Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< temný les (přes most)

Odejít z toho divného lesa směrem, který si vybral, vyžadovalo přejít tenhle starý, zchátralý most, u kterého se Lapis ještě divil, že se pod prvním špatným počasím ještě nezřítil. Chvíli váhal, avšak to poslední, co chtěl, bylo přejít celý ten les, aby vylezl na druhé straně a konec konců, už to zvládl jednou, tak to zvládne i po druhý, no ne? Pod každým jeho krokem se most mírně zhoupl a on byl rád, že netrpěl strachem z výšek nebo celkově nějakými závratěmi. Jen tohle byla celkem nebezpečná houpačka... No zvládl to a s úlevou seskočil v místním lese. Ten už narozdíl od toho, z kterého sem přišel, vypadal naprosto normálně. A ještě tu k tomu rostly bobulky a cítil pachy králíků a veverek. Třeba se mu poštěstí, na nějaké zvíře narazí a nají se.

>> tajné ostrovy

<< spáleniště

Tenhle les nepůsobil vůbec dobře. Byly to následky toho spáleniště vedle, nebo spáleniště bylo následkem tohoto lesa? Kdo ví. Chtěl se i podělit o tuto teorii s Tiarou, jenže ta... zmizela. A i když na ni zkoušel párkrát volat, jakoby mlha náhle zhoustla a zabránila mu, aby ho tu kdokoli slyšel. Byl už paranoidní? Asi ano, jenže kam by se jinak poděla? No doufal, že se jí nic nestalo. Nechtěl, aby se komukoli něco stalo, hlavně ne těm, které už aspoň trochu znal. Jenže ať se ohlížel a šel tu kamkoli, nic. Musel jen věřit, místní atmosféra už ho tu dost tísnila a to by nerad. Nebo případně, aby se mu tu něco stalo. Co měl od tohoto lesa čekat? Nastal čas odejít.

>> les u mostu (přes most)

„Tady se vlkovi může stát všelicos, ať mi to nepřivoláš,“ zasmál se taky. Avšak, nevypadal by s parohy ještě víc fešně? No spíš by si o někdo ve vysoké trávě fakt spletl s kopytníkem a představa, jak se na něj vrhají nějací lovci... no a následně jejich překvapené výrazy... Jenže na druhou stranu by byli asi zmatení. Cítili by vlka a viděli hnědý kožich a parohy. Lapis by se stal vrchním oklamávačem Moisu! „Bozi Mois Grisu nejsou nejspíš zlí, chcou, aby to vlčicím slušelo,“ zazubil se. Aby byly lákavější pro samce a aby tu nazvládla určitá plodnost? Kdo ví, co bylo jejich úmyslem. Avšak bozi obvykle mívali vyšší úmysly. „Vážně? To by bylo super!“ souhlasil s ní vesele. Bude taky umět nechat růst květiny? Pomáhat přírodě? Ani neváhal! „Víš, že ani ne? A je mi s tebou hezky, rád se s tebou vydám do hezčích míst ostrovů,“ usmál se s přikývnutím a pomalu se vydal někam pryč. Když jeden potkal milého společníka, vždy mu bylo hned lépe! A sestry... ty se snad brzy zas najdou.

>> temný les

Nad jejími slovy se zamyslel. „Na tom něco bude,“ souhlasil. Někde v hloubi země ta voda prostě být musela, bohužel tuto zničenou půdu už obnovit nedokázala. Byla to škoda, kéž by šla nějak zvýšit síla té vody...aby prostě měla více energie, s kterou by to zvládla! Avšak ne vždy se dalo s přírodou takhle hrát. A ne vždy by se to mělo. Příroda se nejlépe rozhodla, co s jakým místem udělá, byť toto místo výtvorem přírody nejspíše fakt nebylo. „To je možný, všichni v rodině takto vypadáme. Byla by vtipná představa, že bychom měli v předcích nějaké kopytníky, že?“ zasmál se. Znělo to fakt nereálně. „Ale mně se líbí i tvůj kožich! Včetně toho...moc zajímavého šátku,“ zavrtěl nad svými slovy ocasem. Nebo jak tento doplněk nazvat? Třeba mu to řekne. S úžasem pozoroval, jak doslova vykouzlila malý stromek. „To je úžasný! Škoda, že též něco takového neumím!“ namítl pořád celý v šoku. Samozřejmě v tom dobrém šoku. Prohlížel si stromek jakoby tomu nemohl furt uvěřit, dokud Tiara neupozornila na něco dalšího. Na pohyb u květiny, co též vykouzlila. Přišel opatrně blíž a vážně, nacházel se tu brouk. „Páni, jedna květina a hned tu je brouk! Dokážeš si představit, kdyby tu bylo voňavo a zeleno? Kolik zvěře by se tu nacházelo?“ řekl vesele. Ach škoda, že to tu nejspíš nešlo zachránit úplně...

