Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ikari zvedla hlavu a uvědomila si, kde leží. Oklepala se a rozhlédla. Co se to děje? Mírně přivřela oči a zívla si. Byla sama uprostřed lesa, který předtím v životě navštívila jen jednou. A to... s Ithial. A tím divným, černým vlkem. Pohodila hlavou a zívla si. No, asi bylo na čase trochu protáhnout své staré tlapky a rozhýbat kosti. Jak dlouho jen spala? Nejspíš bylo dobře, že tu byla sama. Kdyby přeci jen její spací polohu sdílel ještě někdo další, takhle po ránu by na něj musela hned vyjet, že se neodplazil někam do háje a okupuje její prostor.
Jenže... kam? Ani jedna ze sester tu s ní teď nebyla a Ikari si tak musela povzdechnout, nechávajíc veškerou frustraci uniknout z jejího těla během onoho jednoho povzdechu. Bylo třeba si sehnat jídlo... a pak? Pak najít sestry, ať už se vytratily kam jen chtěly. Ithial tu určitě někde bude a co by bez Ikariina vůdcovského postoje chudinka ztracená. Snad se nesnaží zatím přidat k žádné ze smeček! To by Ikari tedy rozhodně zranilo. Vypjala hruď a nespokojeně zabručela. OBĚ její sestry bez ní byly ztracené jako nikdy. Přeci jen to pořád byly její sestry.
Ale možná by nebylo tak zlé se přidat do nějaké smečky, ne? Někde, kde by mi servírovali zajíce na stříbrném podnose a kde bych mohla trávit čas v obležení toho nejlepšího, co může smečka nabídnout. I když to by prvně vyžadovalo úsilí. S tím si musela povzdychnout. No jo, aby se dostala výš ve smečce, bude se muset snažit. Ale ono to občas i stojí za to, když se jeden jó snaží aby se udržel někde, kde je konkurence. Ale ostatní vlci byli nudní... takže co s tím?
Vlčice vyrazila poměrně jistým krokem směrem z lesa, kde se až doteď válela a zamířila tam, kde své sestry viděla naposledy. Směrem k horám, kde se zjevily bez předešlého varování, zatímco se pokoušely lovit. Zda-li tam ob ě budou a pěkně namíchnuté, že je nechala Ikari čekat? Ne, nejspíš ne. Přeci jen, ty dvě by spolu v takovém ledu a sněhu nevydržely! Alespoň tomu Ikari odmítala věřit.

>> Sněžné tesáky

Všechno se dělo tak rychle. Ikari nikdy neměla ráda takové rychlé... věci. Momenty, kdy musíte okamžitě myslet. Vždy z nich jeden mohl vyjít s větším problémem, než s jakým do nich zalezl. Sotva skončila ve vodě, uvědomovala si, že se k ní přidala i Ithial a že se všichni řítí kamsi dál. Těžko říct, kde tímto tempem skončí. Wissfeohova slova slyšela tak nějak okrajově, ale zpozorněla, když na ně křičel. V tento moment nemohla jen bojovat proti vodě, musela se také dostat k něčemu, co ji zachrání před tímto neskutečně špatným osudem. Větev, větev! volalo to v ní. V uších jí hučela krev, adrenalin zaplavoval celé jezevčí tělo a stříbrná se velmi rychle blížila k tomu, čeho se držel i samotný Wissfeoh. Brzy se zachytil ne ocasu, ale celé zadnice, zatímco se s pisklavým, jezevčím jekotem, snažila vyškrábat na tu zatracenou kládu. A jak si pomyslela, tak taky udělala. Z Wisse se po ne zrovna malém snažení dostala na větev a zatímco se snažila nepištět a nenalokat vody, otáčela drobnou hlavičku za Ithial, aby zjistila, zda se její sestra topí. Samozřejmě nechtěla, aby se topila, takže se snažila, aby si udržela její přehled o tom, zda se jí něco vážného děje nebo ne. Tady v této situaci to byl poměrně... oříšek.

