Příspěvky uživatele

< návrat zpět

→ Jezero Smrti

Přikývnul na slova bratra. Z nepřátel se stali přátelé. Pravda. Nyní se společně nesli vpřed do míst, která se rozpínala před nimi... Podivný kraj s fascinujícím a velmi neomrzelým typem země. Písek. Rozdrolené kamínky na miniaturní až mikro částice, které Faustovi stále tak přirozeně unikaly... Býval by si jich asi trochu všimnul, ale nyní? Nyní pokračoval kamsi vpřed... chtěl se stát jedním z těch, kteří dokážou do okolního světa donášet záblesky i těch méně příjemných věcí. On sám tušil, že se dostává na tenkou hranici a taky museli oba s Noirem počítat, že případná konfrontace cizí smečky může vést následky. Oba šli však tupě vpřed. Mladí, neošlehaní větry moudrosti.
Vše se začínalo měnit. Během chvíle, co dvojice překročila úžinu oddělující dvě rozdílné země, se podíval zrzavý vlk směrem k Zlatému lesu, do kterého právě vkročil. Místo s velmi silným pachem, který rozhodně značil, že se v místě motá spousta vlků. Zcela nové a cizí. Procházelo hlavou mladého samce, zatímco jen mlčky pokračoval mezi zlatými stromy. Sem tam si udržely i jeho pozornost. Jsou něčím speciální kromě barvy? stahujíc uši se následně podíval na svého kolegu. Noira.
Opatrně vykročil vpřed jakoby se jednalo o situaci, která pro oba bude velmi kritická. „Kde myslíš, že mají nějaké značení nebo místo?“ tázal se o něco hloupěji Faust, který se vší pravdou neměl ani tušení o tom, že smečky mají hranice. Tušil, že smečka se zde někde bude nacházet, a tak se hodlal držet dále od silných pachů, a tak bylo možné, že se jen sem tam nechával lízat hranicemi území. Pokud na ně narazil, zanechal cizí smečce i jiné značky případně očůrání keřů. Vlastně tak úplně netušil oč dvojici šlo, ale... mohl tím udělat dojem na výše postavené vlky Chaosu. A Noir?... Ten začínal v sobě vnímat jisté sebevědomí, které tvořil na faleši.
Vlk se točil u hranic smečky, sem tam některou značku na stromě překryl novou pomocí drápů či se otíral o stromy, kde už jiní byli. „To je dost trapný, že tu máš přímo takhle vidět *Bacha, jsme smečka*,“ tón hlasu Faust tahal do smíchu. Proč to tak měli? Byli tupí aby našli domovinu? podíval se směrem k Noirovi zatímco se drželi u severnější části.
Srst měl ještě mokrou z přesunu přes úžinu, a tak Faustův pach mohl být silnější a snáze udeřit příslušníky Zlaté.

→ Most

Rozhodl se pokračovat vpřed. Doufal, že Noir jejich cestě dá ten správný směr a dvojice vlků narazí na území, pro Fausta, neznámé smečky, u které bude moc udělat trochu nepořádku... Alespoň si prohlédne některé z cizích členů a bude vědět, na koho si dát pozor a případně i oni. Samozřejmě neměl žádný pach a pokud si Noira nikdo nespojil s Chaosem... dvojice by měla pro vlky být nečitelná a neznámá. Cizák se od skupiny odpojil už někde v Temném lese... to neměl Faust zrovna náladu řešit a zkrátka se jen zastavil u jezera, které mělo tak podivnou barvu. „A teď přes poušť?“ odhadoval, že to bude to místo s pískem, které se rozléhalo jen kousek od dvojice... Tam už Faust intuitivně pokračoval a hodlal na území cizí smečky nechat nějaké to značení, aby si dávali pozor... Sem tam se podíval po Noirovi zda jde dobře, aby případně zrzka opravil a on vedl kamsi vpřed a kdovíkam.

