Příspěvky uživatele

< návrat zpět

...Nížina hojnosti (přes Temný les) →

Leto si nemyslel, že by byl Enigma srab. Vždyť on sám neměl možnost ostrovy prozkoumat více a to tu už byl docela dlouho, dalo by se říci. Jistě, byl nějakou dobu vězněm své smečky, také by se to tak dalo vyjádřit, pokud to tak někdo chtěl brát. Leto to chápal a nebral to tak. A tak mu nepřipadalo, že by měli znát víc i když ta možnost tu byla. "Nemyslím si, že bys byl srab. Jen jsi asi neměl příležitost." Usmál se na hnědého vlka v barvě čokolády. "A ne každý chce běhat z místa na místo. Naše rodná smečka měla velké území a musela se přesouvat, ale to z nich dobrodruhy, myslím, nedělalo. Asi to musí mít jeden v sobě. Být součást smečky a držet se poblíž také není špatná cesta." Mrkl na Enigmu. Možná na něm nechal pohled o něco déle, než by to udělal jindy. Možná chtěl něco vyčíst z jemných rysů tohoto kluka. Nahlas ale neřekl nic, jen sám se prodíral myšlenkami. Co se mu asi honí hlavou? A proč si připadá takový nesvůj? Připomíná mi mého milovaného brášku. Mají ti dva něco společného? Možná ano. Ale co? Cítil se po dlouhé době o něco lépe. Možná dokonce i uvolněněji než kdy dříve. Hluboce se nadchl a pak zamával ocasem. Už se necítil nemocný, možná to bylo tím během, že se v jeho žilách rozproudila krev. Jediné, co mu kazilo tuhle veselou chvilku byl Most. Jeho úsměv z tváře zmizel a stáhl uši k hlavě. "Možná jsem srab, ale tenhle most, skutečně nenávidím." Polkl, ale nechtěl před Enigmou vypadat zase úplně jako srab. I když Most ho vážně děsil. Tohle místo byl strašák! Skutečný. "Raději honem přes něj nebo si to ještě rozmyslím," uchechtl se ve snaze zahnat narůstající nepříjemné pocity z konstrukce.

→ Mlžná džungle (přes Les u Mostu)

...Tundra →

Jasně, že to musela být výhoda a když měl k tomu ještě vlk pružné tělo, pevné svaly, pevné v tom smyslu ne nabubřelé, ale prostě vytrénované normálním přirozeným pohybem, pak musel být rychlým. "Myslím. Když máš dlouhé nohy, můžeš dělat dlouhé skoky." Alespoň tak si to Leto myslel. Inu on sám byl spíš menší, ale ani tak nebyl zavalitý, byl prostě jen huňatý, což asi měli s Enigmou společné.
"Udělá. Už dlouho jsem neběžel jenom tak, když nepočítám úprk před pumou." To bylo něco, zcela jiného, než běh jen tak pro zábavu? Kdy si vlastně naposledy hrál? Možná minulou zimu s Yarem a to už byla doba. Otevřený dokázal být jen před bráškou. "Važ si toho, já se před druhýma moc nepředvádím, ale ty mi přijdeš, že to potřebuješ." Jako uvolnit se, tak to Leto myslel, že se Enigma potřebuje uvolnit.
"Myslím, že ten běh nás zahřeje," netušil, že to, že mu je zima je způsobeno nemocí z povodní.
Přesto se rozběhl a běžel. Občas pocítil lehkou závrať a možná, že se i zavrávoral, vybalancovat se mu to však podařilo. Chvíli běžel, chvíli zpomaloval, než doběhl na dohled temnému lesu, pak se zastavil. "Už jsi byl na tom druhém ostrově? Ten most nemám rád. Je nestabilní, ale musíme k němu." Jen co popadl dech. Možná se už začínal cítil lépe? "Myslím, že je mi už o něco lépe. Asi jsem si jen potřeboval rozehřát tělo." usoudil.