Nějak se to všechno zvrhlo. Nožičky nestíhaly mozek, mozek nestíhal nebezpečí a Wissfeoh nestíhal plavat. Za normálních okolností by ho nechala, aby jej jednoduše sežral jestřáb, ale tady a teď cítila jistou... jak to říct. Soudržnost? Ano, to nejspíš bylo to správné slovo. Soudržnost. Znělo hezky. A taky nechtěla ten jeho černej zadek nechat chcípnout, protože kdo ví, co by se s ní pak stalo, žejo? Třeba by tu bez něj zdechli! ,,Čekej, černá hroudo!" zaskandovala a jednoduše skočila do vody za ním, až se lesknoucí tekutina rozstříkla do všech stran. A to už její drobné tělíčko strhla voda. Normálně by něco takového prošla, byla poměrně vysoká, ale teď to jaksi nevyšlo. Byla zakrslá a unášel ji proud. Snažila se ze všech sil udržet na hladině. Jestřáb nad nimi létal, ale kvůli nešťastné situaci, ve které byli, se zatím nesnažil na ně útočit. Stříbrná se pokoušela alespoň udržet na hladině, ač už se stihla nakloktat vody. Jo, teď by jí fakt nevadilo, kdyby se jí vrátila na záda křidélka. Ještě k tomu, kdyby nějaká narostla - to by bylo parádní. By si odletěla někam do háje a měla by klid. ,,Eghv... uuhhv!" plácala tlapičkami všude kolem a rychle se přibližovala k ještě horší části řeky, zrovna jako Wissfeoh. Snad se dvojice v blízké době neutopí.

Protáhla obličej. Tohle byl fakt strašný blbec! To vůbec jako nechtěl žít? Chtěl se nechat sežrat? Nebo něco takovýho? Prakticky vzato byl jednoduše 'prostě plav' a jí se to moc nelíbilo. Jasně! Vždyť takhle to vypadalo, že se prostě potopí do vody a budou se modlit, že to přežijí. A nebo že je něco uloví. ,,Ithial, počkej tu, než se ten idiot nechá sežrat!" vyhrkla na sestru a pak se na kraťoučkých nožkách rozběhla za černým vlkem. Spěchala, aby jí neutekl, ale nebyla tak rychlá jako tenhle malý, černý hlupák, co se v blízké době nechá sežrat. I nad svými zády ucítila... cosi. To nemohl aspoň počkat, než bude ten pták dál?! Nemohla se pořádně nadechnout a to běžela jen chvíli. Za sebou uslyšela šustot a vrhla se na stranu, pták však nejspíš nyní šel po chudáku Wissfeohovi, který teď hezky svítil svou černou barvičkou. Ithial, která z něj vypadala snad nejmaskovatelnějc, však zůstala ve vysoké trávě. ,,Skoč do vody, skoč do vody!" hulákala a snažila se ho na párátkových pacičkách dohnat, ale vážně to nebylo ono. Chtěla svoje dlouhé nohy a atletické tělo, tohle bylo zlé! Jak mohl nějaký živočich přežívat v takovém stavu?!

Probuzení ve vysoké trávě byl poněkud šok. Ne tak velký, ale pořád musela uznat, že jen se tak objevit někde jako bylo toto místo... jí nebylo zrovna příjemné. zvlášť, když si pamatovala, jak to vypadalo předtím. Ovšem... tak nějak matně. Jasně, věděla, že tyhle dva zná a tak nějak... i kdo jsou, ale celkově teď byla zmatená a v miniaturním, stříbrném tělíčku. Dupala na místě a když ucítila dotek na boku, nijak se nebránila a přivinula se blíž na svého jezevčího druha - v tomto případě Wissfeoha. ,,No jenže kudy?" odpověděla na jeho slova? Jasně, to co říkal dávalo smysl. Asi by to napadlo i mrtvého tchoře, že by se měl hnout. Navíc tu bylo to lákání, jít za vodu. Zmizet ve vysoké trávě. Lákání bylo tak či tak fajn, ale možná že by nechtěla jen tak umřít. Ovšem... stále, ta potřeba jít... ,,Jakmile vyjdeme z trávy, prostě jsme skončili. Kaput. Konec. Přeplaveme vůbec tu vodu?" strachovala se automaticky, protože se jí nechtělo věřit, že jejich maličké nožičky něco takového zvládnou. ,,Nejsi utahaný? Nebo tě nebolí nohy? Možná můžeme prostě jen... běžet! Co nejrychlejc! A doufat, že neumřeme v procesu..."

