Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Tichá zátoka

S těžkými výdechy, kdy jsem konečně vylezla promrzlá z moře jsem sebou okamžitě plácla do písku, kde jsem si hleděla kupředu, těšíc se nad tím, že už mne žádná větší překážka, která by mému dechu nemusela zrovna prospívat, nepotká. Zhluboka jsem dýchala, převalila se na bok a se zavřenýma očima nechala své tělo vydýchnout na nějakých těch pár minut.
Těžce jsem si mrskala ocáskem, kterým jsem si jen tak pro svou radost pohrávala. Zhluboka jsem si nakonec vydechla, a když jsem cítila, že se mé tělo je schopné zvednout, jsem se rozešla kupředu písečnými dunami, kdy jsem se sem tam na rozpáleném písku propadla a nebo jen cítila bolavou packu a hořící tlapky, které mne prosily o odpuštění, ale nebylo na výběr - chci dojít do lesů, tam je jediné místo, kde mi je dobře, a to myslím vážně.

>>> Oáza

<<< Zlatý les

Zavrtěla jsem hlavou. Cítila jak se zde motá pach krve, který spustil příjemné sliny z mých úst, ale věděla jsem, že bych se k cizincům a jejich hostině zjevně přidat nemohla. Pouze jsem si tedy nenápadně procupitala a při zaslechnutí stáda zvěře, které velký vlk bez ucha odehnal nechala znepříjemnit cestu ke břehu, odkud jsem viděla i neznámé místo, které vypadalo zajímavě na prozkoumání. Musela jsem to tedy zkusit přeplavat, a já to možná i zvládnu.
Chvíli jsem jen seděla u moře, které oplachovalo mé tlapy a během pár sekund zacítila značnou chuť si znovu projít tím, že má srst bude neskutečně svědit. Zavrtěla jsem hlavou a s rozcupitáním do vody mé tlapy začaly s těžkými dechy dělat jednotlivá tempa, kterými jsem nehodlala ustát. Musím to zvládnout a zvládnu to, věřím si a i otec by mi určitě věřil ? Snad jo.
Zadýchaně jsem se plavila dál a s nadšením si kňourla, když jsem si povšimla jak se dno blíží k mým tlapám. Díky bohu.

>>> Poušť

<<< Bull Meadow

Nadšeně jsem poskočila, když jsem viděla ten překrásný les, který byl úplně odlišný než ty, které jsem spatřila dosud. Nadšeně jsem si zavrtěla svým ocáskem, který divoce plál, nechápal přebytečnou srst odpadat a uschnout srst, která už přestávala nepříjemně svrbět - klasicky po koupání, aspoň u mě. S kýchnutím jsem si jen zavrtěla svou hlavičkou, cupitajíc po vyšlapaných cestičkách jsem ucítila další silné pachy - značení, které zde nejspíš vůdce smečky zanechal.
Držela jsem se tedy se vší slušností dál. Pouze jsem si popoběhla kupředu, kdy se mé nožičky s vlčími hrátkami jen jemně zamotávaly, ale tak, abych to zvládala a neuškodila si tak. Smaozřejmě, že opak byl pravdou, a tak jsem svou hloupostí zabořila čumák do hlíny, kterou jsem jen projela, ale nakonec si s frknutím pokračovala po písečném území, kdy jsem se smutkem opustila tento les.

>>> Tichá zátoka

<<< Sněžné tesáky

S vydechováním, kdy jsem konečně ,,upadla" do vyhřáté louky se i mé zledovatělé tlapičky začaly konečně pociťovat i něco jiného, než byly zledovatělé, pocukrované hory. S vydechováním, nasáváním vůně této překrásné louky, jsem si jen s převalením na záda začala jemně vrtět ocáskem. Jsem v nebi. spokojenost promluvila sama za sebe, ale při zacítění opravdu dost čerstvých pachů, kdy jsem spatřila i dva cizáky, kterým pachy patřily, jsem si jen zavrtěla hlavou a raději se rozklusala kupředu, někam, kde by někdo nemusel býti ?
Naskytla se mi možnost - jít do zcela neznámého území, kterou jsem vysloveně brala. Ale počkat, proč vůbec chodím tak daleko, k čemu mi to je ? Procvičujeme fyzičku Ellie, fyzičku. nechala jsem odpovědět svou mysl zcela logickou odpovědí a s klusem kupředu se hnala do zlatých krajin, které byly naprosto geniální !