→ Zlatý les (přes Poušť)

Bylo mu jasné, že pokud chce pokračovat s Noirem vpřed ke Zlaté smečce, bude nutné cizince buď přetáhnout na druhou stranu či to vzít jinou cestou. Nechtěl však rozhodně postupovat a doufal, že se zvládne dostat na druhou stranu i skrz cizáka.
„Jak říká tady bratr. Kdo vlastně si? Pokud se chceš přidat tak to otoč na druhou stranu a jdeme.“ kývnul k Rodionovi a následně se podíval směrem k Noirovi, kterému naznačil cuknutím hlavy, aby se začali přesouvat přes Most.
Následně se podíval směrem k Rodionovi, toho samozřejmě neznal jménem, ale Faust hodlal se skrz Most neurvale prorvat i kdyby mu cizák měl stát v cestě a on ho měl shodit dolů. „Tak jdeme,“ houknul po Noirovi a následně se jal vedení skupiny, „kde to vlastně je?“ natočil hlavu k Noirovi, když se začal neurvale rvát skrz most. Možná, že se vlastně i bál... možná, že vlastně dost jistě postřehnul nějakou podivnou činnost a začaly se mu klepat nohy, ale rozhodně nechtěl svou slabinu dávat najevo.
Pokračoval napříč a volil jednotlivá prkna velmi rozvážně, aby neudělal chybu a nebyl on ten, na kom se ti dva poučí. Pokud Rodion nezačal činit nazpět podivným strkáním do lan či jiné činnosti, přešel nakonec Most poměrně bez úhony a brzy se rozhlédl. Byl poblíž Temného lesa, který skrýval veškerá tajemství... a následně se vydali vpřed.
„Kam bratře?“ otočil se na Noira.

→ Jezero smrti (přes Temný les)

Znělo to fantasticky... Daén a Zlatá. Dvě smečky... ale Fausta něčím lákala více ta Zlatá, její název byl velice honosný. „Co Zlatá? Jestli víš kde to je...“ kývnul k Noirovi, ke kterému nějakým způsobem měl nyní mnohem blíž jak před arénou. Následně se však zaposlouchal do hlasu siluety, která se právě blížila k nim a tak nějak věděl, že cizinci budou oba rádi dělat trochu zloby. „Docela to s tebou bude houpat,“ podotknul zrzavý, který následně zkusil tlapou znovu více rozhýbat lana, která držela už takto bídný most. Mohli si tím kopat jámu pod vlastníma nohama, ale rozhodně to za podívanou stálo. „Kdo jsi?“ zeptal se Faust tak mimochodem, zatímco doufal, že by společně s Noirem mohli brzy vyjít vpřed... třeba by dostali do Chaosu i někoho nového a třeba ten někdo nový, kdo se právě houpal na mostě. Byla to zajímavá představa..
„Chceš si s náma udělat menší srandu?“ začal k cizinci.

„Zase ty?“ převrátil otráveně očima a podíval se směrem od Noira, který se právě přidal k Faustovi na most. „Tentokrát si dostal.“ hrdě nadzvednul hlavu a následně se podíval na rozhoupaná prkna, která se tak podivně hýbala. Něco na nich bylo jinak... zvláštního. „Chci se podívat někam k jiným smečkám... jestli mi rozumíš.“ zazubil se na Noira, kterého si prohlédnul a pokusil jeho výrazem vyprovokovat. „Znáš nějaké? Já totiž ne, ale... věřím, že někde tu něco bude,“ chtěl by pokračovat, ale vyrušila ho tmavá silueta, která pokračovala směrem k nim. Neznámý. kývnul směrem k Noirovi a následně k tmavé siluetě, která prozradila brzy tmavého samce. „Mhm.. Chceš to rozhoupat?“ nabídnul vřele a pokusil se tlapou jemně rozhýbat provaz, který prkna držel. Možná, že tohle se mu následně pak vymstí, ale... zatím mu to přišlo docela vtipné. „Kam máš namířeno chlupáči?“ poukázal na jeho srst a následně ještě jednou více hýbnul s lanem a brzy jej pustil. Nevypadal tak úplně zle a... vlastně by ho Faust mohl nyní k něčemu i využít. Byli by tři, že? To by přineslo vlku jistou výhodu, která by... „Kam teda půjdem?“ namířil oči k Noirovi a následně se podíval zas na toho, co možná ještě visel na Mostu či už vyrážel po Faustovi.

