Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Chudák Barnatt byla zoufalá, že nemůže najít svého přítele, který byl s Athai. Iris bylo Barnatt jistým způsobem líto a chtěla jí pomoci. Snesla se z nebe na zem a koukla po dvojici, která se chystala na lov. V lovu jim samo sebou nebránila, ale chtěla aby je Barnatt našla a třeba si zalovili spolu.
Květiny na Irisiném ocase začaly nádherně zářit a Iris je pokládala od Barnatt k oné dvojici, tím chtěla naznačit cestu, kde se Trion nachází. "Barnatt, pokud chceš najít cestu k Trionovi, následuj zářící květiny a jistě je najdeš," zašeptala něžným hlasem a přesunula se k Trionovi a Athai. Chvíli je zamyšleně sledovala a přemýšlela, zda tady něco dělat či ne zdálo se, že si rozumí a ví si rady, tak Iris uznala, že tady jí už prozatím třeba nebude...

Iris se procházela po Mlžných pláních a přemýšlela, komu dnes udělá radost. Zaslechla hlasy z jakési jeskyně a zbystřila. Elegantními kroky se snesla k zemi a nakoukla do jeskyně. Viděla tam pár vlků, ale do oka ji padl vlk, alfa Daésnké smečky. Pousmála se a vešla do jeskyně. Nikdo kromě Cinteriona jí neviděl. Kývla mu na pozdrav a koukla po ostatních.
Dále nic neříkala a přistoupila k němu. Svou magií mu před očima vyčarovala krásný přívěšek, tmavá šňůrka, kovové kuličky a pírka. "Tohle patří tobě," řekla mu vřelým hlasem a přívěšek mu zavěsila na krk. Pousmála se, moc mu slušel. Mávla ocasem a v mžiku zmizela, po ní zbyl jen bílý květ...

Iris byla tak štědrá, že chtěla dát znaky dalšímu vlkovi na Mois Grisu, ale nemohla se rozhodnout jakému vlčkovi to pak dá, ale všimla se jisté Attily, že by to chtělo oživit její krásný kožíšek. Hned ji napadlo co by jí mohla udělat a jak by jí kožíšek vylepšila.
Snesla se níže, nikdo jiný, kromě Attily jí vidět nemohl. "Zdravím Attilo, přemýšlela jsem nad tvým přáním, přáním, že by jsi chtěla nějaké znaky, tak jsem tu, abych ti znáčky vytvořila," pousmála se na zrzavou vlčici a ujala se své magie na znaky.
V tlapkách se jí objevila vzdušná koule, ze které se začaly utvářet znaky přímo pro Attilu.
Konečně byly na světě. "Doufám, že s nimi budeš spokojená a konečně překousni partnerství Cinteriona a Aristor a věřím, že se ti s Lestatem zadaří," mrkla Iris na Attilu a znaky se najednou objevily na Attile, byly opravdu nádherné a sama Iris s nimi byla spokojená. Jen se nad tímto územím snesla krásná světle modrá záře a v ní se Iris ztratila...

Strážce Vzduchu spokojeně sledoval že se mladá Vodní strážkyně konečně rozhodla pomoct. Cinterionovi věnoval milý vlčí úsměv načež se otočil a odkráčel do stínů halící chodbu vedoucí do jeho jeskyně. Tady už neměl nic na práci.

