Příspěvky uživatele

< návrat zpět

→ Křišťálové jezero

Byl celý zasetý šrámy a místo musel provonět svou krví. Bylo to pro něj sotva pár minut, co se odtrhnuli s Noirem od sebe a každý si nyní mohl jít vlastní cestou. Cítil na sobě únavu a i bolest... Když se podíval cestou od jezírka jen svižně na odraz, viděl své chybějící ucho, které leželo někde tam dole. Stálo to za to? Ano. Byl nyní ještě víc krvavý než dříve. Jizva přes tlamu, nyní se našla i další na hrudníku, následně ty od pumy... Byla jich nyní značná spousta a Faust na ně byl vlastně i hrdý. Nebýt toho všeho, kde by byl? Opatrně snížil hlavu a když při stoupání začínal vidět i ostatní vlky... vlastně za ně byl rád. Zeiran, pro něj Černý se s někým bavil. Byl to vlk s pláštěm zelené barvy a čímsi hadím na noze... Opatrně pokračoval nahoru a sledujíc vlky ke svému Černému známému kývnul. „Ta procházka fakt pomohla,“ uchechtl se k němu, ač trochu slaběji, jelikož na sobě znal bolest i únavu, „a jinak... zdravím vás,“ kývnul k ostatním vlkům (Allavanté, Scar, Wiss, Thia.)
Když viděl Corine... trochu ho to probralo a zvedl hlavu. Jemně střihnul ušima a připomínaje si tu bolest dal zas ucho raději zpět. Opatrně se někam posadil... nepatrně byl blízko Usměvavé, kterou zas tak moc dobře neznal... Vlastně si pamatoval hlavně Scara a u něj tušil... že by se měl někdy blíže přijít zeptat na své rodiče... Kde byli? Kdo jsou? připomenul si zároveň i slova černého. Může být nyní kýmkoliv... nemá minulost.

Brzy bylo vše u konce. Vyhrál. Vyhrál jsem. projelo mu hlavou, když se ozvalo zaštěkání a začalo dít to vše potom... Byl to pro něj zvláštní pocit, který uvnitř sebe ještě nikdy neměl. Nedokázal nikdy nic, co by ostatní ocenili, a tak se brzy dostavil k vlku, který jej namazal. Rány žahaly jako kopřivy, bylo to jako dát si dobrovolně do ran citrón a nechat jej působit. Bylo to velmi nepříjemné a Faust nad některými namazáními jen nepříjemně zamručel. Brzy se vydal směrem nahoru za ostatními. Cestou jej Noir i dokonce pochválil. Pozvednul nad jeho reakcí hlavou a trochu i pravý koutek. „Měl jsem jen štěstí.“ naznačil mu, že nebyl nijak horší a bez uznání čehokoliv se otočil za sebe. Rvali se ti noví? Asi ano. A rozhodl se následně pokračovat vpřed do míst, která se rozpínala nad nimi a byla plná bratrů a sester... Kdo z cizích šel kolem, musel rozhodně mít i skvělé informace pro své smečky a informovat je tak. Pokračoval vpřed, neohlížel se až dokud nedorazil Na Vyhlídku.

→ Na vyhlídce

Aréna · 7 | konec
· 20Hp Oči držel zavřené, zatímco útoky na Noira směřoval se vší soustředěnou sílou. Byla to hra s hlavou, kterou neustále přesvědčoval o tom, že pozůstalé síly dokáží držet to vše. Vnímal jak se jeho tělo míchalo krví jeho bratra. Noir. ostře si zopakoval to jméno, které mu připomínalo, že se ještě nemůže vzdávat... Vnímal však vysílení, které začínalo přicházet s tím vším. Bolesti, dokonce si všimnul, že někde v okolí ležel kus zrzavého ucha. Hlavu následně opatrně začal zvedat a jen s praštěním do Noirovi tlamy se snažil velké tělo ze sebe dostat. Bylo to nepříjemné... Měl možná víc sil jak on, ale už rozhodně nechtěl pokračovat dál. Stáhnul tak uši, zakřenil se a následně vnímal jak mu začíná bolest projíždět tělem. Vše začínalo být živé a až nyní otevřel oči, aby se podíval co po dvojici zůstalo.. Krev. Spousta krve a Faust si prohlédnul tělo, do kterého stále tak zaměřeně mířil svými drápy.

