Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Vodopády

Táhle si na druhou stranu trochu jako zbitý pes. Byla vlastně spíš zbitý vlk. Cloumala s ní melancholie, nostalgie a vztek na celý svět, že se na ni jí nejbližší osoby vykašlaly a teď se tu musela tahat s absolutně rozdrásanými zády od potraceného orla, který se do nich zaryl. Vyškubaná, zakrvácená srst na nich docela vypovídala příběh, který se tu udál - ač ne úplně hladce.
Když se jí konečně podařilo se vztekem na celý svět vyskočit ven a zamířit dolů k jezeru, v očích jí aspoň na chvíli svitla naděje.
,,Ty!" zahřímala na Wua a vydala se směrem k jeho pojízdnému obchůdku. Po několika minutách lamentování na svět, na sestry, na draky a tak dále Wu konečně souhlasil, že vlčici chlupy na zádech spraví. Prý, že bude jako nová a její kožich bude zase hrát všemi barvami. Jenže... ono to jaksi nevyšlo.
V momentě, kdy jí kožich změnil, změnil se víc než je trošku. Ikari z toho nebyla ani trochu nadšená. A jak by taky byla? Vždyť její křídla byla její radost!
,,A jak se mám teď ukázat na veřejnosti?!" Jenže dle Wua to už byl její problém. A tak se spráskaná Ikari musela klidit. Ne zrovna šťastně. Brzy si nedaleko aspoň našla na lukách pelech, kde se schoulila, poplakala si nad hrozným dnem a vyspala se až do rána.

Nákup
Stav konta: 210kšm 5r 4m
Znaky - 200kšm
Stav po nákupu: 10kšm 5r 4m

Schváleno

>> Luka

>> Rokle

Naježená až bolest, záda zkrvavená a otlučená, vlčice si to pádila směrem, kam se potřebovala dostat. Na druhou stranu. Ani nevěděla, jestli jde dobře a nebo ne, ale vážně doufala, že toho Wua najde a že ho třeba i násilím přesvědčí, aby jí se zády něco udělal. Vždyť co jiného mohla taky udělat? Odpověď byla docela jasná: Nic.
Byla tu na ostrovech sama a ani už netušila, kam to pořádně běží. Hledala Wua, to se vědělo, ale její mrzutost pomalu přecházela v bídu, když si uvědomila, v jaké patálii se zase objevila a že tentokrát vážně netuší, jak z toho ven.
Konečně stáhla uši a ocas, na chvíli jí bylo až do pláče. Vykašlaly se na ni sestry, teď potkala toho zatraceného orla a každý pohyb ji pálil a ta slaná voda taky nepomohla. Když se tedy dostala ven z katakomb, alespoň si v onom vodopádu umyla záda. Oči ji štípaly od slz, ale brzy zvedla hlavu a pokračovala dál. Tohle nesměl nikdo vidět.

>> Křiš. jezero

>> Červená louka

Celou cestu se ošívala a nenávistně prskala, jak pořád přemýšlela nad oním orlem a co by mu velmi ráda udělala. Zardousila by ho, nakrájela na kousíčky a požrala. Jo, to by si i ten zmetek zasloužil. Pěkně a pořádně něčím vzít, naporcovat na kousíčky a samo sebou i oškubat. Nehezky se na to všechno mračila, bručela si pod čumák a úplně zapomněla, že snad hledá svoji zpropadenou sestru. Vlastně obě dvě.
Ocas měla pěkně vytočeně nahoru, pokračovala rychlým krokem a mručela a vrčela u toho jako divá, zatímco moc nevěnovala pohled svému okolí. Pomalu ji obklopovala tma a tak když vstoupila do divné chodby, co vedla kamsi do háje, ani moc neřešila to, jak moc tmavo tam je. Jediné štěstí bylo to, že stačilo prostě jít rovně.

