Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) 2.0
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku → Hraniční pohoří
Z hor se dostal poměrně rychle. Cesta dolu netrvala zas tak dlouho a zároveň docela doufal, že nalezne i nějaké pozitivní věci, které by mu v aktuální době mohly přispět nějakou další znalostí či ho naučit alespoň něco, co by pro zrzavého vlka bylo přínosnější jak oheň, který přinášel zatím jen neštěstí a nepříjemný pocit uvnitř Fausta. Podivné teplo, které.... které sám neuměl zatím ovládat a docela s ním náročně bojoval a neuměl přijít jak vlastně oheň vyvolat. Bylo to tak... tak zbytečné? Asi... ano? „Co tu děláte?“ mířil otázku k tomu, co se právě dělo... Ta co se o něco snažila vypadala poměrně zkušeně a rozhodně cizinku nikdy nepotkal. Kdo je ona... kdo jsou oni? tázal se sám sebe, zatímco si prohlížel vlky, kteří mu nic neříkali a brzy... donesla se mu podivně příjemná vůně, ze které by sálo teplo. „Promrzlej rozhodně sem. Netřeba mluvit o těch, co jsou promrzlý i v těch kopcích.“ hodil hlavou směrem k pohoří, odkud aktuálně přišel a podíval se k vlčici. „Mám voheň, kde je třeba ho?“ kývnul k nim a nakonec se pokusil posadit. Bylo to poprvé co se oheň mohl pokoušet vyvolat, minimálně to zkusit, a tak, pakliže došlo na nezbytné, Faust poprvé vyvolal stabilní plamen ohně. Nebylo mu z používání magie však dobře, a tak... držel silně, ale cítil, jak začíná na vlka padat únava. Přidal tak pomocnou tlapu k červenému, následně i k vlčici strakaté a podíval se k ostatním vlkům... Jednoho tu však znal až moc dobře. Illyrian, pakliže ho poznal a přidal tlapu k dílu. Pomohl tak vytvořit odvar. „To počasí je hrůza... už aby bylo zas Jaro, který to všechno dá dokupy... Přijde vám tohle normální?... Osobně nemám ani tucha, jak to tu bude vypadat, až všichni budou zdrhat před tím... a jak vlastně to přežijem v takovym množství.“

Držel se poblíž skupiny, ale... taky cítil, že si nebyl tak úplně jist zda ve skupině zůstane, a tak se podíval tak svižně po Noirovi, do kterého i lehce drknul a využil případné chvíle, kdy neměli tolik pozornosti, aby ho oslovil: „Hej... to... um... Vemem srnce a-..“ špital k jeho uchu, čehož si samice mohly určitě i všimnout. Zrzavý vlk se nakonec odhodlal odejít, ale... nakonec zvolil méně zákeřnou odbočku. „Jee, tyjo... Támhlenc něco je.“ a hodil hlavou směrem někam do křoví, kdy se nakonec otočil a dal se tak nějak na cestu pryč. Nebyl si vlastně tímhle vším jistý... zahřátí znělo fajn, ale... co kdyby jen přeci s Noirem raději našli méně plné hory vlků? Mohlo to možná dopadnout pro všechny ve finále lépe a tady se hromadila většina. „Půjdu na tu louku a toho srnce... toho srnce nechám tam, kdyby náhodou.“ povídal si pro sebe, pakliže Noir nešel s ním. Hodla se alespoň na chvíli dostat do méně zavlčené oblasti, kde nebude potkávat spousty druhů.

