legračně, co? pověděla jsem se smíchem ke kameni, který na sobě měl jakýsi křivý, vtipný obličej, který vypadal jako postřelená labuť. No tolik fantazie. Občas stačí hledět očima k zemi a člověk na ni najde, co hledá. Vždy se nevyplácí být nosem vzhůru, a to doslova. Vypadá to jako přerostlé ještěrky s tyčkami na obličeji. řekla jsem uznale, když jsem procházela průsmykem, kde byla spousta takovýchto věcí.
Opatrně jsem vyskočila na jeden z nich a stoupla si na zadní, kdy jsem rádoby ,,panáčkovala". Vidím.. něco velikého, zemi zaslíbenou, kde vlčice, jedná černá, krásně černá, druhá hnědá, bahnitě hnědá, povstanou a mořem náhle dostanou. řekla jsem se srandou uvnitř sebe, kdy jsem jen se smíchem seskočila na všechny čtyři a nakonec se přilepila k zemi, kdy jsem začala vrtět ocáskem, jakoby se z hnědé kočka stala, a kroutit zadkem s chutí, že na skočím na Shine, čímž ji tak trochu zavalím, ale.. to.. přeci nevadí!

Post č. 98

Podívala jsem se na svou černou přítelkyni a spokojeně se na ni usmála. Moc ráda jsem ji vždy viděla. Dobré ráno, Shinie, otřela jsem se o ni a tak trochu se s ní pomazlila, chtěla jsem nám ulovit zajíce, a-ále moc se mi zrovna, ehm, nevedlo. řekla jsem a stydlivě sebou otřepala. Sama jsem věděla, že dnes nás čeká jen něco hezkého. Těšila jsem se z toho, ale i trochu smutnila z místa, které nás bude čekat.
Rozhlédla jsem se a nejistě zastříhala ušima. Se snídaní bych zatím počkala, čeká nás výstup, těžký výstup, a nebude za dnešní den jediný. Budeme potřebovat trochu motivace, a proto navrhuji, abychom se najedly později. řekla jsem s přesvědčením v hlase a sama spokojeně zavrtěla ocáskem, když jsem se rozešla kupředu. Čekala nás nyní ta nejnáročnější, ale i ta nejkrásnější část, kterou projdeme.
Spokojeně jsem zavětřila, když jsem už šla do nížiny, hlídajíc si Shine ušima, abych ji neztratila. Má maličkost už viděla bod, do kterého nyní mířila. Užívajíc si vánek, tento dlouhatánský schod dolu, už jsem viděla to údolí, které bylo v pár chvílích nekonečné, ale díky bohu, konec mělo. Už tam budeme, pověděla jsem, když jsem si všimla kamene s dračím obličejem.

>>> Dračí průsmyk