Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Netušil, kde se veškerá ta síla v Uranovi vzala... Měl opravdovou spoustu síly, která až Faustovi připadala nereálná. Přežil úder bleskem, teda, teoreticky to úder byl? No a nyní zažíval další podivnou situaci, která ho musela naučit... přec musel najít cestu, jak uškodit magickému stvoření, které se právě před nimi nacházelo. Byl to zrádce. Zrzavý měl nyní dost práce s vodou, která jej smetla a přišpendlila ke stěně... ostatní měli zas jiné problémy a Faust neměl zrovna moc nápadů, jak se dostat pryč z úkrytu a už vůbec neměl návrh, jak dostat Urana ven... Mohli spojit síly, ale co magie dokáží, pakliže je vlci začnou kombinovat?
Přestal brzy otálet a jelikož Uran byl takřka nedotčený, rozhodl se být návnada a zabavit ho. Neměl šanci. Zrzek byl sic magií neschopný, ale v boji začínal vynikat! Rozhodl se, i přes vnímající bolest, jít proti Uranovi sám. Pouze tlamou, drápy a co mu narostlo. Jeho útok hodlal využít, pokusil se získat co nejvíce času pro ostatní a s drápy vpřed se začal drát po samci, pakliže mu hodlal Uran vrátit útok jinak, pokusil se vyhnout a následně mu zuby šel po krku, tlamě... čemukoliv co by mohl trefit a mohl získat ostatním trochu času. Ať už byl útok úspěšný či nikoliv, stál Fausta hodně energie, síly a obratnosti. Začínal na sobě znát, že tělo nedostane až takový výkon a bude nutné, aby skupina vlků zafungovala jako tým. On se tedy zachoval spíše jako sólista, ale chtěl jim získat čas.

- Napadni Urana a vyžeň ho ze skrýše
- Zkus s Uranem promluvit
Přikývnul na slova zrzavého a následně i na Callida. Museli dovnitř. Cizák musel mít už tak dost práce s vlčicemi, ty byly silné. Faust se dostal do úkrytu jako druhý, chtěl bránit alespoň Callida. Nováčka, který se taktéž ukázal při aréně. Hodlal se případně postavit všechnou silou cizinci, který byl před ním... Brzy se s vlkem dostali do kontaktu a ten na ně neváhal a zaútočil. „Máš zapotřebí bojovat s těmi, co ti dokáží pomoc?“ pokusil se nastavit jinou vlnu konverzace. Moc dobře věděl, co měl udělat a jak tento příběh měl skončit, ale... mohl cizince zkusit alespoň obehrát aby se jim dostalo alespoň trochu menšího ublížení. Sám dostal kamením, bolelo to, ale nebylo to nic, co by flekatý nedokázal přežít. „Je nás tu víc, moc sám dobře víš kolik... nechceš se spíš zkusit dohodnout?“ zachraptěl k vlku a začal si jej prohlížet. Zároveň očima zajížděl i do ostatních končin úkrytu, aby získal čas vlčicím, které mohly třeba proběhnout, pakliže se Uran nyní soustředil na trojici samců. Místo nebylo příliš strategické, pokud byl tak silný, dokázal by je vyhnat ohněm ven... Faust bohužel neovládal elementy, a tak se zatím zkoušel hrát přes to, co uměl ovládat. „Proč si to udělal?“ zeptal se a následně začal zkoušet vyvolat slabý plamínek pod jeho tlapami.