→ Kvetoucí louka

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku 1/x (dokud nezažehne někomu, nepočítám si to.) Slova o Trychtýřku pochytil a zároveň... připadalo mu to jako dobrý nápad to zkusit. Sám před nějakou chvílí spadl do vody, která jej nechala o něco více promrznout, a tak to znělo poměrně jako zajímavá možnost a zkouška se zahřát. „R.. Rose?“ zopakoval po ní jemu až moc známé slovo, které bylo jeho druhým jménem, které si sám sobě dával... Bylo mu přirozenější jak Faust a nějak... měl nutkání ho držet, ale... Nyní neměl zrovna chuť pitvat v minulosti a nepotřebných detailech, které mu osud donesl. „Jo,“ kývnul nakonec k černé vlčici ač on sám příliš netušil o koho jde, „souhlasím... Tak pokud bude potřeba ohně, můžu poskytnout, stačí říct a udělám. “ Doslova, pokud někdo z následujících nabídl fyzicky Trychtýřek, nechal by se o něm sám naučit a zároveň přidal i oheň, takže nechával svůj čin na rozhodnutí ostatních. „Tak... kde je úkryt?“ zeptal se se zájmem a ohlédnul kolem, aby věděl kam se případně oddělí.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)→ Hraniční pohoří
Noir
Pokračoval společně s jeho bratrem od jezera do hor. „Podle mě bys s tím dokázal udělat dost... jen je nutné nad tím trochu popřemýšlet. Co kdybys udělal něco z hlíny a já to zapálím, co se z toho stane?“ zeptal se vlka který šel s ním a následně zavětřil cizí pachy. „To asi jo... já už je asi i ztratil a ani to nepostřehl.“ zaculil se k Noirovi, na kterého se následně podíval a brzy do něj lehce drknul čumákem. „Ale já jsem v pohodě bratře,“ zamručel k tmavému vlku a podíval se směrem ke skupině vlčic, „jen mě to prostě napadlo... ta černá má hustý barvy, žejo?“ pobídnul Noira, zatímco sledoval Shine a následně si prohlédnul i další dvě, které byly u ní. „Ta jedna má taky hustý zbarvení... jak je světlá a ta... třetí má takový pruh na hřbetu... Pojď je trochu to... víšco.“ špitnul k němu a následně se vydal odhodlaně vpřed za vlčicemi.
Alina, Northia, Shine
Zrzavý dorazil jen pár metrů od vlčic a vlastně... napadla ho hned příhodná otázka, kterou by jim mohl položit a tak trochu se k nim vetřít. Chtěl i něco zjistit a zároveň v něm hrály mladistvé hormony, které ho doslovně pobízely aby zaujal dámy. „Zdravíčko dámy,“ přejel očima po všem a u Shine se i na vteřinu zastavil mhm? prošla mu hlavou jen rychlounká myšlenka, která jak kdyby cosi připomenula ale co? „to počasí je hrůza, že? Chtělo by to vytvořit nové hory... než se tu všichni budeme tisknout v sobě. Fakticky hrůza... a taky je fakt zima, chtělo by to nějaké pořádné úkryty nebo aspoň vzájemnou spolupráci, že?“ začal házet náhodné myšlenky, které ho napadaly a zároveň si jednotlivé vlčice prohlížel.

Voda zalévala ohnivého samce, ze kterého by mohla začít jít i pára, ale... brzy se mu dostalo opět čerstvého vzduchu, který chtěl takovou chuť opět pocítit v plících! Odkašlala si, následně začal kašlat a vyplivnul veškerou vodu, která se dostala do jeho těla. Chvíli to trvalo, než se zorientoval a podíval směrem k jeho kamarádovi, který mu dělal doposud společnost.
Šedé oči se podívaly směrem k tmavému vlku, Noirovi, kterého si pořádně prohlédnul a suše polknul. „Jsem... já,“ odkašlal si, „jsem to trochu neodhadl.“ usmál se následně na svého společníka a opatrně se zvedl na všechny čtyři, které už fungovaly jako dřív. Chvíli na nich jen stál a v tichosti se díval na vyšší hladinu jezera, která byla... výrazně vyšší. Opravdu. „Ty chaluhy... asi to musí trochu těsnit, ne?“ navázal na konverzaci, ale pohled stále držel směrem k jezírku. „Občas mi to tu připadá jako... něco, odkud se už nikdy nedostanu pryč a neobjevím nic. Je to prostě pár ostrovů... a... dějí se tu pořád tak podivné věci.“ začal mluvit z cesty. Hluboce se po této úvaze nadechnul, následně vydechl a podíval se směrem k Noirovi, kterého si prohlédnul. „Chceš taky zahřát?“ poukázal na jeho tělo, které bylo taktéž promočené. „Neříkám to vždycky dobrovolně, ale děkuju.“ kývnul k němu a následně se usmál. Měli by přidat... mršina v horách nebude čekat dlouho a určitě by neudělalo nikomu radost, aby jim ji něco odneslo.
„Jdeme?“ strčil do něj čumákem a následně se rozešel do hor.

