Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post č. 40

Hledíc na Shine jsem měla zvedlou přední tlapku a svým ocáskem jsem stále vrtěla ve vzduchu na důkaz radosti. Dokázala mne uvolnit během pár slov, vět. Byla jsem za to ráda, že to se mnou je už ,,lepší". ,,Tak, tak to bude s tebou fajn." řekla jsem jí tišeji, abych náhodou něco neřekla špatně a nepřišla o další kus svého ucha. Má maličkost nyní čekala, až Shine půjde první, aby měla jistotu, že mne nehodlá nijak takto ošálit, ale i tak.. Co když ano?
,,No.. to.. nevím jestli je tu známý, ale věřit mu rozhodně nejde," podívala jsem se k portálu, ,,to ucho byla z jakési strany jeho práce, udělalo to vlče, ale byl u toho a bylo očividné, že v tom jedou spolu.. Předtím mě nesl na zádech, že jsme velcí kamarádi, ale prd.. Klasicky." řekla jsem a až nyní jsem si uvědomila jak naivní vlastně umím být. Raději jsem od portálu ustoupila a nechala projít rozhodnout Shine, která už šikovně prošla.
Má maličkost chvíli váhala, ale ve finále si řekla, že nebude jako zbytek, který tomu druhému podrazí nohy, a tak jsem vešla. Netrvalo to ani pár minut a už jsem cítila chlad, který pozřel veškeré teplo.

>>> Ice world

Post č. 39

Nevěděla jsem, jak konverzace začít, jak se s vlčicí kolikrát a hlavně o čem bavit, a tak jsem se podrbala zadní tlapou za uchem. Naslouchala jsem jí a znejistila, když se zdála i ona více nejistá.. No, asi jsem to pokazila.. ,,Dobře.. em.. Ellie.. No," koukla jsem na ni s jemným úsměvem, kývnutím, ,,ráda bych si prošla ostrovy, prošla se, a tak." řekla jsem k ní úsměvně, když jsem s chutí zavrtěla ocáskem, zvedla se a nakonec poskočila předníma na místě.
,,Chtěla by jste jít se mnou?M Opravdu?" řekla jsem s vrtícím ocáskem k ní, kdy mi došlo, že jsem začala vykat, a tak jsem jen povzdechla, zavrtěla si hlavou. ,,Omlouvám se, Shine, takže by jsi šla tedy se mnou? Bylo by fajn mít někoho jako společníka," pověděla jsem se vší upřímností k ní, kdy jsem se cupkavě rozešla k portálu s tím, že to bude třeba fajn. Stále mi vrtalo, koho příbuzná by mohla být, a tak jsem se na ni ohlédla, když jsem byla už skoro v portálu a jen se zamyšleně ušklíbla. ,,Nejsi.. náhodou sestra.. neto-Angela?" zeptala jsem se zvědavě, kdy jsem se nějakým způsobem uvolnila a nějak nevnímala, že je to vlčice.

Hlásím Ellie a to na 110%!

Post č. 38

Pohled mi padal kamsi do neznáma, nevěděla jsem jak nyní reagovat, jelikož jsem se dostala dobrovolně do kontaktu, kdyby bylo na nechtíči, tak jsem už dávno tím divným portálem pryč. Sama jsem si povzdechla, kývla a jen si tlapou přejal po unavených očí, čímž setřásla ospalku. ,,Ne.. vy, vy jste mě nevyděsila, akorát," pousmála jsem se stydlivě, ,,spíše jste mi pomohla, že jsem v tom snu nemusela být déle. Děkuji vám," pověděla jsem se vší zdvořilostí, kdy jsem jí pokloněním hlavy věnovala všechnu sovu úctu, která jednoduše říkala to samé, co slova.
Má maličkost si pohrávala s ušima, kdy jedno letělo dozadu, druhé dopředu a hlídajíc okolí jsem si jen neslušně zívla ,,únavou". Maličkost zavrtěla jemně ocáskem, začala se protahovat a protahujíc se zas dostala na všechny čtyři, odkud hleděla dále na vlčici s nejistotou, ale zároveň milou náladou. Někomu se podobala svými rysy, ale komu? ,,Ne, ne.. já.. nechci vás nutit, že.. ale ne..nevadí mi vaše společnost, ani vás neznám.." řekla jsem s podotknutím, kdy jsem se tak ladně pousmála a pohlédla k bráně, co kdybychom se proběhly na první ostrov? Hnědá svůj návrh nepravila hlasitě, pouze myšlenkách, a tak jen černá mohla hádat, na co zrovna myslela při svém pohledu na portál, který zářil - doslova.

