Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlastnost||Má tolik procent||Plná procenta||Kolik chybí
Síla || 61%(počítám s procenty získanými za Chaos bobříky) || 95% || 27%
Vytrvalost || 3% || 80% || 77%
Rychlost || 3% || 70% || 67%
Obratnost || 3% || 45% || 42%
Schopnost lovu|| 3% || 60% || 57%
270%

Využívám všech svých 20 mincí
20 x 8 = 160
a k tomu přičítám svůj 70% bonus tudíž 160:100 = 1.6 x 70 = 112%
takže k rozdělení po návštěvě svatyně budu mít 272 procent.

<--- Les u Mostu (Přes Mlžnou džungli)
Pod pojmem svatyně si představoval mnohem víc honosné věci než jeden starý zaflusaný chrám ve kterém navíc nikdo nebyl. Jak se zdálo, tak ho ten bleskový hlupák navedl a on se tak bude muset smířit s tím, že svou původní sílu zpět nedostane. Jenže to už se k němu jal přijít mistr celé této budovy. Ezra se na něj díval jako kdyby to byl snad nějaký další hlupák. "Čus, tobě to tu patří? Možná bych to tu vylepšil trochu. Přeci jen to působí opuštěně... a taky bych si rád zvedl své dovednosti na své původní standarty." S tím k němu bezeslov mistr natáhl packu. Platit? Čím sakra měl zaplatit tomuto vlkovi? Přesto mu dal více méně to jediné co mu zbylo a to leštivé mince. S těmi se zdál spokojený.

SÍLA

Zdál se s nimi natolik spokojený, že na chvilku zmizel. Ezra už chtěl nadávat, jak mizerný servis tu je. A přesto než stihl cokoliv říct cítil jak se do jeho hýždí zabodávají drápy a on vyjekl hlasem plným bolesti. "Ty pa***nte zku***nej" Podotkl bolestivě. Netušil že se do něj zaboří s takovou vervou. Snažil se ho ze sebe dostat. Snažil se mu ukázat, že on rozhodně není někdo s kým si je radno zahrávat. A on na rozdíl od Naxina byl trénovaný k tomu, aby poznal slabá místa na svém nepříteli. Jeden pohled na něj. Měl nechráněné momentálně břicho jak se mu vystavoval. Ezra toho využil a kopl ho do něj zadními běhy. Využil moment překvapení svého nepřítele a jako tank ho srazil k zemi. Zavrčel a cítil jak se mu sbíhají sliny na to, že by mu prokousl hrdlo. Jak moc by si to vychutnal jak by z něj odcházel život, ale on nemohl. Nemohl zabít někoho, koho celé ostrovy potřebují. Mistr právě tohohle využil a shodil ho ze sebe. Kroužili okolo sebe jako dva dravci. Jako dva bojovníci. Než se Ezra odhodlal vystartovat. Drápy mu sjel po obličeji než využil chvilkové slepoty a zase ho pod sebe srazil. Zakousl se do jeho krku. Vyhrál. Zlikvidoval svého nepřítele.

SCHOPNOST LOVU

Ach, jako kdyby netušil, že tato záhadná entita nemůže zemřít ani kdyby se snažil sebevíc. Místo toho se s ním zatočil svět a on skončil zase na novém místě. Houští stejně jako u Naxina. To si někdo myslel, že se v tomto vyzná? Chvilku trvalo než začal tedy čenichat u země. Ach, kořist. Myši. Něco, co se teda nedalo považovat za pořádné jídlo, ale lovit by se na tom mohl znovu naučit. Znovu se v lovu zdokonalit. Našel dokonce díru ze které chtěla vylézt myš, ale jakmile ho viděla, tak raději si to rozmyslela. Zavrčel a protočil očima. Neulehčovali mu to. Nikdy nevěřil, že by myši mohli být takto inteligentní, ale jak se zdálo, tak opak byl pravdou. Ezra se proto tedy rozhodl prozkoumat, kde všude mají úkryty rozložené. A jak se zdálo, nebylo jich málo. Pomocí větru začal zvedat kamínky a ty jejich výlezy jim zacpávat. Jeden po druhém. Následně když neměli kudy jinudy vylézt než tím jedním tak se schoval do roští. Sledoval ho pozorně. Vyčkával na moment než se myšky budou muset vydat na povrch. A pak. Vyrazil po nich. Pár se jich pokoušelo zase schovat do díry, ale tu jim obratně ucpal dalším kamenem. A pak se po nich vydal. Cvakal po nich. Naháněl je a užíval si toho, že se mu podařilo hlodavce přechytračit. Ale dlouho si výhru neužíval. Protože se jeho prostředí zase začalo měnit.

