Příspěvky uživatele

< návrat zpět

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 19.-22. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 19.-22. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 19.-22. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 15.-18. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 15.-18. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 15.-18. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 11.-14. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 11.-14. února 2024.

PŘÍLEŽITOST DNE, POČASÍ

Území na nějakou dobu utichlo. Některým se zdálo tak tiché, že by šlo slyšet i pouhé padnutí větvičky na zem. Zvířata se začala chovat zvláštně, přesouvala se z území pryč, hledala nějaký bezpečný úkryt… I vlci cítili, že něco nebylo v pořádku. Jen bylo těžké přijít na to, co tento pocit způsobovalo.
Odpověď na onu zapeklitou otázku přišla poměrně brzy. Vítr se začal zvedat a nezdálo se, že by měl v plánu brzy přestat. V kombinaci se sněhem tak bylo jasné, co zdejší místo čekalo. Sněhová bouře. Pakliže se nějaké rostlině podařilo prorvat se skrz tlustou vrstvu sněhu, která pokrývala zem, vítr s ní s trochou štěstí nemilosrdně lomcoval, v opačném případě ji vyrval ze země a vzal s sebou. Podobný osud měly i některé větvě stromů, zimou poznamenané a vyschlé. Stromy samotné musely bojovat s bouří, která se je snažila vyvrátit a zlámat.
Vlky chycené ve sněhové bouři čekalo hned několik problémů. Ten, který zasáhl všechny, byla snížená viditelnost. Dezorientace však nemusela zasáhnout jen schopnost vlků přemístit se na bezpečnější místo, ale mohla přinést i emocionální zátěž. Strach a nejistota jsou přeci jen mocní vládci. Společnost jiných tvorů kolem nebyla vůbec nápomocná, neboť přes silný vítr nebylo téměř nic slyšet a jedinec by musel opravdu křičet, aby jej někdo v jeho blízkosti vůbec alespoň částečně slyšel. Se slabšími, vyhublejšími vlky bez úkrytu si vítr mohl zahrávat jak s panenkou, ostatní alespoň ošklivě štípal a čas od času je praštil nějakým tím bordelem, který vzal po cestě – ať už se jednalo o menší kamení, větvičky, nebo třeba nějaké ty rostliny.

// Vlci mají možnost odejít v prvním příspěvku, který po tomto oznámení napíšou. V tomto případě se jim podařilo utéct před příchodem bouře, např. na základě instinktů, předchozích zkušeností se zvláštním chováním zvířat apod. Okolní oblasti zasahuje především zvýšený vítr a pro naprosté bezpečí se musí přesunout alespoň přes 3 území. V opačném případě jsou chyceni ve sněhové bouři, která na zdejším území bude 11.-14. února 2024.

Iris pohlížela na to, co chaosští páchali v lese, s odporem, ale tohle nebyla záležitost bohů, tohle bylo něco, co bylo mezi vlky samotnými. Pokud se napadení ubrání, budou žít, pokud ne, nu, život byl občas krutý. Iris byla bohyní všech, nikoli jen těch, kteří šířili dobro a pomáhali ostatním. Viděla, jak vlk, kderého mladá Rhysburr napadla, použil magii a odhodil ji stranou a... vlastně ji to potěšilo. Fandila tomu vlkovi. Tentokrát se mu podařilo přežít a uniknout. A mladá vlčice? Mohla si za to sama. Neměla být tak nerozvážná a netrpělivá a zaútočit na někoho, o kom nevěděla nic. Už už se chtěla odvrátit a ponechat vlčici vlastnímu osudu, ale... ale.
Jak mladá vlčice zoufale klopýtala lesem až na kraj útesu, kde se chvíli nakláněla přes okraj, než se pod ní hlína podlomila a oka sklouzla dolů do hlubin za jistou smrtí, Iris se jí zželelo. Tahle vlčice byla jedinou nositelkou své magie na ostrovech a byla předurčena dokázat velké věci. Ne nutně dobré, ale velké. A nyní tu měla zemřít, tak mladá a v objetí vln, kvůli jedné mladické nerozvážnosti. Ne, tak to Iris nemohla nechat.
A tak se mladá vlčice neutopila v hlubinách pod útesem. Moře ji vyplavilo na Palmovou pláž. Neutopí se dnes v moři. Iris však nenavrátila vlčici vzpomínky. každá pomoc měla jistou cenu a smrtelníci nemohli spoléhat, že bohové vyřeší všechny jejich problémy. Mladá vlčice bude sama muset zjistit, kdo nyní je, a rozhodnout se, kam povede její cesta. Dostala druhou šanci na život... za cenu ztráty svého starého já. Už nadále nebude zmítaná svou magií a vedena k bezvýznamnému krveprolití, jak tomu bylo dřív. Už nadále nebude tu starou Rhysburr. A tak, jak se vlčice pomalu probírala na vlhkém písku se solí zasychající v jejím kožichu a zimou prodírající se až do morku jejích kostí, uslyšela cizí hlas, který jako by nepatřil nikomu a přesto přicházel odevšad.
Tvé jméno je nyní Artume. Ať ti přinese štěstí.