→ Hraniční pohoří

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Pokus se plavat (lezl do vody, pak zahučel...)→ Modrák
Zrzavý vlk pokračoval svým směrem. Měl za to, že bratr bude pokračovat za ním, a tak doufal, že se dvojice dostane společně k jezírku, které už měl tu možnost prozkoumat. Místo zajímavých končin, krásných barev a... podivností. To vše se skrývalo u místa, které si zrzavý pamatoval tak trochu jinak. Natáhl se, opatrně nasával vůni čehosi ve vzduchu a následně se vydal do vody. Měl nutkání zkusit, jak moc se hladina zvedla a zda mu už chladivější pocit, přímý, ne jen kapky, pomůžou s tím, co na jeho těle začínalo pomalu mizet.
Vlezl tedy do vody, hlavu držel hrdě nahoře a opatrně pokračujíc brodíc se pokračoval... když tu se zastavil a následně zmizel. Vlk se začal topit, plácal sebou, taktéž zkoušel i hladinu prokopávat a následně zavolat o pomoc. „No!“ vyšlo pouze skrz bublající vodu v tlamě, kterou mísil se slinami. Bojoval s hladinou čekajíc na pomoc, doufaje, že se mu tedy alespoň dostane!

Myslel to vše opravdu vážně... něco bylo jinak a příjemné to nebylo. Nebyl si alespoň tak moc jistý tím, co uvnitř těla zrzavého vlka právě probíhalo a bylo mu to opravdu nepříjemné. „Je to zvláštní pocit, ta-takový jsem ještě neměl.“ zamručel a opatrně sklápějíc hlavu se zadíval na modrý strom, který byl u dvojice. Nebyl si příliš jistý tím, zda tohle vše bude úplně dobrý nápad a taky... zkazilo to jeho hrdost a povrchní přístup. Vypadal nyní tak marně! Jeho maličkost byla pohoršena a zrzavý působil jako... jako nedochůdě! „Můžeme se tam vrátit... donesem ho smečce, hm?“ kývnul k vlku a následně se podíval směrem k horám, které viděl kousek opodál. „Vezmu to k tomu jezeru. Chci se napít.“ oznámil Noirovi a pokud se přidá... nechal by to vlastně na něm. Jen chtěl ochladit hrdlo, ač by stačila kaluž, ale... chtěl se tam prostě podívat. „Zkusíme ten oheň pak?“ zeptal se ještě předtím než se od tmavého vlka oddělil.

→ Kvílivec

→ Hraniční pohoří

Zrzavý se držel Noira, který náhle spěchal... tedy... pokud na Fausta předtím mluvil, interagoval - zrzek zkrátka nereagoval. „Bratře!“ blížil se pomalu k němu, ale... Byl tam jakýsi cizí vlk, kterého si zrzavý zkrátka prohlédnul. O něčem mluvil... nějaká rostlina. převrátil očima a zavrtěl nad tím nezaujatě hlavou. K čemu byly? Jediný kopřivy byly super! a hlavu vrátil zpět směrem k Noirovi, kterého si prohlédnul, zatímco se dával do konverzace. Veškeré informace hltal... alespoň na přihlížejícího to tak působilo, a tak jen vyčkal na chvíli, kdy bude volný.
Nastala... sic to pro vlka bylo zdlouhavé skrz nekončící debatu, ale... „Hej... já vím, že máš teď támhletu... zábavu? Mám problém,“ vydechnul, zatímco se jeho tělo podivně třáslo, „cítím... hrozné teplo. Něco uvnitř mě není v pohodě bratře.“ a podíval se přímo do oka Noira. „Něco se muselo... pokazit. Je mi slabě, nějak... nějak mě něco ovládá, ale..“ líčil své poznatky, zatímco šedé kamínky směřoval k zemi, kterou hladila promáčená kvítka či bahnité stopy naznačující, jak půda nedokáže dostatečně vstřebávat nadbytečné množství vody.

