Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Sakura (přes Nízké hory.)

Užívaje si své "rychlosti", která nebyla extra briliantní jsem i skrz nebezpečí, že někam zapadnu, běžel. Potřeboval jsem to ze sebe dostat. Potřeboval jsem tu mládeneckou energii dát pryč. Každé místo mělo svou specifickou atmosféru, každé místo pro mne bylo dokonalým všemi směry a já cítil, jak mne hřeje uvnitř těla. Jak příjemné vzrušení prolívá celé mé tělo. Byl jsem doma. Byl jsem konečně někde, kde jsem měl potřebu setrvávat. Konečně jsem byl zde. Našel jsem sám sebe, místo, které bych po dlouhé době mohl naivně nazvat "domov". Ač jsem ztratil paměť o čem moc dobře vím, bylo třeba se s tím vyrovnat. Ženouc se vpřed po planině jsem zahlédnul neobyčejná stvoření, dvakrát tak velká jako já, váhou rozhodně a mnohonásobně větší. Koně. Jméno jsem neznal, ale jejich majestnásnost mi nedala. Starý blbec. Stál jsem, hleděl na ně a když se ozval jakýsi nepříjemný, hrozivý zvuk... dal jsem se zas do pohybu.

>>> Mirror

<<< Nízké hory

S klidem jsem šel, prohlížel krásně růžovou zem, viděl jsem jen barvu čehosi do čeho jsem strčil ze zvědavosti čumák. Chytře. Usmál jsem se a tlapou hrábnul do země, zatímco se můj ocas hýbal ze strany na stranu a užíval si onoho otevřeného já. Pubezcenta, jenž se nebojí ukázat svou debilitu. Umí se probrat, umí žít naplno a nehledí na svá omezení skrz která se v noci utápí jako ryba na souši. Nemůže dýchat. Nemůže jít dál, jenže se nejde neustále litovat. Neexistuje k tomu onen způsob, vlk takto nemůže žít. Ulehnul jsem a začal se se zavřenýma očima v růžových listech válet, pociťujíc příjemné škrábání větví a hýbání se čehosi, co jsem skrz tupost zad nepoznával. Dělalo mi to však dokonale příjemný pocit, při kterém jsem blahem začal mručet, zatímco se ocas hýbal ze strany na stranu. Olíznul jsem svůj čumák a s klidem se vyhoupnul na nohy, otřepal. Následně se s klidem rozeběhnul dál, nevědíc kam. Byl jsem konečně zas šťastný. Konečně.

>>> Anu Maru (přes Nízké hory.)

<<< Maylon

Po milém probuzení následovala menší obhlídka místem, ke kterému jsem s takovou prací doplaval. Rád jsem s klidem našlapoval, propadající písek byl příjemnou masáží, která tak hezky tlačila do polštářků na tlapě. Musel jsem se upřímně usmát. I přes mou ledovost jsem měl občas stavy, kdy emoce musely ven. Cítil jsem se celkem ztraceně sám v sobě, proto jsem věřil, že sebemenší vydání nějakého emočního výlevu je třeba, uleví mi. Měl jsem pravdu. Byl jsem jako ty mečící čtyřnozí skokani, kteří se motali kolem mě. Jejich pach mi v čumáku příjemně voněl, znal jsem je od lidí, ale v divočině nikoliv. Vím, co si pamatuji, byla to taková menší srna s rohy či parohy? Kdo ví. Bylo to zajímavé stvoření, jež v mém životě neslo dlouhou cestu. Zrovna na ně jsem občas pamatoval, jejich maso bylo vždy tí nejlepším. Neměl jsem bohužel potřebu stoupat do hor, zaujalo mě víc zářivé, růžové cosi v dálce, ke kterému jsem se rozklusal vpřed.

>>> Sakura

<<< Long

S klidem jsem šel dál, hledal vhodné místo v písku, kde bych se uvelebil aspoň na nějakou tu chvíli. Měl jsem dost a nějak cítil, že tu chvíli setrvám. Byl jsem znaven, ulehnul jsem ke kamenům, které byly postaveny na nehorázně lepivém písku, který jsem měl hned všude. Nevadilo mi to, s klidem jsem ležel a cítil, jak se písek pod mou váhou propadl, udělal jsem ďolík obepínající mou maličkost. Připraven se vyspat a následně pokračovat dál. Nehleděl jsem již na nic víc jak na klid, ticho a smějící se zvuky ptáků. Klidně jsem zavrtěl ocáskem, packou přejel po své tváři zamručel a usnul.

