Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zastavila jsem se na okraji začarovaného lesa. Nezdálo se, že by byl Rosé z mého popisu příliš moudrý. Přejedu si ho mlčky pohledem a pak pohled stočím na jeden ze stromů. Měl jsem špatný pocit, že jsem v koutku oka zahlédl, že se trochu pohnul, mrcha jedna. "Zákonům přírody," zopakoval jsem, "jakože... Vymykají se pravidlům, které svazují jiné. Normální stromy mají mít mimo podzim listy zelené, nanejvýš některé speciální javory můžou být rudé, ale tyhle stromy jsou abnormální a mají listí všelijaké. Listnaté stromy mají být na zimu holé, pokud to nejsou duby, ty shazují suché listí až na jaro, ale tyhle si prostě jsou obrostlé, jako by se nechumelilo. Běžně jsou stromy pevně přirostlé k zemi, ale..." Zarazím se. Zase jsem to viděl, kořen, pohnul se. "Teď to říkám! Tyhle si dělají, co chtějí. Kdyby to byl můj les, tak je vypálím za porušování tolika základních atributů stromů." Už jsem se pomalu začínal vztekat, že tady ten nesmysl ještě roste.

<< Ledové pláně (přes Tajgu)

"Ono to seřadit do nějakého žebříčku asi úplně nejde." A tak jsem se obratně vyhnul prozrazení toho, jak moc kraťoučce tu jsem a jak málo to zde doopravdy znám. Jak jsem se dostal na ostrovy? "Moře mě vyhodilo na pobřeží," shrnul jsem krátce. Vyhodnotil jsem, že to bylo dostatečně bezpečné říct pravdu, ale raději jsem to nechal vágní a nezacházel do detailu. Ty by mohly prozradit, že nejsem úplně v nejlepší kondici. "To ano, zdejší vlci se chovají velmi zvláště," přikyvoval jsem. Narážel jsem tím samozřejmě na vlčici v odstínech šedi, kterou jsem potkal v zátoce. Ovšem jsem příhodně zamlčel, že jsem tu zatím interagoval pouze se třemi vlky, s tou světlou, s obchodníkem a teď s Rosém. I tenhle vlk mi přišel tak trochu zvláštní, ale to nemusí vědět. Míjeli jsme stromy. Krajina vypadala zcela normálně - to tedy do okamžiku, kdy se mezi smrčky a jedličkami neobjevily statné listnáče s listím snad celého barevného spektra. "Tady to je. Prokleté stromy. Ani neshodily listí, potvory, jako by se zákonům přírody vysmívaly."

<< Tundra

Podíval jsem se za zrzavě flekatým vlkem koutkem oka. Ten tón se mi nelíbil, ale neřekl jsem na to nic. Fingovaný úsměv z mého obličeje nemizel. "Ano, vskutku. A to tu ani nemám ještě pořádně prošlapané. Už to, co jsem viděl doteď, mi docela dobře stačilo," odvětil jsem tedy konverzačním tónem, ale nemohl jsem se zbavit svrbění vzadu v hlavě, které mi říkalo, že mám každou chvíli očekávat útok, zradu. Ale zatím se zdálo, že tuhle sociální zdvořilostní hru hráli oba. Srovnal jsem krok, abych Rosého, jak se představil, neměl za zády. Chtěl jsem ho aspoň vidět periferním viděním, mít jistotu, že se nechystá udělat něco, co by mě mělo jakkoli ohrozit. "Upřímně..." zamyslel jsem se nad jeho další otázkou, "asi způsob příchodu na ostrovy jako takový." Má odpověď byla záměrně vágní a neurčitá. "A vám?" Trochu jsem doufal, že z toho vytěžím nějakou užitečnou informaci. Třeba zmíní místo, kterému bych se měl vyhnout, nebo něco podobného rázu.
Brzy se v dáli vynořili stíny jehličnanů, vypovídající o tom, že jsem zvolil správný směr. Aspoň tohle mi pořád ještě jde...

>> Začarovaný les (přes Tajgu)

Hm, vlk mi nevěřil? Nebyl snad zdejší? Uši se mi samovolně narovnají dopředu, zpozorním, ale potlačím zamračení i jakýkoli náznak nedůvěry. "Ano, jsou tamtím směrem," prohlásil jsem a otočil čumák tím směrem, kterým jsem sem dříve přišel, "Za ledovou plání a za jehličnatým lesem - nachází se tam les plný velkých stromů s tlustými kmeny a s barevným listím, vy jste tam nikdy nebyl?" divil jsem se. Ale pokud vlk neznal Wua, bylo možné, že neznal ani ten prokletý les... Začarovaný les. Dost možná neznal ani tu pláň pokrytou mlhou. "Za ním je pláň, kterou pokrývá hustá mlha a je tam docela hodně šutrů," dovolil jsem si vlka informovat. To, že jsem mu nevěřil, neznamenalo, že jsem mu přál rozbít si tlamu o kámen.
Přikývl jsem. Rosé? To znělo jak druh vína. "Také mě těší." Na další žádost jsem naklonil hlavu na stranu. Za normálních okolností bych zamručel a poslal vlka do háje, že se tam už nevracím. Chtěl jsem si jen najít kousek klidu a vyspat se. V těchto podmínkách jsem se však jen nuceně usmál a přikývl. "Dobře, následujte mě, Rosé." Po těch slovech jsem se otočil a vedl vlka pryč.
>> Ledové pláně