- ... nebo Najdi Tajný průchod Zrzavý se držel s Callidem, který spíš přitakal k jeho slovům. Kývnul na ně a následně začal hledat velice poctivě. Používal čumák, případně si dával pozor i na zem, zda se nebude v určitých místech nějak měnit, aby si případně povšimnul skrytého vlezu. Magií pomoc nemohl, nadaný nebyl. Našel si tedy možnost jak se zapojit a zároveň být užitečný... Chvíli to trvalo, když pokračoval kamsi vpřed a nakonec zaslechnul i jakési šlehy. Musí to jít prolomit, když přes to hází koule. zvednul tím směrem i hlavu a nakonec se zastavil u místa, které by teoreticky mohlo být klíčovým. „Můžeme ho tam uvěznit, vypálit a nebo tam vlezem,“ špitnul ke Callidovi, na kterého se i chvíli díval a následně se pokusil odkrýt místo, které našel. Co mohl vidět? „Skočit tam je trochu sebevražda.“ konstatoval vlk k němu a následně se podíval kolem, zda se k nim něco či někdo další neblíží. Mohl mít spojence, mohla to být jen hra, aby chytil pozornost skupiny. Snažil se zkrátka být týmový, ikdyž mu někteří nebyli příliš sympatičtí... stále to byla smečka.

- Najdi kreativní cestu jak zkusit prolomit bariéru
- Prolom bariéru nebo Najdi Tajný průchod Držel se skupiny, která byla v některých směrech více kreativní a v jiných méně... Musel uznat, že šedá to s ohněm fakt uměla a její nápad o vypálení byl chytrý. Tohle máš umět taky, troubo! zavrčel na sebe Faust, když viděl, jak to umí ovládat šedá vlčice... Proč to neumím-! ale nebylo teď nutností řešit osobní problémy. Zrzavého nováčka nechtěl komentovat, jelikož bylo faktem, že zde bylo něco podstatnějšího na řešení. A když Faust zaslechnul slova Callida, otočil se k němu. „Zkusíme se podívat kolem?“ špitnul, měl jasný cíl - chtěl najít případnou skulinu, která by mu mohla ukázat vchod.
Vzniklá bariéra se zdála Faustovi podivnám, jelikož nebyl znalý magií tak moc, nevěřil jí a odmítal ji jakkoliv zkoušet vlastním tělem. Pokusil se tedy, alespoň o něco maličkého, a to... zkusit oheň. Pokusil se vytvořit velice slabý oheň či zkrátka plamínek, kterým by ji zahřál... a jelikož oheň nebyl jeho slabší stránkou, pokusil se pohledem začít hledat nějaké stopy o možné skulině; praskliny, stopy vedoucí jinam...

Faust je pro možnost -> prozkoumat houští
· Naplánuj akci
·Najdi kreativní cestu jak zkusit prolomit bariéru (nejsem si jistá, zda je možnost ho zvolit, kdyžtak smažu) → Temný les
Všichni se do plánování hrnuli. Některé nápady mu byly cizí, jiné méně. Šedýma očima se podíval směrem k zrzavému (Ezra), který jej chtěl dát jako návnadu. „Tvoje držka je tu nejmíň známá, tak bys měl starším udělat tu radost a ukázat se, jakožto nováček.“ vyprsknul k němu. Samozřejmě, že to mohl vzít i trochu dospěleji, ale... na to nyní neměl čas. Byl příliš důležitý, chtěl vyniknout a ukázat se před Yefreim, kterého před nějakou chvílí uklidili k podivnému úkrytu a měl být v bezpečí.. Zrzavý se následně vydal směrem, kam jej intuice táhnula a hodlal se držel vpřed, aby případného cizince mohl ošálit svým šikovným, bojovým uměním. „Buď se můžeme rozdělit nebo zkusit spojit síly a toho bídáka najít... Jak říkala,“ a podíval se směrem na Riveneth,„ty stopy tu dlouho nebudou... můžeme ho obklíčit... pokud je zraněnej, dáme mu menší možnost úniku, a taky... ten keř... “ zamručel, když se na podivnou věc zadíval. „Vykouříme ho?“ špitnul do davu, když se zrzavýma očima podíval po skupině. Nechtěl být netýmový hráč. Uměl se přizpůsobit a přijmul by i případné návrhy ostatních. Většina z vlků pro něj byla tak trochu cizí, aspoň je pozná.

