Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Ice world přes Mělkou pláž

Zhluboka jsem si vydechla, když má maličkost potom všem dorazila na místo, které jí bylo víc než jen dobře známým - nechala zde jednu z cetek. S povzdechnutím mi však mysl neblodila tímto směrem po incidentu s piráty, ba jinudy, kdy se točila okolo hnědého vlčete, které měla pro klid mývalice opustit, ale za to mu třeba zachránila život (?) a následně i černého vlka, který mi za dnešní den dal poměrně příjemné promlouvání do jádra, které mi nějaké věci ujasnilo.
Musím být trochu vlčice a ne být pořád ta milá holčička, která vám všem pomůže a vy jí za to natrhnete ucho, že ? Vlka Rudochlupa nepočítám jelikož si za to kousnutí po tlamě mohl sám - nemá být slizký. Nadzvedla jsem s lehkou sebejistotou čumáček k nebi, když jsem konečně zbloudila k jezírku, které na této loučce pobývalo a ulehla. Chtěla jsem si konečně odpočinout a případně svému tělíčku odlehčit, jelikož to opravdu nutně potřebuje.
Je mi ho až líto, když si tohle nezaslouží hm, ale ta co, jsou i horší věci a já stále žiji a povídám hlouposti, takže nyní zhasnout a dobrou.

<<< Laica mar

Nemohla jsem přestat přemýšlet nad tím drobným tvorečkem, kterého jsem potkala a snažila se mu celou dobu pomoci.. Nechápala jsem to, co se právě stalo, ale bylo mi dle pachu, který se mi dostal do čumáku, jasné, že dnešek se neobejde bez další návštěvy jiného vlka - opět černý, ale tentokrát si nesl zcela jiný příběh než ten, který mne zradil.

Rychlohra s Angelem

Ten neznámý jedinec přišel ve zcela jiném úmyslu. Mé tlapy, které byly rozbolavěné, krvavé od všeho počínání se nyní měli utkat s někým, kdo nevypadal jako vlk, ale spíše jako netopýr ? Jo, to je ono. Ten cizák byl zcela jiný. Jeho značná dominance, která mne strašila a při jeho některých pokusech, kdy mne zastrašoval všelijakými magickými prvky, kdy jsem při jednom z posledních pokusů skončila v ledovém kruhu, který se táhl kolem mě se mi však podařilo útect, ale jeho slova co vyřkl mým směrem mi zrovna nejvíce příjemnýma nebyla.
Narážel na mé kotkání - projev strachu, nelibosti. Hodlal mi prvně ublížit ? Ale ne, on si to snad rozmyslel ? Byla to opravdu podivná zkušenost s tímto černým, podivným, ale za to poměrně dost zkušeným vlkem, která mi v dnešním dnu dala další zkušenost, se kterou jsem odešla pryč a dumaje nad tím vším jsem odešla portálem, který jsem už též důvěrně potom všem znala.

Konec rychlohry

>>> Bašta přes Mělkou pláž

Snažila jsem se mu pomoci, snažila jsem se zbavit hnědé kuličky trápení, bolesti a myslím, že se to i celkem podařilo, ale nemohla jsem nyní už setrvat - jídlo měl, vodu též a co s ním mývalice udělá ? To už budu muset nechat osudu. Je to jeho matka ? Není, dle pachů, které byly zcela rozdílné a už jen dle toho, že se mnou před nějakou dobou pobývala na stejné půdě a zmanipulovala černého, jsem jí věnovala úplně stejné zavrčení.
,,Ne-ne-nevím, kdo j-je strůjcem jeho trá-trápení, ale sna-snažila jsem se mu po-moct." se stažením svých uší jsem pouze oklepala hlavou, a i přes bolavou tlapu, kdy jsem měla nejspíš opravdu zmizet, jsem se pomalu otočila pryč. Ušklíbla jsem se zády k ni a jen v duchu doufala, že se z toho hnědá kulička dostane.
Kdybys tak věděla, že po dobu, cos byla pryč jsem pro něj byla schopna udělat - chovala by ses zcela jinak. Ta šedá byla opravdu nevypočítavý, nevyzpytatelný mýval a moc dobře vím už teď, že její maličkost se k té mé nikdy nedostane blíž jak na pár slov z zpovzdálí.
Nyní nezbylo však nic jiného - bojovat, hádat se můj účel nebyl. Snad to to maličké zvládne. S těmito slovy se hnědá vlčice s tmavým hřbetem odebrala do již moc dobře známě ledové krajiny.

