Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Čumáček větřil, nechávala pachy, aby se nalítávaly do něj. Tohle mě tuze lákalo, okusit, stopovat je. Ta obrovitánská věc, která zde stála, mne velice lákala a za pokus mi opravdu stála. Kdyby ve mne byl kus drzosti, neoplývající ,,etiketa", nejspíše bych na loď vběhla, celou si ji z blízka prohlédla, ale nyní byly mým hlavním cílem ti podivíni, kteří kráčeli kolem nás.
Smáli se, zabíjeli ostatní obyvatele nebes, a to se mi zrovna nelíbilo, ale držet tlamu, to je to nejlepší a přihlížet, dokud o něco nepůjde.
,,Co myslíš, že to je ? Mořský vlk ?", tiše jsem pravila k němu. ,,Rá-rá-da by-bych si blíže pro-prohlédla tu-tu věc.", vykoktala jsem a kývla k té obrovské věci. Teď otázka, pokusit se sledovat vlky a drze okusit jednou trochu víc drzosti ? A nebo se držet zpět ?
Kdo nezkusí neví, nečekala jsem a jen se s jemným našlapováním rozklusala za nimi. Chtěla jsem vědět, kdo to je, a kde je to mé starostlivé chování ? Sama nevím, co se stalo s tou, která se bála. Od chvíle, kdy tu se mnou byl šedý vlk, začínala jsem být ta, koho jsem znávala..
Klusem jsem tedy mířila za nimi, a když to šlo, zaběhla jsem do míň viditelných míst, kdy můj čumák vedl směr.

,,Bohužel, jedná se o vrozenou vadu, která se pře už dlouho s mou vytrvalostí, rychlostí, ale nevím..”, pokrčic rameny, jemně jsem z jeho srsti zase čumák vyndala, pohlédla směrem, odkud mne vábil zajímavý pach, začala jsem se lehce klepat svým strachem, který jsem měla v podstatě ze všeho, ale co.
,,Strach je tvým nepřítelem, zasekla jsem se ve svém povídání, když jsem zjistila, že hovořím nahlas, a tak jsem jemně stáhla uši. - Prozradila jsem mu další podivnost, kterou mé tělo má.
,,Ten pták, přibyly další pachy, řekla jsem svůj poznatek, a pouze si kýchla, když jedno z barevných peříček zamířilo do mého čumáčku. Společník už se chystal jít, a já mu chtěla vyhovět, tak jako on mně. Musela jsem však být za ním, bylo mi to příjemnější, dal mi najevo, že mne brání, že mi věří, což jsem oceňovala, jelikož důvěra, společnost, která mezi námi byla tím, co dnes budeme potřebovat, aspoň tak to cítím.
,,Buďte opatrný, tohle nebude lehké,” asi jsem pouze předříkávala jeho myšlenky na hlas, ale věděla jsem, že nápomocná dnes budu.
Zjevil se přede mnou koráb, který byl o velikosti tak veliké, že bychom se ani s ostatními, kteří zde stojí na pobřeží, neronali ani polovině. Byl na něm černý, odrbaný velikán, jenž mi připomínal zkříšeného smrtelníka, ale tento sic tak možná vypadal, dýchal úplně stejně, jako my.
Ale nepřijel sám, má i svou posilu, což mi říká, že ti se bít možná přijeli, ale jen v tom nejhorším. Rozhodla jsem přistoupit k Luciovi, hned vedle jeho pravice, a dominantněji přizpůsobila své stání, kdy jsem byla připravena na vše.

