Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mé počínání si povzdechlo, když se po usnutí v její hlavě zjevila smrt otce, který pro mne znamenal vždy nejvíc. Zhluboka jsem vydechla a se zvukem bublinky, která praskla na hladině vody, jsem jen zvedla své drobné tělo a se zavrtěním hlavy si sedla.
Paprsky pálily do mých zad, kdy jsem při jejich neúnosně tepotě myslela, že se jedná spíš o oheň, který hodlá sežehnout nejen mé tělo, ale hodlá vzít i můj život, který by nejraději utopil a vyždímal vodu jako z ručníku, jenž je plný problémů a útrap.
Má maličkost si jen lehla, pohledem zavítala ve smutné náladě k dvoum vlkům, kteří se dle blízkosti, kterou tomu druhému svolili, znali a to dobře. Hledíc na ně, kdy má hlava byla odkrytá, se jeden zbloudilý paprsek dotlkl až bolavě mých očí a já jen s couvnutím ze slunce zmizela a dál přemýšlela nad tím, co mi zase je a proč mě znovu ovládá smutek, ba ne radost.

<<< Poušť přes Kvetoucí louku

Krok byl svižný, cesta ubíhala a má mysl znovu bloudila po koutech, které jsem ve své hlavě ukrývala.. Stále jsem spokojeně otevírala jeden šuplík, který v ní byl. Ten šedý vlk, jenž dokázal otevřít jednu jedinou komůrku v mém bijícím srdci, které začínalo rozmrzat z ledu, který jej nehodlal pustit.
V každé poušti se někde skrývá studna. Čemuž jsem nanejvýš rozumněla. Se vší spokojeností, která mne donesla do vysokých hor, se má hnědá maličkost líbezně uvelebila na kraji řídkého lesa, který obýval drobný ostrůvek. Spokojeně jsem svou hlavu položila na zem a sledujíc tekoucí vodopád jsem už jen usínala při té slastné písni domova.

<<< Nerovy vodopády na zádech Angela

Byl to fantastický zážitek, který mi byl nezapomenutelným. Nadšeně jsem vydechla, opatrně slezla z velikáných zad a poslušně už hodlala mířit dál do místa, které mi bylo neuvěřitelně příjemné.
Zhluboka jsem si povzdechla a nakonec zavrtěla děkovně ocáskem. ,,Takhle jsi mnohem víc fajn a jsem ráda, že jsem mohla poznat i tvou druhou stranu. Jsi zajímavý vlk, který je jedno velké kyvadlo, měj se hezky a přeji hodně štěstí.” řekla jsem k němu, kdy jsem se mile usmála a svižným krokem rozeběhla kupředu, kdy jsem mířila na místo, které jsem si zde zamilovala.

>>> Pityas přes Kvetoucí louku

S otřepáváním jsem sebou mrskla na zem, kde jsem se začala kvůli svědění zad válet, se má maličkost plně uspokojila se vším, co nyní měla, ale bohužel naše setkání se chýlilo pomalu, ale jistě ke konci.
Bylo mi dokonce nabídnuto přenesení k místu, kam potřehuji. S povzdechnutím jsem kývla, opatrně na záda černého velikána vylezla a pevně se chytla.
,,Děkuji, že jsi mi věnoval tvůj čas - bavilo mne to.” řekla jsem spokojeně a s opatrným odložením hlavy, se má maličkost znovu vznášela na těle velikána, který ji nesl tam, kam potřebovala. ,,Sic tvou smečku nejspíš nepoznám, ale pokusím se.” řekla jsem a sledujíc okolí jsem se znovu mile usmála.

>>> Poušť

<<< Katakomby

S radostí, která z předchozých hodin přetrvávala, jsem se stále usmívala a bylo to po dlouhé době, kdy jsem někomu ukázala tvář, jež byla mou minulostí známa. Musela jsem se však na chvíli zastavit, ale to byl špatný krok. Okamžitě mou maličkost vzal, přenesl ji do vody, kam ji hodil.
,,Hej, tohle není fér.” řekla jsem a během chvíle svou maličkost vynesla z vody, kdy jsem se otřepala a koukla vzhůru k černému. ,,Mířím na kvetoucí louku, ale cesta se lehce změnila.” pokrčila jsem mezi slovy rameny a nakonec se s kýchnutím hodlala rozklusat dále.
,,Takže bych měla zrychlit,” ujasnila jsem si, ,,ty?” řekla jsem s pohledem na Angela.