Aréna · 6
· 20Hp (21-1)
· Bonus: Faust + 7 FP
· 3 fyzické útoky Veškerý čas; minuty, možná vteřiny co jejich boj trval byl vysilující. Oba vlci za sebou měli vydatný výkon. Nebyli tak statní bojovníci, ale na, alespoň Faustovu první ukázku tento výkon mohl být i dostačující. Snažil se. Cítil jak krev a železitá chuť letí vzduchem a oba pachy… snad jako kdyby se spojily. Bylo mezi nimi značné vysílení. Faust se však stále držel Noirovi tlamy a využíval veškerého času, který mu nyní dával. Vteřiny a setiny byly tím, co rozhodovalo o osudu toho druhého. Jeho útoky se vyvedly až na přetočení, které ve výsledku hrálo do karet. Byl stále na zemi, držel se hřbetem u trávy a Noir byl nad ním s tím, že se pokusil Fausta zasednout, ale jaksi mu to nevyšlo. Faust se odhodlal začít do boje dávat poslední síly a už měl i vymyšlenou následnout kombinaci. Na krku se stále zvládla před Noirovo počínání držet. Hlavu hodlal nyní zakrvit Noir, ale Faust se odhodlal využít chvíle a svou hlavou se pokusil zespodu Noira kapkami poslední sil praštit. (útok1) brzy se pokusil využít i pozůstalé končetiny a zadními tlapami začal rýt do Noirova břicha čímž se jej snažil i strčit ze sebe (útok2, akce) začal mu vracet agresivní vrčení, se kterým nehodlal jen tak přestat a zuby ho chytl za hrdlo, do kterého se pokusil zarýt tesáky. (útok3)

Aréna · 5
· 21HP (53-32)
· Bonus: Faust + 7 FP
· 3 fyzické útoky
Všechno se to sehrálo velmi rychle a zrzavý začínal cítit slabost těla. Jeho rány nebudou už tak silné, ale alespoň může bojovat do vyčerpání. Poslední útoky se mu opravdu nevedly a začínal z nich sem tam zmatkovat. Chtěl Noirovi uhnout, ale naopak mu nešikovně šel hrudí do rány, která od samce přišla. Byla to první facka, na kterou Faust nereagoval nijak jak pokusem uhýbat, ale v tu chvíli se ho ujmula Noirova čelist, která objímaje jeho držela tak pevně. Vše se mu dařilo a od Fausta mohlo vyjít i kníknutí, které vyšlo spontánně. Hlavu chtěl vytrhnout, ale v tu chvíli ho začal Noir stejnými cunkanci tahat k zemi a brzy ho k ní dostal. Byl na zemi, poměrně bez sil sledují vlka, který se pouštěl do jeho těla. Krvácel a cítil jak rány štípou. Hromadil se v nich prach, hlína… Začínal ve svých očích kít i lehké mžitky a pociťujíc jak zabodává se Noir do jeho těla se pokusil o jeden z posledních útoků. Ten dopad předníma na Fausta už nebylo prakticky reálné pro něj lépe ustát, a tak jen vylétl hlavou vedle něj. Bolelo to, tenhle dopad mu musel zlomit i žebra. Šedýma očima sledoval jak Noir drží své tělo na něm. Začínal se zkoušet nadechovat a ukázat, že i v posledních silách bude schopen boje. Sic slaběji, ale aspoň nějak se čelistí pokusil Noirovi chytnou čelist ze spodní části a vší silou se pokusil co nejhlouběji dosta (útok1) a pokud mu Faust hodlal jít znovu na tělo, pokusil se o uhnutí vedle pomocí přetočení těla(akce) pokud se Faust vyhnul útoku Noira, pokračoval potom znovu na tlapy a pokusil se tlapami a drápy zarývaje sjet po Noirově těle (útok 2) brzy se pokusil Noirovi zahryznout i ze stranu tlamy a pokud se mu to povedlo, tak z posledních sil držel krk za který tahal a zapíraje se o tlamy dělal rýhy v zemi. (útok3)

