Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Asshiřin labyrint

To místo, kde jsem strávila nýbrž dvě hodiny se mi vymstilo. Zjevila jsem se uprostřed noci v tom strašidelném lese, kde jsem donutila své tělo se zbytkem strachu z jeskyně pokračovat. Naklusala jsem a lekajíc se houkání sov se má maličkost snažila odnést co nejdál, snažila se najít východ odsud a tím že věděla, že brzy by mě směrem, kterým jsem běžela, mělo uvítat žbluňkání známého jezírka, které následně dostane vaši maličkost k řece, která se nacházela na té zlatavé louce, kde jsem pomáhala tomu malému, hnědému se zlatými čůrky po těle.
Zajímalo by mě, jak se malé asi zhruba má, ale nejspíš se už na této louce, kam jsem ještě téhož večera dorazila asi má ? Nevím, ale hodlala jsem na ni přespat až do následujícího dne, kdy jsem se hodlala přemístit do ledového kraje, který v sobě ukrýval portál, kterým jsem už asi dvakrát až třikrát zmizela na třetí ostrov, ale to není nyní podstatné..
Nyní si potřebují dát odpočinek, který jsem zahájila ve vyšší trávě - nevýhodné místo, jelikož mě můžou takto snadno udupat kopytníci, ale mně připadalo zase z jiného směru zcela bezpečné.

>>> Ice world přes Laica Mar

<<< Most přes Temný les

Klopýtavým krokem, kdy jsem šla temným lesem a přes hustou mlhu neviděla svým štěstím pomalu ani na krok, se k mým očím dostala jaká si jeskyně? Mé oči se na ni chvíli zmateně dívaly, ale uznaly, že bude dobré i toto místo pro vlastní klid navštívit, a tak jsem se jen s uchechtnutím nechala unést krásou jeskyňky, která mi napravila rovnováhy - ošklivé a hezké, která byla nakloněná nyní k tomu ošklivému, ale díky tomuto místu se opět vyrovnala.
Bohužel se v tomto místě našlo i několik nehezkých momentů, kdy jsem slyšela bolavé vytí do uší, nad kterým jsem se ušklíbla a s naskakujícím strachem jen zavrtěla nepřijatelně hlavou, abych se svého strachu byla schopna zbavit, ale ne.. Zvědavost mě nutila jít dál, chvíli jsem bloudila, lekala se všelijakých nechutných příšer, které mě naháněly, ale i přes to jsem se páru zbavila a dokonce ochutnala i jednoho pavouka, který byl dost.. zajímavý? Jeho chuť bych neuměla přirovnat asi k ničemu - hodně křupal a to mému žaludku nevadilo. Byl rád za vše, ale o mě by se dalo spíše říct, že jsem byla znovu jako malé vlče vystrašená k smrti.
Nehodlala jsem zde přebývat příliš dlouho, chvíli jsem se jen strachem krčila v rohu nějaké skály a nakonec, kdy mne uvítalo tajemné houkání sovy mi tak nějak došlo, že jsem zpět v místě, odkud jsem přišla.

>>> Temný les

<<< Les u mostu

Opatrnými krůčky jsem jen pocítila jak se začalo ovzduší náhle uchylovat do jedné husté mlhy, ve které mi zcela upřímně zmizela většina okolních prostorů a s ušklíbnutím, kdy jsem opravdu co nejvíce opatrně našlapovala, se má maličkost náhle dotkla drobného dřívka, které se začalo velice svižně hýbat a já jen s uskučením zacouvala dozadu. Tohle místo se mi absolutně nelíbilo - děsivé.
Musela jsem se přemlouvat, než jsem své maličkosti dovolila udělat krok dál na první prkno. Kam jsem později s klepáním přesunula i zbytek těla a nehledíc dolu, ba naopak nahoru jsem jen zavřela oči, ale při šlápnutí do slepého bodu jej raději hned otevřela a s nehorázným strachem začala hledat další prkno, které jsem našla, tělo opět přesunula.
Postupovala jsem tímto postupem dále, ale ve chvíli, kdy jsem za svým zadkem pocítila nepříjemné křupání - začala jsem jančit. Okamžitě jsem stáhla uši a okusila se vydat rychlejším tempem, které akorát způsobilo velice nepříjemné kymácení mostu, což můj žaludek nezvládl a vyhodil celý obsah, který zde byl.
Se šklebením jsem nakonec jen přežvýkla pachuť v tlamě, ale musela jsem se strachu lehce postavit, jelikož jsem byla konečně už blízko druhého břehu, který stoupal o něco výše, a mohu říci, že to byla slušná úleva, když se má maličkost zjevila na stálém povrchu, kde jsem se asi pět minut oklepávala ze svého strachu..
Zhluboka jsem dýchala, ale nakonec, kdy se dech zase ustálil a já s menším výčitkem svědomí hodlala pokračovat dál jsem jen pocítila nepříjemné páry v lese, který jsem už jednou navštívila - Temný les, kde není vidět absolutně nic a tak jsem i v tomto ,,známém” prostředí byla schopná zabloudit.

