Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Děkuji za akci i odměny!
Ráda bych tlapky do země, bonus do svatyně a speciální magii. Penízky samozřejmostí :>

Jaká škoda. Neviděla Citru a ani neznala nic jako Stellkskou smečku. „Ah, Alateyská tedy. Třeba se zvou dvěmi jmény! Ale je to vůbec možné?“ zamyslel se. Každá smečka měla obvykle jen jeden název, no pořád se nesetkal se vším. To, že z něj měla dvojice na pláni jen dobrý den, nebude tak lehké rozluštit. Spíš tu všem nakecá něco o neexistující smečce a budou z toho blbí i ostatní. Skvělý. „Ale jo, já se jí zeptám. Nakonec může být další smečka v jiných horách,“ přikývoval, Mielei působila už v ostrovech trochu zkušenější. „Ále, já se přizpůsobím všude, kde je hezky! Teda...až na ty potopy a temný les za mostem,“ zasmál se krátce. Ten les mu zrovna pěkný nepřipadal. Následně ho zase začala svědět hlava. Jasně, že už to občas cítil předtím, no momentálně to bylo víc intenzivní. Takže at to bylo slušné nebo ne, snažil se tlapou dosáhnout co nejvíc na hlavu, aby se mohl poškrábat. No dál než těsně za uši moc jít nemohl. Grr. „Eeh, hrozně mě svědí hlava! Nekoukneš se mi tam? Jestli tam nemám klíště nebo tak něco,“ promluvil zas na Nerys a rovnou jí hlavu ukázal. No překvapivě jí ji necpal přímo pod ňufák. No ona se tam už snad koukne. A ani netušil, co tam najde...

Jeho vytí nezůstalo dlouho bez odezvy, už se za ním sunula tmavá vlčice. „Jee, ahoj Nerys! Ano, ano, jsem Lapis,“ nadšeně přikyvoval nad tím, že se tu přece jen někdo zdržoval. „Hmm, neviděla jsi tu někdy nedávno Citru?“ zeptal se jí, kdyby náhodou. Avšak nevěděl, jestli sem právě nedorazila i sama, takže spíše logicky by ji tu neviděla, i kdyby se tu někde nacházela. „Ale dobrý, já tu na ni kdyžtak počkám! Ale i tak, třeba to budeš vědět taky! Neznáš smečku s názvem Stellská smečka? Prý sídlí někde v horách, ale já měl za to, že se ta horská smečka jmenuje trochu jinak-“ zamyslel se. „Já vím, tady na ostrovech je hor spousta, to je fakt! Asi hlavně proto se ptám,“ zasmál se krátce. Však už na jihu byly hory asi tři, pak i nahoře... no prostě těch možností... A on je ještě neměl tolik prozkoumaný. Nerys třeba ano.

<< les u mostu

Obyčejné kmeny stromů a volná mechovitá stezka se zanedlouho již změnila v hustou směsici větví, obřích listů, spadlých kmenů a mírně mlhy, vznášející se kolem. Prostě džungle. Pro mnoho vlků místo spíše nehostinné, no pro znalé poskytovalo skvělou příležitost. I v džungli se dala ulovit kořist a dalo se tu dobře bránit nepříteli. Tak neberme to, že jo. Rozhlížel se okolo. Nikoho neviděl, tak použil svůj čich, aby rozpoznal pár čerstvých pachů. Nějaké smečkové a jeden... cizí? Hmm, usoudil, že už je o cizince nějak postaráno, i tak se vydal za čerstvými pachy. Ještě, než vkročil na území, zavyl na důkaz, že prostě dorazil. Bylo by to jinak jako, kdyby nezaklepal a rozrazil náhle dveře, přičemž by všichni okolo chytli málem infarkt. I když být Lapis člověkem, asi by právě tohle udělal. Oops.