- Najdi byliny, které pomohou s léčením (nebo je vyvolej, pomoz rozkousat, etc.)
- Odtáhni Yefreie do úkrytu poblíž Zavrtěl nad bezhlavým jednáním rohaté hlavou. Nápad skvělý, ale ty rány pořád vypadaly naprosto příšerně a rozhodně to ošetření nemohlo stačit. Zrzavý se proto rozhodl porozhlédnout kolem, aby vlka zvládl ošetřit lepší rostlinou, než je pouhý Trychtýřek. Vzdálil se tedy od skupiny, která zde nyní stála a hledajíc u země, jelikož počasí ještě hrálo do karet, se snažil najít vhodnou bylinu - plazivec. To měla být záchrana a lepší pomoc jak od Trychtýřku, který uměl převážně zahřívat. Se nezdáš zrzoune, prolétlo mu hlavou a otočil se směrem k Rytířovi, který se, když byli kousek od skupiny, zrzavému vlku ozval a on se na něj otočil s úšklebkem.
Netrvalo dlouho a plazivec, jakožto plevel, dokázal zrzavý vlk najít. Rozhodně nečekal, utrhnul a šel. Cestou si očima zvládnul povšimnout i místa, kam by vlka mohli ukrýt.. To by mohlo stačit. Zatímco v tlamě držel plazivec, přemýšlel... Rostlinka nebyla veliká, ale na ošetření vlka to stačilo. Pokračoval tedy zpět a zatímco se blížil, rozkousával rostlinu a následně dorazil k Yefreimu. „Dám ti to na to... zatažené, lépe se ti to následně zatáhne a zahojí.“ a začal na rány dávat rozžvýkaný plazivec. „Cestou jsem viděl místo, kde bys mohl počkat. Zatím najdeme toho zmetka a pak se pro tebe vrátíme.“ podíval se na tmavého a když byl u konce, rozhodl se opatrně chytit jednu jeho nohu, aby jej mohl odtáhnout, podíval se zároveň i na ostatní, jestli budou ochotní pomoc, nerad by mu ublížil a pakliže se někdo přidal, rozhodl se jej začít táhnout k místu.

→ Temný les

- Najdi Yefreie a poskytni mu první pomoc (ošetření zranění) 1/2
- Najdi byliny, které pomohou s léčením (nebo je vyvolej, pomoz rozkousat, etc.)1/2
Zastavil se u lesa, když vytí bylo silnější, vydal se směrem k němu. Bylo zřejmé, že tu je více vlků, kteří byli zřejmě součástí společenstva. Některé z nich zrzavý už spatřil, jiné naopak neznal vůbec. Nemohl se však v tuto chvíli pozastavovat nad tím, co ho čekalo.. poraněný samec, který byl součástí smečky. Byl zraněný. To vše zajistil někdo, kdo Faustovi byl možná cizí, ale nejspíš už nejen Faustovi, ale i ostatním. Uran. prošlo jméno jeho hlavou, zatímco se podíval po přítomných, kteří se sem dříve nebo později mohli dostat... prvně museli zajistit Yefreiho.. ten byl pro Fausta prioritou skrz to, že je součástí společenstva. „Prvně pomůžem tobě, umíte tu někdo... čarovat s tou zemí a vyvolat plazivec? Ten mu dokáže pomoc a zahojit rány... Je to taková kytka, zelená, která když se rozkouše a dá na rány, tak vám dá nezbytnou pomoc.“ podíval se po vlcích, kteří se v místě už mohli nacházet a následně se podíval na Yefreiho, který byl statečný a držel se jako správný chaosan, „jestli někdo z vás umíte vykouzlit tu kytku, rozžvýkám to a dám mu to na rány.“ pokusil se pomoc a zajistit nezbytně Yefreiho. Cizince doženou, toho si byl vědom... navíc jich tu byla spousta.