>>> Zlátý les

<<< Jeskyně Law

S povzdechem jsem si zakroutila svou hlavou, jen jsem si ji sklonila a hledíc doslova do blba si jen šla dál. Tlapy mne od špičatých skal bolely, hlavně ta jedna, která chvílemi zajistila těm ostatním značně větší zátěž, jelikož jsem poskakovala, aby byla v pořádku.
Zavrtěla jsem hlavou a v myšlenkách se ptala samy sebe, zda to bylo rozumné a nebo ne ? Třeba jo, třeba ne. Kdoví, navíc to nyní už nezměním - proskočením ledovým štítem, který branil loď hnědého vlka Rudochlupa.
S kýchnutím, kdy jsem cítila jak můj hřbet lehce ,,omrzá" jsem raději znovu přidala do kroku. Chtělo to trénovat fyzičku, takže proč vlastně ne. Jen jsem naslouchala křupání sněhu, které bylo v jednom rytmu, dle našlapování na mé tlapy, kdy jsem si chvílemi kýchla, oklepala se s naježenou srstí, bez které bych tu možná i umrzla.

>>>Bull Meadow

<<< Sněžné tesáky

Zbloudile jsem se točila dokola a dokola. Cestou jsem zavítala i s nepříjemnou bolestí do neznámého bodu, který jsme v horách objevila. Se staženýma ouškama jsem tímto bodem prošla, jen jsem se bála, že tu zase někdo bude, že zas potkám někoho, kdo bude nepříjemný, zlý a nebude tak přátelský, jako byl Lucio ?
S povzdechnutím jsem jen zavrtěla hlavou a s výdechem si šla v klidu dál. Bylo by lepší, kdybych se držela svého plánu a zamířila na zeleň, usmyslela jsem si v hlavě a nakonec svůj směr otočila zpět k východu z této zajímavé jeskyně, která musí mít zajímavou minulost, a tak. Její odzobou byly útvary podobající se sochám, ale nebyly to sochy, a nebo byly ? Nevím. Třeba by to mohl vědět Lucian, můj dobrý vlčí kamarád, který je snad v pořádku ? Později bych se s ním chtěla setkat, omluvit se za to, že jsem odešla..

>>> Sněžné tesáky

<<< Wolf lake

Celá mokrá jsem se potácela s lehkou zimnicí po horách. Nebyl dobrý nápad do té vody skočit, to opravdu ne. Zavrtěla jsem nespokojeně hlavou nad svou blbostí, a při kňournutí nad nepříjemnou bolestí v pacce jsem si jen kýchla. Nemělo cenu zastavovat a nechat bolest projevit, musím zesílit ! Musím být silná. Nadšeně jsem si zavrtěla ocáskem, který dával najevo jedinou radost, která v opuštěných horách snad udělala radost aspoň těm kamenům na zemi..
Třeba jo ? Kdoví.. Ta samota mi začínala po té době začala lézt do hlavy. Sic jsem byla o několik zkušeností bohatší, ale o společníka, který by byl trvalý a byl by tu nyní se mnou ? Ne, toho jsem stále nemohla najít.. Ale tak co, třeba ten den, kdy se některý vlk ukáže jednou nastane ? Třeba ano, a nebo taky ne ?

>>> Jeskyně Law

<<< Mlžné pláně

Zhluboka jsem si vydechla, otřepala svou hlavou a nespokojeně si zamručela, když jsem pocítila zcela jiný tlak ve své hlavě. Tlapy mi po horách bolavě klouzaly, hlavně ta jedna, která chvílemi přestala vnímat a nedej bůh, když jsem se hrudí otřela omylem o některý z kamenů - bolest jako čert.
Nespokojeně jsem zakroutila hlavou a rozeběhla se dál, tam, kde jsem viděla hladinu, překrásnou hladinu, které jsem věnovala veškeré cetky, které jsem dosud ve své hubě měla. Rozhodla jsem se jej vypustit, spokojeně jsem zavrtěla ocáskem a nahlas si zavyla pro svou jedinečnou radost, která mnou nyní plula. Zvládla jsem to ! A sama, bez hlavy, tati ! se vší radostí jsem se zatočila, skočila do vody a při pocítění hrudníku jsem zase zaskuhrala, vylezla. Musela jsem jít dál, den je dlouhý a má cesta též.

