Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk se na Sisi zadívá pobaveně vyšinutým pohledem a nakloní hlavu na stranu jako by zvažoval zda Sisi odpovědět či ne. Nakonec si sám pro sebe se smíchem zavrtěl hlavou na náznak toho že ne a rozběhnul se přímo naproti Sisi. Pár kroků od ní skočil a splynul se Sisi. Pokusil se jí posednout a hned také že začal dotírat na její vědomí jak se snažil převzít kontrolu nad jejím tělem. Nejspíše chtěl tropit více neplechy než mu dovolovala jeho podoba ducha. Otázkou však je zda má Sisi dost silnou vůli aby mu v tom zabránila nebo jestli bude naopak silnější onen duch.

Mladá zombie vlčice nebyla v běhu nijak rychlá jelikož jí zpomalovalo její nemrtvé tělo ale zato si držela pěknou výdrž. Stejně jako se ale rozběhla od Shy se teď náhle zastavila a podívala se za sebe zda jí Shy následuje a rozhlédne se kolem sebe. Nakonec se otočí čelem k Shy. "Kde je Mehala?" Optá se mladá zombie Shy jako by to snad mohla vědět. Nečekajíc však na odpověď se ale mladá zombie hned vydá zase někam do lesa tentokrát už však pomalejším krokem jako by skutečně někoho hledala.

Kostnaté zombie se absolutně nelíbilo že se jí ten živáček vysmekl a dokonce si dovolil jí skočit na záda. Pod jeho váhou se přikrčila k zemi ale následně se předníma prudce odrazila a vzepjala se podobně jako kůň. Bylo jí úplně ukradené že spolu s Aetasem ze svých zad setřásla i kousky své kůže a mrtvého masa v místech, kde jí zaryl drápy. V momentě kdy z ní byl navíc Aetas dole se otočila a zuby se mu ohnala po krku. Byl to však špatný úhel takže ho nemohla víc než jen zuby poškrábat ale to té zombie očividně vůbec nevadilo a hned nato mu zuby zaútočila na levou přední tlapu.

Vlčici už rozčilovalo jak jí Cinterion neustále rušil z jejího soustředění se na vytyčený cíl svými řečmi. Nutil jí tak totiž přemýšlet, i když něco takového rozhodně nechtěla. "Mlč už! Nechci tě poslouchat! Udělal bys cokoliv jen aby jsi zabránil svému zničení!" Zavrčí na Cinteriona vlčice ale o pár kroků viditelně couvla. Přinejmenším aspoň trochu Cinterionova slova zabírala a nutila jí přehodnotit její úmysly. Pozorně si Cinteriona i s Aristor prohlédne a vážně se mu podívá do očí. "Dobrá. Vidím v tobě upřímnost proto tě nechám žít ale budu tě sledovat." Řekne Vlčice vážně a dojde zpět o těch pár kroků blíže k Cinterionovi. "Pokud však ze záhrobí uvidím že jsi tyto svá slova porušil tak se vrátím a už tak hodná nebudu. Nebudu tentokrát ke svému návratu potřebovat sílu Krvavého zatmění měsíce jelikož mě bude o to více pohánět síla ze své zrady." Zavrčí Cinterionovi vlčice těsně u hlavy než se rozplyne ve všudypřítomnou mlhu. Cinterion už mohl jen doufat že si ho nevyhlídne žádné další stvoření probuzené Krvavým zatměním a že se mu drahá Arista brzy vzpamatuje stejně jako Casper, který se na tomhle území v tuhle dobu nacházel také.

Bílá vlčice si trpělivě nechala vyprávět Cinterionův příběh, ale nezdála se moc přesvědčená. Jediné plus bylo snad že ani na jednoho z vlků zatím nezaútočila. "Rayan byl také potomkem alf." Poznamená vlčice jednoduše a obejde si Cinteriona kolem dokola. "Jsi mu skutečně velmi podobný. Možná dokonce potomkem některého z jeho vlčat." Řekne vlčice spíše sama pro sebe než dojde zpět na své původní místo, a nakloní hlavu lehce na stranu jako by přemýšlela zda by něco takového bylo skutečně možné. "Jsem Annaliese a omlouvám se že jsem tě s Rayanem zaměnila. To však nic nemění na faktu že jsi beztak potomkem Rayna a té čuby co mi ho odlákala! Vůbec jsi neměl žít!" Tahle vlčice se očividně velice moc chtěla mstít a jednoduše si proto našla jiný důvod. Jediné co jí na okamžik zdržel byl ten fakt že byl Cinterion jak sama řekla až příliš podobný Rayanovi, a ona proto na moment zaváhala před tím aby na Cinteriona skočila.

