Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post č. 54

<<< Wolf lake

Ticho neslo černou s hnědou výš. Obě šlapaly, pořádně šlapaly do výšky, kdy se každá zaměřovala na něco jiného. Černá jen přemýšlela, kochala se a hnědá si spíše v hlavě říkala, co by mohlo jejich debatě prospět, co by mohlo být tím klíčovým, co by ji přesvědčilo, že se nemýlí v tom, co v černé vidí - přítelkyni. Sama šla dost nejistě, těžce, když se začala zadýchávat a pociťovala jisté problémy, které přišly tak jako řidší vzduch. Musela už usednout, musela se rozhlédnout a těžce lapajíc po jediném nádechu jen byla pár metrů za černou, aby jí nedělala starosti. Bolelo ji, když se snažila rychle nadechnout, ale spíš se vlastním nádechem dusila dál. Dýchala jsem problémověji vždy, občas byl den, kdy jsem si myslela, že je to pryč, ba naopak se vše zhoršilo každým ,,volnem".
Dnešek měla hnědá snad jeden z nejhorších, když začala cítit krev v hrdle, pouze zavřela oči, snažíc sebe konečně uklidnit. pořádně uklidnit, hezky klidně. A kdyby si nevzpomněla na pár jemných, hladivých slov, asi by ji dušnost udusila. Nejistě nakonec pohlédla k černé, která ji čímsi dodala i jen na pohled odvahu, aby šla dál a svůj dech přemohla. Proto se hnědá zvedla, klidně rozešla, nikam přeci nespěchala a přemýšleje nad jednou odbočkou se sama pousmála, když si vzpomněla, že je zde nádherná jeskyně, která stojí za to, aby ji černá viděla.

Post č.53

Pohled mi vyběhl k oblakům, když se na mne zjevil široký stín křídel. Plachtící dravec, co nyní hledal něco, čím by ukojil svůj hlad byl nedočkavý, a to mne bavilo. Dokonce slétl i k hladině, kde odchytil ryby, ale ta mu jeho netrpělivostí vyklouzla. Sama jsem si povzdechla a raději se podívala na Shine, která dle jejího pohledu, pohybu byla připravená jít dál.
Neodmítla jsem, ba naopak. Sama jsem spokojeně klusala až k jejímu ocásku a hrajíc si ocáskem, který byl ani ne pár centimetrů nad zemí má maličkost nadšeně kňourla, když si všimla vyvýšeného bodu, nebo-li tesáků.
Sama jsem i přes srst, která sic schla, ale na druhou stranu byla vlhká, a tak i trochu omezující v pobytu ve větším chladnu, šla dál.

>>> Sněžné tesáky

Poprosím o písálka 200postů.

přidáno

Post č. 52

<<< Arcud Deaum přes Mlžné pláně

Sama jsem mlčela, naslouchala slovům, která mi černá říkala a sama nad jejím povídáním jen přikyvovala, hloupě si nad tím povzdechla. Nepochopila to, a tak jsem ji nechala ve slovech, která říkala. Sama jsem si vydechla, zavřela oči a nechávajebse ovát příjemně chladným vánkem má maličkost s kýchnutím koukla k jezeru a zpytovala své svědomí, že řekla něco tak hloupě, co nemohla ani chápavá chápat.
,,Ano, to máš pravdu.” řekla jsem a s otřepáním hlavy si už též přišla k vodě, do které jsem odvážně strčila tlapku. Brr.. zatřásla jsem se i v myšlenkách a sama jen do vody váhavě vešla přední částí těla. Nešlo to vedro vydržet, a tak jsem dělala už i tyto blbinky. No, a povedlo se. Hned mi bylo lépe, sic jsem se chvíli musela otřepávat, aby chlad s kapkami odešel.
Maličkost se nakonec podívala k Shine a zavrtěla hned hlavou. ,,Pan Wu - obchodník. Chodí po ostrovech a vlkovi vždy dokáže dát, co mu na očích vidí. Nikdy mne nepodvedl, sám toho umí spoustu a řekl, že se mi to hodit bude - měl pravdu.” řekla jsem k ní a ukázala na ty dvě kolečka, které sem tam cinkly. Prsten při chůzi po kamenech, naušnice sama od sebe.

