Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Území
Enigma kráčel vedle otce klidnějším krokem. Dával pozorně tlapu před tlapu během toho, co táhnuli laň. Poslouchal i slova otce o tom všem. Pomohl mu dotáhnout laň k úlovkům. "Já vím a mrzí mne, že jsou Vittani s Cipher kdesi... někde venku. Bojím se o ně, ale jsme už velcí... máme vlastní hlavu. A dost možná nachází to, co ty jsi našel v mamce v nějaké vlčí slečně nebo vlčím... pánovi? Ugh, je to divný to oslovení. Ale chápeš co tím myslím." Povzdechl si směrem k otci a zasekl se v moment, co slyšel jak se na ně otočilo vlče. Nebo spíše Espen si k nim došel a ptal se jich na věci, které totálně nechápal. A pak se otec odhodlal i mluvit o tom, že tu jejich matka byla. "Skutečně? Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel. Je tomu tak? Byl si někdy v zemi mrtvých?" Ptal se otce na tyto dotazy než se podíval na vlče. "No... já nevím ani moc jak se hraje..." Přiznal nakonec tiše.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4

<--- Hraniční pohoří
Rozhodně byl jiný než jeho otec v mládí. Byl prostě svůj a nenechal se nikým měnit. Leč chápal, že to někoho mohlo tak drásat. Ale prostě... komu svým chováním ubližoval? Modlil se, aby jeho matka na něj ze záhrobí byla pyšná. Bude sledovat každý jeho krok? Nebo bude vůči němu spíše skeptická? Nechápal jak to v záhrobí fungovalo a jestli ho vůbec mohla vidět.
Pomáhal otci táhnout laň s vypětím svých sil. Podíval se na něj pak a stáhl uši k hlavě. "Chvilku jsem si myslel, že půjdu za matkou. Ale pak se mi zdálo, že mne voláš. A vzpomněl jsem si na tebe, Vittani a Cipher, dali jste mi sílu se zase objevit nad hladinou." Odpověděl mu na to a slabě se pousmál. Pak zase otci pomáhal táhnout zvíře směrem k úkrytu. Co když od Hanky dostane další došlápnutí? Že neměl ani předtím vůbec lovit? Ale jak měl žrát? Něco si prostě musel ulovit...
--> Úkryt

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Otec měl docela dobrý point. Jenže co by k tomu mohl říct než to co plánoval. Věděl a bylo mu to líto, že měl o něj otec takový strach, ale on to nemohl ovlivnit. "Neboj, mám docela dost tuhý kořínek, to se potvrdilo už v mém dětství, kdy jsem se setkal s tou pumou." Podotkl nakonec, aby ho lehce uklidnil. "Byl to docela silný proud, nevím co tomuhle všemu drbe... proč se to děje? Trestají nás za něco bohové?" Zajímal se u svého otce. Co když na to právě kápnul a potopy je trestaly za něco, co udělali bohům? Otec se ho ptal zdali byl v pořádku. Povzdechl si a pokynul. "Ano, neuvědomuji si, že bych měl něco špatného se sebou... možná mi jen lehce bolí plíce z toho, jak jsem se nalokal vody." Odpověděl otci a zamyslel se nad tím vším. Vzal laň. Spolu s otcem jí tedy táhl směrem na území smečky.
--> Alatey

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 2/4

<--- Tundra
A tak se konečně dostal do hor. Podíval se všude okolo sebe než pocítil pach otce. Byl tu někde. Kousek od něj? Nevěděl. Snažil se ho zavětřit a naleznout jej někde mezi všemi, co se momentálně zdržovali v Hraničních horách. Blízko jeho smečky. A nakonec skutečně když sledoval pach otce, tak ho objevil. "Tati! Boha jeho, už jsem si myslel, že v tom proudu zemřu..." Vypadal skutečně, že se mu ulevilo v moment, co ho viděl. Jako kdyby veškeré starosti padly z jeho srdce. "Jsem tak rád, že tě zase vidím... jsi v pořádku? Měli bychom to někomu říct..." Myslel tím někoho z vyšších postavení ve smečce. Takže asi Hanka. A nebo Einar? Už byl ve smečce zpět? Nemohl se ale upínat na Alfu tak moc. "Možná bychom se měli někam klidit z toho deště, tati... ať nezmrzneme." Podotkl ještě Enigma a sledoval jejich okolí. Další predátoři. Viděl další zrzavý kožich, co byl kus od nich a plánoval jim sežrat kořist.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 1/4

