Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Kvetoucí louka přes Pityas, portál, Mělkou pláži

Hory se měnily v led, náhle písek a jemný vánek začal čechrat mou srst, kdy jsem jen otřepáním, poblblou hlavou potom večeru s šedým byla ve zcela jiné říši, kterou bych nebyla pár slovy prostě popsat.. Bylo to jiné, krásné. Pořád jsem nad tím přemýšlela, ale nešlo to jednoduše vypustit z hlavy. Má maličkost si celou tu dobu vrtěla ocáskem, broukala a ladně skákala, když to povrch dopřával.
Mířila jsem však do jiného místa, které se mi jako jedno z mála v paměti uchovalo a s ním i cesta, kterou jsem nyní musela podstoupit, abych jej mohla navštívit. Viděla jsem znovu rozlehlou pláň, kde se má cesta s šedým rozešla, ale nakonec zas život spojil. Byl to krásný večer a moc dobře vím, že nad ním budu ještě dlouho přemýšlet.

>>> Les Alf přes Ostříží zrak

<<< Mlžné pláně přes Zauberwald

Ladným tempem jsem šla, smutnila, že má maličkost je opět sama jelikož Lucian ji včerejší noc ukázal něco, co si snad nikdy nezažila, ale rozhodla se kít zase dál. Kroky byly svižné, minuly jedno území za druhým až dorazily k té nepříjemnosti, která jej ladně přenese do zcela jiných končin, které však byly víc než jen známými.

>>> Bašta přes Pityas, Portál a mělkou pláž

Děkuji moc za hlasu na Zeldu! A gratuluji všem, co se umístili! ❤️

přidáno

Nákup:

4 mince -> 32%

Rozdělení 32% -

Síla - 8% + 4% = 12%
Vytrvalost - 11% + 8% = 19%
Rychlost - 8% + 8% = 16%
Obratnost - 8% + 8% = 16%
Schopnost lovu - 10% + 4% = 14%

- Text byl psán dříve, než jsem dostala odměnu za Sportovce, takže proto bojuje s myší apod.

(Kurzívou jsou vyznačeny původní % u vlastností.) - Vše by mělo vycházet, takže pokud by byla někde chyba - moc se omlouvám..

<<< Mlžná džungle

Každý ať si co chce říká, ale můj názor na to, že se vlk, vlčice potřebují sem tam dám krapet více dohromady - nezmění. Hodlala jsem dnes zavítat někam, kde jsem cítila pach neznámého, který jej měl zcela jiný, zcela roztomilý.. Odhodlala jsem se na místo zavítat a s přivítáním ,,mistra”, který na mne bez emočně hleděl jsem si všimla zvláštních obličejů, gest, která ukazoval a mně tak nějak došlo, že tento ,,mistr” by mi mohl pomoci ve vytrénování mé fyzičky. Jeho vřelé tlapky mi nabídly několik disciplín, které se točily okolo všech mých dovedností, vlastností a já jen se samou zvědavostí svá ouška soustředila na něho a souhlasila.

Mistr se pouze spokojeně usmál na mou maličkost a s jemnou mlhou, která se zjevila kolem mě zmizel?