>>> Sněžné tesáky

<<< Long

Dumaje si nad tím, co jsem si před nějakou chvílí zažila si má maličkost ani nestihla všimnout, že jsem na místě, které jsem též už jednou spatřila, když jsem mířila na rozkvetlou pláň plnou překrásných květin..
Ale nyní bylo všude plno mlhy, nezvládla jsem ani s předchozí zkušeností zanechat jednu z cetek u jezera, ale tak co - nejspíš je čas toho už nechat a cetky odhodit do některých z vod, které jej odnesou dál, tam kde tyto cetky budou kdovíkdo používat pro lepší účely jak my tady.
Zhluboka jsem si povzdechla, když jsem si zpomalila a začala se opatrně vydýchávat, jelikož můj dech přestával nyní stačit, jsem se začala s načicháváním okolního vzduchu uvědomovat, že jsem na zcela cizím místě, kde jsem už jednou byla, ale tohoto pachu si nevšimla.
Zvědavě jsem se zamyslela, když mi do nosu vlétl pach několika vlků, který byl silný a po čichnutí k jednomu ze stromů jsem i poznala, že se jedná o území někoho, kdo by mne tu nejspíš nerad viděl. Zatímco jsem zkoumala, můj dech se zlepšil, a tak jsem se nakonec se vší chutí rozeběhla dále, tam odkud vítr vál a mne srdíčko táhlo.

>>> Wolf lake

<<< Zauberwald

Rychlohra s Elricem a Samanthou - Zauberwald -> Long


Koule mne hnala tak dlouho, dokud mne nedostala do vody, kde jsem měla zcela upřímně odříznutou cestu k útěku. Nechápala jsem o co jde, kdo je jejím strůjcem ? Ale brzy se mi dostalo odpovědi samotné. Zjevila se vlčice, která připomínala mývala, aspoň tedy mně. Bála jsem se, nechápala jsem o nač této vlčici jde, a proč to dělá ?
Sežehla ohnivou koulí trochu mé srsti, což se jí s příchozím známým vlkem vymstilo - Elric jí hodil vodní kouli na tělo za což jsem mu byla velmi vděčná, a tak mi získal čas na to, abych mohla mývalici opustit a pokračovat dále - někdy mu to vynahradím. Běžela jsem hustými lesy zpět do Zauberwaldu, kde mne ti dva později stejně zastihli, ale nebylo to už, že by byl Elric mým přítelem, ba naopak - mývalice a on byli nejspíše spojenci. Tak proto to chování. myšlenky se hrnuly, ale bolest, kterou během mé nepozornosti spustil na mých zádech se prohloubila v škrábanec, kterým si to vše u mne pokazil, ale během chvíle mi zase řekl ať uteču ?
Co to ? Absolutně jsem nechápala myšlenkové pochody, které černý měl, ale díky jemu jsem se zvládla dostat pryč, tam kam jsem jít chtěla.

Konec rychlohry

Cestou přes Zauberwald jsem si vzala své drahocenné cetky a pokračujíc na místo, kde jsem si chvílemi ani na špičku čumáku neviděla jsem si s povzdechem dumala nad tím, co se stalo.

>>> Mlžné pláně přes Zauberwald

<<< Kvetoucí louka

Kráčela jsem poněkud delší cestou, kdy se má maličkost ocitla na místě, které se jí tenkrát tak moc líbilo. Tak už se mi to tu tolik nelíbí ? usmála jsem se se zavrtěním hlavy. Bylo to při mém prvotním počínání zde něco, co mi doslova vyrazilo dech a co mi dalo takovou tu myšlenku: ,,Ano, tohle je úžasné místo." ale asi jsem se tím nechala unést, když nevím, co po tak krátké době stihne na jednoho vlka přijít.