Cinterionovi ale jeho následná zvědavost byla upřímně k ničemu jelikož sotva došel ke vchodu do prostřední jeskyně cestu mu zastoupila Strážkyně Země, která z ní zrovna odcházela. Za ní byl slyšet pobavený smích Strážkyně Vody a také to že vzteklé vrčení Strážce Ohně přešlo do překvapeného bolestného štěknutí. Bohužel přes Strážkyni Země nemohl nic vidět a ona nevypadala že by mu uhnula z cesty aby viděl. "Ale mazej a rychle. Pokud tady nechceš se mnou zůstat tak šup za ostatními." Oznámí mu autoritativním hlasem i přes svou očividnou unavenost a kývne hlavou směrem do chodby aby mu naznačila že si má dát odchod. Sama se pak vydala za ním k ostatním. V momentě kdy vyšla z chodby věnovala všem přítomným unavený úsměv. "Omlouvám se vám za nepříjemnosti mí drazí vlčci. Někdo se ale musel o toho starého drzouna postarat, když se ještě nestačila nová Strážkyně Vody zbavit své vlčecí rozjařenost a postarat se o to sama." Omluví se Strážkyně Země a každému vlkovi zvlášť věnuje krátký pohled. Pak pohled svých očí přesune na strop jeskyně a ten se otevře takže dovnitř zavál čerstvý venkovní vzduch. Zlato-černá mlha se jako na neslyšný povel napne od podlahy k otvoru vedoucím nahoru a ven v podobě schodů. "Jsem na vás hrdá mí drazí že vás tolik našlo odvahu sem přijít, ale nyní se o vše už postaráme my sami. Můžete jít. Věřte mi že jakmile se vaše tlapky dotknou písku venku tak se vám vaše ztracené živly vrátí a budete moci žít spokojeně jako předtím." Prohlásí Strážkyně Země skutečně hrdým tónem hlasu s poněkud mateřským výrazem, jako by snad oni všichni byli její vlčata, která byla konečně dost stará na to aby je pustila ze svého doupěte prozkoumat okolí. Strážkyně Země počkala až odejde z podzemí i poslední vlk a pak nechala díru v zemi zase zmizet, a i chapadla mlhy vytvarovaná do schodů se rozplynula. V tu chvíli byl také na rozcestí nedobrovolně nahnán Strážce Ohně pomocí magie Strážkyně Vody a s pomocí Strážkyně Země ho donutily vrátit se do jeho jeskyně.

Díky spolupráci obou Strážkyň se také jak bylo slíbeno i stalo. Jakmile se tlapky vlků dotkly písku venku tak jim oči nabraly opět barvu jejich živlů a stejně tak se stalo i u všech ostatních okradených vlků po celém Mois Grisu. Někteří z vlčků, kteří právě vyšli z podzemí mohli také navíc cítit že jim v krvi koluje trochu více síly než kolik jí předtím ztratili.

//poslední postíky už si pište na Poušť v jakém pořadí budete chtít a rozprchněte se za svými starostmi a povinnostmi :D Odměny pro každého zvlášť budou zveřejněny zítra :D

Iris sledovala dění na Mois Grisu a spatřila Caspera, chvíli přemýšlela, věděla o přání, které chtěl a to byly znaky, i kvůli nim byl v Očarované jeskyni. Mám mu je dát? Uvažovala Iris a přemýšlela, jaké by se na něj hodily, nakonec to vymyslela a snesla se do Tiché zátoky, Iris mohl vidět pouze Casper a Cernun ani nevěděl, že se tu nějaké vlčí Bohyně ukázala.
"Zdravím Tě Caspere, vím o Tvém přání a já Ti ho jdu splnit," pokývala na něj hlavou a svou specifickou magií začala na Casperovi vytvářet znaky. Byly krásně modré a ladily k jeho očím.
Mezitím po tomto území projela světle modrá zář, kterou mohli spatřit i ostatní vlci, tedy Cernun. Brzy se na Casperovi znaky objevily. "Zasloužíš si je a pevně věřím, že se v nich budeš líbit i Sisi," s těmito slovy zmizela a po ní nezbyla ani památka, věřil tomu Casper, co momentálně viděl? Nebo si myslel, že je to pouhopouhý sen?