Postovaná 4

Ten černý vlk nepůsobil jako někdo, s kým měla teď chuť něco rozebírat. Jenže... no, mohl mít zajímavé informace. Problém byl hlavně v tom, že unavená Ikari byla poměrně hodně popudlivá Ikari. Tiše zacvakala zuby - rozhodně ne šťastně. A to hlavně v momentech, kdy byl černý vlk poměrně nepříjemný a ona... no, jí se to z logických důvodů poměrně nelíbilo. Byla unavená, nevrlá, všechno brala jako útok a tenhle vlk rozhodně nebyl předobrazem toho, co chtěla před spaním poslouchat. Zvlášť s těmi poměrně 'peprnými' poznámkami, co měl tendence vydávat. Kdyby měl víc energie, možná by neměla tendence se s ním ani nijak hádat, jenže tohle bylo něco jiného, než jak mohla a jednala za normálních okolností. Navíc to nevypadalo, že by tu ten cizák vůbec chtěl být. ,,Tak hele, Wissfeohu,-" začala stříbrná, ale slova nedokončila. Cosi jí totiž spadlo přímo na čumáček, až stříbrná kýchla - a brzy se jí začaly nebezpečně klížit oči, než jí celá hlava spadla na zem, prakticky bez jakéhokoliv oponování gravitaci.

Postovaná 3

Ikari se jednoduše rozesmála, když Ithial nahlas a pěkně zčista zaklela. ,,To je ono! Jen tak dál!" podpořila sestru jednoduše a mávla chvostem. Pak si však opětovně táhle zívla a zaťala drápky do mechu, načež se pohodlněji uvelebila. Brzy se trochu prospí a pak bude lépe. Jenže než stihla zavřít oči, cosi se stalo. Byla to asi spíše kletba než trocha povyražení. Pohled na černého, který se vynořil zdánlivě odnikud, ji donutil zamrkat a packou si protřít oči. Vážně už se potřebovaly prospat. I Ikari byla nepříjemnější než obvykle a to už bylo co říct. ,,Zdravím tě, ctěný pane," zabručela nazpět rozčarovaná šedivá, která už vážně jen chtěla svůj vesněný spánek. ,,Společnost nám nevadí, jen se chceme prospat," plácla ocasem, protože už chtěla, aby ten černý vypadl. To si však uvědomila jednu drobnost. ,,Koukám, že máš nějaké... věci. Při cestě sem jsme pár věcí ztratily, asi nemáš tušení, kde je najít, co?" optala se a složila hlavu na přední tlapky, už až moc utahaná na to, aby to podala agresivnějc, než jak to řekla teď. Byla pěkně nevrlá, ale tahle slova šlo počechrat snad jen vědomě. ,,A taky, když jsme u toho, asi neznáš cestu z tohohle pitomýho ostrova, že ne? Ta by se šikla," znovu si zívla a pak zavřela oči. Alespoň na chviličku, brzy se zase bude neznámému cizinci plně věnovat, jen zamhouří oči...

