Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Děkuji za super akcičku!

Prosím o 50% slevu do obchůdku a speciální magii.
Tlapinky prosím na kšm. <3

Stáhnul uši k hlavě, když se hodlala odvážně vydat až k němu. Možná, že ta přezdívka jí patřila, ale vnímal, i on sám na sobě, že z její přítomnosti není vůbec nadšený. Možná naopak. Byl plný hněvu, jakoby tvář, kdysi otevřeného a klidného vlčete, zcela vyhasla a nahradil ji chlad, se kterým svou matku hodlal poznat. Bylo to způsobené částečně i ztrátou paměti, kdy zkrátka jeho úseky života zmizely, rozplynuly se a nyní tu stál někdo, kdo měl být jeho matkou. Většina to tedy tvrdila.
„Jestli hledáš někoho, kdo je dávno mrtvý, asi bys to měla rovnou vzdát.“ vyšlo poněkud hrubým tónem z jeho tlamy. Srst na hřbetu se začínala ježit a on sám vzpírat nad její přítomností. Nesnášel ji. Proč musela přijít? „Občas je lepší nevědět, než to vše pokazit. Kurážná.“ a když se začala starat do jeho trablí... na chvíli z něj vyšla ještě větší nejistotat.
Možná, že se v doposud zatemnělých očí zlobou, se probudil i on. Faust. Ten opravdový, který přestával vnímat smrt jako jediné řešení problémů, před kterými byl stále na útěku.
„Nemám problémy.“ odseknul jí a následně stáhnul opět uši, zavrtěl nad ní hlavou. „Nežiju.“

1. Faust
2. 2x (Ellie a pak Sior)
3. Květiny!

Ze zrvavého samce se stal někdo zcela jiný, někdo, kdo měl tmavě hnědý hřbet odstíny jeho nikdy nepoznaného otce, té bytosti, která se mu hnusila podobně jako jeho matka.
Tělo změnilo barvu srsti do béžové a tak částečně se změnil do zbarvení připomínající jak matku, tak otce. Oči byly stále šedé, vyhaslé. On sám se však cítil o něco lépe. Možná i silněji? Poděkoval šedému vlku pouze kývnutím a následně se porozhlédnul kolem, aby našel případné cizáky či součást jeho smečky, chaosu, ke kterým by se mohl přidat.
Byla však noc, viditelnost byla nižší a hnědý samec měl možnost začít o něco více splývat. Zároveň nyní mohl být méně nápadný, více zapadnout mezi ostatní vlky... Zároveň se stalo něco divného. Části jeho srsti měly podivné znaky, které neznal, ale připomínaly mu někoho.
Tu se však ozval hlas, který řekl jeho pravé jméno. Bez ostychu, odhodlaně a rovnou. Chvíli mu trvalo, než mu došlo o jaký tón a hlas šlo. Kurážná. projelo jeho hlavou poněkud pokřiveným tónem, kdy pociťoval nepříjemně hořlavý pocit uvnitř jeho tlamy. Byla to ona? To zjistil ve chvíli, kdy se ve své plné výšce otočil směrem za nadšeným tónem.
Věnoval jí však jen opovrhující pohled, bez života, bez naděje. Ayshi, jakožto jeho matka, mohla vnímat, že její syn měl nyní jiný pohled. Tento neviděla ani tehdy Na Vyhlídce, kde ji stihnul konfrontovat.
Bylo na něm něco jiného, cosi se v něm vařilo a už začínal připomínat někoho, kdo se jejímu tehdejšímu synu velmi vzdaloval.