<< temný les (přes most)

Ano, náš slavný most. Starý a občas vrzající pořád držel na svém místě, i když vypadal, že každou chvíli spadne do propasti pod ním. No stál tu již dlouho a tak se jako naschvál nezřítí zrovna, když po něm Lapis půjde, ne? Krok sem, krok tam, postupoval pomalu. I když chtěl být co nejrychleji odtud pryč, neodvážil se jít rychleji. Hlavně by rychlou chůzí most rozhoupal o to víc a do toho se mu fakt nechtělo. Neměl strach z výšek, to vůbec, avšak zvednout žaludek z rozhoupaného mostu by se mu mohl i tak. Nakonec most přešel a v lese si pořádně oddychl. Skvěle! Teď už měl džungli jen malý kousek a co věděl, už ho žádné složité překážky nečekaly. Jedině, kdyby mu cestu zkřížil nějaký predátor, ale na to nemělo cenu myslet. Stejně se tu všechno schovávalo před zimou kdo ví kde.

>> Maingarská smečka

<< kvetoucí louka (přes hraniční pohoří)

Konečně hory. I když by byl radši, kdyby přes ně nemusel. Ne kvůli zimě, spíše kvůli tomu, že povrch hodně klouzal a jít tu bylo ještě složitější, než se brodit sněhem na té louce předtím. No hlavně, že se neztratil a mohl slézt přímo do místního tajemného lesa. Neměl ho moc rád. Nelíbila se mu tady ta atmoška a ten neustálý pocit, že ho někdo sledoval. Jenže zase věřil tomu, že by se nějaká příšera těžko schovala za tyhle tenké uschlé kmeny. Musela by být jedině neviditelná, aby se schovala. Na druhou stranu tady panovalo hrozné přítmí a tak moc daleko před sebe neviděl. Takže čistě teoreticky, mohlo tu na něj nedo číhat. Ovšem doufal, že tudy bezpečně projde a do smečky se ještě vrátí. Co bylo ale důležitější, než potenciální příšery, bylo trefit k mostu, haha.

>> les u mostu (přes most)

<< zubří pláň (přes tichou zátoku)

Když se vybrodil sněhem přes pláň, ocitl se na menším ostrůvku mezi slanou vodou. Zátoka se tomu říkalo. No nijak se nerozhlížel. Věděl, že jeho hlavní záchytný bod byly ty hory a tak se prostě přibližoval k nim. Ze zátoky se musel brodit další loukou. I když měl kožich hustší a proti mrazu více odolný, měl stejně radši jaro. Všude rostoucí rostliny a živá příroda byly prostě o hodně víc uchvacující, než všudypřítomné ticho od toho, jak se veškerá zvěř schovávala ve svých norách. Jako jo, zimní radovánky byly hodně srandovní, no ne tolik, když k tomu neměl společnost. A musel usoudit, že pokud by nepotkal nějakého mladičkého vlčka, nikdo se moc bavit nechtěl. Avšak nevzdával to. Přece neznal všechny vlky Moisu, no ne? Třeba se někdo někde na druhé straně ostrovů zrovna bavil. Jak to mohl vědět?

>> temný les (přes hraniční pohoří)

Ať už s ním měli v plánu cokoli, nastal čas se vrátit do smečky. A tak se omluvil, rozloučil se s nimi a vydal se směrem ke vzdáleným horám, přes které se dostane k mostu a tam už to bude mít kousek. Mohl být asi konec konců rád, že se oddělil, protože aniž by si to uvědomoval, asi by si z něj pěkně nějakým způsobem vystřelili. On viděl prostě potenciální nové přátele a zábavu a nějak ho to totálně zaslepilo. Co už, takový prostě byl, trochu ADHD no. No pořád ho vázala povinnost ke smečce. Musel Citře povědět o tom, že ostrovy byly nadále v bezpečí a taky nové informace, co se hlavně od Elektry dozvěděl! To, že žádná Stellská smečky taky nežila a je to jen Electřina rodná smečky odněkud kdo ví odkud, nemohl vědět. Většinou na ostatních lež nepoznal, bohužel. No třeba mu někdo z Maingaru toto tvrzení rychle vyvrátí a on zjistí, že skočil pěkně na špek. No momentálně pokračoval v cestě.

