Leto

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Odznáčky

AKCE

POSTY

Odměna za 100 postů - 10kšm

MIMOHERNÍ

DLOUHODOBÉ

Odměna za Ročka - 2 mince, 2 rubíny

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Přesto, že nepatří vzrůstem mezi velké či snad gigantické samce, není zase ani úplně malý. Jeho tělo působí trošku medvídkovsky a to především díky jeho huňaté srsti, ačkoliv nějaké ty svaly pod kožichem má také. Co nemá na výšce, to nahrazuje tvrdostí skusu a razancí, se kterou vše dělá. Někdy se tak stává neřízenou střelou, především pokud jde o ochranu někoho, na kom mu záleží.
Na první pohled tedy uvidíte huňatého, medvídkovitého vlka, což z něj dělá právě jeho srst, s delším ocasem připomínající lišku. Avšak když se mu zadíváte do tváře, ubezpečí vás to o tom, že se jedná skutečně o vlka. Má světlé zbarvení. Převažuje světlá krémová srst až do bíla s jakýmsi piškotovým přelivem a béžovými znaky. Má velmi světlé oči, které působí ledově nebo měsíčně bíle. Pigment na jeho polštářcích, nose a drápech není plný, čili nemá černý nos ani polštářky. Pigmentace je světlejší, ne však slonovinová či růžová, takže ani polštářky nemá růžové a drápy nemá černé.
První dojem může vyvolat u některých jedinců pocit, že je Leto tvrdý a chladný vlk, ale on je spíš obezřetný a ochranářský. Usmívá se spíše uvnitř. Otevírá se pouze těm, které zná a teprve u nich dokáže projevit své city na plno. Jeho city jsou silné a daly by se také popsat jako bouřlivé. Ovšem aby se projevily naplno, musí se vlk, který by je rád spatřil, snažit opravdu hodně, aby otevřel tuto pomyslnou bránu k Letovu srdci. Není to žádný strašpytel, proto nezaváhá zaútočit, pokud získá dojem, že to v plánu máte vy nebo že chcete ohrozit někoho mu blízkého.
Dlouhodobě žil jen ve společnosti svého bratra, o kterého se více méně staral po té, co je rozdělila sněhová bouře od zbytku rodiny. To jim bylo něco přes půl roku života. Díky jeho silnému potenciálu přežít a snaze pochopit, jak svět kolem nich funguje, dokázal najít způsob jak přežít i v situacích, kdy by jiné vlče již plakalo po rodičích. Jeho zvídavost a samostatnost jej vedla vstříc zítřkům. Ve svém srdci ale není samotář. Jen si chce dělat věci po svém. Z toho také vyplývá, že je zvyklý se starat nejen o sebe, ale i o druhé ve své blízkosti, zcela přirozeně. Naučil se spoléhat hlavně sám na sebe, neboť byl zvyklý řešit své a bratrovy stravovací a také další potřeby k přežití, převážně sám. Okamžitě zaujal vůdčí roli, jakmile nebyla dostupná rodičovská autorita nebo jakákoliv vyšší autorita smečky.
Jeho výborné pozorovací schopnosti, sledovat způsoby života zvířat kolem něj, mu daly zkušenosti v taktice lovu a v přežití. Jako lovec je spolehlivý. Dokáže využívat prostředí na maximum. Dokáže najít vhodnou stezku a má velmi dobrý čich a sluch, ale za to trochu horší zrak. Neznamená to, že by byl slepý, spíš mu vadí ostré sluneční paprsky, především odrážející se od pableskujících ploch. Umí najít vhodné místo k odpočinu i na takových místech, kde by to jeden nečekal. Dokáže fungovat i sám, ale stejně dobře je svolný pomoci druhým.
V navazovaní kontaktů není tak hr, jako jiní. Potřebuje svůj čas, obzvláště ve chvílích, kdy si druhým vlkem není jistý. Naopak, usoudí-li, že má nad druhým navrch, nedělá mu vůbec žádný problém se seznámit. Mít na vrch ale neznamená, že by byl manipulativní, to on není. V tomhle případě je myšleno, že když je druhý vlk nejistý, tak Leto přebere vůdčí roli a je ochoten iniciovat kontakt.
Veškerý optimismus, který v sobě má, načerpal od svého bratra. Nebýt jej, patrně by byl mnohem mnohem víc nedůvěřivý. Občas se dostali do situací, kdy si na jeho slabšího bratra druzí vyskakovali a z těch okamžiků se Leto naučil taktiku prudkého útoku, kdy svou razancí odehnal i mnohdy větší a silnější vlky. Zkrátka je přesvědčil, že je rychlejší a obratnější než oni a že je dokáže kousnout vícekrát.
Má rád zimu a sníh a nevadí mu ve sněhu ani spát. Naučil se, jak si sníh připravit, aby se ochránil před větrem a deštěm či dalším přívalem sněhu. Léto mu ale také nevadí. Ovšem, když se může za horkých dní pohybovat v oblastech, kde je chladněji, je mu mnohem lépe. Jinak prostě ve dne zaleze a v noci se přesouvá. Má rád i jaro a podzim také. Jeho kožich jej dokáže uchránit před ostrým větrem i deštěm docela slušně. Neohrnuje pysky nad nepřízní počasí.
Co se týče jídla, není nijak extra vybíravý. Sní všechno, co příroda nabídne. V podstatě nemá ani vyhraněné pochutiny, které by měl raději, než jiné. Není to labužník. Žere co mu přijde pod nos. Jídlo tedy považuje za nutnost k přežití ne, jako hru pro zahnání nudy. Nezabíjí pro zábavu, ale jen pokud to je potřeba. Na druhou stranu, musí-li si vybrat mezi životem nějakého mláděte nebo životem někoho mu blízkého, vybere si život bližního.