→ Na Vyhlídce

Pokračoval směrem pryč. Brzy ho čeká přechod přes Most, který už se houpal charakteristickým rytmem. Byl si vědom, že jeho přechod přes něj bude dalším z dalších. Bylo to něco cizího, ale Faust se nyní příliš nevěnoval myšlenkám nad tím, jak asi je nutné místa překračovat či jakým způsobem bude ideální přejít jednotlivá prkna, která jsou tak moc vratká. Nedělalo mu to tentokrát starost a on sám se tak trochu... uzavřel do myšlenek se svým přítelem Rytířem, kterého vnímal jak pokračuje s ním. „Vyhrál jsem, jo,“ pokýval hlavou a následně se podíval směrem k vyhlídce, „a taky jsem potkal matku.“ pověděl trochu tišeji jakoby se za ni styděl. Uvnitř jeho samotného se to trochu pralo... proč to bylo takové divné? Nechtěl ji přijmout za vlastní a rád by se k ní více nehlásil. O Otci nebyla třeba se ani bavit... byl to zřejmě ztracený případ. No moc dobré předky neměl, ale... tak musí být dobrý on, musí vyniknout a nějak se ukázat.

Byla zde nehorázná smršť. Vlci všude, což bylo možná fascinující, ale z nějakého důvodu už to na něj bylo trochu moc. Začínal přemýšlet o procházce a podívání se i na místa, která třeba tak úplně dokonale nezná... Kdysi si všimnul jednoho podivného, které však neprozkoumal, a tak by se k němu mohl tentokrát vydat. Tu však se mu dostalo odpovědi od Callida. Sám se k němu podíval a uchechtl. „Dobrá práce, věřím, že soupeř byl ti rovný.“ kývnul k němu a následně pozornost přesměroval na Milost, který se právě zmiňoval o rostlině. Plazivec. zůstalo v jeho hlavě a následně se podíval po ostatních... Bylo na čase se jít projít či zkontrolovat okolí... Ne, že by ho to nějak trápilo, spíš to bral jako příležitost, kdy by se mohl oddělit a neměl by mu to nikdo za zlé. Podíval se tak letmo po všech, Ayshi samozřejmě vynechal, a následně kývnul. „Půjdu se podívat po okolí, jestli pachy něco či někoho nepřilákaly. Tak kdybychom se už nesetkali, mějte se bratři a sestry.“ kývnul k vlkům a následně se rozešel vpřed.
Tělo zrzavého mělo nyní nový vzhled a příběh. Už to nebyl takový mladík a pídě, které sotva leze... Uměl se trochu i rvát a mohl by to nejspíš využít. Nyní se však hodlal zaměřit na to, co mu říkal Havran o magiích. Mohl bych to zkusit. prošlo mu hlavou a s pár kývnutími pro sebe pokračoval vpřed, kdy očima už vyhledával Rytíře.