Moc jsem jeho slovům nerozuměl - byl ten samý vlk, ale už by se bral jako někdo jiný? To mi moc nedávalo smysl, tak jsem k tomu neřekl nic.
Přikývnu. "Velmi podivné." V zásadě jsem ani nechápal, jak jsem se sem vůbec dostal. Před očima se mi vybavila vzpomínka na vodu, její slanou pachuť, vlny a nakonec pobřeží. Cítil jsem se být v tomto světě slabý a ztracený, tak maličký... Ještě menší, než obvykle. Ke všemu tomu se zdálo, že moje schopnosti byly potlačeny, moje tělo ochablé. Nemohl jsem o sobě tvrdit, že jsem ten samý vlk, kým jsem byl před příchodem sem. Pokud jsem něco uměl, bylo to nyní pryč. Cítil jsem se zranitelný, a to mě nutilo k ostražitosti. Nemohl jsem dát najevo jak jsem bezradný. Nemohl jsem připustit slabost - znamenalo by to vystavit se nebezpečí. Vlk přede mnou sice nevypadal, že by měl v plánu zaútočit, ale nemohl jsem mu věřit - to ostatně nikomu. Musel jsem předstírat klid. Nemohl jsem uhnout pohledem. "Máte tady stromy, co se pohybují," poznamenal jsem. "Jsem Gareth, mimochodem. A vy jste?"

Pokud je zde s těmito schopnostmi jediný? To mě mírně zarazilo a přinutilo myslet. Takže nebylo správné předpokládat, že tady má každý vlk svůj byznys, nebo snad dokonce, že by mezi sebou museli bojovat o zákazníky. To by vysvětlovalo ty částky v jednotkách, které se mi už jen těžko představovaly, neměl konkurenci, mohl chtít od vlků, co se mu zamane. Proč ale ptal zrovna kamínků a jak se do jeho vlastnictví vůbec dostaly - to mi nešlo na rozum. Mírně mě uklidnilo, že tohle není norma zdejšího obyvatelstva, ale nevysvětlené jevy mne stále zanechávaly ve zmatení. Sledoval jsem tedy béžového, jak se otočil na patě a nakráčel si to dovnitř obchůdku. "Umm,... těšilo mne?" chtěl jsem se rozloučit a odejít, ale z nějakého důvodu jsem se zastavil po pár krocích a otočil se. Co tam dělá tak dlouho? Můj nákup proběhl rychle, tenhle vlk tam snad ty magické věci vyráběl. Posadil jsem se tedy a čekal, že co z toho vyleze. A... Vylezlo. Z obchodu vyšel totiž někdo úplně jiný, než do něj vešel. Otevřu tlamu a zase ji hned zaklapnu. Pach říkal, že je to pořád ten béžový, ale teď už jaksi béžový nebyl. "Hm? Co se to stalo? Jste to pořád vy, nebo někdo jiný?"

Vlk mi začal vykat? Naklonil jsem hlavu na stranu, to bylo zajímavé, tolik uctivosti. Pochyboval jsem, že si ji zasloužím, ale rozhodně to udělalo dobrý dojem. "To je... Já sám pořádně nevím. Říkal, že se jmenuje Wu a prodává všechno, od magické moci, přes magické předměty až po... Co to říkal, kosmetické úpravy? Nevím, co si pod tím představit. Ale bude za to chtít zaplatit kamínky. Takové... Šedé, drobné, lesknou se," pokusil jsem se situaci shrnout, v podstatě jsem opsal ten výjev, kterým jsem si právě prošel. "Já ani nevěděl, že u sebe něco takového mám," zavrtěl jsem hlavou. "Nevysvětlil, jak se sem dostal, ale vypadá, že má dobrou náladu." Neodpustil jsem si úsměšek: "By mohl dávat slevy, když mu ten obchod tak prosperuje." To byla samozřejmě už jen planá řeč do větru.

