Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post č. 83

Má maličkost si všímala té její. Sledovala jsem jí pečlivě svýma očima, kdy jsem nehodlala udělat chybu a ztratit jednu, nebo druhou. Tiše jsem si kýchla a sledujíc jej jsem jen nepatrně švihla špičkou ocásku. ,,Buď opatrná, Shine," pověděla jsem k ní starostlivě a sama jen bojácně sklonila hlavu k prknům, která jsem si nervózně prohlédla.
Sama jsem už na první opatrně šlápla, a takto na druhé, třetí, čtvrté. Věnovala jsem se pečlivě sobě, nyní jen a jen sobě, abych neudělala chybu, které bychom litovaly. Most se hýbal, Shine se mi v husté mlze ztrácela, ale i tak jsem věděla, že kdyby bylo zle, tak by to určitě vypadalo jinak. Mou největší úlevou bylo, když jsem dorazila na druhou stranu mostu, kde jsem sebou otřepala a zavrtěla hlavou.
,,Miluje tu padala prkna - strach byl i dnes silnější." řekla jsem k ní a nejistě se rozešla dál, kdy má maličkost mizela s mlhou.

>>> Les u mostu

Post č. 82

<<< Temný les

Má maličkost se nesla lenoším tempem kupředu, kdy prakticky nevnímala, že se přesouvá, ale ano, věděla.. Šly jsme k mostu, dnes jsme měly namířeno na druhý ostrov, kde bych nejraději své nejbližší ukázala všechna nádherná místa. Byla jsem odhodlaná se přesunout nyní do lesa, který se rozpínal za mostem a nakonec končit v překrásném ráji, který pro mne byl místem lehkého smutku, a proč? Nevím..
,,Už se blížíme.. tohle místo bude nebezpečné Shinie, buď opatrná a hlavně dávej pozor tam, kam šlapeš - nikdy nevíš, co tě potká a zde se jde jen na dvě věci. Na život a na smrt." řekla jsem ke své věrné přítelkyni, když jsem dorazila k tomu nechutnému mostu, který jsem.. nesnášela. Má maličkost jen švihla nejistě ocasem a sama nad tím jen zavrtěla svou hlavou, kdy odhodlaně vydechla.
,,Nikdy se nedívej dolu, stále si hlídej prkna a zaměř se na to, že potřebuješ na druhou stranu. Soustřeď se, sebemenší nepozornost tě může stát to nejdražší, co jsme dostali, my všichni." řekla jsem k ní a sama jí nechala cestu. Chtěla jsem si Shine hlídat, abych jí mohla pomoct, kdyby byly problémy. Ale kdoví, jak co bude.

Post č. 81

Sama jsem jen zamručela ze spánku, když jsem pocítila jemný pohyb vedle sebe - Shine. Probudila jsem se a s povzdechnutím jsem se opatrně protáhla, nechala opět prokřupnout své tělo a s chutí jsem se na její maličkost podívala. ,,Zdravíčko," pověděla jsem úsměvně, když jsem se už zvedala a vylezla z našeho úkrytu. ,,Jsi připravená pokračovat? Upřímně, z mé strany by odpověď byla kladná. Čekají nás nyní krásná místa, která se ti podle mého budou líbit." řekla jsem milým, upřímným tónem k Shine a sama jen zívla.
Má maličkost si tak klusala na místě, kdy se vysloveně těšila, až se podívá na její nejoblíbenější místo, které se ukrývalo za tím strašlivým mostem, který jsem kdysi opravdu s nechutí přecházela.. No, uvidíme, jak se nám to bude dařit překročit, ale myslím, že bude. Shine je šikovná, nebojácná a určitě jí budu oporo, když se bude bát jít. Nakonec jsem si jen švihla ocasem a už cupitala dál směrem k onu mostu.

>>> Most

Post č. 80

Maličkost spala tvrdě, tak tvrdě jak to jen šlo. Spokojeně nad svými sny máchala tlapkami, sem tam kňourala, občas jen tak zvláštně mručela. Dokonce se jí zdálo, že padá a takový špatný sen ji doopravdy probudil. Sama jen zmateně otřepala hlavou, rozhlédla se po okolí a zamručíc jen sledovala, co se zde děje.
Má maličkost se sama zvedla, opatrně protáhla zbytek těla, který tak jednorázově křupl a byl opět k plnému fungování. Nehodlala jsem Shine budit, byla roztomilá, jak spala, a tak jsem si poslušně sedla, hlídajíc její maličkost a naslouchaje okolí, když tu se ozvalo žbluňknutí, občasné prasknutí větve, což některé umí vystrašit, třeba i mě.. občas.
Nejistě jsem přešlápla na předních a se zívnutím se opět dostala k zemi. ,,Ještě.. ještě chviličku,” pověděla jsem a s upadnutím znovu do spánku jsem tak sklouzla k Shine, kterou jsem stále hlídala. Mé uši držely hlídku neustále. Doslova.