→ Most přes Les u Mostu

Ayshi k té křivil pohled, uši stahoval a sem tam měl tendenci i po ní zavrčet či vyrazit, ale... nedovolil si to. Zlost se držela v jeho hlavě, zatímco sledoval světlou vlčici s parožím. „S tebou jsem se ani jednou nebavil,“ zavrčel k ní a následně opovrhnul svou matkou a rozhodl se jít věnovat jiným členům chaosu. Těm podstatným. Následně se podíval k Noirovi, který reagoval na zmínky o Faustovo sestře. Kdyby mohl, pokrčil by rameny, ale... tušil, že o své sestře netušil o moc víc jako o jeho matce, která byla v očích chaosu zcela bezvýznamná. Nevyjádřil se k tomu a brzy přesunul svůj pohled na Alduina, který mu při odchodu dal jistý souhlas pohledem, aby šel s jeho partnerkou. Nechtěl dělat problémy a ani nechtěl vypadat, že by měl zájem o vlčici, která byla okřídleného.
Podíval se směrem k Alastorovi, a začal interagovat s ním, ač mu to skrz nával konverzací trvalo, „Těší mě Starsi.“ kývnul k němu a svižně odvrátil pohled na Astaroth, kterou málem zašlápnul, a nad jejími slovíčky se musel pobavit. „Ty taky prcku.“ mrknul na drobné vlče a následně se podíval směrem na Caina,
který už začínal Fausta pomalu i vyzívat k souboji. „Pozor, ať tě v noci nekousne něco do ocasu.“ podíval se k vlčeti a zmateně začal sledovat okolí.
Do místa se dostal i cizák, hnědý vlk, který bojoval před nějakou chvílí u jezera. Přesunul se směrem k Callidovi a odhodlal se začít konverzaci. Byl zrovna uprostřed konverzace. „Jak dopadl tvůj zápas?“ zeptal se se zájmem, nepostřehl jak to dopadlo, a tak se chtěl doptat, jelikož ho nový člen chaosu i zajímal.

Alastor
Seděl mezi všemi a rozhodně se mohl stát terčem zábavy těch drobných, co se zde točili... Byli rozhodně otravní a ne roztomilí. Jeden z nich se brzy dostal k zrzavému, který se hodně držel, aby v pohledu neprolil opovržení a možná i úšklebek. „Čau,“ řekl trochu zaskočeným tónem a kývnul, „Faust.“ odpověděl drobnému stvoření poměrně stroze a pozornost rychle odvrátil k ostatním... Konkrétně ve vteřině se podíval na Thiu, která mu věnovala pozornost... Ah, jak... jak by jen... „Kurážná?“ odfrknul si hrdě a převrátil nad jménem očima. Opovrhoval jeho rodiči... Byli někým, kým rozhodně nechce jednou být a rozhodně by svému potomstvu případně neudělal život jako mu darovala ona. V zapomenutí. „Ať už byla jakákoliv vaše matka, pokud si s mojí je podobná... asi bych se tím moc nechlubil. “ Trochu ho místní nálada začala štvát... Byla zde spousta vlků a on se v tom trochu začínal ztrácet, ale bylo pravdou, že se sám do konverzací pouštěl, a tak si za to mohl tak docela sám... když tu se přiřítil další krpatý.
Cain „I ty jsi mrňavka,“ uchechtnul se, když k němu hnědý přišel a brzy převrátil opět očima, kdy se chtěl z konverzace s vlčetem dostat co nejdříve, ale... „Až budeš větší tak mě klidně-,“ a v tu chvíli se otočil směrem k hlasu, který u smečky nikdy... nikdy neslyšel a prakticky si ho nevybavoval, a když se vlčice k němu přihlásila. Stáhnul uši dozadu. Není to ona, že? prolétlo mu hlavou. Byla by to super náhodá!

Výplaty Srpen
Jméno vlka: Faust
Počet postů: 42
Postavení: Sigma
Aktivita pro smečku: Aréna, obcházení hranic, socializace se členy (Allavanté, Zeiran a další...)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Faust se setkal porval s Noirem, pak šel pryč a potkal Odeliah, tu využil, vrátil se a šel bojovat do arény, kde vyhrál. Následně šel na vyhlídku, zjistil že jeho rodiče jsou nepodstatní při obcházení hranic a pak se vrátil zpět a poznává se s členy.
Bobříci: Průzkumník (cizinci v okolí smečky - Odeliah), Dobyvatel (na luce), otrokář? (zneužil Odeliah, když jí hrál na city aby se jí mohl svěřit a pak ji poslal k šípku.)