<<< Rokle

Nyní jsme s černým šli do samotné tmy, kde se nelíbilo ani jemu. Naslouchala jsem jeho slovům, která mě trochu uklidňovala od strachu, který mne zde doprovázel i nappsledy.
,,U-už jsem tu byla, pokud půjdeme tudy až nakonec, tak potkáme krásné vodopády, jezírko, které má křišťáloou vodu.. Zám to tu, klidně ti cestu ukážu.” řekla jsem mile a s kývnutím přijala radu, jenž mi dal.
Černý byl očividně ten, který magie využíval více než jen dost, takže pro mne nebylo překvapením, když pár kořenů zapálil a věnujíc mi jej dal do tlamy - tvořily světlo, které nám pomohlo se dostat ma druhou stranu do toho překrásného ráje..
,,Tenhle ostrov je hezký, ale za to dost vypečený.” zamumlala jsem a při výlezu pochodeň uhasila pod vodopádem a i sebe nechala lehce zchladit.
Ten černý byl prostě super - měla jsem z tohoto setkání zatím moc dobrý pocit a hodlajíc jej vyprovokovat k nějaké hře, se má maličkost zastavila u vody a začaje na něj cákat jen se smíchem udělala svižnou otočku. Rozeběhla se a cestou, kdy kolem něho s drcnutím proběhla, si znovu jemně poskočila míříc dál.

>>> Nerovy vodopády

<<< Rest

To, co mi Angel nyní ukázal bylo k nezapomenutí. Ani jsem nevnímala všelijaké převraty - letěla jsem! A nyní jsem byla ochotna pro něj udělat takřka cokoliv. S úsměvem jsem zavrtěla ocasem, protočila se a drcla do černého okřídlence po seskočení z jeho zad hlavou.
,,To-to-to bylo úžasný! My jsme byli tam nahoře!” řekla jsem s otočkou a šíleným ocáskem, který se sebou pořád hýbal a já se nakonec jen s poskakováním posouvala dále do hlubin těchto míst. Takovou radost jsem měla naposledy jako vlče - včera též, ale tato se tomu ani nemohla vyrovnat. ,,Jaa-jak ti to můžu vynahradit?” řekla jsem a ani nevnímala to, že jdeme do těch strašidelných míst.

>>> Katakomby

<<< Furijské hory

Jen jsem se ušklíbla, ale nakonec usmála, když mi došlo co za hru se slovy hraje. Jen jsem sledovala okolí, čichala a tak i prohledávala známý terén. Nakonec mne ten černý zarazil jeho první větou, kdy jsem shlížela z kraje dolu. ,,C-c-cože?” nejistě jsem na černého koukla, ale když mi vytvořil plamínek u zadku, tak jsem hodlala vzdorovat, ale kdyby nebylo kusu skály, který na mou maličkost hodlal spadnout, tak tak neučiním.
Let doku byl strašný, pištěla jsem a s následujícím pádem na Angela jsem se jen zaculila a nadšeně zavyla. ,,Ty jsi šílený,” usmála jsem se se slovy, ,,tohle se mi líbí.” řekla jsem s nadšením a sledujíc krajinu, kterou se mnou svižně prolétával, jsem si hlavu položila na jeho krk a prohlížela si to vše až dokud jsem neviděla další známé území - rokli.

>>> Rokle

<<< Les Alf

Jen jsem zavrtěla hlavou a zastavila s úšklebkem. ,,Chápu, že pro vás je to snadný si to vyřešit sílou, ale nejsem asi jako vy a není mi pořád příjemný abys mi radil, nebo kdokoliv jiný. Buďto přijmi, že jsem prostě taková a nebo se ke mně nehlaš a ignoruj mě. To je tak těžký? Taky tě neodsuzuju a pořád ti tu neříkám jak se má chovat.. Jsi jiný, já jsem jiná a mně tohl vyhovuje, tak už mě této debaty vynech a mluv tak s někým, kdo tvou pomoc potřebuje.” řekla jsem se zavrtěním hlavy a nakonec se mé nohy znovu rozešly zatímco jsem si jen zhluboka vydechla. ,,Jsem šťastná, že mi někdo konečně rozumí.. Že chápu to, kdo jsem..” zašeptala jsem pro sebe a s naklusáním vlka dohnala. ,,Nechci být drzá, pokud to tak vyznělo tak nemělo.” řekla jsem s objasněním a už se jen věnovala území, kdy se hory opět snižovaly a my se přesouvali do údolí.

>>> Rest

Nákup upravuji

6 mincí -> 48%

Síla - 11% + 8% = 19%
Vytrvalost - 14% + 10% = 24%
Rychlost - 11% + 11% = 22%
Obratnost - 11% + 11% = 22%
Schopnost lovu - 14% + 8% = 22%

(Dostala jsem odměnu za slunovrat - tak to hodím rovnou.)