>> kvetoucí louka (přes tichou zátoku)

„No, to se stát jako může,“ odvětil popravdě... mohl si třeba zlomit tlapu a hned bude po srandě. Jo, dobře, všiml si, že Illyrian z jeho přítomnosti nebyl úplně odvázaný, no pořád čekal, že se prostě otrká. Nebo ne a Lapis nabyde dojmu, že by prostě měl pokračovat dál sám a nechat ty dva za sebou. Což bude asi brzy. „Víš, že zatím ani ne? Asi jsem měl štěstí. Ty znáš někoho, kdo už s tímto úmyslem napadený byl?“ zeptal se. Vzhledem k tomu, že Electra to měla jen z poslechu, tak vlastní zkušenosti mít nemohla... no někdo její známý ano. No to, že se tu vlci požírali navzájem, ho celkem... děsilo. Nakonec ale ani nevadilo, že vypadal jako daněk. Pokud někdo bude mít hlad, sežere ho, i kdyby byl třeba šedý. „Ano, bohužel jsem taky viděl mrtvá zvířata a všude poházený bordel. Je to hrozný! No naštěstí nejde vidět cokoli, co by ostrovy poznamenalo navždy a to je asi hlavní. Jen ty rodiny vlků, kteří to nepřežili...“ promluvil posmutněle, zatímco se rozešli k nějakému tomu jezeru. Jako jo, někteří ti vlci mohli být i samotáři bez známých, no copak všichni? Těžko. „Jsem myslel, že smečka v horách se jmenuje úplně jinak a je tam vlků víc, ty jo,“ přemýšlel. Ne, že by zpochybňoval její slova, avšak jmenovala se určitě jinak, než Stellská smečka. „Ale to nechme být, nemůžu znát přece všechno. Povím o tom sestrám, ty třeba budou vědět víc,“ zasmál se nakonec, přece jen mu mohlo dojít i to, že na ostrovech nebyly hory jediné, což? „Však jo, není se čeho bát. Maximálně války a hladomoru, ale tyhle šance se blíží k nule a nemá cenu o tom přemýšlet,“ zazubil se. Na jednu stranu existovalo víc věcí, kterých se bát, no jak zmínil, přemýšlet o tom, tak by se vlk zbláznil. A Lapis se rád vrhal do neznámých věcí (samozřejmě s rozumnou mírou!), a tak nějak strach nepociťoval. Hlavně se nezbláznit. „Jo, já patřím do celkem nově vytvořené smečky, Maingarské. Žijeme v džungli. Pokud budete chtít, můžete mě tam pak někdy navštívit, ale s mírem a pohodou! O problémy určitě nestojí žádná smečka,“ odpověděl jim mile, přece jim nebude zakazovat se chodit seznamovat! No kdyby tam měli pak dělat problémy, slízal by si to on a na to se moc necítil. Chtěl být jen hodný!

>> vlčí jezero (přes mlžné pláně)

„Dobře, dobře, ale i mladí vlci mohou mít problémy. Není důvod se za to kdyžtak stydět,“ poznamenal, pořád přidával oheň na střechu, i když ne, že by si to nějak uvědomoval. No světlé vlčici na chvíli přišlo humorné, když zmínil tmavý vlk produktivní věk a asi se takhle dobírali často. Proč ne? Trocha srandy musí být! „Své otce znám, ano. Oba to jsou vlci. Co byl ale můj děda, nevím. Bohužel již není mezi námi,“ usmál se, i když se mu představa daňka dědy zdála spíš podivná. Nelovili vlci obvykle tyhle kopytníky? Že tak vypadal, byla jedna věc, no on byl pravým vlkem. Pak mu taky došlo, že jak mluvil o svých otcích, jeho společníci nad tím zůstanou asi více méně stát... oops. No ale byli to vlci, o to šlo. „Na to si jeden zvykne, když s tím žije odmalička. Nemám žádná omezení, moje srst mě zahřeje dostatečně,“ odpověděl jim vesele. A taky díky ní každou noc spí jako v peřince. Ani dlouhý ocas nepotřeboval, no naopak si všiml, že vlčice měla hodně dlouhý ocas. Chvíli na něj jen tak koukal, pak se pustili zase do řeči. „No vždyť, právě proto jsem to šel zkoumat! Ale naštěstí nic, snad jaro něco strašnýho neodhalí,“ projevil menší obavy nad tím, že najednou sníh roztaje a před nimi se vyjeví nějaké hrůzné obavy. Nenene, to se rozhodně nestane! „Ale vše je v pořádku, tak můžeme najít to jezero. Na bruslení se těším!“ poznamenal s pohledem přeskakujícím mezi oběma vlky. Černobílý, který se představil jako Illyrian, působil jako dost velký bručoun, avšak věřil, že když mu nechá trochu prostoru, otrká se. Naopak Electra působila již více uvolněným dojmem a pravděpodobně asi i více Illyrianovi rozuměla. Jo, to půjde. „To je nějaká místní smečka?“ zeptal se, že by jim unikla? „Tam žijete oba?“ vyzvídal dál, taky by to vysvětlovalo, že se ti dva tak znali a rozuměli se. To bude určitě ono! Hm, i to by pak měl povědět kdyžtak smečce, že? Znát místní smečky se vždy hodilo.

