Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosím si o 1 mušli za 10 žetonů :>
Zapsáno

Přeci jen mě to nakonec zlákalo.
Zdravím své kolegy, také si píšu o bleskové vlče, o kterém jsem si myslela, že nebudu chtít, ale well, here we are.
Co se mé aktivity týče, tak si myslím, že poslední dobou jsem aktivní, pokud nepočítáme zkouškové, kdy to prostě jde vždycky do útlumu. Aktivita do budoucna by měla být stabilní, sice mám školu a práci, ale školy mám o něco méně než předchozí semestr. Jsem tu také dlouho (2013 haha) a můj hlavní argument je, že mám tři moisgriska vlčata, co se dožila dospělosti a stihla mít i vlastní vlčata (viz vlčata), nikdy se tedy nemusel měnit hráč, což myslím, že je pěkné! Sice mám na krku půlročního Caina, kde jsem byla aktivní s ohledem na početnou rodinu a Altaira, který je relativně čerstvě narozený a momentálně se řeší úkryt a podobné smečkové věci, kde kvůli tomu stojí, ale nic, co se nezlepší až pomine řešení smečka věcí.
Co tedy mohu nabídnout? Relativně aktivní hru, kdy máte záruku toho, že vlče nepřestane být aktivní a nebude tedy třeba měnit hráče

Toť vše, mějte krásný den!

Vyhodnocení
Děkuji za účast!
Za každé origami získáváte 10 kšm. Tedy kdo poslal všechny tři, má nárok na 30 kšm. Co se rozdělení týče, můžete si libovolně rozdělit odměnu za každé origami, tj. např.:

Poslala jsem tři origami, vše dám na Enzoua, který získá 30 kšm, neherní akci i zlatého vlka.
Poslala jsem tři origami, 10 kšm dám na Enzou, 10 kšm dám Thie, 10 kšm dám Sieře a každý získá neherní akci, ale NEMÁM nárok na zlatého vlka.

Rozdělení je tedy čistě na vás a o něj si pište do komentářů do 16. 2.

~ Enzou

Zapsáno

« Les u Mostu

Bylo hezké opět být s Cithrianem a ještě se mi tak hezky nabídl, že mi pomůže. Vděčně jsem se mu otřel o bok. Vyrostl z něj fajn vlk, to se musí nechat. "To já taky moc doufám... Sachi je. Mám ji moc rád, víš," přiznal jsem mu. "Strávili jsme spolu hodně času a najednou byla pryč a netuším, co se stalo. Doufám, že je v pořádku... A mám o ni strach, proto jí musím říct, jak se cítím," rozpovídal jsem se o Sachi víc, než jsem měl teď v plánu, ale si mě ty pocity tížily a musely jít ven. A komu jinému se svěřit než jemu? Přeci jen mi byl velmi blízký a pomohl mi v mém těžkém období.
Se zájmem jsem ho poslouchal. Asi toho taky zažil dost dle toho, co říkal. "No ale to je dobře, že se naučil novým věcem, to ti dá větší rozhled," usmál jsem se na něj. "Taky jsi mi chyběl. Netušil jsem, kam ses vlastně vytratil. Ovšem nebál jsem se, věděl jsem, že všechno zmákneš," drcl jsem do něj s úsměvem.
Z lesu jsme se úspěšně dostali přes most a stáli na takovém divném místě. Bylo spálené. Odfrkl jsem si. Zaměřil jsem se opět na Sachi a náušnice, která mi s tím pomáhala, mi ukázala, že je už někde jinde. "Měla být někde tady, ale vzdálila se," oznámil jsem a vydal se tím směrem.