→ Les u Mostu

Dorazil po dlouhé době k místu, které pro něj bylo už známým. Opatrně však našlapoval, sem tam se ohlížel k temnotě, která se rozprostírala za ním. Matka. Měl uvnitř sebe míchající se emoce, které zatím neuměl popsat. Stáhnul uši, lehce pokřivil čumák a zkusil zachytit pach samice a s tím zachytil pach někoho jiného, ke komu by se případně mohl přidat.
Pak ho však zaujal někdo jiný.
Starý známý cizinec, šedý vlk. Podíval se jeho směrem a začal chvíli přemýšlet. Uvnitř zrzavé hlavy se začínaly prolínat veškerá uvědomění. Ty chvíle, které na ostrovech zvládnul zatím prožít. Začínal se měnit. On sám uvnitř sebe vnímal, že se v něm samotném začalo cosi měnit. Byl si jistý tím, že se v něm změnilo víc než jen trochu a dnešek mu něco připomenul.
Možnost, kterou nyní měl, přišla jakoby mu ji osud postavil sám do cesty. Byl si tím tak trochu jistý. Chtěl se změnit a něco... něco mu říkalo, že by měl být částí po své matce. Hnědá srst a světlé tóny? Ty se do ni jistě hodit budou.
Rozhodl se taktéž i pro další krok své změny; dospět. Přijal fakt, že magické síly nebudou nejspíš jeho nejsilnější, ale... měl nyní možnost udělat krok vpřed. A tak se vydal směrem k vlku. N Á K U P
Stav inv. před nákupem (po převodu + kolo štěstí): Faust: 545|| 29|| 11· Oheň … do full 630 (1. slot)
· Země … 180 | do full 810 tj. 990 (2. slot)
· Voda … 180 | do full 810 tj. 990 (3. slot)
· Hradba … 200 a 5 rubínů | do full 810 tj. 1010 a 5r (4. slot)
· Iluze … 220 kšm a 5 rubínů | do full tj. 1030 a 5r (5. slot)
· Vzhled … 270
· Slot 1, 2 i 3 tj. 450 kšm Uplatním 80% slevu tj. 5470 - 4376 = 994 kšm a 10 rubínů
Platím: 11 mincí -> 440 kšm + 544 kšm + 10 kšm (1 rubín na kšm) = 994 kšm a 10 r Stav po nákupu: 1 kšm|| 18r|| 0

Schváleno

→ Temný les

Cesta jej zavedla až sem. Přes ten rozdivočelý most, který nedávno okupoval a dělal na něm neplechu s jeho drahým přítelem. Noirem. Kde asi byl? Jak se má? spousta otázek, které by Faust s největší radostí zodpověděl a mohl svému příteli opět dělat společnost.
Nyní se však dostal jen k nějakému pachu, který už tak trochu znal. Opovrhoval jím. Byla to opravdu ona? Možná... možná, že ji minul! Kurážná. Jistě. byla to určitě ona, což pro zrzavého mládence nebyl vůbec příjemný fakt či poznatek.
Nerad by ji potkal. Ne tady, ne teď. Podíval se proto kolem a se zrychlením kroku se protáhnul kolem druhého stromu, aby se vymanil z případné konverzace, kterou by sám jistě a dobrovolně nezačal. Všecičko se musí měnit. Teď.
Přidal do kroku a už už si vykročil směrem, kterým by ji teoreticky mohl ztratit.

→ Severní hory

Zrzavý se motal s nejvyšší ladností kolem stromů, které byly jedinou překážkou mezi ním a protivníkem, jehož pach a hlas si již dokázal vrýt do paměti. Příchozí souboj nebyl zkušební, ale opravdovým. Bylo to násobně děsivější. Tentokrát se nejednalo o přátelské škádlení, ale mohlo jít i o větší šrám jak jen některé viditelné na těle...
Faust však využil své mazanosti, kdy začal pachy kombinovat, sám se tak trochu motat kolem vícero kmenů a stopu začít kombinovat, až náhle... Vnímal možnost úniku. Tmavě hnědého vlka se dokázal zbavit. Následně se tedy, po obmotání kolem dalšího stromu, se vydal směrem k Nížině, kterou měl nutkání minimálně zkontrolovat či se alespoň trochu informovat.
Brzy to přišlo. Klidné srdce, tep. Pomalu zpomalujíc se následně ohlédnul po cizinci a brzy se vydal směrem k lesu u Mostu.

→ Les u Mostu

→ Nížina hojnosti Xanderos
Zrzavý měl možná výhodu. Byl výrazně rychlejší, jelikož byl stále víc atletické postavy než hnědý samec, který se za ním právě hnal. Musel vymyslet taktiku, nějak... nějak využít situace, aby dokázal hnědého znevýhodnit. V čem, v čem vynikám?! Byl přec rychlý, vytrvalý a obratný... To musel nyní umět využít. Xander by jej neměl umět dohnat, tudíž se Faust začal točit kolem stromů, které pro něj mohly být náročnějším slalomem. Stále tu byl zrzkův pach, který Faust neměl nyní možnost řešit. Pokusil se i využít toho, že by mohl jeho stopy začít kombinovat s cizími. Chtěl si na Xandera někde počkat, následně mu to vrátit. Začínal být však i vyčerpaný. Hon Urana, zrádce smečky, jej značně vyčerpal a zrzavý tak neměl příliš času.