Vzduch si trpělivě vyslechl Cinterionovy otázky a pak nakloní hlavu lehce na stranu. Attile blahosklonně přikývl aby věděla že jí vnímá ale nemá k jejím slovům co říct než věnuje pozornost zase Cinterionovi. "Mé jméno je Aerisius, zkráceně Aeris. Předurčený k tomu abych se stal Strážcem jsem se už narodil, jelikož mi jakož to vlčeti požehnala Iris a jakmile jsem dospěl odvedla mě od smečky sem, abych vystřídal svého předchůdce. Za dobu co jsem tady jsem zažil střídání strážkyně Vody i Strážce ohně a dokonce i pár... věcí, kvůli kterým jsme Strážci. O těch ti ale nesmím říct." Odpoví Cinterionovi a v očích má sám otázku, zda se chce ptát ještě dál, dokud má čas.

To patolízalství od jejích svěřenců Strážkyni nijak nezaujalo. Spíše vypadala že nad jejich řečmi usne. To skutečně nejsou schopni trochu zapojit své mozečky? Bez nějakého skrývání si s klidem zívla, aby ukázala jak je znuděná. Zato návrh Rain jí hned zase dokonale probral. Co že jí to nabídla? Sluhu? Opět se musela začít smát. "Je to velice zajímavá nabídka, a je vidět že se nebojíc riskovat co? O tvé nabídce ještě popřemýšlím." Řekne a nakloní hlavu na stranu s tím že si prohlédne všechny vlčky na které dohlédla. "Myslím že tvou nabídku odmítnu. Nejsem tak sobecká abych tady nutila někoho z vás zůstat. Ovšem už kvůli tobě, jelikož by tě byla škoda vám pomohu." Prohlásí a přiblíže blíže k mřížím s tím že lehce do zubů vezme jedno z chapadel mlhy, které tvořili mříž a potáhne ho dozadu. Mříž se hned celá rozmotá a uvolní tak Strážkyni vody cestu ven. Byla to už od pohledu preciznější práce než ty vykousané díry v mřížích u jeskyně Země a Ohně. V momentě ale co z jeskyně výjde, její jeskyně pohasne, a nešednou oči i vlků s živlem Vody. "Počkejte tady zlatíčka. Tetička Voda se jde postarat o ta zlobidla." Prohlásí a s hrdě zvednutou hlavou a ladným krokem se vydá do prostřední jeskyně.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Attila, Near, Reily

Strážce Vzduchu nad Sisi zavrtí lehce hlavou. "Samozřejmě že tě Aquanea zná stejně jako já Caspera, a ano vím o vašich problémech stejně jako věřím že je zvládnete vyřešit." Ujistí jí Strážce Vzduchu a opět si protáhne křídla. Všimnul si i toho že Cinterion na něj hleděl a v očích se mu zrcadlily otázky. "Klidně se ptej příteli. Myslím že máme trochu času aby jsi mohl získat své odpovědi." Nabídne mu Strážce Vzduchu a dál se svým pohledem Strážkyni Vody nevěnuje. Ta teď měla dost svých starostí. Navíc se k němu dost blízko dostala Attila. "Nebuď protivná Attilo. Obě jste s Aristor mé svěřenkyně a byl bych rád kdyby ses s ní pokusila vycházet v dobrém." Požádá Strážce Vzduchu Attilu.
Strážkyně Vody poněkud vyjeveně koukala na Rockyho než se po jeho slovech upřímně rozesmála. "Samozřejmě že mají neshody. Oheň je ničitel Země. Stejně jako já jsem ničitelka Ohně. Myslím ale že Patriaena je v tom nevině. Ignisius se nejspíše zase z nudy pokusil utéct a ona mu v tom bránila. To ale nevysvětluje proč bych vám měla pomoct." Prohlásí Aquanea a líně si omotá huňatý ocas kolem tlapek čekajíc až si vlčci najdou nějaký argument co by jí přesvědčil, nebo dokud Vzduch za ní neodstraní tu vzduchovou bariéru.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Attila, Near, Reily