Duch vlka si pomalu ale jistě odlákával Sisis pryč od drobné hnědé vlčice a zároveň si dával pozor aby se Sisis nikdy příliš nepřiblížila k ostatním vlkům na tomto území. Odlákal si jí téměř až k hranici území Zlaté smečky a moře. Tak se zastavil a počkal si až mu bude Sisis dostatečně blízko. "Jedna dvě, Terry jde. Terry jsi jde pro tebe." Prohlásí vlk načež se bez jediného pohybu přesune vedle Sisi. "Tři a čtyři, k tobě míří." Zavrčí jí do ucha načež zase zmizí aby se objevil pár metrů za ní s jasně vyšinutým smíchem. Prozatím si se Sisi očividně jen pohrával ale co udělá až si hrát nebude chtít?

Zombie vlčice jenž poskakovala kolem Shy se na Shy zazubila podivným děsivým šklebem, když si všimla že je její hravost opětována. "Poběž!" Vyzve mladá zombie Shy a rozběhne se bůh ví kam do lesa jako by si snad chtěla hrát na honěnou. Tahle zombie nejspíše byla ani ne pořádně odrostlé vlče, když zemřela. Nebo to dost možná byl jen trik jak odlákat Shy od Aetase aby mohla ukázat svou pravou tvář.

Kostnatá zombie kroužící kolem Aetase už konečně našla dobrý cíl kam zabořit své zuby. Započala další kolečko procházené kolem Aetase načež po něm skočila. Přerostlé drápy na předních nohách mu zaryla do boku. Zuby pak následně zabořila do masa na Aetasově boku mezi svými tlapami s takovým úsilím jako by snad byl Aetas snad srna, kterou se chystá si dát k obědu a nechce aby jí někdo rušil. Rozhodně neměla v úmyslu si s ním nějak hrát jako její mladší, hravější družka ze záhrobí.

Vlčice Cinteriona nechtěla poslouchat ani trochu. Ona přece ví koho vidí! Nad výmluvami Cinteriona přiklopila uši k hlavě aby svému vzezření dodala více výhružnosti. Dokonce už plánovala že ho posedne a nechá ho aby se zničil sám. Zastavil jí od toho však Cinterionův návrh na představení se. "Ty nikdy nevyjádnáváš." Prohlásí vlčice a o krok od Cinteriona couvne a mírně se narovná z instinktivního bojového postoje. "Dobrá tak spusť. Jestli ale poznám že lžeš odneseš si to nejen ty ale i ta tvoje černá čuba." Řekne bílá vlčice opět výhružně a neodpustí si zavrčení směrem k Aristor, která byla stále v bezvědomí.

Vlčice i nadále truchlivě sledovala Cinteriona jako by snad jeho zděšení a otázky nevnímala. Bylo to ale skutečně jen zdání. Stačilo pár minut a výraz vlčice se z žalostně truchlivého změnil na naštvaný a začala na Cinteriona cenit zuby. "Opustil jsi mě." Obviní ho a i přesto že je nehmotná se Cinterionovi ožene zuby po krku. "Opustil jsi mě když jsem tě s vlčaty potřebovala!" Osočí ho a znovu prudce zvrátí hlavu aby zavyla. Cinterion už mohl pochopit že vlčice ho ve skutečnosti nezná, ale vidí v něm někoho koho znávala kdysi. Ke smůle Cinteriona byl však tomu vlkovi velice podobný a proto se vlčice hodlala mstít jemu.