Post č. 37

Zaúpěla jsem, když se v mém snu zjevil šedý mrak, který pohltil to vše, co kolem mne bylo. Zjevila jsem se v temných místech, kde medvěd pobývajíc zakousl to, co mému srdci dalo najevo - jsi sama. Má maličkost bolavě šťouchla tlapou do písku, ale v jejích myšlenkách běžela. Utíkala horami, přeskakovala řeky, naslouchala stínům. Zjevila se v samotných končinách, zjevila se ve smečce, kde její maličkosti začali vládnout všichni, a to doslova. Kousaje její tělo jen cukla slabinou, kde stále pobývalo pár bolestných jizev, které srst pečlivě kryla. Sama jsem zavrtěla nervózně hlavou, když mi na hřbet upadl ten obrovský hnědý, tak jsem jen otevřela oči a slyšíc slova, která doznívala v mé hlavě jsem už stála na čtyřech, hleděla vyděšeně na vlčici, kdy jsem jen couvala s nepochopeným obličejem.
Celé divadlo skončilo jistým vydechnutím, kdy jsem otřepala hlavou a ujistíc se, že je můj hřbet volný, už jsem jen kývla jemně hlavou a otevřela ústa, která vynesla tichým hláskem to, co mohla slyšet pouze ona, černá vlčice: ,,Dobrý den.. tedy večer? Já.. já se omlouvám." řekla jsem k ní hned, a když jsem ucítila opírající se vánek do mých zad, pouze jsme usedla a ocáskem ,,přikryla" své zadní nohy, zatímco jsem se pohledem věnovala černé se zelenýma očima.

Post č. 36

<<< Bašta

Stékajíc tekutina po mé líci jen ukápla ke zbytku dalších slaných tekutin.. Smutněji jsem vydechla, svými tlapkami sklouzla pod zrnkách písku, která tak příjemně masírovala mé polštářky. Chvíli jsem přešlapovala, až má maličkost s chutí zívla, odložila opět hlavu k zemi a hledíc tupě dopředíc si vydechla. Bylo zde ticho, které narušoval jemný vánek, který se opíral jemnotou do mé srsti, kterou nádherně čechral.
Voda, slaná voda, která voněla slaností mi vždy přinášela takový jiný pocit, který jsem mockrát neprobouzela. Značná část vlků pro mne vždy bude jen tím koho potkám a už do svého života nepustím.. A ta troška, kde bude jen jeden, který mi dokáže utvořit mé stálé já napovrch je ten, který má být po mém boku. Sama jsem si říkala: ,,Věříš hloupým větám, která říkal otec, Liz.".. víte co? Ony jsou vlastně pravdivé. Vždy má každá poušť svou studnu, vždy je ta jediná, vaše, květina vyjímečnou oproti ostatním. Nikdy nejste sám. Nikdy. Závist je překrývaná bolest, láska nejsilnější lék. Ztráta útrapa.. Je toho spousta, ale nyní.. nyní si odpočinu.

Post č. 35

Můj pohled spadl před nějakou tou dobou k maličké, ke které jsem jen kývla s úsměvem, ale nakonec se zarazila. Jemně stáhla ouška a zavrtěla s povzdechem svou hlavou. ,,Asi.. asi už nikoho," sklesle jsem k ní pohlédla, ,,zdravím.." řekla jsem k cizákovi, který náhle byl pro mou maličkost tím, co mne donutilo se stáhnou. Zavrtěla jsem tedy hlavou, povzdechla a sama jen s nenápadným otočením svého těla, skloněnou hlavou, která se nesla nízce při zemi, odebrala pryč. Neměla jsem nyní potřebu se s nikým dalším seznamovat, poznávat, smát se.. Spíše jsem dále smutnila, smutnila nad tím, kdo dočasně odešel.
Byla jsem z toho od poslední chvíle dost sešlá, že jsme nepokračovali společně, ale opět se rozdělili.. Připadajíc si jako naivní vlče jsem při své svižné chůzi šla dál, koukala do zrnek písku, které sem tam odhrnul jemný vánek. Sama jsem se na těchto místech bavila s ním, ale nyní? Nic. Tiše jsem vydechla, poměrně těžce, kdy jsem usedla ke slané vodě, svou tlapkou přejela po její hladině a zvedaje hlavu k nebesům si jen zavřela oči, ze kterých vyšla konečná kapka slané to tekutiny, která vynesla nečistotu, ale i to, co mne trápilo nejvíce - samota.