>> Nerovy vodopády

Predátoři 8 - konec

Ikari nespokojeně zírala na orla a mhouřila oči, jakoby se rozhodovala, zda se do toho jeho pernatého zadku ještě pustí a nebo už ne. Nakonec se však rozhodla pro druhou možnost a jen zvedla čenich uraženě nahoru, zatímco se jej rozhodla úplně ignorovat. Nyctea začala povídat, dokonce se i podívala na Ikariina záda, což Ikari zhodnotila povzdechnutím hodným slona.
,,Krucinál, zatracenej orel, zatracený všecko," zahučela nespokojeně a ještě se podívala na tu divou bestii, která si už jela svoje. Jak moc toto nesnášela! ,,Tohle ani není orel, tohle je fakt ten drak," prohodila k Nyctee. ,,A ta voda mi zas tak nevadí, aspoň mám pokoj," dodala nespokojeně. Tohle se bude hojit dlouho.
,,Nejvíc bych ocenila, kdyby mi dal moji šálu a náhrdelník, ale ty se ztratily někde po cestě. Třeba je někdy najdu," zafrkala a podívala se na to, co měla okolo krku Nyctea. ,,Nebo odkud ty máš toto?" zeptala se rovnou, protože to by přeci jen mohlo i pomoct. Pak se však konečně osmělila.
,,Musím jít, najít ho a donutit ho, aby mi spravil záda. Snad se ještě potkáme," pronesla k Nyctee a s tím zvedla ocas a rychle se rozklusala pryč.

>> Rokle

Predátoři 7

Ikari už docházel dech, ale jen nespokojeně stáhla uši a zle se zahleděla na ptáka, který se pořád seděl na zemi a roztahoval křídla, aby je obě zastrašil. Nyctea si přisadila zavrčení a Ikari už jen ukazovala zuby, aby se pokusila zmáčenou slepici ještě zastrašit. Takhle tu ale stáli proti sobě a Ikari brzy udělala pár kroků zpět. Orel na ni ještě varovně syčel, ale Ikari se pokoušela zjistit, jak moc má záda zraněná. Šlo to však těžko.
,,Fajn. Když to nepovíš ty, nepovím já," pronesla a šilhala si po chlupech, které z fialové a modré šly nyní na rudo. ,,K sakru, jestli mi ta svině vytrhala chlupy, tak to bude dorůstat věky." A upřímně... to se Ikari fakt nelíbilo. Znovu naježeně zavrčela na tu ošklivou, podlou věc. ,,Znáš toho... šedýho vlka, co prodává věci? Možná by mi na to mohl něco dát," nadhodila a zas upřela pohled na orla, jak jej ani na chviličku nechtěla spustit z očí, jelikož by mohl něco zlého provést.

Predátoři 6

Moc dobře se teda necítila, ani potom, co se jí na to Nyctea optala. Zavrtěla docela rozhodně hlavou. Ne, fakt v pohodě nebyla.
,,Umírám," osvětlila jí situaci a nespokojeně sykla. Zmoklá slepice se pořád čepýřila a ukazovala jim, kdo je tady ten boss. Bohužel byla pravda taková, že on měl ten orel docela i recht - v téhle situaci rozhodně měl navrch. Přesto na něj Ikari však zavrčela a stáhla uši k hlavě, propalujíc ho tím nejhorším pohledem, jaký si kdy mohl zasloužit. No, brzy ho projede i tím laserovým a pak co bude dělat? Asi nic moc, prostě umře.
Kéž by takové myšlenky fungovaly. Joo, laserový pohled. Kéž by... Přesto se však ježila a brzy se podívala po Nyctee. ,,Nevím, jestli ještě zvládnu víc kol," přiznala nespokojeně, jelikož se jí nelíbilo vzdávat se téhle stvůře z hlubin. No, vlastně z nebes. Myšlenky jí ujížděly všemi směry a jen nespokojeně vrčela a skoro až prskala, jako vzteklá kočka.

Predátoři 5

Zvíře se odmítalo pustit a Ikari pomalu docházely síly. Naštěstí se však její společnice rozhodla zakročit a pomoct v této těžko situaci, kdy vlčice už pomalu přestávala cítit bolest, jak jí adrenalin vyskočil až do nebes. Naštěstí se na ni však Nyctea nevykašlala a docela rychle jí přiskočila na pomoc. Ikari málem až bolestí kvílela, ale pořád si držela trochu té hrdosti, takže to držela níž, než jak by asi zvýšila hlasitost, kdyby byla zcela sama.
V ten moment ji i ptáka však sejmula vlna. Ikari jen donutila převalit se, zatímco záda ji neskutečně štípala. Přeci jen,,, právě ji smetla slaná voda, který zrovna otevřené rány nehladila. Nyctea se v ten moment už přiblížila, zatímco Ikari se rychle drápala pryč se staženým ocasem.
Orel se snažil vydrápat na nohy, zatímco na něj Nyctea útočila, a nehezky na ni syčel. Alespoň se jí dařilo mu škubat peří. Brzy se však zvíře postaví na nohy a pak to bude teprve problém.