Spolu s nadcházejícím odpolednem a mračny stahujícími se nad celým Mois Grisem přicházela i doba Zatmění. Na nebi mezi mraky téměř magicky přitahoval vlčí pozornost Měsíc, který pomalu ale jistě nabíral krvavě červenou barvu. Kdesi od nedalekých hor se celým územím rozeznělo truchlivé vlčí vytí, které nahánělo husí kůži. Spolu s ním se nad územím začalo smrákat a mlha začala houstnou jako by chtěla zdejší obyvatele od něčeho oddělit a chránit. I tak se ale ona dvě démonická stvoření skrz mlhu dostali a ke smůle Lestat a Attily si za cíle vybrali zrovna je. Mlhou se neslo výhružné vrčení dvou vlků. Jeden z nich byl stříbřitý duch, nesoucí si na krku přízračný stříbrný řetízek s egyptským symbolem života - Anchu a ten se zaměřil na Attilu. Ten druhý byl zombie, nejspíše celkem nedávno zesnulá jelikož měl ještě na otevřených ránách krev a kosti měl ještě pokryté masem a ten si za cíl vybral Lestata.
Onen mladý zombie nevlastnil žádnou trpělivost. Bez zábran se s výhružným zuřivým vrčením hnal skrz mlhu a jakmile se přiblížil k Lestatovi na nic nečekal a okamžitě mu skočil po krku s jediným cílem - zakousnout se a zabít ho. Dokáže si drahý Lestík uchránit život?
Duch jenž si vyhlídl byl naopak od zombie trpělivý a vychytralý. Plížil se k Attile zezadu s tichostí pro duchy tak příznačnou. Jen řetízek na krku mu jemně při chůzi chřestil. Byl nehmotný jako každý duch a proto kolem Attily jen kroužil, studoval jí a odhadoval jak silnou má asi vůli. Bude Attila dostatečně duševně silná?
Onen duch -
Onen zombie -

Spolu s nadcházejícím odpolednem a mračny stahujícími se nad celým Mois Grisem přicházela i doba Zatmění. Na nebi mezi mraky téměř magicky přitahoval vlčí pozornost Měsíc, který pomalu ale jistě nabíral krvavě červenou barvu. Stáda která se doposud na louce poklidně pásla se začala rychle plašit a utíkat pryč. Jedno stádo dokonce běželo přímo naproti trojici vlků, ale v momentě kdy se mezi stádem a vlky začala zvedat zem se rozběhli naprosto jiným směrem.
Podobně jako se zpod země hraje krtek se blízko Fluffyho ze země vyhrabal zombie vlk a očividně nebyl v nejlepším rozmaru. Možná někde v hlubinách pod loukou protékala láva, možná to byl pozůstatek magie kterou zombie ovládal za živa ale z očí a tlamy mu kapala láva. Navíc vzhledem k tomu že mu byl Fluffy nejblíže tak se mu hned ohnal zuby po zadních nohách, které měl nejblíže.
Kdesik za Near se naopak zjevil duch vlčice a škodolibě se zazubila. Načechrala si hustou srst na zátylku a hrudi a přejde svým tichým krokem těsně před čumákem Near. Svým způsobem byla Near i celkem podobná jelikož už z jejího výrazu se dalo vyčíst že ona není žádný hodný duch. Bude Near natolik inteligentní aby zjístila co ona vlčice chce?
Vedle Dextera se naopak objeví přízračně bílý duch vlka jehož černá maska kolem očí a černá přední levá tlapa na něm jasně dominovaly stejně jako červený korálkový řetízek kolem krku. Nedělal vůbec nic. Jen pozoroval všechny a všechno kolem sebe se zvláštním smutným výrazem jako by snad něco postrádal. Zjistí Dexter co onen duch vlka postrádá?
Onen zombie - http://img.janforman.com/wolfiob7rf.jpg
Ona duch -
Onen duch -

Spolu s nadcházejícím odpolednem a mračny stahujícími se nad celým Mois Grisem přicházela i doba Zatmění. Na nebi mezi mraky téměř magicky přitahoval vlčí pozornost Měsíc, který pomalu ale jistě nabíral krvavě červenou barvu. Zlatý les začínal kvůli jeho záření nabírat měděnou až načervenalou barvu jako by po stromech stékala krev. Veškerá zvěř odsud raději utekla jak je přítomnost zla děsila a to mohlo o nebezpečí varovat i zde přítomné vlky. K Rain s Yleine se blížily z různých stran dva duchové - vlčice a každý z jiného důvodu.
Vlčice s prázdnýma černýma očima a vyšinutým výrazem mířila přímo k Yleine a nakonec se zastavila mezi stromy nalevo od ní s výhružným výrazem. Během jednoho mrknutí okem byla však už před Yleine a aniž by na cokoliv čekala vykročila vpřed a splynula s šedou vlčicí a pokoušela se jí posednout aby jí mohla využít k pomstě. Dokáže se Yleine ubránit posednutí?
Naopak vlčice ducha jenž si to mířil přímo na Rain se nijak nezastavovala šla pořád dál vpřed jako by snad Rain neviděla. V momentě kdy prošla skrz Rain v ní zanechala pocit čiré samoty, odloučení a strachu. V momentě kdy však byla od Rain na dva kroky daleko se rozběhla pryč jako by jí snad za patami hořelo. Bude mít Rain natolik empatii aby zjístila co to mělo znamenat?
Ona duch (Rain) -
Ona duch (Yleine) -