Po probuzení bílý šel dál, nehledíc na to, že jeho rány na těle jsou zaneseny pískem.

>>> Malé hory

<<< Mělká pláž

Nízká voda, nasycený žaludek, kdy mi při cestě k další vodní zastávce zvládlo slehnout. Byl jsem nyní připraven jít tam, kam mě táhlo další mé vnitřní já. Měl jsem potřebu jednoduše držet svou formu, netuším, co mi přelítlo přes nos, ale ten nápad... abych doplaval na blízký, vzdálený, břeh. Lákalo mě to. A když už jsem byl po tlapy ve vodě, nemohl jsem jen tak přestat. Šel jsem dál, náhle hladina začala stoupat, mé nohy zabíraly. Bylo to vysilující, vydal jsem ze sebe dnes dost sil, nebyl nejspíš zrovna chytrý nápad plavat takto jak jsem činil, ale musel jsem. S klidem jsem pokračoval, vydechoval a snažil se nepoddat vodě, která mi v jistých chvílích dělala problém. Nakonec jsem se dostal do míst, která jsem poznat chtěl. Během chvíle jsem již byl na mělčině a s oklepáním se usadil.

>>> Maylon

<<< Mangrovy (přes Bažiny)

Pokračoval jsem za pachem krve, pro mé překvapení se jednalo o boží čin. Nevěřil jsem tomu, co jsem nyní před sebou cítil. Pokračoval jsem dál, vnímal pach železité tekutiny mísící se s pachem slanosti. Něco zde sýpalo, volalo o pomoc svým přerušovaným dechem, snažil jsem se v tom světlém ničém, kdy slaná voda prolévala písčitou pláž. Všimnul jsem si ležícího těla, které tzv. přineslo samo moře. Rozklusal jsem se k němu, jednalo se o tělo zajíce, nemohl jsem se slitovat. Byl jsem až moc sobecký, zahleděný do sebe abych jej nechal přežít. Škodná se má třídit. On by do konce svého života byl mrzák, ostatně jako já. Jen mě nikdo ještě zatím neulovil. Přejel jsem svými zuby po srsti tvora, zavrčel a chytil jej za krk čímž jsem během pár sekund přerušil přísun kyslíku do jeho těla, zlomil mu vaz a zabil jej. Začal jsem jíst, s klidem do sebe házel kusy masa bez ohledu na velikost. Potřeboval jsem zaplnit žaludek o vodě.
Když jsem dojedl, otočil jsem směr a zamířil k zeleným místům, která jsem jen s nevinností sledoval. Lákalo mě jít zpět, nyní jsem tušil kam jen dle jistých bodů, které jsem znal.

>>> Long (přes Baštu, Bull Meadow, Mlžné pláně.)

<<< Bažiny

Hnal jsem strachem, dostal se do stromy proneseného místa, které mi bylo až nechutně nepříjemné. Nechtěl jsem tu být, smrdělo mi to a stromy byly velmi nesympatické. Pro mé štěstí jsem se již zbavil monstra, které se za mnou hnalo. Nádech, výdech. Zastavil jsem. Konečně nic. Doslova jsem nicotu "viděl" rád. Bylo to pro mne tou nejlepší částí života, když je vlk uzavřen uvnitř větrného výru samoty. Chyběla mi možná společnost, ale to jest moc jednoduché na řečení přímo. Byl jsem nyní ztracený v tom, co jsem vlastně chtěl. Celkové tohle šílené putování bylo následkem války, hodně událostí v mém životě, které se mi nezdály. Občas se vlk rozhodne tak, jak by nikdy nejednal. šeptala mi hlava, které jsem přitákal jednoduchým nasloucháním a pomyslným kýváním své hlavy. Bylo to zvláštní, cítil jsem zas a znovu zlost, která mě otočila zas a znovu zpět. Vždy mě mé otočení neslo dál, tentokrát to nebylo tak úplně bez smyslu. Cítil jsem krev.