>>> Ice world

Na chvíli, kdy do mé tlapy udeřila silná křeč, jsem se usadila a hledíc do blba si jen vydechla. Co, když mu jen ubližuji a nijak nepomáhám ? zavrtěla jsem nevěřícně hlavou a na drobného tvorečka se podívala. Můj žaludek je prázdný, hladový a se skučením o pár soust, kdy jsem mohla riskovat spadnutí toho drobného, hnědého vlčete do vody jsem si všimla much, které lítali nad něčím, co se nezdálo zas tak daleko. Rozeběhla jsem se k tomu s velkou chutí a všimla si, že se jedná o poměrně čerstvý kus masa, laně, kterou dle pachu už pár hodin nikdo nesnědl.
Vzala jsem ji tedy do huby a opatrně nesla k hnědému vlčeti, kterému jsem následně jen čumákem naznačila, aby se najedl, kdyby měl hlad. Usmála jsem se, třeba mu i naplnění žaludku pomůže ? Těžko říct, když nevím, co se malému děje. Sama jsem se do srny pustila. Musela jsem už naplnit svůj hladový žaludek, který škemral o jednu krysu, a nebo dvě ? Bohatě by to stačilo, ale tak na hodinu, dvě. Takhle se najíme oba a ještě nám zbudou kosti, ve kterých je morek - zdravá to pochutina.

<<< Bad přes Zauberwald

Hleděla jsem na drobečka, kterému jsem se snažila v jeho počínáních pomoci a neublížit jeho zdraví, které moc zdravé nebylo. Se staženýma ušima jsem jej ve chvíli, kdy se tak nějak osamostatnil pustila a se stažením uší se ohlédla po potravě.
Nenapadalo mě už nic, samotná jsem byla unavená po dlouhé cestování, a tak bych nejspíš sílu něco ulovit neměla. Na hnědé vlče jsem chvíli se vší starostí hleděla, ale nakonec si otřepala hlavou a ulehla vedle něj, snažíc se mu případně darovat nějaké to teplo, které by se mu hodit mohlo.
,,Zkus chvílemi pít, možná se poblinkat ? Já opravdu už nevím, jsem ztracená." zoufale jsem řekla a jak rychle si lehla, tak rychle jsem se zas i s pociťovanou bolestí zvedla. Začala jsem kulhavě chodit sem a tam, ale ne, nic mi nedalo prostě jednoduchou odpověď a nebo radu, jak drobečkovi pomoct - ale co má magie, mohla by mu pomoc ? - dumala jsem se strachem a nervózně přešlapovala.

Zmateně jsem otřepala hlavou a tak nějak mi došlo, že vlče zřejmě ztratilo hlas. Nyní jsem hodlala jeho břichu ulevit a přistrčíc znovu směs svým čumákem k němu jsem zavrtěla nespokojeně hlavou nad vlčí tvrdohlavostí.
,,Pokud hodláš necítit takové bolesti bříška, tak to zkus sníst.. Mně to dávali, a pomohlo to vždy." kývla jsem k němu a jen se ohlédla kolem. Nakonec jsem se rozhodla, že nás přemístím, jelikož toto místo nebylo ideální a chvílemi mne samotnou děsil pocit, že mne něco sleduje.
Ať se vlče rozhodlo jak se rozhodlo, tak jsem jej vzala znovu za volnou kůži na krku, nadzvedla hlavu a opatrně se vydala kupředu snažíc se nezabloudit a najít místo, které by pro tu malou kuličku bylo příjemnější. Musela jsem však přidat do kroku, běžela jsem, ale opatrně abych mu nezpůsobila bolesti, kterých měl už dost.
Dostala jsem se zpět do toho strašidelného místa, kde jsem byla už předtím, a naslouchaje tichu mé uši zaznamenaly tekoucí vodu, která mi dala do hlavy nápad. Okusila jsem k ní běžet a i přes špatné dýchání, kdy jsem si nemohla vypomoct tlamou jsem běžela dál - potřebuje pomoc a tahle voda, která protékala po neznámém místě vypadala o dost líp.
Vlče jsem stále držela a až ve chvíli, kdy jsem na zlatavé pláni, kde jsem doběhla přímo k vodě vlče položila a s kňučením se ohlédla kolem. Jen jsem si otřepala hlavu a rozhlížeje přemýšlela, jak drobečkovi ulevit, nakonec jsem jej ještě přemístila blíže k vodě, aby se případně mohl napít, kdyby chtěl.
,,Tohle bude lepší, zkus to, prosím.." špitla jsem smutně k drobečkovi a hlídajíc jej byla přichystaná vlče případně chytit, kdyby mělo tendenci znovu nemotorně spadnout, a tak mu i zároveň pomoci se napít.
,,Prosím, musíš pít, nic jiného tu není.. a já nevím, co dělat." ještě smutněji ze mě vypadlo.

