Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podobně jako se předtím do pozdění hrabáním propadli Cinterion, Rocky i Aetas tak se nyní probořil písek i pod tlapkami Rain, Sisi i Destiny. Nutno podotknout ale že u Destiny už o poznání váhavěji než u ostatních. Jako by ten písek měl snad nějaký rozum, a došlo mu že by je neměl pouštět do podzemí.

//Tohle je už skutečně poslední šance pro ty kdo ještě nejsou v Podzemí aby se rozhodli zda tedy chtějí či nechtějí pokračovat, na tohle zdržování nemám už dál náladu...

Samozřejmě že Cinteriona nikdo neslyšel a na otázku mu nikdo neodpověděl stejně tak jako na jeho vytí. Jak šel ale tak Cinterion o pár kroků dál mohl nad sebou uslyšet nějaké škrábání a následně se sem stejně jako on propadli Rocky a Aetas. Přesně na místo kde ještě před chvílí stál on. Jak to tak vypadá tak na prohledávání tohohle podivného místa přece jen nebude sám. Otázka byla zda se vydají to tady prozkoumávat hned či zkusí počkat zda se k nim ještě někdo přidá.

//EDIT NEAR: Pořadí: Cinterion, Rocky, Aetas

Rocky a Aetas kteří dostali nápad hrabat byly v celku úspěšní. Né že by tedy bylo úspěšné hrabání samo o sobě ale dostaly se dost blízko k bodu který způsobil že se i jim pod tlapami písek probořil a oni se propadli za Cinterionem. Ostatní tak mohli pochopit že by se možná měli pokusit o něco podobného pokud tedy nechtějí vzít do zaječích a nechat to zatím jen na těch třech co se propadli bůh ví kam.

//Rocky a Aetas můžou psát do Podzemí v pořadí po Cinterionovi

Bylo sice hezké že se všichni vlci rozběhli za oním chapadlem mlhy ale to jim zmizelo kdesik v poušti. Jak se ho ale vlci snažili najít dál kam zmizelo, narazil Cinterion na jednu zvláštní místo. Písek pod tlapama se mu totiž probořil a on se propadl z Pouště někam úplně jinam - do jeskyně pod Pouští.
Ostatní vlci ho mohli vidět mizet pod písek a teď se jim nabízela otázka. Pokusit se dostat za ním či vzít nohy na ramena a vzdát svou výpravu?

// http://mois-gris.tode.cz/index.php?p=podzemi - Cinterion už smí další post psát sem

Cinterion se propadnul do jeskyně pulzující jemným nazlátlým světlem které tohle místo tlumeně osvětlovalo. Podlahu zakrývala již známá zlato-černá hustá mlha s nasládlým pachem, která zakrývala nerovnou hrbolatou podlahu do výšky jejich stehen. U menších vlků možná i výše. Vlci by měli dávat pozor aby kvůli ní o něco nezakopli. Tentokrát už ten jejich pach ale vlky nijak neomamoval. Že by kvůli jejich šedým očím? Místo kterým se sem propadli nebylo nahoře nijak vidět, a jediná cesta vedla vpřed a hlouběji do spleti téhle podivné jeskyně.

Vlčci kteří se rozhodli následovat ony zlato-černé chapadla mlhy či prostě chtěli zjístit co se stalo s jejich elementy a sešli se na kraji Pouště mohli brzy po příchodu Near spatřit nejspíše opožděné osamocené zlato-černé chapadlo mlhy přicházející ze severu a při zemi se přesunujíc dále do pouště. Vypadalo to jako by mělo nějaký určitý cíl a taky že ano. Chapadlo zamířilo do nejužší části pouště a tam jednoduše zmizelo jako pára nad hrncem. Pro ty co mají oko se mohlo jevit že se mlha vsákla do písku na poušti.

Mois grisem se při západu slunce začala blízko u země plížit podivná mlha. Každý kdo jí zahlédl vinout se po zemi jako zlato-černá chapadla měl silné nutkání jí následovat. Ten kdo se tomuto nutkání rozhodl poddat a jít dobrovolně či ten kdo byl donucen oním nutkáním, byl brzy veden chapadly doveden na jedno určité místo - na Mlžné pláně kde bylo těchto chapadel mnohem více. Bylo jich tolik že se v tom množství nedařilo vidět své tlapky jak jim mlha sahala až k bokům, a vlkům kteří se v této mlze pohnuli mohlo připadat jako by se brodili hustým sirupem. Mlha navíc podivně nasládle páchla a vlkům elementu Ohně a Země se z tohoto pachu udělalo špatně načež upadli do několika minutového bezvědomí, při němž padli na zem a ztratili se v oné mlze.
Jakmile se však tyto dva druhy vlků probudili, zjístili velice nemilou věc - jejich oči byly v různých odstínech šedé a jejich schopnost ovládat dané dva elementy byla pryč stejně jako podivná mlha, která se vypařila v podobě zlato-černých chapadel při zemi směrem k Poušti.