Post č. 51

<<< Mlžné pláně

Podívala jsem se nejistě k vlčici a nechávaje cítit svou magii ve své maličkosti jsem k vlčici pohlédla a stáhla trochu ušit, kdy jsem dávala najevo svou nejistotu. ,,Všichni se chováme ke každému dle toho, jaký nám přijde.." řekla jsem k ní tišeji a sama se nakonec s nádechem otočila k ní a chvíli v zemi hledala jisté známky něčeho, co mohlo být odpovědí, nebo opakem. ,,Ne, takhle to nemyslím.. Mně jde o to, že.. oni mohli být ti, kteří se svou mocí opili, až vypili. Přestali vidět svým srdcem a začaly vidět tím, co je pro ně ve své podstatě viditelné obyčejným okem," podívala jsem se k ní, ,,květiny, příroda nosí novou naději, život, úsměv, ale o tomhle se nebavím. Mně jde o to, že všichni ji vnímají jako zbraň, značná většina. Většina to vnímá jako nápoj, který pijí, chutná jim a je už těžké se od něj odtrhnout." řekla jsem k ní, tak snad mi bude rozumět, čehož jsem se obávala.
,,Magii v naší rodině neměl nikdo.. Matka, můj otec. Jsem radši obyčejnou i přes to, že jsem tomu šedivému podivínovi dala kamínky za to, abych ji měla silnější. A ne pro účel, kdy budu ubližovat. Chci s ní pomáhat, ale i se naučit bránit, abych nebyla vypasenou myší pro kočku." řekla jsem k ní a nakonec si s povzdechem pokračovala dál, ignorujíc, že by ona třeba nechtěla.
Šly jsme nyní do vysokohorské oblasti, kde byl chlad a odpovědi.

>>> Wolf lake přes Mlžné pláně

Post č. 50

Pohlédla jsem před sebe, kde jsem viděla cosi, co jsem sotva rozpoznávala. Tento útvar jsem už viděla, sama jsem si povzdechla, a přemýšleje nad jejím popisem jsem ve finále kývla. ,,Ano, Samantha.. jsou si oba dost podobní, očividně na sebe hledí jako na zrcadlo." řekla jsem k ní jen tak a už si v tichosti šla dál. Sama jsem nechpala jisté přístupy, asi jsem si na několik případů zvykla, ale i tak mne to dál mrzelo. Dál jsem cítila, že zde je nejlepší být nedůvěřivý, nikdy nemluvit o tom, co vás může ranit nejvíce, ačkoliv to kolikrát odhadnout nešlo.
,,Jsou tou magií posedlí, jakoby se z nich stali démoni." řekla jsem během chvilinky, když jsem už s povzdechnutím hleděla na víc a víc zářivý útvar, který se před námi jevil. Povzdechla jsem si nad tím, mrzelo mě to, že i ti zlí měli někoho, kdo jim mohl být blízký.. A někdo, kdo nemá pomalu sebevědomí je nucen zůstat odvržen, jelikož je jiný. No, to byl bohužel život.
Bolest je možná to, co mi dává největší lekce. Možná, že i to vše má důvod, proč zde šedý vlk nyní není. Možná proto jsem ztratila vše, co jsem kdy měla a zůstala nedůvěřivě proti ostatním. Sama jsem jen povzdechla a potom, co jsem ony útvary viděla jsem k ni stála čelem se zavřenýma očima.

>>> Arcus Deum

Post č. 49

<<< Long

Naslouchala jsem, naslouchala jsem všemu, co Shine pověděla. Sama jsem jen následovala klidnými, tichými a ladnými krůčky ty její. Byla jsem překvapená z toho, co říkala, ale sama jsem si jen nejistě pokrčila rameny. ,,Tos měla asi štěstí.. Mě tu potkala část nepříjemných, co chtěli hned ublížit a ani neměli důvod. Nechápu to.. z vlčic byla nejhorší snad mývalice, která je nyní po boku tvého bratra, myslím.. z vlků byl Elric, který si mi ve finále omluvil, ale i tak," povzdechla jsem si, ,,občas jsem nepochopila, co bylo spouštěčem toho, abych mi hned ublížili, a tak.. Asi, že koktám? Nebo mají jen problém? Kdoví, ale bylo to velmi nepříjemné." řekla jsem k ní hned, když jsem musela zrychlit, abych ji v mlze neztratila.
,,Vlci se bohužel mění.. bůhví, co se mu motá v hlavě, co se mu tedy dělo, děje.. Třeba je nespokojený, ale to nikdy nejde vědět.." řekla jsem hned a už si s povzdechnutím otřepala hlavou. Kdy jsem nevěřila vlastním očím to, co bylo viděno.

