Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Nerovy vodopády

Spokojeně jsem se plavila vodou, která měla tak průzračnou hladinu, že to snad ani nešlo. I přes to, že jsem nebyla zas tak dobrý plavec, tak mi napomohla tato překrásná atmosféra, ten dobrý den, který se mi dnes tak moc zamlouval.
Podařilo se mi však s nechtěným pocitem nakonec z vody vylézt a dostat se na souš, kde jsem se opatrně oklepala a se vším zívnutím rozhlédla po krajině jen usmyslela, že by bylo na čase zas jít dál. Baví mě to, baví mě, že poznávám stále něco nového, a tak nemusím být jako většina svázána s jedním místem na chvíli, odkud se kvůli ostatním nějaký pátek nehnu.. Ta samota do sebe něco má, ale zas nejde říct, že by to bylo něco opravdu příjemného - chybí vám tu ten jiný hlas než hlas váš samotný, vaše myšlenky, které z nudy vymýšlí naprosté blbosti aby vás upokojily.
S povzdechnutím, kdy jsem jen opatrně pokračovala dále se biom začal znovu měnit na zcela jinou přírodu, která se táhla po nekonečných pláních.

>>> Luka

<<< Katakomby

Konečně jsem byla pryč a jak bylo zmíněno, tak díky svému východu děkuji drobnému tvorečkovi - myšce, která se místo potravy stala mým strůjcem dostání se konečně pryč. S povzdechem jsem si jen vydechla a naslouchaje příjemnému šumění vody, které pramenilo z padajících kapek jsem se jen spokojeně usmála a jakmile vyšla, tak schytala příjemné ošplouchnutí vody, která mi příjemně osvěžila hlavu a já jí věnovala milý úsměv na pozdravení.
Myška už se v mé blízkosti nenacházela a kdyby jo, tak bych jí ráda poděkovala za to, že jsem díky ní opustila to tajemné, hnusné místo - lépe to říct nejde. Mívaje pocit, že jsem konečně sama se z mých úst dostalo jemné zavytí, které signalizovalo příjemné zavytí, kterým jsem ,,prozvučila" toto místo mi zařídilo příjemné hřání na srdíčku, že jsem ze sebe tento nezvyklý zvuk mohla zas jednou dostat. A zde byla akustika fantastická, jelikož ozvěna mi jej opětovala zpět, ale má cesta pokračovala, a tak jsem skočila do vody.

>>> Křišťálové jezero

<<< Rokle

Šla jsem se staženým ocáskem u svého těla, staženýma ušima a lekajíc se snad každého podezřelého písknutí, které se rozlehlo po celém místě. Se strachem jsem si jen pro sebe kňourla a se zavrtěním hlavy zaznamenala, díky svému nočnímu vidění, která se hýbala pár metrů od mé maličkosti. Zavrčela jsem, ale tak rychle jako vrčení přišlo zase zmizelo a mně došlo, že jsem v háji.
Byla zde tma, samota. Všude mi voněly kosti, z kterých jejich pach začínal být až strašidelný a mně došlo, že jsem ztracená. Rozeběhla jsem se tedy směrem, který mi byl stanoven, kterým běžela myš a v zápětí tomu mladému tvoru poděkovala za to, že mě z tohoto divného, strašidelného místa dostal. Opravdu jsem se bála a to víc než při přítomnosti Angela, kterého jsem před nějakou dobou potkala.. Ach.
Nyní jsem se však blížila ke světlu, které bylo pronásledováno příjemným zvukem tekoucí vody, který byl naoplátku následován zpěvem ptáků, kdy si samečci prozpěvovali pro své družky, a nebo jen tak pro radost.

>>> Nerovy vodopády

<<< Bašta

Klidně jsem šla dále, nasávala ,,vůním" tohoto prostředí, kde mě lákala ta jediná, sladká vůně kostí. Nějaký starší ročník ? ptala jsem se samy sebe, když se má maličkost blížila k osudnému bodu. Ale, ale copak to támhle je ? Myška to byla. Ožírala kus dřeva, na kterém si podle všeho brousila své řezáky a tím, že nedávala absolutní pozor, jsem se nachystala na útok.
Přikrčila jsem se k zemi, tak, abych na ni stále viděla a našlapujíc opatrným, ladným krokem jsem se plížila kupředu k té drobné, osudné potvůrce. Chvíli jsem stála, ale když se myš otočila čelem ke mně - vyskočila jsem. ,,Promiň prcku, ale mám hlad." řekla jsem k ní a běžíc za tím malým tvorem jsem stáhla uši, abych byla rychlejší a nakonec jen hnala a hnala. Absolutně jsem nezaznamenala, že se má maličkost dostala do zcela jiného místa, které bylo narozdíl od všech, kde jsem dosud byla, neviditelné.
,,M-m-myško ?" zašeptala jsem se strachem uvnitř sebe a jen se porozhlédla v neznámém místě - odkud šla ta zajímavá vůně kostí.

