Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Se svými modrými kukadly jsem se podíval na černou vlčici, pozvednul jsem s uchechtnutím obočí a následně jí s elegancí Siora opatrně dal květ za její ouškou, kdy jsem jen svou hlavu s opatrností odtáhnul a zadíval se do jejích travnatých očí. Pousmál jsem se, cítil jsem se s ní jinak, klidně a spokojeně.. Ani jsem netušil, co se se mnou děje, než jsem byl vyrušen štěbetáním ptactva kolem. „Květiny se k vám hodí, vypadáte skvěle.“ ozval jsem se tajemným chraplákem a zavrtěl nad tím ocáskem, tušil jsem, že bude třeba se nyní rozejít, pokud však dáma nechtěla v místě zůstat. „Ukázala byste mi nějaké zákoutí plné záhad? Musím začít pracovat na své fyzičce,“ utrousil jsem poznámku a napřímil se dominantně do plné velikosti, „chtěl bych znát více vlčic, jako jste vy, slečno. Dlouho jsem nepoznal moudrou vlčici.“ zalichotil jsem a následně nastavil kamennou tvář, otáčeje se pryč. Mířeje zas dále, co to jen bylo.. Neviděl jsem nic, mračna sebrala vše co mohla a já šel tak po úplné slepotě, co se děje?

Než jsem však odešel, zastavil mě ještě ten stejný hlas, nemohl jsem odmítnout a proto jej ještě obohatil a on mě pár slovy též.

>>> Mlžná džungle (přes Luku)


Nákup

Stav účtu

KŠM: 93||Rubíny: 1||Mince: 16

Převádím 1 rubín na 10kšm.

KŠM: 103||Rubíny: 0||Mince: 16

- Kupuji 7. tlapku do elementu.

Stav po nákupu

KŠM: 3 ||Rubíny: 0||Mince: 16

Schváleno

Vyhodnocení akce

V první řadě bych vám všem účastníkům chtěla poděkovat za účast a spravedlivé jednání. Nyní však na to nejhlavnější a to jsou odměny. Akce podle bodového ohodnocení týmů dopadla takto:

1. místo Cheshires teaparty (100b.)
2. místo Pusinky (76b.)
3. místo Cotton Candies (52b.)

Vaše odměny za umístění:

1. tým – 75 kšm, 3 tlapky a 3 mince
2. tým – 50 kšm, 2 tlapky a 2 mince.
3. tým – 25 kšm, 1 tlapka a 1 mince.

Avšak, jelikož si myslím, že jste se snažili všichni více než dost.. Máme zde odměny na styl postované a tedy tabulku. Každý z vás si sečte body za jednotlivce + týmové hodnocení a z tohoto budete nakupovat. Znamená to tedy, že mám třeba 40 bodů z akce a 60 týmových tudíž= 40+60=100, takže mohu utrácet z tohoto. Snad to chápete a kdyby ne, pište.

Tabulky s hodnocením máte na discordu – Obrazy, tudíž se řiďte podle nich. Zde máte následovný výběr toho, co můžete za vaše body pořídit:

2 body - 1 kšm
20 bodů - 15 kšm
25 bodů - 1 tlapa
30 bodů - 30% bonus do Svatyně/30% sleva do Obchůdků/5 % do vlastností
35 bodů - 20 kšm
40 bodů - 40% bonus do Svatyně/30% sleva do Obchůdku/1 mince/10 % do vlastností/5 rubínů
50 bodů - 30 kšm/50% bonus/50% sleva/3 mince/15 % do vlastností/10 rubínů
60 bodů - 50 kšm/6 mincí/20 % do vlastností/4 tlapky
65 bodů - volný slot
70 bodů - 60 kšm/element (nutnost mít slot, případně lze na místě dokoupit za příslušnou částku)/25 % do vlastností
80 bodů - libovolná magie z obchůdku (nutnost mít slot, případně lze na místě dokoupit za příslušnou částku)



- Vše lze použít pouze na ten, který byl v akci.
- Odměny budou připsány až potom, co si zapíšete akci. Čas na zapsání máte do 9.8.2020 v Tiché zátoce. Pokud někdo z vás má zaseklou postavu, napište Zí a ona vám charakter uvolní. Zápisy budu kontrolovat.