>>> Mělká pláž

Post č. 34

Jistá věcička se našla, ale nyní jsem nehodlala nikoho trápit, a sama jen s povzdechnutím pohlédla na vlčici, která byla nyní překrásně zbarvená. Uznale jsem si ji prohlídla a klidným, ladným tempem k ní docupitala. ,,Máte krásnou srst, jo.. on to umí." řekla jsem k němu spokojeně, sama jsem jen zavrtěla ocáskem a ulehla k vodě. Byla jsem svým způsobem vyčerpaná a ani nevím stále z čeho.. Na mém uchu stále plandaly jakési kroužky, které jsem nevěděla kam dát, a proto jsem je měla tak zlehka.. navíc jsem ani nevěděla jak je dát.
Sama jsem se nakonec tedy lenivě svalila do trávy, odkud jsem jen na boku sledovala nebesa, která byla obklopena pár mráčky. Byl to nádherný pohled, ale co si budeme.. Občas omrzí. Sama jsem se podívala na lahvičku, kterou měla nyní vlčka na krku a s nostalgií si upomenula svého šedého přítele, kterého jsem stále nemohla najít.. Bylo mi líto, že zmizel na dobu neurčitou, která pro mne byla dlouhá. Až jsem na něm byla pomalu závislá, tedy.. mne jen zajímalo, zda je v pořádku.. A.. a to je asi vše?

Post č. 33

Nejistě jsem sama spadla do sedu, odkud jsem na poskakujícího Wua koukala jako vyoraná myš. Nejistě jsem jedno ucho stáhla, druhým jsem ji sledovala dále, a tak jsem si odfrkla a sama se nakonec spokojeně zvedla. Pousmájíc se na pana Wua má maličkost jemně zavrtěla ocáskem, když jsem hned pocítila jisté změny na své maličkosti. Sama jsem později s chutí kývla na Pana Wua, který po vytvoření překrásného kožíšku vlčky už jen přišel ke mně a kývl.
,,Tak pani a jakozto stálý zákazník vy mít 20% sleva na nákup!" řekl ke mně se smíchem, když jsem sama jen stáhla ouška dozadu, nechala je křivě pověšena a nakonec spokojeně kývla. ,,Děkuji pane Wu, ráda jsem vás po delší době viděla, a doufám, že s touto věcičkou ho najdu." řekla jsem milým tónem a sama zavrtěla ocáskem. Pan Wu s radostí kamínky přijal, dokonce mi rozměnil, a tak jsem mu poděkovala hlubokým úklonem, který vyjádřil mou úctu k němu. Nakonec jsem vydechla a otočila svůj směr.

Směnárna

Kšm 297|Rubíny 18|Mince 3

Převod z
14 rubínů > 140kšm = 437kšm|4 rubíny

Nákup

Magie Aura
- Kupuji 3. - 4. lvl = 130kšm

Magie Země
- Kupuji 4. - 8. lvl = 340kšm
- 470; 20% sleva = 376kšm

Poprosím o Prsten portálu a Stopařova pomocníka. (Vše je splněno.)

Stav po nákupu
Kšm 61| Rubíny 4| Mince 3

Konec nákupu

Má maličkost nakonec ladně máchla ocáskem a pousmála se. ,,Děkuji pane Wu, snad někdy přiště." řekla jsem k němu, když už jsem šedého vůbec nezajímala. Má maličkost se ladným krokem odebrala o pár metrů dál, kde se jen podívala na ty věcičky, které umístila kamsi na sebe, kde jí nevadily, a rozešla se kupředu, kdy usedla kus od jezírka a hleděla na louku, kde hledala vhodný cíl na vyzkoušení nových udělátek.