Tak kus od tajemného obchodu rozdýchával ten nečekaný zážitek. Ale byl fakt, že Wu nelhal. Muselo se mu nechat, že nebyl žádný šarlatán, protože sílu nově nabyté magie cítil. Mračil se ve snaze pochopit, co se to s ním dělo a jak to bylo možné. Jenže z jeho přemýšlení ho vytrhl hlas. Zastavil se a otočil se za hlasem. Oh, vlk? Změřil si příchozího od hlavy k patě. Byl béžový, s flíčky... A nesl se jako by mu to tady patřilo. "Zdravím," odpověděl jsem a přinutil se k úsměvu. Nevěřil jsem mu, ale v této situaci se vyplatilo hrát si na sluníčko a být hezky milý a přívětivý. Nemohl jsem tušit, co je vlk zač. Co je celé tohle místo zač. No tak, mají tu pohyblivé stromy a lektvary posilující či dokonce dávající magické schopnosti, vyvolat rvačku by bylo velmi nemoudré. "Přejete si něco?"

<< Tajga (přes Ledové pláně)
Šel jsem tedy víc severně a doufal, že najdu kousek klidného místa, ale místo toho jsem objevil výjev, na který asi nikdy nezapomenu. Vlk, s malým obchůdkem tak říkajíc "na kolečkách", uprostřed tundry. Opatrně strčím čumák dovnitř a pozdravím. Obchodník vypadal být v dobré náladě, asi mu poslední dobou jdou tržby dobře - představil se jako Wu a hned mi začal cpát, co všechno mi může nabídnout. "Zlepšit se v magii? Magie nové?... Hmm, to zní až moc dobře." Byl jsem skeptický, ale to se mi už dostalo tlapkového vývaru a jakési zvláštní směsi, jen jsem k tomu čichl a pokorně to vypil. Wu si ode mně vzal kamínky - o kterých jsem doteď ani nevěděl, že je vlastním, a když zjistil, že mě snad obral skoro o vše, co mám, tak mě poslal pryč s tím, že mám přijít zas. Já stihl jen zamrkat, nějak se rozloučit a odejít. Když bylo po všem, musel jsem zavrtět hlavou. Doufám, že tady tacoví nejsou všichni vlci...

NÁKUP
Oheň:
2. level - 50 KŠM
3. level - 60 KŠM
4. level - 70 KŠM

Iluze - 220 KŠM + 5 rubínů
2. level - 50 KŠM
3. level - 60 KŠM
_______________________
Celkem: 510 + 5 rubínů
Má: 523 || 6 || 4
Zůstatek: 13 || 1 || 4

Schváleno

<< Začarovaný les
Míjel jsem různobarevné stromy a dával si sakra pozor, kam šlapu. Pokud se zde i stromy umí pohybovat, není radno je podceňovat, obzvlášť, když se nacházím v tomto oslabeném stavu. K mé radosti se mi po nějaké delší chvíli podařilo zahlédnout mezi kmeny tajemných stromů jehličnaté stromy. K mému neštěstí jsem však zjistil, jakmile jsem do tohoto jehličnatého lesa vešel, že je tu jaksi rušno. Čumák mi prozrazoval, že tudy nedávno muselo projít vcelku hodně vlků... A že by smečka? Tím jsem si nebyl jistý. Kdybych však narazil na označení hranic, vyhnul bych se jim širokým obloukem - nejsem sebevrah. To mě dohnalo až kamsi na další pláň pokrytou sněhem, ale bylo zde o poznání větší zima, než na těch předchozích pláních. To bylo jak z deště pod okap, který teda valil vodu jak vodopád.
>> Tundra (přes Ledové pláně)

<< Mlžné pláně
Nějakým zázrakem jsem se z té mlhy vymotal a ocitl se ve velmi zvláštně zbarveném lese. Zamračil jsem se, když jsem zkoumal, kde jsem se to k čertu ocitl. Něco tu nebylo v pořádku, cítil jsem to. Fialové, modré listí... A ke všemu - listí v zimě? To by snad šlo, jít o duby, ale duby přece mají listy zelené, v zimě hnědé, ne rudé a kdoví jaké ještě. Odfrknu si. Co jsem přišel, tak jsem na nic neměl štěstí. Ani pořádná kořist se mi nedařila lovit. Tu jsem si všiml něco zvláštního... Nebyl tamten kořen před chvílí jinde? V hrdle se mi ozvalo hluboké zavrčení. Rozhlédl jsem se okolo sebe po někom, kdo by tohle mohl způsobovat, ale nikoho jsem neviděl. Tohle nebylo dobré místo na bivakování. Necítil jsem se tu dobře. Pokud by se měl strom, který bych si zvolil za úkryt, z ničeho nic zvednout a změnit polohu... Ne. Nevrle a obezřetně jsem se vydal napříč doufaje, že za tímhle lesem bude něco přátelštějšího než je tento prokletý les a mlžné pláně za mnou.
>> Tajga

Hvězdy úkol!