Dostal jsem se k jezeru, kde se objevil jakýsi šedý vlk. Nezaznamenal jsem pomalu ani to, co se mezi námi stalo, ale tušil jsem, že mi něco prodal. Podle všeho magii ledu s trochou rýpnutím do mého ledového obličeje. Podíval jsem se následně na černou vlčici a rozhlédnul se kolem.. Přemýšleje, čím bych udělal radost její maličkosti. Netrvalo dlouho a už jsem cupital s květinou v tlamě k ní.. Byl to zatoulaný leknín, který vyzařoval krásou, tak jako ona vlčice, které jsem dal o sobě znát, jaký idiot jsem. Sklonil jsem se přední tlapou a rádoby se jí uklonil, držíc překrásnou rostlinu v tlamě. „Pro vás, Shine.“ špitl jsem k ní, hledíc svými modrými očky se zlatavými kousky na ní, pousmál jsem se a doufal, že jí udělám konečně radost.. Nezaměnitelnou radost. Přál jsem si vlčici vidět, přál jsem si ji poznat víc, a vím, že náš prvotní začátek byl velmi zlý. Proto jsem nevinně stáhnul uši a mrknul, až jsem usedl před ní a čekal, jak na leknín zareaguje.

Cestou přes louku jsem šel prostě dál až došel k místu, kde voda byla zas. Cítil jsem onu vlčici za sebou, proto jsem se nakonec usadil a nastražil uši. „Hm.. Každý se spíš ptá jakoby se neuměl bavit jinak, ač.. sám toho zrovna nemám důvod moc namluvit.“ řekl jsem k vlčici a ve finále k ní poslal jemný vánek. Využíval jsem svůj element často avšak málo. Tudíž jsem uměl šetřit energii. Chtěl jsem ji rozesmát, ač jsem se choval jako exot.. prostě divnej. Nakonec jsem pozvednul hlavu a zaculil se k ní. „Stejně.. vlci ve zdejších krajinách neznají žádné normální chování.. Byla tu jediná vlče, která se zatím chovala normálně, a pak ty.“ řekl zcela klidně a posnažil se jí polichotit, vlčice si to zasloužily, minimálně ona ano už jen za to, co za trpělivost měla se mnou.



Nákup

KŠM: 183||Rubíny: 7||Mince: 19

Měním 7 rubínů na 70kšm a 3 mince na 120kšm

KŠM: 373||Rubíny: 0||Mince: 16

- Změna vzhledu. (40kšm)
- Magie led. (180kšm)
- 2. a 3. tlapku do magie ledu. (110kšm)

180+40+110=330

Stav po nákupu

KŠM: 43||Rubíny: 0||Mince: 16

Konec nákupu

Schváleno

Ušklíbnul jsem se, neocenila to a já si nemohl dovolit pokračovat. Už nyní to bylo dost nezdvořilé vůči dámě. Zvedl jsem tedy hlavu a stáhnul uši k hlavě. „Říkám, že nechci vypadat jako exot, ale prostě vidím, že tam máte něco zeleného.. Nevím přesně, co to je, ale vidím to tam.. Určitě jste nádherná, ale.. Asi budu už mlčet, že?“ řekl jsem k vlčici, zatímco jsem měl sklopenou hlavu u země. Kňournul jsem, dlouze. Nechtěl jsem vypadat jako hulvát, ale tušil jsem, že spíš vypadám jako hovado. Nakonec jsem zvedl hlavu a rozhlédnul se kolem. „Omlouvám se..“ řekl jsem s polknutím a vyskočil z vody na břeh. „Asi jsem vás nadměrně urazil,“ dodal jsem nejistě a nakonec už se jen se sklopenou hlavou rozešel z lesa ven. Ty starý idiote.