Zhluboka jsem si vydechla, když se šedý zjevil a plajíc svou pochodní kráčel za mnou. Zavrtěla jsem s úsměvem ocasem, když dorazil a jen si otřepala svou hlavou. ,,Mám problémy s dýcháním, mé plíce jsou, asi slabší, a tak mám občas záchvaty, kdy nemohu popadnout dech.. Je to hodně omezující.", pokrčila jsem rameny a vděčně na něj koukla, když se sám začal zamyšleně věnovat okolí.
Bylo zde opravdu plno pachů, které hrály s melodíí louky. Divoký vítr jej chvílemi nesl k jihu, a občas k severu, a tak mi svolil si všechny pečlivě pročíst. Smrdělo mi to, tolik vlčích pachů a jeden opeřenec ? No to snad ne. Nevěřícně jsem se usadila a společně sedaje vedle Lucia si olízla čumák. ,,Jsem zvyklá i s těmito problémy vydržet, ale nesmím u toho přemýšlet nad miliony dalších nezbytností, kdy potom přestanu dýchat pravidelně, a stane se přesně toto.", dodala jsem medovým hláskem a nakonec přikývla. ,,Ano, jak jste na tom vy ? Moc se mi to zde nelíbí, moc vlků a pach neznámého ptáka není zrovna normální.. Loví jednoho ptáka, pochybuji o tom", zakroutila jsem nedůvěřivě k dnešku svou hlavou, ale nakonec se odhodlala znovu ulehnout, a hledět do míst, kam mi vyšší tráva svolila prokouknout očima.
,,Musíme nabrat síly, něco mi říká, že zde nepůjde o pouhou slovní kopanou.", a když myslím kopanou, tak doopravdy. ,,A i vy, vypadáte vyčerpaně..", zašeptala jsem k němu a opatrně svým čumákem drzeji zamířila do jeho chundelaté srsti, kde jsem jej začala s kamarádskými úmysly jemně drbat, uvolnit a nechat jej, aby též na pár chvil zavřel i své brány do duše, jak říkával otec.
,,Máte hlad ? Nebo by jste chtěl něco jiného ? Jsem vám dlužná dost," upřímně jsem řekla, a nakonec oddaně, a klidně převalila na bok, kdy jsem zavřela svá očka, a už jen svýma ušima klidně kmitala po zvucích, které nám vítr donesl.

>> Mělká pláž přes baštu

Hnala jsem kupředu, utíkala Lucianovi, abych měla alespoň svou vytrvalostí, a náskokem v naší vlčí hře napřed. Musela jsem se bohužel zastavit, kvůli mým špatným plicím, kdy jsem se rozkašlaně dívala do země, slzela bolestí plic, a nechávaje jim klid, jsem pouze kvůli rozpáleným svalům, klidně kráčela dále.
Bolest byla delší, ale za to klidná a já tak mohla během pár minut s lehkým dušením ulehnout na zem. Zavřela jsem oči, tlamu nechala otevřenou a ve vyšším bodě trávy zkoušela býti neviditelnou, pro případné okolní ,,civilisty", se kterými jsem zrovna moc kontaktu nežádala.. ,,Už stačí..", zavrtěla jsem hlavou, a nakonec jen zhluboka začala dýchat, uklidňovat dech ladnými, medovými myšlenkami, abych konečně byla schopna jej uklidnit, odpočívat a nepřidělávat starosti okolí, společníkovi, po kterém jsem během chvíle vykoukla z keře se staženýma ušima, a jen zavrtěla ocáskem, který byl netrpělivý z jeho nepřítomnosti.
Kde jsi, příteli ?, tázavý, zmatený a smutný pohled hovořil za vše. - Začala jsem s ním počítat jako s ,,rodinou".

Musela jsem se usmát, když jsem zaslechla další čtyři tlapy žbluňknout do vody, následně se však rozcupitaly směrem ke mně, kdy jsem jej uvítala s mílým přetočením po zádech čelem k němu, jemně jsem kýchla při zašimrání pár zrnek v mém čumáku, a nechaje jej mi nabídnout vřelé uvítání do hry, jsem se pouze zvedla, otřepala a poklidně za ním štěkla.
,,Děkuji," přikývla jsem ke slovům, po kterých jsem se svižně, vytrvale rozeběhla za šedým vlkem, který se mi díky jeho ocásku, který vlál společně s jeho hvězdným prachem vzduchem, věděla, kde jej vidět.
,,Počkejte !", rozeběhla jsem se s upřímným smíchem, radostí za ním, a kvůli aerodynamice sklopila uši k hlavě, pouze hlavu pro lepší výkon snížila, abych vytrvala, a nakonec hnala za ním.
U jezírka jsem též ochutnala okusila křišťálové vody, a ve chvíli, kdy jsem mu ,,babu" předala svým drknutím do jeho čumáku, jsem svým směrem mířila dál, na samotnou a rozpínající pláň.