>>> Mělká pláž (přes Bažiny)

<<< Zlaťák (přes Baštu.)

S klidem jsem šel, neohlížel se a přemýšlel. Tekoucí voda se přenášela do stojaté, nepříjemně vonící, kterou jsem zrovna nejvíc nerad cítil. Když tu jsem uslyšel jakési divné pazvuky ve vodě. Jednalo se o zvuky mě neznámé. Jakési vrčení podobné zvuku čehosi, kdyby byl Sior člověk řekl by auto. Takto jsem byl zmaten a povšimnul si přerostlé ještěrky, která si to už hnala ke mně. Zapadnul jsem. Rychle se začínal předníma chytat kraje, vytrhával jsem se z vody jako kdyby mě již ta obluda držela. Měl jsem opravdový strach, posránek. Nezmohl jsem se na nic jak na větrný výr, kterým jsem se dostal zpět na nohy, rozeběhnul se a po slepu hnal pryč. Nic jsem neviděl, necítil. Šel jsem jednoduše pryč.

>>> Mangrovy

<<< Bašta

S klidem jsem porkačoval, nechtěl jsem se nyní už víc zastavovat jak před tím, ale vše se opět obrátilo. Měl jsem nejspíš nyní štěstí, že jsem prakticky neviděl. Pokračoval jsem k onomu zářivému čemusi, co pocházelo ze země. Žízeň mne volala, vlhký vzduch naznačoval, že jsem poblíž vody. Musel jsem okamžitě využít možnosti se napít. Pokračoval jsem, zatímco to něco vyzařovalo ze země ještě více jak před tím. zvolil jsem taktiku, zavřu oči. Uměl jsem chodit po částečné slepotě, proč bych jej nezvládnul po plné. Šel jsem dál a cítil, jak se mé tlapy začínají propadávat, jak mísí vodu. Dalo mi to tedy impulz se sklonit a začít pít, doplnit tekutiny a dát se dohromady. Bylo to třeba. Nedalo mi to, z jezírka vytékal jakýsi potůček, po kterém jsem se rozhodnul jít dál. Užíval jsem si chlad a s ním se klidně nesl dále.

>>> Bažiny (přes Baštu)

<<< Tichá zátoka (přes Bull Meadow)

Hnal jsem, kam, netuším. Chtěl jsem se projít a tak jsem šel. Zátoku, přes kterou jsem před tím prošel, už jsem navštívil před nějako tou dobou tak kolem. Byla hezká, klidná. Avšak louka, přes kterou jsem se hnal mi byla též známa od setkání s vlčicí - Tiarou. Neskutečně chytré a otravné stvoření, což je však jedno. Byl jsem rád, že jsem ji tenkrát potkal. Dala do mého života zkušenost, možnost se více rozmluvit pod jejím tlakem, který jsem ocenil. Nyní jsem cválal po další pláni, bylo jich tu hodně. Děsivé. Barevné spektrum celé louky bylo kouzelné, k nezaplacení. Hnal jsem dál a s chutí užíval té volnosti, kterou jsem měl... Netuším, ani jse. nějak netrpěl na to, že mám hlad. Celkem velký vtip. Žízeň byla spíše tou, co mě trápilo společně s horkem nejvíce.

>>> Zlaťák

<<< Pichl (přes Poušť.)

Pokračoval jsem z nepříjemného tepla, které se vystřídalo s příjemným chladem, který až řezal do mých tlap. Zranění byla zacelená, mohl jsem tak pokračovat dál. Fňukal jsem nad nimi jak vlče, bylo to po delší době co jsem byl zas ve službě. Trhač. Byla to jedna z mála věcí, které jsem si pamatoval, které jsem ještě z minulosti znal. Nyní bylo třeba jim dávat pravidelnou péči a hlavně být v drilu. Nekoukat na bolest, ale na chtíč a přání mého vnitřku. Vlčice mi dala co proto, cítil jsem z toho všeho příjemné šimrání uvnitř mě samotného. Nyní však má cesta pokračovala dál, nevěděl jsem kam, ale bylo to poblíž toho Zlatého lesa, kde jsem dal Tiaře najevo, že její ukecanost je víc než jen trochu nesnesitelná.