>>> Asshiřin labyrint přes Temný les

<<< Les u mostu

Dorazila jsem svižným krokem na jednu z těch vyšších míst, která se upínala na vrcholku nízkých hor. Hledíc dolu tam na ty malé flíčky, chvíli jsme zaostřovala, aby mi došlo, že to nejsou ,,malé flíčky”, ale rovnou ostrovy nad kterýma jsem jen naklonila nechápavě hlavou. Bylo to něco, co mi bylo jasné, ale nikdy jsem to neviděla a zrovna, že by mě tato ,,drobnost” nějak překvapila a nebo by ve mne hrklo s pocitem: ,,Nádhera” - to opravdu ne..
Posmutněle jsem jen otočila hlavu zas zpět, trochu zklamaná jsem z toho byla, ale každé místo se nemůže líbit všem, tak jako to je se vším. Takhle určitě dostanou ostrůvky mnohem lepšího, pozornějšího pozorovatele, který jim přijde na chuť, bude je chtít prozkoumat.
Mé putování se však hnalo kupředu na místo, které mi bylo lehce povědomím, ale ne.. byla to jen spojka, která vedla přes ten les, který jsem potkala předtím a vedl přímo k mostu.

>>> Most přes Les u mostu

Spánek mé maličkosti prospíval více než dost. Ráda bych jej popsala mnohem podrobněji, ale je to takový ten pocit úlevy, kdy se probudíte s pocitem, že jste úplně jiný vlk než před tím. Hloupost, ale prostě mi to tak přijde a ať si každý co chce, kdo chce říká tak můj názor nezměníte.
Ráda jsem za tu dobu, co jsem se začala opatrně dostávat na místa, která mi byla neznámá, ale nyní už známá, začala vnímat, že se vracím zpět ,,domu”, kde si po této dlouhé štrece budu moct konečně odpočinout a nabrat další síly, které mi za tu dobu občas i chyběly. Bude to hezké až s vydechnutím konečně ulehnu do měkké trávy, kde budu jen tupě koukat na nebesa. Ulovím si zajíce, a nebo něco většího, slabšího čím se budu následně ládovat do večera.. Hezká představa, kterou bych ráda uskutečnila.
Během pár chvil, co jsem jen ležela, rozespale přemýšlela nad některými myšlenkami se má maličkost rozhodla jít dál, ale tentokrát pouze odbočila do neznáma, aby se podívala, co skrývají ty nízké hory nalevo od mé maličkosti.

>>> Tajné ostrovy

<<< Svatyně přes Mlžnou džungli

Panující únava na mé maličkosti byla vidět více než dost. Odhodlala jsem se zastavit v jednom z dalších lesů, tento byl jehličnatý a vůní moc příjemný. Už od drobného vlčete lesy miluji, jejich vůni, nepoznanou svobodu a to, že si jich všichni tak moc cení, jelikož bez nich bychom tu nemohli být..
S povzdechnutím jsem se však hodlala věnovat únavě, kterou potřebovala má maličkost zahnat, takže jsem se jen ladně nesla kupředu. Zívla si, ale během pár minut spatřila místo, které bylo svým ukrytím ideálním. Odhodlaně jsem se z posledních sil rozklusala kupředu, abych si mohla lehnout tam, kde jsem tedy chtěla.
Učinění bylo rychlé, stejně tak příprava ke spánku, který byl ve finále vydatným a mně vyhovujícím. Konečně jsem dostala ten potřebný klid, díky kterému jsem si jen položila celé tělo na bok a i přes to, že jsem nyní byla nejvíce zranitelná, jsem spala a s chvilkovým mlasknutím značila, že to stojí za to.