>> Ostřízí zrak přes Baštu

<< Ice world

Zjevila jsem se na místě mně neznámém, asi tak jako většina míst, která jsem dosud potkala. Není se čemu divit, když jsem zde nováčkem, cizákem pro všechny, kteří se zde dosud pohybovali.
Na třech ostrovech, tak jako je plno vlků nazývá, mi začínalo býti lépe než jen dobře. Poznala jsem nového přítele, poznala jsem nové chutě, pachy a začala nabírat plno zkušeností, které se mi budou v životě určitě hodit. Nyní jsem pouze klidným a ladným krokem kráčela mělkou hladinou, která se na pláži rozpínala. Voda je lehce slaná, a tím pádem nepitelná, aspoň pro mne, jelikož by se mi z ní mohl začít převracet žaludek, ale věřím, že i v tomto dalším kraji, který byl neznámý, se nalezne i oddaný potok, řeka, kde budu schopna nechat své hrdlo smočit, případně i nechat tělo, aby se řádně ochladilo od pařícího slunce, který ještě přitahoval můj tmavý hřbet, a odrážely paprsky pouze bílé střípky, které jej zdobily.
Zhluboka jsem nechala nasát svůj čumáček, který jsem zabořila nezkušeně do slané vody, nasála a cítila jak jemně štípá. Au., ozvala se hlava za mne, a tak jsem raději rozeběhla vodou dál, kdy jsem do ni chvílemi ,,spadla", a nakonec se jen upadla hravě do vlhkého písku, kde jsem se začala i přes ten fakt, že budu celá od něj, válet.

Byl klidný, trpělivý a laskavý. Sama jsem opíjela pýchou, že vedle jeho boku, který mne nyní hřál mohu ležet, a pouze cítit, jak hřejivost jeho, oproti mému, kožíšku je podobající se slunci, které svítilo na nebi. Nehodlám být slaboch, nehodlám o to jen tak přijít, a proto jsem své síly musela začít nabírat svižně, a pečlivě, což se povedlo.
,,Vážím si toho, že jste to se mnou prozatím vydržel,", usmála jsem se klidně na něj a nakonec, kdy mé tlapy znovu ovál ten známý pach ,,síly", který mne povznesl až na všechny čtyři tlapy, kdy jsem se spokojeně protáhla, a vděčně podívala na Luciana, se kterým jsme společně trávili opravdu dlouhou chvíli, která jen tak neskončí. - Tak to aspoň vidím já..
Pozornějšího vlka dlouho nepotkáš, Elizabeth., pravil hlas v mé hlavě, jemuž jsem věnovala jen jemné pozastavení, převrácení očí a nakonec i zavrtění ocásku, leč bylo určené vlastně pro Luciana a i mou mysl.. Oba mi byli i za krátkých chvil tím blízkým, ačkoliv jsem šedému velikánovi nevěřila zas tak tolik, dal by se již považovat za ,,přítele", jak každý rád tvrdí. ,,Můžeme jít dál, pokud chcete," špitla jsem ochotně a tiše, když se mé nohy začaly bořit hlubokým sněhem, který mne dovedl až k samotnému portálu, který se rozpínal nedaleko místa, kde naše pauza započala.
Bála jsem se, ale věděla jsem, že Lucian bude vědět, co dělá, a kam jde. Přikývla jsem na něj, jemně se pousmála na své tváři a se zavřením očí do portálu vkročila.

>> Mělká pláž

Asi mě už nevezmete, ale zkusím štěstí s Ellie ^^

<< Pityas

Kráčeli jsme dlouho, zhluboka jsem dýchala, když jsem pociťovala, jak mé plíce slábnout přetížením. - Potřebuji odpočinek. Věděla jsem to, ale nehodlala zastavit, když vlk tak klidně, odhodlaně kráčel.. Ráda bych si lehla, nebo aspoň na pár minut zastavila, ale co kdyby se naštval, a hodlal jít dále beze mě ?
Smutné to bylo, že jsem už i přes svou slepotu nedokázala rozeznat realitu, od handlivých myšlenek, které se motaly mou hlavou. Kéž věděti, kam to doopravdy jdu kéž zastaviti, když cítím jak se mé nohy podlamují..
,,Prosím, zastavme..", zadýchaně jsem pravila k vlkovi, když jsem už začínala vidět tmavý to mrak před očima mýma, leč by mne uspati během pár světelných chvil, i kdyby řekl, že musíme jít dál, mé tělo upadlo do hlubokého sněhu, kdy jsem si jen zhluboka začala čistit své plíce.
,,Neudělal jsi chytře, že si mě nechal jít s tebou.. Budu tě jen zdržovat.", špitla jsem tiše, a hledíc do kraje neznámého, jsem zase začínala nabírati sílu síloucí sic bych bez ní brzy nejspíš pošla.