>>> Křišťálové jezírko (přes Luku)

Přihlašuji: Excelsior
Frakce: Společenstvo Chaosu
Čas: Nejspíš od srpna budu moct.
Rival: Vyrovnaného soupeře vlky nikoliv vlčice, ne Hranina. :D

Koukal jsem do místa, kde voda byla. Cítil jsem se nyní divně, houpala se ve mě nálada, a tak jsem si netroufl víc zatím říct, vlčici jsem nechal být.. Jakoby se ve mě budilo to, co jsem kdysi měl s tou jedinou, byl jsem k ní doslova jako pes.. Nemohl jsem si nakonec odpustit a skočil do vody za ní, kdy jsem se nenápadným, klidným krokem blížil k ní. „Mám rád chlad.“ řekl jsem jen tak klidně a už měl svěšenou hlavu naproti ní, sledoval jsem její špinavé tlapy, ta špína i skrz vodu nešla z nich. Byl jsem slušnost sama o sobě, ale tohle mě prostě vytáčelo. Rozhodl jsem se jí to očistit, byl to zcela normální proces. Proto jsem se přikrčil na předních a začal jí tlapy omývat svým jazykem. „Jsem pro vás nyní nejspíš exot, ale mně opravdu trhá svědomí nechat dámu špinavou.“ řekl jsem k ní a pokračoval v procesu myčky.

Vlčici jsem věnoval krátký pohled, s klidným nesením těla jsem pokračoval po jejím boku dál, až jsme se dostali k tekoucí vodě, která zde byla. Musel jsem jen se spokojeným „chm“ jít blíže k hladině a napít se. Vlčici jsem se věnoval dál, až, když opět odpověděla otázkou.. uznal jsem, že je s ní těžké začít konverzaci. Sám jsem je nerad začínal, jelikož jsem o vlky nejevil tolik zájmu, ale u vlčic to vždy bylo zcela jiné. Spokojeně jsem proto jen máchl tlapou a trefil vodu, ušklíbl se a usadil.
„Pokud jsem vás vyrušil, mohu odejít a nechat vaši maličkost dále utápět se v tichu.. Další výslech? Jen to prosím ne.“ řekl jsem k ní, začínal jsem z tohoto být nevrlý. Každý se ptal, nikdo nebyl schopný se normálně bavit, jako kdybych zde měl tahat debilní zprávy všem. Nesnášel jsem otázky, které jsem měl zodpovědět.

Jméno, postavení: Excelsior, Sigma
Počet postů za celý předchozí měsíc: 29
Krátké shrnutí všech postů: Excelsior za měsíc potkal velkou část vlků, nejdelší čas strávil s Tiarou, která jej obeznámila o Zlaté smečce, následně vlk pokračoval napříč ostrovy dále, nyní se nachází se Shine, se kterou hodlá mít klidnou chvíli.
Bobříci: Tatér nebo tyran (http://mois-gris.tode.cz/index.php?p=zlaty-les)

10 KŠM za tyrana + 10KŠM a 5% do schopnosti lovu, ZAPSÁNO

Naslouchal jsem tomu, co nás doprovázelo nejvíce - ticho. Cítil jsem se zde poněkud sám, jakoby má společnost stála jen o klidné prohlížení si lesa, který jsem stejně neviděl. Musel jsem zamručet, když mi Shine odpověděla na to, co jsem chtěl slyšet. Olízl jsem si čumák, nakonec se podíval k nebi s ní a očima zabloudil k ní, díky bohu jsem ještě znal tyto základní pojmy.
Pokračovala a já jí naslouchal, sešli se rozhodně velmi hovorní vlci, což.. bylo poněkud smutné, že jsme oba uměli hovořit stejně, ale rozhodl jsem se, že zaujmu. Ta vlčice potřebovala péči vlka, a jak jsem ji tak vnímal, dlouho si ji nikdo nevšiml. Proto jsem jen tak nevinně drcl do ní čumákem. „Připadám si, že tu oba za chvíli pojdem, z toho rozhovoru.“ rýpl jsem do vlčice a podíval se po oku na ní, hodlaje pořádně vyprovokovat špinavou dámu.

