Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post č. 97

Noc byla dlouhá, má maličkost s chutí vydevhovala a užívala si nejsladší chvilku, která se jí dostala. Probudila jsem se s teplem, které zde proudilo a nechtíc probrat mou nejdražší Shinie, jsem se jen s zívnutím zvedla, protáhla. Pohlédla jsem k ní a sama jen zastříhala ušima předtím, než jsem zavětřila a rozeběhla se po pachu, který se dostal do mého spokojeného čumáčku.
Cítila jsem se lehčí, ale za to hladová. Ty bobulky byly výtečné, ale maso je maso, což měnit nebudu. Nechtěla jsem nás ani přecpat, a tak jsem se na pláni přilepila k zemi, když zde byla skupina býložravců. Lišácký úsměv, už věděl, kterého z nich si dnes dají. Byli tuze nepozorní, čehož budou později nejspíš litovat. Opatrně jsem se zvedla, tiše jako kočka, která loví svou myš, jsem jen našlapovala, až tu se ukázal neposedný jedinec - zajíc.
Okamžitě jsem se rozeběhla a chystajíc se na krapet delší hondbu, tohoto zajíce, už má maličkost hledala jisté body, kam jej dostat. Musela jsem zabrat, jelikož tihle jedinci, když se rozeběhnou, tak je vlk nezastaví. Ten drobeček zakopl, přepadl a to byla má šance. Hned jsem se k němu rozeběhla, a když jsem jej chtěla chytit tlamou - zdrhl. Hned jsem jen zavrtěla hlavou a kňourla. Hledajíc jiného, jsem jen pocítila, jak mi na hlavu cosi káplo. A bylo to štěstí od ptáka. To.. to snad ne.. pomyslela jsem si a opatrně se začala válet, abych jej z hlavy dostala. Nakonec jsem se rozeběhla k Shine, které jsem zavrtěla ocáskem.

Post č. 96

<<< Ovocný lesík

Bylo mi tak těžce, že si to ani nepředstavíte. Majíc pocit, že spadnu jako balvan, jsem těžce vystoupala. Má maličkost snad nevnímala slova, ale přeci jen se ozvalo: Hm. což za svého funění byla oprvdu třeba. Bobulky byly výtečné, ale smrtelné. Vlk ochutná a už se neodtrhne, aspoň v našem případě.
Nyní jsem hodlala se věnovat cestě, než povídání s Shinie, která měla úplně stejné starosti, jako já. Nebavilo mne, že jsme sotva vyšly a obě už měly o deset kilogramů víc. Ohodlala jsem se dokonce k dalšímu spánku, který by mohl prospět mně i Shine, a nebo aspoň zastávku, na kterou jsme měly poměrně i dobré místo, které neomrzí.
Odhodlala jsem se, při pohledu na zlatavou pláň, k běhu, který by pro nás obě nebyl nijak náročným, a ani žaludkem obracejícím. Jednoduše byla třeba se hnout aspoň o kus dál, kde budu moct ulehnout a ničím se netrápit, což je doslova ta nejnádhernější věc, kterou jsem ve finále učinila.
Shinie, asi.. asi bych.. no, šla si odpočinout, takhle si akorát ublížíme. řekla jsem k ní a s těžkým svědomím usedla do trav, kde jsem se podívala k ní a nakonec sklouzla do ulehnutí - neudržíc se. Až jsem jen zamlaskala, zavřela oči a opatrmě se dostala do jisté říše spánku, ve které jsem hodlala zůstat, pro dnes.