Nákup:

4 mince -> 32%

Rozdělení 32% -

Síla - 8% + 4% = 12%
Vytrvalost - 11% + 8% = 19%
Rychlost - 8% + 8% = 16%
Obratnost - 8% + 8% = 16%
Schopnost lovu - 10% + 4% = 14%

- Text byl psán dříve, než jsem dostala odměnu za Sportovce, takže proto bojuje s myší apod.

(Kurzívou jsou vyznačeny původní % u vlastností.) - Vše by mělo vycházet, takže pokud by byla někde chyba - moc se omlouvám..

<<< Mlžná džungle

Každý ať si co chce říká, ale můj názor na to, že se vlk, vlčice potřebují sem tam dám krapet více dohromady - nezmění. Hodlala jsem dnes zavítat někam, kde jsem cítila pach neznámého, který jej měl zcela jiný, zcela roztomilý.. Odhodlala jsem se na místo zavítat a s přivítáním ,,mistra”, který na mne bezemočně hleděl jsem si všimla zvláštních obličejů, gest, která ukazoval a mně tak nějak došlo, že tento ,,mistr” by mi mohl pomoci ve vytrénování mé fyzičky. Jeho vřelé tlapky mi nabídly několik disciplín, které se točily okolo všech mých dovedností, vlastností a já jen se samou zvědavostí svá ouška soustředila na něho a souhlasila.

Netrvalo to ani pár sekund a my se zjevili v zamlženém lese, kde jsem chvíli stála a pochmůrně hleděla nechápavým pohledem na les, který byl provoněn perfektní vůní myšího masa.. Lákalo mě a já věděla, že jej musím okamžitě okusit.

První úkol -> Vytrvalost - rychlost - obratnost - schopnost lovu

Ladně jsem šla, načichávala neznámým pachům, které se v lese zjevovaly a snažíc se najít tu maličkou potvůrku, která se zde měla podle pachu ukrývat můj čumák stále čichal, oči hledaly a uši pečlivě naslouchaly kapající vodě, kterou jsem zde cítila. Občas to chce čas, ale nyní o něj nešlo - ta potvora se zjevila na spadlém kmeni, který mi v pozdější chvíli vadil v cestě, ale to až za chvíli.
Myš hloupě hleděla - jednoduchý úkol, no ne? Myslela si hnědá, když se k malému tvorovi naivně rozklusala s tím, že jeho maličkost okamžitě zakousne a s veškerou chutí pozře. Musel by se nad tím moudrý vlk zasmát - naivity bylo více než dost. Samotný mistr si jen marně zavrtěl hlavou, ale když si všiml, že vlčice jde na vše mazaně - usmál se. Snažila se jej zprvu obelstít, ale nevyšlo jí to - zde o moudrost nejde. A než by se mistr nadál už se hnala kupředu.
Její kroky byly ladné, ale za to dlouhé. Myš se s pískáním, kterým provokovala hladový krk, snažila navádět vlčici správným směrem. Vypadalo to vše opravdu snadně, ale realita je vždy bohužel jiná, a tak i vlčice, která již během pár překonaných skoků, kdy se její drobné tělo kolikrát pouze odrazilo od vyššího stromu, který jí však následně spadlo do cesty, pouze se naštvaně zamračila, ale její trpělivost přinášející ovoce, stále hnala kupředu.
Nehodalla si ani pomyslet na to, že by tak lahodný kousek její maličkost mohla odpustit, ba naopak.. Ta po něm slinami lpěla. Nyní se však musela zaměřit na interval běhu, který střídala a s vyplazeným jazykem stále běžela - byl to velký záběr na drobné tělo, ale nevzdávala to. Mistrovi se na tváři úsměv jevil, když si všiml, že maličká začíná to drobné, upištěné stvoření dohánět.
Byla to námaha vhodná pro tucet urostlých, ale on moc dobře věděl, že tohle je jen ladná předehra, kdy hnědou požene, aby zjistil zda její vytrvalost lze okoušet dále.. A ano, přidla.
Hnědé vlčici se během chvíle před tlamou zjevilo několik skoků nahoru, následně i podlézání pod některými, které byly příliš vysoké, ale stále byla schopna držet, stále dýchala i se svými problémy, na které snad pomalu zapomínalo i její tělo hnala kupředu.
,,Sakra, já..já..” zakuckala se, když vypadla s těmito slovy z rytmu, ale v moment, kdy se myš zastavila, aby jí dala menší ,,pauzu” - past to však byla. Hnědá jen stála, dýchala s myšlenkou toho, že ,,utrpení” končí a ona tvora zakousne, ale kdepak.. To by byl mistr moc hodný, nemyslíte? Myš se okamžitě rozeběhla svou největší rychlostí kupředu, kdy jen hnědá vlčice těžce zaznamenala kudy to pírko letělo, a tak se musela i ona přes zadýchání do tohoto ,,díla” opřít.
Její tempo bylo tak svižné, intenzivní, že jím mistr už ani nehodlal škodit s nastávajícími překážkami, aby se nezranila. Takže nyní to bylo pouze na její rychlosti a vlastně i vytrvalosti, která v této chvíli hrála velkou roli. Chvíli hnala, chvíli jen cválala, ale během pár minut, kdy se myš samým šílenstvím ze slepé uličky zastavila se jen na hnědou otočila a nebojácně vycenila své zuby, naježila srst a jako malý ninja kráčela k hnědé s chutí jejích sil okusit.