VYTRVALOST

Porost se změnil v úpatí hory. Chvilku mu to připadalo jako jeho rodné hory, než se to ustálilo. Bylo to někde na ostrovech. Jenže kde to bylo na ostrovech? Netušil. Ale rozhodně bude jeho úkonem se dostat až na vrchol, který takto ze země neviděl ani. "To bude chtít hodně vytrvalosti" Vydechl zoufale. Ach, tak to byla jeho další disciplína. Získat jí zpět. Svou vytrvalost. Pokynul hlavou a vydal se směrem k vrcholu. Nebylo to vůbec snadné. Nebylo to snadné jak se to celé mohlo zdát. Zamručel něco pro sebe. Kameny mu pod packami klouzali a on nevěděl jestli to zvládne. Jestli se skutečně až na vrchol dostane. Když se pod ním podlomil kus skály a on musel skočit na další kus. Měl pocit, že vyflusne vlastní plíce. Že tady v tento moment skončí. Vzpomněl si na tu vlčici, která se tu s ním prvně setkala. Jak se jen jmenovala. Vex? Ach, ano. Byla to Vex. Tak moc se jí chlubil jak silný byl. A teď by to vzdal na obyčejné hoře, kterou předtím vybíhal bez mrknutí oka? Nadechl se trhaně. Ne, nenechá to takto skončit. Znovu se rozešel. Drápy skřípěly o kameny. A přesto se nehodlal vzdávat. Snažil se, aby se dostal na vrchol co to stojí. Byl vyčerpaný. Ale nehodlal to vzdávat. A pak konečně viděl ten cíl na dosah. Odhodlaně zatl tesáky a jal se popoběhnout. Odraz za odrazem se dostával výš a výš. Až nakonec jeho packy stanuly na vrcholu. Hrdě zvedl hlavu a zavyl. Dokázal to.

RYCHLOST

Nepřekvapilo ho ani moc, když se setkal tváří v tvář s mistrem při další disciplíně. Nebo spíše tentokrát se jednalo rychlost. "Ah, myslel jsem si, že jsem tě zabil, mistře, ale tebe se asi nejde jen tak zbavit. Stejně jako cholery." Podotkl pobaveným hlasem Ezra. Cholera byla sice nemoc o které jen slyšel, ale už jen z toho povídání si dokázal odvodit jak otravná je. Mistr se ani nezdráhal mu odpovědět a rozběhl se. Ezra si odfrkl a protočil panenkami. Chce to takto? Má to mít. On se rozhodně nebude zdráhat s tím, aby mu ulevoval. Vyrazil za ním a sledoval jak mistr ladně dělá úhybku a vzdaluje se mu. Ezra se naštvaně pokusil změnit směr, ale rozbil si o ní čenich. Chvilku se sbíral ze země než se zase rozběhl. Ten mistr ho provokoval. Čas od času se zastavil, aby ho mohl zrzek dohnat, ale pak se zase s ladností od něj vzdálil jako kdyby to nic nebylo. Však on mu ukáže, až ho dožene. Jenže jak se zdálo, tak to bylo nemožné. Na místech, kde se měl vyhýbat stromům či mistr kličkoval se od něj vzdaloval sedmimílovými kroky. Na rovných úsecích mistra doháněl, ale s překážkami to zase tak lehké nebylo. Chvilku přemýšlel, že by to mohl vzdát, ale to se mu zase tak moc nelíbilo. Na to byl až moc soutěživý. A tak se do toho zakousl. Pokračoval dál. Soustředil se na to, aby mistra doháněl. Na to, že si může pomoci svým momentem. A pak... předběhl ho. Nechtěl tomu ani uvěřit. Předběhl ho a pokračoval. Až konečně dorazil k cíli. V moment co jej překročil se ocitl zase na začátku.