Aréna · 4
· 53HP (63-10)
· Bonus: Faust + 7 FP
· 3 fyzické útoky Jejich souboj byl velice vyrovnaný, ale v obou asi panovalo jisté napětí, které oba vlky nutilo jednat zbrkle. Faust do hlavy Noira rozhodně neviděl, ale do jeho činů ano a mohl i trochu začít přemýšlet nad samotným zápasem; rozhodně nebyl jen tak. Noir se začal bránit a Faust rozhodně nechtěl schytat rány do svého těla jen tak. Faust se držel, tlapou uhnul. Byl to šikovný krok, za který se po zápasu bude muset pochválit. Sic do něj Noir vrazil, Faust to ustál a následně se odhodlal jít po Noirovi opětovně a sundat ho k zemi pomocí podražení tlap do kterých se pokusil rychlostí naběhnout,akce oči se mu zalívaly krví a zároveň vnímal i Noirovi zuby ve své hrudi. Stiknul oči bolestí a stáhnul uši, zatímco si krví ohodil hřbet. Otřepal se, možná byl i pár chvil bez akce, ale brzy se vydal a agresivně začal útočit na nohy Noira. Prvně zaútočil na přední, kterou hodlal chytit a začít nepřirozeně tahat do strany, aby vlka podkosil, (útok1) následně se hlavou ohnal ihned po hřbetu, aby případné stažení dokončil a zahryzávaje do srsti se snažil samci udělat škody, (útok 2) zároveň se brzy ohnal po jeho uších, tu bolest mu musel oplatit a zuby se zakousl do pravého ucha, (útok 3) zatímco jeho tělo sláblo a Faust si neuvědomoval, že takové vyhazování sil ho může stát vše a nebo naopak nic.

Aréna · 3
· 63HP (72-9)
· Bonus: Faust + 7 FP
· 3 fyzické útoky Vše bylo tak dlouhé a jednotlivé vteřiny jejich boje byly jako věčnost, která začíná zpomalovat. Faustovi útoky se nezdařily a on sám se tedy začínal i lehce zadýchávat. Bylo to už nějakou chvíli co v boji byl, a tak bylo jasné, že veškerá úsilí o útok nemohou být zdařená. Podíval se směrem ke svému soupeři, po hlavě mu stékala krev a se snahou Fausta trefit mu to nedal jen tak. Pokud o objetí byl pro Noira smolný a zároveň i zvuk klapající čelisti byla u Faustova krku značka toho, že by se měl ihned otočit k protivníkovi. Noir se trefil do stehne, nohu mu nechal chvíli ve vzduchu a ve chvíli, kdy vlk věnoval pozornost chňapnutí se Faust ohnal a pokusil se vší silou, ač přeš bolení stisku stehne, dostat k boku Noira a pokusit se jej opět svalit k zemi (akce), hodlal v tom pokračovat. Čím víckrát se bude muset zvedat, tím víc času pro mě. rozhodl si ve vteřině taktiku a obratně se vyhnul ocasem chňapnutí Noira, kterého se pokusil chytit stejně za ocas a škubnout s ním, (akce 1) pokud útok vyšel, byl jedině jen spokojený. Brzy se začal tlapami ohánět tlapou po hřbetu (akce 2) a druhou tlapou se pokusil Noirovi oslabit levou zadní nohu, (akce 3) jelikož mu mohl ještě nějakou chvíli zůstat za zakdem, což pro vlka bylo silně nestrategické a zároveň oslabení nohou byla velmi důležitá část jeho útoků.

Aréna · 2
· 72HP (80-8)
· Bonus: Faust + 7 FP
· 3 fyzické útoky
Svými drápy trefil vhodné místo a zatím se mu chvíli dařilo. Byl plný adrenalinu, jeho jindy prázdné oči se plnily vztekem a zlostí, kterou uvnitř sebe hluboko skrýval. Mohl mu to nyní vrátit? Mohl... ale nesměl se vyhodit z koncentrace, kterou zatím dokázal v boji mít. Podíval se letmo po hlavě Noira, kterému se jen tak tak vyhnul, když mířil na Faustův krk a pokusil se jej zranit. A byl na zemi! Nyní měl výhodu. Byl stabilní, ale taky měl volnou spodní část těla, kterou Noir nyní mohl jednoduše začít ničit. Když Noir zkusil Fausta odkopnout, šikovně uskočil a útoku tlap se vyhnul, v tu chvíli využil situace a sám se vrhnul Noirovi po krku, který pro Fausta mohl být nyní snazší na útok. Pokusil se tak zahryznout do jeho krku. (útok1) dalším pohybem se pokusil svou tlapou a sílou držet vlka pod svou tlapou a zarývaje drápy do jeho boku si na něj začal pokládat váhu, tudíž jej zkoušel mačkat vlastní váhou. (útok2, akce) Jenže jak se soustředil na svou váhu a to, kde tělo držel Noirovi se podařilo chytit Faustovo ucho a pakliže měl stisk dostatečně šikovný, tak část Faustova ucha byla nyní v jeho tlamě. Faust nad to reagoval podobně, a to tak, že se pokusil dostat Noirovi k loktu tlamou (útok 3), kterým jej hodlal přidržet, pakliže by dokázal jeho tělo dostatečně uzemnit svou předchozí akcí.