Post č. 32

Nejistotou jsem oplývala, a tak má maličkost jen v tichu seděla, sledovala konverzaci těch dvou a přemýšleje nad květinou, která zde byla si jen naklonila hlavu. ,,Kamarádka svítit, bzum bzum! Vy pani vonět?" zeptal se ke mně, kdy jsem nejistě stáhla ouška, sledujíc jeho maličkost na něj dále hleděla a jemně je nechala ,,vypuknout". Sama jsem z něj byla dost v rozpacích, a tak jsem jen kýchla nad hroznou vůní. ,,Asi.. asi zůstanu u svého pachu divočiny, ale děkuji," odpověděla jsem vlkovi vřele, kdy má maličkost opět nenápadně pokukovala po dalších předmětech, kdy se pan Wu rozcupital k zadní části obchůdku, odkud vyndal kusy mas. ,,Vy madam.. tady příloha k divoká zvěřina! Vy chtít ji dát si? No madam, tak šťavnatá, vy vypadat jako Vánoční stromeček, pani!" řekl se smíchem, kdy jsem se krapet odsunula.. Ten vlk byl blázen.
Sama jsem nyní zvedla své tělo, ladně se rozešla k obchůdku, kde jsem opět čumáčkem cinkla k oným věcem a nejistě si stáhla uši s pohledem na Pana Wua, který už cosi štrachal a se smíchem přišel. ,,Pani moje, tohle limitka byt! Já uříznout říz říz pták velký noha!" řekl, když jsem nechápavě sledovala jeho maličkost, která se snažila zaujmout vším. ,,Pan Wu otevřeno má neustále pani! Já nespat, já prodávat, sleva dávat!" řekl k nám zcela vážně, kdy mi opět vytrhl slova z úst. Zamračila jsem se a sama jen povzdechla. ,,Dobrá, mohla bych poprosit.. zvládl by jste pomoci mé magii se trochu schopit? Nechci ubližovat, ale ovládat bych ji nějak chtěla.." řekla jsem tiše k vlkovi, který už s kulišáckým výrazem prchal na bok obchůdku, odkud cosi vyndal - lahvičku. ,,Pani vypite, a vy byt rambo potom. Velka, silna! To vlk vas koukat pak," usmál se ke mně, když chtěl lahvičkou třísknout o stůl, ale tu se zastavil, ,,vy umět jiná magie pani, vy travu, kytky rust, vy vidět barva rust! Když vy koupit ještě vic, já dát sleva s dárkem na cesta, ktery vy neodmitnout!" řekl hned, když na mně hrnul spoustu slov, kterým jsem nerozuměla, a tak jsem kývla. ,,Jojo.. děkuju, to se mi bude určitě moc hodit.." řekla jsem k němu, když vlk podal mé maličkosti Prsten portálu a Spařov pomocníka (Vše splněno). Sama jsem přikývla a koukla na to, co mi dal na kus odtrhlého ucha. Nakonec rozbil lahvičku a vylil to cosi na mne. ,,Vy vypadat jako má babička pod drnem, hahaa!" pověděl, kdy jsem se zašklebila a prudivě koukala před sebe. ,,Vám barva pomoct krásná být, co vy pani? Vy taky chtit vypadat jako dedecek pod drnem? On krasny byl, pani, krasny!"