Spolu s nadcházejícím odpolednem a mračny stahujícími se nad celým Mois Grisem přicházela i doba Zatmění. Na nebi mezi mraky téměř magicky přitahoval vlčí pozornost Měsíc, který pomalu ale jistě nabíral krvavě červenou barvu. Kdesi od nedalekých hor se celým územím rozeznělo truchlivé vlčí vytí, které nahánělo husí kůži. Spolu s ním se nad územím začalo smrákat a mlha začala houstnou jako by chtěla zdejší obyvatele od něčeho oddělit a chránit. I tak se ale ono přízračné stvoření skrz mlhu dostalo a zastavilo se pár metrů od Cinteriona sledujíc ho truchlivým pohledem. Ono stvoření bylo přízračně bílou, průsvitnou vlčicí, která Cinteriona sledovala smutným pohledem plným žalu. Jako by snad Cinteriona znala a pohled na něj jí ničil. Než by se však Cinterion nadál byla najednou vlčice jen pár kroků od něj, zprudka zaklonila hlavu a zavyla oním truchlivým tónem, jenž byl slyšet už předtím. Tohle vytí však omráčilo všechny vlky na území kromě samotného Cinteriona. Jaképak má asi ona vlčice s Cinterionem plány že na ně nechce mít žádné svědky?
Ona duch -

Spolu s nadcházejícím odpolednem a mračny stahujícími se nad celým Mois Grisem přicházela i doba Zatmění. Na nebi mezi mraky téměř magicky přitahoval vlčí pozornost Měsíc, který pomalu ale jistě nabíral krvavě červenou barvu. Zlatý les začínal kvůli jeho záření nabírat měděnou až načervenalou barvu jako by po stromech stékala krev. Veškerá zvěř odsud raději utekla jak je přítomnost zla děsila a to mohlo o nebezpečí varovat i zde přítomné vlky. Ze zeminy v lese se pomalu vyhrabaly dvě zombie a mezi stromy se potloukal duch. Zombie vlčice se snažily zničit jedna druhou přinejmenším do doby než narazily na Aetase se Shy. To svou pozornost okamžitě přesunuly na živé vlky.
Očividně už hodně stará kostnatá zombie vlčice se svýma démonicky rudýma očima v holé lebce zaměřila na Aetase a cenila na něj své zuby s tím že okolo něj začala kroužit jako by se rozhodovala kde bude nejlepší se zakousnout. Podaří se Aetasovi udržet mimo dosah jejích zubů?
Naopak kolem Shy začala poskakovat celkem mladá zombie vlčice co se štěkavě smála a co chvilku do Shy lehce žduchla čenichem jako by si snad Shy zvala ke hře nebo zjišťovala jestli bude tahle živá vlčice chutná. Podaří se Shy zjístit její pravý úmysl?
Naopak Sisi si za oběť svých vtípků vybral mohutný vlčí duch. Držel se od Sisi na dohled a co chvilku se ukazoval na trochu jiném místě. Občas blíž k ní, občas dál jako by jí někam lákal. Možná se jí snažil odlákat pryč od té druhé drobné vlčice ovšem za jakým úmyslem? Podaří se to Sisi zjístit?
Onen duch - http://img.janforman.com/wolfiotcpl.jpg
Ona zombie (Aetas)-
Ona zombie (Shy) -

Vlci si pěkně vyklízeli svůj úkryt. Iris moc dobře věděla co Shy chce a chtěla ji to splnit, proč ne? Iris se zdála fér a snažila se pomoci.
Zvedl se lehký vítr a zavál do úkrytu, aniž by rozfoukal ten bordel, který vyklízeli. Větřík kroužil okolo Shy a Iris svou schopností vytvářet znáčky ji na obličeji vytvořila kolem očí znak podle jejího elementu. Iris usoudila, že toto se k ní bude hodit a že ji bude slušet. Pomalu se tam vykreslil a jen se po celém úkrytu zablýsklo modrým světlem a na Shyinin obličeji se objevila krásná modrá maska. Iris se jen pousmála a zamávala Shy tlapou.
Tess s Aetasem vůbec netušili co se stalo, Iris nespatřili, jen větřík a blýsknutí. Možná to pro ně bylo zvláštní. Třeba se jim taky někdy poštěstí a přijde za nimi Iris. Bohyně Iris Mois Grisu...