26

„Každému se občas stane, že se ztratí, to je v pořádku,“ pousmál se. Asi se špatně za to necítila, avšak pro jistotu ji ujistil, že o nic nešlo. Možná, kdo se někdy neztratil někde, jakoby nebyl. „Máš pravdu. Určitě v tomto má prsty magie. Magie je tak krásná, ale zároveň i nebezpečná věc,“ poznamenal, zatímco se rozhlížel po tomto magií poznamenaném místě. Toto místo je toho důkazem, pomyslel si ještě. No důkazem toho, jakou sílu magie uměla mít. „Ale něco, či někdo, ty síly musel spustit,“ promluvil znovu. Možná samotní bohové! Avšak proč by chtěli likvidovat svou zemi, když to tak řekne? Nešlo mu to do hlavy. A děsila ho představa, že by se tu nacházel někdo další se skoro nadpozemskými silami, schopný snad čehokoli. Skoro se nad tím až otřásl! „Já souhlasím! Pusťme se do práce, snad to aspoň trochu pomůže,“ přikyvoval vesele. „Uvidím moc rád kouzlo, co mi ukážeš,“ zavrtěl ocáskem. Od ní určitě nepůjde o nic nebezpečného. Začal odklízet prach, jenže ho dráždil příliš v čenichu. V jednu chvíli ho napadlo do něho foukat, jenže si uvědomil, že by tomu spíše přihoršil. „Kdyby se zde nacházela nějaká voda, určitě by toho popelu tady bylo méně. Taky by to tu s trochu vodou mohlo začít nakonec vzkvétat,“ vyslovil nahlas svou nejnovější myšlenku. Jenže tu vodu sem nijak nedostanou, že jo. Šlo jen o myšlenku. „Já jsem Lapis. Upřímně jsem rád, že tu nejsem sám,“¨zaculil se. Nejen kvůli té atmosféře tohoto místa, no trávil čas sám nerad.

To ticho a ta atmosféra tohoto místa ho už děsily. Kdyby řekl, že tu něco bouchlo, měl by nejspíš pravdu. No doufal, že se tu nenacházela pořád nějaká radiace nebo tak něco. Naštěstí se tu objevila další vlčice. Ihned si to vyrazila k němu s úsměvem na tváři. Jaktože někdo tak od pohledu veselý lezl zrovna sem? No i když, to řikal ten pravej, že. „No abych byl upřímný, tak trochu jsem spíše zabloudil,“ zazubil se a stydlivě hrábl tlapkou do popelnaté země. Popel se zvedl do vzduchu. „Jejda,“ poznamenal a potlačil kýchnutí, co se mu náhle dralo do čenichu. Fajn, už to věděl. Tady by neměl hrabat v zemi. „Vypadá to tady, jako kdyby se tu něco stalo! Nevíš o tom něco?“ zeptal se jí. Třeba žila na Moisgrisských ostrovech déle a něco o tomto místě věděla. No přece to tak tady nemohlo zůstat navždy! „Musí být nějaká možnost pomoci tomuto místu. Třeba to tu před tou nějakou nehodou vypadalo krásně,“ promluvil znovu a rozhlížel se okolo. Představoval si husté zelené stromy a pohodlný, na omak jemný mech. Krása...

<< temný les

Uf, bál se tu, ne že ne. Jako kdyby za každým stromem na něj číhala nějaká příšera. Ne, počkat, příšery přece byly pro vlčata! Anebo? Co slyšel, ostrovy vládly velkými silami. Kdo ví, co tu číhalo za zrůdy! Nedalo se pochybovat o tom, že by tady našel to, co jinde ne. Nakonec zrychlil krok a chystal se z tohoto lesa odejít co nejrychleji, jenže blbým směrem. Místo toho, aby skončil na té louce, kterou šel směrem do džungle, skončil... kdo ví kde. Stromy tu byly zničené, shořelé. Většina z nich neměla větve, ani listy. I když spíše je neměl žádný z těch stromů. Zemina byla ostrá a skoro drtící polštářky. Možná tu vyrůstalo pár osamělých kytiček, nebo čeho že, no atmosféře tohoto místa to nepřidávalo. Vlastně se tu cítil podobně jako v tom temném lese poblíž. Jenže co se tomuto místu stalo? Ovšem rozhodl se v tom vidět i pozitiva. Když tady zabloudil, určitě z nějakého důvodu...