OBRATNOST

Podíval se na překážkovou dráhu, která se tu nacházela. Teď to měl překonat sám bez toho, aniž by mu někdo říkal, jak by to měl udělat.. Stejně jako u rychlosti, akorát, a to se budu opakovat, tu byl sám. Přeskočil další překážku s námahou. Musel se na ní vyškrábat a pak z ní až skočit. V rychlosti mu to tedy šlo lépe než v obratnosti. Byl to takový tank. Dokázal schytávat rány, ale uhýbat jim? Ani náhodou. U další překážky to bylo zase o trochu lepší. Dokonce když měl nějakou podplazit, tak už prostě neběžel skrz. Ale prostě to udělal. Podplazil jí a rychlost zvedání se taky zlepšila. Soustředil se na to, aby správně přeskakoval kořeny, kmeny, aby je podlézal s ladností. Spíše v tento moment je podjížděl. Ladně jako kdyby mu to jinak ani nešlo. Leč v obratnosti nebude nejlepší, tak... stále mohl potrénovat v rámci svých mezí. Konečně se blížila finální rovina, kde přeskok posledního příkopu znamenal dokončení celé dráhy. A po jeho přeskočení se zase objevil ve svatyni.

Podíval se na mistra a mírně kývl hlavou. "Děkuji moc, mistře." Poděkoval mu a s tím se vydal ven. Vstříc setkání s Naxinem.

--> Mlžná džungle

SCHVÁLENO

<-- Severní hory (Přes Luku)
Nebude mu hladit ego. Ach, jak ho za tu krátkou cestu stihl tak moc prokouknout? Nemohl tomu uvěřit. "No dobře, dobře... chápu to. Nechceš mít se mnou mít nic společného jako většina vlků. Ale co by." Nedělal si z toho těžkou hlavu a raději se zajímal o to, kde se ocitli. Byl to další les. Konečně nějaká změna po těch nekonečných pláních. Na to co se mu stalo udělal to typické zalapání po dechu, co kolikrát viděl u těch karmicky kladných vlků, kterými rozhodně on nebyl. "To je mi líto, Naxine, že se s tebou ten medvěd vypořádal... ale hele. Jizvy vždy byly cool a navíc máš super příběh, co pak můžeš vyprávět své rodině." Snažil se ho povzbudit a s tím se skoro zadusil slinou, když zmínil ta další slova. "Kde je to, že mi tam necháš a je ti to jedno? Haha. Ale jo. Ulovíme si něco spolu. Počítám s tím." Mrkl na něj Ezra. S tím se rozešel za ním stejně rychlým tempem. Svatyně byla nadosah.
--> Svatyně (Přes Mlžnou džungli)

<--- Nejvyšší hora (Přes Rokli a Ostříží zrak)
Zasmál se jeho slovům, která na něj vychrlil. Nepolkl tuhle jedovatou poznámku a to se mu na tom líbilo. Že se rozhodně nehodlal vzdávat jen tak. Že se nenechal popichovat jeho kyselou povahou. "Ale no tak. Lidé mi už říkali více originální urážky. Nemáš na to snad, slušňáku? Ale fajn. Dokud tam nedozatíme, tak vyhlašuji klid." Podotkl. Navíc byl vyšší jak samotný Naxin a nezraněný. Neměl jizvy jako on. On sice měl nějaké a nějaké i bude mít z toho, co se událo v posledních měsících, ale rozhodně nepřišel o oko, ocas a ani nekulhal. "Co se ti vůbec stalo, že jsi tak zjizvený? Naštval si někoho snad?" Zeptal se ho pobaveným hlasem. Jako kdyby si nedal pokoj s tím, aby bělavého vlka provokoval. I když ho lehce mohl kopnout svou magií. A to by se Ezrovi rozhodně nelíbilo.
---> Les u mostu (Přes Luku)