→ Křišťálové jezírko za Allavanté

Pokračoval za Allavanté, se kterou dokončovali jejich nynější konverzaci. „Milost byl alespoň tím, kdo se ke mně dobrovolně přiznal a připomenul mi to, co jsem měl v hlavě na chvíli ztracené.“ pokračoval k Allavanté a prohlédl si vlky, ke kterým se nyní blížil. „O sestře nic nevím.“ přiznal rovnou, a tak trochu začal do hlavy vpouštět první možné myšlenky, které by mu dokázaly ukázat, kdo jeho sestra byla... Netušil. Byli už pomalu zpět z obhlídky. Když pokračovali zpět k ostatním, viděl, že vlčata se zde jak kdyby rozhoupávala k tomu, aby si dala do tlamy.
Ataroth
„Bacha mrňavko.“ řekl k Astaroth, které si nevšiml, když se vraceli a na droběnu se podíval. Tak zvláštní tvorové ta vlčata. Trochu se nad její maličkostí musel ušklíbnout... Ošklivka. zakřenil se a pokud si ho zatím nikdo nevšimnul, tak měl jedině štěstí. Neurážel přímo ji, ale spíš obecně vlčata, která tu zatím pobíhala. Podíval se směrem k vlkům s křídly... S těmi ještě pár slov neprohodil a ani s tím, co měl plášť. „Zdravím..“ nadhodil již podruhé mezi všechny, když se usadil poblíž. Doufal, že s někým začne konverzace a čas hledění na ty dole mu uteče.

→ Luka

Miniquest | Projít území Chaosu 2/2
Šla velmi ladně... no co by od Alfy čekal. Býval by se po sobě i ohnal za tyhle podivné poznámky, ale nebylo na ně ani tolik prostoru. Měl nyní na práci ohledně podstatnějších a relevantnějších témat. Matka... Otec prý nebyl podstatný. „Může to být jen domněnka, že má někdo nutkání... ono, ještě by ta všechna krev nepřilákala někoho.“ olíznul si rýpanec přes čumák a následně se podíval směrem k bojující dvojici. Vypadali už poměrně pomlácení... Amatéři. převrátil očima a jakmile se zmínila slovem matka, ihned byl pozorností u Usměvavé. Naslouchal těm slovům a jelikož svou minulost neznal... Hodlal matku uložit jako ne hodnou tomu, aby od ní mohl v budoucnu cokoliv brát kladně. Oba rodiče byli tudíž... nepodstatní. „Tak dva zápory budou jeden dokonalý klad.“ zazubil se. Nebyl žádný odborník a dost možná si to právě touhle egoistickou poznámkou pokazil, ale udělala mu pochvala od Usměvavé radost... Bylo to pro něj opravdu důležité a jeho „já“ hlasitě křičelo uvnitř. Vše vypadalo poměrně klidně a Faust se následně začal směřovat zpět ke skupině vlků.
„I kdyby tu byla... trochu pochybuju, že mě teď pozná. Nemám tak nějak zájem vyhledávat někoho, kdo většinu mého života smrděl jinde a neměl nutkání hledat mě.“ opovrhoval a silně.