<< Small přes Kvetoucí louku

Ráda bych tvrdila, že mi v přítomnosti jednoho cizího vlka, se kterým jsme společně kráčeli již několik dní, bylo zle, vyčítavě a bojácně.. Ale naopak, tento, který si nesl jméno Lucian byl moc milý, trpělivostí oplýval a dokonce i slušným chováním, které mi daroval naoplátku..
Rozhodla jsem se s ním pokračovat, jít stejným směrem, kterým chtěl jít on sám, a tak jsem jen s opatrnými krůčky následovala šedý hřbet, který chvílemi cinkal tím, co měl na pacce, občas jsem se orientovala díky jeho ocásku, který za sebou táhl hvězdný mrak, který byl opravdu, opravdu dost zajímavý..
,,Je to tu nádherné," zašeptala jsem, když mé oči spatřily překrásný to kraj, kde bych ráda zůstala, ale naše cesta pokračovala dál, a my museli jíti..
,,Někdy se sem vrátím a zůstanu tu..", špitla jsem si tiše, a jen poklusem vpřed dohnala šedého velikána, který ladně kráčel.
,,Ráda bych vám na to odpověděla jinak, než slovem ,,nevím", ale nejde to.. neznám část života, která mne dovedla sem, na tři ostrovy. Promiňte mi, že je to se mnou tak složité..", nejistě jsem špitla, a pokračujíc ve vzdoládávní vrcholů jsem se jen zhluboka nadýchla horského vzduchu, který se mezi kopci čechral, aby mohl vyjít vstříc našim čumáčkům.

>> Iceworld

>> Pytias přes Kvetoucí louku

Tiše jsem kráčela z vody ven, nechávala ji za sebou žbluňkat a před odchodem přímo z ni jsem si pouze zhluboka povzdechla a podívala se na šedého vlka, který už mířil dále a to do stínu, který zde bylo poměrně snadné najít
,,Líbí se mi vaše úvahy.", s úsměvem jsem přikývla a nakonec se k šedému velikánovi s opatrnými nášlapy kráčela s hlavou k němu. Musela jsem si zkusit přičichnout k jeho pachu, který zde byl momentálně nejsilnější. Mohu říct, že byl úžasný, a donutilo to má očka nemotorně ,,protočit" blahem, které mi dával opravdu dlouho. Prakticky se jej nešlo zbavit.
,,Jsem ráda, že vy se mnou máte trpělivost, příteli.", tiše jsem špitla a naivně usedla metr od vlka, který si právě ležel ve svém stínu s drahoceným klidem.
,,Ráda bych si konečně odpočinula, pokud vám to tedy nevadí, potřebuji konečně dát svému tělu klid, které nedostalo několik měsíců - Zaslouží si jej.", špitla jsem s nadějí v hlase a následně pohlédla s úsměvem směrem, který mi přítel ukazoval.
,,Dobře, dobře, tak můžeme, jen si opravdu na chvíli, malinkou chvíli, odpočineme.", zašeptala jsem k němu, a nechala tlapky sjet po zemi. Nakonec jsem hlavu odložila ladně na pravici, která se opírala důstojně o levičku, a zavřejíc oči jsem si spokojeně zamručela, a nakonec cítila jak mnou probíhá ten milovaný pocit chybějícího spánku.

Musela jsem nechat samu sebe roztát, nechat ze sebe vyjít to, co již několik měsíců nemohlo ven. Byl to nový zážitek, nová chuť života, která se mi líbila.
Dovolila jsem si věnovat vlkovi jen menší pozvednutí koutků, ale jakmile na mne spadla voda tak se z mých úst ozvalo štěknutí, zakňučení tím nepříjemným pocitem vody v uších, kterou jsem začala třepáním hlavy vyklepávat.
,,Každý má svůj šálek, ze kterého čas bere kapky. Až jednoho dne štěstí zmizí.." vyšlo z mých úst, když jsem vylézala opatrně z vody a oklepávala si srst od jednotlivých kapek vody, které ze mne i po oklepání však kapaly, ale nevadilo mi to.. Bylo to příjemné v nastávajícím horku, které se hrnulo na ostrovy. Bylo to možná příjemné, ale každý ví, že velké horko, dusno vždy znamená něco, co zvládne slušně po čechrat vlky.
,,Líbí se mi jak uvažujete, máte pravdu." přitakala jsem k vlkovi, který mi dělal společnost po celý den, kdy jsme spolu byli.
I přes to, jak hezky mi bylo, jsem cítila, že na mne jde patrná únava, která se ozvala v podobě zívnutí, při kterém jsem se otočila hlavou od vlka, abych si držela nějaké ty body slušnosti.
,,Nechtěl by jste si na chvíli lehnout, pouze odpočívat a nabrat síly ?", naklonila jsem zvídavě hlavu a se švihnutím ocásku jsme už pohledem pátrala po nejbližším stínu.