<--- Sněžné tesáky (Přes červenou louku)
To rozhodně nebylo příjemné, to co tu převáděl ten druhý vlk. Ale Ezra se mu nedivil. Nakrčil čenich a protočil očima. "Najednou se pánovi dovádí, když je silný s magií, ale rád bych ti připomněl, že já mám taky silnou magii a dokážu se proměnit rovněž." Bylo to jako poměřování délky přirození u mužů? Nejspíše ano. Ale to byl Naxin a Ezra. Bylo divu, že se tihle dva ještě vůbec bavili a nechtěli se sežrat. A pak se mu pochlubil tím, co vlastně ovládal za magii. "Nemyslím si, že to takto funguje, to bys byl pak neuvěřitelně silný bůh ostrovů a to mi tak nepřipadáš. Spíše jako někdo, kdo dostává až moc do tlamy." Snažil se ho Ezra provokovat? Ne. Spíše prostě takovou měl povahu. Takovou, že každému odpovídal to co měl na srdci. Tento vlk se mu skutečně nezdál kdo ví jak silný. "Jsem snad nějaká babča od vlčat, abych tě to naučil? Pf, máš štěstí že jsem jich pár zažil. Měsíc, dva a vymluví ti tvá milá rodina díru do hlavy. Nemáš za co." Odfrkl si Ezra a podíval se na prostředí ve kterém se nacházeli. Skutečně to tu bylo divné. Celé ostrovy se mu nelíbili.
---> Severní hory (Přes Rokli a Ostříží zrak)

Vyslechl si veškerá jeho slova, která měl žlutooký na srdci. A že jich teda skutečně nebylo málo. Jakou chuť se měl na něj utrhnout, že to není cvičená opice a nebude skákat tak jak on píská, jenže neměl na výběr. Musel to udělat jen aby se dostal na to místo, kam potřeboval. Povzdechl si tichým hlasem. "Jasně, jasně... nebudu tě zdržovat od tvé drahocenné rodiny svým loudáním. I když s těma jizvama a kulháním si myslím, že ten který nás bude zdržovat budeš ty. A jak to jako myslíš, že budu nahazovat zpět svoje srdce? Máš snad nějakou speciální magii o které mi nikdo neřekl? Sakra, asi bych si měl vést seznam, protože poslední dobou narážím jen na samé speciality." Zamručel naštvaně Ezra. Šlehl ocasem a jal se tedy druhého následovat. Když chtěl velet, tak ať mu to aspoň jde rychle. Potřebují být oba jinde. Tohle nebude kamarádství. Tohle spíše bude tolerance. U které bude jeden či druhý, nebo dokonce i oba, doufat, že se už nikdy neuvidí.
--> Nejvyšší hora (Přes červenou louku)

<--- Zlaťák (Přes Baštu a Zubří pláň)
A tak ho konečně dohnal. Byl zadýchaný. Skoro myslel, že ho na těch rozlehlých pláních ztratil, ale on tu na něj zatím takto čekal. Ezra se podíval na bleskového vlka a pokynul. "Zdravím." Dostal ze sebe a skoro si myslel, že vypustil duši. Musel se rozkašlat, aby svému hrdlu ulevil. A on tam zatím prostě jen seděl jako kdyby byli na výletu. "Jsem Ezra a všiml jsem si, že taky docela vylepšuješ své schopnosti... tak mě napadlo jestli nemáme stejný cíl cesty. Ta podivná svatyně o který každý mluvil a nikdo mi ještě neřekl, kde by se mohla nacházet. Docela by se mi hodilo to vědět." Podotkl a podíval se mu do očí. Respektive spíše oka. Byl jednooký a měl ho podivně zbarvený. Jako element co doposud neviděl. "Teda pokud tam nejdeš, tak tě nebudu víc otravovat... jen se mi zdálo fajn s tebou jít, když ani nevím kde to je." Zamluvil to hned obratně Ezra.

<--- Zubří pláň (Přes Baštu)
A tak se konečně dostal k tomu podivnému jezeru, které nikdy předtím neviděl. Chvilku si myslel, že to je něco zcela jiného, jak vzhled tohoto přírodního úkazu klamal, ale nakonec přeci jen zjistil že tomu tak nebylo a byla to vodní hladina. Wua si všiml rychle. Přicházel a viděl ho v dálce. Viděl jak si u něj nakupuje nějaký podivný vlk. Co měl naspěch.