Vzduch pobaveně sledoval všechny přítomné vlky, kteří se tady zmateně hemžili jak mravenci bez své Mravenčí královny. Opět však Vzduch věnoval pozornost Sisi. "Vím o Casperovi, jelikož jsem mu jako vlčeti dal do vínku svůj Živel. Každý Strážce zná všechny své svěřence." Odpoví Vzduch Sisi a pak se otočí na Cinteriona. "To nebude nutné. Ty mříže by vám trvalo zničit dlouho a Voda na jejich zničení má dost sil sama." Ujistí Cinteriona s vlídností rodiče poučující své malé vlče.
Slova Near se samozřejmě k Strážkyni Vody dostala. Okamžitě proto vyleze z jezírka ve kterém se válela a s nevlídným, né-li rovnou naštvaným výrazem se vydá k mřížím. "Která namyšlená, hloupá potvora si mi dovoluje něco přikazovat!" S těmito slovy dojde k mřížím a rozhlédne se po vlcích. Instinktivně vyhledá pohledem Near. "Samozřejmě. Svěřenec Ohně." Nechá pod ní ze země vystřelit gejzír ledové vody, který jí svou prudkostí vyhodí do vzduchu s dopadem o kus dál než byla předtím. Následně se pokusí odejít ale narazí do vzdušné stěny. Znovu se na její tváři objeví naštvaný výraz, ale tentokrát mířený na Strážce Vzduchu. "Potřebují tvou pomoc Aquaneo." Prohlásí Vzduch a Strážkyně Vody si sedne neochotně za mříže s pohledem upřeným na vlky, jako by čekala až jí řeknou co po ní tedy chtějí.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Attila, Reily, Near
Strážkyně Vody pro představu:

Strážce vzduchu lehce přehlížel ostatní vlky a přišel blíže k mřížím aby na něj Sisi viděla. Hned si za to vysloužil varovné šlehnutí od chapadel mlhy, které mříž tvořily. Nejen že to drželo vlky od mříží ale i Strážce za mřížemi. "Každý spor se dá vyřešit maličká. Musíš jen chtít a najít ten správný způsob. Vím že s Casperem není snadné pořízení, ale věřím že ty to zvládneš." Ujistí jí Strážce vzduchu a pak se lehce zasměje, když uslyší oba Alfy. "Hodně štěstí s jejím přemlouváním. Rozmazlenější Strážkyni Vody jsem ještě neviděl a to jsem jich tady už pár zažil." Prohlásí Vzduch a sedne si za mřížemi s tím že si lehce protáhne křídla. Nad tím dostane další švihnutí od mlhy. Nevypadal však že by si z toho něco dělal. Tvářil se pořád stejně vyrovnaně s klidem. Jen občas pohledem zalétl k ostatním vlkům co na něj upírali zrak. Zvlášť Attile věnoval přátelské kývnutí hlavy jako by byli staří dobří známí.
Za mřížemi tmavě modrého tunelu by mohli vlci, kteří byli blízko mříží zaslechnout tichounký smích a cákání vody. Strážkyně Vody se očividně dobře bavila, a nějaké starosti ostatních jí vůbec netrápily.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Attila, Reily, Near
Strážce vzduchu pro představu:

Sisi se svým odchodem neměla kam jít. Cesta nahoru tady žádná nebyla. Maximálně když došla zase na rozcestí jí mohl upoutat pohyb za mřížemi chodby, která měla onen tyrkysový nádech. Pokud by se vydala trochu blíže mohla by si tam všimnout ve stínu skryté mohutné vlčí postavy. "Copak? Lituješ toho že jsi šla za ostatními?" Ozve se vlčí hlas, ale jak jeho vlastník vypadal Sisi zatím vidět nemohla. Že by další strážce?

