Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla to pravda. Koupelí si už užili dost... a zároveň by nebylo úplně ideální přijít do zimy a mít už nudle u nosu. To si fakt zrovna nepřál a rozhodně nechtěl, aby jej potkaly nějaké následky chladného počasí. Byl přeci vlk! Silný a odvážný, kterého nudlička nemůže sundat. „Těch za těch několik dnů bylo...“ a na tváři vykouzlil typický křivý úsměv. Hlavu boříc do bílé srsti už sledoval jen Noira, kterému věřil. Po delší odmlce se najednou z tlamy zrzavého vlka dostala ta podivná slova. „Viděls tu jednu vlčici?“ nedocházelo mu, že jich potkali minimálně pět a každá vypadala jinak... hlavně ani netušil, zda si Noir uvědomoval tu jednu jedinou, kterou Faust viděl... Hnědka... Hm.. „Zas ten nechutnej plazivec, ale je fakt... že to vlkovi uleví.“ a hlavu nadzvedl, aby Noir mohl přímo k ráně.
„Už jsme našli dvě smečky... jednu cíleně a druhou... no. Myslim si, že dostanem jednou pěkně na prdel.“ uchechtnul se a šedýma očima mířil nahoru k nebesům, která sledoval. „Je to krásný.“ špitnul pro sebe. Měl uvnitř sebe i tu jemnou duši, něžnou, která se skrývala pod vším, co ji zatím chránilo před realitou. „Díky brácha,“ hlavu dal nakonec dolu a usmál se na Noira. Náseldně se vydal nahoru, zatímco se těšil už do jejich příjemného ukrytu!

→ Hraniční pohoří

× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami**
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
Allavanté dvojici informovala tak stroze. Chtěl jí pomoct, ale už v tu chvíli odcházeli, a tak o jejím případné hrozbě neměl ani tušení. Sám na sobě cítil únavu, a tak trochu se v něm emoce praly. Nyní však tušil, že by bylo moudré se dostat někam, kde nebude příliš očí a dostat se z ran, která si provedli v pohoří s tmavým vlkem. Zároveň zde nebylo příliš míst, která by případně zrzavého dokázala ukrýt. „Koukneš se mi na tohle?“ opatrně nadzvednul hlavu, kde měl kůži poraněnou od Keijiho, se kterým se setkali v horách, sám na sobě nedával moc znát, ale vnímal, jak tělo bojuje s čímsi, co bylo uvnitř toho. „Co myslíš... jak budou vypadat všichni po tý potopě? Zlámaný nohy, namoženiny či nějaký nemoce?“ ptal se Noira, zatímco se podíval kolem a následně se usadil o kousek dál od jezera, aby byl krytý před okolím. „Měli bysme jít do toho úkrytu... jestli tam zůstala ta srna.“

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci → Hraniční pohoří

Nesl se s klidem dolu z hor. Za poslední dobu se porval poměrně dost, a taky… už mu to začínalo vše připadat poměrně nekonečné. Voda, bitky. Stékající kapky po něm samotném mu připomínaly nynější situaci, která byla stále divoká a velmi nevyzpytatelná. Samotného ho to už začínalo unavovat.. S Noirem a možná bez ně pokračoval vpřed z hory dolu. Chtěl se zkusit alespoň projít, a dokonce narazil na Allavanté, usměvavou a její početnou rodinu, dorazil k ní a usmál se. „Allavanté!“ vyjekl k ní a následně se podíval k jejímu okolí. „Asi je to poznat, ale všude- všecičko je pod vodou. V kopcích jsou všechna možná stvoření, vlci... Našli jsme hranice.“ špital k ní a následně se protáhnul kolem. „Támhle v tý jeskyni... je srna.“ olíznul si čumák a podíval se po okolí. Pokud se kolem vlčice nacházel i někdo další, cizí, Faust tón hlasu volil dle toho, kolik známých tu měl. Rozhodně se nechtěl chlubit něčím, co by cizákům nemělo být známo. Slova tak mohla slyšet jen ona a on se následně rozhlédnul kolem, zatímco suše polknul a uvnitř sebe cítil podivný pocit, který mu přinášelo počasí. Zároveň se otočil za Noirem, zda už se blížil nebo ne. Kdo ví.