NÁKUP:
STAV ÚČTU PŘED NÁKUPEM(počítáno s převody):
321|| 7|| 20
Převádím 7 rubínů na KŠM
nakupuji levely magie - 9. level - 120 KŠM, 10. level - 130 KŠM, 11. level (smečkový) - 140 KŠM -> Celkem cena 390 KŠM
ZŮSTATEK NA ÚČTU:
1|| 0|| 20

Schváleno

Sledoval jak si nakupoval podobně jako on chtěl sehnat levely do magie. Chtěl být taky snad silnější? Měli stejný cíl své cesty? Ha! To by mohlo být ještě zajímavé. Protože tento vlk se zdál jako naprosté zlatíčko, co se nechtělo do ničeho zapojit. Ezrovi se v hlavě začal střádat nápad na to, jak by se od něj cestou mohl naučit něco o jeho smečce či případně tom, jaké mají slabiny. Přišel k šedému vlkovi. "Zdravím, Wu, ano zase jsem tu. Dej mi nějaký levely do mojí magie, buď tak zlatej." S tím se oklepal a nechal si ze srsti vypadat onu požadovanou platbu. Naskládal mu to na pultík, polkl tekutinu a jal se pronásledovat onoho podivného vlka.
--> Sněžné tesáky (Přes Baštu a Zubří pláň)

<-- Kvetoucí louka (Skrz Tichou zátoku)
Ezra nečekal, že by ho někdo ani pronásledoval. Spíše si myslel, že se jich už dávno zbavil. Protože po tom boji a tím, co předtím každý zažil byli všichni tak moc vyčerpaní. Navíc by ho zavraždili během jeho kómatu. A nebo by jako poctiví čekali na to, až by se probral? Ne, v tomto světě nikdo nehrál poctivě a on se tak nechtěl ani zabývat myšlenkami na co by kdyby. Chtěl se dostat co nejrychleji dál od všech. Tak aby mohl s klidem vydechnout.
Ezra nakrčil čenich, když se ocitl na těch pláních. Tu nebylo moc kde se schovat, ale kořisti pro lov zde cítil dostatečně. Nejspíše tolik, že by se uživila celá jedna smečka. To ještě ani netušil, že byl tak blízko Artume, která jej spolu s otcem přijímala do Chaosu. Artume, co měla mladá vlčata se samotným alfou Zlaté. Ale to se později dozví. Na srazu své smečky.
--> Zlaťák (Přes Baštu)

<--- Nížina hojnosti
Sakra po tom boji musel být docela dost vyčerpaný, že odpadl na tak dlouho. Ezra zaskuhral a oklepal se. Nechal si prokřupnout krk a unaveně zaskuhral, když se zvedal ze země. Ani netušil jak se tam ocitl. Ale cítil se po tom souboji silnější. Byl za to rád, že se to nakonec stalo. A co, že jeho tělo mělo nějaké nové jizvy. Jizvy mu přeci jen přidávají šmrnc. To se Camiya bude mít, až se na něj pak zase bude dívat. Uchechtl se tomu a podíval se okolo sebe. Byl zase na tý pitomý louce, kde jí naposled viděl. Nebo to bylo na poušti? Už si nepamatoval. Přesto se vydal zase kulhavým krokem dál. Potřeboval zesílit ještě v magii. Potřeboval se zesílit ještě v dalších věcech, ale to nehodlal zatím nikomu říct.
--> Zubří pláň (Přes Tichou zátoku)

Keiji
Keiji se nevzdával a to Ezrovi nedávalo moc prostoru k tomu, aby se od něj dostal pryč. Byl vtíravý jak toulen a otravný jak svítiplyn. Tohle skutečně platilo na černého vlka. Kdyby Ezra neměl motivaci přežít v podobě krásné slečny, tak by nejspíše bojoval až do posledního dechu. Ukázal by mu, co je chaos zač, ale on si to pak u nich všech vykoupí tím, že přitáhne vlčata do smečky. Nebo vlče? Těžko říct. 'Cami... vydrž ještě chvilku... zbavím se tohohle otravnýho švába a budu s tebou.' Projelo mu hlavou a sebral veškerou sílu, co uvnitř něj byla. Pokusil se naposledy černého zasáhnout do očí, aby mu ublížil co nejvíce ve svůj prospěch. Nezdržoval se tím. Nemohl, jinak by toho zase využil černý. Zrzavý mu to nehodlal dát.
Keiji skutečně bojoval, on utíkal jako zbabělec. Přesto mu v prospěch byl záblesk. To byla jeho šance. Poslední. Přidal na svém tempu, vyhlédl si stromky, kde by mohl uniknout. Přesto nakonec změnil kurz svého počínání. Netušil, že to byla smečka z hor v tom zápalu adrenalinu. A přesto se jim vydal lézt přes písešek, skrz jejich hory. Směrem na Kvetoucí louku.