Vše okolo pro Fausta bylo náhle jen pozadím, které ho nelákalo se na okolní dění ani podívat. Byli to cizí vlci, kteří mu nestáli za to. Podíval se jejich směrem a očima sledujíc jednotlivce... pociťujíc jak buší mu srdce začal ihned vyhledávat Noira. Kde... kde? podíval se divoce, ohánějíc se za srncem, kterého ještě před chvílí společně ukryli... Zmizel. Musel najít stopu či si alespoň uvědomit, co se vlastně v těch pár minutých vše dělo. Hlavu následně sklonil a otočil se směrem po vlcích, kteří se zde nacházeli... Chtěl a musel pryč. Rozhodně zde nebude. Proto jen se suchým polknutím donutil tlapy, aby se začaly opět hýbat kamsi vpřed. Musel. Chtěl. Měl. Tudy. všimnul si tmavého, který zrovna odcházel a rozhodl se Noira zkrátka sledovat. Bylo mu divně. Veškeré pocity či síla... kamsi mizela a uvnitř zrzka vládly podivné plameny, které upozorňovaly na svou přítomnost vším křikem.

→ Modrák (přes Kvetoucí)

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí Zatímco byl u šedého vlka... Vnímal na sobě něco jiného. Šedý mu nabízel všelijaké možnosti, ale... když Faust přemýšlel nad putováním se svým bratrem, nebylo by výhodné mít dvě země, které se mohou proplétat. Když má Noir zemi, proč by on nemohl mít magii, jak on nazývaje, která by zahřála a v případné potřebě zvládla i léčit... Oheň pálil a... mohl vlastně zrzavému nejhorší zranění zahojit svou žhavostí. Rozhodně. Podíval se tedy k vlku, který mu magii nabídnul a zrzavý kývnul.
Když se jeho přání vyplnilo, tělem projelo cosi... změna. Velká moc a nepředvídatelnost toho, co momentálně zrzavého vlka začalo ovládat. Na chvíli musel rozkročit nohy, tlapy se rozjíždějíc do stran začínaly zařezávat do země, která pod ním začínala být rozmočená skrz stékající kapky z jeho srsti. Au... ucítil uvnitř sebe oheň, který začínal procházet tělem. Tak jiné. tělo se začalo lehce klepat, když zrzavým procházela energie, jakýsi výboj, který v něm tvořil podivný zvrat. Tělo se měnilo.
Na chvíli se podíval k horám, které vlka obklopovaly. Proč to bolí? otázal se sám sebe, zatímco jeho tělo se pralo s neznámým a pro něj velice těžkým okamžikem. Hlavu začal otáčet, jakoby hledal... Noira? Kde je sakra Noir? „Bratře? Bratře!“ zavolal do dálky, zatímco se začal otáček za pachem, který sotva přes kapky a přicházející déšť mohl cítit, opatrně se pokusil rozejít, ale nohy... náhle přestaly na chvíli fungovat a zrzavý upadl. Co sem to udělal? podíval se na své tělo, které mu připadalo mnohem slabší než předtím... „Bratře!“ začínaje se zase zvedat, když si uvědomilo tělo svou sílu. Otřepaje hlavou, následně i zbytkem těla promočeným nepříjemnými kapkami deště, „něco není v pořádku... Ty jsi v pohodě? Bral sis... co to máš se srstí? Jo... tys... je ti něco?“ začal se ptát, zatímco jeho tělo se třepalo. Zima, bolest? Kdoví.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua) Držel se stále poblíž útočníka, který byl výrazně slabší než oni, ale zase obratnější. Bylo pro něj podivné, že se cizák odhodlával k útoku na vlčí potravu, ale... mohl to být třeba medvěd, který by dvojici donesl dost určitě i horší zranění. „Schováme to... odeženu ten zbytek, schovej to zatím.“ řekl k bratru, vydal se vpřed a naslouchaje zvukům lišek na ně začal opět mručet. Nechtěl je zabít. Měl nutkání pouze ohrozit, a tak se pokusil o rychlejší útok na jednu z nich... „Ha!“ štěknul a zároveň se tlamou ohnal po jedné, které byl blízko. Samozřejmě, že ji netrefil, alespoň měla o něco více respektu a Faust si něčeho všimnul... Wu.
Hlavu otočil směrem k Noirovi, od kterého byl už pár metrů daleko a rozhodně se k němu vrátí... Jen museli najít možnost jak se vystřídat tak, aby případní útočníci neohrozili toho druhého... rozhodně nechtěl Noira nechat jen tak, ale brzy se musel dostat k tomu, koho měl poblíž a bylo obtížné ho najít.
„Zdravím,“ pokývnul hlavou a brzy se podíval kolem, „měl bych zájem o magii... oheň a... dáte mi nějaké rady?“ zeptal se.
O B CH Ů D E K
Stav účtu: 254 kšm
Nákup
Poprosím o element ohně a 3. tlapku do něj tzn. 180+60=240 kšm
254-240 = 14kšm
Stav účtu po nákupu: 14kšm
Schváleno