Post č. 95

Pohledem jsem pohlédla dál, přikývla jsem a mile se na svou drahou usmála. Byl čas jít, a nyní nás čekala jedna z těch delší poutí, která bude potřebná. Sama jsem nyní kráčala kupředu, kdy jsem si jen hleděla do výšin a přemýšlela, co pro naši cestu bude nejlepší. Má maličkost si jen s povzdechnutím kývla a nakonec tedy zničeně rozešla. Byla z ní pomalu koule, jak toho sežrala tolik, no nebylo divu.
Už ty bobulky nechci vidět, pověděla jsem se smíchem k nim a sama si jen povzdechla, když jsem spatřila skaliska, která se rozpínala před mou maličksotí. Byl to nádherný pohled, který se mi jen tak nedostával. Užívajíc si jej, jsem se nad tím rozplývala. Dokonce jsem se hodlala v hrocáh odvážit, co se rychlosti týče, ale.. no. Moc hezky to nedopadlo, když mi podklouzl kámen.
Jsi v pořádku? zeptala jsem se k Shinie.

>>> Jižná hory

Post č. 94

Převalila jsem se v trávě na pravo, na levo, na pravo, až jsem se očima zastavila u Shine, která se zaobírala keříky s těmi lahodnými plody. Asi nebyla úplně sezóna, ale to vůbec nevadí. S chutí jsem zavrtěla ocáskem, svižně se zvedla a už pelášila k Shinie, za kterou jsem jen s chutí klusala, takovým směšným klusem, kdy jsem zvedala vysoko tlapky a hledala jisté plody, které vypadaly zrale a i voněly, což jim vždy dodá dost na chuti a má maličkost si i na takové věci ráda potrpí.
Opatrně jsem se podívala za sebe, když jsem měla už tlamu od borůvek a jen zpět na Shine, se kterou jsme si zde pochutnávaly, a to víc než je zdrávo. Sladké zpestření dne, pousmála jsem se k ní a sama si jen otřepala hlavou, už jsem byla ta plná, že byla třeba se proběhnout, pořádně provětrat kožíšek, což bych s plným břichem neriskovala, ale i tak jsem tak hodlala učinit.
Půjdeme? zeptala jsem se k ní mile, když jsem si z čumáku slízla borůvku, která mi lezla nenápadně dop čumáčku, nepříjemné.

Post č. 93

<<< Luka

Oplývala jsem radostí, štěstím, které ve mne silně panovalo, ale i smutkem, který se ukázal, když jsem zrovna tak zvláštně přemýšlela nad jistými věcmi. Byla jsem nyní potichu, tedy až do chvíle, kdy jsem neucítila sladký nádech jahod, tedy.. červených bobulí, které zde rostli na jednom z keříků. Shine, podívej, nedokončila jsem ani větu, když jsem s chutí jednu bobulku odtrhla, mhmm.. jsou.. vynikající! řekla jsem k ní nadšeně a sama si jen zavrtěla labužnicky ocáskem. Byla to sladká, uspokojivá chuť, která se na jazyku rozplynula v ještě krásnější.
Dokonce i jejich pach byl přijatlený. Miluji tyto plody.. zašeptala jsem k ní a sama se jen svalila do trávy s myšlenkou, že budeme pokračovat ve sledování hýbajících, tvarových mraků, což mne bavilo a s touto sladkou melodií, kterou jsem díky sladkosti jahod cítila, se mi celé tělo uklidnilo, dostalo do pohody a sledujíc oblohu, jsem jen klidně zavřela oči, zhluboka vydechla a povzdechla si.
Cítím se, jakobych měla opět rodinu, Shinie.. řekla jsem tiše k černé, se kterou se nám opravdu každým krokem blížil konec, který nás stejně nejspíš rozdělí.. Kdoví, co bude, ale jak to tak bývá, ti dobří přijdou, předají a zas odejdou.. Což je.. smutné. Mě samotnou tyto věci dost znepokojovaly, a tak jsem jen se smutkem uvnitř sebe přemýšlela, zda je to opravdu dobr krok - vrátit se.