>>> Bašta (přes Bull Meadow.)

<<< Pityas (přes Jezero Smrti.)

Šel jsem mrtvým krokem dál, vnímal přibývající žár slunečních paprsků do mých zad. Tlapy opatrně sešlapovaly ze skalnatého terénu a já zas mířil kamsi k jezeru, které jsem již viděl. Bylo zvláštní svou atmosférou. Sám jsem se u něj již nezastavoval. S klidem jsem se zas dostal do nepříjemné situace. Píchavé rostliny se chytily mé huňaté srsti, šklebil jsem se a odporoval. Čím více jsem se nad tím čertil, tím více se srst lepila na neznámé, velké zelené rostliny s ostny. Bylo to něco jako ježek, jen kytka. Zavrčel jsem, trhnul sebou a vyrval si kus srsti na krku, otřepal se a následně přidal do kroku ženouc zas někam, nesnášel jsem tu slepotu. Každý den byl pro mne jiným, jinou náladou... Včerejší přemýšlení o sebepřijetí bylo už dávno pryč.

>>> Tichá zátoka (přes Poušť.)

<<< Jeskyně Glaciem (přes Ice World)

Byl jsem stále v příjemném štěstí, že jsem našel ten překrásný chlad. Bohužel. Štěstí je chvilkové v některých věcech. Vyprchá jako v poušti kapka vody, která se přemení na páru a ta vypluje na nebe, tohle bylo něco co jsem pozoroval jako mladý. Měl jsem občas o kolečko víc, tak jako mí příbuzní. Počkat, já mám snad příbuzné? Kdo ví. Vlk to vem. Inu, šel jsem se sníženou hlavou dál a bloudil očima po měnícím se sněhu na zeleň. V tomto hornatém místě jsem již byl, potkal zde plno zvláštních osobností. Poblíž bylo slané jezero, kde jsem tehdá potkal jednu z těch příjemných vlčic, byla pro mne pozitivní, nikoliv protivnou.

>>> Pichl (přes Jezero smrti)

<<< Ledové pláně

Přišel jsem do neznámého místa, udiven čímsi co kolem mne probíhalo jsem se zastavil. Hleděl kolem, ač jsem detaily místa neviděl. Bylo zde příjemné teplo, které procházelo i mým tělem. Měl jsem uvnitř sebe příjemný pocit, pocit štěstí, že jsem mohl objevit další skvost. Přejížděl jsem modrýma očima kolem, tiše vypouštěl výdechy ze své tlamy a nevinně zavrtěl svým ocáskem. Klidně jsem stál, nakonec po nějaké chvíli už zvednul zas sebe ze země a přemýšlel. Měl jsem potřebu jít dál, bylo zde příjemné teplo, ale já hledal chlad. Sám sebe. A proto jsem krásnou, nejspíš krásnou, jeskyni opustil. Lehce namodralá maličkost mi utkví na pár chvil v paměti, dokud na ni zas a znovu nezapomenu.

>>> Pityas (přes Ice World)

>>> Rozbitý sever

Pokračoval jsem mrazivou krajinou, ztrácel se v tom, co se zde dělo. Cítil jsem jak led projíždí mou srstí, jak se sníh udusává na mých tlapkách a zespod vznikají nepříjemné zmrazky. Nesnášel jsem to, ale nyní mě tohle těšilo. Nyní jsem se konečně cítil jako já. Excelsior. Velký vlk. Spokojeně jsem naklusal, přidal do tempa a povšimnul si vyvýšeného obrysu, jenž jsem bral za další horu. Možná se jednalo jen a pouze o nahromadělý sníh, který se kupil. Kdo ví. Byl jsem si však vědom toho, že to musím rozhodně vidět. Vtip. Hahhaa. Jsi už trapný, vlku. Pokračoval jsem dál a přemýšlel, o nač se bude jednat... Výsledkem jsem byl mile překvapen a s chutí zamířil dovnitř jeskyně. Bílý měl štěstí, vyhnul se jen tak tak silnému větru.

>>> Jeskyně Glaciem (přes Ice World)