!Od této chvíle mají vlci s elementem Ohně a Země zakázáno tento element jakkoliv používat a herně mají jejich oči šedou barvu!

Myslím, že by té bílé vlčici slušely nějaké odznaky, no ne? Že bych měla nápad? Rozmýšlela jaké znaky zvolit, aby ji to slušelo. Krásné modré oči, k tomu pěkný přívěšek, tak by to chtělo také něco modrého, jednoduchého. Už to mám! Spokojeně se Iris pousmála a sletěla blíž k těm dvěma vlkům.
Najednou se před Sisi objevila, mohla ji vidět jen ona. „Zdravím Sisi, jdu tě odměnit,“ mile se pousmála a najednou se kolem ní objevila krásná modrá, oslňující zář. Iris použila svou mocnou magii a vytvořila Sisi, krásné modré pruhy a také pár hvězdiček.
Iris byla na svou práci hrdá a jen koukla na Sis. „Líbí?“ pousmála se a aniž by čekala na Sisiinu odpověď zmizela, jako mlha...

Vlčice trochu plaše přikývla a s obavami se rozhlédla kolem sebe jako by se snad obávala že jí někdo další uvidí a bude snad mít problém. Trpělivě ale čekala až Rain narazila na to co potřebovala. Byly to kosti a nejspíše jich tam nebylo jen pár. Duch vlčice donutil Rain kopat dál a odkrýt tak malé kostry čtyř vlčat ale bylo jen pravděpodobné že jich tam je více a také kostru jedné dospělé vlčice. Stavbou by možná odpovídala dokonce onomu duchovi němé vlčice. Ta si jen obešla vykopanou jámu a kývnula k moři. Jako by tím chtěla naznačit že tohle má na svědomí nějak právě moře. Jako by tím snad chtěla Rain varovat aby nedopustila podobné neštěstí. Vlčice sama pak děkovně kývna na Rain, následně skočila do vykopané jámy a lehla si na kostru tak aby jí věrně kopírovala načež s němými slovy díků v očích zmizela.

Maskovaný duch vedle Dextera se na něj zamračil. "Nesmíš zasahovat příteli. Narušil by jsi tím rovnováhu." Poučí ho a postaví se mezi něj a ostatní. Né že by to bylo nějak účinné řešení jak je oddělit vzhledem k tomu že byl duch a bylo skrz něj vidět ale chtěl tím dodat důraz svým slovům. "Musíš jim nechat jejich možnost projevit se." Poučí Dextera znovu a vážně se mu zadívá do očí.

Duch vlčice se lehce zasmál. "Divoká, dravá a samostatná. Líbíš se mi." Poznamená vlčice a nebýt duch tak by se jí svou blízkostí otřela jako kočka hlavou o bok. I tak to udělala ale Near nemohla nic cítit. "Vlčice jako ty by neměla trávit čas v přítomnosti takových budižkničemu. Proč si nenajdeš společníky sobě rovné?" Optá se jí vlčice a postaví se naproti ní aby jí viděla do očí. Copak měla ta vlčice asi za úmysly?

Zombie vlk by velice rád Fluffyho pronásledoval, když se mu tak rychle vysmekl. Bohužel jeho vlastní nohy mu podjely na hlíně, která se sesypala do díry ze které vylezl ze země a on se tak rozplácl břichem na zem a předníma si dopomáhal, za neustálého vzteklého vrčení a chňapáním zuby směrem za Fluffym, aby se z díry zase dostal. Hned jak s emu to povedlo tak po Fluffym skočil ale povedlo se mu maximálně zuby sjet po jeho ocase a v zubech mu zůstala opečovávaná srst.

Duch vlčice chtěla na Rain po její otázce nejspíše rozmrzele štěknout ale nic z ní nevyšlo. Že by byla němá a zůstalo jí to i po smrti? Chvíli to vypadalo že nad něčím váhá ale nakonec se vydala k Rain. Obešla jí dokola a zase se vydala ke stejnému místu s tím že znovu naznačila že má Rain hrabat. Očividně jí na tom velice záleželo. Jako by tam pod tou zeminou něco bylo a závisela na tom celá její existence.