→ Křišťálové jezírko

Mířil zas zpět, tam, odkud před nějakou chvílí vlci dorazili. Měl nyní nutkání vyvětrání hlavy, ale... zaujalo ho vytí, podivný zvuk, který přišel s čímsi neznámým, co ho zkrátka v tom šeru zaujalo. Bylo to však až na druhé straně Mostu, ke kterému nyní blížil. Most zaujal jeho pozornost nejen nedávným hraním si s cizincem, který hodlal přejít a dvojice tak měla možnost jej z prken nechat sklouznout, avšak... neučinili tak. Byla to zábava. chaotickým tónem v sobě prodral tu upřímnost, která se skrývala za tím vším, co zatím dokázal pravidelně skrývat, zakopávat pod hlinitý povrch, který jej snadněji rozkládal. Vše to trvalo a pakliže kdokoliv chtěl, dokázal truhly zrzavého naleznout bez větší námahy, která by ho mohla tohle vše stát, a tak nakonec... se před cestou do šera zastavil.

→ Podzemní doupě

Pokračoval z úkrytu ven. Hlavu snesl pod lopatky, jemně si při jejím snížení podrbal náprsenku a následně se vydal houpavým krokem vpřed a ven. Oči tmavé, možná na pohled tmavší než kdy dříve... Cosi se v zrzavé hlavě začínalo oprašovat a zrzavý vlk jednotlivé pocity neuměl zazdít. Byl takový... byl jiný a on to o sobě moc dobře věděl. Pocity skrývající k Merlin, ta, kterou kdysi potkal a sám tušil, že láska k ní byla jen hloupým a klopýtavým krokem, který ve své minulosti udělal... Měl v sobě jiné emoce, které ho dusily, ale s přítomností Noira? Bylo to jako hřejivé teplo jarních paprsků, které vás víská v zimní srsti, která začíná pomalu opadávat s příchozím teplem. Nesněží zmražená voda, ale odpadávající chlupy, které přestávají mít nezbytnou funkci... už jsou nepotřebné. To cítil Faust při pohledu na tmavého vlka - úlevu, klid, něhu... Spousta emocí a otázek, které zrzavý vlk zkoušel zpracovat, zatímco s klidem pokračoval zablácenou cestou k Mostu.

→ Les u Mostu

173 Byla to poměrně dlouhá doba, kterou Faust trávil v přestrojení za zrzavou lišku se specifickým zbarvením. Jedinečná příležitost, jak obelstít a zároveň na proradnou povahu upozornit. Ty ohnivé doteky, projíždějící trvale jeho srstí byly jedním z přirozených povahových rysů. Byl tak lstivý, pln vnitřního vzteku, který začínal umět přetvářet na úlevu v podobě ublížení cizím. „Taky bych spal... vyčerpalo mě to už poměrně hodně,“ přiznal slepě a důvěrně slabost Noirovi. Byl pro zrzavého vlka někým, koho byl po takové době ochoten považován někým blízkým. Zrzavý samec měl vůči tmavému vlku už i jiný vztah... emoce se v něm lily a on.. si něco uvědomoval. „Havran? Nepamatoval jsem si jméno... jestli to byl ten tmavý, okřídlený... toho jsem znal a byl fajn.“ podíval se směrem k Noirovi. „Hej Noire, napadlo mě...“ popotáhnul a podíval se do oka tmavého vlka, který byl jeho, aktuálně, blízkým vlkem, „co počkej... Kurážná.. jo tamta.. takže tam... tam jsem já?“ stáhnul uši, otočil se směrem k úkrytu a jakoby se opatrně přiblížil k místu, kde měl úkryt. Bylo to místo, které Faustovi připadalo i poměrně cizí... opatrně se k němu začal blížit. Snad jakoby zaujalo brzy jeho pozornost. Na chvíli se ve vchodu zastavil. Šedé oči začínaly procházet dovnitř a bylo pusto... cizí místo, které pro něj nemělo žádný bližší příběh, kterým by se rád zabýval. „Půjdu se projít,“ otočil hlavu k Noirovi a nakonec se k tmavému bratru přiblížil, očima se zastavil u jeho zeleného, které si detailně prohlédnul. Ta chvíle mohla být zvláštní, pro Noira možná i nepříjemná, „jsi pro mě víc, než jen bratr.“ suše vyslovil klepavým tónem, šeptal. Byla to důvěrná informace, kterou hodlal tmavému vlku říct... bylo to pro něj důležité. Moc důležité. „Asi to nikdy nebude tak jak bych si přál.“ šeptal dál, v šedých očích mohl černý vlk vidět pouhé pusto, které se v nich začínalo prolívat. Měnily se, Faust se měnil.
„Chtěl jsem ti něco říct, ale nerad bych přišel ve svojí hlavě i o tebe.“ a pokusil by se býval o tmavého vlka otřít, ale... zastavil se možná sám či ho Noir uzemnil, hlavu tak brzy otočil a bez dalších slov se vydal ven.

