Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Moc jsem nevnímala už okolo dění kolem sebe. Asi tu bylo až příliš vjemů na které se mělo reagovat. To, co mě zajímalo v tuhle chvíli především byla Citra. Byla jsem ráda, že dala Ezkylovi šanci a dokonce i prostor se v klidu rozmyslet. Poznat smečkové prostředí, aniž by se k něčemu stoprocentně zavazoval.
No, ale pak přišlo mnohem důležitější téma. A to moje setkání s Daénskou smečkou. ''Došla jsem na hranice a zavyla jsem. Přišla hnědá vlčice. Jméno jsem se žel nedozvěděla, ani postavení, funkci..'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Měla jsem tak trochu pocit, že buďto se jednalo o Alfu samotnou, či o velmi skvělou diplomatku.'' A dost možná obojí, 'Stoprocentně to ale opravdu tvrdit nemohu,'' A tedy jsem nepotvrzovala informaci o Alfě, ani nevyvracela, sdělila jsem pouze svou vlastní domněnku,
''Každopádně důvěřivost mezi smečkami bude jistě na velmi dlouhou trať, chápu že to bylo i.. ne příliš vhodnou dobou, ale vlčice se touto návštěvou zdála opravdu podrážděná. Avšak.. ano, dostali jsme radu tedy během těchto nečasů přestěhovat se do hor..'' Což jsme udělali, zhluboka jsem se nadechla a vydechla, sama sebe jsem se přistihla mluvit trochu páté přes deváté v té mezi, že jsem do toho zapojovala příliš vlastní názor na onu vlčici. ''Bylo vlčicí řečeno, že pokud naše smečka potopy přežije v pořádku, jejich Alfa tě vyhledá. Dostali jsme se na dohodu toho bodu, že naše vzájemná důvěra a budoucí spolupráce může vést malým obchodem. Informace o Zlaté smečce nebyla příliš zajímavá pro její uši, ale zaujali ji cizáci, kteří se tu čas od času objeví a dělají po ostrovech bordel. Pokud by se spoluprací Daén souhlasil i po setkání s tebou, nabídla jsem jim za to, že informace, které bychom o cizácích se dozvěděli my, byly bychom ochotni tyto informace sdílet s jejich smečkou v, snad, dostatečném předstihu.'' Pohlédla jsem okolo sebe, zda někdo další poslouchal a pak jsem pohled vrátila na Citru a požádala jsem ji pohledem, aby se mnou udělala pár kroků stranou. Když jsme byly trošku v pozadí jeskyně, ''Znám sice pár Daénských vlků, ale nezažila jsem je takto. Mě jako osobnost trochu urazila.. Jakožto můj tulácký původ.. Že i bratr prostě zmizel..'' Semkla jsem trochu pysky do linie a lehce se zamračila. Tohle bylo prostě jen pro Citřiny uši a pokud nebyl někdo opravdu dost blízko, nejspíš můj šepot slyšet neměl. ''Snažila jsem se ovládnout, abych oficiální jednání za smečku nepokazila a pokračovala jsem dál. Přesto se mi její tón jednání a názor na mé a bratrovi tulácké geny...'' Ani jsem nepokračovala. Citra mě jistě chápala, zvlášť protože jsem se mračila.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Poté co jsem zavyla a snažila se udržovat světélko, aby dokázalo navést členy Maingaru jsem tu ještě chvíli byla s Ezkylem sama. Ten se mezitím dal do přípravy trychtýřku. Pak jej vyvolal a já jsem přikývla. ''To je přesně on. Skvělé Ezkyle!'' Pochválila jsem ho a spokojeně mávla ocasem. Sledovala jsem ho jak ho připral a pak se konečně objevil první vlk! Prohlédla jsem si ho a zjistila jsem, že se jedná o Lapise. ''Ahoj! Ráda vidím, že jsi v pořádku.'' Usměji se k němu a nechám ho vstoupil dovnitř. ''To je Trychtýřek, jen si dej. Zahřeje tě.'' Přikývnu na jeho zájem o teplý vývar a pak jako by se nechumelilo.. Začal vyvádět ohledně svojí sestry Amethy. ''Tu jsem neviděla, ale myslím, že jsem zavyla celkem nahlas a nad jeskyní svítí světlo, které i tebe tady navedlo. Dáme tomu chvíli třeba se objeví.'' Snažím se vlčka přívětivě uklidnit.
A ono pak hle! Netrvalo to ani nějak dlouho a už se na mě spustil další hlas. Než jsem však vlčici stihla odpovědět, tak si svého bratra všimla. ''Vidíš Lapisi? Je v pořádku.'' Ušklíbnu se k vlkovi a pak pohlédnu i na Amethy. ''Jsem ráda že i ty jsi v pořádku.'' Usměji se i na ní. Měla jsem pocit, že teď sourozenci přesunuli moji pozornost a Ezkyl tu byl jako kůl.