Post č. 48

Podívala jsem se k černé, když dopila a sama jsem jen po jistých pár centimetrů zmizela svými tlapkami ve vodě. Pousmála jsem se na ni a s vrtěním ocásku se rozcupitala vodou k ní. ,,Opravdu? Tak to mě tu už nic nepřekvapí," úsměvně jsem poskočila, opět, ,,Určitě můžeme, voda je tam příjemná a je tam poměrně klid.. Vlk tu potká plno vlků, ale jen s pár je schopný vyjít, či se s nimi bavit bez kousance," pověděla jsem svůj poznatek nahlas. Sama jsem už vyhlížela, kam míříme dál a ano, byla to ta pláň, kde by se mlha dala krájet na plátky.
,,Nevím, co jsem mu udělala.. Sama jsem s ním vycházela poměrně příjemně. První setkání proběhlo, že mi dával kolem maličkosti nějaké hradby, a tak.. to druhé bylo lepší, to jsme se smáli a na potřetí pomáhal tomu nevděčnému vlčeti, které mi ukouslo kus ucha, když mě přišpendlilo k zemi a mně se mu nechtělo ublížit a stejně jsem na to doplatila, nejvíce.." řekla jsem k ní zklamaně, kdy už jsem se zas šourala pozadu a při vkročení do mlhy si jen kýchla. Nějak mne to zalechtalo v čumáčku, a ani nevím jak.

>>> Mlžné pláně

Post č. 47

<<< Zauberwald

Pohled mi stál mimo debatu, kdy jsem koukala před sebe a chvilkově si tak pohrála ve svých krocích. Vlčice, které jsem povídala mi též řekla svůj krátký příběh s podivnostmi, které tyto ostrov má v poněkud zajímavé míře. Má maličkost to nikdy zrovna nechápala, sama jsem nakonec povyskočila a pociťujíc jistý chlad, který byl i krapet vlhký mi vzduch prozradil, že už jsme blízko jezera, kde mi ta mývalice už jednou chtěla dát jistou čočku..
,,Lissandra, tu znám," přitakala jsem slovně, když jsem si tiše zamrmlala pod čumák, ,,není tu divu, asi bych se nedivila vidění duhového vlka, nebo nějakého prazvláštního stvoření, když tu je i živé bahno, piráti." řekla jsem k ní uznale a nejistě koukla na pobřeží, zda tam třeba nebude.. Díky bohu, ne, nebyla. ,,Tvůj bratr je též trochu více podivuhodný případ, když má křídla.. Co si budeme, proletět se na jeho zádech byla opravdu legrace." řekla jsem k ní a úsměvně se též přiklonila k vodě, která byla krásně ledová.
Napila jsem se. Hned jsem potřebovala zchladit hrdlo, které od veškerých slov, slunce bylo neustále rozpálené, až bolavé.

Post č. 46

Samotinká jsem se nesla tak lehce přes kvítí, kolem kmenů, které mne jemně drbaly a při naslouchání jejích slov jsem přikývla. ,,No, nevím jestli stále jsou, ale před nějakým časem jsem byla právě s šedým, který během pár chvil zmizel a v mé společnosti se zjevil hnědý, nebo jaký vlk. Veliká loď a ten zbytek se hnal kamsi ven.. Tento mě držel ve své kajutě, kde mi cosi říkal, což si už nepamatuji. Sama jsem tenkrát utekla dírou ve stěně, kde byl led, a proto mám jemně škáblý čumák, tlapy. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu se to stalo," pověděla jsem k ní zcela vážně, když jsem už jen ladně přešla do cvalu, kterým jsem se hnala kupředu.
Nechtíc si připustit, že jsem šedého možná navždy ztratila jsem se držela přímo vedle černé, po které jsem s chutí hodila pár odpadlých květů, které jsem za cvalu nabrala do tlamy. Usmála jsem se, věnovala jí nejmilejší úsměv, který nás společně donesl až k samotné říčce, kde jsem mohla ochladit svůj jazýček, který byl nyní díky slovům v neustálem pohybu, který byl až neuvěřitelný. Někdo jej zvládl rozhýbat a až tak?