→ Křišťálové jezírko

172
× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt → Křištálové jezírko

Zrzavý pokračoval do úkrytu, který mu ukázal Noir. Hodlal se ujistit, že smečka bude v pořádku a budou mít možnost klidného pobytu v místě, které má poměrně nevýhodnou lokaci. „Nemoc… dlouhé spánky znám a nemám je rád. Je to něco, co neumím nějak přijmout… přichází s nimi i změny, které se začnou projevovat až časem. Jo a… pařáky si pamatuju, nepříjemné období, vždy se stalo něco, co je divný… už tu nebude snad žádný rok normální.“ postěžoval si taky. Ta vedra, deště… byly to atypické změny, které na ostrovy stále přicházely a Faust je odmítal přijmout. Bylo to něco, co se mu nelíbilo.
A zatímco se společně s Noirem bavili, jejich těla přenesli do úkrytu, který skrýval vodopád. Faust se tu cítil být jako poprvé, nic známého, co by v místě potkal.
„Tvůj bratr je vlastně kdo? Spolu jsme frajeři… vem si, kolik jsme toho za poslední dobu zvládli Noire. Můžem toho dokázat víc, když se vypracuju do toho, co bych rád byl. Hm?“ drcnul do něj hlavou a pak se podíval po úkrytu. Byl vlhký a jinak vypadal poměrně v pořádku. Voda odtud stále odcházela, ale rozhodně byl obyvatelný. „To vypadá v pohodě, co myslíš?“ natočil hlavu k Noirovi.

→ Les u Mostu

„To ani já sám nevím.“ odpověděl ihned na jeho otázku stejně stroze, jak ji Noir vypustil. Zároveň se k tomu už víc nechtěl vracet, a tak se zkrátka držel v tichosti, dokud ho jeho bratr nevyzval k mluvě. „Vzhledem k tomu, že tu začalo pršet s přicházející zimou... a lilo tu až tak jak nikdy, asi jo? Nějak neumím tomuhle místu věřit a to jsem se tu narodil. Asi teda... Chtěl bych tu někdy zažít pořádný dobrodružství. Vem si, že bych se dokázal dostat někam úplně jinam a pak se sem vrátit jako... jako totální frajer, kterej něco dokázal a mohl bych o tom pak vyprávět a byl hustej. Připadám si hrozně obyčejnej... vem si, teď mám sice oheň, ale co to znamená? Nedokážu nic udělat normálně bez tvý pomoci proti těm, co elementu vládnou od narození... nejsem slabej, ale nedokážu bojovat s magií.“ stěžoval si tak trochu, bylo znát, že mu to na srdíčku leželo už dlouho. Faust se začínal hodně měnit. Nebyl to už mladý vlk, který by neměl žádné zkušenosti... začínal je mít a rozhodně nebyl špatný. Sám si uvědomoval svou sílu, kterou však musel někdy projevit jinak. „Aha... tam jsem asi nikdy nebyl. Hah. Tak to omrknem.“