Ale než jsem stihla ho sourozencům představit, tak do jeskyně vstoupila další povědomá tvář. ''Citro!'' Skoro jsem až poskočila. ''Jsem ráda, že jsi v pořádku i ty.'' Kývla jsem jakmile pořádně vlezla dovnitř a nejspíš v závěsu za ní vlezla i Vex, ''Vex.'' Usměji se i na ní a taky zamávám ocáskem.
Zdálo se, že prozatím se nikdo další však nepřidá. ''Dejte si, zahřeje vás to. Je to vývar z trychtýřku.'' Ukázala jsem na mísu ve které se nacházel odvar.
''Citro, tohle je Ezkyl. Rád by se přidal, byl mi teď dobrým společníkem při těchto povodních..'' Shrnula jsem Citře vlka, když k němu promluvila. Zbytek už jsem nechala na Ezklovi.

Po chvíli, když se Citra snažila zjistit jestli nevíme něco do ostatních tak do jeskyně vtrhl i Anoth. Kterého jsem stejně tak pozdravila a stejně tak mu nabídla odvar na zahřátí. ''Neviděla jsem je, ale doufám že mé světlo je navede tady stejně jako vás všechny.'' Odpovím tmavé srnčí vlčici a rozhlédnu se, když můj pohled skončí na moment venku.
Pak.. ''Citro..'' Chtěla jsem její pozornost získat teď pro sebe. ''Byla jsem v Daénské smečce.'' Tím jsem chtěla říct, že tedy o svém úkolu mám nějaké ty novinky a tušila jsem, že si to nejspíš bude chtít vyslechnout.

<- Ovocný lesík

Zasmála jsem se nad Ezykolou úvahou, jestli třeba vlastní odvary Wu upijí, že on by to jistě dělal. ''No, kdo ví? Třeba ano. Mě by zajímalo jestli ho někdy chtěl někdo okrást bez toho, aby zaplatil ty kamínky. Co by udělal?'' Natočila jsem tázavě hlavu na stranu, ''Kdyby se třeba dva vlci domluvili, a jeden by ho odlákal, tím že by jej Wu chtěl chytit za zlodějinu, a druhý by ho pak okradl úplně a pak by si ti dva lup rozdělili.'' Na moment jsem se podívala na nebe, ale to byla chyba, do oka mi padla kapka deště a tak jsem ji dráždivě musela rozmrkat.
Už jsme vyšli z lesíku a kráčeli do hor. ''Je to možné, je to nejbližší hora pokud vím, od našeho území. Takže pokud co, jistě Citru napadne dovést ostatní tady.'' Nebo aspoň jsem v to doufala.
V horách jsem se začala rozhlížet okolo sebe a hledat nějaký úkryt.. Po chvíli přeci jenom! Taková střední jeskyňka a dle pachu prázdná a tudíž volná. Nikde žádná liška v dohledu. ''Tu by to šlo.'' Oznámila jsem svému společníkovi. Oklepala jsem se. ''Hm, A dokážeš ten trychtýřek vyvolat dle toho jak jsem ti to popsala? Já ji u sebe nemám. Dokážu ti připravit vodu ve které ji necháme luhovat, ale samotnou bylinu tu magií nevyčaruju. Ale ty bys mohl. Máš zelené oči.. Takže magie země.'' Dedukovala jsem.
Pokud souhlasil, nebo ji snad vyčaroval, nebo tak. Tak jsem Použila magii vody, a soustředila se, abych ji zformovala do podoby misky a jakmile jsem byla spokojená, tak mé soustředění pokračovalo a voda začínala zamrzat až nakonec voda získala pevný ledový tvar. ''Snad ledová miska nevynuluje hřejivé účinky Trychtýřku.'' Zasmála jsem se. Pak se teda miska naplnila vodou a čekala jsem až tam vloží bylinu, kterou jsme mohli nechat luhovat.
''Zkusím zavýt jestli nás neuslyší někdo ze smečky, a třeba je tu navedu.'' Kývnu. A s tím vyjdu k východu, nasaju vzduch do plic a zhluboka zavyju až se to neslo celými horami. Nad jeskyňkou začalo taky svítit malé světélko, které mělo případného člena navést na přesné místo.