Duch který se snažil ovládnout mysl Sisi pohořel. Buď měl Sisi moc silnou vůli nebo on naopak tvou vlastní vůli poněkud přecenil. Jeho pokus se nezdařil a proto byl nucen se zase zjevit před Sisis, i když v poněkud oslabené verzi. Dokonce natolik oslabené že by takřka stačil lehký útok a ten duch by se snad i rozplynul. Jenže otázka zůstává jak zaútočit na něco co je nehmotné?

Zombie vlčice se zastaví na místě a pohlédne na Shy jako by se snad zbláznila. "Přece naše sestra Garlio. Vím že jí nemáš ráda ale nemusíš jí až tak přehlížet jako by neexistovala." Zavrčí zombie vlčice naštvaně a postaví se proti Shy do bojového postoje. "Proč jí vlastně tak nemáš ráda?" Osočí se zombie na Shy a zavrčí na ní.

Kostnatá zombie nebyla z chování Aetase nijak vyvedena z míry. Ztráta částí těla jí nijak neublížila, dokonce se naopak zdálo že jí to jen odlehčilo a pohybuje se teď rychleji. Možná by jí to chtělo naopak nějak zatížit aby se jí Aetas zbavil na dost dlouho aby už neutrpěl žádná další zranění. K jeho smůle ale byla zatím zombie volná a opět po Aetasovi skočila. Tentokrát ale zaútočila zuby přímo na jeho krk.

Duch vlčice si Rain vůbec nevšímal a jen dál zírala na louku. Brzy se však mezi stromy ukázaly další stíny duší vlků a všechny z lesa odcházely. Že by záchvěv minulé události co se zde udála?Jediný kdo zůstával byl onen duch vlčice, který to celé sledoval. Vypadalo to že její celá smečka se rozhodla odejít, a jen ona sama se rozhodla vzdorovat a zůstat. Jaký však měla důvod aby tady sama zůstávala, když celá její smečka odešla? Možná se ale možnost jak to zjístit nabídla sama, když ona vlčice vyrazila zase někam do lesa a zastavila se až nedaleko místa kde protékal potok. Krátce na tom místě zdrceně zavyla. Jako by zda kdysi bylo něco co jí bylo drahé a teď už to tam nebylo. V další chvíli se duch vlčice podíval přímo směrem kde byla Rain a tlapou naznačila na onom místě hrabání. Doufala snad vlčice že jí Rain pomůže?

Duch vlka se krátce zastavil a naklonil hlavu na stranu jako by přemýšlel co to Attila říká. "Pomoc? Já nejsem ten co potřebuje pomoc veverko." Řekne posměšně duch a udělá pár kroků blíže k Attile. Neměl v úmyslu útočit. Aspoň prozatím. "Co tu dělám? Vlastně ani nevím. To Krvavý měsíc mě povolal ale ty se mi líbíš. Líbí se mi tvůj kožíšek veverko. Vdáš se ho pro mě dobrovolně nebo si ho mám vzít násilím?" Optá se jí duch jako by se snad jen ptal na to jaké je počasí - tedy s naprostým ledovým klidem. No možná trochu s přídavkem arogance a až příliš vysokého sebevědomí.

Zombie, kterého ze sebe Lestat zkopl se oklepal jak zmoklý pes až mu z kostry odlétlo pár malých kousků kůže i s masem než zase začal cenit zuby na Lestata. Místo toho ale aby se na něj zase hned bezhlavě hned vrhnul si ho pomalu obešel než se dostal k jeho boku po kterém mu na mrtvolu dost hbitě seknul ostrými bílými drápy než od něj uskočil. Tlapu na jejíchž drápech byla Lestatova krev ale držel ve vzduchu, a to kvůli tomu že pak upřel pohled mléčně zakalených očí do Lestatových očí a olízl si krev z drápů. "Dob-rá..." Bylo jisté že mluví o Lestatově krvi, i když jeho řeč zněla dost skřípavě a vzbuzovala hrůzu. Tenhle zombie si očividně skutečně hodlal na Lestatovi pochutnat. Proto na další útok už nečeká a skočí po Lestatovi aby ho povalil na zem a mohl mu tesáky zabořit do boku. Nejspíše hodlal Lestata sežrat zaživa.

Rain si nemohla své tušení ohledně duše vlčice, která skrz ní prošla ani potvrdit ovšem ani vyvrátit. Na to by musela jít za oním duchem a zjístit si to. Po oné vlčici však nebylo dobrou chvilku ani vidu ani slechu. Velice brzy se však od východní hranice území ozvalo tklivé vytí. Dost dobře mohlo patřit právě oné vlčici. Už záleželo jen na Rain zda za oním vytím půjde či ne. Pokud by šla našla by skutečně ducha oné vlčice stojíc u hranice Zlatého lesa a Bull Meadow stále se ohlížejíc zda jí někdo nesleduje.