<< les u mostu (přes most)

Nastalo ráno. Lapis vylezl z opuštěné nory a rozhlédl se. Nic. Taky se zkusil vrátit do džungle, kde se viděli naposled, no prostě se museli nějak minout, Amethy ztratil. Jak to mohl dovolit! To pro něj byly nějaké artefakty a celý trénink důležitější, než jeho sestra?! Ne, to samozřejmě ne, avšak ten prvotní šok nad vším udělal asi své. Posmutněl. Zůstal zase sám. Bude se to muset naučit, nebude je moci následovat kamkoli se hnou. Byly to nezávislé a silné vlčice, které se o sebe dokážou postarat i bez pomoci. A uznejme, Lapis býval někdy otravný jak osina v zadku. Občas od něj potřebovaly odpočinout. Jo a jak řekl. Bolel ho ze včerejška celej vlk! Bude po tom snad silnější? A rychlejší? Ty jo, měl by se někoho zeptat. Někdo ze starších obyvatel určitě znal více o té stavbě a o tom, co se v ní dělo. No prozatím se vydal zpět po mostě do toho strašidelného lesa, co se tyčil v dálce. To zvládne...

>> spáleniště

<< svatyně (přes mlžnou džungli)

Naposled se ohlédl na velkolepou stavbu, postavenou kdo ví kým. Starý vlk ji nemohl postavit sám přeci! Musel mít nějakou pomoc. Anebo působil tak staře, protože ho tato stavba fyzicky naprosto zničila. Protože uznejme, ten vlk měl snad všechno. Sílu, rychlost a hlavně výdrž. To Lapis se teď cítil jako kdyby ho přejel tank. Na to se bude nejlepší vyspat. I když věřil, že ho zítra bude vše bolet, ne že ne. Zívl a poblíž mostu si našel nějakou opuštěnou noru. No něco bylo jinak. Zůstal zas sám. V tom všem vzrušení a překvapení mu úplně vypadlo, že někde ztratil jeho sestru Amethy. Jak mohl?! Zakňučel. Jenže si uvědomil, že v noci nemělo cenu hledat. A k tomu se cítil úúplně zničeně. Nemohl by celou noc šmejdit po ostrovech. No snad se jí nic nestalo a nestane! A kdo ví, třeba ho ona najde podle čichu. Určitě... Zavřel oči a okamžitě usnul.

>> temný les (přes most)

6 mincí = 48% (1 mince = 8%)

- Vlastnosti před tréninkem:
Síla 9 %/60 %
Vytrvalost 13 %/37 %
Rychlost 10 %/88 %
Obratnost 9 %/76 %
Schopnost lovu 7 %/89 %

- Vlastnosti po tréninku
Síla 9 %/60 % + 10% = 19%/60%
Vytrvalost 13 %/37 % + 6% = 19%/37%
Rychlost 10 %/88 % + 20% = 30%/88%
Obratnost 9 %/76 %
Schopnost lovu 7 %/89 % + 12% = 19%/89%