>>> Katakomby

Prosím o sto postíků ^^

Přeji hezký zbytek večera, rána, dne . ^^

přidáno

<<< Rest přes Ostříží zrak

Ladně jsem si vydechovala, když jsem se od zbaveného strachu zvládla konečně přemístit zpět na louku, planinu - nevím - která mi byla více než jen dobře známou. Tato louka mě provedla radostí, bolestí, smutkem a nechala si zde i pár kapek mé krve, kterou si za to ,,trápení" se mnou opravdu zasloužila. Děkuju, s úctou jsem poklonila hlavou a čichajíc dobrotu ve formě mršiny, která smrděla z jakéhosi místa, ke kterému bylo poměrně obtížné se dosta, jsem se se vší zvědavostí rozklusala kupředu - zvědavost byla veliká a já ji uměla víc než jen lehce pokoušet. Moc dobře víme jak to dopadlo na lodi, takže pokud mě znovu něco přepadne a bude to stejně slizké a jedovaté jako byl ten milý vlk Rudochlup, tak už asi pojdu - radost pro mývalici - typuji.
S odkašláním do zajímavého koutu neznámé ,,říše" jsem jen zavrčela a lekla se ozvěny, kterou mi akustika tohoto prostředí dopřála. Chvíli jsme nechápavě stála, hleděla dolu, ale nakonec jsem se rozcválala kupředu, abych se podívala na tu báječnou vůni !

>>> Rokle

<<< Furijské hory

Nedávala jsem pozor, jelikož se má zelená očkala přírodou, která byla jako vykouzlená z vlčích pohádek, které mi teta Igma ráda vyprávěla než se šlo spát.. Když jsme si s Lee hráli na vlčíře, kteří byli udatní, ničeho se nebáli.. Jo, to byly krásně strávené hodiny. Škoda, že tu není můj nejmilejší Leo. zašeptala jsem tiše do krajiny, kdy se má mysl nehodlala dále zaobírat minulostí, ale bylo pozdě. Nedávala jsem dostatečnou dobu pozor, a tak se nešlo podivit kutálejícímu se kameni, který mne málem srazil - Děkuju má drahá obratnosti. zhluboka jsem se vydechovala, když mne kámen zvládl vyděsit natolik, že jsem uskočila a následně už jen uháněla pryč a zcela upřímně mi nedocházelo, že se ženu do zcela jiného světa, který mi byl jako jediná část ostrova nejméně známý.
Dorazila jsem do tmavých koutů, kdy má maličkost zabloudila a já jen nechápala jak to je možné, že jsem zde ?

>>> Bašta (Rokle) přes Ostříží zrak

<<< Les Alf

Vesele jsem šla s vnímáním toho jak nadmořská výška stoupala. Občas jsem si jen z nudy zakroutila ocáskem a pohlédla na ty vztyčené velikány přede mnou. Vůbec se mi nelíbili, takže jsem se tak rychle dala na zcela jiný směr, ale po chvíli mi došlo, že pokud chci jít dál, tak jej musím překonat, a tak se stalo.
Ladně jsem se dostala přes pár kopečků - úplná pohoda a jen si pobrukujíc nějakou velice zábavnou melodii do ticha snažila zpříjemnit cestu do dalšího neznámého koutu, který se na tomto světě jevil. Kopce mne nesly dlouho, bolavě do tlapy se pár kamínků svou hranou zapřelo a já jen zaskučela nenávistně k nim. Chvíle prostého mlčení, koukání po ne zcela oči uspokojující krajině se mi líbilo, ale i tak jsem moc dobře věděla, že za touto ,,ohavností" se bude ukrývat zcela jiný svět, který mi bude možná místem odpočinku ? Třeba. A nemýlila jsem se, byla to třešnička na špici.