Ezkyl za mnou došel s větou, že se cítí teď silnější. Zasmála jsem se a střihla u toho uchem. ''Znám ten pocit moc dobře. Je to skvělý cítit se silnější, než předtím.'' Ale takhle jsem se cítila každé ráno, které jsem se probudila. Pokaždé když vstanu cítím, že jsem silnější než den předtím, protože každé ráno mám tu sílu probudit se do nového dne. Co bych víc mohla chtít?
Pak se znovu postavím na tlapky, ''Tak.. Vyrážíme do hor, tam zjistíme situaci a pokusíme se najít Citru.'' Kývnu k Ezkylovi a zamířím do hor. Ne těch odkud jsme přišli, tentokráte těm druhým. Byla to sice cesta zpátky defakto, ale pořád jiný směr, no ne? A navíc když byla voda už tak vysoko daleko od moře a jezer.. Jak asi bude vypadat území přímo nalepené u moře? Když je moře jeho součástí? Jen jsem však pootočila hlavu k nebesům, ''Ach Iris.. Nero.. Prosím, zastavte už to.'' Modlila jsem se. Modlila jsem se k tomu, aby už tyhle záplavy skončili. Jedno neštěstí a postihlo celé ostrovy. ''To je snad horší, než když tu byla ta nemoc z magie.'' Zavrněla jsem pak hlavou a zoufalým pohledem k Ezkylovi.

-> Jižní hory

× Zlepši své dovednosti
<- Luka

Zasmála jsem se nad tím, že ho něco drželo pod vodou a nemohl vyplavat. ''Dobře, budu ti věřit. Ale přesto mi pak v klidnějších vodách, až tohle bude za námi, ukážeš teda že to umíš, jo?'' Mávla jsem oháňkou a podívala se před sebe.
Ovocné stromky. Tady jsme se poznali s Deironem.. Kde jen byl? Vzdychla jsem. Většinou jsem měla hlavu dost zaneprázdněnou a tak jsem se těmito otázkami netrápila, ale teď.. měla jsem o něj strach. Stejně jako o Rhaaxina. Ten tak nevypadal jako zrovna milovník vody. Když to! ''Hele, Wu!'' Poskočila jsem pomerně radostně a skoro bez váhání jsem k němu přiklusala. ''Dlouho jsem vás neviděla.'' Mávla jsem k němu oháňkou a nakoupila si u něj. Počkala jsem pak na Ezkyla a sledovala ho jak si nakupuje on.

Nákup
1) Má - 39 kšm || 2 rubíny || 4 mince
2) Převádím - 2 mince - 39+80 = 119 kšm
3) Nákup
- 7 level ledu - 100 kšm
- Magický herbář >> Naučila Ezkyla pár kytek mezi 20.10.-25.10. <<
4) Zůstatek - 19 kšm || 2 rubíny || 2 mince

Schváleno

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Podej pomocnou tlapku topícímu se
<- Severní hory

Pokračovali jsme směrem k Maingaru, jakmile jsme si odpočinuli. K předchozímu tématu o hnědé vlčici a její smečce. Došli jsme k závěru, že takového vlka bychom pravděpodobně ve smečce prostě nesnesli a nevzdali bychom se kvůli ní tuláckého života.
Naše cesta byla ale tím pádem spojená s nutností přejít i přes Luky, které byly již z velké části pod vodou. ''Je to hrozné. Doufám, že je Citra a ostatní v bezpečí, území bylo moc blízko vody, tam to bude ještě horší, než tady.'' Zhluboka jsem vydechla.
Ale tím jak jsme se zapovídali tak jsem si také nevšimla, že se blížíme k něčemu o málo horšímu, než pouhá chůze ve vodě po kotníky.. 'ÍÍp!'' Vypískla jsem, když mi podjela tlapa a stejně jako Ezkyl jsem zahučela do hlubší díry s vodou.
Zasoustředila jsem se a brzy jsem zase se nadechla čerstvého vzduchu... v rámci možností. Přidržela jsem se pevnějšího okraje, ale Ezkyl dlouho nevyplavoval.. ''Jsme vodní smečka defakto, Ezkyle..'' Neuměl plavat? Och, asi ho čekají soukromé lekce plavání! Zhluboka jsem se nadechla a pod vodu zase ponořila. Pomocí světla jsem si posvítila, abych dobře viděla a doplavala pro něj, kdy jsem ho za chytila tlamou za tlapu a zase jsem se s ním snažila doplavat nahoru.
Nakonec jsme se tak nějak pomalu zase na pevnější půdu dostali a já jsem si odkašlala. Prohlédla jsem si ho, ale jinak se zdál být v pořádku, ''Myslím, že až bude klidněji, začneme tě učit plavat.'' Zasměji se a tím se postavím zase na všechny čtyři, ''Tak jdeme, rychle odsud.'' Zavelím jakmile je připraven.