Post č. 92

Smála jsem se, když Shine doběhla a věnovala mi babu. Vrátila jsem jí jej též, má maličkost se smála, jiskřilo jí v očích a užívajíc si takovouto překrásnou chvíli s někým, kdo vás opravdu bere soběrovného, bylo kouzelné. Culila jsem se, dýchala divoce, nespoutaně a užívala si jedinečnou chvíli, která nyní probíhala. Má nejdražší Shine už koukala na nebe, kde hledala obrazce.. Jak úžasná tato zábava vlastně byla.
Sama jsem do ni drkla jemně tlapkou a ukázala k nebesům, kde se rozpínal dlouhý mrak, který mi připomínal pohoří, řeku, lesy. Vidím tam svůj domov, usmála jsem se se slovy, kdy jsem jen vydechla, stáhla ouška a zavrtěla nad tím hlavou, a.. tady vidím.. svého.. jednoho vlka, dokonce vlče. řekla jsem hned, když se na nebi jevil obrazec podobný mému bratrovi, Leovi, který.. už nejspíš nebude ten, koho budu mít možnost potkat. Doufala jsem v to, ale osud umí převrátit život do zcela jiných směrů, zamotat jej, protkat jej, udělat z něj jeden velký strom, kde každá větev propojuje jinou.. Nechává, aby z ní ústily další, ale nejsmutnější na tom bylo, že je to realita.
Zvedla jsem se a smutněji jen zavrtěla hlavou.
Vydejme se dál, na mraky bude mnohem více času na mnohem krásnějším místě, Shine, pověděla jsem a už si to mířila k jednomu místu, které bylo více než jen kouzelné.

>>> Ovocný lesík

Post č. 91

<<< Džungle přes Les u mostu

Klidné tempo nyní opravdu nebylo na mém pořádku. Sama jsem uháněla, jak to jen nejeychleji šlo, až jsem se zachichotala k ní a s chutí k černé doběhla, strčila jsem do její maličkosti a začala tak ladně poskakovat, jakobych byla srna. Máš.. babu. řekla jsem k černé a s chutí už hnala kupředu.
Bavila jsem se vším možným a tato věc byla ta, která mne i v tomto věku uměla rozveselit. Shine byla podobná svou povahou mně, když jsem to tak vnímala a přišlo mi to kouzelné, že vlci s tímto smýšlením existují. Bavíc se nad tímto faktem jsem hnala s nadšením dál, asi jsem měla babu, ale neřešila jsem to tím, jak moc mne to bavilo.
Asi jsem trochu zaostalá, ale prostě mě to baví.. řekla jsem, když mi podklouzla tlapa a tělo se svalilo do trávy, kde ,zmizelo’. Musela jsem se však smát, a tak celý úkryt byl mé společnici jistým způsobem prozrazen. Inu, schovávaná není nejspíše mou předností.

Moc děkuju! Akce byla originální a zábavná. Gratuluji všem a poprosím tlapičku do Země. Těším se na další!

Post č. 90

Pohlédla jsem k Shinie, na kterou jsem se pousmála a přitakala kývnutím k němu. Kdyby chtěl, tak mi ukopne hlavu.. Nechtěla jsem mu způsobit nic, což se díky bohu nestalo, takže si myslím, že se dostal nejhůře do šoku a sám si aspoň bude dávat pozor a naučí se třeba bránit. řekla jsem a pousmála se k ní, kdy jsem jen zavětřila a sama kývla. Nakonec jsem obešla díru a klidně šla dál. Směrem, který se bude Shine líit, a třeba si i zablbneme - louka. Zvířata lovím vlastní silou. Takhle to nemá cenu, když zneužiju něco, proti čemu nemá šanci.. Takhle si to aspoň vychutnám, když u toho poteče krev i ze mě, usmála jsem se, Nepřemýšlel, všichni, když vidíme smrt před očima, tak děláme zoufalé věci, pověděla jsem a sama si jen nacválala, když se před mou maličkostí objevila pláň, kterou jsem milovala, a hlavně věděla, že takhle se dostanu na mnohem lepší místo, ke kterému jsme se každým dnem blížily.