× Servi se s cizím vlkem 3/3 Nad hlavou zrzavého se zjevilo něco, co neměl ještě šanci vidět. Byly to vteřiny, se kterými Faust bojoval. Keiji byl možná znalejší magií, ale procentuální Faust stále dominoval. Jeho síla, vytrvalost a obratnost se spojovala a dávala k sobě potřebné kousky. On sám se následně rozhodl tmavého vlka vzít do vytvořeného útoku sebou. Svižně přiskočil k tmavému vlku, kterého se pokusil opět tesáky chytit, štít neignoroval, ale tušil, že ho Noir nenechá ve štychu. A následně, jakmile boj skončil jakkoliv, se s hrdostí vyrovnala ušklíbnul k dvojici, kdy se víceméně boje účastnil jenom Keiji... „Běž-,“ špitnul k němu, zatímco si tmavého vlka prohlédnul a následně se s o třepáním vydal pryč. Rozhodně měl šrámy a bolístky, ale zranění nebyla už tak vážná jako předtím, když se setkal s tím bleskovým jedincem, který mu dal pořádnou školu... nyní bylo na čase se vydat vpřed. Území bylo naštěstí dostatečně veliké, a tak se zrzavý mohl nést dál.
→ Prokleté jezero

× Servi se s cizím vlkem 2/3 Faust se držel. Vzhledem k šedým očím, měl jistou výhodu, ale i nevýhodu; magii využil každý, kdo znal pravidla. On sám se nechtěl nyní jen tak vzdát, když souboj teprve začal. Byl lapen jakýmsi bičem. Ten který mu podrazil nohu byl pocitově slabší, zatímco ten, který jej přitáhnul k sobě a následně se odhodlal samci zahryznou do krku, byl výrazně silnější. Bylo to nepříjemné, ale zrzek už začínal být lehce otupělý. Přežil přeci jen úder blesekm. To se povedlo jen málokomu. Využil tedy situace, když se mu tmavý vlk začal zahryzávat do krku, svižně se mu vyvléknul a následně své tesáky zkusil taktéž zarýt do těla černého. Mohl cítit krev? Pakliže útok byl úspěšný, následně naskočil na samce předními tlapami a pokud Keiji neuhnul, mohl samce strhnout k zemi, na které jej následně hodlal nechat. Chtěl zkusit něco nového... něco co... co by zrzavý mohl jen tak vyzkoušet, a pakliže byl Keiji na zemi, vytvořil s velkou námahou ohnivý bič, kterým mu hodlal přejet se vší ladností po břiše, zatímco mu z tlamy vytékaly sliny a odkapávala možná krev černého. „Budeš něco zkoušet? Budeš něco zkoušet?!“ vrčel na černého samce. Něco se uvnitř Fausta změnilo. Agrese, se kterou na samce útočil... byla jiná. Noir mohl změnu poznat. Jeho pohled už nebyl tak nejistý, tak slabý. Měl uvnitř sebe něco, co mohlo pro Noira být znamením jisté posedlosti, kterou začínal Faust s příchozí sílou cítit.

× Servi se s cizím vlkem 1/3 „Nebudu sedět na zadku, zatímco naši moknou.“ zamručel k němu poněkud nespokojeně a následně se podíval kolem. Nechytal žádné stopy po Chaosu, který by rád potkal... dal se s nimi alespoň trochu do řeči. „Mhm.“ zamručel nad tím. Usměvavou by rád potkal co nejdřív, alespoň by jí dokázal dát informace... a vše nezbytné... Ale nyní jim kdosi vkročil do cesty. Bílá vlčice s černými fleky. „Ale ale, květinečko,“ zvedl koutek, zatímco se začal klidně pohybovat poblíž světlé vlčice. „Joo, ty máš sebou takového kamaráda? Hm..“ a v tu chvíli se zastavil, hlavu jemně snížil a uložil na bílou náprsenku, na tváři rozlil provokativní pohled, který jen sám o sobě vlku dával záminku, aby do zrzavého udeřil. „Nikdo vám přes hranice nejde... a ani nemá potřebu... Počkej, pomůžu ti se za ně dostat.“ a v tu chvíli nadšeně vyskočil na všechny čtyři a rozešel se k Alhtyře. Netušil zatím odhadem její výšku? On sám měl okolo osmdesáti až devadesáti centimetrů v kohoutku, a tak mohl být i mohutnější či naopak nižší?
K vlčici se neurvale dostal, a pakliže ho už Keiji konfrontoval, začal se bránit. Pokud ne, začal do Althyry velmi nepříjemně rýt a pakliže se do něj nezaryla tesáky ona, dokázal ji svou silou odstrčit, že by mohla i spadnout na zem.