-> Ovocný lesík

× Zamiř do bezpečí
<- Les Alf (přes Ostříž)

Když jsme byly z lesa pryč. Tak Ezkyl prohlásil, že tohle je přesně ten důvod proč nechtěl do smečky. Podívala jsem se na něj chápavě. ''Věř mi, že kdyby se v Maingaru někdo choval takto, tak bych do smečky také nikdy nevstoupila. Nesnesla bych se s ní.'' Souhlasila jsem s ním. ''ALe kdo ví. Taky v těchle časech nejspíš chrání svoje území. Třeba ji jen křivdíme.'' Ale nakonec jsem nad tím mávla tlapkou. ''Mhm, snad nás tentokrát nevyruší žádný hladový predátor.'' Zasměji se a pokračuju do hor. Tam najít nějaký úkryt nebylo těžké. ''Brzy budeme v Maingaru. Doufám, že se nikomu nic nestalo.'' Vzdychnu a představím si jak musí být celá pláž pod vodou.
Nakonec v jeskyni se oklepu a po chvíli i na chvíli usnu.
Když se proberu, počkám na Ezkyla a pak až je i on připraven, tak je čas vyrazit zase dál.

-> Luka (Dračí průsmyk)

Ezkyl se proteď díky bohu už nijak nevyjadřoval a nechal mluvit pouze mě. Můj pohled bych zapíchnutý do hnědé vlčice. První věc, ta o zlaté smečce, to doslovně prošla s nezájmem, ale co ji viditelně zaujalo, tak to o cizácích. A díky tomu došla k tomu, že mou nabídku zváží. Na jednu stranu se mi ulevilo.. Dokonce mi tedy dala i onu radu, kterou jsem sice očekávala, ale z jejích úst je to něco, co jsem potřebovala v rámci svého úkolu slyšet, abych nemusela za Citrou s prázdnými tlapami. A nakonec? Jestliže bude po potopě.. mohli by se naše Alfy sejít a teoreticky tohle prodiskutovat. A její pohled? Byl čas jít.
Věnovala jsem tedy hnědé vlčici ještě jeden úsměv, ač její pohled byl vážný. ''Děkuji za vyslechnutí a vaší radu. Své Alfě vyřídím vaše slova. A děkuji za váš čas v této nelehké době.'' I jsem ji vděčně lehce uklonila hlavu na znak skutečných díků. Mohla si o mě myslet cokoliv, v těchto slovech a úkloně byla však moje pravda. ''Držte se a hodně štěstí.'' Byla moje slova, než jsem se otočila k Ezkylovi. ''Tak jdeme..'' Pohledem, který už Lissandra vidět nemohla, jsem mu naznačila ať ještě mlčí. ''Luno.'' Řekla jsem a sovička, která seděla doposud na kmeni u hnědé vlčice se rozlétla a přistála mi na zádech. Hnědé vlčici a jejímu rudému společníkovi ještě zahoukala na rozloučenou.
To už jsme z lesa nakonec odcházeli.