→ Na vyhlídce

→ Luka za Allavanté

Miniquest | Projít území Chaosu
Pokračoval s vlčicí přes, už, známá místa, která nedávno prozkoumával s černým vlkem... Jeho jméno stále neměl hlavě ukotvené, a tak sotva tápal jak vlastně mu měl říkat. Byly to myšlenky, vteřinové jen návrhy, které mu probouzela hlava, kterou jindy velmi poslušně poslouchal, ale nyní... ty otázky byly odjinud. Chtěl Allavanté možná mohla pro něj být zdrojem znalostí a knihou, kterou by mohl pochopit... Když už ji dohnal, což nebylo těžké jelikož vlčice na něj čekala, hodlal se přidat ke konverzaci. „Tuším, že jsem tam taky něco cítil, ale nejsem si úplně jistý, zda jsem jen nebyl oklamán vlastní hlavou při bitce.“ uchechtnul se a následně podíval po okolí, které mu bylo už více než jen trochu známé... Allavanté byla velmi charakteristická a ač se vždy zdála poněkud děsivá... byla pro něj příjemnou a autoritativní. „Jdu, jdu... jinak... ta Kurážná... to je kdo?“ zeptal se narovinu na svou matku, o které slyšel od Hlídačky poprvé. Nejdivnější na tom všem bylo, že ani neznal nic co by ho s ní spojovalo.
„Tak trochu jsem zapomenul kdo je.“ pokrčil by rameny kdyby měl tu možnost a následně, když jej utnula slovy: ...jdeme... tak se ve vteřině přidal k ní a zároveň dohlížel i v zadnější části, aby případně někdo neohrozil ji.

→ Křišťálové jezírko

Podíval se směrem k Hlídač. Její slova byla ostrá a zároveň ve Faustovi spustila další potok otázek, na které by si rád nechal najít odpovědi, ale... nechtěl tím příliš obtěžovat ostatní. Mezi tím se drobata hýbala a Faust se i skrz jejich otravnost nějak přenesl.. Mohl něco zjistit a mohl se dostat k něčemu víc. O kurážné by mohla vědět Allavanté více, a tak... prakticky neotálel a když se začala zvedat k odchodu, podíval se směrem k vlčici a suše polknul. „Ne že bych vám nevěřil, ale šel bych taky.“ kývnul k vlčici a následně se podíval směrem k jejímu partnerovi, před kterým snížil hlavu a stáhnul uši k hlavě. Nechtěl udělat konflikt a ani mezi nimi rozjet případný konflikt, ale... musel se zeptat na víc věcí a zároveň udělá alespoň něco navíc. Bylo to něco nového a zároveň i nová známost do jeho řad, která by mu do života dala víc dalších cizích znalostí.

→ Luka za Allavanté

Podíval se směrem k Usměvavé a přikývnul na její slova. Byl v sobě trochu víc hrdý a vlastně... Proč by neměl být? „Příště bude snad i lepší.“ zvednul koutek a následně se podíval směrem k příchozím. Aluduin, Astaroth, Amon, Noir zaujali jeho pozornost skrz početný příchod a se stažením uší se podíval směrem k menším vlkům... Mláďata. Ts. ostatním však nedával znát nic víc jak klidnou náladu, ač těmi malými měl tendenci opovrhovat. „Zdravím i vás.“ řekl k příchozím, kteří se přidali k podívané na vyhlídce... Pak se však natočil směrem k Usměvavé... asi na to nebyl úplně vhodná chvíle, ale ta otázka byla. „Usměvavá,“ kývnul s úctou k ní, „měl bych na vás otázku.“ možná ta slova i trochu šeptal... A zároveň okem koukal po Thie, která... No. „Kdo je moje matka a otec? Když vidím ta... maličká stvoření tady... Přemýšlel jsem nad tím už déle a nemohu si vzpomenout ani na jména.“ přiznal k ní. Otázka byla pro něj docela těžká... vlastně naznačil, že toho asi moc vědět nebude a... A tohle vše bylo někde zapomenuto. Nikdo nemohl říct přesně kde ty odpovědi hledat... či koho má vlastně hledat, ale jeho původ by ho zajímal.
Podíval se následně opět směrem na vlčata, která přišla s okřídleným... Toho taky sotva znal, ale rozhodně mu něco říkal mnohem víc jak rodiče. „A pokud nejsou po smrti, kde by mohli být?“ zeptal se a otočil hlavu směrem k Allavanté.