>>> Laica Mar přes Temný les

Smutně jsem na vlče hleděla a přemýšlela, co by mohlo pomoci.. Nenapadla mne jediná věc, která by nasvědčovala tomu, co se drobnému tvorečkovi stala. Jen jsem se usadila a zmateně ohlédla po okolí, akorát když vlk neví o co jde, tak se pak těžce pomáhá, takže jsem to z mrňouse musela v první řadě dostat a to hned.
Naklonila jsem k němu hlavu a na prcka jen smutně koukla.
,,Co, co se ti stalo ? Ně-ně-nějak mi-mi to naznač ne-nebo něco, pro-sím." zmateně jsem zakoktala a během chvíle se zvedla. Začala jsem zmateně chodit sem a tam, ale nic mne nenapadalo.. Ten maličký dýchal z posledního, absolutně nevím, co dělat. Jen jsem zavrtěla hlavou a ohlédla se po okolních kytkách, bylinkách.. nenapadlo mě nic, ale napadla mne jedna rostlinka, kterou mi dával otec, když mě bolel žaludek.
Teď ji jen, a ano, ano ano ! Mám ty červené bobulky přímo v dosahu.
Svižně jsem k němu doběhla a začala bobule trhat do své tlamy, kdy jsem hledala i tu rostlinu, se kterou jsem jej měla smíchat..
,,Žlu-žlu," zamračila jsem se a během chvíle si ulevila, ,,žlutokvět !" vítězně jsem se usmála a se vším v hubě, kdy jsem doběhla k drobnému vlčeti do misky vše dala a začala jej lehce rozmělňovat tlapou, jelikož to jinak nejde. (:D)
Následně jsem jej přisunula k vlčeti a kývla k tomu.
,,Pokud tě bolí bříško, tak by ti tohle mělo hned pomoci." kývla jsem k hnědému.

Drobné a po pár chvílích i dost bezvládné vlčí tělíčko, které se s nepříjemným pohledem na mne dívalo a během pár minut už jen vyvrhlo vše co v oněm vnitřku bylo, mě donutilo jej nenechat být a zkusit zjistit, co s drobným vlčetem je a co mu dělá takové nevolnosti.
Zvedla jsem se takřka okamžitě, kdy jsem zaregistrovala jeho spadnutí do vody a s bolavým rozběhem doputovala k hnědému tělíčku, které jsem vzala svou tlamou za volnou srst na krku a opatrně přenesla z vody na břeh, tak aby bylo blízko vody, ale nemělo možnost do ni při převalení spadnout.
Pohled mi změkl a se zakňučením, kdy mi malého, kaštanového vlčka bylo více než jen líto jsem se nechápavě ohlédla, a odběhla svižně pro nějakou věc, do které by voda šla lehce uchytit, a on by se mohl bez starosti napít.
Trvalo to, ale našla jsem - drobný kus dřeva, který ztratil vnitřek, ale jeho podsada stále držela bylo to nejlepší, co najít šlo. Nešlo však vychvalovat tento perfektní vynález, a nebo kus dřeva ? Prostě jsem šla k vodě, odkud jsem naplnila kus dřeva vodou a přenesla jej opatrně, ano pár kapek vylétlo, k drobnému vlčkovi a položíc jej k němu jsem jen naklonila hlavu.
,,Napij se, pokud potřebuješ.. Je ti špatně ?" špatně mu bylo, to určitě, ale z čeho ?
,,Snědl jsi nějaké špatné bobule, a nebo zkažený kus masa ?" svižně jsem se zvedla a ohlédla do okolí, kdy jsem jen zmateně hledala něco, co by tomu prckovi mohlo ublížit - faktem je, že o bylinkách, jedovatých rostlinách nevím nic.