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3→ Kvetoucí louka

Pokračovali směrem nahoru do hor. Jejich cesta rozhodně nemohla být zrovna bezpečná. Neměl moc pochopení, proč se měli přesunout kamsi vpřed, když to bylo do kopců a... vlastně proč by to dělal? „A cesta do kopce pro nás bude víc efektivní skrz to, že bychom-, HEJ!“ během vteřiny se otočil směrem za čímsi, co dvojici sledovalo. Rozhodně se mu to nelíbilo a hodlal alespoň začít vrčet na příchozího cizince, který se jim hodlal štvát do jídla. „Dejte si odchod!“ vrčeje slova začínal posouvat k příchozím útočníkům, kteří měli zájem o kus žvance. Jednalo se o lišky, které měly zájem se přidat k hostině. Rozhodně se mu to nelíbilo a proč... zrovna lišky šly po tak velkém masu? Brzy se odhodlal srnce pustit a když se nenasytná stvoření začala blížit k vlku, okamžitě po nich vyklusal a zaklapl zvučně čelist, aby drobnějším psovitým způsobil alespoň trochu respektu. „Zapomeň.“ zamručel k nim, zatímco vrčel. Tu se však další začali zkoušet dostávat k jídlu.

× Ulov si na horší časy 2/2
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3 Podíval se směrem Noira, na kterého čekal, jelikož netušil, zda má bratr něco v plánu a měl. Faust se vydal směrem k srnci a když se po něm vrhnul, vyrazit taktéž. Volil zadní nohy, na které mohl dosáhnout i bez nějakého většího pohybu. Brzy se zahryznul, vnímal jak se srnec brání a snažil se zespodu dávat možnost Noirovi, aby při útoku byl dominantní. Brzy se podíval směrem k hlavě srnce, který sebou mrskal a následně začal zvíře tahat k zemi, kde už začaly vycházet kořeny, které byly velmi divoké a ochotně obmotávaly kopyta tvora.
Brzy se i předníma tlapama dostal na něj, ale... ty zadní jej tak nějak nepříjemně podkosily, že Faust zavrávoral a spadl na hýbající se tělo... to brzy vyhaslo. Noir ukončil trápení tvora a následně byl vybídnut poměrně svižným tónem, aby se dostali do hor. Bylo to rozumné? „Seš si jistej?“ zamručel směrem k Noirovi pár vteřin před tím, než se šedý zakousnul a začal srnce odtahovat. Samozřejmě v tom bratra nenechal, ale... lákali na sebe spousty pohledů a rozhodně... to nebylo něco příjemného.
Jejich cesta vedla do nejbližšího pohoří, zatímco za zády samců slyšel Faust podivné zvuky. Otáčel se, sem tam dával pozor více než Noir a začínal stříhat ušima. „Hmf..“ tiše zamručel k Noirovi, aby jej upozornil na cosi. Něco je sledovalo.