Post č. 79

<<< Laica mar

Je to možné.. asi bych se.. tomu nedivila, Shinie." řekla jsem k ní hravým hláskem, kdy jsem jen kráčela kupředu a při pocítění prvních, ostrých větví, které dělaly na mém hřbetu příjemný stín, jsem poznala, že jsme v lese. V temném lese. Sama jsem si už jen tak pozívla a neženouc nikam kupředu spíše hledala vhodné místo na zakotvení, nabrání energie a také takové, aby bylo bezpečné.
Mile jsem se pousmála na Shine a vítězně zaplesala nad dírou pod kořeny stromů, která vypadala velmi lákavě. Vešly bychom se tam určitě obě, a pokud ne, tak to mimo díru přežiju. Sama jsem ustoupila, abych vyjádřila, že si Shine má jít lehnout první, že budu držet hlídku. ,,Nevím jak ty, ale už začínám přicázet na chuť spánku.. Jsem opravdu unavená." řekla jsem, když jsem už opatrně ulehla na zem, kde jsem zastříhala oušky a sama jen naslouchala se zavřenýma očima okolí.
,,Jen pár minut.." zašeptala jsem k ní tiše, a usla.

Post č. 78

Má maličkost se jen podívala po Shine a opatrně máchla ocáskem, kdy se zaculila nad tím, jak se černá směje. ,,Tady jsem potkala Mývalici znovu, když jsem pomáhala takovému hnědému vlčeti.. a ona na mě hned vrčela, což nechápu, proč.. A hlavně, co má ona se mnou pořád za problém, když k ostatním je milá." řekla jsem k vlčici a sama jen nejistě pokrčila rameny. Chtělo to dnes už odpočinek, a tak jsem věděla, že i přes temnotu lesa to bude ideální místo na spánek.
Většina vlků se tam totiž bojí, nechce tam střetnout velkou část z nás, a tak by nebylo špatné tam ulehnout. Navíc jsme dvě, velké vlčice, kdy Shine působí dost krvelačně.. Což je lichotka, nikoliv urážka. Má maličkost si ji za ten čas, který jsme spolu měly velmi oblíbila. Nyní, když mi do hlavy půjdou špatné myšlenky, bude Shinie ta, na kterou pomyslím a hned zmizí. Měla jsem k ní blízce, tak jako k šedému, který mi tolik chyběl..
Nyní byl čas se hnát kupředu, jít do lesa a konečně zavřít oka na pár hodin, abychom dohnaly to nezastavitelné cestování, které se pomalu, ale jistě chýlilo ke konci.

>>> Temný les

Post č. 77

<<< Salt

Cesta od jezera byla upřímně osvobozující. Neměla jsem zrovna zálibu v teplém počasí, takové vodě a té velmi.. štípavé? chuti, kterou způsobilo jediné zrnečko. Sama jsem se těšila, až skočím do tekoucí řeky, která se na zlaté pláni nacházela. Na to, že jsem zlatou barvu zrovna nepodporovala, tak toto místo bylo pro mou maličkost překrásné, a to i přes potyčku s mývalicí a hnědým vlčetem, které mi odkouslo kus ucha.
Chtěla jsem zde zastavit, ale přeci jen po cestě určitě narazíme na mnohem příjemnější místo, kde budeme moct zakotvit. Nyní jsem se hodlala věnovat řece, do které jsem jednoduše skočila a po proudu už začala jen jemně skákat, tedy utíkat s ním. Bylo to příjemné. Kameny mi hezky masírovaly tlapy a má maličkost se tak zbavila jakýchkoliv obav. Nyní jsem si užívala opětovné ochlazení a nakonec jen z řeky vyskočila, otřepala se a počkajíc na Shine se usadila.

Post č. 76

Pohled mi sjel k Shine, se kterou jsem souhlasila a na náznak souhlasu kývla. Tohle místo na mne působilo.. nijak. Prostě nějaká zvláštní voda, písek. No a jinak horko, což mou parketou nebylo. Sama jsem jen otřepala hlavou nad jemnou krystalkou soli ve své tlamě a křeníc se nad tou nepříjemnou chutí jsem raději tlamu zavřela a jazyk v ní tak schovala. Nebylo to dobré, a už vůbec příjemné. ,,Upřímně, tady bych taky nějak s chutí nepoléhávala," pousmála jsem se na Shine a sama už cupitala kupředu. Měla jsem spíše chuť na normální vodu, planinu, les.. Můj domov byl jasný tam.
,,Tak nějak.. vůbec to nechápu, třeba mi někdo někdy řekne, jak se sem vlk dostane." řekla jsem k ní mile a sama jen ladně naklusala. Ten písek začínal celkem dost pálit. Slunce jej rozžhavilo jako pánvičku a nás tak nechávalo trpět.. Díky bohu, že už nejteplejší období končí.