>>> Rest

<<< Ostříží zrak

Kráčela jsem svým ladným, jemným a dokonce i bolavým tempem. Má tlapička jak jsem již několikrát zmiňovala už byla v lepším stavu, občas bolela, ale tak to mě už nedokázalo zrovna zastavit.
S povzdechnutím jsem si jen usedla na rozdrobené cestičce, kudy zřejmě někteří dominanti dost často kráčeli ? Třeba to možné je, ale nyní tím svou zvědavou hlavu nebudu zaobírat. Jen jsem se rozhodla ulehnout a hledíc do blba, kdy jsem sledovala jednotlivé kmeny mladých stromů a s úsměvem se rozeběhla za prolétajícími ptáčky, které jsem ,,naháněla" se má maličkost konečně jednou zas sama od sebe odvázala.
Vše zmizelo. Mývalice, hnědý vlček, piráti, Elric, Angel - byli z mé hlavy pryč, ale přeci jen ten jediný tu stále byl.. Ten šedý, který mi dokázal ladně odpovídat, ladně se na mě usmívat a hovořit o jednom stejném debatu hodiny. Kde však teď asi byl ?
Pokrčila jsem si rameny a se zastříháním oušek se ocitla s jedním s ptáčků v hubě sedíc na zemi. Ten chudák mi kloval celý ustrašený do čumáku s myšlenkou, že jej chci sežrat, ale já jej pustila a se smíchem sledovala jak nabubřelá kulička odlétla pryč.
Jedno z pírek mi spadlo na čumák. Lehce hnědé, chvílemí protáhle několika pruhy, tečkami co mě tak fascinovaly.. Mi dalo najevo, že je čas pokračovat.
Sic se mi nechtělo, ale má maličkost to tušila, jsem se odebrala dál, kdy povrch stoupal a já znovu byla ve vyšší nadmořské výšce.

>>> Furijské hory

<<< Bažiny přes Baštu

S povzdechem jsme kráčela dále, když jsem se dobelhala celá špinavá na pláž, kde bylo pár posledních pár stop od vlků, kteří zde pobývali před nějakou dobou. Jen jsem si povzdechla, vlezla do moře a začala se pomocí otíraní o mělčinu, kdy jsem ze sebe začala sundavat veškeré bahno, a tak jsem si jen lehce zaskučela nad štípáním soli v mé ráně, kterou to znovu zas trochu podráždilo, ale nebyla to zas tak silná bolest.
S lehkým pousmátím jsem se zvedla a vytřepala ze své srsti slané kapky vody a během chvíle si jen se zívnutím rozklusala kupředu na trávu, kde jsem se začala znovu válet, ale to už jen kvůli pachu, abych nějakým nasákla. Voda ustala, má srst se krásně leskla a já se hrdě nesla kupředu, kdy jsem během chvíli jsem jen klusala, chvíli šla, chvíli se kochala a nakonec opatrně přešla do cvalu, kterým jsem se přenesla až do nastávajícího území, kde byly cítit vznešené pachy.

>>> Les Alf

<<< Nejvyšší hora přes Červenou louku

Jemnou nejistotou jsem do Bažin vkročila. Stále jsem byla lehce ovoněná vůní louky, která byla ponesena hlavicemi překrásných Rudonožek slunečních. Se zaculením jsem vnímala zcela něco jiného, a tak má maličkost se vší nemotorností zvedla tlapu a se vším kňučením zmizela do jedné z vod, která bažiny zdobila. Celá od bahna jsem si jen nepříjemně zamručela a snažíc se z požírajícího bahna vylézt se má drobná packa, která byla zraněná, zachytila o břeh a držíc se jen silou tahala zbytek těla. Zadní kopaly a mně se díky bohu podařilo z bahněné kaluže dostat.
Oklepala jsem se a se vším naštváním jen na kaluž zavrčela a během chvíle si jen kňourla nad štípáním rány, která už zmizela pod centimetrovou vrstvou. Chtělo se mi jí pomoct, ale pachuť bahna ve vlčí hubě příjemná opravdu není. Byla třeba najít o něco lepší řeku, potok kde bych toto úžasné krytí nechala zmizet a jedno místo mě napadlo, dokonce i cestou.