Cinterion však udělal velkou chybu, když se vrhl mezi dva rozzuřené Strážce. Oba si ho jak jinak než všiml ale nevypadalo to že by jeho slova některého z nich nadchnula. Strážce ohně se to zdálo ještě více namíchlo. Z tlamy mu totiž směrem k Cinterionovi vyšlehl plamen jak z tlamy nějakého draka. Jeho jediným štěstím bylo že vlčice Země ho kořenem jenž vystřelil z podlahy, a omotal se kolem něj načež ho strhnul stranou než zase zmizel v zemi. Cinterion tak skončil jen s ožehnutou srstí na boku. Vlčice Země se vzápětí vzhnula po krku Ohnivého, aby odlákala jeho pozornost než ho svázala s pomocí dalších kořenů a vytvořila kolem než klec k kusů skály. Ohnivému se to samozřejmě nelíbilo a hned se dal do ničení svého slabého vězení. Zemní vlčici to však poskytlo aspoň trochu času, který využila k tomu aby se otočila k Cinterionovi a ostatním vlkům. "Chápu že nahoře nastaly problémy, ale bylo to nutné! Potřebovala jsem sílu abych ho tady udržela jinak by šel nahoru on sám a způsobil by ještě věcí problémy! Pokud tady chcete skutečně pomoct přemluvte Vodu k pomoci. Ona je jeho protiklad." Oznámí Cinterionovi a následně na něj zavrčí s tvrdostí v zelených očích aby mu dala najevo že má vypadnout a ostatní si vzít sebou.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Reily, Attila, Near
+ od tohoto počtu budu na odpovědi čekat pouze 1 den akce se už příliš táhne

Názory vlčků se poněkud lišily ale žádný z nich nebyl zrovna špatný. Mříže bránicí dva zablokované tunely, ale rozhodně vlkům nebudou nijak ulehčovat se do nich dostat.
Cesta napravo vedla do středně velké jeskyně ve které ležely uschlé keříky, stromky a květiny všeho druhu a tráva, která na podlaze rostla byla zežloutlá. Cesta vlevo vedla do stejně velké jeskyně kterou protékal lávový potůček, byly tady gejzíry, dříve nejspíše s vroucí vodou ale teď naprosto vychladlé že se voda dala i pít a podlaha tady byla celkově hodně rozpraskaná od dřívějšího horka, ale teď tady nebylo nic víc než mrazivý chlad.
Jakmile se však odvážní vlci vydali volnou střední cestou, naskytl by se jim pohled na různé drahé kameny na stěnách chodby v různých velikostech. Mnoho by se jich válelo i jen tak na podlaze. Sotva v polovině cesty uslyšeli zvuk nad kterým tuhla krev v žilách. Smíšeninu mezi nenávistným vrčením a zoufalým vytím. Brzy mohli vlci odhalit co se za oněmi zvuky skrývá, jelikož došli ke konci tunelu a ocitli se na kraji zdecimovaného prostoru velké jeskyně. Sem tam se na zemi válely opuštěná, téměř mrtvě vypadající chapadla zlato-černé mlhy, jiné menší chapadla se ovíjeli kolem tlapek dvou mohutných vlků. Nebo spíše vlka a vlčice. Různě na podlaze byly popadané kusy skály, polámané větvě, spálená místa a spousta kaluží krve což jasně vypovídalo o tom že oni dva mohutní vlci spolu bojují. Ti dva vlci byli Strážci elementů Ohně a Země, kteří na sebe výhružně vrčeli a oba na sobě měli už četné jizvy. Některé byly čerstvé a ještě z nich stékala krev, jiné už byly napůl zhojené tím jak se k nim natahovaly zlatá chapadla, a předávala vlkům sílu z magií vlků jenž byla schopnost tyto dva elementy ovládat a uzdravovala je. Oba Strážci byli očividně velice rozzuření, dokonce natolik že si vlků u vchodu do jeskyně nevšimli. Ohnivý vlk znovu skočil Zemní vlčici po krku a srazil ji k zemi aby po sobě mohli sekat tesáky, které jim trčely z tlam a které již měli celé od krve.
Bylo teď již na vlcích jestli se pokusí oba Strážce uklidnit, odtrhnout od sebe a vyřešit nějak jejich problém, nebo je násilně dostanou zpět do těch prázdných jeskyní, ze kterých nejspíše utekli aby si mezi sebou vyřešily spory, a pokusí se je tam nějak opět zavřít aby se rovnováha obnovila a vlci tak získaly své schopnosti ovládání elementů získali zpět.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Reily, Attila, Near