→ Most přes Temný les

"Dlouhé nohy, budou jistě výhodou, pro rychlost. Možná bychom si mohli zaběhat?" Navrhl Leto. Ačkoliv na to nebyl v této situace připravený. Něco na něj určitě lezlo. Ale trápit tím svého společníka nechtěl. Snažil se svůj zdravotní stav spíše skrýt.
Konečně byli hotovi a Leto si oddychl. Pohlédl na hnědého vlka v barvě skořicové kůry. Ve večerním světle, které dodávalo ne jen Enigmovi, ale též obloze zajímavých odstínů, vypadal jeho společník jako magicky opředený. Nebo se Letovi jen před očima míhaly mžitky z nemoci, která na něj doléhala? Zuby mu zacvakaly zimou. Postavil se na tlapy a ignoroval řezavou bolest na polštářku. Otřepal se a nasadil podivně netypický úsměv. "Tak jdeme, kdo bude dříve u lesa?" Nadhodil a vyrazil. Ovšem sledoval Enigmu, aby ho neztratil.

→ Nížina hojnosti

(IV)× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)

Pohlédl na Enigmu, "já, ale také nejsem zrovna zmohutnělý. To ta srst dělá." Dokonce nebyl ani extra moc vysoký. Měl jenom 81 cm v kohoutku. Byli tady vlci, co měli mnohem víc a dokonce i některé vlčice byly vyšší. Ale pravdou bylo, že Letova srst byla huňatá. Hustá a chlup o něco delší a to z něj dělalo na pohled mohutně vypadajícího jedince. Kdyby jste hledali kůži, skrze srst by jste se jí nedopátrali. "Já si spíše myslím, že někteří přerostlí vlci jsou spíše extrém. Nevadí mi, že jsem menší. Dává mi to zase možnost být obratnějším. A to bys mohl mít i ty, tuhle výhodu. Možná budeš rychlý, hm?" Přemýšlel nad tím Leto. Kdyby nebyla krajina zničená a měli více volna, asi by navrhl závod. Ale teď tu měli jinou starost.
Enigma se Leta ptal na zranění, jak na tom je Leto. "Myslím, že nejsem nijak vážně zraněný, ale také jsem si zaplaval v proudu. čelil pumě. Málem nás dostala, ale naštěstí vyšel plán bratra a podařilo se nám ji shodit ze svahu do vody." To bylo štěstí.
Zastříhal ušima a pěkně si ho prohlédl od hlavy až po paty. Enigma si o sobě myslel, něco podobného, co Yaro. Jak by to asi dopadlo, kdyby se ti dva dali dohromady? Předháněli by se v tom, kdo je méně zajímavější? Zamrkal nad tou myšlenkou. Ale ani jeden neměl pravdu v tom, že není výjimečný. "Jenže já se neleknu." mrkl na hnědého.
Pak se však zaměřili na tělo. "Vypadá to tak. My jsme měli štěstí, tenhle ho neměl." Díval se na mrtvého vlka a pak se pohledem přesunul do Enigmovy tváře: "On, měl buď velice špatný den, nebo byl slabý. On tu už není, ale ty ano. Jsi slabý? Stojíš tady nad jeho tělem. On už nic změnit nemůže, ty ano." Jakkoliv to mohlo znít, Leto ta slova pronášel vlídným hlasem. Nebylo v něm sebemenší špetky výčitek nebo něčeho tomu podobného. Jen čirá esence povzbuzení. Nechal tuhle chvíli v tichosti, aby si hnědý mladý vlk mohl tuto skutečnost uvědomit. Nebyl slabý. Možná nevěděl, co chce dělat. Kým být, ale měl pořád dost času na to přijít.
"Pohřbíme ho." Pohled z Enigmy přenesl na okolí. Měli by ho pohřbít, aby ho nesežrali mrchožrouti. Vyčkával, než se k němu připojil Enigma, pak začal hrabat. Neměl magii země, aby si to usnadnil a tak musel hrabat tlapami. Když byla jáma vyhloubena, přesunuli tělo do ní a potom jej zahrabali. Jestli mu do hrobu dali něco jiného navíc, to už nechal na Enigmovi.
Po té námaze se cítil trochu zvláštně. Jako by se mu chtěla motat hlava. A ačkoliv se musel pěkně zahřát tím hrabáním, cíli místo tepla chlad. Brzy mu zuby občas zadrkotaly. Začala ho štípat jedna z předních tlap. při hrabání si rozřízl polštářek o ostrý kámen a teď mu z tlapy odkapávala krev. Lehl si a začal si zraněné místo olizovat, aby ho zbavil nečistot a bláta.

