Příspěvky uživatele

< návrat zpět

~ 8 / Dallius ~

Dallius i Ikari bojovali s vlkem a šli mu po krku, snažíc se ukončit jeho nicotný život. Oba, šedivá i zrzavý, byli pořád poměrně slabí. Stačilo se podívat, jak jim dokázal kožich vyprášit jeden nicotný, nemocný vlk. A to měl jen pár magií!
Ikari pozorovala, jak Dallius vlka pálí a skoro se jí z toho až zvedal žaludek. Nebyla vrah a ani si neužívala cizí bolest, ale věděla, proč sem přišla - a teď to dokončí. Nebylo třeba brečet nad rozlitým mlékem, stejně ji to kdo ví jak mrzet nebude. Zdálo se, že ani Dallius se zrovna nehnal k tomu, aby vlka ukončili a spíš nechával krvácení a ostatní věci, aby dokončily práci za něj. Poměrně kruté. Ovšem... nijak ji to nezastavilo od toho, aby ho dodělala za něj. Přiskočila tedy blíž a zatímco Dallius dělal... no, věci, co Dallius obyčejně dělá, jednoduše využila zubů, aby se do vlka zakousla a sérií škubnutí a sevření ho konečně ukončila.
,,Mučení ostatních nic nezískáš, jen jim dáš čas vymyslet jak utéct a zabít tebe. Máš se co učit, ale... nebylo to zlé," mávla ocasem.

~7 / Dallius~

Ikari se i s tím zrzavým, cizím vlkem prodrala tunelem a dostala se za vlka, který byl následně napaden. Toho, co dělá ten druhý, stříbrný, si upřímně moc nevšímala - proč taky? Nebyla to její věc, soudit a nesoudit, jak si vedou ostatní v bitvě. Ikari byla taky ráda, že vůbec měla šanci si kousnout. Co kdyby jí všechno uteklo a nemohla se ukázat, hm? Ale to, že tu musela sdílet kořist s dalším vlkem bylo mírně nepříjemné. Huš, najdi si jinou oběť, zrzavčce!
Ikari držela vlka a okolo ní praskaly plameny, jak se zakusovaly do kořenů, které doteď vlka svazovaly. Za jiných okolností by nejspíš oheň měl problém s nevysušenými kořeny jako byly tyhle, ale magie byla magie. Tady nebyla šance, že by kořeny brzy neohořely a nestaly se z nich dýmající uhlíky.
,,Fich fo foádně!" zahučela přes tlamu plnou vlkovi kožešiny na tu mladou, zrzavou výpomoc a pokusila se ho přišlápnout víc k zemi. Ovšem starý a nemocný neznamenalo bezmocný. Zatímco se do něj dvojice pouštěla, vlk se rozhodl alespoň šokovat jejich oči a dopřát si trochu oddychu. Jeho srst jednoduše zazářila agresivně zářivým světlem a donutila Ikari na chvilku zavřít oči, jak ji světlo štíplo. Vlk využil toho, že se jeden z útočníků mírně zalekl jeho světla a škubl sebou vpřed v zoufalé snaze se vyrvat a dostat se dál od nepřátel. V zádech mu zůstal hluboký, krvácející šrám, jak si Ikariiny zuby vzaly i kus jeho srsti a masa. Šedivá okamžitě začala prskat, protože to nebyla zrovna příjemná věc a rychle mrkala, aby se mohla zase na druhého vlka řádně zaměřit. Ten mezitím vytvořil ohnivé biče a i když přerývavě oddechoval, oheň brzy začal svištět vzduchem a Ikari se mu spíše díky štěstí vyhnula. Kdyby viděla podobný útok poprvé, asi by ji jednoduše zasáhl, ale měla už jisté zkušenosti.
Zavrčela. ,,Tak co, hodláš být užitečnej?" dostalo se Dalliusovi a vlčice si udělala pár kroků bokem, aby si rozmyslela, co s tímto stařešinou udělá. Měl oheň a uměl svítit. Oboje poměrně nepříjemné. Takže... co teď? ,,Zaútočme na něj naráz," pronesla směrem k Dalliusovi. ,,Já z leva, ty zprava."
Možná, že nakonec nebude tak zlé mít na toho magického vlka trochu pomoci. Netušila, co se zatím děje jinde, jen že se stříbřenka rve o kousek dál. Ikari udělala pár kroků bokem a měřila si starého vlka, než kývla na Dalliuse a vrhla se vpřed. Hodlala se pustit do jeho strany, hlavně tedy proto, aby se mohl vlk rozhodnout útočit pouze na jednoho z nich a díky tomu by si snad ten druhý mohl kousnout.