Kdysi dávno, žil Leto se svou rodinou v jedné menší smečce. Byli to houževnatí vlci severu a tak se i prostředí v němž žili, zdálo být drsné. Ne, nezdálo, ono bylo drsné. Navzdory prostředí, ve kterém žili, se rodina Leta neskládala z nijak extrémně velkých a vysokých jedinců. Nebyli to vyloženě arktičtí vlci, spíš vlci z oblastí Tundry. Byli houževnatí, dobře osrstění. Teritorium smečky bylo rozsáhlé a bylo nutné se přesouvat mezi vzdálenými oblastmi podle ročního období.
Těžko říci, kde rodina Leta přišla k odstínům béžové. Ostatní vlci ze smečky byli převážně v šedých černých a bílých barvách. Možná některý z předků přišel do těchto oblastí z nějakého vzdáleného místa. To bylo Letovi skryto. Kdyby ve smečce zůstal déle, určitě by se to dozvěděl. Takhle mu mnohé záhady zůstávaly záhadami dál, ovšem těžkou hlavu si z toho nedělal.
Smečka se tedy musela přesouvat mezi letními a zimními lovišti a právě při jednom z takových přesunů se stalo to, že Leto a jeho bratr se oddělili od zbytku rodiny. To jim bylo právě něco přes půl roku. Co se stalo s rodinou a smečkou, Leto netuší. Už je nikdy neviděl. Trápilo ho to, samozřejmě, ale nedával to najevo, obzvlášť před bratrem. Byl přesvědčený o tom, že musí být, kvůli Yarovi, tím silným, o koho se malý bráška bude moci opřít. Bral to jako samozřejmost a tak, jak se zdálo, nepanikařil. Uvnitř sebe si však moc přál, aby rodinu zase našli.
Když se přesouvali, procházeli oblastí, kde se vyskytovaly časté bouře i sněhové, po celý rok a přechod z lovišťě se odsouval na co nejpozdější dobu, aby vlčata byla schopná vzdálenost mezi lovišti překonat. A tak se stalo, že bouře je zastihla zrovna při přechodu. Ačkoliv Leto s Yarem nebyli vzadu, stejně jim osud připravil odtržení. Ve sněhové bouři je lepší se někam ukrýt, protože jinak velmi rychle ztratíte přehled o tom, kam vlastně jdete. Smysly jsou ochromeny a orientace je téměř nemožná. Nemáte tušení, kde je vlevo kde vpravo, kde nahoře a kde dole. Mráz, sníh a vítr vám útočí přímo na oči, nos i uši.
Bouře trvala déle než pár dní a tak se ti dva ztratili a přežili snad jen díky Letově intuici, že by měli zalehnout do sněhu a to nejhorší počasí přečkat tak, schouleni jeden k druhému. To také udělali a když bouře odezněla, zjistili, že jsou sami. První reakce byla, pochopitelně, impulsivní kňučení. Když se jim však nedostalo odpovědi a uplynul další den, kdy měli hlad, rozhodl se Leto, najít něco k jídlu. Štěstí jim přálo alespoň v tom, že jim pro onu potřebu jíst, předložilo mršinu, jež se stala obětí bouře. Byla načatá havrany, ale to malé šelmy neodradilo, aby se ji nepokusili získat pro sebe. Přeci jenom už byli hladoví moc a Leto ptáky odehnal, aby se mohli oba bratři najíst.
Osud jejich tlapky vedl dál od smečky, za to je však přivedl do lépe situovaných oblastí, kde mohli snadněji získat potravu. Leto se nemohl vrátit k rodině, protože i kdyby chtěl, nevěděl, kudy by měl jít. Jeho bráška se ho držel a Leto se tak necítil úplně sám. Zvykl si ho mít u sebe a chránit ho.