Rychlohra s Elricem a Samanthou - Zauberwald -> Long

Mé počínání vypadalo přibližně tak, že jsem se zlatými cetkami kráčela směrem k pláním, kde nebylo jednoduše nic vidět, ale něco, nebo někdo ? se naskytl přeci jen v mé cestě kupředu, kdy jsem hodlala poznat pár z míst. Byla to ohnivá koule, která na první pohled jednoduše nepůsobila přátelsky a už v prvních chvílích se hodlala uskutečni ,,hon na vlka". Začala mne hnát totiž kupředu, kdy jsem se bála, měla stažené uši a nechtíc si zažít další peklo s někým, kdo zde byl jsem utíkala dál.

>>> Long

<<< Common forest

Má cesta do známého území, kde jsem před nějakou dobou potkala dva bratry, kdy jsem s jedním kráčela dlouhou dobu až k samotnému dřevěnému čemusi, co jsme potkali a rozdělilo nás, jsem i nyní zbloudila sem na místo, kde jsem ponechala jednu z mincí a pocítila konečně, jak se má tlamička od těch přebytečných věcí vyprazdňuje.
Hodlala jsem se zde napít, chvíli pobýt, ale ne dnes to bohužel z mého hecu, který jsem si řekla ve svých myšlekách, nešlo. Cetky jsem ponechala na zcela jiném místě, a rozhodla se vydat na průzkum této krajiny, kde jsem tak ráda poskakovala.

Rychlohra s Elricem

Chvíli, kdy jsem pobývala na louce narušil neznámý, černý vlk nesoucí si jméno Elric. Byl velice přátelským, ale až mne jeho přátelské chování vyvádělo z míry. Proč se tak chová ? - mohlo mi zrovna plout hlavou, když jeho maličkost té mé věnovala příjemný zájem, milá slova a chvílemi i okouzlení ve formě magie.
Bylo to příjemné, ale nic z toho, co se zde odehrálo jsem jednoduše nechápala.
Ten vlk mi představil magii, řekl, že mám Zemi a nemýlil se. Trávili jsme společně dlouho času, a zakončili naše počínání při ležení u sebe v květinách, kdy nakonec nastal čas, abych pokračovala dál do míst, která mi známá už byla.

Konec rychlohry

Cestou mimo toto květinami rozkvetlé území jsem se stavila zpět pro zlaté cetky, kterými jsem si naplnila svou tlamu a spokojeně šla dál.

>>> Zauberwald

Probrala jsem se až následujícího dne, kdy mé tělo přestávalo pomalinku bolet. Tlapička měla ránu staženou a hrudník už patrně odezníval. Bylo však zřejmé, že tohle nebude jako ledajaké škrábnutí, které se na mém těle usídlí. Vzhledem k tlapě, na kterou šlo jen chvílemi došlápnou, a hrudi, která při větším tlaku bolela jako pes, jsem si jen zastříhala ouškama a tělo zvedla.
Do své huby jsem znovu umístila cetky, se kterými jsem následně s otočením a začicháním do prázdna zavětřila dva pachy. Ušklíbnutí jasně řeklo ,,vlků bylo již dost." A s touto domněnkou pokračovala dále na místo, které mi bylo známé.. Poznala jsem zde Luciana a Balroga, kteří mi při mých prvních dnech na tomto světě pomohli opravdu moc. Tak jako vlk nesoucí si jméno Aetas, který mi připománal lískový oříšek..

>>> Kvetoucí louka

Hlásím Ellie
Prvně
Dle uvážení

<<< Salt

S povzdechem, hlavou mířící k zemi jsem dorazila na toto místo s tím, že bych si ráda konečně lehla.. a vlastně, kdo mi brání ? Nikdo. Usmála jsem se a nad touto sladší představou, kdy jsem mohla své tělo nechat zotavit, konečně mu darovat to, co bylo potřebné. Musela jsem si však prvně vyčistit všechny rány, které ještě byly otevřené - tlapku a pár škrábanců, které jsem od ledu měla. S těžkým vydechnutím jsem nakonec svá očka zavřela, když vše bylo hotové, a tlapou přejela po svém obličeji, kdy jsem si pár uschlých kapek nechala zmizet z mého obličeje.
Ale co, nyní byl čas odpočinku, a tak už nebudu přemýšlet a nechám i svou základnu odpočívat. A jak řekla, tak hnědá vlčice udělala. Odebrala se do své říše, kde se jí konečně po delší době něco pořádného zdálo, a tak bylo hezké, když si mohla jen sladce mlasknout a bezstarostně ležet ve stínu stromu.