Naklonila jsem hlavu a sledujíc vlče jsem se jen pousmála nad jeho zvídavostí, kdy si svou hnědou tlapičku strčil do vody a chvíli tam jen stál - je sám - usoudila jsem. Chvíli jsem vlče s olizováním zraněné tlapy sledovala a nakonec se jen s kýchnutím zvedla. Hodlala jsem se jej zeptat na rodiče a v případě, že by byl ztracený mu jej pomoci i najít.
Drobná hnědá kulička se zlatými znaky se přiblížila sama, ale rozhodně ne v přátelské formě, ba naopak působil spíš roztomile, ale za to lehce zmrzačeně. Jen jsem jej se vším klidem sledovala - kousanec by bolel, ale možná by si ty svoje prvotní jehličky spíš vylámal, než aby mne nějak zahnal.
Odhodlala jsem mu dát najevo, že nepřicházím ve zlém, a tak jsem se jen mile usmála, zvedla se a zavrtěla ocáskem.
,,Ahoj ? Dobrý den ? Nevím jaký pozdrav máš rád, ale nepřicházím ti ublížit, ani nic. udělala jsem krok zpět, abych dala najevo, že bojovat nehodlám a vzdávám se rovnou.
,,Jsi tu sám ? Pokud ses ztratil, tak ti mohu pomoct najít ro-ro-rodiče." zavrtěla jsem přátelsky ocáskem a nakonec svému čumáku dala další směnu.
,,Máš hlad ? Můžu ti klidně něco ulovit, pokud jsi nejedl nějak déle ?" nabídla jsem přívětivou nabídku a s úsměvem se koukla na nebe.

Zhluboka jsem si povzdechla, když se mé tělo začalo ,,rozkládat" blahem klidu a odpočinku. Byla jsem zde sama, a tak jsem nehodlala už ani zatěžovat čumáček, který za dnešek udělal spousty práce. Jen jsem si začala hrát tlamou na své tlapce, kterou jsem jemně okusovala, chvílemi si okusovala jinou část těla, která svrběla.
Na chvíli jsem se zastavila, abych si kýchla a nakonec, kdy jsem si řekla, že mi je toto místo příliš nepříjemné na ležení, se tělo zvedlo a klidně rozešlo o pár metrů dál. Otřepala jsem se a nakonec si znovu lehla, tentokrát někam, kde budu mít výhled na případné neznámé návštěvníky, kteří by mi mohli způsobit nějaké nepříjemnosti.
Má maličkost si v rozpoložení ležela a užívala drahocené volno, jak bylo zmíněno. Za to mé uši stále jezdily za každým šustnutím, které se ozvalo, abych byla schopna se případně zvednout. A ano, nemýlila jsem se ve svém zamyšleném momentu, když jsem zaslechla kroky, které byly zhruba těžké jako tři křepelky, možná čtyři a vznešené jako každé zatoulané vlče.
Okamžitě jsem otevřela oči, abych se na to maličké podívala a se zavrtěním ocásku nechala mateřské pudy vyjít vstříc. Vždy jsem chtěl totiž vlčata, a když jsem se kdysi o některá starala - byly to nejúžasnější časy mého života. Nyní jsem si to však nedovolila, co kdyby patřilo matce, která jej následuje ? Co když tu maličký je s někým ? Byl si poměrně sebejistý, takže sám být nemohl.

<<< Temný les

Klepajíc se strachy, zimou jsem vylezla zmatená z vody. Nikdo nikde a toto strašidelné místo mne znepokojovalo ještě víc. Zhluboka jsem se začala vydýchávat, když jsem konečně se vší spokojeností ulehla do trávy a s únavou, která přicházela s rychlostí blesku jsem se nakonec svalila na bok bez ohledu na to, zda zde něco, někdo je a nebo ne.
Byla jsem tak vyčerpaná potom, co jsem vše zvládla projít v jednom hloupém dni. Oči se sotva držely a má mysl už vypínala úplně. Kňourla jsem si pro sebe bolestí hrudníku, který mi jako jediný s tlapou, která byla podložena něčím vyvýšeným jsem si jen vrtěla ocáskem a se zavřenýma očima si začala obličej otírat o trávu, která už byla dost mokrá, ale to mi bylo jedno.
Hlavním bodem, který dnešek přinesl bylo si získat krapet lepší fyzičku, což se asi i povedlo ? S přetížením, které jsem si jako blázínek pustila jsem jen zhluboka dýchala, naslouchala tichu a spokojeně se začala válet v trávě, abych si podrbala hřbet, nabrala další pachy.
Zhluboka jsem si kýchla a konečně se převalila do pohodlné pozice ležení na svém břiše, ve které jsem hodlala přetrvat do následujícího dne.