Jenže kdesi v dálce jako kdyby slyšel hlas otce. Jak volal jeho jméno tak úzkostně. Jak se skutečně snažil, aby... aby ho Enigma slyšel. A najednou mu docházelo, že tím kdyby zemřel, tak by akorát způsobil více škody než užitku. Leč Hanku štval a občas mohl působit jako flákač, tak tu stále měl vlky, co jej milovali. Otec, Cipher, Vittani... ti všichni na něj jistě někde v téhle nepřízni počasí čekali. A on... se tedy odrazil packou ode dna a vydal se k hladině. Nadechl se konečně plnými plícemi a vydal se bezprostředně ke břehu. Rozrážel vodní hladinu svým tělem a konečně... konečně se ocitl na břehu. Podíval se všude okolo sebe. Otec tu nebyl. Tak čí hlas slyšel? Že by to byl jeho mozek? No musel najít otce. Někde v horách nejspíše?
---> Hraniční pohoří

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 3/3

Jenže jeho nadechnutí netrvalo tak dlouho, jak by jeho bolestivé plíce potřebovaly. Ne, bylo to spíše tak na hovno, že se nemohl nadechnout ani za krist. Zaskočeně se podíval na nebe než se zase konečně to všechno zase zaplnilo vodou. Nemohl ani křičet. Byla to bezmoc. Byla to ta karma za to, že neřekl nic Hance? Že se více ve svém životě nesnažil? Měl zemřít jako jeho matka? Bude aspoň zase s ní. Jeho tělo pomaličku začalo v proudu vody klesat ke dnu. Stále jej to vláčelo skrz tundru kamsi dál. Někam na chladný sever, kde nejspíše momentálně někdo nemohl přežít. Ale on... cítil jak se jeho packy stávají těžší a těžší. Bude to skutečně jeho konec? Uvítala by ho matka na onom světě s otevřenou náručí? Docela se na ní začínal těšit. Na to jak spolu zase budou...

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 2/3

Sledoval otce jak se vrhl ke srně a snažil se ji tedy táhnout směrem ke smečce, což se k němu přidal Enigma a snažil se mu pomoci, jenže počasí mělo jiné plány. Enigma byl stržen proudem stejně jako otec. Vyjekl v moment, co se mu voda dostala pod packy a on teda nemohl dělat nic jiného než jen nechat se unášet vodou. Snažil se vystrčit čas od času hlavu nad hladinu, aby se mohl aspoň nadechnout, ale nedařilo se občas. Nemohl se nadechnout někde a jeho plíce bolely jako čert. Sakra práce kdyby se jen mohl zachytit. Kdyby mohl cokoliv, co by mu pomohlo, ale ne. Nešlo to. Nešlo mu to vůbec. A pak konečně na malý moment se mu podařilo odrazit ode dna a nechat na dlouhou dobu hlavu nad hladinou, aby se mohl nadechnout.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 1/3

Enigma se na otce podíval a slabě se pousmál. Dalo se tomu říkat? Nebyla taková jiskra v jeho očích jako kdykoliv předtím. Tohle všechno umřelo spolu se zakopáním matky na nějakou dobu. Než Enigma zase dostane nějaký ten zápal pro věc. Nebo než prostě tohle celé se změní jen v tupou bolest navždy schovanou v jeho srdci.
Otec mu rozuměl. Aspoň někdo když on nerozuměl ani sám sobě. Povzdechl si a a nechával otce pracovat společně s ním. Jenže jak se zdálo, že když puma viděla dva velice zapálené vlky pro věc, tak ji veškerý hlad přešel. Dokonce i poté, co ji Enigma zapálil část srsti. Prostě se začala vyrvávat ze všeho a rozhodla se stáhnout ocas mezi nohy a rozběhnout se pryč. Sledoval ji překvapeně. Zdálo se, že tedy nad ní vyhráli. Oddechl si a podíval se na otce. "My jí zastrašili? Ona se nás prostě leknula?" Zeptal se překvapeně.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 3/3

Enigma se na něj podíval a povzdechl si. Ne, skutečně to bylo těžké. Kord ještě po smrti matky. Mohla mu to říct kdykoliv jindy, ale ona si vybrala tuhle chvilku. Začínal vidět v chování Hanky lehké vychvalování Cipher. "Jak se tím mám po... tomhle všem vypořádat? Jsem prostě... neustále porovnávaný s Cipher. Každý si nás plete. Jediná máma mne učila vše, co byla potřeba... a ty teď taky... jen jsme na sebe neměli předtím štěstí. Jako já s Hankou. To sama musí vidět." On prostě po tomhle se cítil příšerně zraněný Hankou. Nečekal od ní něco takového. Vůbec. Cítil spíše tohle všechno jako největší zradu jeho života. Každý, až na otce, se vůči němu spojil I jeho sestry. "Dobře... ale Hance už nevěřím... zradila mne." Mávaly s ním nervy.
Otec se k němu dostal jen co hodil mezi něj a pumu kouli. On se naježil a podíval se na ni. Chystal se ji skutečně zavraždit. On po ní znovu vyskočil a zavrčel když se mu jí podařilo minout. Viděl rudě. Možná se konečně dostávali na povrch veškeré jeho držené emoce. Místo toho konečně zažehl svůj kožich. Jako živoucí pochodeň. Že by to odkoukal od Einara? Puma vypadala, že se jí to nelíbilo absolutně vůbec. Že se začínala bát těchto dvou vlků.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 2/3