Schváleno

<< mlžná džungle

Dorazil dovnitř té stavby. Vypadalo to tu krásně. Hořely tu ohnivé pochodně a tak dodávaly všudypřítomným okolním relikviím a dalším stavbám strašidelný, avšak zároveň majestátní vzhled. Koukal na to s očima skoro vykulenýma. Tohle, všechno pohromadě, nikdy jaksi neviděl! Fascinovalo ho to. Rozešel se dále, rozhlížel se pečlivě okolo, aby zaznamenal do svého zorného aparátu každý detail této místnosti. A pak vešel do druhé místnosti. A tam na něj čekal vlk. Vypadal už hodně staře. A snad působil, že ho tu očekával! Čím ho ostrovy ještě překvapí. „Ehm, zdravím, je mi ctí! Já jsem Lapis. Vy tu...bydlíte?“ promluvil na něj, no stařec mu neodpověděl. Naklonil hlavu na stranu. Starý vlk se rozešel pryč a Lapis cítil, že by měl jít za ním. Tak šel.
Náhle, z ničeho nic, se objevil ve dřevěném ringu. Jak? Vždyť nedávno- Stařec tam stál taky a začal okolo něho kroužit. Schylovalo se k boji. „Ale-,“ chtěl nedo namítnout, no nedokončil to, protože neznámý provedl první výpad. No tak asi dobře, avšak snad mu nějak neublíží, to by nerad. No mýlil se. Stařec byl schopný bojovník, dokonce lepší, než sám mladý Lapis. Sice vypadal slabě, ovšem převládaly v něm síly, o kterých neměl hnědý vlk asi ještě potuchy. Boj zanedlouho skončil a potlučený Lapis se oklepal. Celé tělo cítil! „Proč jste se mnou bojoval?“ zeptal se ho. Bojoval a přitom ho nechal celého. Mělo to tu snad celý vyšší úděl? Nejspíše...
Pak, z nenadání, se objevil zas v lese. No nenacházel se tam ani vlk, ani Amethy. Jen náhle ucítil pach myší a hned se mu začaly sbíhat sliny. A to před chvílí jedl! I tak se začal nějakým podvědomým vedením plížit k myšce, co zrovna něco hrabala v zemi. Přikrčil se a ve vhodnou chvíli skočil po malém tělíčku hlodavce. Jen měl smůlu. Myška byla rychlejší. Ihned se rozběhla pryč a zanedlouho ji neviděl. Prudce zastavil, než by do něčeho narazil. Zaklel a ještě jednou se rozhlédl a zavětřil, že třeba zas její pach chytne.
Náhle se zase objevil na jiném místě, kde vedle něj stál starý vlk. „Jak to děláte? Pročpak mě přemisťujete z místa na místo a já jsem nucený podstoupit nějakou zkoušku?“ zeptal se ho, protože jak to jinak nazvat? No to se stařec rozběhl pryč a Lapis ho při stejném nucení jako při neúspěšném lovu následoval. Běžel než ustání, běžel co mu síly ještě stačily. Měl odhodlání starce, který běžel kus před ním, dohonit! I tak, ať se snažil jak se snažil, pořád se nacházel kus před Lapisem. Jak to bylo možné?
A nakonec se zas celý vysílený a udýchaný objevil ve velké síni. Střihl uchem. I když neměl ani ponětí, jak to vše starý vlk dokázal, a i když Lapis z toho byl celý zmatený, tak se mu to zároveň i líbilo. „Páni, to byl pěkný zářez! Děkuji vám, starý vlku, za spestření dne. Někdy si to přijdu určitě zopakovat,“ rozloučil se s ním s odhodlanými slovy a vyšel ven do džungle.

>> les u mostu (před mlžnou džungli)

<< les u mostu

„Ano, máme velmi důležitou práci. Najít naši rodinu!" odpověděl jí odhodlaně. Takže vlastně jo, práci měli. Bude bloudit ostrovy sem a tam, dokud se znova všichni nesetkají! A ať se opováží odejít nebo aby se jim něco stalo. Protože jak by je tím pádem našel? Nijak. Zůstali by tu s Amethy sami. A on tolik chtěl, aby zůstali pohromadě... Právě vešli do místní džungle. Cítil tu plno pachů, ať už známých nebo neznámých. „Páni, v džungli jsem nikdy nebyl. Vypadá to tu zajímavě, i když si nejsem jistý, jak moc v bezpečí tady jsme,“ poznamenal, zatímco se rozhlížel. Už věděl, že ostrovy Mois Grisu nabízely občas nevysvětlitelné jevy. Tohle místo vypadalo jako pro ně stvořené. A pak našli ten chrám. Lapis nad tím zůstali stát s vykulenýma očima. „To je hustý! Myslíš, že to je dílo vlků? Nebo to tu postavili samotní bozi?“ promluvil, napůl mimo, totálně zfascinován. „Co se tak podívat dovnitř?“ zeptal se, jen aniž by čekal, vydal se tam. Byl tak zvědavý!