Post č. 31

Zajíc dával během chvíle pozor, a k mé smůle se ten kulíšek tak nenápadně začal plížit pryč. Věděl o mne a jeho malé já vědělo o nač jde. Chtěla jsem použít magii, ale pouze jsem sebou nemotorně švihla a obmotala malými kořínky své tlapky, když tu se ozval ten známý, dobrý hlas, který jsem už kdysi navštívila. A proto jsem se otočila s vidinou toho, že by tam mohl být šedý. Bohužel, ne.. nebyl. Sklopila jsem tak jemně ouška a nakonec se odhodlaně s povzdechnutím přiblížila ke staršímu vlkovi, který se Wu jmenoval - stará známost z dřívějška, která mi pomohl zkrášlit mé já.
,,Dobrý den, pane Wu." řekla jsem zdvořile k vlkovi, který se začal hned chechtat. ,,Dobrý, dobrý pani! Vy neumět magie používat, to pan Wu ukázat!" řekl ke mně hned, když jsem tak nejistě postávala za vlčicí, která si nyní prohlížela veškeré to zboží. ,,Pani, ja vědět, co ty koupit, já prodat, já sleva dobrá dát, když tu výhodná!" řekl svým tápavým hláskem a spokojeně vyndal jakýsi kroužek s dírkou a nakonec i cosi, co jsem ani poznat neuměla. ,,Pani hledat vlka, pani berte! No pani druha, koukejte, vy nudna barva!" řekl drze k vlčce, kdy jsem se nad jeho poznámkou ušklíbla, ale se vší zvědavostí se podívala na sortiment, který zde byl.
Maso, květiny.. Ten kdyby chtěl, tak vám i svini prodá. Sama jsem se rozmýšlivě podívala na další věcičky, kdy Pan Wu vyskočil do vzduchu a zaskřehotal. ,,Vy naučit dobrá Země, vy zaplatit dobrá cena!" řekl později ke mně, kdy jsem se podívala k vlčce a zpět na Wua, který se začal věnovat i jí. ,,Vy barva bílá najít, vy vybarvit tělo váš! Vy krásná budete, my moct se vzít pani!" řekl opět. Sama jsem jen zamyšleně koukla na předměty a usedla. ,,Takže.. tahle věc mi pomůže najít toho, koho hledám?" zeptala jsem se narovinu, kdy jsem trpěla chtíčem Luciana vidět.. Ale zas, co když on nebude chtít vidět mě? Kdoví. Elizabeth, klid. Už ti motá hlavu dost, ozvala se mysl.
Pan Wu začal svým ocáskem metat kolem, kdy se tlapou opřel o vozík a s křivým úsměvem nás sledoval. ,,Vy zákazník, vy pán! Wu prodat, pani, pani vy hezka budete, to pan Wu slibuje.. Koukni na ni, ta nabarvena byla mnou!" řekl hrdě k mé srsti, když vlčku ujišťoval.

Post č. 30

Ladným krokem hnědá kráčala, nedbala na svého společníka, o kterém vlastně ani doopravdy nevěděla, zda jdou společně. Klidně se nesla, neohlížela a soběstačně si jen vydechla.. Nyní byla třeba se přesunout na samý konec tohoto ostrova, kde bylo překrásné území, klid, výborný vzduch. Spokojeně jsem se sklonila, když jsem dorazila k vodě a sama si jen s chutí dala pár hltanců čiré vody.
Bylo zde poměrně čisto.. Zrovna nejvíce zvěře jsem nestihla zahlédnout, nejspíš to bylo způsobeno tím, že nás zde bylo ve finále více jak jeden, a tak se zvěřina stranila. Sama jsem si jen zhluboka povzdechla a čekaje, že mne třeba napadne nějaká ,,lumpárna" na nepozorná zvířata. Nakonec se jeden nešťastný zajíček přeci jen našel. Vlčice pro mne nyní byla nepodstatnou a hodlajíc se jí moc nevěnovat má maličkost začala na chlupáčka zkoušet všelijaké věci, které ignoroval a klidně si ožíral trávu dál.

Post č. 29

Moc jsem nepochopila, proč se vlče začalo smát, ale brzy mi pádný důvod přišel přímo naservírován i s přílohou. Jen jsem se stydlivě zarazila, stáhla ouška a nakonec se nejistě usmála. ,,Jak.. jak já se om-omlouvám," pohled vrhajíc k ní jsem proklínajíc sebe, ,,opravdu, opravdu se vám omlouvám. Nechtěla jsem působit drze, urazit vás.." řekla jsem takřka hned, když jsem už nejistě otřepala hlavou a zhluboka vydechla.
Chvíli má maličkost mlčela, ale když zaslechla ta sladká, pravá slůvka od vlčky, tak radostí svou tvář nechala rozkvést v milý úsměv, lehký. ,,Vlci zapomínají na to, že jsou vlčaty." řekla jsem k ní mile, kdy jsem jen pohlédla starostlivě letmo přes ni na krajinu, kde jsem nyní zahlédla pohyb, spíše cítila. Pozvedla jsem svůj čumák, chytila pachovou stopu a s čicháním cizoty mou maličkost jen jemně zaslepila, zaslepila svými myšlenkami, které jakoby ožily a pohltily zelené oči hnědé s páleným hřbetem, který byl poset pár bílými skrvnami.
Nejistě jsem se ušklíbla, rozhlédla kolem a zavrtěla hlavou. ,,Je dobře, že jsi na to nezapomněla," pověděla jsem k ní. Mile jsem nakonec sklouzla zpět do ulehnutí, kdy jsem si olízla jeden dráp, který byl očividně zlomený víc, než je příjemné.. No.. Nevěděla jsem moc, co jí říct. Jak se s ní bavit, a tak jsem se nakonec zvedla úplně, ladně se rozešla kupředu s tím, že se půjdu napít a sama jen pootočila hlavu k vlčici. ,,Pokud by jste se chtěla připojit, jdu se napít k jezírku." řekla jsem a jak řekla, tak udělala. Ladně jsem pokračovala dál, hlava visela šikmo od lopatky níže, uši stále hlídaly okolí, ale ocas ten si též klidně hověl při zemi.