Netrvalo dlouho a má maličkost již stála na samotném bodu mrazu, kde se jen rozhlížela, čenichala - pach zde byl, ale silueta, samotný zvuk? ne. Chvíli jsem jen klidně stála, chvíli jsem naslouchala tajemnému ticho, ze kterého nakonec vyšlo jemné zakňučení, které patřilo mně.
Mistr nezmizel, byl zde celou dobu, ale já jej neviděla. Zašklebila jsem se - byl to trénink, tudíž mé maličkosti nezpůsoboval při okušení žádnou bolest, tak jako já jemu. Tupě jsme si v podstatě hráli, tak jako malá, neposedná vlčata, která se koušou ,,z legrace” do uší, nohou, okouší toho druhého v čem setrvá a zároveň jak zneužít své síly, která se mi hodila více než dost, ale vysilující zážitek to určitě byl.
Drobná, hnědá vlčice, která mistra chvílemi zvládla pro svůj účel, zvýšení sebevědomí, ambicí jej ,,skolit” se jen radostně usmála, když mist uznal s kývnutím své hlavy, že tento trénink zvládla dobře. Ale nebylo to vše, co si pro ni přichystal - hodlal okusit momentu překvapení.
Už to vypadalo, že mistr odchází, když se během chvíle otočil a po vlčici skočil, ta jej s elegancí odkopla svýma zadníma, které se při výkopu dostaly do vzduchu s elegancí opět upadly zpět. Mistr uznal za vhodné, že všechny úkoly, které zde má přichystané jí všechen zbytek sil, které v sobě maličká má srazí na absolutní minimum a bude ráda, že je schopna dýchat.
Drobná to vlčice nechápavě postávala na místě dokud se pod jejíma tlapkama neobjevila myš. To malé chundelaté stvoření tak překrásně vonělo a každý hladový krk, jako byl ten Elizabethin, potřeboval ukojit potřebný hlad. Hnědá se okamžitě s chutí rozeběhla za malým tvorem, který však zneužíval každého bodu, do kterého se vešel - bylo jasné, že jej jako správný lovec musí umět dobře ošálit.
Myš se v obličeji tupě smála, ale ten, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe, že? Ellie použila psychologickou hru, kdy jen ulehla a dělajíc, že její únava je větší než si mistr myslel. I on věděl, že toto na myš fungovat nebude, a tak maličké stvoření nechal zakousnout do jedné ze zadních tlapek, kdy to byl však šach pro hnědou. Odkopla myš, která se chudina trefila o jeden ze sloupů, který zde byl.
Nemotorně to drobné, šedé spadlo na zem a otřepávajíc svou zmatenou hlavou se jen s písknutím pokusila vyskočit na hřbet, kdy jej při letu hnědá chytla za ocas a bez čekání jej sežvýkala v celku - drastické, ale ona je nyní ta, která by se smát mohla.
Mistr na vlčici nedbal ohled - samec, samice je to samý, skoro. A tak to prováděl i s Ellie, která se nyní jevila ve vysokých končinách, kde až nepříjemně zaléhaly uši a ona nějak intuitivně věděla, že má jít vysoko do kopce, že musí jít ačkoliv nechce. Potřebovala si odpočinout, její plíce volajíc o pomoc jí moc nepomáhaly, ale ona šla. Šla každičkým, klepajícím se krokem výš a výš.
Mist jej sledoval, pokojně kolem ní proběhl, aby její maličkost hecl, a tak se i stalo. Když maličká pocítila cizí srst, že někdo si tu radostně běhá a ona jen s nepříjemným kašláním zastavuje na každém metru, tak svou tlamu zavřela a utíkajíc dále jen cítila jak její maličkost opatrně stoupá výš a výš.
Mistr čekal na samotném vrcholu, kde hnědou uvítal se vrtěním ocasu - jemně se sklopil předními tlapami, aby jí ukázal, že si hodlá ,,hrát” - vlčice prvně nechápajíc hleděla, nakonec však k hraní přistoupila a se štěkotem, kdy jej mistr vyprovokoval k divoké honičce, kdy se začali vzájemně předbíhat, smát se musel jen nečitelně usmát a běžíc pár kroků před vlčicí se snažil z drobné hnědky dostat ten nejlepší běžecký výkon a nehledíc na to, zda může nebo ne utíkal dál.
Hnědá těžce dýchajíc následovala kroky mistra, až zastavila s kašláním úplně. Chvíli se vydýchávala, ale i přes to, že jej nenechala uklidnit úplně se její maličkost rozeběhla dále, předehnala mistra a nadšeně poskočila.
Hnědá poskočila, ale to už se pod jejíma tlapkama zjevila široká kláda, kterou drobné tělo muselo překonat vysokým skokem. Chtělo to hodně atletických činů, kdy se hnědá chvílemi jen plazila pod spadlým stromem, probíhala mezi řadou stromů a sem tam se od nějakého s nadšením odrazila.
Mistr ji sledoval ze svého místa, kde hnědku potkal a byl spokojen, ne moc, ne málo - středně. Hnědá vrtěla s chutí ocáskem dále, když se její výkon ve směru atletickém blížil ke konci, tak překážek, které přeskakovala, podlejzala, odrážela se, proběhávala ubývalo až se nakonec ocitla zpět na místě, kde toto vše započalo.

Děkovně jsem na mistra hleděla, ten vlk mi dal perfektní lekci, která mi dala více než dost a to ve všech směrech. Ráda bych setrvala déle, ale únava volala a o mém dechu už ani nemluvím. S jemným úklonem, který jsme si s mistrem vzájemně věnovali se naše cesty rozešly, ale nemyslím si, že jsme se viděli naposledy.
Nakonec jsem se jen sesbírala a s únavou zmizela džunglí někam, kde budu moct síly nabrat.