~ 6 ~

Zatímco ti dva dělali nejvíc práce, Ikari měla čas čapnout toho nemocného vlka za pačesy - nebo tady asi bylo lepší říct za kožich - a nepustit ho. Takže zatímco se vlk stavěl na nohy, aby čelil útočníkům, Ikari ho chňapala za kožich a nejspíš i zuby prorazila kůži. To všechno sloužilo opětovnému stržení na zem a Ikari si vlka přišlápla, než se znovu zuby přechytila. Pokusila se zakousnout výš, v okolí páteře. Sice to bylo docela těžké a nepříjemné, držet si ho takhle, ale doufala, že to splní účel. Přeci jen ho tak úplně zabít asi nechtěla.... ne hned. Jasně, promiň vlku, jsi nemocnej a tak, ale tohle je chaos a chaos jsou parchanti. No a tak když jim stojíš v cestě, tak to asi prostě moc nerozdýcháš. Jo, mrzí mě to, ale naschledanou.
Pokud se jí snad pod zuby dostalo přívětivější místečko, chňapla po něm. Pro teď se však soustředila a pokusila se vlka aspoň přivázat nějakými kořeny, pokud ji vůbec poslechly a ze země se po něm natáhly. Pokusila se ho k zemi přispendlit.

~5~

>> Luka

Ikari se držela ostatních, ač se zrovna moc dopředu nehrnula. Proč by si špinila tlapy když to mohl udělat někdo jiný? Někdo, inu, schopnější... pořád si pamatovala na to, jak se chytila s tou hnědo-zrzavou vlčicí v horách a zrovna se jí nechtělo opakovat podobné incidenty. Proto se rozhodla prorvat tunelem a smlsnout si na tom nemocném lemplovi. Hezky si je dovedli až domů, huh? A i když normálně neměla důvod vraždit, jednoduše se rozhodla, že to tentokrát nebude od věci. Neměla tak silné morální zásady a měla vztek. Za poslední dobu se jí všechno jen bortilo pod tlapama a pokud mohla někomu dalšímu zničit den (nebo život), proč ne. Proč ne?!
A tak, ať už tam lezl Dallius a nebo ne, se proplížila tunelem a zašpinila si bílou srst hlínou. Počkala, jestli si snad chce zrzek dopřát prvního zářezu a pak vyrazila dovnitř taky - rozsévat chaos a útočit.

~4~ Všichni, Áva, Alďa

>> Křišťál

Ikari šla s ostatními a sledovala, jak se k sobě chovají a jaká panuje atmosféra. Druhá šedivá vlčice se snažila tvářit děsivě, což Ikari jen donutilo se ušklíbnout. S tou vší její teatrálností se jednou odpálí až na měsíc. No, někteří zjevně nebyli dost ladní a elegantní na to, aby se pouštěli do intrik. I když byla pravda, že trochu krvelačnosti jednomu jen neškodilo.
Vlk s tmavou hlavou a světlým tělem - který se k nim přidal kdo ví kdy - si krátce získal Ikariinu pozornost, načež si jej vlčice přejela pohledem, odfrkla a usmyslela si, že ji nezajímá podobně jako zbytek zdejších dutohlavů. I když byla pravda, že něco na tom, co říkal, dávalo smysl. Třeba ho jen odsoudila moc brzy.
,,Dobrý nápad," zapředla, když oba vlci vyložili své názory a jen mírně přidala do kroku, aby se nedržela na konci skupiny, nýbrž v jejím srdci. Pokud se při tom o někoho otřela a nebo do někoho narazila, nijak jí to nevadilo.
,,Říkám si, jaké to je štěstí, že vás zná oba," blýsklo jí v očích pobaveně, když se zařadila kousek od Alduina a Avanté. Předtím nazrzlá říkala něco o tom, že tam bude jako alfa, že? No, lépe pro Ikari.