Druhý úkol -> Vyhrát souboj s myší - schopnost lovu, síla

Vlčice na svých silách značně ztrádala, ale nám všem bylo jasné, že bojovat bude. Její sílu mistrovi ukázat musela, přeci jen už na nabídku kývla a odejít z ní by bylo značně pošetilé. Rozhodla se tedy zaujmout klasickou, loveckou pozici, kdy se její maličkost krčila u země, vrčela na myš a jen se k ní plížila.
,,Je to myš, to nemůže být tak těžké.” proplulo v její hlavě, ale myš jí nedala na výběr a svými řezáky se okamžitě pustila do okusování jejího obličeje. Elizabeth prvně kňučela, chvíli se jen snažila bránit tlapami proti silnému a nebojácnému tvorovi, který však během chvíle tlapami ,,odhodila”, odstrčila, o pár metrů dál a s vrčením skočila po drobném krku, který se však nehodlal vzdát - vlčice schytala několik nepříjemných kousanců od agresivního tvora - nevzdávala to.
Myš byla mnohem silnější, ale Ellie si poradila. Rozhodla se zahrát hru, kdy se jen s kňučením odplížila do hustého porostu, kde zaštěkala přímo před myší, aby si myslela, že je tam, ale ne. Hnědá během chvíle s pomocí spadlého kmene, který jí udělal ,,rampu” jen svou čelistí stiskla drobný krk tvora, který s písknutím z její tlamy zmizel.

Mist zaplesal, usmál se na mladou vlčici, které věnoval pouze pozvednutí koutků a se svižným zmizením, které netrvalo ani sekundu se už vlčice válela zpět na místě, kam před chvílí přišla, ale nyní se cítila silnější, ba naopak unavená? Byl to sen? Realita? To se hnědka dozví hned jak její čumák znovu zachytí stopu a ona bude chtít naplnit svůj hladový žaludek.

Nyní se Ellie už jen s únavou sesbírala a patrně, jemným krokem, rozešla zpět do lesů, kde hodlala nechat odpočinout svou maličkost.

>>> Les u mostu přes Mlžnou džungli

<<< Ovocný lesík

Konečně se má maličkost dostala z nepochopených myšlenek, když jsem kráčela ladně po širokém kmeni, který dělal menší most mezi jednou půlkou strany a tou druhou, usmála jsem se. Bylo to kouzelné - jako bych měla křídla, ale mé počínání, kdy jsem se jen ,,ladně” vznášela na kmeni vyrušil známý pach, který patřil černému.