» Temný les

« Dračí průsmyk přes Luka

Těšilo mě, že Cithrian přežil potopy bez úhony a skryl se v horách, kde byl v bezpečí. Ovšem dle jeho slov se nedostal do bezpečí každý. Někteří vlci přišli o život při útěku před velkou vodou. Bylo to vážně neštěstí, se kterým se některé rodiny budou srovnávat opravdu dlouho.
Měl by jistě zajít za Lissandrou, aby jí dal vědět, že je zpět, ovšem chtěl s tím ještě počkat a pomoct mi s hledáním Sachi. Pousmál jsem se na něj, ve dvou se bude hledat lépe, no ne? "Děkuju ti," drcl jsem do něj čenichem a mávl ocasem.
Vydal jsem se tedy pryč z průsmyku přes louku až do lesa, kde blízko byl most. Když jsem si představil tu hnědou vlčici, můj pomocník na uchu mi stále naznačoval, že je na tom divném spáleném místě. To mě uklidnilo a na druhou stranu znervóznilo. Snad byla v pořádku. "Já? No... Dobře vlastně, trávil jsem čas ve smečce nebo mimo ní a při cestách jsem narazil právě na Sachi, se kterou jsem strávil hodně času, vlastně až do začátku potop, kdy jsme se rozdělili kvůli povinnostem, které nám zadala Lissandra, ovšem od té doby jsem ji neviděl a nevím, co se stalo," shrnul jsem mé pobývání na ostrovech za tu dobu, co jsme se neviděli. "No a co ty jsi dělal a jak ses měl?" zajímal jsem se

» Spáleniště přes Most

Miss vlk zima 2025
1. místo: Delphin, Illyrian (7) - 13 %
2. místo: Deiron, Theron (6) - 12 %
3. místo: Keiji (5) - 11 %
Ostatní: Enzou, Michael, Noir (4), Aurelius, Cain, Leto, Lycan, Oberon, Podběl, Skadir (3), Arryn, Espen, Gareth, Norok, Sivatag, Theg, Vesper (2), Akros, Alhajoth, Atray, Eren, Ezkyl, Mercer, Rodion, Ryba, Samael, Scar, Segin, Tebeth, Warg, Wissfeoh, Yaro (1) - 13 kšm

Miss vlčice zima 2025
1. místo: Nora (13) - 13 %
2. místo: Vesna (7) - 12 %
3. místo: Etoile (6) - 11 %
Ostatní: Elva, Riveneth, Zarina (4), Cyra, Elvean, Mea, Northia, Sachi, Sonora (3), Amethy, Angee, Camiya, Eiger, Electra, Odeliah, Přeslička, Tania, Tundra, Ushari, Vex (2), Astaroth, Barnatt, Cipher, Hanka, Joseline, Lilith, Linnea, Melanis, Nitocris, Peisia, Rannei, Renbli, Ricca, Sierra, Sillarei, Solveig, Taiclara, Tyree, Verena, Vittani (1) - 13 kšm

Hlasující:
Ořešák, Merlin, Keiji, Sachi, Delphin, Máta, Alhajoth, Tania, Barnatt, Electra, Ryba, Joseline, Warg, Ushari, Enzou, Astrid, Rodion, Elva, Althyra, Stina - 10 kšm

Vítězům gratuluji! Odznáček bude při zapisování odměn zapsán automaticky. Rozdělení procent pište dolů, do komentářů. Pokud chcete odměnu za hlasování na jiný charakter, také pište do komentářů, v opačném případě bude zapsán tam, za koho jste hlasy zasílali.
Čas na zapsání odměn máte do 26. 1., následně odměna propadá.

~Enzou

Jméno vlka: Altair
Počet postů: 1
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: Narodil se.
Krátké shrnutí: Narodil se.
Smečková minihra: 1 normální post = 1 zlatý list

Jméno vlka: Thia
Počet postů: 3
Postavení: sigma
Povýšení: /
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: Po potopách sešla do nížin a potkala Warga.
Bobříci: /

Jméno vlka: Cain
Počet postů: 1 :(
Postavení: sigma
Povýšení: /
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: Šel s otcem a sestrou do zátoky.
Bobříci: /

Vážně jsem byl rád, že Cithriana opět vidím, zdravého, živého a dospělého. Vydechl jsem a s úsměvem jsem na něj pohlédl. Bral jsem ho jako svého syna, přeci jen jsem ho našel jako malé a ztracené vlče a strávil s ním dost času. Škoda že tolik času jsem neměl s Faustem nebo Anemon. Povzdechl jsem si. Třeba jednou...
"Tak hlavně, že jsi v pořádku a vyhnul se potopám. Nebylo to nic hezkého, všechna území byla snad zaplavena a bezpečno bylo jen v horách," popsal jsem krátce situaci o potopách a mávl ocasem. Ještě i tady byly vidět zbytky potop, které nanesly bahno a větve a možná nějaké mrtvolky. "Všechno je při starém, ano. Myslím, že nebude problém s tím, že budeš stále členem smečky. Ovšem na mně to není, chtěli by to pak za Lissandrou jak říkáš," pousmál jsem se. Nemyslel jsem, že by s tím alfa měla problém, přeci jen každá tlapka se hodila, ještě když se jednalo o vlka, který minimálně členem již byl.
Optal jsem se na Sachi, zda ji nepotkal, ale bohužel o takové vlčici nic nevěděl. Povzdechl jsem si. Naštěstí jsem díky předmětu věděl, kde ji hledat. "Joo? Tak to by bylo skvělé a mezitím si můžeme říct věci, co jsme zažili, co ty na to?" zazubil jsem se na něj. "Tudy," oznámil jsem směr a taky se jím vydal.