>> Les u mostu

Hlídač - 3

Oh, tohle se už víc podobalo tomu, co chtěla slyšet. Nabídka, dokonce i nějaká odměna za to, že provede práci, na kterou se zrovna necítila. Její tělo pořád bolelo, jizvy byly stále poměrně čerstvé a i když se dokázala hýbat a dokázala někomu pořádně vypráskat kožich, přeci jen jí to za to nestálo jen tak. Proto když Hlídač dohodil něco, co by ji mohlo motivovat... střihla oušky a vycenila spokojeně zuby.
,,Raději se zbavím té služby. Ty dvě neschopné vlčice si najdu sama." A pořádně jim vypráší kožich, až je najde. Už teď měla jedno vodítko - s tím její pohled krátce přistál na Avanté, než cvakla zuby ve vzduchu a zvedla hrdě hlavu.
,,Je potěšení s tebou spolupracovat, Hlídači." S tím se vydala za ostatními. Držela si pohled hlavně na nazrzlé... Na tom, jak se nesla, jak se hýbala. Jak byla obklopená vlky, kteří ji připomínali a jak se u nich držel ten s černými částmi těla. Neviděla ho dřív? Chvíli na něj zírala a snažila se vzpomenout. Odněkud ten kožich znala, ale odkud?

>> Luka

Riveneth, Hlídač, ostatní - 2

Ikari nespokojeně stáhla uši. Huh, takže kdokoliv mohl zavolat smečku? A to by vážně těm nahoře nevadilo? I když ta rovnost vlastně spíš dávala smysl v tom ohledu že by snad beta a alfa stála na stejném stupínku. Sotva se chystala něco říct nahlas, už to do ní bokem nabrala vlčice s tmavou srstí a Ikari na ni varovně zavrčela. Pořád nebyla v nejlepším stavu z pocuchání Cinder, ale nehodlala si nechat líbit podobné prosazování dominance, či co to mělo být. Brzy však jen otráveně ohrnula ret a tmavou vlčici s červenýma očima si odteď měřila pohledem. Brzy se však na místo nachomýtla i nazrzlá vlčice, kterou viděla na mostě. Možná by mohla vědět, co se stalo s její sestrou...
,,Nechtěla jsi náhodou za prozrazení informací o rostlině kdo ví kolik ústupků?" optala se bety na přímo. Pořád se u toho šklebila, ale spíš vypadala docela podrážděně. Uvědomovala si, že tam nahoře vlčici slíbila službičku a zdálo se, že si ji Hlídač vybere poměrně brzy.
,,Co u tebe takové malé, bezvýznamné plus znamená?" zakončila svůj dialog a nijak se neštítila toho, že byla v obležení cizích vlků. Vždyť teď byla členkou chaosu - a netvrdila Hlídač chvíli zpátky, že jsou si rovni? Ač o tom Ikari pořád pochybovala - ale co by nevyužila jejích vlastních slov.

Hlídač - 1

>> Na vyhlídce

Nebyla si jistá, jestli ji Scar zrovna následuje, ale slíbila mu přeci, že mu ukáže onu žlutou, jedovatou rostlinu. Pokud tuto znalost chtěl, musel si ji dřív nebo později stejně odchytit - takže jí jen tak neuteče. Sotva jí však projela hlavou podobná myšlenka a zašklebila se nad ní, uslyšela vytí. Překvapivě směrem z místa, kde se měl Chaos nacházet. Zmateně zastříhala ušima. Nebyl snad Scar alfa? Neměl by tam být? Že by se dostal dolů zkratkou? Zmatek ji přinutil klusat směrem vpřed i přesto, že neměla tušení, co se děje.
Místo, kde se nacházelo 'území' nesmečky bylo překvapivě krásné. Skoro až čekala od skupiny zubatých vlků nějakou vyprahlou pustinu zaplněnou kostmi jejich nepřátel. Její tělo samo vypovídalo o tom, že nějaké kosti by se rozhodně našly. K jejímu překvapení její pohled brzy padl na betu, kterou pár desítek minut zpátky viděla nahoře na vyhlídce. Ta už se však dávno vzdálila a kdo ví, kudy všude už se stihla projít.
,,Proč svoláváš společenstvo?" optala se jí zcela na rovinu. ,,Vždyť tu není alfa." Nebo aspoň ani jedna z alf. Chtěla snad Hlídač něco jiného než se seznamovat? Scar přeci říkal, že není úplně nejpříjemnější společností... a že se spíše straní. Vždyť i vyjednávání o informaci na vyhlídce s ní bylo dost o krk.