Postovaná 2

>> Tichá zátoka

Ikari bylo fuk, co Ithial říká. Jen zamumlala něco ve stylu 'jojojo' a znuzeně se rozhlédla po fialovém lese. Nebylo to zrovna ideální místo, aby si tam jen tak zakotvila, ale neměly teď zrovna moc na výběr. Zvlášť skrz to, že se tu nevyznaly. Už zase bylo pozdě a bylo vedro. Neskutečně špatná kombinace. ,,Měly jsme zůstat v horách," začala držkovat Ikari hned. ,,Je tu na zdechnutí. Proč jsme nezůstaly v horách?" Vyplázla jazyk ve výrazu absolutního znechucení a oklepala se.
Udělala pár kroků k jedné mechové pokrývce, co se táhla přes kořeny a jednoduše se na ně vyvalila, aby tiše zaúpěla. ,,Škoda že nemáme ještě nějaký jezírka s bublinkovou vodou," zaskučela nespokojeně. Práskla ocasem někde vedle zadních tlapek a zavřela oči. ,,Tohle místo nám byl čert dlužnej. Musíme se co nejdřív vrátit, k sakru. Co tu budeme dělat, Ithial? Drápat se do lesů a doufat, že nás nesežere nějakej kretén, co zrovna zkoumá kytky. Nebo že nás nesežere kytka. Nenávidím to tu. Nenávidím. Ani pěkní mužský tu nejsou. Aby za nás dělali naši práci, však víš, jak to myslím," zaskučela a zase oči otevřela. ,,Hej, posloucháš mě vůbec? Jsi nějak moc v klidu," zabručela a podívala se po Ithial, než mírně protočila očima a zase je zavřela. ,,Tak fajn, co takhle prostě... jít spát? Jsem utahaná. A ty asi taky. Kdyby Meridia nebyla úplně blbá, tak tu mohla být s náma..."

Postovaná 1

Pobaveně cenila zuby, zatímco její sestra vypadala, že by ji velmi ráda nakrmila hlínou a červy. No, ne že by jí to nějak extrémně vadilo, že ano? Tedy... jasně, vadilo by jí mít něco takového v tlamě, ale pochybovala, že Ithial by to zvládla s nějakou větší grácií a tak podobně. Nakonec si jen tiše frkla. ,,Ne že by mě to nějak překvapovalo," podotkla a následovala ji dál, zatímco vlčice obě dvě mířily směrem k fialkujícímu lesu. Ikari maličko děsilo, že jí připomínal tu barvu, co na sobě měla teď. Nespokojeně vyplázla jazyk. No, snad to tam alespoň bude... pěkné. Měkké. Cokoliv. Bylo na čase se trochu prospat a les by mohl být ideálním místem na složení hlavy. K sakru, nebýt Meridii, už se mohly prospat dávno a tahle celá noční můra by byla za nimi. Trochu nespokojeně mrskla ocasem a pro jednou nechávala vést Ithial, která si to docela sebevědomě kráčela v před. No, jestli tam čeká něco nepříjemného, tak si to prostě vypije. Konec, tečka.

>> Začarovaný les

>> Mlžné pláně

Ošklíbla se. Jo, jasně, doufaly obě - kolem a kolem. Jen Meridiiny vůdcovské schopnosti ji občas dost žraly a tak byla ráda, že je teď okolo té povolnější sestry, která nemá potřebu zavelet 'jdeme na jih!' protože jí právě zrovna přeskočilo. Vždyť bylo jasné, že jsou totálně severní typy, nebo ne? ,,Ne, věř mi," ukázala mírně zuby a sama se přetočila, aby na svoje záda viděla. Moc to nešlo - ale uvědomovala si, že tam něco je. Kdyby přešla to svědění, stejně by asi ani pořádně nevěděla, že něco na těch zádech má. Dlouze vyfoukla a přestala se snažit. Jen otočila hlavu a sjela pohledem záda Ithial, na což vydala něco podobného pobavenému štěkotu. ,,No, tvoje záda taky nejsou čistá jako šedý mračna. Hezky ses vybarvila." S tím se konečně vlčice zastavila u slané vody. Čichla k ní a zůstala skloněná. Tiše si prohlížela dříve smaragdové oči, které teď zářily fialovými světélky.,,Připomeň mi, abych se od toho idiota po zbytek života držel dál." To už však na její odraz spadla velká, dešťová kapka. Překvapeně zaklonila hlavu a podívala se nahoru, na zataženou oblohu. Další spadla brzy na její čumáček. Oklepala se. ,,Egh..." Byl čas najít si přístřeší. Podívala se směrem po Ithial, jestli myslí na to stejné. Přeci jen byly sestry - a i kdyby nebyly, přicházela bouřka a Ikari nechtěla skončit jako zmoklá myš.