Jako kdyby mi až nyní docházela spojitost s jednotlivými věcmi, nemohl jsem si odpustit své chování, po dnešním střetu s Tiarou, kdy jsem se nezachoval zrovna jako vlídný vlk, už jsem jen s opatrností pohlédl k zemi, tlapou přejel po hlíně a očima zamířil zpět k černé. „Rád vás též vidím, Shine.. pokud budete chtít, rád vám při procházce udělám společnost,“ pokývl jsem hlavou, „cestou bychom se mohli stavit u vody?“ otázal jsem se k ní, když jsem se klidným krokem rozešel dopředu. Zhluboka vydechl a nakonec pozvedl hlavu k nebi, čumák mu byl nejblíže, snažil jsem se tak zachytit vítr, na jarní, skoro letní počasí bylo celkem ošklivě, ale.. to jsem naopak spíše vítal.

Vlčice mi byla natočená zády o něco déle, pousmál jsem se nad tím, jak tak nejistě cinkala očima kolem mě.. Vydechl jsem, sklopil hlavu. „Zdravím,“ odpověděl jsem jí klidně, „očividně nejsem jediný, kdo zamrzl v čase?“ řekl jsem spíše řečnickou otázku a klidně se k vlčici rozešel. Opatrně jsem se usadil tak metr od ní, nechtěje narušit osobní prostor její maličkosti, vydechl jsem a olízl si čumák, tížilo mě svědomí, připadal jsem si trochu divně... v tom tichu, ač naslouchat letnímu vánku bylo více než jen krásné. Ale ta vlčice mě tentokrát zaujala víc. „Chci se vám omluvit za mé nepříjemné chování, jsem morous.“ řekl jsem k ní a pohlédl očima k ní.

<<< Temný les (přes Most)

Dorazil jsem sem, odkud jsem tenkrát odešel.. Zhluboka jsem vydechl a oči zavřel. Nechal jsem tu jako velmi neslušný vlk vlčici se špinavými tlapkami, neočistil jsem je. Pokračoval jsem chvíli dále, cítil jsem tu plno nových pachů, a mezi nimi i ten, který se mi něčím dostal do čumáku. Polkl jsem na sucho, pokračoval dál.. až začal jsem vnímat, jak zde sedí vlčice sama. Zvedl jsem pohled k ní, její černá srst s občasnou zelenou či zlatou, kterou jsem sotva viděl, musela vypadat nádherně, když ve vzduchu vála. Pohlédl jsem na chvíli k zemi, nakonec svou hlavu zvedl a svým elementem její maličkost jemně pohladil po hřbetě, co se to dělo s mým já?
Měl jsem zájem o to, se s ní zas bavit, proč? Na mé tváři byl ten tvrdý pohled dál.

<<< Zlatý les (cesta na 2. ostrov přes Tichou zátoku, Kvetoucí louku a pityas)

Dorazil jsem do míst, která temnotou zrála, cítil jsem se zde nyní jako doma, jako kdybych projevil něco, co jsem se dlouhou dobu snažil skrýt. Chtěl jsem na tohle zapomenout, konečně neoplývat myšlenkami na smrt těch, které jsem měl rád jen kvůli ženoucímu se šílenství mé hlavy.
Šel jsem unaveně dál, jako kdybych byl schopen sotva jít, jak jsem si nepřál její maličkosti ublížit, ale ublížil. Byl jsem jasný, neuměl jsem zkrátka projevit ani trochu citu, za což jsem měl chuť si občas prokousnout hrdlo, neuměl jsem žádnému stvoření věnovat upřímný úsměv, vždy to byly jen nucené náhražky.

>>> Les u mostu (přes Most)

Vlčice utekla, v mé hubě zůstala její srst, sklopil jsem hlavu, vytřepal ji ze sebe a s porozhlédnutím jsem se rozešel pryč. Její reakce.. byla pro mne jako když kapka kápne do ohně, nijaká. Šel jsem odtud pryč, cítil jsem, že potřebuji spíš na jih, jak na sever. Tentokrát mi počasí vyhovělo, kdo ví, kam se svým jihem zas dorazím.. Potřeboval jsem si odpočinout, někde nabrat energii a nejlépe být sám. Šel jsem svým klidným, houpavým krokem. Povzdechl jsem, když jsem nad naším střetnutím tak přemýšlel, nyní jsem teprve až cítil, co umím, pokračoval jsem dál.. Krmil jsem v sobě toho, kým jsem být nechtěl. Stvůrou.

>>> Temný les (cesta na 2. ostrov přes Tichou zátoku, kvetoucí louku a pityas.)