Vyslechla si, co jí Scar povídá a přikývla. Jo, to asi dávalo smysl... aby každý ve smečce nebyl úplně stejný. Jen zamrskala chvostíkem a rozhlédla se. Scar ji vyvedl na skutečně pěkné místo. Předpokládala, že pod nimi bylo to jezero, o kterém Scar předtím mluvil. Křišťálové. Kdo ví, jestli tam budou další členové právě teď?
,,No, třeba se mi podaří potkat někoho... příjemnějšího dole u jezera." S tím však zastřihala ušima a přesunula pohled zpátky na Scara.
,,Půjdu se podívat dolů, jestli tam náhodou nějaký ze tvých členů nestraší," upozornila ho. Mohlo by se to totiž hodit, ne že ne. ,,Ta rostlina, o které jsem mluvila, roste v horách, takže pokud chceš, můžeme se pak do některých podívat." I když by ho mohlo zajímat aspoň toto. Poukázala tlapkou na rostlinu před sebou: ,,Tohle je plazivec léčivý. Žvýká se a pak se nanáší na rány. Pomáhá jako prevence zánětů a uzavírá ti zranění rychleji. Je to plevel, takže to roste všude."
S tím už mávla ocasem a vydala se o kus dál od okraje, aby si našla cestičku dolů směrem k jezeru.
,,Jdeš?" zavolala na Scara ještě a brzy už klusala po obvodu vyhlídky a směrem dolů. Tady by se ztratit neměla.

>> Křišťálové jezero

>> Les u mostu

Víc na jih. Jasně- to si bude pamatovat... snad. Však kolik tu mohlo být jezer? Určitě ne tak moc na to, aby si je mohla plést. Na prvním ostrově jich pár viděla, ale všechny byly pěkně daleko od sebe a vypadaly různě. Od velikosti po své okolí. To první, které kdy viděla, bylo to, kde se dozvěděla o paloučnatce, která Scara vlastně zajímala. Později mu o ní bude muset povyprávět, ale teď se momentálně pohybovali a tak Ikari spíše pracovala s představou jezera, které se mělo nacházet někde blízko. Tedy, více na jih, jak to zmínil.
,,To by se hodilo," odtušila. Místo s pěkným výhledem, kde uvidí i ono jezero? Skvělé. A brzy vlastně potkala i první Chaoskou betu.
,,Těší mě," kývla vlčici s maskou a mírně tázavě se podívala na Scara. Hlídač nevypadala, že by ji moc zajímala nějaká společnost a Ikari si nemohl pomoct, než se cítit ukřivděně. Tsk, tsk, Ikari jen zastříhala ušima a podívala se na rostlinu u jejích nohou, o kterou začal Scar handlovat. Takhle to v Chaosu fungovalo? To se jí moc nezamlouvalo... no, bude se na to muset později ještě svého nového alfy zeptat. S tím se Ikari jen posadila a poslouchala, jak se dvojice pošťuchuje. Když se však se Scarem konečně nějak dohodla, podívala se směrem i po Ikari, která doteď nevypadala, že by o podobnou věc snad měla zájem. Zdálo se však, že pokud se tuto informaci dozví Scar a Ikari si u ní posedí, taky by měla něco přihodit. Nebude se přeci přiživovat na tom, jak byla Hlídač skvělá a mírná k jejich alfovi jen proto, že byla zrovna v jeho společnosti!
A tak si Ikari dlouze povzdechla... a zvedla tlapu, kterou se dotkla svého hrudníku.
,,Momentálně u sebe nic nemám, ale pokud trváš na tom, že ti musím něco dát, můžu ti příště, až se setkáme, také donést rostlinu, co by tě mohla zajímat." Nezdálo se však, že to by Hlídačku kdo ví jak ocenilo. I proto Ikari zkroutila obličej a podívala se na Scara. Nakonec si otráveně povzdechla.
,,No fajn, jestli ti to udělá radost... budu ti dlužit službu. Máš tu i nezúčastněného vlka, co ti to potvrdí, když to bude třeba. To už by ti mohlo sedět víc, ne?" a hned měla pocit, že udělala vážně velkou chybu. Stačil jí jeden pohled na Hlídače, které pod maskou jaksi zaleskly oči a Ikari se od ní odtáhla, jak jí najednou bylo vážně nepříjemné, že tu s vlčicí je.
,,Ehm, jo, tak to asi bude vyřešený," vyhodila jen, když jim vlčice předala informace, které v první řadě Ikari ani nechtěla. Byla však líná se zvedat a odcházet někam do háje jen proto, aby dvojice měla soukromý a Scar se dozvěděl tuhle ultra tajnou informaci, kterou nesměl znát nikdo jiný - i když ji už očividně někdo uplatil zajícem a kolouchem.
,,Tak teda, kde je nejlepší místo na prohlédnutí si okolí?" naklonila se ke Scarovi a byla ráda, že v tento moment už byla Hlídač na odchodu.

