Příspěvky uživatele

<- Dračí průsmyk
Fajn, tahle pláž byla dosti jiná. Tohle bylo jako kdyby se ocitla zcela v jiném kraji. Kde se tu najednou vzala palma a ti podivní ptáci? Poznávala je. Připomínalo ji to ty z její domoviny. Akorát mnohonásobně menší. A tyhle tak divně křičeli a ještě jak se chlubily svými ocasy těm hnědým koroptvím. Bylo to vskutku divné. Rozhodla se k nim přiblížit, ovšem jeden z nich se tak hezky načepýřil a se svým "hezkým" křikem se rozběhl po ní. Etoile ihned stáhla ocas mezi nohy a rozběhla se opačným směrem. Společně se křikem. "Aaaa, barevná slepice útočí!" Vyjekla. Běžela přímo směrem k Sedně. Chudák Serren či Sedna, jak si vlastně ona ráda říkala. Etoile to pak zajisté bude respektovat, jen tomu prvně musela přijít na kloub.
Jen co se Etoile přiblížila natolik, tak za vlčka hupnula. Div si při tom nerozbila tlamičku. Díky její výšce se dokonale schovala. Nakonec vystrčila hlavičku jak kdyby byla surikatou. Podívala se na páva, který si svůj útok hned rozmyslel. Raději se vydal hrdým krokem zpět ke "svým" dámám. Ty si tímto činem získal. "Promiň mi tohle přepadení, jistě to není příjemného prvního momentu... jsem Etoile! A ty jsi?" Ona skutečně byla velice extrovertní.

<- Luka
Místo onoho jezera ovšem dorazila na místo, kde se jako vojáci tyčila dvě pohoří. Jedno mohutnější než to druhé a Etoile z toho až zrak přecházel. "Ach, Etoile, ty trubko, že tys určitě špatně zabočila!" Napomenula sama sebe nahlas tak jak to dělával s láskou Lunaris. Nikdy to nemyslel jako urážku. Tu urážku vždy vyslovoval s takovou láskou, že z jeho úst znělo jako přezdívka. "Ach, jistě to ale jde nějak napravit." Zamyslela se. Hledala očkama kudy by se mohla dostat k nějakému cíli. A pak ji padl zrak na jasnou cestu. Vydala se tím směrem. Vydala se tím směrem, aby konečně mohla dostat ten lechtající písek ze srsti. Nutil její kůži na některých místech cukat. Nelíbilo se ji to. Neměla ráda, když toto její tělo dělalo. Hrdě s hlavou zdviženou šla směrem k místu, kde jí do nosu přímo udeřovala voda. Ovšem slaná. Ale na omytí srsti to jistě bude stačit!
-> Irisin ráj

<- Ovocný lesík
Toto místo se zdálo dosti podivné. Skoro až fascinující. Tolik připomínalo domov a přesto to nebyl domov. V některých věcech to do něj mělo daleko. "Fajn, takže musím získat prvně nějaké bylinky, pak vodu... bože, tohle bude velice těžké." Zaskučela a stáhla uši. Ale potřebovala se nějak povzbudit. Leč byla noc. Noc byla vždy lepší než dne. Cítila se živěji, ale ten bolehlav nebyl nic příjemného. A možná právě v jejím světlém kožíšku ze strany hlavy byla vidět menší rána. Ta, která právě toto způsobovala. Tyto její stavy. Musím najít bylinky. I kdybych je jen měla sežvýkat, rozhodně by to pomohlo. A taky si sehnat nějakou tu znalost, kde vlastně jsem. Ale všechno popořadě, Etoile. Tak jak tě to učili. Nesmíš se do věcí vrhat po hlavě... Usměrňovala sama sebe v myšlenkách. Následovala pach vody. Dávala si záležet na to, aby se nikdo v okolí k ní nepřidal jen tak. To by ještě byla polízanice.
-> Dračí průsmyk

<- Odněkud
Těžko říct, co přesně se událo. Nepamatovala si to přesně. Měla mlhavo. I když se snažila zavřít oči a rozpomenout si. Zaklel někdo snad její mysl? Byla odsouzena k tomu si snad nepamatovat? Nevěděla. Poslední, co si pamatovala více byl hlas Heliose. Volal. Volal něčí jméno. Bylo to její? Nepamatovala si. Nejspíše se musela pořádně praštit do hlavy.
Přesto první, co se stalo na novém prostředí bylo, že otevřela oči. Její kožíšek byl poslepovaný slanou vodou a byl v něm písek. Nelíbilo se ji to. Oklepala se. Cítila jak ji cosi lechtalo v čenichu. Kýchla, její čeníšek se dotkl trávy, která nevoněla ovšem jako ta doma! Uvědomila si, že tohle nezná. Nezná území na které se upírala její zelená očka. Překvapeně stáhla uši k hlavě. "Co to... je tohle nějaká magie? Haedusi? Helie? Alhajothu? Talitho?" Zavolala jména všech svých sourozenců. Než se pořádně zvedla ze země. Oklepala se. Snažila se ze sebe dostat všechen ten písek.
Přesto cítila žízeň. Napadlo ji tedy se vydat přímo za čenichem. Směrem k jezeru, které v dálce cítila.
-> Luka