<<< Zátoka smrti

Začala jsem zcela nejistě našlapovat na své rozbolavěné polštářky, kdy se jedna tlapka za druhou nejistě překřižovala a pokračovala kupředu. Tiše jsem na chvíli zastavila a se skloněnou hlavou se ohlížela po okolí, které mi bylo opravdu velmi nepříjemné.
Na chvíli jsem samotnou únavou zavřela oči. Následně, kdy jsem pocítila lehké mrazení po zádech a zašustění keře se mé tělo rozeběhlo strachem kupředu a nehledíc na to kam běžím - ono ani nešlo vidět kam, a už vůbec vědět, když to zde neznám. Jen jsem chvílemi nešikovně klopýtla a sem tam jednu z tlap zapomněla v jednotlivých pasážích, kdy zrovna měla být tou, která převezme váhu těla na pár sekund a tak jsem občas i zakopla.
Během pár minut jsem usoudila, že bude lepší zpomalit a držet se klidnějšího tempa, kdy mne mé tělo bude aspoň částečně z té všelijaké únavy poslouchat.. No co si budem, šla jsem krokem.
Mířila jsem opatrně až k samotnému žbluňkání a sem tam jemnému zabublání od ryb ? - typuji.
Klidně, nevěřícně jsem na místo dorazila a se staženými uši si jen ulehla kousek od vody.

>>> Bad

<<< Poušť

S povzdechnutím jsem si vydechla a kráčeje dál, kdy mne následující zátoka, plná vody, co mě odřízla od dalšího světa donutila znovu i přes lehkou únavu, která se možná každým krokem navyšovala znovu plavat, ale tak co, třeba se neutopím.
Riskovala jsem, ale s tím, že jsem viděla les mě mé tělo hnalo vysloveně dál. Potřebuji zase pocítit vůni tohoto území, které jsem milovala, třeba si budu moct odpočinout na přívětivějším místě ? a s prvními pár tempy jsem si jemně lokla mořské vody, která mne zadusila, ale podařilo se mi ji vykašlat ven. Když se začala k mému břichu opět přibližovat zem, které jsem se později mohla i dotknout tlapami, tak mé tělo potěšil nastávající a uklidňující výlet, kdy jsem se mohla začít v klidu vydýchávat.
Bylo to nepříjemné, když musíte vaše bezvládné tělo hnát kupředu, ale zvládla jsem to, a byla jsem na sebe dnes opravdu pyšná, že jsem dokázala překonat takhle velký kus cesty, který mne seznámil s takovým množstvím krajiny, která zde byla a že ji bylo opravdu hodně na jednoho vlka se čtyřmi tlapami.
Pokračovala jsem dál nesympatickou krajinou, která mou maličkost děsila.

>>> Temný les

>>> Oáza

S výdechem jsem si sklonila hlavu k zemi, a začínaje cítit přicházející únavu jsem jen nespokojeně zakroutila hlavou, kdy jsem si to nechtěla připustit.
,,Vy-vydrž, my-my to zvládneme.." kňourla jsem svým uším, abych je ujistila a nakonec se dala do svižnějšího tempa - nerada bych usnula na místě, kde je sucho a jediné místo, kde se zde dá napít je zrovna ona oáza.
S kňournutím jsem si tedy kráčela dál, hleděla se zavírajícíma se očkama na písečné duny, které vystupovaly z jednotlivých nížin a přemýšleje nad jednotlivými útvary, které mi vždy něco připomínaly, jsem si vzpomněla na Luciana. Ten vlk mi vysloveně stoupl do hlavy, že jsem si o něj až dělala starost ?
Opravdu divné, co toto místo s mou maličkostí bylo schopné udělat - nechápu to.

>>> Zátoka smrti

<<< Poušť

Cestou jsem s vyschlým hrdlem, suchou srstí zbloudila i do neznámého místa, které mi bylo nyní tím nejlepším přítelem. Okamžitě při pohlédnutí na vodu jsem se k ní s chutí rozeběhla, opatrně se u ni sklonila a začala doslovně hltat každé loknutí, kterého se mi dostalo. Packám jsem věnovala příjemné ochlazení, které mi určitě přilepší při cestování dále do neznámých končin tohoto ostrova, který byl tak obrovský, že to není ani možné..
Lapaje po dechu, kdy jsem škytala po přeplnění žaludku, jsme si jen s poskočením obrátila svůj směr a nadšeně zavrtěla svým ocáskem, kdy jsem si jen s kýchnutím kráčela pohodlně dále.
Tlapky si buďto zvyknuly, a nebo ta voda opravdu pomohla mým tlapkám ? Nevím, třeba jedno s druhým, ale to nyní nebylo hlavní. Hlavním bylo, že jsem konečně mohla jít bez jedné starosti dál a užívat si tohoto území, které jemně zvlhčovalo samotnou poušť, kterou jsem kráčela kupředu.

>>> Poušť