Měl pravdu... každý byl svým zpusobem originální. Ikari mírně naklonila hlavu na stranu, když si uvědomila, co to povídala, ale nijak se k tomu všemu nevyjádřila. Tak nějak cítila, že něco nebylo v pořádku - přeci jen pořád cítila nepohodlí ze svých jizev a pořád jí v hrudníku plál ten vztek, co se snažila doteď docela marně utišit. Ne, to všechno se teď prostě jen vrátilo - ne silnější, ale po jeho krátké možnosti zapomenout to bylo... znepokojující.
,,Souhlasím," odpověděla proto na Scarova slova a postavila se. Stále jí přišlo vtipné, že je o něco vyšší než její společník, ale on to na druhou stranu mohl využít ke svému prospěchu a klidně se jí zakousnout do hrdla, kdyby snad chtěl. No, tak nízký zase nebyl - nejspíše měl na zdejší vlky vlastně docela průměrný vzrůst. Když se nad tím zamyslela, zdejší vlkové stejně všichni byli podobné velikosti.
,,Tím směrem, kterym jdeme, je to vaše křištálové jezero?" optala se konečně. Během všeho toho ňuchání a flirtování jí ani nedošlo, že zdejší okolí nezná zas tak dobře. Scar sice zmínil, že vytí by uslyšela, ale pokud nebude vědět, že přichází od její smečky, tak na něj těžko bude reagovat! A když netušila, kde hledat onu smečku...

>> Na vyhlídce

~ 8 ~ KONEC

Hierarchie... ach, ano, ta byla otravná. Jeden musel sklánět hlavu, aby uctil vlky s vyšším postavením. A to i přesto, že se dostali k postavení jen dobrým narozením a nebo byly jejich činy jednoduše nelogické. Ikari se zašklebila, když si vzpomněla na domovskou smečku. Možná, že bylo nakonec lepší, že byla teď tady a mohla se řídit sama sebou. Doma... doma to tak nefungovalo.
,,Souhlasím... zvlášť, když jsou někteří z nich zhola neschopní," ohrnula nad tím ret. Její sestry nebyly. Ale její sestry tu teď nebyly, že? Takže ji v konečném výsledku vlci, pro které nemusela být otrokyní, nechali ve štychu. Přišlo jí to skoro až vtipné. Byla by se zasmála, ale měla teď lepší věci na práci.
,,Hmmm," zavrněla. ,,To mě vážně těší, Scare." A i ona to myslela vážně. V tento moment snad nic úplně nevážně myslet nemohla, ne? Kouzlo ji docela pevně drželo a ona se cítila zamilovaná. Tolik citu k jinému vlku necítila už velmi dlouho. ,,Doufám, že bude každý ve tvém společenstvu jako ty... i když ne úplně. Líbíš se mi více sám za sebe. Originály jsou vždy mnohem přitažlivější..."