Predátoři 4

Tohle se pomalu a jistě měnilo v noční můru. Ikari se oháněla a cvakala po té mrše, která se snažila dostat do jejích zad a nespokojeně hučela na toho okřídleného šmejda, který chtěl pro změnu brát křídla její. Nakonec se však zvíře znovu obrátil proti ní, jelikož zjistila, že na Nycteu jeho nálety zas tak moc neplatí. A co že to udělalo? No, když se ti nedaří kořist zabít obyčejnými metodami, udělej to jinak, že? A tak to Ikari nahánělo směrem, kde byl svah směrem dolů z červené louky.
Orel Ikari zarýval pařáty do srsti na zádech, která se jí pomalu barvila krví. Převážně v oblasti lopatek, kde měla křídla nejjasnější. V jeden moment sebou však Ikari konečně sekla, se zvířetem na zádech, které se jí nedařilo setřást. Kousala kolem sebe, kopala, ale jednoduše to nešlo. Orel byl silnější - a v tenhle moment se dost možná i rozhodl pro nový úlovek a Ikari byla z dvojice rozhodně slabší kus. Možná by bylo lepší, kdyby ji ten orel zardousil, ne?

Predátoři 3

Ikari vydala poměrně hlasité vykvíknutí, když se jí do zad zabořily pařáty a brzy jí ta mrcha ještě zobákem rozevřela ránu ještě víc. Měla jen štěstí, že tu nebyla sama, protože by onoho otravného ptáka dolů jen tak nesundala. Nyctea, jak se vlčice představila, přiskočila blíž a zvíře napadla. Taky měla teď tlamu plnou peří, chudák. Strašná to věc, zatracené peří, kterého mělo ptactvo možná až příliš.
Pták se rozhodně nehodlal potácet na zemi, když nad sebou měl celou oblohu, ze které mohl na vlčice nalétávat a dělat si, co se mu zamane. A to taky udělal. Sotva si získala jeho pozornost Nyctea, jeho ptačí mozek zavelel, aby se odrazil do vzduchu a pak vlčici zamířil na tu nejslabší část obličeje, tedy na oči a čumáček. Jestli se Nyctea stihla uhnout nebo nějak zachránit, to bylo na ní, ale orel se nejspíš nijak slitovávat nehodlal.

Predátoři 2

Jak se Ikari jmenuje? Trochu nad tím ohrnula čumáček. Proč se jí zrovna tahle šedivka ptala, jak se jmenuje? No, aby byla fér, ona šedivka byla taky. Takže jí asi nebylo úplně co vyčítat.
,,Jmenuju se Ikari," odpověděla konečně a trochu po šedé s šátkem zašilhala, aby zjistila, jak se na to jméno tváří. Třeba ji sestry hledaly, zastavily se tu a zmínily ji. A ona si je jen nepamatovala, to by sedělo. Zdejší vlci byli fakt neskuteční. ,,No a ty?" zeptala se po chvilce zírání bez jakéhokoliv kontextu. S tím se však znovu začala zajímat o mršinu, která byla mnohem zajímavější než nějaké šedivé vlčice.
,,To mě ani neudivuje," brblala Ikari dál. ,,Ty dvě jsou slizký jak hadi." Aspoň v umění vyhýbání se jejich vlastní sestře. Možná, že by na ně měla přestat myslet a vážně se posunout dál. Najít si samce. Založit rodinu. A jestli je pak někde potká, vysmát se jim do obličeje. Byla přeci silná a nezávislá samice. Ani toho partnera by nepotřebovala, jen nějaké skočení v keříku. Zafuněla.
Jenže to už se celá scéna změnila v boj s orlem. Zatímco šedivka útočila na orla, Ikari využila situace a skočila po něm. Zvíře však nehezky mávlo po druhé a pak se uhlo a vyhouplo do vzduchu. Ikari zůstalo v tlamě akorát peří, které okamžitě vyflusla a začala se málem dávit, jen aby jí nějaké peří nezůstalo na jazyku. Zatímco se snažila pírek zbavit, orel se ve vzduchu otočil a využil její nepozornosti, takže to nabral jeho pařáty přímo jí do zad.