...Alatey přes Hraniční pohoří →

(IV)× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)
(IV)× Odhal následky potop (2b)
(IV)× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (herní den)* (2b)

Jakmile byl hotov, vyrazili. Déšť ustával. Slábl, dokonce by si myslel, že skoro už ani neprší. Pohlédl na něj, "Vlk ale sílí a mužní trochu déle, než jenom první rok života. První rok si projde změnami, které jsou výrazné a viditelné, ale až v následujících letech se z něj stává jedinec mohutnější." Prozradil Enigmovi Leto. On sám nebyl nijak extra velký a ani mohutný, vypadal mohutně, to ano, ale to jen díky srsti.
"A co ty, Enigmo, jak se po tom všem cítíš? Možná jsi musel čelit potopě podobně jako já. Nejsi zraněný? Jestli ano, rány by se měly vyčistit, aby se do nich nedostala infekce." Chtěl se zkrátka ujistit, že Enigmovi nic není i když si toho třeba nevšiml.
Sestupovali z hor, když Enigma najednou řekl něco, co vlastně pro Leta, slýchávat to, nebylo nijak zvláštní. Byl na to zvyklý, slýchával něco podobného od svého bratra neustále. Ale co ho překvapilo bylo spíš to, že to slyšel od někoho jiného, než bratra. Zastavil se. "Nejsi divný. Možná se teď cítíš neschopně, já nevím, co přesně tě trápí, ale nejsi divný a určitě ani neschopný. Kdyby to byla pravda, už bys nebyl, ne?" Zastříhal uchem k hnědému vlku a zavrtěl hlavou. "Jestli se mě snažíš těmito slovy odehnat, tak se ti to nepodaří, Enigmo." Zamrkal a vykročil dál.
"Voda opadla, podívej. Ale je tu docela spoušť, že?" Kam se jenom podívali, byly trosky toho, co voda vzala někde jinde a připlavila to sem a když opadla, jednoduše to tady zůstalo ležet. "Vidíš to támhle?" V dálce něco bylo. Vypadalo to jako tělo. Možná to bylo i nafouklé. Tak či tak, Leto zamířil tím směrem, aby to prozkoumal.

Říjen
Jednoduché:
• Promluv si s jiným členem alespoň na 8 postů (tedy 4 na každého) Yaro
• Splň úkol zadaný alfou/betou - Hledání vrahů

Obyčejné:
• Pomoz členu smečky z nouze (pomohl Yarovi) (B-podzimní)

(Říjen)
Jméno vlka: Leto
Počet postů: 15
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Funkce: Hraničář
Aktivita pro smečku: Lov
Krátké shrnutí (i rychlohry): V Hraničním pohoří se rozdělili na skupinky a Leto šel se svou skupinou pátrat po zabijácích do Nížiny hojnosti, kde ale déšť smyl stopy a zůstaly jen neurčité. Vrátili se do úkrytu nahlásit neuspěšné pátrání. Po té se vydal s Yarem hledat Svatyni, ulovil hada v džungli a šel do Svatyně, pak v Ovocném lesíku navštívil Wua a znovu se sešel s bratrem, když se před Svatyní rozdělili.
Smečková minihra: Ano