» Les u Mostu přes Luka

Poprosím 1 mušli za 10 žetonů :)
Zapsáno

Býval bych se již rozešel na to spálené místo, kde by Sachi měla být, ovšem v tu chvíli se mi do čenichu dostal velice známý pach. Zastříhal jsem ušima a rozhlédl se kolem sebe. A uviděl ho. Na tváři se mi objevil šťastný úsměv. Viděl jsem po dlouhé době opět Cithriana, vlčka, který mi dost pomáhal v mém nehezkém období, aniž by si to možná uvědomoval.
"Cithriane! Tak rád tě vidím, jsi v pořádku? Není ti nic? Páni, už jsi tak velký!" hulákal jsem na něj a několikrát zamával ocasem. Ten čas tak letěl a z malého vlčete se stal dospělý vzrostlý vlk. "Kde jsi celou dobu byl? Jak jsi zvládl potopy?" vychrlil jsem na něj další otázky. Vážně jsem byl rád, že jej vidím, byl to takový adoptovaný syn, tak ještě aby ne.
Když jsem mu dal trochu času na to, aby se rozkoukal a případně zodpověděl otázky, nemohl jsem se nezeptat. "Náhodou jsi nepotkal hnědou menší vlčici? Jedno očko zelené a druhé žluté? Sachi se jmenuje," popsal jsem ji. Doufal jsem, že ji Citronek potkal a kdyby ne? Mohli jsme se pro ni vydat.