Obě vlčice si cosi objednaly u Wua... a brzy se i samotné Ikari udělalo trochu nevolno. Potřebovala se trochu zchladit. I proto se vydala jistým krokem směrem k vodě, která tu byla. Problém byl asi ten, že tahle voda, ač příjemně chladivá, byla rozhodně slaná. No, asi to můžou po břehu obejít. Bylo jediné štěstí, že se zdálo, že tu bude dost prostoru. To už jí však začínala fialkovět srst na zádech - a následně i modrat. ,,Chm, kterým směrem myslíš, že Meridia šla?" optala se sestry a zamyšleně mrskla ocasem. Ne že by měla nějakou velkou potřebu kontrolovat, kde se zrovna nachází a tak podobně, ale bylo dobré mít alespoň představu, kde koho hledat. Nyní však...
Prostě jen chtěla hodit kotoul přímo do vody, co smrděla solí a nacházela se možná až moc blízko. Krátce se i ohlédla po Ithial. ,,Myslíš, že ji pak nějak potkáme bez toho, aby zasáhla náhoda?" ušklíbla se. Protože taková setkání vždy byla úplně stejná - náhodná.

>> Tichá zátoka

>> Vlčí jezero

Docela ji překvapilo, že se to rozhodla Ithial jít s ní, ale moc to nekomentovala. Dvojice se vydala dolů, docela rychle. Ikari nechtěla nikde po cestě ztrácet čas. Přišlo jí to poměrně kontraproduktivní. Moc na Ithial ohledy nyní nebrala, i když se někde v půlce cesty zastavila. Krátce se podívala přes rameno a pak pokračovala pohledem po okolí, jakoby vlastně na sestru doopravdy nečekala a nedávala jí čas, aby si trochu odpočinula. Vlastně se to hodilo i pro ni. Začínala být dost utahaná, potřebovala se trochu vyspat. Co to Meridiu popadlo, že je předtím tak moc tahala po okolí? Chtěla je snad úplně zdemolovat? Dokonale se jí zavíraly oči. To už však cosi zaslechla a brzy v mlze cosi zaslechla. Střihla ušima... a vydala se za zvukem. Co to mohlo být? Podívala se po Ithial, jestli se neztratila. Doufala, že je pořád někde v okolí. Před ní... cosi bylo. Nebo možná i kdosi? Byl to šedý vlk a vypadal... podivně. S sebou měl jakýsi vozíček. Významně na Ikari koukal. Nakonec vlčici nabídl cosi, že prý na probuzení. Nebyla si úplně jistá, o co jde a jestli cizímu vlkovi může věřit, ale když už chcípne, aspoň to bude rychle, nebo ne? Jakmile mu důvěřivě zbaštila, co jí řekl, představil se jako Wu. To ji zaujalo a rovnou nastražila ouška. Ten, co by u sebe mohl mít její věci! Když se však optala, zavrtěl hlavou - slíbil však, že se poptá po okolí. ,,A je tu někde blízko místo, kde by se dalo bezpečně odpočinout?" zeptala se šediváka ještě, vyhlížejíc Ithial - ať už jestli byla u stánku, nebo někde opodál.

NÁKUP
Stav konta: 143kšm, 5r, 4m
Znaky na záda - 80kšm
Změna barvy očí - 10r
Cena - 80kšm, 10r = 180kšm
Sleva 15% - 180-27=153
Převádím jeden rubín na kšm.
Stav konta po nákupu: 0kšm, 4r, 4m