Post č. 28

Šedý náhle ulehl vedle mé maličkosti, nad čímž jsem se jen musela usmát a spokojeně zamručet nad jeho přítomností.. Otřel se svým krkem o ten můj a ladně sledoval krásu, která se rozpínala před námi. Radostně jsem se zaculila, ale čas běžel a s ním odešel i on.. Na rozloučenou na mne štěkl, řekl mi: ,,Vrr, mám tě!" - zasmála jsem se. Šedý vlk zmizel se zataháním mého ocásku.. Nejistě jsem zadní tlapou hrábla a zamručela. ,,Nech toho.." řekla jsem sladce, když tu mi došlo, že jsem zde vlastně žádného společníka neměla. No sakra!
Okamžitě jsem se vyšvihla do zvednutí a podívala na velice drobnou vlčku, která zde stála a hravě držela můj ocas. Byla jsem zády k ní, a tak jsem ji sledovala dosti překvapeně. Sama jsem se nakonec otočila čelem k ní a naklonila nechápavě, ale za to úsměvně hlavu. Bylo to vlče, určitě. Musela jsem zavrtět ocáskem, když jsem si ji více prohlédla a sladce se dál usmívala. Byla tak roztomilá, že jsem se málem roztekla.. Tak nádherné vlčátko, které tu však muselo mít matku, a proto jsem se uklidnila a raději jen s jistým pohledem na ni zavrtěla hlavou. ,,Ztratila jsi se? Kde máš svou maminku, otce.. rodinu?" zeptala jsem se náhle. Možná to bylo další zatoulané vlče, které se osamostatňuje? Kdoví. Dále jsem na ni hleděla, usadila jsem se - ublížit mi asi mohla, ale tato na to opravdu nevypadala..
,,Mohu.. mohu ti pomoct najít maminku, tedy.. rodinu, jestli ses opravdu zratila." řekla jsem k ní náhle. Mohla bych z toho mít problém, tudíž jsem se od ní raději posunula na metr až dva.

Post č. 24

<<< Irisin ráj přes Dračí průsmyk

Má maličkost pelášila ladně kupředu. Nesla se jako dáma, klidně šla a s příjemné chvilky s Azraelem se jen těšila.. Nyní měla namířeno do jistých končin, přes strašidelné místo, které vidět opravdu nechtěla. Měla jsem dnešní den za opravdu velmi plný. Tolik vlků, spousta nových přítel a má maličkost byla spokojena s tím, co zažila. Nejistě jsem se ohlédla, zda se na Louce neobjeví vlčice, kterou jsem zde před nějakou chvílí potkala.. Díky bohu ne. Mohla jsem tedy pokračovat v šikaně nevinného kamínku.
Dorazíc na samé okraje k jinému místo, tedy stejnému, kde jsem to měla za dnešek jako nejvíce fajn, má maličkost zastavila a přes hranicí se jen tak porozhlédla po okolí, které tu bylo. Sama jsem si vydechla, otřepala hlavou a jakmile jsem se cítila, byla tak nějak připravena i na projití katakombami, tak bylo hned líp. Šla jsem tedy až k jezírku, které bylo nyní ledovější.

>>> Křišťálové jezírko