→ Hraniční pohoří

× Ulov si na horší časy 1/2 → Tichá zátoka

Pokračovali vpřed. Byla tam spousta, ale opravdová spousta vlků, kteří dvojici mohli udělat ne zrovna milou společnost. Jejich maličkosti byly Faustovi možná i sympatické, ale... ve vzduchu vnímal známý pach, který mu příliš radosti nepřinášel. Nebyl si tím jistý, a tak při belhavější chůzi pokračovali společně s Emile dál na kvetoucí louku. „Mám pocit, že tam byl někdo od nás,“ poznamenal k tmavému, „taky jsem tohle nikdy nezažil.... teda ne rozhodně co si pamatuju. To je fakt, začne tu brzy být veselo.“ mručel k vlku a následně začal pokračoval poblíž něj. Měl hlad taky, dokonce se ozývalo i břicho...
„Co zajíce?“ špitnul k Noirovi, který se už měl vyhlídnutého srnce, „nejsem si jistej, jestli to doběhnu,“ špitnul tiše, zatímco se začínal přikrčovat k zemi, zatímco sledoval vysokou, která kolem nich byla a roznášela bez sebevětší sebereflexe pach. Neměla snad strach?! „Mhm...“ ale bylo na veškeré otázky pozdě, zkrátka poslechl. Opatrně se přikrčujíc hlavu držíc v rovině opatrně pokládal tlapy na zem. Rozmočenou, tak nebezpečnou zem na lov... klouzala a rozhodně se za svůj momentální stav nijak nestyděla. Hodlajíc pokračovat v lovu si prohlížel stvoření, které měl poblíž sebe. Srnec už tušil, ušima hýbal, čumákem taktéž. Stahujíc uši se brzy dostával blíže, kdy čekal na zvukový či jiný povel Noira.

× Zamiř do bezpečí Šalvěj
Vlčice ošetřovala cizáka s naprostým klidem a bylo pro dvojici příjemné, že oba zůstali, i skrz spoustu známých pachů v okolí, v anonymitě a neházeli na sebe zrovna příliš pozornosti... a že těch vlků se tu ukázalo. Zrzek ji nechával dělat vše nezbytné. „Nebyli jsme dost rychlí před blesky,“ pokusil se nadhodit i poměrně slabý vtip a následně se raději držel v tichosit, aby šedou vlčici nerušil. Bylo vše brzy hotové a on mohl vlčici poděkovat. To bylo to jediné, co jí i hodlal darovat. „Děkuju,“ podíval se na ni a střihnul ušima, zatímco si ji prohlížel, „joono... Emile, ty jsi fakt blázínek! Tohle u nás tam nemáme.“ hlavu otočil směrem k Noirovi, na kterého se taktéž ušklíbnul.
Šedá se brzy dala do pohybu a vlk hodlal její rozhodnutí respektovat. Taktéž vyčkal až na chvíli, kdy byli dál od dvojice, a až potom se podíval k Noirovi. „Tak co Emile? Jsi v pohodě?“ zamručel starostlivě k němu a následně se zvednul na všechny čtyři. Už se trochu zadní probíraly, sic při chůzi stále byl malátný, ale... na cestu to muselo alespoň trochu stačit.
„Šel bych odtud,“ špitnul k Noirovi, kterého si prohlédnul a šeptaje se mu věnoval, „hm... tak veď.“ pobídnul ho a i do něj lehce strčil hlavou.

→ Kvetoucí louku