Situaci oba vlci nakonec vyřešily se všemi pozitivy, a ať je už unavovala nynější cesta dále či nikoliv, tak se na nebi začal tvořit zvláštní třpyt. Třpyt začal padat z nebes, díky čemuž se vlci mohli cítit opět plní energie. Brzy se kolem jejich hlav začalo cosi hemžit. Zvláštní, bzučivé zvuky jak kdyby napadaly jejich ouška, ale brzy se bzučení začalo vytrácet s přicházejícími paprsky. Nakonec se před vlky objevilo hejno motýlů, jejíž křídla se tak nepřirozeně třela neustále o sebe. Oba vlci tak mohli pozorovat překrásnou scenérii, kdy motýli tvořili jakési ladné obrazce, tančili a bylo znát, že Jaro je právě zde a v plné síle.

Konec akce - Velikonoční výpravy, po přečtení stačí pouze zaslat kraťoučký vzkaz na Excelsiora a moc děkuji za vaši účast!

Spáleniště
Vítr foukal a prach se na Spáleništi začínal dostávat do nepříjemných vírů. Víry byly silné, sem tam něco odnášely a brzy se s nimi ozýval i jakýsi kníkající zvuk. Když se vlk dostával blíž a blíž, začínalo se mu do uší toho nepříjemného zvuku dostávat a on tak měl tendenci utíkat, ovšem, tuto skupinu vlků zaujal zvuk poměrně rychle a i je volání o pomoc začínalo přitahovat, aby dorazili na scénu. Museli zachránit mládě, které se drželo tlamičkou větvičky a sem tam se posunulo a bralo tlamičkou poslední, ohořelé větve. Otázkou bylo i to, co zde drobné mládě dělalo samo? Kdoví.
Vlček se sotva držel, z očí mu ronily slzy a sem tam z tlamy vyšel vysoký, kvílející tón, se kterým vábil i kroužící dravce na hostinu. Potřebovalo pomoc a bylo jen a jen na cizácích, zda mu podají pomocnou tlapu či jeho tělo bude sloužit větrným pirátům jako zdroj energie.

Vaším úkolem je zachránit vlče, které právě čelí hranici mezi životem a smrtí. Posty 300 slov, opět zaslat na Excelsiora.
Mějte krásný víkend.