-> Severní (přes Ostříž)

Zastřihla jsem ušima, když mi prozradila že můj bratr již není považován za člena smečky. Dlouho se neukázal, Ach Nico.. Jenže se mi nelíbilo kam úplně ta konverzace směřovala. To mě taky rovnou odsuzovala? Přimhouřila jsem oči a zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Ne, rozhodně musím zachovat klidnou hlavu. Tohle mě přece nerozhodí. ''Je pravda že jsme se narodili jako tuláci, tuláckým rodičům. Ale každý z nás je úplně jiný.'' To bylo jediné co jsem prohlásila. Já jsem si prošla mnohými věcmi a rozhodnutími, abych se rozhodla, že Maingar se stane mým domovem. Nicovi netuším co prošlo hlavou, že se v Daénu dlouhou dobu neukázal, ale dobře. Minimálně jsem věděla, že tady jej nenajdu a proto jsem jej nenašla ani předtím.
''Já taky ani nepředpokládám, že by důvěra mezi našimi smečkami měla vzniknout ze vzduchu a obzvlášť v této těžké době kdy tu doslovně u vašich hranic stojím a žádám jménem své smečky o pomoc.'' Věděla jsem, že to nebude jednoduché, začínala jsem mít pocit že vlčice přede mnou je buďto přímo Alfa, či jen velmi skvělá diplomatka smečky. ''Můžu nabídnout informace, které jsem získala díky svému tuláctví. Rady za informace.'' Napřímila jsem se a pohlédla jsem na hnědou vlčici sebejistě. ''Zmínila jste obchod, že? Nabízím vám tedy obchod.'' Střihla jsem ušima. Žel nevím jakými schopnostmi vládli ostatní vlci, blíže jsem znala pouze Citru. ''Informace Zlaté smečky. Slyšela jste třeba o tom, že Chaos zabil Alfu zlaté smečky?'' Vytáhla jsem obočí, tohle byla informace, kterou jsem znala od Deirona a Merlin, sic Chaos nebyl ověřený, takhle mi to tvrdili, ''Také o tom, že cizáci bojovali u hor horské smečky?'' A naši Noramští přátelé.. ''Byly zahnáni, ale je jen otázka času kdy se znovu zase objeví.'' Mávnu ocasem. ''Mám své zdroje odkud mohu zjišťovat důležité informace. Věřím, že tohle by mohla Alfa Daénu ocenit.'' Povytáhnu obočí, tohle je má nabídka. Mohu své informace sdílet ne jen se svou smečkou, ale i s jejich. Samozřejmě po konzultaci s Citrou prve.
Podívám se na Ezkyla, který se obhajuje a pak se můj pohled otočí zpět na vlčici. No tak, myslím že buďto obě ztrácíme čas, nebo obě tím něco získáme.

Když Luna viděla, že kardinál se ji trochu vzdálil, zahoukala znovu, ale blíž k němu se už nepřibližovala. Nebezpečná vskutku nebyla, jen se chtěla seznámit, ale moje pozornost se držela na hnědé vlčici, která mlčela. Možná až příliš dlouhou dobu, ale když se jala konečně otevřít tlamu, napřímila jsem uši jejím směrem. Protiotázka. Čekala jsem to? Pravděpodobně, "Já žiji na Ostrovech celý svůj život, v tomto lese jsem se narodila. Tento les znám celý svůj život a tedy vím že v něm smečka sídlí. Před nějakým časem se do ní přidal i můj bratr, Nico." Neměla jsem důvod vyhýbat se odpovědi. Jestliže jsem měla navázat přátelský vztah, musel být otevřený a upřímný. A samozřejmě jsem touto odpovědí, chtěla zjistit jestli je můj bratr v pořádku, neboť posledně když jsem ho hledala, ukázala se mi Cyra, bylo to po tom zdlouhavém spánku.
Alfa byla zaneprázdněná.. "To je pochopitelné.." Kývla jsem na znak toho, že chápu, "Ale právě proto mě má Alfa poslala, najít smečku na ostrovech, pokusit se navázat přátelský vztahy," Shrnula jsem to, co jsem již říkala, I když to mělo přijít až po části zda již budou souhlasit, ale v těchto těžkých časech jsme k souhlasu museli dát dobrý důvod, proč by jinak měli souhlasit? "Byla jsem vyslána požádat o radu bezpečnosti. Kde se smečka může přesunout před takovouhle katastrofou. Možná spolupráce by mohla udržet v bezpečí obě smečky." V lese bylo spousta řek, my měli území u moře... Obě smečky čekají těžké časy, A samozřejmě že Ostrovy znám jako svůj vlastní ocas, ale jak zařídit bezpečí celé smečky? To byl dobrý námět skutečně poradit se s jinou smečkou.
Když se její pohled stočí na Ezkyla, vyjádřila snad trochu nedůvěry? Pravděpodobně, "Je to můj přítel, Ezkyl." Prý osobní poskok, ani by mě nenapadlo o něm takhle přemýšlet. Ale byl fakt, že podezřele mlčel a tak jsem k němu kývla, aby se alespoň představil a věnovala jsem mu povzbudivý úsměv.