Snažil se reagovat na okolní dění. Byla zde velká spousta vlků a uvnitř něj hrály barvy podivných emocí... to vše... bylo to tak živé a už nebylo cesty zpět. Čekala ho jistě rvačka, kdy? To opravdu neměl tušení a pokud na něj někdo reagoval... už jen úzce se mu začínal věnovat. Pohled, pomalý dech a to vše co uvnitř sebe cítil... kdo jsi? tázaje se neznámého já už začínal vnímat. Do uší opět začínaly přicházet první zvuky a Faustovo hlava se zvedla, když cítil cizí doteky pohledů. A pak to začalo. Ozvalo se Faustovo jméno, když se dostaly ke slovu Alfy. Zvednul k nim ihned hlavu a trochu nervózně zvednul i své zadní nohy.Aréna · 1
· 80HP (100-20)
· Bonus: Faust + 7 FP
· 3 fyzické útoky
V těle stoupala nervozita, když dorazil na místo, kde bylo žádáno vlkem. Podíval se kolem. V uších mu přestala hrát jakákoliv hudba vznikající z okolních hlasů a Faust se šedýma očima podíval prázdně proti sobě. A zaznělo vytí Yefreie, která spustila to, co on sám v tom všem stresu zcela dobře nezvládal zatím vnímat. Noir okamžitě využil situace, zatímco zrzek se poněkud hloupě držel ještě vteřinu na místě než hodlal vyrazit proti němu. Prvotní útok Noira byl pro něj snadný na vyhnutí, dal si zkrátka pozor a svou hlavou šikovně uhnul, aby se jejich tlamy nepotkaly. Vykryl útok a následně se pokusil, když měl svou tlamu volnou, útok opětovat na tu jeho. (útok 1) Další útoky Noira byly však úspěšné a Faust skončil na zemi s ránou v hrudníku. Bylo to pro něj nepříjemné, když Noirova hlava trhnula tak nepříjemně s ním a Faust skončil na zemi. Byla to dlouhá chvíle na zemi, ve které Faust však mohl vymyslet jeho kroky. Vycítil možnost se dostat zpět na všechny čtyři. Ve vteřině se pokusil zvednout a pakliže mu Noir jeho pohyb nijak neznemožnil, zvládnul uhnout a dostat se obratně na všechny čtyři, hlavou se pokusil díky jeho rychlosti dostat pod přední pravou tlapu Noira a svými zuby jej v místě stisknout a započnout tak možný útok, (útok 2) pokud se Faustovi vedlo držet na nohou a Noir jej zatím nestrhnul k zemi či něco jiného, tak Faust přesunul tlapu na krk Noira a pokusil se co nejvíce drápy projet kůži.(útok3) V návaznosti Faustovi tlapy na Noirově krku se snažil vlka i sílou převrátit na bok. (akce). Tekoucí krev či rozervaná hruď byla jen lehce cítit díky adrenalinu. Vlk si však začínal uvědomovat, díky svému, již výraznému oslabení, že by měl dávat pozor na svou fyzičku.

Podíval se po okolí a následně kývnul na znamení souhlasu k černému. Zeiran se brzy začal věnovat i okolí a Faust... nechtěl být pozadu. Mohl najít novou známost a novou možnost něco zjistit. Podíval se po všech se svým charakteristickým úšklebkem, který obvykle okolí věnoval a začal vyhlížet vhodné vlky, které by mohl vyslechnout a něco málo se o nich dozvědět.
Tak nějak všichni | Převážně zdravení
Cítil během chvil na sobě podivný pohled. Neznámý pocit, který tančil jeho srstí a bez váhání... se vydal k vlčici, u které si pohledu ve vteřině všimnul. Neznal ji. Viděl ji určitě poprvé, a tak se jen podíval a se zvědavostí přiblížil k ní. „Zdravím, nováček, že?“ střihnul ušima a ač mohl působit, že má o její pozornost zájem, v pár vteřinách se otočil do okolí a začal šedýma očima už pátrat po další skupině... Byla poblíž Usměvavé a ta Fausta nepozdravila nijak zvlášť... odmítnul se jí tedy jakkoliv vnucovat a podíval se směrem k dalšímu cizinci, který mu věnoval pokývnutí. Callid Očima ho pozorně sledoval a prohlížel si jeho maličkost. Byl to rozhodně jeden z těch, které by rád poznal jednou i víc. Podíval se brzy zpět k Usměvavé a na její slova, vedu dalšího, kývnul. Podíval se pak opět jinam a to na příchozí Taniu. Též ji neznal. Tania byla krví barvená vlčice, kterou prohlédnul a na její pozdrav odpověděl: „Čau.“ odsekavým tónem, zatímco se už očima toulal po ostatních a tu se zaseknul očima u Corinne.
„Seš připravená na nejlepší zápas?“ přiblížil se naivně k Thie, která si začala všímat toho nového zjizveného a jen si ji prohlédnul šedýma očima. Něco mu nedávalo pokoj, aby ji nepřestal prudit...