Schváleno

Vlci tady rozhodně neměli smysl pro humor a ten tmavý šedivák se tvářil, jakože mu někdo šlápl na ocas. Netušila proč. Vždyť se k Ithial dokonce i naklonila a tak neměl mít šanci slyšet, co říkala. Že by měl nějaký nadpozemský sluch? No, jeho problém. I když byla škoda, že by ho později nemohla využít. Nespokojeně mlaskla. Ten trychtýřek, o kterým ten mrňous mluvit, ji však poměrně zaujal a tak se rozhodla poslouchat. Takže tohle byla docela užitečná rostlinka. Výborně... tuhle pomoc dokázala ocenit. Ovšem, k těm výhružkám se nevyjadřovala. Jen se ušklíbla a oblízla si tlamu. Zůstaly tu se sestrami samotné. Ikari pořádně v hlavě vrtal ten Wu. ,,No, já zkusím najít toho Wua a pak asi klidné místo k prospání, kde nebude takový provoz. Navrhuju se setkat za den, dva tady. To by mohlo být dobré místo, nepřehlédneš to," podotkla s úšklebkem. ,,Zkusím to slézt dolů. Jestli chceš, můžeš za nimi zkusit ten portál. A Ithial... no, ty... jak chceš." S tím mávla ocasem. Nechtělo se jí zrovna moc jít samotné, ale... ,,Takže za dva dny tady... heh. Hodně štěstí, sestry," vycenila zuby v úsměvu a konečně se už hrabala směrem dolů z hor, aby zjistila, co se skrývá tam.

>> Mlžné pláně

Ikari se musela usmát, když ta šedivo-hnědo-krémová vlčice promluvila a zmínila, že patří drzé vlčici. ,,Takže takhle se tu vlci chovají k drzounům? Dobré vědět. Díky, je to... příhodná informace." Musela se jen usmát. Skutečně byla. Tahle vlčice byla zajímavý zdroj informací, i když byla cizačka a zjevně patřila k vlkům, kterým nepatřilo ostatním trhat ocasy. Nu což... stane se, že?
Tehdy přikročila Ithial a přisvědčila, že skutečně tu rostlinu znají. Paloučnatka. Ano, Ikari si ji teď poměrně dobře vybavovala. Oblízla si tlamu a zamyšleně si prohlížela tu... věc. Pak se jen sama pro sebe usmála, když poslouchala, jak vlci vypravují o tomto místě a o jeho smečkách. Och, někdo Meridiu konečně plně chápe? Ten má potenciál se s ní oženit, ušklíbla se pobaveně a přejela pohledem zase ty ostatní. Ten pěkný tmavý se jí ptal, jestli se znají. Ikari protočila očima. ,,Neznáme se, hlupáčku." Kdyby to byl jen hlupáček. Byl pěkný, ale zjevně dutý jak tykev. Její výraz i napovídal, že si něco takového myslí. No, v případě nouze by ho aspoň mohla donutit, aby si za ni špinil tlapky. Takové vlky se taky hodilo mít po boku. ,,A jakej je rozdíl mezi tím vaším Daénem a Chaosem?" optala se Ikari konečně nahlas a mávla ocasem, bez nějakého upřímného nebo neupřímného zájmu o Minkara. Jen s prostou zvědavostí ohledně toho, co by pro ni mohlo být v budoucnu výhodné. ,,Předpokládám, že Chaos trhá ocasy a Daén nosí... kamínky?" zamávala tlapkou směrem k tomu, co měl na sobě Zinek. Pak jen znuděně střihla ušima. Kdyby nebyli zdroji informací, nejspíš by neměla důvod se tu zahazovat. Černobílý manžel pro její sestru se vydal pryč a ona trochu natáhla hlavu, aby si prohlédla, jak se pohybuje. Někteří vlci docela kroutili zadnicí, když někam šli, takže byla zvědavá, jestli to dělá i on. Zmiňoval však dravou polovičku, která čeká. Škoda, no ne? Naklonila se k Ithial. ,,Meridia měla zrovna šanci na chlapa o půlku menšího než ona a on má ženu. Proč jsou ti inteligentní zadaní a ti hezcí tupí jak polena?" sykla a pak se pobaveně zakřenila. Jen krátce cvakla tesáky. Ach ano... ještě tu byl ten šedivák. Ale ona nebyla na šedé vlky. Stačilo jí, že sama měla šedivý kožíšek. ,,Což mi připomíná... po cestě sem jsme ztratily nějaké důležité cetky. Vypadá to, že vy ty svoje máte. Jsou tu nějaký ztráty a nálezy, kam vlci nosej, co našli?" optala se vycenila zuby v úsměvu. ,,Nebo prostě... něco takovýho, kde by se dalo získat zpátky, co se ztratilo?" pak se nadechla a dodala: ,,Prosím, prosím, smutně koukám?"