Bylo mi hezky, takhle hezky jsem se dlouho necítila dobře. Nechtěla jsem si však zatím přiznat žádné pocity, dát něco najevo, abych nenaletěla na sýr v pasti, jako kdysi dávno.. Rozvinula bych to, ale asi bych to zde nyní neustála po psychické stránce. Plakat nechci, a ani nikomu dávat své starosti, kterých je uvnitř mne lavina.
,,Znáte jich očividně opravdovou spoustu, tře-třeba ně-někdy ano." pověděla jsem tichým tónem nechtíc zde vytáhnout nezaslouženou odměnu pro mne. Nepochopí nikdo, jen vyvolení, a nejspíš ani ti.
,,Řekla bych, že na tomto ostrově působí štěstí, osud. - Každý jej nazývá jinak. Když vám ti nahoře svolí potkat někoho, kdo vám vykouzlí úsměv na tváři.. mu-musí to-to být krá-krá," silně jsem se zakoktala. Donutilo mne to se zastavit, na chvíli zavřít oči a odejít z myšlenky, která mi právě plula hlavou, abych byla schopna pokračovat v plynulé řeči, a aspoň dodávala pocit klidu, ze své strany.
,,Krásný pocit." stydlivě jsem sklonila hlavu, když kolem mne šedý vlk proběhl. Sledovala jsem jej s neprojevujícími emocemi. Pouze jsem měla uši zvednuté přímo k němu. A přemýšlela jsem, zda je to jen hezký sen, kde jsem se ocitla, a nebo se i mně jednou za čas může vydařit ? Kdoví, kdo by mi odpověděl ? Zřejmě nikdo, ale nutno říct, že jsem si na to nestěžovala.. Cítila jsem se hezky, uvolněně a jakmile v mém těle zazněl sametový hlásek ,,Běž a bav se !", neotálela jsem. Jen jsem zavrtěla svěšeným ocáskem a rozeběhla se následně za ním do vody, kde jsem jej zkoušela dohnat. Následně jej i pocákat, jako za starých vlčkovských hrátek v potoce s mým milovaným bratrem. Leem.

Po mé větě, kterou jsem mu s nadějí darovala, přišla odpověď, která mi věnovala dobrý pocit z toho, že debata neumře.
,,Viděla jsem zde pouze pár míst, kde většinou moc klidu nebylo.. Raději bych na chvíli někde usedla, kde to bude ideální a odpočívala.” přeměnila konverzaci na jiný směr. Luciana jsem sledovala, byl odhodlán se podívat k obchodníkovi, kam jsem hodlala zamířot taky. Pouze jsem se usnála a následovala šedého vlka.
,,Dobrý den, pane.” zdvořile jsem přikývla hlavou a hledíc na stánek jsem si odhodlala projasnit svou srst, která se stále měnila v dospělé stádium, které mi dnesní nákup donesl.
Pan Wu byl obchodník jak se patří, a s radostí nám oboum vytvořil úsměv na tváři. Jakmile jsem cítila, že se má srst projasnila, musela jsem se mile usmát, který jsem mu věnovala radostí.
,,Dě-děkuji, mě-měj-te ho-hodně ště-štěstí.” vykoktala jsem ze sebe k obchodníkovi, a už poklidně šla za zády Luciana, a nadšeně poskočila nad svým dospělým zbarvením. ,,Moc mi-milý,” dodala jsem u jezera k Lucianovi a s veškerou radostí skočila do vody, kde jsem si začala cupitat, chvílemi jsem udělala i pauzu, abych doplnila telutiny.

Nákup

KŠM: 20 || Rubíny: 5 || Mince: 3

Směňárna

Směňuji 3 Rubíny na KŠM (30 KŠM, dohromady 50 KŠM)

-> 40 KŠM -> Změna vzhledu (nacenila Barnatt)

Výpočet

50kšm - 40kšm = 10kšm

Zůstatek:

KŠM: 10 || Rubíny: 2 || Mince: 3