Seznam se se členem, kterého neznáš 4/4

Noc pomalu přešla v den. Bylo tady ráno a oni opět mohli spatřit, jak neutichající déšť drancoval ostrovy. Ale skutečně neutichal? Ne, Leto měl dojem, který se měnil v jistotu, že déšť slábl. Ano, bylo to skutečně tak a vody padající z nebe bylo tím pádem méně. S prvními ranními paprsky, které dodaly světu barvy, se i obloha, předtím šedá až černá, změnila na barevnou. Nejdříve temně modrou s nádechem šedých tónů, později v jasnější modř, zahalenou plentou řídnoucích mraků, až nakonec dostala všechny barvy duhy. Leto chvíli zíral na tuto podivnou podívanou a přemýšlel. Každý sraz smečky byl v minulosti velice bouřlivý? Minulý i tento, který prakticky byl přerušen, nikoliv ukončen. A jaký bude ten příští? Chci dokázat, že jsem pro smečku přínosem, ale stopy se nám nepodařilo najít. Jak prokázat, že si místo ve smečce zasloužím? Nad tím vším se na krátko zamyslel, než ho přerušila Enogmova slova.
Letovi přeběhl mráz po zádech. Je to on? Skutečně? Nemýlil jsem se, když jsem zaslechl jeho hlas? Leto si nebyl jistý, jestli z toho měl radost, nebo byl vystrašený. Nakonec, po té, co polkl slinu, zareagoval. "Ani já ne. Až teď... tvůj... tvůj hlas, je pořád tak... jemný." Doposud měl ve vzpomínkách jen utržky a hlas. Možná, že i obrys se změnil, zmohutněl, trochu? Nebo naopak? Ale teď dostal hlas i tvar a vzhled.
"Máš pravdu, déšť ustává, můžeme se podívat do nížiny, jak to teď vypadá se zaplavenými oblastmi. A když to půjde, můžeme se do Svatyně podívat. Není to tak daleko." Věnoval hnědému úsměv. Zastříhal ušima a s něžným úsměvem se zadíval dopředu před sebe. Mohlo se něco od okamžiku, kdy opustili Hraniční pohoří změnit? Mohlo a nebo taky ne, ale proč to nezjistit jako nejnovější novinky pro smečku?
"Jen schovám tu kořist, ať se s tím netahám a můžeme vyrazit." S těmi slovy ukryl uloveného hada do nejbližší pukliny a vrátil se k Enigmovi.

→ Tundra (přes Hraniční pohoří)

Seznam se se členem, kterého neznáš 3/4

Sledoval hnědé tlapy mladíka. Bylo mu to líto, avšak věděl, že to, že se jim nepodařilo vrahy vystopovat nebylo jejich vinou. Snažili se a snažili se dost, leč počasí bylo proti nim. Ale ten hlas... "Moc rád, tě poznávám, Enigmo Virentem," pronesl upřímně. Hlas mladíka ho ale neustále uváděl do vzpomínky na podivnou jeskyni. O kolik byl asi Leto starší? O moc to být nemohlo, avšak tenhle mladík, byl jistě vlčetem, když Yaro vstoupil do smečky. Mohli být od sebe dva-tři roky? Ale proč ho to napadlo. Zastříhal ušima a pomalu zvedl hlavu.
"Jednou zaplatí, ano, ať už to bude tlapou někoho z nás nebo někoho úplně jiného. Každý čin má své následky." Jen nikdy nikdo asi nevěděl, kdy se tak stane. Leto se ohlédl za sebe, ale bratr zatím nepřicházel. Na sobě měl omotaného hada, co ho ulovil v džungli a když Enigma zmínil Svatyni, zareagoval: "Svatyni? Vím, kde je. Ukázal mi ji bratr a vlastně z ní jdu." skoro. "Kdybys měl zájem, mohl bych tě tam zavést, až voda opadne." Nabídl se Leto.