Predátoři 1 - začátek

Tiše si odfrkla a urvala si další kus masa. Jo, kam by mohly ty dvě jen tak zmizet. A určitě je musel někdo vidět! Ta sovka měla docela pointu. Stejně jí to projíždělo hlavou a snažila se pochopit, co přesně to má za důvod, že se tu objevily a že nemůžou odejít. Tahle vypadala, že o to ví docela dost. Ikari se rozmrzele zamračila a pokračovala v trhání.
,,Ale kdyžs je neviděla ty, jak je mohl vidět někdo další? Jsem si jistá, že tudy jedna z nich prošla," zanadávala, že se zase pustila do jídla. Hltala, jakoby to byla její poslední večeře. A to i přesto, že se musela dostávat do kostí pro morek, jelikož z masa toho zas tak moc nezbylo. Slabiny byly dávno ty tam a mezi žebra se čumákem dostávalo stěží.
Ikari se zrovna dobývala pro další kousek a trhala celým tělem, aby vyrvala ten dobroučký kus masa, když tu náhle něco zaútočilo z obloh. Vlčice prudce uskočila a ten svůj kus žvance nechala tam, kde doteď byl. To, co mezi ně skočilo, však asi těžko skončilo s tímhle. Hned potom se to totiž ohnalo po Ikariině tváři tím svým obřím, zahnutým zobákem. Vlčice tak tak uskočila a zavrčela. Rozhodně si tenhle úlovek nehodlala nechat ujít. A orel mezitím roztáhl křídla, aby dvojici zastrašil.

,,Že?" optala se šedé vlčice nespokojeně a jen pokývala hlavou, aby si sama odsouhlasila, co právě řekla. Jenže potom si konečně uvědomila, jak že se to vlastně před onou cizí vlčicí chová. Jako hysterka - Ikari však hysterka nebyla, byla zcela klidná, ač vytočená z toho, jak se na ni obě sestry vykašlaly. Místo toho tedy přešla k jídlu a pustila se do něj. Pěkně zuby napřed, drala maso od kosti a z toho, co zbylo. Šedivka se však rozhodla i nadále mluvit, ač se Ikari opírala o kořist a cukala čelistí, aby urvala kousky masa, které na zdechlině ještě zůstávaly.
,,Tak nějak," odpověděla na otázku. ,,Byly jsme na lovu, najednou bouře a jsme tu. A pak jsme se rozdělily u úpatí hory. S jednou z nich jsem cestovala, ta druhá zmizela. Ale když jsem se dnes probudila, už byla pryč i ta druhá," osvětlila svoji situaci a znovu se zakousla do mršiny a tentokrát urvala docela solidní kus, který docela brzy na to začala ohryzávat a trhat. Byla aspoň trochu spokojená. Pokud Ithial zdrhla, tak ať. Ikari ji nepotřebuje. Nikoho nepotřebuje.

Vlčice jednoduše zvedla hlavu od rozežraného zvířata, podívala se přímo na Ikari a odpověděla. Ikari se zhluboka nadechla, vypnula hrudník a zírala na bílo-šedou, která zjevně neměla žádné užitečné informace. Jak zbytečné! Nespokojeně přešlapovala na místě. Vlčice se však zeptala na další otázku, což Ikari přinutilo si odfrknout.
,,Kdyby se ztratily. Zdrhly," oznámila nespokojeně. ,,Kdo ví kam. Jedna se s námi už nesetkala a ta druhá se vypařila než jsem se probudila." Posadila se na zadnici a zahleděla se kamsi na obzor, zjevně vytočená absencí svých sester, které se na ni takhle vykašlaly. To, že je tahle neviděla, neznamenalo, že tu nikde nejsou, ale pořád jí bylo víc než jasné to, že se jednoduše rozdělily a teď je bude lovit kdo ví kde. To měla za to, že jí na nich záleželo. Ale stejně si bez nich poradí mnohem lépe než s nimi!
S tím její pohled sjel dolů na rozežrané zvíře. Vlčice nevypadala, že tu je dlouho, na rozdíl od mršiny. ,,Tvoje?" optala se jednoduše, nevracejíc se k předchozímu rozhovoru. Přeci jen neviděla důvod - téhle vlčici stejně nebylo nic do toho kdo jsou její sestry. Ale Ikari byla vytočená a měla hlad - byla příliš rozrušená, než aby si něco chudinka lovila sama!