→ Podzemní úkryt (Svolení Noir)

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla → Temný les

Vždycky byl rozhodně ten, kdo Noira zachránil a rozhodně ten, kdo mu do života přinášel spoustu překvapení a zajímavých věcí, které by bez Fausta zkrátka neměl šanci zažít. Toho si byl zrzek vědom, a tak ho hodlal v jeho lži nechat. „Přesně tak, vždy jsem tě musel zachránit já... a beze mě by sis tyhle věci nezažil. Hlavně, už si velkej kluk, viď?“ rýpnul si do něj a prohlédnul nové zbarvení, které na sobě Noir s hrdostí mohl nosit. „Je to divný... voda takhle rychle stéká? Nebo?“ optal se Noira, jelikož si tím nebyl tak úplně jistý a zatímco se Noir zabavil s mrtvolou v Temném, Faust narazil na mrtvé tělo v lese až za Mostem. Byl si jist, že zde nemůže tělo nechat a jelikož neměl žádné zrovna velké magické schopnosti, rozhodl se tělo podhrabat a nechat zmizet pod povrchem. Chvíli to rozhodně trvalo, ale bylo brzy hotovo a mohli tak v klidu pokračovat dále k území smečky, tedy... místu, kde většina vlků bývala. „Má vůbec Chaos nějaký místo na spaní?“

→ Křišťálové jezírko

× Odhal následky potop
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
→ Hraniční pohoří

Vyslechnul si od tmavého poměrně dost nespokojených řečí, které mu Noir předával se smíchem. Chápal to, ale rýpnulo ho to. Chvíli jen pokračoval v tichosti, aby nebyl přehnaně agresivní v jeho odpovědi, a až když cítil, že je vhodná chvíle mu odpovědět, vyhodil na tvář též tak trochu úsměv. „Já? Já chráním tebe... tě chvíli nechám bez dozoru a sleduj co se s tebou děje! Úplně dobitej. Seš jak malej brácha Noire, prostě... pořád problémy.“ pokusil si z Noira udělat srandu a následně se rozhlížel kolem. Místa byla stále nacucaná vodou, která začínala kamsi mizet. On sám se tomu nechtěl zrovna věnovat; chování místních ostrovů mu bylo poměrně cizí a ikdyž se zde narodil, některé věci zkrátka nebyl schopný pobrat. „Koukej!“ upozornil na ležící tělo, které minuli a následně raději zmlknul. „Co se tobě vlastně vše stalo díky potopám? Já se porval, pak se topil... hrozně věcí, který se mi normálně nedějou.“

→ Les u Mostu (Most)

→ Prokleté jezero

Noir se mu tak trochu ztratil... ne že by ho nechtěl dohnat, ale už sám vnímal, že jde přes své limity. Bylo by asi i moudré se brzy dostat ke smečce, která... byla aktuálně roztroušena všude možně. Bylo však příjemné vědět, že Allavanté se nacházela poblíž. Zrzavý se hodlal držet už v klidném tempu a jakmile by počasí začalo ustávat... asi by se pomalu rozešel zpět k místům, kde mu bylo přirozené potkat členy jeho smečky. Noir byl kdesi... on sám si nebyl příliš jist kde. „Co zas děláááš?“ zamručel, když našel pobitého Noira, který se právě porval s kýmsi.. Faust se u souboje nenacházel a ani tak nějak neměl důvod. Šel pomalu, nevěděl o něm... když však viděl bratra poraněného, ihned se k němu rozklusal a zavrtěl nespokojeně hlavou. „Proč to děláš?“ drcnul do něj hlavou a podíval se kolem. Měli by se odtud dostat, pakliže to počasí... a tu viděl cosi na nebi. „Sleduj.“ tlapou jej jemně drknul a sledujíc nebe se na chvíli zastavil. Krásný. „Dej si na to něco a pojď. Vypadá to, že počasí nám to dovoluje.“

→ Temný les