>>> Laica Mar

Post č. 75

<<< Pityas

Má maličkost kráčala dokud to jen šlo. Tiše jsem naslouchala větru, zvukům okolo. Nějak jsem úplně nestála o to, aby se nám v cestě zjevil medvěd, namachrovaná veverka, a nebo praštěný srnec, který by si na mne hodlal lámat parůžky. Má maličkost jen naklonila hlavu a naslouchajíc slovům černé si jen kýchla a nakonec tak bezvýznamně zamručela. ,,Není to úplně jako ta, ale svým způsobem děsivé je.. Rozhodně bych tam krokem jen tak nešla." řekla jsem k ní s úsměvem. Pocítila jsem nyní jemnější povrch pod mými tlapkami, nad kterým jsem se pousmála a sama jen vesele poskočila.
,,No.. nějakou dobu určitě, vlastně ani pořádně nevím, jak sem se tu objevila.." řekla jsem k ní lehce zmateně a pociťujíc ten zvláštní pach jsem už spokojeně klusala kupředu, kdy jsem viděla ono veliké, zvláštně vonící jezero, kterému jsem na chuť rozhodně nepřišla. Něco mě v čumáčku u něj štípalo a to byla první známka, která mne odrazovala od jistého napití.

Post č. 74

Užívaje si zasloužený, čerstvý, horský vzduch jsem spokojeně vydechla a své ouško natočila k Shine. ,,Obě cesty jsou nepříjemné.. a za mě zrádné, ale jo.. Je to přes takové nechutné místo, kde to páchne smrtí.. rozkladem, ale zas je ,bezpečnější´." řekla jsem k Shine a sama se nakonec rozcupitala výrazným klusem kupředu.
,,Půjdeme kolem jezera a nakonec sestoupíme na zlatou pláň, kde se potulují všelijaké druhy zvěře.. Je to pozoruhodná záležitost, kterou musíš vidět." řekla jsem k ní mile a sama si ji opět hlídala jedním uchem, aby náhodou neodcupitala někam jinam a nakonec jsme se nezratily. Co si budeme, když se vlk ztratí v horách, tak je to opravdu boj, ale u Shine pevně věřím, že by nezaběhla jen tak někam pro legraci, a nakonec toho mohla litovat, když mi nyní též projevovala důvěru.. A to potěší každého vlka.
Naše cesta mířila dalšími horami, kde jsem šla opravdu opatrně a vybírajíc nejvhodnější místa pro naše tlapky, jsem jen nejistě koukla ke skále, která pod námi padala zrovna dolů. No, hned mi bylo těžce.

>>> Salt

Post č. 73

<<< Zátoka smrti

Šla jsem svižný krokem a nehlídajíc si Shine jsem věřila, že za mnou jde a je v pořádku. Kdyby se něco dělo, dala by mi vědět, aspoň bych tomu věřila. Byla jsem ráda, že míříme tam, kam míříme. To místo, které nyní bylo naší další zastávkou pro mne bylo tím nejkrásnějším a věděla jsem, že sem někdy zavítám na delší chvíli. Někdy zde budu, třeba zde budu mít jednou i vlastní úkryt? Kdoví..
Nadšeně jsem si nad tím poskočila, klopýtla a rozhlédla se po nádherné krajině v těchto horách. Má maličkost se zastavila, když viděla to překrásné ,,údolí" před sebou. Zhluboka se nadechla, zavřela oči a uchem zavítala k Shine. ,,Půjdeme přes jeden les, který je dost temný, ale slibuji, že jakmile jej překročíme, tak se dostaneme k jednomu krásnému místu.. a dokonce můžeme až na ostrov, kde jsme se poznaly, ale cestou přes takové.. strašidelné místo? Nevím, jak se tomu říká." řekla jsem k Shine a usednouc jen naslouchala zpěvu ptáků, kdy jsem věřila nyní nejvíce svým uším.