>> Krápníková jeskyně

Ikari nad tím vším protáhla svůj už tak protáhlý obličej. Jejich sestra byla... jejich sestra. Občas vážně ale byla na klepnutí přes čumáček. Šedivá vlčice si taky nepěkně brblala většinu času, co s Ithial kráčely v jejích stopách. Alespoň že si to zamířila k nějakému jezeru, kde bylo... hodně vlků. Ikari se zastavila a nespokojeně stáhla uši. Nevypadala zrovna moc šťastně z toho, kolik tam těch vlků bylo. Přemýšlela Meridia vůbec nikdy? S tím se otočila na Ithial. ,,Co myslíš, je to nějaká cizí smečka? Moc se mi nelíbí, co to tu je za sešlost," přiznala k mladší sestře a pak švihla ocasem, aby se trochu naježená vydala blíž. Zdejší vlci vypadali vážně divně. Ne že by ji zaráželo, že jedna z vlčic málem kolem krku sakra ocas, ale jedna vlčice byla fialová. Doslova. A další vlk, co soudila podle stavby těla, měl ČERVENOU SRST. Nebo, ne přímo červenou, ale načervenalou. Kdyby mohla mít Ikari nad hlavou otazníčky, už by jí naskákaly. Nejvíc neslušně zírala právě na fialku. Pak se však mírně zmateně podívala po všech. Proč byli všichni tak hrozně... zakrslí? Jediný, kdo tu byl vyšší než ona, byla Meridia a pak podivný, tmavý vlk, kterému věnovala pohled. Měl zajímavé, bílé symboly. Oblízla si čenich a zamířila blíž, mírně naježená. Konečně si všimla i věci, která je dost možná upoutala. Mrtvá koza? Možná že ji všichni ulovili? Meridia se už pustila do přátelského pozdravu, zatímco Ikari se vydala blíž... seznámit s tím vysokým hezounem. Prošla přímo před ním, zdánlivě bez zájmu. Jen ocáskem mu přejela pod bradou a krátce na to mu věnovala přes rameno pohled s mírným, šibalským úsměvem. Byla zvědavá, jak na to cizí vlček zareaguje. S tím se zastavila u kozy a očichala ji. ,,Vzhledem k tomu, že to nikdo nejíte, předpokládám, že to není k jídlu?" zeptala se nahlas a podívala se u toho na vlčici, která měla chvost okolo krku. To jí přišlo... zvláštní. ,,Proč máš dva ocasy?" zeptala se jí. Úplně slyšela matku, jak jí na to okamžitě říká: 'Ikari, nemůžeš se ptát cizích vlků, proč mají dva ocasy!' Pobaveně si odfrkla a pak se rozhlédla i po ostatních, než se zase sklonila ke kytce, co měla koza v tlamě. ,,Aha, nechte mě hádat, tohle je návnada pro někoho, koho se chcete zbavit. Milé." A rozhodně se to hodí. Brzy si všimla rostlinky, která zde rostla a vypadala dost podobně na tu v tlamě kozy. Zmateně střihla ouškem. Vypadala skoro jako pampeliška. Ale pořád... jejich matka byla dcera léčitele! Takovouhle hovadinu bych aspoň poznat měla, ne? Heh... to se tu vážně všichni sešli kvůli novoročnímu odkrytí kytek? Asi je tu berou dost vážně. ,,Hele, krasavče, neznáš nějaké zdejší smečky?" optala se, těžko říct, ke komu to směřovala, protože se podívala na Minkara, pak na Zinka a nakonec i na Alduina, aby jim všem věnovala široký úsměv. Ať si říkají co chtějí... kromě toho s bílými odznaky na ni byli hrozně malincí. Vždyť by pomalu museli mít na vlčici štafličky. Přišlo jí to vtipné. Konečně se podívala po Ithial. ,,Co myslíš, vypadá to jako nějaká z těch jedovatých, o kterých nám máma říkala, ne?" podotkla k Ithial, pokud přišla až k ní. Pak se znovu podívala na fialovou a chvíli ji přehodnocovala pohledem.