>>> Luka přes Les u mostu

Post č. 89

Byla jsem uchvácená tím, co jsem zvládla, ale samozřejmě, že mi to přišlo dost škodolibé.Nepotřebovala jsem jíst, ani nic kolem jeho maličkosti. Sama jsem nakonec jen vytvořila pomyšlením jakési schody, po kterých mohl vyběhnout. Hodně štěstí, pověděla jsem k jelenovi a pohlédla k Shine, která se divila mému počínání. Jenom jsem se zívnutím pokrčila rameny a otřepala se.
Něco mi uvnitř dalo sílu.. a měla jsem chuť to zkusit, bylo to zlé, chápu, sklesla jsem v hlase a hledíc na prázdnou díru jsem jen přemýšlela nad tím, co jsem nyní dokázala. Sama. Uměla jsem víc, než jen kořínek, keříček.. Bavilo mne to, když jsem uměla něco víc, než jen vytí a tak. Nehodlajíc jej zneužívat proti ostatním, jsem se nad tím hřála.
Chceš se přesunout dále, a nebo se zde porozhlédnout? zeptala jsem se směrem k Shine a sama se jen zaculila, kdy jsem si měla chuť hrát.

Post č. 88

<<< Tajné ostrovy přes Les u mostu

Podívala jsem se ke své přítelkyni, která byla za mnou. Musela jsem se zaculit, když jsem cítila její dech ve svých zádech a nevnímajíc fakt, že už jsme se z lesa dostaly do džungle. Jelen stále prchal, dostával se každou chvílí do úzkých, ze kterých však každou chvíli vyběhl. Zaculila jsem se, když jsem se jen zaculila a nechala to obrovské zvíře padnout k zemi díky mým kořenům. Začínala jsem trénovat, sílu, vše, co mi Wu přidělil.
Jelen se kácel k zemi, kde sebou mrskal a nevnímaje, že pod ním vzniká díra, která je velká jako dvě Shine na sobě, tak už jsem cítila, jak obrovské zvíře padlo. Musela jsem jen nejistě máchnout ocasem a s pociťujícím vysílením jsem jej sledovala se staženýma ušima. Byl v pasti, ze které úniku bylo. Nechala jsem jej tak, a sledujíc jeho trápení jsem si jen zívla.
Nikdy jsem ostrovy neviděla z blízka.. Lesy jsou zde myslím jen na jistých částech, dále budou spíš hory, které místa krásně lemují - nadherný pohled. Dnes zažiješ nejkrásnější místa, která zde jsou. řekla jsem k němu a s chutí sledovala zblblého jelena, který běhal pod mou maličkostí. Podivuhodné, co ty schopnosti dokážou. řekla jsem k němu a sama jen olízla pysky.

Post č. 87

Podívala jsem se při svižnějším tempu k Shine, která šla za mnou, opět. Tak tak.. Někteří ve strachu dělají šílené věci." řekla jsem k ní tišeji a už jen hleděla kupředu, kde jsem už vyhlížela džungli. Šli jsme lesem, kde jsem už hleděla kupředu, kde se zatím rozpínal jen hustý les, který mi byl tím njedním oblíbenějším místem, které jsem za svůj pobyt navštívila.
Brzy už dorazíme na třetí ostrov, pověděla jsem smutněji, kdy jsem jen hleděla před sebe a nevěřícně se ušima podívala mezi stromy, kde bylo něco, co neznamenalo absolutně nic dobrého. Zavrtěla jsem hlavou, stříhajíc ušima jen stála na místě, sledovala je, naslouchala dupání a svižným hýbáním svého čumáku jsem dala najevo, že je něco zle.
Stáhnouc uši, přilepíc se k zemi, hledíc k tomu, co právě před námi byl, má maličkost začala výhružně vrčet, kdy při svižném hýbnutím keře se objevil jelen, obrovský jelen a tu mě napadlo, že by mohla být dnes více než jen legrace. Rozeběhla jsem se za ním, divně řval, čemuž jsem samozřejmě nerozumněla, ale i tak mne vadilo jej hnát, i přes jeho sílu, kterou v sobě skrýval.