Vlk se nakonec dal i do jídla. Zakousnul se do srnce a následně si začal vychutnávat sousta, která trhal. Krev se začínala rozlévat po tlamě a on tak mohl cítit ty příjemné tóny železité chutě, která se lila do žaludku. Zavíram sem ta oči, mlasknul, a zkrátka se najedl. „Existuje nějaký Trychtýřek,“ mluvil s plnou tlamou, zatímco mu krev sem tam stekla na světlou srst, „můžeš z toho udělat odvar... je to taková kytka, která tě fakt rychle zahřeje... a je na loukách asi.“ mlaskal dál a následně si jen přešlápnul, když pod ním Noir udělal příjemný mech... Měkoučké.„Ten oheň... udělal jsem plamen. Jeden... ale když se snažím, tak to prostě nejde.“ mumlal už trochu nespokojeně, že mu ani nemuselo být rozumět. „Šel bych... se ještě projít. Třeba potkáme někoho od nás, hm?“ stáhnul uši a následně se vydal směrem k Noirovi, do kterého lehce drcnul čumákem. „Zvedej se,“ pobídnul ho a nakonec se sám vydal ven. Ohlédnul se při východu kolem. Nikdo nikde... a tak se vydal kamsi vpřed. Netušíc, že se blíží něčemu, u čeho by být momentálně neměl.

× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů) 2/2
× Napiš v horách jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4 Očima sledoval příchozího cizince. Její tlapy opatrně našlapovaly, zatímco oči se střetávaly s pohledem nazrzlého samce, který se začínal ježit a mručet. Sám se začal věnovat jen jí, a tak nepoznamenal jak Noir vytasil svou magii a začal třást plochou před stupem. Trocha třesu dorazila i k bílým tlapám, které se rozjely do dvou stran a Faust začal hledat rovnováhu; ztrácel ji, hodně rychle. Ale nakonec se zvládnul dostat do pohybu a se zavrčením se pokusil vyslat ohnivý útok, drobný plamínek, na šelmu, ale... nevyslal nic. Následně se však jen pohledem zastavil, jelikož šelma už kamsi mizela a... samci byli v bezpečí úkrytu, který je nyní mohl na dočasnou chvíli chránit. „Je pryč.“ poznamenal k Noirovi a otočil se na tmavšího vlka se stříbrem na tváři které si jen prohlédnul a následně šedé skleněnky nechal pomaličku sklouznout k zemi, kde vyhledal pár kapek, které tak ladně sklouzávaly po zemi. „Je to divný období, co?“ zamručel k Noirovi a následně se podíval ke vchodu jakoby někoho čekal.

× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů) 1/2
× Napiš v horách jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4
× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5 Hodlal Noira bránit... za těch posledních pár dnů, možná i týdnů si s vlkem udělal poměrně silný vztah a bavilo ho, že si byl s někým tolik podobný. Měli opravdu spoustu společných věcí a zrzavý s tím byl opravdu v pohodě. Chtěl se však věnovat i dalším nezbytnostem než jen přemýšlení nad tím, co je na jeho kamarádovi tak super... Měl ho rád. „Hele, tady.“ kývnul směrem k otvoru a následně se podíval na srnce, kterého k místu dotáhli společnými silami. „Jo.. to je dobrej nápad. Hodíme ho dozadu.“ kývnul na to a následně vlezl dovnitř, samozřejmě se hned podíval kolem a prohlížejíc si místo se pro sebe usmál. Ideál. „Určitě se tu zjeví i někdo další... od nás. Můžem je pak poslat sem, sic se budem asi mačkat, ale za mě super.“ olíznul si čumák.
Jenže.... zaslechnul mručení, jakési podivné zvuky... Okamžitě se za nimi začal otáčet už se staženýma ušima, které mířily přímo na to, co se právě dostávalo k nim. Šelma. Opět.