Seznam se se členem, kterého neznáš 2/4
Slábne? Zastříhal ušima a na krátko se podíval vzhůru k temné obloze, aby si do očí nechal spadnout mnoho kapek vody. Pořád pršelo, pořád byl déšť silný, ale skutečně měl dojem, že je o něco řidší. Vrátil hlavu opět dolů, protože nebylo moc příjemné, když déšť narážel do očí. Jen co to Leto udělal, musel o krok ustouoit, neboť se s ním málem srazil tmavý vlk s oranžovýma očima. V ten moment si ani neuvědomil, že jedno z nich má trochu jiný odstín, prostě to bylo příliš rychlé. "Oh, opatrně," zašeptal spíše, než, že by se nějak zlobil. Uvědomoval si, že ví, kdo před ním zabrzdil, ale prakticky ho neznal, jen ho viděl na srazu. "I já tebe zdravím," Stáhl lehce uši do stran, aby nepůsobil nijak nadřazeně. Vlk před ním se ho ptal na to, zda je bratrem Yara. Něco, mu projelo po kůži, od špičky ocasu, přes páteř až do zátylku a za uši. Ten hlas...?! Tehdy v úkrytu to byla vřava. Byl tam hluk a i když by Leto byl schopen hlas vytřídit pomocí magie vzduchu, tehdy to nedělal. Považoval by to za nezdvořilé. Ale teď, když stáli proti sobě, bleskla mu hlavou vzpomínka. Však kolik měl Leto příležitostí někoho potkat? Byl, byl zajatcem v Alatey poměrně dlouho a ani za tu dobu toliko vlků nepotkal. Avšak, zatím jen odpověděl na dotaz mladého vlka, aniž by cokoliv naznačoval. "Ano, to jsem, Leto." byla tedy odpověď, načež následovala otázka zase od něj k hnědému: "A ty jsi synem, Cinder, je mi to moc líto, co se jí stalo." Sklopil hlavu k zemi a sledoval Enigmovy tlapy: "Je mi líto, že se nám nepodařilo najít stopy útočníků, tenhle déšť je všechny smyl."

Seznam se se členem, kterého neznáš 1/4

...Hraniční pohoří →

No, nakonec usoudil, že nejbezpečnejší místo je na území smečky, proto tam také s bratrem zamířili. Puma, která je překvapila před pár minutami, ho trochu vykolejila. Neměl však strach o sebe, nýbrž o bratra. Ale zbavili se jí a to bylo nejdůležitější. Leto byl rád, že se na tom jeho bráška podílel a určitě to muselo dodat trochu sebedůvěry do Yarovy mysli. Doufal v to a věřil tomu. Možná bude Yaro potřebovat trochu času, ale jednou mu to dojde, že se zbytečně staví do pozice, kdy si o sobě myslí, že je méněcenný i když to tak není.
A tak se Leto vydal svižným krokem k hranicím. Myšlenky jej hnaly vpřed. Dokonce začal mít i pocit, že co se týkalo deště, začínal slábnout. Ale nechtěl si brát zbytečné iluze. Mohlo se mu to třeba jenom tak zdát a proto nechtěl jásat předčasně. Dorazil k hranicím a zamířil do Avaru. Ale ejhle, bráška za ním nebyl. "Hm?" Tak snad se jen zpomalil a brzy dorazí. Doufal. Přeci jenom, byla tma.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 8/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 4/4
(III)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3 ve dvojici) (3b) 3/3

Čekal, jestli jeho bráška opravdu vykouzlí motýla. Přišla mu ta magie najednou o hodně zajímavější. Ne, že by předtím nebyla. Moc o tom nevěděl a bráška také ne a teď měli možnost zjistit, co všechno s tím jde provést a protože kočka byla opravdu kočka, i když ta šance, že se na motýla vrhne byla malá, se vyplatilo to zkusit. Leto se pousmál lišácky. "Výborně. To by asi šlo." Kdyby se proti kočce rozběhli, nejspíš by je ani nenechala přiblížit se a pokud ano, nejspíš by k jejímu shození potřebovali takovou energii, že by slítli s ní, nebo sami a ona by se jim mohla vyhnout.
Naštěstí však ji upoutal netypicky zbarvený motýl. Leto počkal, až se dostane nebezpečně blízko srázu a pak vytvořil pod ní a ze srázu ledovku. Puma vyskočila po motýlovi, ale jakmile dopadla na zledovatělý povrch, opravdu jí tlapy začaly klouzat. Leto ještě použil silný poryv větru, aby pumě dopomohl a ona se přehoupla přes sráz. Zbavili se jí.
"Yaro, zvládli jsme to!" Zašvihal ocasem a pak šel brášku po vlkovsky obejmout. "Dobrý plán jsi měl, Yaro. Vidíš, další důkaz toho, že nejsi vůbec marný!" Drcl do něj pochvalně Leto. "Pojď, ať jsme co nejdříve v Alatey." Doufal, že tam je kočky otravovat nebudou, ale zase tak naivní nebyl, aby si myslel, že je čeká už jen klid. Spíš měl trochu starosti, kde je Keiji a Třezalka.