Pro představu vzhledy strážců:

Ti z vlků, kteří se rozhodli jít dál prozkoumat tunely mohly po pár metrech dorazit na rozcestí pěti tunelů. Dva po stranách, tedy jeden na každé nejblíže k vlkům byl zablokovaný. No né přímo doslova, ale mlha v průchodech do těchto chodeb vytvářela z chapadel mříž, a nedovolovala vlkům aby skrz ní prošli, kdyby se o to některý z nich pokusil. Jakmile se k ní totiž nějaký vlk přiblížil na víc než dva metry, bolestivě ho tenké chapadlo mlhy tvořící mříž švihlo, a zanechalo po sobě na kůži vlka krvavý šrám. Né dost hluboký na to aby zůstala jizva, ale dostatečně bolestivý aby se k mřížím vlci už nepřibližovali. Jeden ze zablokovaných tunelů tepal temně modrou barvou, zatím co ten druhý jemnou tyrkysovou barvou. Další dva po stranách byly volné, ale temné chapadla, která u nich nejspíše vytvářela dříve také mříže byly potrhané a zely v nich obrovské díry. Jen bohové ví co za bestie to mohlo mohlo způsobit. Bylo jen na vlcích zda půjdou prozkoumat některou z jeskyni kde byly potrhané mříže z chapadel mlhy, nebo se vydají prostřední cestou. Střední volná cesta tepala směsí temně zelené a temně rudé barvy a celkově to působilo dost výhružně. I ona zlato-černá mlha jako by se od této chodby držela v uctivé vzdálenosti dál. Jako by snad mlha byla živá, a měla respekt z toho co je na konci té chodby.

//pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Reily, Attila, Near

Stejně jako předtím pod ostatními vlky a vlčicemi se i pod těmito třemi písek propadne a oni se tak dostanou do podzemí.

//další pokračování čistě v Podzemí a to do ukončení akce

Někteří se sice možná ještě sotva sbírali ze země, ale to už se k nim ze shora propadly i ostatní tři vlčice. Cinterion si dokonce mohl vyzkoušet jak nepříjemné je, když mu někdo přistane na zádech podobně jako Rocky, jelikož na něj spadla Near. Bylo jim dopřáno několik minut klidu aby se sesbírali ze země. Sotva se ale chtěli vydat dál celá chodba se otřásla zemětřesením. Část stropu chodby se dokonce chtěla propadnout přímo na vlky, ale to už se pár tenkých chapadel mlhy vystřelilo ke stropu, a strop zase zpevnilo tím že se do něj vsákly a vyplnily mezery než plně zmizely. Hold to tady nevypadalo bezpečně. O to větší důvod zjístit co se tady vlastně děje ne?

//konečné pořadí - Rain, Sisi, Destiny, Aetas, Cinterion, Rocky, Reily, Attila, Near

Zatím co se vlci vybavovaly, mohli z vrchu slyšet škrábání jak se za nimi snažily dostat vlčice. Než však stačili uhnout stranou tak mezi ně spadla Rain a hned po ní Sisi. Destiny měla ale trochu smůlu, a to tu že dopadla docela nešikovně přímo na Rockyho. Měla aspoň na rozdíl od ostatních měkké přistání. Stále ale vysela ve vzduchu stejná otázka - čekat zda se ještě někdo ukáže, či se vydat prozkoumat chodbu, která vedla z jejich místa přistání někam dál.

// Pořadí - Aetas, Cinterion, Rocky, Rain, Sisi, Destiny