× Napiš v horách jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4
× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5 Měl stále v zájmu hledat úkryt, a tak se mu ulevilo, když se šelma rozhodla odejít. Pro zrzavého samce to byla jistá úleva, kdy už neměl zrovna náladu cokoliv řešit... Chtěl se ukrýt, a to kamkoliv. Po odchodu šelmy se začal rozhlížet kolem. Něco zde být přeci muselo, co by dvojici dalo nějakého vhodného úkrytu a... tu se Faust zadíval. Byla tam jakási prohlubeň ve skále, která vypadala vhodně. „Byl jsem tam dole a něco jsem se naučil... hned ti řeknu co, jen jo- přesně. Přesunem srnce a pak bude času dost.“ přikývnul na to a podíval se kolem, šedýma očima se díval po spoustě vlků, kteří mohli do hor přicházet a hodlal se následně ukrýt v místech, kde mohl. Opatrně si olíznul čumák a následně chytnul srnce za jednu nohu, začal jej táhnout a sem tam se otáčejíc jen nespokojeně zamručel nad nepříjemnými pohledy okolo... Místo muselo být velmi oblíbené a známé. Hodlal se ztratit. Hned. „Ham tfo dfame?“ ptal se, ale sám už mířil k díře v jeskyni.

× Napiš v horách jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4
× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Setkej se tváří tvář s predátorem
Pokračoval horami bez dalších výčitek. Měl nutkání alespoň trochu pomoc Noirovi či usnadnit oběma vlkům, případně i Chaosu možnost toho, aby se dostali do jakéhokoliv nebezpečí. Sám doufal, že se nedostane do dalších sporů s místními obyvateli, kteří by zrzavému vlku mohli udělat případného protivníka, kterého by případně mohl potkat. Doufal, že Noir nebude blízko, a tak pokračoval zatím vpřed, očima si prohlížel okolí a když zaslechnul známé zvuky - zastavil se.
U mrtvého srnce se nyní chystala šelma na oběd. Musela mít velké štěstí, že po nedávném objevení nalezla cosi, co by jí pochutnání překazilo. Oba vlky, vlastníky. Samotný Faust doufal, že se bude alespoň moct snaží kořist ubránit i skrz jeho ještě ne příliš dokonalou kondici. Brzy se vydal vpřed k útoku a vydal taktéž po predátorovi, který právě hodlal útočit na Noira, aby mu pomohl či odrazil nezbytné útoky.