>>> Les u mostu přes Mlžnou džungli

Ještě prosím o Sportovce - celá mapa hotová. ^^

20% prosím rozdělit následovně:

3% do síly
5% do vytrvalosti
4% do rychlosti
4% do obratnosti
4% do schopnosti lovu

Děkuji moc ^^

Vše hotovo.

přidáno

Děkuju moc, takové “hry” jsou super ! :D

ZAPSÁNO

<<< Mlžné pláně

Chtěla jsem si lehce zanadávat, když jsem hlavou narazila do stromu, který jsem přes mlhu neviděla. Bolelo to a chvíli, kdy jsem se jen krčila u země a skučela naštváním, bolestí se mi stejně zcela upřímně moc nevyplácelo, ale zas to nebyla taková bolest, abych se kvůli tomu složila a ještě nějakou dobu o tom básnila. Dokonce jsem si ani nevšimla, že má tlapička už přestala bolet a její rána téměř zarostla..
Ale po chvíli, kdy jsem otřepala nemotorně svou rozbolavěnou hlavou jsem si všimla dalších útvarů, které se podobaly jedné z desek, která měla připomínat památku zesnulých, kteří zde již nevydechují. S povzdechem, kdy jsem jen smutně zavrtěla hlavou, že znovu mé smutnění o nich nehodlám prožít se má maličkost obrátila zády a opatrně se vydala směrem, který by jí i přes známost známým nebyl.

>>> Kvetoucí louka přes Zauberwald

<<< Common forest přes Zauberwald

Má maličkost se ocitla na pláni, kde nyní mlhy zrovna nebylo - temný les, tomu by se ani nevyrovnala. Tato krajina narozdíl od něj oplývala značnou krásou, kterou nelze jen tak snadně ponechat osudu. Tato krása nelze popsat jedním slovem sic by to šlo, ale nad ním bych musela ještě dlouho přemýšlet.
Nyní má maličkost ladnými nášlapy mířila dále, ale během chvíle, kdy jsem nejspíše její ,,nemlživé” prostředí popsala takto, se mlha začala srážet a já už jen těžce hleděla kupředu. Chvíli jsem stála, ohlížela se a zmateným krokem klopýtala, ale když se ze stromu, který na pláni postával, vynořilo hejno ptáků - lekla jsem se a společně s ním už mířila kupředu, kam? No to jsem určit nemohla. Nyní jsem nepřemýšlela, ba naopak prosila, abych nespadla z případného útesu, kdyby zde nějaký byl.

>>> Arcus Deum

Spánek byl dlouhý a vydatný, ale to, co mě probralo nebylo jen pár vlků, ale rovnou smečka.. Jeden z nich byl nedaleko mě a to mou maličkost donutilo se zvednout a jít dál.S úšklebkem na své tváři jsem musela otřepat hlavou a po chvíli, kdy jsem mezi pár kmeny viděla bílé tělo s pár hnědými znaky na svém hřbetě, hlavě, se můj směr ve středním tempu - klusu, musel přemístit.
Hodlala jsem mít klid, ale bohužel.. Nyní jsem neměla chuť na nikoho, takže se má maličkost během chvíle přesunula do krajiny, kde si každý pouze zřídka vidí na špičku čumáku, ale mohu jen přitakat, že když v některých bodech mlha ustoupí, tak je zde více než jen nádherný kraj, klidný - děsivým faktem je, že zde je smečka, což je pro mě něco, co může vyvolat obrovské nebezpečí.

>>> Mlžné pláně přes Zauberwald

Ještě prosím o Sportovce - celá mapa hotová. ^^

20% prosím rozdělit následovně:

3% do síly
5% do vytrvalosti
4% do rychlosti
4% do obratnosti
4% do schopnosti lovu

Děkuji moc ^^

<<< Bažiny

Vrátila jsem se během chvíle zpět a snažíc se najít místo, kde má maličkost bude moct jen s únavou ulehnout a užít si klidného vánku, mi dalo zabrat možná ještě více, než samotné putování po třech ostrovech. Byl to fantastický výlet, kde jsem si po dlouhé době konečně uvědomila nehoráznou spoustu věcí, které mi v životě, doufám, budou nápomocné více než dost. Byla jsem šťastná, konečně sama v klidu a díky čemusi jsem našla místo, které bylo ukryto pod listnatými větvemi, které mi hodlaly darovat ,,stín" ten detail, že to je normální neřešme.
Spokojeně jsem si jen vydechla, když se tělo konečně s rychlejším dýcháním mělo tu možnost rozvalit právě zde. Přibyla k tomu chvíle přemýšlení, kdy jsem jen sledovala oblohu, chvílemi listy, které sem tam spadly a nebo ptáky, kteří mi prolétávali nad hlavou. Krásné místo, krásný den, ale mé tělo už s poznáním, že má volno nebylo pomalu ani schopné udržet mé oči vzhůru, a tak jsem jen se zavřením očí opatrně začala vydechovat, a ve chvíli, kdy jsem se odebrala do své říše snů se má ouška jen otáčela za zvuky, aby mě aspoň ta mohla ohlídat a při případné hrozbě probudit.