<-- Úkryt (přes Alatey, Hraniční)

Podíval se na otce a povzdechl si. Tohle skutečně nebylo něco, co by se poslouchalo snadno. Pořád nad těmi slovy musel přemýšlet. Skutečně to vypadalo jako kdyby se flákal? Však on se tak snažil a stejně to bylo k ničemu? Čím to bylo? Proč to tím bylo? Jako kdyby toho na svém talíři neměl hodně. Sakra, ještě Hanka které tak důvěřoval do něj spustila cokoliv. Proč? Proč to tak muselo být?
Otec se konečně ozval a on se na něj podíval. "Bylo to... jako kdyby mi nevěřila, že jsem se snažil... jako kdyby mě podezřívala snad ze všeho špatného... po tom, co matka zemřela... asi nechci, aby Hanka byla můj mistr... nebo jak se tomu nadává... chci kohokoliv jiného... někoho, kdo se umí chovat." Dodal nakonec Enigma a stáhl uši k hlavě.
Dorazili k jeskyni a on nakonec taky poslouchal. Někdo tam uvnitř byl. On se bez váhání rozběhl dovnitř. Puma. Zavrčel na ní a skočil ke své kořisti. Začal hodně rychle po ní útočit. Hrabat po ní packami. Snažit se jí skutečně zranit. Jednal se zatmavenou myslí. Potřeboval uchránit otce... ať to stálo, co to stálo. A smečku... všechny. A to udělá tím, že tu pumu zabije.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 1/3

Enigma se omluvně podíval na Hanku. "Dotáhneme sem s otcem onu laň ať nepřijde vniveč, přeci jen se do hor budou vztahovat i jiní tvorové než my, vlci, takže bude mnohem víc těch, kteří by chtěli kus čerstvého masa."Ještě než otec stihl souhlasit, chtěl aby to Hanka věděla, že vlastně hned budou zpět. No asi v téhle době ne už tak čerstvého, ale nebyl to ani den od toho, co ji skolil. Možná by se dala teoreticky považovat za čerstvou? Otec na něj byl hrdý. Enigma na sebe ovšem hrdý nebyl, i když ho slova momentálně jediného živého rodiče potěšila, tak on ze sebe prostě rád být nemohl. Cítil jak se mu bolestivě svírá hrudník. Jako kdyby měl menší infarkt. Možná byl až moc velký posera. A nebo až moc velká citlivá duše, která měla dostatek empatie pro všechny ostatní. Byli se sestrou jako dvě strany mince? Dalo se to i tak říct.
A pak odešel. Chvilku ještě sledoval ostatní. Nakláněl při tom hlavu na stranu a zkoumavě si je prohlížel. Jen co se otec vrátil, tak souhlasil. "Jdeme, ať jsme brzy zpět... ať má kdo bránit Sierru a její mladé." S tím se vydal rychle za otcem. Rovnou do Tundry.
---> Tundra (Přes Hraniční pohoří)

Hanka ho obviňovala z toho, že se nevěnoval svým povinnostem. Zavrtěl hlavou. Cítil jak jej v očích pálí slzy. Nemohl pořádně ani dýchat. Natlačil se na otce a stáhl uši k hlavě. "Hanko, myslím, že jste na omylu. Nikoliv, že bych se vyhýbal, spíše jsme na sebe my dva neměli tolika štěstí. S těmi všemi učedníky. Snažil jsem se však lovit sám či s někým jiným. Matka mi předala vše potřebné, co je k lovu třeba vědět. Díky ní vděčím tomu, že něco zvládnu ulovit. Avšak nebráním se jakékoliv lekci s tebou, pokud nám bude čas vícero přát. Věřím, že ty jsi zaneprázdněná a já se snažím ostrovy projít co nejvíce, abych byl třeba. A zrovna když se jeden z nás dvou objevíme ve smečce, tak se prostě stane to, že se mineme. Nechtěl jsem tě uhánět. Věděl jsem, že máš plné packy práce a tak jsem využíval jiné a alternativní metody." Doufal, že se na něj Hanka nebude tolik zlobit, když ji to takto vysvětlil. Využíval skutečně volné chvilky k tomu, aby se učil s jinými lovit či to dělal sám. Pak konečně použil svou magii k tomu, aby vyrušil sebe a svého otce. Nabídl pohledem možnost komukoliv dalšímu, aby se jím nechal usušit.
Naučit se květinu od otce bylo skutečně něco. Pozoroval to, co jim ukazoval. Hltal každé otcovo slovo. Než ho vyrušil z dalších myšlenek otcovo dotaz. Překvapeně se podíval na něj a pokynul hlavou. Omluvným pohledem střelil po Hance. S tím už se rozešel směrem k východu než si ještě loknul vývaru. "Jdeme tedy, tati?" Zeptal se ho.