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5 → Kvetoucí louka
Dostal se úspěšně do hor, které mu mohly poskytnout nezbytný přístřešek či úkryt. Hodlal zde najít něco, kam by mohl schovat případně bratra i srnce, který ležel někde v dešti schovaný pod kořeny či co to Noir vytvořil. Nyní se dostal zpět do hor. Byla zde velká spousta pachů, které se začínaly mísit a on tak trochu tápal. Kde si Noire, kde si? podíval se kolem a snažil se zároveň z rozhlížením najít vhodné místo, kam by oba složili hlavy... případně i někdo z Chaosu, kdo by se v horách mohl zjevit, ale... těžko říct. Vlk se tak nesl zatím dál a podíval kolem. Zatímco hledal bezpečný úkryt, něco mu šlo v patách a sledovalo. Zrzavý vlk naslouchal jen zvukům, které byly před ním, uši neotáčel, a tak slepě hledal bratra, tak místo, které by mohlo být vhodné na klid a ulehnutí... Veškerá místa by mohla být zabrána, ale určitě bude nějaké volné, které případně i Noir dokázal najít.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3/3 posty
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5 Jakmile se držel, unášející proud vlku začal bránit a Faust se však i skrz jeho příchozí únavu snažil vylézt zpět na břeh, po kterém se mohl následně ladně dostat za bratrem... Musel být v horách či někde poblíž. Faust se tak držel, a když se pokusil dostat na pevninu, bohužel mu noha sjela a on tak odjel další kousek po proudu, který mu vzdoroval. Voda na této louce nebyla vždy tak divoká a silná... Musel se do toho opřít a při dalším nadějném pokusu už konečně začal vytahovat končetinu a s vyhoupnutím se šikovně dostal ven. A nyní hledat Noira. připomenul si priority, pakliže na něj někdo ze skupiny reagoval, pouze se za nimi ohlédnul, hrdě usmál a následně jako liška zmizel v travinách, které byly promáčené neustávajícím deštěm. Bylo na čase zmizet od podivínů a najít někoho, kdo mu alespoň částečně rozuměl... a zároveň se vyhnout nepříjemné vodě.
Nyní se mladý samec vydal zpět do hor, kde hodlal najít alespoň místo, kde by se na chvíli dokázal schovat.

→ Hraniční pohoří

× Nech se strhnout proudem alespoň na 2/3 posty Zrzavý se držel v řece, tedy primárně jejím proudu, který ho stále držel a odmítal pustit. Bylo to něco poměrně nepříjemného, ale... zvládnul už i úder bleskem, a tak by tato anomálie nemusela být tím nejhorším. Hodlal z toho alespoň trochu vytěžit a získat něco pozitivního. Vlčici dost možná ztratil či si ho už vlčka nevšimne, ale... mohl alespoň zapůsobit a při případném dalším setkání na ni udělat třeba i dojem? Ten zkoušel už na Thiu... docela marně. Zatímco tělo unášel proud, on se snažil sem tam drápy chytit alespoň břehu či jiné části, která by zrzavého samce zadržela a nenechala bez jeho vůle sem tam potopit hlavu. Tu se snažil držet nahoře, doufal alespoň, že do řeky nezahučí další nešikovní vlci, kteří by dopadli podobně a ve výsledku by v divočejším toku byla pomalu celá smečka. Musel najít i Allavanté... ta byla kde? Následně se zadržel na chvíli o břeh a pokud někdo potřeboval, nepomohl mu.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 1/3 posty Okolí se začalo plnit vlky, kteří Faustovi mohli a nemuseli být sympatičtí. Sám si jednotlivce prohlížel a i se chtěl přidat do nezbytné debaty, aby splynul s davem, od kterého mohl vyčůraně získat cokoliv, co potřeboval. Podíval se kolikrát kolem, sem tam olíznul čumák a následně zaslechnul jakési interakce k němu. „Hele! Nedotýkej se mě.“ zavrčel hned a stáhnul uši, kdy ceníc zuby mířil na cizou, Deinell, kterou sjel pohledem a strčil do ní jemně hlavou. „Si upadla?“ zavrčel k vlčici znovu a následně se podíval už kolem... Noir? Kde je Noir? ohlížeje se po jeho příteli doufal, že mu přinese alespoň něco nového, čím by mohl bratra poučit či mu vyjádřit vděk. Začali se tu stahovat i vyvrhelové, kterým by se zrzavý rád vyhnul.
„Přežijete,“ hodil pohled na vlčici, která procházela kolem a zároveň se u ní chvíli zastavil, mhm? projel si ji pohledem a brzy ho ze zírání vyvedl známý hlas vlka, od kterého se Faust kdysi hodlal učit! „Divím se, že ty taky, stařešino,“ zamručel k němu a pohled otočil jinam. Musel se kamsi vydat, aby... aby našel bratra. Ztratil ho už v horách, a tak udělal krok a... brzy tělo zrzavého začal unášet proud. „Super, ah!“ vyjekl nepříjemně a o snaze se chytit ho však proud řeky nesl kamsi. Měl však štěstí, že ho unášel proud s tou vlčicí. Hm???