>> svatyně

Když se rozhlédl, Amethy se tu už nenacházela. Uf, teď dostal velký strach, že ztratil i Amethy! Nebo, že se mu to celý jen zdálo! Avšak po chvíli celá promočená přišla zpět. „No jo, to víš, náročný včerejšek,“ promluvil stydlivě. Vždyť tolik cestovali! Tak unavený usnul. No probudil se svěží jako čerstvá voda, hihi. „Ale vidím, že jsi při svém průzkumu pěkně zmokla,“ usmál se a zamával ocasem. Teda aspoň usoudil, že šla někam na průzkum. On zatím vylezl z nory a rozhlédl se. Co teď? Kam jít dál hledat své zbylé sestry? Mohli přicházet celé ostrovy, avšak pořád by se míjeli. Bude lepší někde počkat a doufat? Ovšem aby nevyčekali důlek... „Tak pojďme dál. Jednou své sestry musíme najít!“ promluvil odhodlaně a vyrazil pryč z lesa náhodným směrem.

>> mlžná džungle

Sestře se lov taky vyvedl. A tak si spolu lehli na zem a hodovali. Jaro bylo pro lov skvělé. Všude se to hemžilo kořistí, ať už starší, nebo mladou. Po zimě, kdy kořisti vždy krajinami chodilo méně, to vždy vypadalo, jako by jaro vlkům seslali bohové přímo z nebe. No jaro měl Lapis celkově nejradši. Počasí mu vyhovovalo nejvíce. Tepla se střídala s deštíky, všude foukal mírný větřík, který přinášel do okolí vůně z bylinek, co rostly všude po lučinách. Krása. Pak se začalo stmívat. Lapis souhlasil, že se půjdou prospat. Po celém dni to potřebovali jako ty králíky, co právě sežrali. Našli si úkryt, který dříve patřil asi jinému zvířeti a zalezli do něj. „Dobrou,“ promluvil k ní naposled a zanedlouho usnul. Probudil se až další den odpoledne. Vykouknul ven. Cítil a viděl, že nedávno pršelo, avšak už zase hřálo sluníčko.

Vážně se zde nacházeli! Dva velcí, dobře živení králíci a jeden menší, hubenější. Kdyby zajíci tvořili smečky jako vlci, ten nejhubenější by byl určitě nějaký omega. Avšak kdo ví. Třeba smečky tvořili! No oba sourozenci se určitě shodli, že si každý uloví jednoho silnějšího a slabého nechají utéct. Z dobře živeného králíka se nažerou víc. „Připraven,“ šeptl s přikývnutím a začal se potichu plížit proti větru. Jakmile vyrazila jeho sestra, vypálil i on. Králíci s výkřikem vyrazili pryč, avšak pozdě. Lapis chytl jednoho z králíků přímo za krk a zamáchal s ním. Králík se v jeho spárech spíral, avšak ne na dlouho. Ihned ho zakousl a tělíčko v jeho tlamě ochablo. Lehl se a pustil se do masa, dokud bylo ještě teplé a čerstvé. Okem pohlédl na Amethy, jestli se jí lov taky vyvedl a pokud ano, pokračoval v jídle. Po dlouhé době něco lahodného do žaludku. Bylo na čase...Musel nabrat sílu a energii! Kdo ví, co ho ještě v blízké době čekalo.

„To rozhodně!“ zavrtěl ocáskem. „No tak či tak, až se znovu setkáme, už o vás nehodlám nikdy přijít! Takže ano, přidání se do nějaké smečky zní jako dobrý nápad. Setkávali bychom se aspoň při každém srazu a to se vyplatí!“ přikyvoval souhlasně. „Vlčecí léta jsou vždy krásná, hlavně, když máš perfektní dětství! Kdo ví, třeba sem naši otci taky jednou dorazí. Nikdy nevíš,“ zazubil se. Jako jo, měl by o tom spíš pochybovat, ovšem proč na to aspoň nepomyslet? Lapis rád myslel na krásné nebo příjemné věci. Nerad myslel na to špatné! A nehodlal to začít dělat, to ani omylem. Jako jeho sestra, i on zavětřil, pak přestal, když znovu promluvila. „Hmmm, vlastně ani ne, ty jo! ALE, cítím ty zajíce!“ vyřkl vesele. Vyrazil po stopě. Vypadalo to, že jich bude víc, tak každý bude mít jednoho. Hehe, víc jídla pro jednoho. No třeba se jim podaří ulovit víc...i když, zas se nemuseli nějak přecpat. kdo ví, zda by to sežrali! Lapis nikdy nelovil zbytečně. Dva jim budou stačit.