„Ále, nemyslím si, že je to tak důležité. Aspoň vyčistíš hlavu, když se občas dokážeš bavit jako vlče,“ pokrčil rameny. Proč by měl být hned vlčetem jen proto, že poskakoval ve sněhu? Pf! Avšak krémová vlčice mu to hned skvělé vysvětlila. „Aha, jasně, jasně. Hm...nepřemýšlel jsi o něčem na bolest?“ navrhl černobílému, bolest nebyla fajna vlk se pak často choval jinak, než obvykle. A na něm šlo vidět, že se cítil hoodně mrzutý. Bohužel Lapis se v kytičkách nevyznal, takže nedokázal usoudit, co by mu tak pomoc mohlo. No skákat ve sněhu očividně nebudou.Ucukl, když po něm chňapl, jakmile provedl to gesto. „Oh, dobře, promiň, nesahat teda, budu si to pamatovat,“ zazubil se. Jansé, ne každý vlk měl rád dotyky, musel si na to dát pozor! Hlavně fakt nechtěl skončit jako jeho oběd, to vůbec. Žil na to příliš rád. A sestry by byly smutné! „Eee, ne, to mi nepřipadá fyzicky možný...naše mamka má taky takový vzhled, tak to máme očividně od ní,“ usmál se. Prostě geny, ne kopytníci v předcích. Na druhou stranu své předky neznal, tak kdo ví, co tam vlastně sídlilo. „Ocas?“ otočil hlavu, aby se na něj podíval. „Normální ocas, co je na něm? Mám ho ještě delší než ostatní, takžee,“ podotkl, přece jen sestry měly jen bouličku. Nechápal moc, co vlk řešil! Ale moc dlouho se tím nezaobíral...každý měl přece svůj názor. „Hmm, zatím ne. Vypadá to, že to ostrovy přečkaly ještě dost dobře, na jaře tu bude vše jako dřív, řekl bych. Samozřejmě to je dobře!“ odpověděl žlutavé vlčici. Nechtěl znít jako, že ho mrzelo, že nic nenašel. Pro všechny obyvatele bylo jen a jen dobře, že tu nic takového nezůstalo! „Tak jo! Ale řeky většinou často nezamrzají, ne? Jsou pořád v pohybu, takže i když je na ní led, může se pod námi lehko prolomit. Jako záleží na řece, to samozřejmě, ale...co tak najít na klouzání spíš nějaké jezero?“ navrhl spíš. Na "zamrzlou" řeku by se spíš zdráhal lézt, i kdyby led vypadal na první pohled pevně. I když to tak nevypadalo, nějaké znalosti měl a nehodlal jen tak riskovat! „Ajo, bych zapomněl! Jsem Lapis a vy?“ zasmál se. No takhle ho aspoň nemuseli zvát daňku. Teda, ne, že by mu to kdo ví jak vadilo, mohlo to však vadit jim.