---> Kvetoucí louka (přes Hraniční pohoří)

Děkuji moc. Všechny penízky prosím na ty jenž si je zasloužili. U Etoile všechno do vytrvalosti
za hlasování prosím hodit na Etoile :D

Každý se tu rval. Sledoval vlky okolo něj a přemýšlel, jestli tohle má zapotřebí. On nikdy nebyl jen tak rvací typ pokud měl dost a momentálně měl plné brýle. Zrádce potrestali, kožich dostali vyprášený. Unaveně vydechl a jal se kulhat dál. Jenže to se na něj přiřítil Keiji. "Sakra, to tu jeden nemůže mít ani vteřinu klid? Nech mě ty černej bas***de." Zavrčel jen co se ho snažil paralyzovat a vytvořil okolo sebe z posledních sil větrný štít. Ezra momentálně mlel z posledního. Keiji byl tím hřebíčkem do rakve, který fakt nepotřeboval. Jal se od něj kulhat. Pryč. Dneska nezemře. Dneska už nemá ani sílu na to se rvát. V hlavě se mu objevil obraz Camiyi. Slíbil jí, že se zase setkají. Nadechl se a podíval se na protivníka. Zavrčel na něj a zacvakal na něj jen varovně. Mohl působit jako srab z Chaosu? Každej musel chápat, že Ezra byl docela dost zraněný. Dostávat se od Keijiho zatím co byl lovená zvěř bylo komické a pod jeho úroveň. Přesto se odhodlal k tomu, aby po něm sekl packou během svého kulhání pryč, když ho nenechával jít dál.

- Zraň Urana magií
- Zabij Urana

Ezra se skutečně hnal s jeho skupinou za Uranem. Který jak se zdálo, tak skutečně neměl síly na rozdávání. Ne, spíše naopak. Byl pomalý, zpomaloval stále více. Kamenům tedy nebylo zas tak těžké uhnout. Teda ovšem že jich pár dostal do boků hlavně, ale to už byla minimální bolest. Ezra se rozhodně nehodlal vzdávat. Nehodlal jen tak nechat ostatním zábavu a sám by si nic neužil. To rozhodně nebylo plánem. Všiml si možná na vteřinu zrzavé srsti Allavanté, která se na ně dívala. Ne, to se mu určitě zdálo. Ale i kdyby to byla pravda a on neměl vidiny, tak se chtěl předvést. Že není jen tak nějaký nováček a zaslouží si být členem společenstva.
Neváhal a vzal díky svojí magii rovněž menší kamínky, ty co po něm hodil silou, kterou v sobě našel. Chtěl mu magií ublížit. V moment, co měl problém s dalšími tak zrychlil a skočil po vlkovi. Pokusil se mu zahryznout do hrudníku, urvat kus masa. Zabít, zabít, zabít.

2/2
<--- Temný les

Pokračoval společně s Faustem směrem v před. Jeho vlastní rány jej bolely, ale rozhodně to nehodlal vzdávat. Nehodlal zklamat společenstvo. Možná by ho to... rozhodně by ho to stálo život. Neúspěch se nehodlal počítat. Šlehl ocasem a podíval se na zbytek skupiny. Nejspíše je to asi taky dokázalo vyčerpat. Slabá sněhová pokrývka křupala pod packami. V dálce uviděl rudou. Ovšem chvilku tomu ani nevěřil, ale byla tam skutečně krev. "Ach, tam je krev.... je tam nejspíše jeho krev." Upozornil na to zbytek skupinky. Nebo se o to aspoň pokusil. Možná si toho všimli i oni. Možná ne. Jeden nikdy nevěděl a upozornit na to slovy bylo to nejmenší. Možná ho ale za to Riveneth sežere. Nebo jak se jmenovala. Sakra, měl by si dát nějakou znalost členů smečky do hlavy. Přesto měl čenich u země a čekal, zdali něco nenasaje víc.

Děkuji moc, poprosil bych veškerá procenta do síly :D

Zapsáno