<< Tichá zátoka
Šel jsem plání, pod mými kroky křupal, když vtom se okolo mých tlap začala obmotávat mlha. Zvedl jsem pohled od země a uviděl, že pláň přede mnou je pokrytá mraky mlhy tak husté, že by se dala krájet. Učinil jsem odhodlaně pár kroků vpřed a nechal se mračny pohltit. Vzhlédl jsem tedy k nebesům - přes oblaka vysrážené rosy nebylo vidět ani slunce. Měl jsem co dělat, aby se tu neztratil, nezačal chodit v kruzích, nebo se nepřizabil o kámen. Ale věděl jsem, že pokud se chci někde schovat, budu muset projít tímhle dopuštěním. Osud mi opravdu nepřál - jeden les na jedné straně obsazený smečkou, jinak širé otevřené pláně, neskýtající žádné útočiště, a další les až kdesi za tímhle... Ještě, aby se spustil takový nějaký hezký deštík a pak to zmrzlo. To bych se mohl na druhý konec doklouzat! A rozbít si u toho čumák. To se mi podařilo vrazit tlapou o kámen. Vyjekl jsem a zastavil, aby si naraženou packu olízl- a to jsem neměl dělat. Mlha se vysrážela na mé srsti v jinovatku, kterou jsem nevědomky tímto dostal do tlamy. No, dneska jsem opravdu neměl svůj den.
>> Začarovaný les

Čekal jsem. A ne krátkou chvíli, ale moje trpělivost není zrovna nejdelší. Vlčice mi totiž dlouho na pozdrav ani na mou otázku neodpovídala. Zamumlal jsem si pod nosem něco o vychování a opustil zátoku. Tam mě nic užitečného nepotká. Nevěděl jsem kde jsem, jak jsem se sem dostal, nikoho jsem tu neznal. To byla nepříjemná situace. Nakrknutě jsem si to šlapal pískem pryč, zpátky na pláně. Měl jsem hlad a byl jsem vyčerpaný. Celkově jsem se cítil slabě... To nebylo běžné. Bylo to jako by mě příchod do této země zbavil všech sil a s nimi i všech schopností, které jsem měl. Cítil jsem, jak se mi hluboko v krku formuje tiché zavrčení. Prokleté místo! Když jsem přišel na pláně, ulovil jsem si myš a našel důlek v zemi, ať se aspoň trochu vyspím.
Timeskip
Čas běžel, napadl sníh a pláně se staly nevhodným místem pro pobyt. Rozhodl jsem se zvednout kotvy a změnit stanoviště.
>> Mlžné pláně (přes Zubří pláň)

Sotva Gareth stihl usnout, majitel pachu, který prvně následoval, se vrátil. První střihl ušima za zvuky kroků, pak otevřel oči a zůstal zírat na vlčici před sebou. Ležela na břiše, nevypadala nebezpečně, i když s sebou měla jakousi lasičku. Chvíli sledoval obě, než se vzpamatoval, došlo mu, že nespí a že by asi bylo vhodné pozdravit a představit se. "Zdravím," začal nejistě, no nahodil milý úsměv. Mohl se dozvědět, kde se to octl. Obával se, jaké jsou její úmysly, ale v tomto okamžiku nevypadala jako hrozba. Vyhrabal se ze svého důlku a posadil se. Byl překvapený, když takhle mohl vlčici vidět celou. Na rozdíl od jeho sester byla malá, cítil se být dokonce pro jednou vyšší. Jak vyjíměčná situace! Dodalo mu to trochu na jistotě. "Jsem Gareth a nějak jsem se tady ocitl, nejsem si jistý jak... Co je tohle za místo?" zeptal se a špicoval uši směrem k vlčici, dychtivý po odpovědích.

<< Zubří pláň
Osud tomu tak asi chtěl, jeho kroky ho donesly na další pobřeží. Křivě se podíval na vodu, jako by jí stále vyčítal nepříjemné okolnosti svého příchodu. Byl by se otočil na patě a šel hledat jinam, kdyby neucítil pach. Nebyl schopný určit, jak moc byl nebo nebyl čerstvý a trochu se zdráhal ho následovat. Vyšel mu vstříc, ale zastavil se na okraji lesa. Vlastně od něj couvnul. Něco na něm bylo, na jeho barvě a atmosféře, co se mu ani za mák nelíbilo. To už i to ohavné moře bylo lepším společníkem. Namísto toho, aby vlčici pronásledoval si našel skrýš v zátoce, částečně se zakopal do suchého písku, tedy udělal si v něm důlek a lehl si do něj. Doufal, že mu to pomůže udržet se v teple, i když podle oblohy bez mráčků očekával studenou noc. Třeba někoho najde ráno... Nebo prostě později.