>>> Long

Post č. 45

<<< Common forest

Podívala jsem se na černou, když jsem jen nejistě sklouzla očima k zemi a hledíc si na ni jen s pokrčením ramen chvíli mlčela. Nevěděla jsem, co to mělo znamenat, ale i tak jsem jejím slovům rozuměla. Sama jsem se jen jemně zaculila a sama spustila, když se to téma nakouslo a nabídl se někdo, kdo by jej rád zřel. ,,Jmenuje se Lucian, ačkoliv zním jako velký sluníčkář, tak.. jo, asi se mi vizuálně líbí dost vlků, tak jako to má každá vlčice, ale je tu jen on, který mě uměl zaujmout natolik, že už se mi o něm i zdá.. Není to můj partner, Lucian od jisté potyčky s piráty zmizel, a nevím, co se s ním stalo," přiznala jsem takřka hned, když jsem jen se zavrtěním hlavy vydechla tu veškerou tíhu, která ve mne plála.
,,Ano, to máš pravdu." řekla jsem s humorem uvnitř sebe, kdy jsem jen hravými krůčky procházela dále mezi květy, stromy a usmívajíc se nad každým broučkem jsem nakonec zvážněla, otřepala opět hlavou a ptajíc se samy sebe, že co se to se mnou doopravdy děje má maličkost se smutkem šla dál. Zas jsem byla vlče, a tak mi přeplo, že jsem se hodila do normálního stavu, ve kterém opravdu nic řešit nebudu - úsměv.

Post č. 44

Nejistě jsem koukla na vlčici, když dlouho mlčela. Sama jsem se bála, že jsem se dotkla něčeho, a nebo udělala špatný dojem, že jsem opravdu jen hloupá, ale ne, nakonec přeci jen promluvila a to mne velice zahřálo u srdíčka, tak jako sluníčko, které silou dopadlo na mne. A zas jsem se cítila jako vlčice v plamenech.. to vedro, asi bych raději uvítala led místo čumáku.
,,Mně do něj pomohl šedý vlk, který mi zvládl během pár slov pomotat hlavu více než dost," pousmála jsem se stydlivě, a kdyby mi byla vidět kůže, tak je vidět celá žhavě červená, ,,kdyby mi nedal odvahu, tak jeho ,,moc" nevyužívám.. Samo o sobě je kolikrát lepší si projít i pohřebištěm, které se ukrýva v roklině na třetím ostrově, kde se bojí i ten statečný, a nebo jsem jen velký posera.." řekla jsem váhavě, když jsem už ladně klusala a pocítila ve svém čumáku sladkou vůni květin, které se už měly na přesčasy. ,,Magie je též zrádná, aspoň to tak vidím, jelikož s ní vlk může začít být posedlý. Potlačí sám sebe, zničí svou vlčkost a stane se z něj někdo, kdo je posedlý, pyšný," pověděla jsem k ní tišeji, a když jsem si všimla květů, už jsem tak vesele pohopsávala loukou. Nádhera!