Rychlohra s Elricem

Před mýma očima se zjevil plamen, který mne vyděsil a pociťujíc jak sežehl pár z mých chloupků. Začala jsem na ni okamžitě vrčet - stále mi nedocházelo o co jde. Ta koule si nedala pokoj a během chvíle jsem jen ucítila ledový chlad, který přinesl hlas se slovy ,,Mám tě.” - znám ho a moc dobře. Byl to ten zrádce, Elric.
Černý mě už jednou byl ochoten zradit, způsobit mi bolest. Nehodlal jsem mu věřit, takže jsme jen couvala dozadu a ujišťovala jej slovy, že jeho ,,snaha” je marná. Byl však stále u mě, stále se snažil - nechápal to. Rozhodla jsem se po něm jemně chňapnout, aby mě nechal být, což ho neodstrašilo a on se u mé maličkosti jevil dál.
Nevěřila jsem mu, nakonec jsem i utekla, ale můj vnitřní pocit, který všem uměl dát druhou šanci se náhle ozval a řekl mi, abych za ním šla a udobřila se. Učinila jsem a nakonec se naše cesty znovu rozešly, ale v dobrém.

Konec rychlohry

Má maličkost se vydala do hlubin džungle, kde se jen zjevila v neznámém místě…

>>> Svatyně

<<< Jižní hory

Spánek mi prospěl více než dost a bylo to vidět. Má chůze se prodloužila, tělo se nabilo značnou energií, kterou bych byla nejspíš ochotná rozdávat vlkům, vlčicím, vlčatům na potkání, ale klidně i jiným zájemcům - stačí říct.
Ráda bych si dnes přemýšlela nad jednotlivými tématy, ale zcela upřímně se mi moc nechce.. Dnešek jsem hodlala prožít jako včerejšek - úsměv, příjemný den, samota.. Těchto pár věcí mi napřímo stačí a rozhodně bych si nestěžovala, kdyby se tak stalo. Vždy je fajn mít hezký den, ale kdyby chyběly ty ,,ošklivé” byla by zde nuda a my bychom se se smíchem zabíjeli na potkání. Oni tací experti jsou, ale to jsou z mého pohledu jen velcí blázínci, kterým v životě nebudu rozumět.
A jako jsem i dnes uvažovala, tak jsem nějak začala cítit, že se má maličkost začíná blížit do samého konce. Nějak jsem na svém těle pozorovala značné změny, které se týkaly spíše vytrvalosti apod., které jsem měla dost. Nyní byla tím, co mi pomohlo se hnát kupředu.. Ani bych nezaznamenala, že jsem právě prošla jedním voňavým místem, které bylo tuze sladké až moc na můj vkus, ale rozhodně stojí za to - i přes ten fakt, že jsem si jej jen tupě prohlížela, ale nic si nepamatovala.

>>> Mlžná džungle

<<< Severní hory přes Dračí průsmyk

Ladně jsem šla, myslí opět bloudila ve svém labyrintu, který bych už hodlala nechat odpočinout.. Byla to dlouhá a útrpná cesta, která mne dovedla do dalšího neznámého koutu, který byl obklopen horami - nyní bylo cílem najít bezpečné místo a tam usnout, takže poměrně složitý oříšek, který se však při svižné snaze, kdy klusem, který mi vyprázdní veškeré zásoby mé vytrvalosti, pomůžem mé maličkosti najít správné místo, kde nakonec odložím vše - mysl, tělo.
Každý by čekal, že tu nyní bude dlouhá řeč o tom, že jsem jej najít nemohla, ale prd, to se šíleně mýlíte. Našla jsem jej svižně, než bych si sama myslela. Jednalo se o menší prohlubeň pod vystouplým kořenem, který mi ukazoval jak silný strom je, a že mě dokonce i ubrání. Nelze se však obkecávat, chce se mi už opravdu spát, a tak jsem učinila.
Mým dalším cílem bylo překonat mohutné hory a jít neznámými krajinami dále, až dokud nezaústím do koutu, který mi bude známý a tak nějak mi oznámí: ,,jsi na konci.”