„Co? Necítím se vadně, jen se prostě bavím,“ zazubil se, nemyslel si, že tu dělal něco kdo ví jak hrozného. „Ale jo, zahřálo mě to důkladně“ dodal na jeho slova, to mu zrovna musel nechat. On měl teda sice hustší srst a tak tolik nemrzl ani tak, avšak tohle mu prospělo. Ale ne, že by to dělal čistě kvůli tomu. „S večeří? Proč ne, ale věř mi, nechutnal bych ti,“ usmál se a poplácal vlka po rameni. Teda nepředpokládal, že by mezi námi chodili kanibalové. „Ale víte, co mi chybí? Parohy! To bych pak vypadal dozajista jako večeře. A moje sestry taky, protože vypadají hodně podobně,“ zasmál se, moc si nedělal z toho, že by jednou dostal kousanec do zadku (a to ještě nevěděl, že ty parohy vážně bude mít). No taky budou teď vlk s vlčicí vědět podobu sester... protože dančice, no. „Zábavnějšího? Ani vlastně ne. Jen zjišťuju, zda nezůstaly na ostrovech nějaké trvalé následky po potopách. Myslím, že je lepší to kdyžtak vědět,“ odpověděl vlčici a pokrčil rameny. Třeba se přidaj! „Ale já mám zábavu rád a rád taky něco vymyslím,“ zavrtěl ocasem, tento návrh se mu taak líbil!

Vesele se poskakoval v kupce sněhu jako nějaká srnka. I když co se týkalo vzhledu, zas tak daleko od nějakého kopytníka neměl, což? Najednou zahlédl další dva vlky opodál, kteří očividně zahlédli i jeho. „Dobrý večer!“ zakřičel na ně a zamával jim. „Chcete se přidat?“ vyřkl vesele, ve společnosti se dokázal bavit ještě víc! Avšak pak mu došlo, že by se k nim mohl asi trochu přiblížit, že, než tu na ně řvát přes půlku lučiny. A tak se k nim vydal. Zjistil, že šlo o černobílého vlka a žlutou vlčici. „Tak co? Přidáte se tedy?“ zeptal se jich ještě jednou vesele. „Teda...nemusíte. Lze dělat i jiné věci,“ ujistil je, nemuseli tu věčně poskakovat jako žáby. Mohli si třeba dát koulovačku nebo tak- Ach, očividně měl hravou. No všechen ten sníh kolem nenabádal k ničemu jinému! Jenom nesměl zapomenout na svůj úkol a následný návrat do džungle. No zatím si žádných větších následků nepovšiml, takže asi dobrý.

<< červená louka (přes sněžné tesáky)

Puf a objevil se v dalších horách. Věděl, že byl v jedněch z těch horních, u moře, kudy vlastně šli se sestrami. Někde by se tu mělo nacházet i to jezero, které zkoumali, avšak to teď nehledal, stejně věřil tomu, že by se po něm mohl maximálně teď klouzat. Ne, že by ho to nelákalo, to vůbec! Avšak určil si nějaký cíl a hodlal ho splnit. Takže se vydal podél hor, aby se vyhl té louce s mlhou a mohl vstoupit na tu druhou, již obyčejnou louku. Tady nebyla mlha a tak se zbytečně neztratí. Ono ještě k tomu sněhu všude kolem by šlo o velice nepříjemnou ztrátu, hihi. Začal se znova prodírat sněhem, přímo za nosem. Chvílemi si jen tak poskakoval, takhle pro srandu. Kdyby ho někdo tak zahlédl... buď by si klepal na čelo nebo se přidal. A ne, že by se mu to druhé velice nelíbilo!

<< ostříží zrak (přes rokli a nejvyšší horu)

Spíš poskakováním, než chůzí se dostal až k místní rokli. Ach, to bylo to místo, kde žili dost pochybní tvorové! Teda ne, že by chtěl jakéhokoli tvora odsuzovat, to vůbec, každý měl přece právo žít! Ale zase věděl, že kdyby ho kousl nějaký jedovatý pavouk, nemusel by se z toho už vzpamatovat! Na druhou stranu teď řádila zima a všude leželo plno sněhu, takže na žádné takové tvory nenarazil. Supr! Jeho cesty pokračovaly přes tu osamělou velkou horu, u které chvíli nechápal, proč tu byla tak osamělá. No pak mu došlo, že kámen byl tak trochu neživý a určitě mu to nevadilo, haha. Nakonec skočil u té louky, kde jinde rostly červené máky a kde hlavně zářil velký portál. Výborně, tak se dostane na horní ostrovy. Vlezl do něj.

>> zubří pláň (přes sněžné tesáky)