>> Sněžné tesáky

Bylo to skutečně zvláštní. Mezi prsty na tlapkách stále měla sníh, jak se protahovala dál skrz zasněžené hory. Jenže... tady už hory nebyly. A ani trocha toho sněhu co v těch výškách byl. Tady byly... květiny.
Ikari náhle stála na okraji louky. Za jejími zády slabě vibroval portál, o tělo se jí otíral příjemný větřík a květy tančily ve večerním vzduchu. Rozhlédla se kolem, plná zmatení. Jak se dostala sem? Byl tohle jiný svět? Musel být. Jak jinak... by mohla být tu? Zahleděla se zpět na portál, který stál za jejími zády. Jen se modlila, aby Ithial byla ve stejném světě jako ona. Co když Meridia prošla něčím podobným a teď byla každá někde jinde? Ikari by to nepřiznala, ale měla strach, že ji obě její sestry zcela opustily. Když ji však do nosu uhodil pach mršiny, vypudila myšlenky na sestry a rozešla se směrem vpřed.
Vlčice, která zrovna z mršiny otrhávala maso, byla šedivá s hnědými pruhy. Kdyby to samotné nepřišlo Ikari zvláštní, docela rychle si všimla, že má kolem krku něco jako byla její šála - ovšem bylo to modré a vyobrazovalo to sovu. I proto se docela sebejistě rozešla směrem k samici, která byla nyní odsouzena trávit čas v Ikariině přítomnosti.
,,Hej ty! Sovo!" zahučela poměrně nahlas, aby o ní vlčice věděla ještě než k ní zcela přijde. ,,Neviděla jsi tudy projít tmavošedou vlčici s černo-šedými znaky na zádech? Nebo černobílou, co by snad voněla podobně?" začala bez jakéhokoliv pozdravu. I když tu sestry neměla, pořád z ní čišela sebejistota. Tomu napovídal i vztyčený ocas, který sice neznamenal hrozbu, ale to, jak si je jistá sama sebou, to říkal docela jasně.

>> Začarovaný les

Nikde žádná Ithial. Vlastně nikde nikdo. Kde všichni byli? Ikari začínala být nervózní. Copak všichni odešli? Jen tak? Nakonec se rozhodla jen vypustit mírně nespokojené odfrknutí - kdepak! Schovávali se, pakáž. Nikdo tu nebyl, aby jí poradil, kudy jít. Jak sprosté.
Nikomu by tak nepřiznala, že když ucítila Ithialin pach, téměř se jí rozěchvěly tlapky a přidala do klusu, aby zamířila směrem odkud pach cítila. Zdál se však být slabý, jakoby tady její sestra byla kdysi dávno a pak zmizela. Což byla i docela velká pravděpodobnost - Ikari jen pěkně štvalo, že si Ithial dovolila ji jen tak opustit a ani slovíčko necekla. však jí o tom něco poví až se sestrou znovu shledají. Nespokojeně přidala do kroku, tlačíc se nahoru skrz sníh. A stopy ji dovedly... k portálu? Překvapeně se zastavila, zírajíc na zářivou věc před svou maličkostí. Co to bylo? Ale... Ithial tudy určitě musela projít. Cítila tu i hromadu dalších vlků. Tudy se všichni ztratili? No dobrá... pokud musela projít na druhou stranu a to bylo to, co jí stálo, aby viděla svou sestru, udělá to. Jen pro tentokrát!
A s tím prošla portálem.

>> Červená louka