→ Nerovy vodopády

Cesta s černým vlkem mu dala mnoho nových poznatků a byl za setkání s ním... někde v hloubi sebe opravdu vděčný. Měl jinou perspektivu a dodal do jeho života něco, co Faust v mnohých momentech mohl hledat. „Pokusím se minimálně sebe nezklamat... Je to na jednu stranu trochu šílenství?“ podíval se směrem k Zeiranovi a brzy již začal ušima chytat i jiné hlasy než byl černého. „Někdy bysme měli jít na procházku znovu.“ zvednul koutek a podíval se naposledy k černému, jelikož tušil, že je dost pravděpodobně nynější setkání rozdělí.
Cítil uvnitř sebe jisté napětí... atmosféra a adrenalin v něm možná začínaly už pomalu vařit a Faust byl lehce nervózní z toho, co má od dnešního dne očekávat. Podíval se mezi převážně cizí vlky, ze kterých mohl mít trochu nervozitu uvnitř sebe a tak znovu vyhledal černého vlka. „Moc nás tu zatím není,“ špitnul možná i víc sám pro sebe.
Allavanté, Callid, Yrsi
Dostal se do blízkosti vlků, kteří se zde motali a převážně nejvíce projevovali. Z pochycených slov pochopil, že černý hřbet s hnědým spodkem bude někdo ze smečky, když se tak s oznamujícími slovy motal kolem tmavého vlka. „Zdravím,“ pozdravil a šedýma očima si projel přítomné, včetně Wisse. Nechtěl příliš vyčnívat a ani se nijak dostat do nutné konverzace... Měl uvnitř sebe zmatek a nakonec... Proč se nebavit?
Zeiran
Podíval se během chvíle zpět ke svému, nyní nejvíce známému vlku a zacouval k jeho úrovni, pakliže vedle něj bylo stále místo. „Noční procházka možná byla tou příjemnější částí tohohle večera,“ a usadil hlavu do bílé srsti s ohnivými chlupy, ve kterých si vytvořil svůj typický, poměrně i nepříjemný a odtažitý pohled.

→ Katakomby

Pokračovali dál. Jejich utrpení ve vlhkých prostorech bylo brzy ukončeno, když se jim dostalo o něco světlejšího místa, ve kterém se dalo alespoň trochu dýchat. „Tady už to poznávám,“ spíš řekl tak pro pobavení a podíval se směrem černého vlka, „bylo fajn si zas jednou pročistit hlavu.“ nadhodil tak do větru a brzy se jen s lehce znechuceným výrazem otočil směrem ke katakombám. Tam už nevlezu. ušklíbnul se a podíval směrem k černému vlku, který byl v jeho blízkosti. „Snad ta možnost bude. Nevím, jestli si v tom úplně věřit, ale... třeba jo.“ uchechtl se a následně pokračoval vpřed. Jezírko bylo kousíček od nich a určitě u něj už byla spousta vlků...
Byl z toho trochu nervózní. Už jednou si zkusil sílu Noira, a tak tušil o čem jejich pranice bude. Bude to něco stát? Možná tentokrát by byl Noir tím, kdo odejde s chutí vlastní krve a Faust v sobě najde něco nového. Nabere sebevědomí? Kdoví. Dnešek přinese spoustu nových věcí... ať už známostí či jen ukázku jeho osobnosti v jádru smečky.