>>> Ovocný lesík

<<< Severní hory

Kéž by ani tento moment neskončil, ale má maličkost s přicházejícími mraky moc dobře věděla, že je čas odejít. Nelze se bránit, nelze lhát, ale byla to dobrá zpráva, takže jsem se rozešla ladným krokem kupředu.
Tentokrát jsem nechtěla být zachycena nepříjemnou bouří, která mi byla více než jen dobře známá z pár příhod, kdy strom zavalil některého ze členů smečky.. Vždy mi to bylo líto, ale tak co.. Bohužel je smrt to, co potká každý den stovky vlků, laní, prasat a dalších stvoření, které se na zemi zjevují a nikdo s tím nic neudělá. Kdyby nebylo smrti, tak zde není obava ani z bolesti, která by pro nás byla lehkým přemýšlením nad tím, co je to za srandu.
Ačkoliv většina jedinců nebude chápat má slova, tak jej tedy raději přenesu do jiných hlubin. Nyní jsem se blížila přes známé místo, kde se terén mísil na další vrcholek, ale tentokrát byl více na jižní straně, kam jsem následně s chutí zavítala.

>>> Jižní hory přes Dračí průsmyk

<<< Irisin ráj

Ladně jsem kráčela a mohu říct, že to, co jsme viděla na pláži, ráji - říkejte si tomu jak chcete, bylo strašné.. I přes to, že to místo bylo opravdu úžasné mě vzal onen památník, který tam stál a připomněl mi mého otce, který před nějakou dobrou vydechl s medvědem naposledy, který mě bránil a vlastně díky jeho statečnosti, kterou provdal mně, mohu kráčet zde.
Nerada bych se litovala, nerada bych šla po ohni, který ožehává mé tlapy tím vším neštěstím, litováním, ukazováním, že jsem si zažila strašné zlo, ale ne.. Akorát jsem nějak háklivá ? Dalo by se možná tak říct. Ale to, co mi toto kráčení po špičatých vrcholech dalo je, že jsem konečně začala přemýšlet sama nad sebou, že jsem konečně zvládla překonat nepřekonatelné - v slabém slova smyslu, který by nejspíš někdo nechápal.
Nyní jsem si užívala toho, co mám - nikoliv toho, co nemám. Vždy mě bavilo se tak ladně nést loukami, sledovat zvěř, která na vás buďto tupě kouká nebo brání své členy stáda a nebo jen utíká s myšlenkou - predátor, sežrat, zachraňte se. Vždy mě udivovalo jednotlivé myšlení, jednotlivé chvíle, které jednotliví vlci prožívali, jejich povahy a tak jako tato divoká pláň, která za svým horizontem tyčila několik vysokých plotů, které jí přidávaly na kráse, byly duše každého z nás dosti podobné.
Možná jsem hektická, srabík, který si chvílemi učůrne jen z toho, že je sám, ale důvod k tomu mám a pokud někdo nehodlá chápat mé já, tak ať se otočí a odejde, no ne ? Takhle jsem to dělala vždy a nikdo jej nedokázal chápat.. Vlčice mi ubližovaly, samci si chtěli užít a vlčata ? Ta mne brala jako matku, tenkrát - hezké časy.
Přestávala jsem přes veškeré myšlení dávat pozor. Zjevila jsem se na zcela jiném místě, které tak úplně nepasovalo k překrásné planině, ba naopak k místu, kde má srst jen divoce vála a má maličkost stála jako ,,alfa samec” na vysokém bodu, kde jsem si užívala s lehkou pýchou to, co jsem za posledních pár dní dokázala sama se sebou udělat.
,,Je tohle dobré, už jsi doma, Ellie.” - jako bych slyšela otcova slova v jemném vánku, který ofoukl mou srst a jemně zastříhal ouškama.