Naslouchala jsem mu, má ústa byla stále plná a než sousto dožvýkám tak máme večer. Mohu mu přikyvovat, nepříjemné to pro uši bylo, ale má maličkost jej přijala.
,,Nikdo mě niky nenaučil se bránit. Otec vše řešil hlasem a vždy byl klidný a tak.” povzdechla jsem si smutně a jen si jazykem olízla krev, která mi zůstala na tlamě. ,,Hrdost - možná, ale nemám zapotřebí proti někomu jít, když jej ani neznám a nemám důvod.. Když mají problém, tak ať si to užijí. Není zde skoro nikdo, kdo by byl milý a choval se moudřeji než jen jako někdo, kdo si bolest léčí na jiných.. Matka mě nechtěla, otce zabil medvěd a ve smečkách jsem pouhou hračkou pro jednotlivce - nemá po mě cenu tam být..” řekla jsem sebejistě a s jeho krokem se sama rozeša. ,,Asi jsem divná, ale nepřijde mi, že bych to potřebovala. A postarat se o sebe umím, ale jak jsi poznal, tak bít se prostě nebudu.”

>>> Furijské hory

Černý byl opravdu nakonec přeci jen milý, ale těžko říct zda to nebyla jen další z jeho her. Tuto myšlenkou jsem oplývala do chvíle než mé maličkosti bylo nabídnuto čerstvého masa, kterého bych normálně odmítla, ale nyní jsem hodlala ochutnat zcela jiný typ masa, než jsem dosud požírala.
Zuby se zakously na pleci, kdy jsem si odtrhla hutné sousto a tím se nasytila.
,,Děkuji - ulovil jsi výborný kousek, řekla jsem uznale, aby debata nestála, ,,chci se omluvit za minulé setkání, a-ale nevím jak reagovat, když po mě někdo takhle vylítne.. A i jsem si od té doby dost věcí díky tvým slovům popřemýšlela a začala se vracet do starých kolejí - krátce Ti děkuji.” uznale jsem řekla a vlkovi věnovala úklon se stažením uší na náznak poddanosti.

Vlk by si myslel, že někoho jako byl on, že má maličkost pro něj byla nezajímavým úsekem, který pro jeho milost bude jsko pouhá krysa. Ale ne, přihlásil se sám a já jen se slušností zastavila, zvedla k němu hlavu a přátelsky zavrtěla ocasem.
,,Nechtěla jsem vád rušit a hlavně jsem si nebyla jistá zda o přítomnost někoho jako je má maličkost, stojíte. řekla jsem milým hláskem k němu a zavrtěje ocáskem jsem se usmála. Že by i jeho ledové srdce roztálo a včerejší potěšení též ukázalo, že i on umí být ten milý? Kdoví, ale na mě tak působil a tak jsem si s elegancí usedla, přes přední dala ocásem a hleděje na černého okřídlence jen pokývla hlavou.

Se vší radostí jsem klidně šla, stále přemýšlela nad nocí, která mou maličkost naplnila neznámým pocitem, který jsem ještě nikdy nepoznala. Asi to je divné, ale opravdu, byl to jediný vlk, který mi byl tuze blízkým a mé tělo v jeho blízkosti reagovalo též krapet jinak, když opomenu emoce, které se vedle jeho voňavé srsti míchaly.
Musela jsem však na chvíli utichnout ve svých myšlenkách a s načichnutím pachu divočáka, který během chvíle provoněl les svou krví mě donutilo pustit slinu. Dala bych si tuze ráda kdyby ten pach, který jej zabil mi už teď neježil srst na zádech. Byl to ten černý okřídlenec, který měl nyní v pachu zamíchanou i mývalici. No potěš.
Vůbec mě to nepotěšilo - ne, že bych jim to nepřála, přeju, ale ta mývalice se mi stále do života svým způsobem plete. Odhodlaně jsem tedy nakonec přidala do kroku s tím, že se s černým třeba nestřetnu.

<<< Bašta přes Ostříží zrak

Konečně jsem do jedinečně stromy posetým místem dorazila. Mé kroky se hned uklidnily a maličkost už jen v tichosti nasávala krásnou vůni, klid, který zde byl a to vše, co ve mně nyní panovalo za zcela jinou emoci a pociťujíc, že ta Elizabeth, kterou můj otec nadšeně vítal je třeba konečně zpět?
Snad to nezní nijak povrchně, a nebo dokonce egoisticky, ale cítím se konečně zas dobře.. Konečně nohu být spokojena, doopravdy spokojena a užívat si ,,nového domova”, který mi nyní byl už velice známým, ale i tak jsem věděla, že si asi budu ještě dlouho zvykat? Kdoví. Asi jsem trochu zmatená - včerejší noc na mne byla silným šálkem kávy.. Pořád jsem na to myslela, a nešlo jen tak zapomenout.