→ Alatey

Jméno vlka: Leto
Glow up: Přívěsek
Preference: Mám zájem pouze o vážně míněný přívěsek. Je jedno jaký, něco, co by mu slušelo. Od třpytek v kožichu (nejde o změnu vzhledu, nýbrž o přívěsek) po nějakou hezkou nebo praktickou cetku.
Nechci: nic legračního nechci.

Jméno vlka: Alhajoth
Glow up: Přívěsek
Preference: pláštík, oblečení, nástroje (okarina), kytky
Nechci: nic legračního nechci.

Jméno vlka: Alastor
Glow up: Přívěsek
Preference: volná ruka, jen vážně míněný přívěsek. (klidně rohy, klidně ocas,...)
Nechci: nic legračního nechci.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 7/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 3/4
(III)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3 ve dvojici) (3b) 2/3

Rozhodně nechtěl, aby ta puma běžela pouze za Yarem. To už ať, raději běží za oběma. Přeci jen doufal, že to ta kočka vzdá. A tak běželi. Leto věděl, že se ze sevření ledu puma brzy dostane. Však ji také neměl udržet na věčné časy, jen dokud se ti dva nevzdálí. Yaro se však náhle prudce zastavil a Leto to do něj málem napálil. Jen tak tak se vyhnul a zabrzdil před ním také. Hodil po něm pohled: "Co je?" To už ale Yaro přišel s nápadem. "Shodit ji dolů? Bylo by to vážně dobré, ale víš, kolik taková kočka váží? A je dost pružná. Mohli bychom tam slítnout spíš my než ona." Nápad to nebyl špatný, jen těžko proveditelný tak, aby vyvázli oni bez úhony. Ale mohl by se pokusit použít magii. "Ale můžeš vyčarovat toho motýla, je to kočka, třeba ho bude chtít chytit." napadlo Leta v rychlém přemýšlení. Pokud tak Yaro učinil a puma se začala zajímat o motýla, Leto se připravil na použití magie, pokud se tak nestalo, rozběhl se pryč.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) 6/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 2/4
(III)× Setkej se tváří tvář s predátorem (1b)
(III)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3 ve dvojici) (3b) 1/3

Leto očekával, že brášku uvidí každou chvilkou a proto se rozhlížel na příhodné směry. Mohl by Yaro přijít z té strany ze které přiletěl motýl? Patrně tomu tak bylo. Jenomže Leto si nevšiml, ze kterého směru motýl přiletěl. Všiml si ho až když už byl u něj, takže se otáčel, aby mu nic neuniklo. Díval se hlavně do dálky. No, když konečně uviděl ve večerním šeru světlé tělo skoro bílého vlka, poznal že to je jeho bratr. Ten na Leta však zavolal vyděšeným hlasem, aby zdrhal. Mám zdrhat? To už zaslechl výkřik velké kočkovité šelmy a skočil dopředu, aby se mohl rychle otočit a podívat se té hrozbě do tváře. Puma nebyla plně vzrostlá, ale to nic neznamenalo! Rozhodně vypadala hladově a odhodlaně. Vytvořil pomocí ledu pod kočkou ledovou plochu, která chytila pumu za tlapy a přilepila ji na led. Alespoň na pár vteřin, které využil Leto k tomu, aby se zase otočil a rozběhl se za bratrem. Uvědomoval si, že dva vlci budou pro kočku méně vhodný cíl než jen jeden. A nechtěl, aby se pustila po Yarovi.