>>> Na vyhlídce

<<< Dračí průsmyk

Ladně jsem se uvelebila do čistého písku a se vší radostí jen pociťovala příjemný vánek, který se z mořské hladiny nesl ke mně. Zavřela jsem oči, chvíli si jen naslouchala šumění, pleskání vln o kameny a uspokojivé zvuky, které tu byly mi naznačily, že je to jednoduše - ráj. Místa jako tato nelze lehce definovat, lehce popsat - vlk jej musí zažít, cítit ten překrásný vánek, kterému se zde dostane a už jen čekat na to až ho sledování vln, a nebo prázdný žaludek zastraší zpět do lesů, kterých byly plné ostrovy, ale jen ten jediný, který byl poset překrásnou faunou v horách byl mým domovem kam se po této dlouhé pouti hodlám vrátit.
Mé ležení vyrušila jedna jediná věc, kterou byla ledová kapka mořské vody, jež vylétla na mou hlavu a já s oklepáním zvedla i své tělo, abych jej přemístila o kousek dále, ale koho by nezaujalo cosi - deska, která stála na tomto ostrově a na jejím kapení se jevily znaky, písmena, jména, která mně byla neznámá, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že to musel být někdo, kdo tento ostrovy už zjevně nepobaví, nepotěší lichotkami na jednotlivé krásy, které zde jsou.
Pouze jsem se usadila a tupě dál hleděla na kamennou zeď, která se tyčila před mou maličkostí.
,,Bohové ať vás provází," zašeptala jsme k jednotlivým jménům, ,,snad se tam o vás starají a je vám lépe ?" nechápavě jsem si sklonila ouška a hlavu snížila k zemi, abych jim projevila úctu.
,,Pokud na vás už nikdo dlouhá léta nepomyslel - tak má maličkost ano, vlci, vlčice." zašeptala jsem do prázdna a s tímto tam dalších pár minut setrvala, ale přišla na mne brzká únava, která mne nakonec před odchodem na pár minut oči zavřít.

>>> Severní hory

<<< Luka

Ladně jsem našlapovala po střídavém, vybíravém terénu, který zde byl. Tu kámen, tu tráva, tu hlína tu voda - dobré procvičení polštářků, a když už jsem u toho, tak má levička začínala konečně nechávat odeznít bolest, což bylo též příjemnou novinkou, která mi přišla více než jen uspokojivá, ale nyní dost.
Chci se věnovat svému ,,cestovnímu" duchu, kdy jsem prošla velikou část území i s obrovskou únavou, kterou jsem se pokoušela překonat - dařilo se a to převelice. Byla jsem už od mala založená na přemisťování a díky svému otci, který mi tolik času těmito věcmi věnoval, jsem uměla jít několik hodin v kuse bez zastávky. Jsem mu vděčná, že pro mne udělal víc, než kdokoliv jiný, ale nyní zpět k průsmyku, kterým jsem kráčela a svými ouški pouze naslouchala křiku všelijakých ptáků, kteří zde byli.
Pokud by se vlk zamýšlel tak by nepozorně nezjistil, že některé z kamenů připomínají ještěrky, ale ne takové ty trpaslíky, ale obrovské. Srst mi při pohledu na pár nechutných kousků stála nejistotou, ale mohu říct, že má bojácnost, která men zprvu doprovázela ve velkém, po několika týdnech na těchto ostrovech, značně snižovala a to je dobré znamení pro vlčici, které už za několik měsíců bude o rok více - nepodstatná informace a zase jsem u zcela jiného tématu - Styď se. zakroutila jsem si hlavou, ale bylo značně pozdě sic bych možná zaregistrovala pár kras z území, ale po nespočítatelné době - vlci počítat neumí - jsem dorazila k několika stromům za kterými bylo více než jen slyšet pleskání vln o útesy. Nadšeně jsem se usmála nad tímto zvukem a přidaje do klusu se zjevila na písečné pláži, kde jsem tentokrát už jen nadšeně ulehla a hleděla na širé moře.

>>> Irisin ráj

<<< Křišťálové vodopády

Ladně jsem šla po louce, kterou mi během pár kroků, několika, ukázal tajemný ostrov ? Nejspíš. Ten, který byl přístupný jen díky portálu - nepříjemná věc, byl tak jako tento velice propleten krásami, které byly tak jako všude neopakovatelné. Každý z nich měl stránku hezkou a ošklivou, každý z nich měl bod, který mne zaujal a zde to vypadalo na další procházku, ale tentokrát jsem hodlala obejít ty nechutné hory, které mým tlapičkám způsobují bolest a jít přímou cestou, která se sama nabízela.
Šla jsem ladným krokem, broukala si a prohlížela rozlehlou louku, která se táhla až k jakémusi průsmyku, kterým jsem hodlala pokračovat na území, kde mi voněla vůně mořské vody, která měla vždy takový ,,čistící" efekt, který můj čumáček zbavil všech nečistot. Hodlala jsem jít dál a porozhlédnout se i po tomto místě, které by mohlo být pro spoustu vlků zajímavým.

>>> Dračí průsmyk