<-- Hraniční pohoří /přes území/

Dostal se za otcem a přidal se k němu tak, aby šel vedle něj. Povšiml si členů smečky. A otřel se o otce. Jeho sourozenci zde nebyli. Byli v pořádku? Nestalo se jim to samé co matce? Boha, jak se on o ní bál.
Otec je pozdravil. "Zdravím také." Pípl vedle něj. Nemluvil s moc členy. Spíše se jim stranil směrem k rodině. "Jsem Enigma, syn Xandera." Představil se on. Nezmiňoval jeho matku. Nemělo to moc cenu. Cítil i nové pachy vlčátek. Chtěl se k nim podívat pak a ujistit se, že se mají i s matkou dobře. "Nestalo se vám nic někomu? Tati... můžeme z ní udělat odvar. Každému promočenému by to jistě pomohlo." Podotkl Enigma a podíval se na rostlinu, co nesl otec. Podíval se i na ostatní. Bál se o jejich blaho. Hlavně o blaho Podběla, který moc nemluvil. "Máme tu nová vlčata, měli bychom se střídat u hranic a nedovolit nikomu, aby se k naší smečce dostal. Vlci v tomto počasí budou zoufalí a budou hledat úkryt všude, nehledě na hranice." Podíval se na Keijiho. "A lovci by měli co nejvíce ulovit... moje laň zůstala v úkrytu, který mám v Tundře..." Asi si ho pak i koupí, osamostatní se trošku od rodiny. Nemohl se na ně tak moc lepit. Určitě z něj otec brzo bude mít plné tesáky. "Máme tu léčitele? Musíte být všichni promrzlý... seženu vodu a uděláme odvar, aby nikdo nenastydl více než je teď." Jal se hledat všude pohledem nějakou nádobu, kam by mohl novou vodu nabrat. Chtělo to čerstvý a teplý odvar.

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

Jeho otec odešel. Sledoval jen jak se vzdaloval a on si mohl odpočinout. Věděl že ho pak najde v úkrytu. Spokojeně se stočil do klubíčka a oddechoval. Potřeboval se prospat. Hodně se prospat a odpočinout si co nejvíce mohl. Oddechoval a měl přes čumák položený svůj ocas. Jedno z dvojčat. Jeho sestra byla v tomto lepší. Byla na tom hodně dobře a on? Ne. Byl v životě hodně ztracený. A pak se probral. Oklepal se a ucítil čerstvý pach otce. Jeho otec! Byl tu někde! Rozhodl se konečně zvednout se a vydat se na území smečky. "Možná tam bude někdo s kým bychom si mohli promluvit ohledně tohohle počasí a co pak dál dělat... hmmm." Přemýšlel nahlas Enigma. Potřeboval se dostat na území smečky prvně. Proto se rozběhl a doufal, že tam najde jeho otce.
--> Úkryt Alatey (Přes území)

Nakonec si směrem do Tundry všiml z dálky toho... podivného šedého vlka, co všude po ostrovech jezdil s tím vozíčkem a nabízel jim zboží. Podíval se na staříka a pak na otce. "Doženu tě tati... ale prvně si chci nakoupit u toho... cizince." Pověděl mu Enigma a už si to šinul k Wuovi. Potřeboval si u něj hlavně koupit levely magie. Aby mohl v téhle potopě vysoušet kožich jiným. Hlavně aby mohl být vůbec k něčemu. Nevozil se jen na ostatních, ale skutečně něčím pomáhal. Skutečně... byl k něčemu. Cítil jak se mu do očí dostávají slzy. Možná kdyby byl silnější, tak by matku zachránil. Zabil by ty cizince na hranicích... ale nejspíše... to nebylo v jeho silách.

NÁKUP:
stav účtu:
422||15||37
Kupuji:
zbylé levely do magie ohně(včetně smečkového) = 770
UPLATŇUJI SVOU 10% SLEVU TUDÍŽ MI NÁKUP VYJDE NA 693
Převádím si své rubíny a 4 mince na KŠM
Stav po nákupu:
39||0||33

Schváleno

A s tím se rozběhl za svým otcem. Ovšem poté co vypil svůj připravený lektvar. Cítil se hodně divně. Ale co se dalo dělat. Podíval se na otce a slabě se na něj pousmál. "Mám tam dost jídla."
--> Tundra

× Zamiř do bezpečí
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)