Visser zahnal svá vlčata do doupěte a vyčkal, až se uvelebí ve svých pelíškách. Byl čas, aby šla spát, ale jako každý večer, se rozhodl Visser jim povyprávět pohádku. "Tak jste připravení? Musíte být potichoučku, jinak vám nic vyprávět nebudu, ano?" Snažil se Visser uklidnit vlčata. "Tati a řekneš nám o těch potopách, jak jsi jednou zmiňoval?" žadonila tři světlá vlčata. "No dobrá, řeknu," odvětil Visser a na kouličky se pousmál.
Odkašlal se a jakmile nastalo ticho, začal vyprávět. "Šel jsem s vaší maminkou, Althyrou a potkali jsme vlka, strejdu Waleana, který potřeboval pomocí s lovem večeře. S maminkou jsme neváhali a rozhodli se mu pomoci," začal vyprávět světlý vlk. "Ale tati, tohle není o potopách, ale spíše o tom, jak jste se potkali se strejdou," skočila do vyprávění vlčata. "Nebojte se, takhle to celé začalo, víte? No a tedy poté, co jsme strejdovi Waleanovi pomohli s lovem zajíce, začínalo pršet. Museli jsme tedy najít úkryt, abychom se ukryli a Walen mohl v klidu sníst svůj úlovek. Šli jsme k nejbližším horám a hledali jeskyni, kam bychom mohli jít." Vlčatům to nedalo a skočila do vyprávění: "A našli jste tu jeskyni?" Visser si povzdechl, byl zvyklý, že vlčata nedokázala být chvíli potichu. "Dostal bych se k tomu, nebojte se nic. Ano. Našli jsme tu jeskyni a vlezli do ní. Nebyla moc velká, ale posloužila. Tam jsme chvíli strávili, strejda Walean se v poklidu najedl. Ovšem vaše maminka zaslechla zvláštní zvuk a rozhodla se to prozkoumat. Měla dobrý nápad, ať zůstaneme v jeskyni, až se vrátí, ať jsme všichni pohromadě," pokračoval ve vyprávění. Vlčata mu visela na tlamě a se zaujetím poslouchala. "Jenže mě to nedalo, když se dlouho nevracela, tak jsem se vydal ji hledat. Vyšel jsem ven a venku byl děsný slejvák, nebylo pořádně vidět ani na krok. Vydal jsem se tedy nějaký směrem, moc jsem to tu v té době neznal. Nohy mě dovedly do džungle, kde jsem narazil na jednu vlčici, se kterou jsme se vydali hledat úkryt před tím deštěm, který ne a ne přestat. Mezitím ale vlčice spadla do rozvodněného jezera a začala se topit, tak jsem jí pomohl a dostal ji ven." Než se Visser stihl nadechnout, opět mu do toho skočila vlčata. "A tati byla v pořádku ta vlčice?" zeptala se. "Ano, byla. Následně jsme se rozloučili, potřebovala do své smečky. Já jsem si šel něco ulovit k snědku, jenže to na mě začalo útočit káně, před kterým jsem v tom příšerném dešti utíkal. Mělo vážně hlad. Naštěstí se mi ho podařilo setřást v dunách na poušti. Tam jsem potkal další dva vlky, se kterými jsem si krátce něco pověděl, ale div nás nestrhla velká voda. Stihl jsem utéct do hor, kde jsem našel jeskyni, kde jsem se rozhodl to nečasí přečkat," vyprávěl. "A takhle to skončilo? Pak jsi vylezl a všechno dobré?" vyzvídala vlčata. "Ne tak docela. Napadla mě tam puma, kterou jsem naštěstní zahnal. Většina zvířat byla hladová a dělala cokoliv, jen aby se najedla. Lehce mě zranila a následně přišla další vlčice, se kterou jsem si také krátce popovídal a pak odešla. Já vyšel z jeskyně a viděl, jak voda ustoupila a bylo zas krásně," zakončoval příběh Visser. "Ale řeknu vám, nebylo to nic pěkného. Spoustu zvířat velkou vodu nepřežilo, rostliny to polámalo a zničilo, stromy to polámalo. Nebylo to vůbec pěkné," dokončil příběh otec vlčat. "Páni... tak to bychom nechtěly zažít," kroutila vlčata hlavou. Ještě chvíli si povídali a nakonec vlčata i Visser usnuli.

« Severní hory

Sešel jsem hory a rovnou do průsmyku, který jsem znal. Cestou jsem pátral po pachu, který by značil Sachi. Nepochyboval jsem, že by tohle nezvládla, ale tak či onak jsem o ni měl obavy, vždyť jsem ji měl moc rád, ještě abych obavy neměl. Povzdechl jsem si a ještě několikrát nasál pachy, abych zjistil, že tady v okolí se rozhodně nenachází.
Dostal jsem se až do průsmyku, kde jsem udělal totéž, ale opět bez výsledku. Snad ji najdu. Třeba bude na území smečky. Ovšem vzpomněl jsem si na mou vychytávku. Zamyslel jsem se, představil jsem si Sachi milý obličej a přivřel oči. Za chvíli jsem věděl, kde se nachází. Zavrtěl jsem spokojeně ocasem. Sic jsem netušil, co na takovém divném místě dělá, ale byla tam. Snad i v pořádku. Rozhodně jsem měl v plánu se za ní vydat, abych se ujistil, že tam neleží zraněná. Hádám, že tahle věcička by mi neukázala někoho, kdo je mrtvý. To mě uklidňovalo.

« Ostříží zrak

Neměl jsem vůbec tušení, jak jsem se do hor dostal, jak dlouho jsem v nich byl, ale zdálo se, že jsem byl v pořádku. Nic mě nebolelo, necítil jsem žádnou ránu. Byl jsem tedy v pořádku, opravdu. Zvedl jsem zlatavé oči a rozhlédl se kolem sebe. Ležel jsem u jednoho většího balvanu, zachumlaný do mé srsti, která byla posypaná sněhovými vločkami jako koblížek. Zazíval jsem a ještě chvíli ležel.
Lycan? Zastříhal jsem ušima. Neviděl jsem ho v mé blízkosti, ale zdálo se, že bylo po potopách a viděl jsem, jak jde za mnou. Snad byl v pořádku. Zvedl jsem se, protáhl se a ještě jednou se po Lycanovi rozhlédl. Ovšem neviděl jsem jej, ale věřil jsem, že to zvládl všechno v pořádku. Avšak neviděl jsem naši ulovenou srnu. Nejspíše si ji vzal nějaký predátor, když jsem usnul. Nespokojeně jsem zamrmlal.
Sachi?! Projelo mi hlavou. Je v pořádku? Nestalo se jí nic? Měl jsem o hnědou milou vlčku obavy. Snad byla v pořádku celá smečka a nikomu se nic nestalo. Vydechl jsem a z tlamy mi vyšel obláček páry. Nechtěl jsem se tu více zdržovat a rozešel se pryč s nadějí, že narazím na Sachi, případně někoho jiného ze smečky.