>>> Mlžná džungle přes Les u mostu

Post č. 86

<<< Les u Mostu

Přemýšlela jsem nad tím, když mi přitakala a nakonec vypadala jakoby mým slovům chtěla rozumět. Strach je jedna nejčastěji a nejlehčeji spuštěná emoce, která v patových situacích nepomůže v podstatě nikomu.. Každý se v ní učí řešit problémy tak, jak by to řešil doopravdy on. Každý se v tu chvíli probere, najednou jsi sama sebou.. uděláš to, co v tobě je. Ale.. asi.. asi to nepochopíš - neřeš to.” řekla jsem tišeji a prohlédla si ten nádherný výhled.
Jednou se rozdělíme, akorát doufám, že v dobrém a ne v bolesti jedné z nás. řekla jsem, když jsem si prohlížela s chutí nádherný výhled, který se rozpínal svou krásnou, nevinností před námi. Nikdy jsem na samotné ostrovy nešla, a ani mě to nějak nelákálo. Bezpečí bylo zde, nikoliv tam.
Pootočila jsem se na Shine a hlavou kývla směrem kupředu. Nyní se vydáme k džungli, třeba se ti tam bude líbit.. je to opravdu moc zajímavé místo. řekla jsem k ní mile a už opatrně mířila z vrcholku dolu, zpět do lesa.

Post č. 85

Má maličkost se pousmála nad jejím počínáním a sama se jen zaculila nad jejím poznatkem. ,,Ano, naučí mne nejvíc. Nepřítel dá vlkovi vždy jisté lekce, které mu později dají více zkušeností do života, pokud mi rozumíš," usmála jsem se, ,,nevím.. dá se nad tímhle přemýšlet mnohem hloupeji," dodala jsem a s povzdechnutím naklusala.
Nyní jsem nevěděla, co své přítelkyni říci, ale něco se najít muselo, což.. jsem raději začala plodit. ,,No.. a.. co jsi zde zatím kromě živého bahna.. poznala?" optala jsem se nejistě, kdy jsem už pociťovala ten příjemný, jemný výnek, který šel od mořských hlubin. Kus cesty jsme stoupali vzhůru, kdy jsem jen vrtěla z nudy ocáskem, a sama si s chutí pobroukávala nejjednodušší melodii, která mne dokonce napadala v hlavě.
,,Doufám, že.. že naše cesta neskončí tím, že se na třetím ostrově rozdělíme, Shinie." řekla jsem se vší upřímností, kdy jsem jen zastavila, hrdě zvedla hlavu a začala se zavřenýma očima naslouchat divočině.

>>> Tajné ostrovy

Post č. 84

<<< Most

Maličkost byla klidnější, na hnědé byl vnitřní klid náhle vidět. Sama se začala opět tak ladně nést kupředu, nasávat vůni okolního lesa, která jí byl vždy tak překrásně, nejmilovaněji blízkým. ,,Strach je hlavní nepřítel pro všechny," pověděla k ní a ladně zavrtěla svým ocáskem, kdy jen tak ladně ,,poskočila" na místě. Hnědá si cupitala dopředu, nehlídajíc Shine si opět užívala jisté svobody v lese.
Měla chuť běžet, uhánět dopředu, ale vědíc, že by to Shine nemusela nyní opět zvládnout se raději držela pozadu. Hnědá jen větřila, nasávala pachy a přemýšlejíc nad další zastávkou, tu si vzpomněla na překrásné ostrovy, na které stačí pohled zvrchu. Sama na ně nikdy nevkročila, kdysi se jen ,,vznášela" nad jejich polohou, kdy si prohlížela jednotlivé tvary, ve kterých nehledala nějaké zvláštní spojistosti, jednoduše to měla ráda a nyní s chutí zvedla ocásek do vzduchu, natočila hlavu k Shine a pousmála se.
,,Uvidíš první, krásnou zastávku, na kterou se je opravdu těšit," pověděla jsem k ní, když jsem tak elegantně klusala kupředu.