<<< Ice world přes Common forest

Netrvalo to dlouho a pokud jo, tak čas neumím takže nemohu soudit, ale po nějaké té chvíli se začalo prostředí ladně měnit. Všude byla menší jezírka, která byla až smradlavá, ale jsem si jistá, že některým to vonět bude.
Bohužel, každý by si představoval, že to bude jako klasická voda, ale ne. Toto je prosím přírodní past, která vás je ochotna pozřít i s neustálým prosením, takže je třeba se od těchto jezírek držet jednoduše dál a nespadnout do nich - lehké, když sledujete cestičky, které v Bažinách jsou.
Nyní jsem jej následovala i já sama sic možná trochu nechtěně, ale ano. Nikdo až na některé zbloudilé ptáky tu nebyl, což znamenalo, že je na čase se vrátit spíše do provoněného, stromami propleteného lesa, kde budu mít dostatek času na to, abych si konečně mohla pořádně odpočinout.

>>> Common forest

<<< Jeskyně Glaciem přes Ice world

Vděčně jsem zavrtěla ke stromům ocáskem a ještě více vděčně mé vrcení pokračovalo ve chvíli, kdy jsem tlapami konečně pocítila hlínu pod mými polštářky. Tolik nadšení, tolik radosti dlouho nebylo a nejspíš i mé ,,ledové” já bylo způsobeno chladem, který mi to ne zrovna příjemné území v tomto horkém období, dodalo.
Chvíli jsem jen stála, chvíli jsem se válela v trávě a naháněla nějakou zvěř, která mi ve finále stejně utekla. Nepříjemné, ale bohužel jsem na chycení zajíce neměla už tolik sil.. Posmutněle jsem se zatočila dokolečka, abych se nějak ,,zabavila” a nakonec se nechala svést pachem, který pocházel z části tohoto místa Chvíli jsem se tupě šklebila, ale nakonec se s oklepáním od prachu rozeběhla za ním a jen jej načichávala.
Pach občas smrděl, občas voněl a chvíli jsem jen slyšela ,,bublání”, které mi nakonec vlastně dalo odpověď, kterou jsem ani nežádala - bažina, další.

>>> Bažiny

<<< Ice world

Má maličkost se mírně podivila, když si všimla, že je na zcela jiném místě, kde to v tomto ledovém kraji ještě ani neviděla? Možnost tam je. Mírně jsem se nad tím ušklíbla, lehce klopýtla, když mě tlapičky začaly až bolestivě studit. Nakročila jsem do jeskyně, kde jsem se chvíli rozhlížela a se vší spokojeností zavrtěla ocáskem, když jsem spatřila ledové výstupky, které se podobaly jedné z jeskyň v horách, ale tyto netály, možná trochu? Bylo zde o něco tepleji, ale zrovna velký rozdíl to nebyl.
Pobyla bych déle, kdyby jsem nezaslechla ,,známý” hlas, který patřil černému okřídlenci, který byl před nějakou dobou mým ,,učitelem” a nebo jak to nazvat. Nebyl zrovna sympatický a vzhledem k tomu, že tu bylo ještě o dva pachy více, které patřily vlčicím, tak jsem jen nezaujatě otočila tělo a s povzdechnutím znovu vykročila ven.
Sníh jemně vrzal pod jednotlivými nášlapy, které byly svižné, kvůli propadávání a chladu, kterého zde bylo více než dost. Musela jsem jen nepříjemně zamručet, když jsem až v dálce zahlédla odmrzlý kraj, který jsem už jednou navštívila a měla tu možnost se po jeho ,,pláních” porozhlédnout. Nyní to byla nejrychlejší záchrana, do hor se mi nechtělo a i přes to, že jedno z vysokohorských území miluji jsem směrem raději šla sem, kde mi to bylo též velice známé a díky zjevujícím se omrzlým listnatým stromům jsem poznala, že se blíží do cílové rovinky.

>>> Common forest přes Ice world

<<< Temný les přes Laica mar

Spánek byl vydatným, každá hodina dobrá. Nyní jsem se svými tlapami už neocitala na zlaté pláni s kupou potravy, kde jsem byla ukryta ve vysokých travinách, ba v ledové říši, kterou má maličkost navštívila nesčetněkráte - třikrát.. S jemným úsměvem, který pocházel ze zdroje nesoucí si název ,,dobrá nálada” byl dnes krapet menší a ani se neukazoval tak často, jako mu bylo zvykem v jiných etapách mého přesunu.
Nyní jsem byla spíše bez emoční, pouze splývala s ledem, který až nadměrně byl hoden mé podobnosti v obličeji s ním. Není nejspíš ani dobré mě takto potkat, ale osud je osud a já nemohu rozhodovat za rozhodnutí, která mi do života donáší, a nebo jen náhoda? Ve svém směru je to to stejné. Odlišnosti tam jsou, ale ne zas tak takové. Můj směr pokračoval dále, hlava tak nějak nevnímala, že jdu zcela špatně, a tak se nelze divit, že jsem se během chvíle zjevila před obrovitým ledovým útvarem, který byl uvnitř dutý - ledová jeskyně.

>>> Jeskyně Glaciem