~ 7 ~

Zrzavý vlk, kterého chtěl odstranit? No...
,,Vypadá to, že na zrzky máme oba docela spadeno," zvedla hlavu a oblízla mu tvář, načež se přesunula i k uším a celkově lícím, které začala čistit. Takže tu měl nepřátele a pak potkal vlky, co s ním cítili - a nejspíše je spojovala jejich krvelačnost.
,,Mmm... to dává smysl. Klasické smečky jsou otravné, no ne?" zabručela mu hned vedle ucha a pak pokračovala dál ve své práci. Musela se však na chvíli odtáhnout a věnovat mu jediný pohled do očí. ,,Moc vlků nemá na to, aby založilo smečku, pak ji vedlo a ještě k sobě stáhlo hromady dalších vlků. Doufám, že víš, jak moc speciální jsi, Scare."
Obyčejně by to asi byla jen taková prázdná lichotka, ale pro jednou to Ikari myslela smrtelně vážně. Otřela se o něj čenichem a pak se ke Scarovi přiblížila ještě o trošičku blíž. ,,A pro podobné, speciální vlky, mám slabost." Ikari byla tak blízko, že by snad Scar i cítil její dech ve své tváři.

~ 6 ~

Poslouchala, co jí Scar povídá a překvapeně zastříhala ušima, když zmínil, že některé vlky ostrovy žerou. Za jiných okolností by se dost možná zamyslela nad svými sestrami, ale okouzlení ji nechávalo poměrně fixovanou na Scarovi. Proto se z ní zatím kromě této reakce nic nedostalo. I kdyby uvnitř informaci zpracovala, stejně nechtěla, aby ji její nový objev viděl, jak vyšiluje, nebo ne? Proto se na něj jen usmála a dál poslouchala, co jí povídá - a byla pro jednou myšlenkami zcela přítomná. Ztracené sestry ji budou trápit až později.
,,Usměvavá a Milost," zopakovala jeho přezdívku a taky přezdívku druhé alfy, Allavanté. Pak tu byl Letec a Černý, jeden zemřel a druhý byl kdo ví kde. Jeden z nich se taky stihl rozmnožit, než natáhl brka. Brka... sama pro sebe se zasmála. Pokud to byl ten Letec, tak to bylo o to vtipnější.
,,Havran, Moudrá, Šaman a Hlídač," zopakovala a pak přikývla. Znělo to, že jsou mezi betami tři samci a jedna samice. Alespoň teda co usuzovala z těch přezdívek. Docela ji zajímalo, kdo je vymýšlel - zněly docela pěkně. Zajímalo ji, jak by asi tak říkali jí, kdyby na to došlo. Okřídlená? Ne, Letce už měli a její křídla zmizela. S tím věnovala svým zádům krátký pohled. Víc teď připomínaly roztáhlá křídla víly. To ji donutilo se ušklíbnout.
,,Dobrá... pokud se něco šustne u Křišťálového jezera, ukážu se tam," odsouhlasila a mávla ocasem. Když se ji jal čistit, jen se usmála. Proč si neužít příležitost samce, když už neměl nic proti? Zvlášť k tomu alfy. Těm se muselo nadbíhat...
,,Můžeš mi povědět, jak ses dostal k vedení smečky... nebo tady celkově," mávla zlehka tlapkou. ,,Ale nebudu se bránit ani žádným temným tajemstvím," zavrněla spokojeně.

~ 5 ~

Vlčice byla docela spokojená a když uslyšela, že je nyní 'sigmou', pobaveně zastříhala ušima. Takže jejich společenství přeci jen mělo trochu smečkový ráz, huh? Nějak ji to nepřekvapovalo - navíc Scar zmiňoval, že někteří je pořád za smečku označovali. Ikari se spokojeně na vlka usmála. Nebo se možná oba dva jen zubili.
,,Tak, když je tedy toto z cesty, má drahá alfo... co mi povědět trochu víc o sobě? A o ostatních členech, samozřejmě. Kdo jsou tvé bety a jak je poznám?" nějak ji nenapadlo, že by mohl mít další alfu - ne vzhledem k tomu, jak nestydatě flirtoval. A jak nestydatě ona flirtovala zpátky. Navíc, proč by se někdo takový poutal k jedné samici, když mohl mít kohokoliv? Měla by snad Ikari se k němu připoutat dlouhodobě? Hmm... to byla teprve ta otázka. A tak se vlčice jen zhluboka nadechla a zapředla, když se o jeho čelist otřela svou hlavou.
,,A co jedna vlčice musí udělat, aby povýšila? Donést ti dostatek vlčích kožichů, aby si jimi mohl celý chaos vystlat úkryt?"