Prašné kopce se mnohdy hemžily jen neobvyklými jevy typu fatamorgány, která uměla zamotat hlavu i těm nejbystřejším duším. Ti, kteří do pouště vkročili... mohli pociťovat jak se sluneční paprsky opírají do jejich zad a pálí jednotlivé chlupy, pod kterými začínal vznikat nepříjemný a svrbivý pocit. Vlky mohlo zachránit pouhé podrbání se či útěk z podivnách plání, které byly proradné a někdy až smrtelnou pastí.
Dnes tomu však bylo jinak. Na pláních se jak kdyby iluzí změnil písek ve sníh a vlk byl tak zmaten počínáním. Celá tato iluze pramenila z barevného kamínku, který byl v narudlé barvě a každého, kdo by se jej dotknul, by popálil. Byla to však situace, které bylo nutno pomoci. Zmatená zvířata sem bloudila a skrz iluzi padala do bezvědomí. Byla na oko zima, ale teploty se zvedaly do nepříjemných výšek a nebylo zde už vůbec nikomu příjemně.
Kamínek stál na jednom z vrcholků, byl velký tak pět centimetrů a méně všímavý jedinec by oň pohledem nezavadil.

Vaším úkolem bude sebrat kamínek a odnést jej do oázy, čímž iluzi zrušíte a zachráníte ostatní zvířata. Nesmíte se však dotknout tělem, musíte to vymyslet jinak. Posty opět 300 slov a následně zaslat na Excelsiora.

Ne každému z nás se dostalo všech darů, a tak i někteří jedinci zde na ostrovech mají ubránu a jinde přidáno. Černý vlk, který nebyl nikterat znám pro ostatní, se procházel se sníženou hlavou klidným lesem, který mu dával nápovědy v podobě zvukových stop, či pachů. Jeho čumák byl obtáhlý našedlou srstí, která mi svou barvou přidávala na věku. Vlk byl starým tulákem, který kvůli obraně smečky měl místo očí jen dva prázdné ďůlky, se kterými pokračoval dále vpřed. Srst se mu ježila ledovým větrem a sem tam se mu dostalo jakéhosi zvuku a křupnutí, kdy narazil hlavou do stromu. Byl zmaten a nejspíš i ztracen. Jeho kroky vedly mostu, přes který se potřeboval tentokrát dostat, ovšem... přední tlapou zahučel mezi dvě prkna, která se začala vratce trhat z lan a most se začal rozhoupávat s šílenstvím na dvě strany.
Ač oči neměl, v tváři mu hrál čistý strach a společně s tím i sem tam vyjekl či kníknul. Byl zaseknutý, nedokázal se orientovat a oslabené tělo chorobou se sotva zvládalo sbírat. Brzy se ozvalo jen jakési zavytí, jenž bylo plné zoufalství prosby: pomocte! Býval by volal.

Vaším úkolem je pomoci vlkovi dostat se ze zdivočelého mostu. Pokud nebudete opatrní, vlk by mohl i zemřít! Vzkazy prosím na Excelsiora, posty opět o 300 slovech.

Ptáci se na ostrovech taktéž objevovali v poměrně hojném počtu. Někteří zde byli známější, jiní byli kouzelným tajmestvím místní fauny. Nyní se však nacházelo hejno ptáčků na zelené pláni poblíž lesa Alf, a to konkrétně hejno zvláštně barevných papoušků, kteří byli snad stvořeni samotnou magií? Hejno ptáků si zde skládalo vajíčka do hnízda, byla zvláštně barvená. Některá měla výraznější barvy, jiná byla poněkud kropenatá jako kdyby na ně padaly hvězdičky. Každé vajíčko v sobě cosi skrývalo, co okolním vlkům neskutečně vonělo a jejich čumáčky tak zkrátka lákalo jedno z nich uloupit. Brzy se kolem začala motat smečka vlků, která mohla výrazným pachem přilákat i okolní cizáky.
Samotní bohové, jako kdyby snad, seslali tyto magicky atypické tvory a hodlali jejich vajíčky nasytit místní vlky. Co však místní cizáci netušili bylo to, že se jednalo opravdu jen o magický blud, který po stisknutí čelistí vyprchal a v tlamě se jim vytvořila nepříjemná, mýdlová chuť, která jim na chviličku slepila tlamu a oni tak nemohli komunikovat jinak jak jen gesty, která jim byla přirozená.

Vaším úkolem je popsat chování vlka bez možnosti mluvit, budete muset využít vaší kreativity. Posty posílejte podtržené na Excelsiora a užívejte středu!