Faustova tvář se křivila do šklebení. Cítil na sobě únavu, která ho začínala výrazně postihovat. Nebyl si upřímně tak trochu jist, zda je vhodný nápad nyní bojovat s někým, kdo viditelně věděl co dělat. Podíval se i svižně kolem, aby zjistil jaká je situace.
„Oči jsem nechával na tobě, dědo.“ odseknul vzteklým tónem a zavrtěl nad tím hlavou, z krku mu tekly lehce krev do kousanců, které tam hnědý samec nechal. Nechtěl se rozhodně dostat do problému, ale co mu zbývalo. „O něco vám evidentně jde,“ a hodil hlavou směrem k zrzavému okřídlenci, který se staral o jejich alfu.
Pak se však Xander začal hnát po zrzavém samci a Fausta nenapadlo nic lepšího než se svižně otočit a začít utíkat. Měl v plánu se s ním dostat do lesa, který až moc dobře znal na to, aby se zde ztratil. Svižně proto hnal pryč, pokud se však dostane do problému... bude muset jednat.

➙ Temný les

Xander
Zrzavý se úspěšně dostal do stehna, kterým hodlal projet co dokázal. Začínalo se v něm budit to něco, co mu zakrývalo jeho pravou podstatu. Ten někdo, kdo v něm dřímal. Rytíř? Byl to on? Ten hleděl z povzdálí, kdoví, jak by vlastně on reagoval na možnou situaci, která procházela tímto místem... Zrzek byl tedy skoro trefen tesáky, ale úspěšně se vyhnul, byl o něco hbitější než čokoládový samec, který byl i starší a následně se pokusil jej praštit svou hlavou do tlamy, čímž by mohl získat čas. Ať už se podařilo či nikoliv, Faust se následně vyhoupla na všechny čtyři. Využíval sílu, se kterou se držel zatím na nohou a hodlal se na vteřiny vzdálit od hnědého samce, ten se však rozhodně nechtěl vzdát.
„O co vám jde dědku?“ a vyplivnul krev na zem, zatímco se stále ježil a vyčkával na možný útok, který mohl přijít, „vypadáš zkušeně... bráníš támhleto?“ a trhnul hlavou směrem k zrzavému okřídlenci, který se řítil na alfu. „To se docela divim-,“ a tu se zazubil, stáhnul uši a nejistě ustoupil i dozadu, nechtěl se dál rvát a ani vzdát.
„Hm?“

Xander
Rána přišla nečekaně. Xander do Fausta naběhl plnou silou. Rezavý na tento úder nestačil reagovat a brzy byl na zemi. Museli tak skončit minimálně spolu či blízko sebe. Adrenalin však nevyčkával. Zúčastnil se boje, ze kterého hodlal utéct a osud jej vytrestal. Začal cenit zuby, stahujíc uši vyhledával první vhodné místo kam by dokázal, ač cítil velkou bolest po nárazu, dát první rány.
Čokoládový útočník určitě hodlal sázet další útoky? A Faust hodlal vytáhnout poslední síly, které by dokázaly ubránit jeho život. Začal tedy zarývat drápy do hnědého samce, tesáky chňapat o snaze se kamkoliv trefit a pakliže nějaké místo poblíž hlavy trefil, rozhodně jej nehodlal jen tak pustit.
Zrzavý byl stále na zemi. Příchozí byl rozhodně větším soupeřem než Noir, který nemusel být tolik zkušený, ale tento? Tento vlk rozhodně tušil oč půjde a co bude dělat. Zrzek se proto snažil i svižně dostat na všechny čtyři a získat nad samcem „nadvládu“.

Uranův život byl u konce. Skupina pracovala hezky. Jejich sehranost nakonec vlka uhnala a on zůstal jen v krvi. Rozervaný, bez zbytečný částí, které by tu nyní mohly ležet.
Zrzavý se odtáhnul. Byl unavený, měl nyní o něco méně energie, a tak začínal cítit, že by si nejspíš odpočinul a nabral sil... Objevila se však Usměvavá, na kterou zareagoval jen pohledem a vyslechnul její slova, která však byla brzy vyrušena čímsi. Opeřený vlk, který jakoby spadnul z nebe. Uskočil, instinktivně a následně se podíval kolem. Z pouhé pláně se nyní začalo stávat bojiště, na kterém by mohli padnou vojáci.
Rozhlédnul se kolem. S tím rezavým dorazila i další smršť vlků, které dost možná někdy už potkal. Ohlédnul se a pokusil najít případné východisko. Tak trochu chtěl z bojiště uniknout, neměl nyní síly, ale zas měl pomoc smečce. Ohlédnul se kolem a viděl první útoky od příchozích. Tmavý vlk s šedým hřbetem, ocasem (Keiji) už trhal součást smečky. Ezru. Tomu to Faust i trochu přál, ale to nebylo nyní to podstatné. Pakliže přišel nějaký útok, pokusil se mu vyhnout, ale nyní se zatím jen snažil nenápadně dostat z bitevního pole pryč.