Přestala jsem výt a podívala jsem se na Ezkyla. Chvíli jsem čekala a byla jsem trochu nervózní. Přeci jen jsem byla celý život tulák a nyní jsem měla reprezentovat celou smečku, novou smečku, která se tímto poprvé ukáže jiné smečce.
Pohlédla jsem k lesu, ke křoviskům, které se od sebe rozestoupili a mezi nimi prošla hnědá vlčice. Její kožich byl suchý a nebylo pochyb že používala magii. Mohla jsem také, ale přišlo mi rozumnější šetřit silami, zvlášť po boji s liškou. Hnědá vlčice mlčela a oba nás časovala pohledem. Nezdála se být naší přítomností nadšená, ale... na jednu stranu jsem se ji nedivila. Předstoupila jsem tedy blíže k ní a nechala Ezkyla čekat za sebou, bylo to jen pár kroků, ale nepochybné že to já přišla mluvit. Luna- sovička, ta zvědavě slétla vedle kardinála, který přistál před vlčicí a zahoukala.
Já jsem tedy pohlédla vzhůru k vlčici, která se na kmenu padlého stromu tyčila nad námi, "Zdravím vás," Lehce jsem ze slušnosti sklonila hlavu k pozdravu. Slušně a reprezentativně, "Jsem poslem nově vzniklé Maingarské smečky. Jmenuji se Mielei." Pozdravit, důvod příchodu, mé jméno. To byly základy, že? "Přišla jsem s přáním své Alfy Citry navázat přátelské vztahy mezi našimi smečkami, a požádáním o radu." Mávla jsem ocasem, "Proto bych, pokud je to možné v těchto těžkých časech, ráda promluvila s vaší Alfou." Jaké štěstí, že samotná Alfa dorazila! Ale to jsem ještě nemohla vědět.

<- Úkryt v lese Alf

Liška se vzdala, zraněná byla dost... Otočila jsem se na Ezkyla, ''Kdyby se nechtěla vzdát, asi by nám nic jiného nezbylo. Už tak jsme ji ublížili dost, ale vzdala se až jako poslední možnost, když už ji šlo opravdu o život.'' Zamyslela jsem se. Situace se začínala zhoršovat a jestliže se začínali potulovat predátoři po lese takhle nekoordinovaně i na vlčí území a do jejich úkrytů, začínala jsem pochybovat o tom, že by zdejší Alfa otevřela své území v té nejhorší chvíli pro Maingar, ale kdo ví? Musím vhodně zvolit slova.
Vyšli jsme z úkrytu ven, prvně moje hlava a já u toho zkontrolovala všechny strany zda je liška opravdu pryč. Po krátkém přikývnutí jsem mávl oháňkou a vyšla ven úplně. Déšť byl stále velmi vytrvalý, a to i v lese a půda byla samé bahno.

Nakonec jsem se dle pachu, tam kde se i přes déšť hromadilo spoustu pachů, jsem se zastavila a rozhlédla. Nikoho jsem neviděla. ''Hm.'' Zaúpěla jsem zamyšleně. Vejít tam, tak to určitě neudělám dobrý dojem, už v tak těžké situaci. Podívala jsem se na Ezkyla, ''Snad někdo přijde..'' Jistě mají i tak plné tlapky práce i bez toho, aby se věnovali mě. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
Jakmile jsem se na konverzaci, na diplomatickou která měla ovlivnit budoucí vztahy mezi smečkami, cítila, tak jsem nasála do plic vzduch a začala jsem výt. Vytí se rozléhalo lesem a tak i přes zvuk bubnujícího deště nebylo pochyb o tom, že by jej měl někdo přeslechnout. Aspoň to jsem si myslela.

