Příspěvky uživatele

<< zubří pláň

Našel zbytky masa, co jiné zvíře nedožralo a tak se jimi nadlábl Lapis. Maso už bylo tužší a studenější, avšak pořád čerstvé a celkem šťavnaté. Po jídle si olízl tlamu a konečně zalezl pod koruny zlatých stromů. Ihned ho do čumáku udeřil pach smečky. Musela sídlit někde poblíž. Byli přátelští, či ne? Mohl by se jich zeptat na to, kde se nacházel. A jestli tudy neprocházely i jeho sestry. Ovšem...napodruhý nezavětřil jen pachy velké skupiny vlků. Mezi ním se necházely dva, velmi známé pachy. Sestry! Byly tu! A pachy působily ještě čerstvě! Ihned se rozběhl, co nejrychleji mu listí a stromy dovolily. „Melanis! Citro!“ zavolal na ně, když je konečně zahlédl. „Už jsem myslel, že vás nikdy nenajdu. Že jste třeba skončily úplně...jinde,“ promluvil udýchaně, když k nim doběhl. V tom si všiml i třetího vlka, nejspíš nějakého nového společníka, co vlčice potkaly. „Zdravím. Jsem Lapis. Bratr Citry a Melanis,“ představil se vlkovi a zamával uvolněně ocasem. Už se musely sestry od vlka cosi dozvědět. Možná to poví i jemu...

<< vlčí jezero (přes mlžné pláně)

Došlo mu, že po jeho výletě mořem dostal dost velký hlad. Akorát v těchto mlžných pláních by si nedokázal ulovit ani vlastní ocas! Doopravdy. Neviděl skoro na krok. Ještě zakopne o nějakou překážku na zemi nebo narazí do nějakého velkého zvířete (uf, to by velice nerad). Cítil totiž vzdálené pachy tvorů turovitých. No zanedlouho se z mlhy vymotal a ocitl se už na dobře viditelné, trávou a kytkami poseté, pláni. V dálce zahlédl skupinky turů a usoudil, že je cítil i v oné mlze...a teď je samozřejmě cítil zas o něco silněji. Jenže jeden vlk, ještě k tomu oslabený přechodem, nemohl ulovit toto velké, mohutné zvíře. Musel se vydat hledat jiné jídlo. Štěstí ho naštěstí neminulo a poblíž osamělý zajíc okusoval trsy trávy. Začal se ke kořisti blížit, no bohužel se změníl směr větru a zajíc mohl mžiku ucítit hrozbu poblíž něj. Napřímil se a už zdrhal pryč. Lapis za ním nevyrazil. Byl příliš vyčerpaný, na honičku s vystrašeným zajícem. Zavrtěl hlavou, dlouze zívl a vydal se směrem do lesa se zlatými listy. Možná najde nějakou čerstvou mršinu, z které by aspoň trochu doplnil síly.

>> zlatý les

<< mimo

Představoval si lepší výstup na druhé straně portálu. Třeba na nějaké louce nebo v nějakém řidším lese...a ne, aby ho vyplavilo moře do nějakého jezera a on musel z posledních sil vyplavat na nejbližší břeh. Vykašlal vodu z plic i tlamy, ale pořád cítil na jazyku pachuť soli. Nikdy nepřišel na to, z jakého důvodu bylo moře slané a řeky nebo jezera sladké. Jenže on se vždycky zaobíral věcmi, které musely být na vlka příliš, příliš nad jejich znalosti. Zvedl se a pořádně ze sebe oklepal vodu, co se mu vsákla do kožíšku. Všiml si, že dnes bylo celkem hezky, až teplo, tak aspoň uschne rychleji a nebude mu k tomu ani nějaká velká zima. „Melanis? Citro?“ zaprachtěl hlasitěji, kdyby se sestry pohybovaly někde poblíž. Avšak nikde je neviděl. Ani jejich pach tu nezaznamenal. odešly snad bez něho? Myslely si, že nevkročil do portálu? Nebo je to vyplivlo úplně někde jinde než jeho? Ach, takových možností! Aby mu z toho hlava nepraskla...Nakonec zavrtěl hlavou a vydal se přímo za nosem. Někde tu být musely! Nemohl unést myšlenku, že by skončily v úplně jiném světě...vždyť tak sám by tu zůstal!

>> zubří pláň (přes mlžné pláně)