- Zraň Urana magií
- Zabij Urana Pokračoval po stopě Urana, který musel být někde poblíž. Stopa byla silnější a silnější, což se zrzavému začínalo líbit a hodlal se zúčastnit umlčení zrádce, čímž by případně alfám chaoským mohl být o něco cennějším členem. Tak jako ti, kteří zde byli s ním.
Začínalo pravé nahánění, adrenalin stoupal. Faust se ohlédnul po skupince a začal chytat druhý dech. Cosi se probíralo. Ta nová, neobjevená stránka zrzavého vlka, kterou začínal v poslední době objevovat. Bylo to cosi, co uvnitř Fausta bylo nahromaděné a vycházelo ven. Nic hezkého a pozitivního to rozhodně nebylo, ale... kdo to mohl soudit?
Brzy viděl Urana, který začínal přidávat do kroku, sám Faust začínal využívat svých schopností a i skrz bolení, která byla způsobena v předchozí potyčce, hodlal vlku zarýt tesáky do krku. Tu se však ukázalo jakési kamení, prach, částice... to vše letělo proti nim a jelikož nezbývalo nic, vyhnul se. Už nebylo na co čekat...
„Ukončíme to ksichte,“ špitnul si pro sebe a přidal do kroku, zatímco se vší silou pokusil zažehnout malý plamínek před utíkajícím Uranem. Následně, když začínal mít pocit, že Urana dohání, nevyčkával ani chvíli a pokusil se samce srazit k zemi, aby ostatním získal přístup. A pokud se zrzavý vlk trefil, vykonával poslední činnost společně s ostatními, hodlal ho roztrhat.

2/2?
→ Temný les

Pokračoval vpřed, vyčkal na skupinu a následně už se hnal po případných stopách, či něčem, co by skupina mohla najít. Byl si tak nějak jistý, že tento příběh, který Uran doposud psal, skončí brzy krví. Nechtěl mu rozhodně dávat čas navíc, ale taky ho zajímalo: proč se to stalo? a nad touto myšlenkou se ušklíbnul. Sám se taktéž podíval směrem na nížinu, na kterou se aktuálně začínali přesouvat. Něco zde nehrálo a zároveň je mohlo zaujmout... Viděl jakési podivné světlo či něco, co zkrátka náhle zaujalo Faustovu pozornost, ale nechtěl příliš přehánět. Byl paranoidní?
Začal nad tím vším přemýšlet. Sníh v nížině byl poněkud nestálý a byla zde jen opravdu slabounká pokrývka, která však pod tlapami mohla křupat a rozhodně se někde mohla uchytit i krev, pakliže Uran nebyl už rovnou vidět? Rozhodl se nevyčkávat. Okamžitě vyklusal vpřed za případnými pachy či něčím, co by zkrátka připomínalo Urana, na kterého hodlal zaútočit.

Vystopuj Urana na Nižině hojnosti Byl mnohem podlejší než si mohl kdo říct. Jeden by řekl, že vlci to proti Uranovi budou v značné přesile mnohem lepší, ale... byl silný a odmítal se jim vzdát. Sám Faust vnímal, jak jeho fyzické síly nestačí na cizince, který excelentně ovládal veškeré magie. Byl proti němu i ostatním pozadu, a tak při útoku zkoušel Uranovi chytit co mohl. Naskytla se mu i příležitost na krk, ale zuby se ke krku v rychlosti nedokázal dostat, pokusil se však dostat alespoň k hrudníku. Nakonec jeho tělo leželo na zemi po odhození od cizého, který s Faustem neměl příliš práce přes svou sílu. Možná i chvíli, přes úder o zem, nevnímal a trvalo mu než se zvedne, ale to se semlela další smršť událostí a Uran byl ve vteřině pryč.
„Jak je tohle možný!“ zanadával si sám pro sebe, tlapou uhodil do země a podíval se kolem. Byla tu Uranova krev, která jim byla jedinou stopou, kterou mohli mít... Opatrně se začal zvedat a s ohlédnutím na své tělo zatím v návalu adrenalinu začínal ignorovat bolení, která se pod tímto hormonem skrývala. Museli ho najít a nepochyboval o tom, že v tomto hojném počtu by se jim to nepodařilo.
Přední tlapu si namočil v krvi, která zde v úkrytu byla a následně se vydal ven, aby ulevil i místnímu zvuku. Při vyčkávání na zbytek smečky se začal kolem úkrytu procházet a sledovat větvičky, případné stopy, které by vlkům mohli dát nějakou nápovědu. Zároveň i přičichnul sem tam k tlapě, na které měl otřenou Uranovu krev, zda nechytí možnou stopu.

→ Nížina hojnosti