» Dračí průsmyk

ZPĚTNĚ MINULOST
× Projdi se po zatopeném území
× Zamiř do bezpečí
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

Byl jsem rád, že jsme ten lov s Lycanem viděli stejně. To bylo důležité se na některých věcech shodnout, kór v téhle vodní situaci. Přikývl jsem, když řekl, že to zvládne. Těšilo mě, že byl takovému lovu otevřený. Tak tedy srna. Doufal jsem, že se nám ji podaří nalézt, abychom smečku co nejvíce zasytili.
Mladý vlk ucítil pach. Nasál jsem a také ho cítil. "My o srně a srna v blízkosti, pronesl jsem tiše a mávl ocasem. Snad se nám ji podaří ulovit. Otočil jsem se k vlkovi, který měl dobrý dotaz. "Na nohy, ač to může být nebezpečné. Navrhuji tedy, že až se k ní dostaneme, pokusím se ji oslabit kousancem do nohou a ty půjdeš po boku případně krku?" nadhodil jsem plán, který mohl vyjít a věřil jsem tomu.
"Pojďme na to, ať jsme co nejrychleji doma," vyřkl jsem k Lycanovi a pomalu se začal k srně přibližovat. Jakmile jsem ji spatřil v dohledu, přišpendlil jsem své tělo k zemi a plížil se k ní. Ignoroval jsem mokrou půdu a bahno, které se mi dostávalo do srsti na břiše a soustředil jsem se na srnu, která nejspíše také hledala lepší útočiště před tímhle počasím.
Jakmile byl Lycan připravený, pokynul jsem a vyběhl za srnou. Rozhodně to nebylo tak snadné, jako kdyby se lovilo za sucha. Klouzalo to a bahno bylo snad všude. Déšť mě takí zpomaloval, ale rozhodně jsem ji nechtěl nechat uniknout. Jakmile to bylo možné, zaútočil jsem po nohou, abych srnu zpomalil. Pokud by bylo třeba, pomohl bych Lycanovi s útokem na krk srny...
Ač možná došlo k nějakým komplikacím, srna padla k zemi a brzy naposledy vydechla. Pousmál jsem se a pohlédl na Lycana. "Krásná práce! Jsi v pořádku?" ujišťoval jsem se, kdybych náhodou něco přehlédl.

Celou dobu dost pršelo a když jsem se rozhlédl kolem, začalo vody přibývat a nezdálo se, že by se hladina měla zastavit, naopak. Začínal jsem se obávat, že to tu bude zatopené. Pohlédl jsem k lesu, kde jsem také začínal vidět zvyšující se hladinu. "Musíme do hor, tohle nevypadá vůbec dobře," prohlásil jsem k hnědému vlkovi. Předpokládal jsem, že všichni ve smečce se také vydali do bezpečnějších míst. Procházel jsem vodní plochou, co bývala pláň a nedokázal jsem odhadnout kolik té vody tu je. Sklouzla mi tlapa a já zahučel do větší hloubky než jsem čekal. Rychle jsem vylezl a popošel k srně. "Pojďme ji vzít," vyzval jsem Lycana a vzal srnu a rozešel se do hor.
Před námi se objevil rys, který se zdál být dosti hladový a já se mu nedivil. Přibližoval se, ač byl ještě opatrný, ale rozhodně ne tak, jak by byl za normálních okolností. "Má hlad a může ze zoufalosti zaútočit," promluvil jsem a mířil do hor. A i kdyby tu nebyl rys, do hor jsme vážně museli, vody bylo více a více a už nebyla vidět ani půda.

» severní hory