>>> Zauberwald

Post č. 43

<<< Ice world

Podívajíc se konečně pořádně před sebe se má maličkost pousmála nad počínáním vlčice, a když jsem cítila, že vánice konečně ustává, tak jsem jen sama hrdě zazářila, rozklusala se svižněji, tak, že jsem její maličkost dohnala a už jen s chutí klusala vedle jejího těla, které proti mě mělo o dost rozdílnější délku kroků. ,,Přemýšlela jsem, zda se někdy nemohu díky tomuto portálu dostat i jinam, víš," podívala jsem se na ni a nadšeně poskočila na vyhřáté trávě, ,,někdo by řekl, že to vede sem a tam, ale co kdyby se stala chyba? Co kdyby ten portál náhle začal přemisťovat do cizích končin a někteří by v něm třeba uvízli?" podala jsem své uvažování bezprostřední k ní a nechápaje se dívala kupředu. Cítila jsem ten úžasný, letní, teplý vánek, který okamžitě začal mé zmrzlé tělo ohřívat.
,,V této bylo, a to si nevymýšlím, vím přeci, co jsem zažil.. Ale je možné, že to je kolikrát způsobeno i tím s kým jste, víš jak to myslím?" pohlédla jsem nejistě k ní a raději se už hnala k upřesnění, ,,někdo tě zahřeje víc, někdo tě naopak ochladí, možná to pochopíš, a když ne.. tak jsem jen divná." řekla jsem k ní hned a ženouc se dopředu má maličkost už jen cítila pár větviček na svém hřbetu, které ji tak jemně poškrábaly.. Jak já to milovala. Tento les, tohle místo..

Post č. 42

Sama jsem si kráčela dál sněhovým mořem, které nemizelo a spíše nabíralo na své intezivitě, chladu, který šel do jistých chvil zvládat, ale s vylínanou srstí.. no, není to příjemné. Má maličkost měla proti vánici hlavu šikmě, očima sotva koukala a nejistě jíc dál už jen hlídala, zda vlče kráčá za ní. Nějak jsem byla méně odolnější, a to asi proto, že jsem byla zvyklá na teplejší klima, ne že bych zimu neznala, ale myslím, že si rozumíme. Shine mi před několika minutami cosi řekla, kdy má hlava šrotovala každé slovo a snažíc se najít správnou odpověď se kousla jemně do rtu, až teprve, když jsme se zjevily v oné jeskyni má maličkost na ni pohlédla a rozhodla se vše vzít v jedné větě.
,,Nedivím se.. vlk, který žije po svých čtyřech celý život, a aby později se učil takovým čárům.. No, tak s tím dost nesouhlasím, též si raději zaběhnu oklikou, než chodit tímto." řekla jsem úsměvně, a když jsem se chystala cosi dodat, tak černá mluvila dále, nechala jsem ji, samozřejmě. ,,Není zde úplná zima, tak jako venku, tedy.. aspoň pár jistých dní, týdnů zpět jsem zde zažila dost teplého, ale to se mohl změnit, že," pokrčila jsem rameny a svůj směr tedy otočila, ,,dobře, tak tedy na louku. Později jej můžeme vzít na pláň rozkvetlých květin s jedním nádherným jezírkem, co na to říkáš, Shine?" zeptala jsem k ní, když už jsem svou maličkost svižně přenášela dále do teplých míst, kde tráva potěšila mé polštářky.

>>> Common forest

Post č. 41

<<< Mělká pláž

Chlad byl slabý, ale během chvíle jsem jej sama okusila krapet více. Svou tlamou jsme nabrala dobrých pár centimetrů sněhu a cítíc jak mě studí zuby jsem jen otřepala hlavou, vyhostila je z tlamy a zvednouc se jen otřepala od sněhu a samotné zimy. Se zavrtěním hlavy jsem se rozcupitala hlubokým sněhem, kdy jsem jen propadajíc se závějí snažila dle pachu, možná i zvuků najít černou vlčici, sestru Angela. Vypadalo to, že bude příjemná, že nebude jako on, ale na druhou stranu kdoví, že?
Nyní jsem se hnala kupředu, klepajíc se během chvíle lehkou zimou jsem si vzpomněla, že je zde jeskyně, kde by se dalo třeba na chvíli schovat? Možná? Nevím, prvně jsem.. A ano.. tady je! Shine byla sama, a tak jsem se rozklusala, jemně zamručela, aby si mě všimla a sama jsem jen s úsměvem hnala kupředu. ,,Vždy mne.. ten portál překvapuje, a to zde necestuji naposledy." řekla jsem k ní mile a otřepajíc si jen povzdechla. ,,Je zde jeskyně, tak se můžeme ukrýt tam, a nebo jít dál." řekla jsem k ní, když jsem už hledala možnosti pohybu dále.