→ Křišťálové jezero

→ Rokle

Podíval se směrem k němu. V tomto místě se tmavý vlk prakticky ztrácet a jen některé odlesky oznamovaly, že tu s Faustem stále byl. On sám v jeho slovech nacházel jistá ponaučení a zkušenosti, které hodlal ve svém charakteru využít. „Tohle všechno je fajn,“ vyjádřil vděk, „nelituju se... spíš je to taková vratká cesta. Ono to... já ti rozumím a i tvůj názor chápu, ale když s tím žiješ.. je to trochu složitější... každopádně jsi mi dal dobré myšlenky, které využiju.“ kývnul k němu hlavou a brzy se vydal vpřed tmavými končinami, které možná byl rád, že vlastně tak docela neviděl.
Místo bylo podivně vlhké a sem tam vnímal i podivnou atmosféru, která se zarývala do kůže a sem tam zvedala některé chloupky... Bylo to podivné místo, ve kterém by hledal něco jiného... „O těch magiích budu přemýšlet po tomhle všem... za zkoušku fakt nic nedám a aspoň něco zjistím pro Chaos.“ přiznal tak do prázdna, kdy trochu tápal v nacházení konverzace, ale... si jejich setkání bylo již pomalu u konce.
Oba se blížili do místa a Faust možná i začínal zrychlovat... no, brzy tlapou zavadil o cosi a chodbou se ozval až samičí tón křiku. „Eh!“ poskočil a pokud Zeiran nebyl dostatečně daleko, mohl cítit, ale slyšet určitě, jeho náhlou změnu pohybu. ... Následně jen polknul a přidal do kroku. Nepříjemné místo!

→ Nerovy vodopády

→ Les Alf

Podíval se směrem tmavého a na vteřinu mu i ocas mizel mezi zadní, ale udržel ho alespoň v místech, kdy svůj strach možná tak moc neprojevoval! Hloupý by přehlédl. „Nerad bych byl část z těch, ale zatím nemůžu od sebe nic slíbit.“ řekl k němu narovinu a podíval se směrem před sebe. Louka byla lehce větrnější, což mu rozhodně nevadilo... nechával vítr aby si hrál v jeho srsti, jemně ji přebíral a on tak mohl pokračovat vpřed do míst, kde byla trhlina. „Takhle jsem nad tím nepřemýšlel,“ přiznal a brzy sešel do Rokle, ve které se porozhlédnul, „čistý štít pro sebe, ale... když někoho potkám a on mě pozná, tak je to tak trochu divočina v tom, že vědí o mě víc než já o nich.“ zazubil se nad tím faktem a následně dostal nápad. Má vlastně pravdu, zastříhal ušima a chvilku se držel v tichosti... Ta slova která mu černý řekl byla... byla pro vlka něčím, co si mohl převzít. „Faktem je, že jsem měl nutkání se zbavit i toho kožichu v těch barvách, které jsem na sobě měl.“ poznamenal si tiše a následně se podíval směrem do Rokliny.
„Byls tam někdy?“ trochu se pokusil naprsit. Ve své tváři rozlil zákeřné barvy, které mu zvedly koutky do typického úsměvu. Každý v něm viděl křivost a činy, které budou chtít ublížit. „Netuším kam to vede, ale...“ zmlknul a vlezl dovnitř.

→ Katakomby

→ Furijské hory

Věnoval jeho slovům pozornost. Hodlal se z jeho slov jistým způsobem o něco obohatit... Bylo to pro zrzavého něco nového, co by tedy mohl potencionálně i využít v budoucnu? „Co jsem u sebe zjistil,“ střihnul ušima, „tak mně se žádného živlu nedostalo a mám trochu strach, že se u mě ani neprojeví ty od toho šedého, ale... neznamená to to, že bych mu někdy nějaké kameny nepřinesl a nezkusil s ním něco sjednat.“
Pokračoval dál. Tempo měl stále tak klidné... byla to jen klasický procházka, která ve Faustovi budila příjemné pocity. Bylo hezky... ten chlad. Byl to jistý únik od častého tepla a náhlých změn. Byla to asi i úleva? „Jo takhle,“ přitakal a zároveň ukázal, že jeho slova chápe a naslouchá mu, „zrádce? Hm...“ zamyslel se nad tím a tak trochu v sobě pocítil nepříjemné dloubnutí. Nedůvěryhodný? Tse. zavrtěl nad tím hlavou a pokračoval raději vpřed do míst, ve kterých kdysi viděl tmavé kouty, ale nevkročil do nich... a nyní tu měl statného vlka... Ten by ho přeci zachránil, že?
„Chtěl bych taky mít nějakou zásluhu... ale něco originálního a přinést něco... nebo nějak vynikat.“ začal lehce prskat a podíval se ještě na chvíli směrem k nebi. „Jen to asi prvně chce zjistit, kdo vlastně jsem.“ spíš zamumlal.

→ Roklina přes Ostříž