>>> Ostříží zrak přes Baštu

<<< Červená louka

Kráčela jsem si svým tempem, chvílemi si broukala, chvíli si jen hopsala podle své nálady a sem tam jen zaskučela nad bolestí tlapičky, která chvílemi chytala na prašnější, vyšlapané cestě trefu od ostrých kamínků. Nehodlala jsem se dostat na vrch - to bych nezvládla, ba se spíše pokochat krásou, která se tyčila před mou maličkostí, která by se ani na stání na zadních nerovnala její velikosti.
,,Tato zem převládá krásami, kterés měl vidět i ty, tati." špitla jsem tiše do prázdna, když mi samým dojetím sjela jedna jediná slza po mé tváři. Slízla jsem ji jazykem a zavrtíc si nad tím vším jen usedla do trávy, odkud jsem na tyčící se horu dívala.. Chyběl mi zas někdo, kdo by se mnou šel. Lucian ? Ten od potyčky, kdy mne ten divný, hnědý vlk nepříjemnými slovy, která mi nedávala smysl lehce obtěžoval.. Co když jsem jej ztratila a nyní jsem opět sama ? Nevím.
U hory hnědá vlčice seděla a jen se užírala ve svých smutných myšlenkách, kdy nechávala svou zrádnou mysl vyhrát, ale nyní se hodlala postavit sama sobě. Zamračila se a jen otřepala hlavou. Tak a dost. ozvala se v myšlence a s otočením, kdy si dala za pravdu, že taková místa v ní probouzí silnou nostalgii se jen otřepala a rozešla zpět, ale tentokrát zbloudilým tempem zamířila do smrdutých a zrádných bažin.

>>> Bažiny přes Červenou louku

<<< Bašta

Ladným tempem, kdy jsem se již zmíněně ocitla po pláních, které byly posety červeným kvítím se maličkost houpavým, elegantní krokem šla dále a nehledíc na zem této krajiny, kde jsem pomalu ani nějakou větší řeku neslyšela, se však ozvala sama. Tlapy se mi dostaly do chladu, kdy to zraněná pacička ocenila ze všeho nejvíce a to mě potěšilo vzhledem k tomu, že jejímu patrnému zlepšení možná pomohlo i jedinečné plavání v té nepitelné vodě, ze které mi bylo jednoduše zle - vlk by si ji nedal dobrovolně, jelikož kdyby ano, asi by potkal obsah svého žaludku.
Přikývla jsem k poznatku, ale svými myšlenkami se znovu dostala na louku, kde jsem z malého jezírka s oklepáním vyšla a kráčaje kupředu, načichávajíc květům červených krasotinek jsem se ohlédla a jakmile se ujistila, že jsem zde sama, tak má maličkost začala jemným, medovým hláskem výt a já si tak splnila svůj vysněný sen, který jsem si jako vlče, kdy jsem pomalu neviděla přes nejmenší keříky, stanovila.
Hlava byla během vytí zvedlá k nebesům, kde jsem si všimla podivuhodných útvarů připomínající skály a ano, skály to doopravdy byly. Rozklusala jsem se s jemným prominutím květinám a s chtíčem, že se na jejich vrchol nezastavitelně dostanu !
Věřila jsem si a má naivita nešla zastavit. I přes pociťovanou bolest kamení do mé tlapy, jsem si spokojeně stoupala výš a výš.

>>> Nejvyšší hora

Probrala jsem se až po několika hodinách, kdy se můj čumáček společně s tlamičkou přiblížil k vodě, do které omylem lehce spadl a tím ,,přidusil". Okamžitě jsem vylétla do stoje - zdály se mi strašné noční můry a tohle bylo sic nepříjemné, ale nakonec přívětivé osvobození.
,,Co to zase bylo.." zavrtěla jsem hlavou, když jsem se tak nějak zmátořila na všech čtyřech tlapách, po kterých jsem jen zmateně klopýtla po trávě, ale během několika sekund se znovu zmátořila a byla schopná se s otočením podívat kupředu, kdy má očka v dálce viděla jakési červené kvítí, které selo celou pláň. Připomenulo mi mou krvavou tlapu, která se konečně byla schopna dát dokupy a došlapování jí už tolik nevadilo při chůzi, mi vykouzlilo menší radost uvnitř sebe, jelikož takhle jsem mohla dojít ještě dál než jsem došla nyní - roztomilé.
Pomalým, unaveným tempem jsem se rozešla do neznámé pustiny, kterou má maličkost s obcházením smrdutých bažin pouze se šklebením donutila navštívit. Byl to opravdu zajímavý kraj, kde jsem viděla plnou spoustu květin, které mi Liana, má mladší sestra, představila pod ztracenými srdcemi vlčích duší, ale věděla jsem, že jejím název je zcela jiný. Je to Rudonožka sluneční, kde se chvílemi ukazovalo i pár překrásně roztoucích Píchanic vlčích - krásné rostliny, no ne ?

>>> Červená louka

// Děkuju moc za akci - psala jsem již na discord. A i za 30kšm děkuji, příště se asi kousání vzdám, když to nic nepřineslo.. Děkuju moc <3

ZAPSÁNO