Post č. 72

Má maličkost stála bez veškerých emocí naproti tmě. Bylo to až hnusné. Sama jsem neměla nutkání jít blíž, okusit opět této vody, ponořit se, pocítit to, co zde bylo a překonat samu sebe. Zas a znova. Sama jsem měla svěšenou hlavu, kdy jsem se podívala na Shine, která se i svým způsobem na oko bála. Sama jsem k ní došla a opatrně ji pomazlila, tak, abych jí dodala pocit, že se ničeho bát nemusí. Nyní jsem ji brala blízce a v tuto chvíli jsem byla čímsi tou, která ji mohla tím něčím uklidnit.
Má maličkost nakonec přestala, a kývla k její prosbě hlavou. Sama jsem se rozešla s hlavou u země dál. Nyní nebylo kam spěchat, možná tak pryč, a to mi upřímně nevadilo. Má maličkost měla jen stažená ouška, pootevřenou tlamičku, která nechala jazyk viset ven. Bylo mi teplo a i přes to, že nebylo poledne jsem měla chuť veškerou srst nějak zahodit. Což bylo vidět na mém přehnaném línání, které by člověk přirovnal k srsti retrívra.

>>> Pityas

Post č. 71

<<< Small přes kvetoucí louku

Má maličkost nespěchala, nyní spíše šetřila síly do hor, které budou naší další zastávkou. Má maličkost mě z jistých věcí strach a tato byla jedna z nich. Místo, které z mého pohledu vidělo bolesti víc než jiná místa. Tohle místo mne jistým způsobem děsilo a bez pomyšlení na opak bych řekla, že zde zahynula spousta zvěřiny, aspoň to tak vypadalo.
Neviděla jsem to zde na dlouho. Jednoduše jsem tuto ‘nádheru’ chtěla Shine ukázat. Jistým způsobem i přes toto vše to za to stálo.
Sama bych nevěřila, že sem zavítám, ale stalo se, no ne? Nyní jsem v čumáku měla pach, který byl míchanicí mršin, peří, vody a vyprahlé země. Místo už bylo na dosah. Pohlédla jsem k Shine a nakonec sama kývla. ,,Není to ,ráj’, což jde už asi i pomalu cítit,” pověděla jsem do prázdna a v tichosti jen zastavila, když se ten jiný svět zjevil před námi.
Tak nepříjemně mi dlouho nebylo, sama jsem jen s kývhnutím otřepala hlavou a majíc se na odchodu jsem už chtěla jít pomalu pryč.

Post č. 70

Se smíchem jsem sledovala černou, která byla jistých pár sekund pozadu s její reakcí, ale i tak jsem dál ležela, hleděla jak trasu doběhla a ve finále, kdy se na mne tak lišácky ušklíbla, jsem už jen cítila jak můj téměř suchý kožich polila další várkou. Má maličkost se zasmála a prevrátíc se opět na záda už jen koukala na Shine, která přišla s milým ,,Promiň". Sama jsem si jen zavrtěla hlavou, zavřela spokojeně na chvíli oči a překulíc se na bok zády k ní, kdy jsem vyjadřovala důvěru, jsem jen zhluboka vydechla.
,,Děkuji, Shine," usmála jsem se mile, ,,dlouho jsem s vlčicí nezažila nějakou hezkou chvíli. Naposledy jsem potkala takovou drobnou zrzečku, která na mne působila jako vlče, ale byla jen drobounká." řekla jsem k ní a nakonec sama uznala za vhodné se napít a jít zas o dům dál. Má maličkost klidně doklusala k hladině, ze které uloupila pár hltanců vody a nakonec se jen spokojeně otočila směrem k místu, které pro nás tak radostné nebude. ,,Ukáži ti, že úsměv je opravdu jen vzácná záležitost," pověděla jsme k ní velmi vážně. Mizíc už směrem k místu, které mně osobně přišlo smutkem prolité.

>>> Zátoka smrti přes Kvetoucí louku

Post č. 69

Se smíchem jsem zavrčela a skočila po Shine, která dostala svou odpověď. Sama jsem se z ní rychle zvedla. Kňourla jsem, hravě, a sama se rozeběhla co nejrychleji to šlo pryč. Myslím, že význam této hry šel chápat dobře, opravdu mooooc dobře. Nyní jsem už nadšeně poskočila a než se Shine nadála, už jsem byla ve vodě, ze které jsem svižně vyběhla a oklepajíc se na její maličkost ta má opět spadla na zem. Smála jsem se. Stačilo tak málo, aby mohla být šťastná. Jediné proběhnutí a má maličkost oplývala největším štěstím, které jsem mohla dostat. Děkuji, pomyslela jsem si a sama jen s chutí převalila samu sebe na břicho, kdy jsem s vrtěním hleděla na Shine.
,,Promiň mi to," pověděla jsme k ní s trochou studu a sama se jen tak lehce ,,zpytovala", že jsem jí mohla něco udělat, a že jsem se chovala drze, což nebylo dobré.. Ale tak, to snad Shine zvládne! Není to přeci žádná bábovka, už jen podle jejího uvažování ne.