Při svých toulkách občas narazili na jiné smečky. Nikdy se jim ale nepodařilo se k žádné z nich připojit. Někde je jednoduše vyhnali, jakmile je spatřili. Jinde se jim podařilo pár dnů se držet na cizím území, než na ně přišli a opět je vyhnali. Setkávali se s různými vlčími skupinami. Obvykle to končilo tak, že si z jeho slabšího brášky utahovali, nebo ho nechtěli přijmout a Leto automaticky odmítl stát se členem smečky, kde by Yara nepřijali.
Tulácký život nebyl to, co by Leto chtěl a plánoval. Vyplynulo to ze situace, nebo osudu, chcete-li. Zvykl si však a netrápil se tím, že cestují a nemají jedno místo, jež by mohli hrdě nazvat svým teritoriem. Nenapadlo ho, že by mohli oni dva založit vlastní smečku a prostě žít na jednom místě. Tak nějak si zvykl být v pohybu a získávat zkušenosti z nových míst, kterými procházeli, že někde zakotvit vytěsnil z mysli. Někdy se někde zdrželi pár dní. Přes to, byli pořád na jednom velkém výpravném dobrodružství. Jako by Leta neustále hnalo vědomí, že jednou někde svou rodinu najít musí.
Čas plynul, oni dva byli pořád spolu a už nebyli malými vlčaty ani dospívajícími teenagery. Byli téměř dospělí, když si osud řekl, že jim do cesty položí novou překážku a v jejich životech tak nastane další zlom.
Zavedl tyto dva vlčí chlapce do teritoria horských lvů, tedy pum a jednu z těchto šelem jim poslal přímo do cesty. Puma byla poněkud podrážděná, oni netušili proč. Zvolila si, zcela pochopitelně, menšího z bratrů. Zaútočila na něj a snad jen díky Letovým instinktům dokázali první útok bratři odrazit. Byl to okamžik, kdy Leto poslal Yara pryč. Měl o jeho život skutečný strach v ten okamžik. Přikázal mu, aby Yaro utekl a sám čelil pumě, aby ji zdržel. Nevěděl co dělá a co by dělat měl, jednal však impulsivně a vsadil na taktiku zastrašení, jako vždy. Sám se ji postavil, ale buďme upřímní, nedokázal by ji jen tak porazit, kdyby mu s tím nepomohl někdo další.
Oblast také obývala jedna menší skupina vlků, kteří se zrovna snažili vypořádat s horským lvem, aby měli klid na svém území a byli nedaleko. Skoro by se dalo říci, že za rohem, kdyby příroda rohy měla. Tito vlci byli pumě na stopě a štvali ji, když ta potkala Leta s bratrem. Od smrti jej zachránila právě skupina lovících vlků. Ale při té příležitosti ztratil bratra. Řekl mu ať uteče a když šel po jeho stopách, aby ho zase našel, ztratil bratrovu stopu na okraji strže kudy proudila divoká horská řeka. Došlo mu, že Yaro musel spadnout do vody.
Hledal ho několik dní po obou stranách, na březích řeky, ale nenašel ho. Nechtěl se vzdát myšlenky, že by jeho malý bráška mohl přežít a prostě ho jen někde řeka vyplavila. Pátral, hledal, stopoval, však marně.
Jednoho z těch posledních dnů, které věnoval hledání svého bratra, se stalo to, že se smýkl kmen stromu, po kterém Leto zrovna překonával řeku a on i s tou kládou spadl do řeky. Jaká to ironie osudu? Když se probral, byl úplně někde jinde...

Zajímavosti

• Jeho srst je hustá a také trochu delší. Na povrchu je hrubší, ale pod krycí srstí je velmi jemná hustá podsada tak, že kůže není vidět ani po rozhrnutí chlupů.
• Nemá příliš rád ostré slunce. Vadí mu především na oči.
• Má rád sníh a umí se dobře pohybovat i na zledovatělých plochách.
• Jeho jméno se vyslovuje prostě - "Leto", ale může se vyslovovat také "Lito".

Vlastnosti

Síla 24 %/62 %

Vytrvalost 20 %/72 %

Rychlost 21 %/82 %

Obratnost 19 %/72 %

Schopnost lovu 18 %/62 %