(325 / 16)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem, 3/3

Bojovala jsem s liškou a když se mi vysmekla, požádala jsem Ezkyla, aby mi získal minutu, když jsem od lišky odstoupila. Chlupy tu lítali jen co byla pravda. Začala jsem se usilovně soustředit, na kouli světla, která tu byla z předchozího kouzla, když jsme sem přišli, Ta začala o dost více zářit, ovšem měla se soustředit pouze na oslepení lišky, ne Ezkyla. Ezkyl prozatím žbleptnul něco to tom, že nezabíjet, jen vyhnat, ''Já vím..'' Cekla jsem zpět, po celou dobu jsem neměla v plánu ji zabít... Každopádně se koule zastavila asi na dvojnásobné velikosti té původní a jakmile Ezkyl uhnul, vystřelil z ní paprsek přímo do lišky. Spálil ji, Ta zakvičela a pak už jen z úkrytu zmizela, utekla. Prohrála svůj boj o úkryt s potravou.
Úlevně jsem vydechla a podívala jsem se na Ezkyla. ''To bylo..'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Musíme dávat větší pozor, všichni z toho blbnou.'' Dodala jsem zamyšleně a přemýšlela jsem, zda je dobrý nápad tu nechat Ezkyla samotného. Kdyby se objevil další odvážlivec. ''Najíme se a asi vyrazíme společně.'' Dodala jsem nakonec a jala si vzít jednu veverku a pustit se do ní, nejdřív se docpat jednohubkami!
Pak se dojedl i zajíc a nakonec jsme se vydali z úkrytu ven. Jestlipak se tam někdo objeví a bude si myslet že jsem ho tam hledala? S někým?

-> Les Alf

(324 / 15)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem, 2/3

I Ani Ezkylovi se nezdálo to, že by jen tak liška nakráčela do vlčího úkrytu. Jeho slova byla nyní o dost víc nesrozumitelná, protože jsem se na ně pořádně nedokázala soustředit, ale vesměs měl pravdu i jen z útržků, zbytek jsem si domyslela. ''Všechny zvířata z toho budou blbnout.'' Souhlasila jsem.
Pakliže se kořist začínala stahovat do vyšších míst, pro lovce je jednodušší se pokusit bojovat o již ulovenou kořist. Aspoň takhle mi to teď díky odvážnému útoku lišky přišlo.
Ovšem zamyslet se nad aktuální situací byla chyba! Liška mezitím se jala dát do útoku a jako první skočila po Ezkylovi, který začal úpět a už to snad vypadalo, že se nechá.. ''EZKYLE!'' Křikla jsem ve snaze jej probrat z toho tranzu, naštěstí ji konečně útok opětoval. Po chvíli začali chlupy lítat po celém úkrytu, Už máš za sebou větší boj, seber se! Křikla jsem sama na sebe a v tu ránu jsem lišce skočila po zádech jakmile od ní Ezkyl odskočil. V tu ránu jsem ji tesáky chytila za zátylek a stiskla jsem. Tak moc, že jsem cítila železitou chuť liščí krve ve své tlamě.
Liška sebou cloumala, snažila se různě vymanit, máchala tlapami na všechny strany, bez pochyby mi zanechala na těle pár šrámů ze kterých se pomalu začínala linout má krev, Nakonec.. Se mi úspěšně vymanila, ze stisku a mě zůstal v tlamě kus její kůže. Vyplivla jsem ji a znovu jsem zavrčela. Liška se namáčkla ke zdi a celá zježená vrčela na celou místnost až se to v ní rozléhalo.
''Získej mi minutu.'' Cekla jsem k Ezkylovi a usilovně jsem se začala soustředit.

(323 / 14)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem, 1/3

Spokojeně se ušklíbnu, když mi oznámí, že se mi ho podařilo přesvědčit. ''Samozřejmě. Stejně by s tebou také první chtěla mluvit. Nemůžu tě přijmout já.'' Ač by asi úplně špatný kdyby postupně se někdo z nás dopracoval k tomu, aby ji pomáhal, ať není na vše velké sama. Přikývnu při jeho slovech, protože to byl fakt. ''Dobře. Bude to rychlovka doufám. A kdyby náhodou. Pouhou náhodou, tu někdo přišel, dost možná to bude jen člen mé rodiny. Nikdo jiný tenhle úkryt by využívat neměl. Mno, tak kdyby jo, stačí říct, že jsem tě tu pustila já a že se hned vrátím, že jednám s Daénem.'' Poučila jsem jej, mohlo být totiž velmi nemilé, kdyby tu někdo přišel, zatím co budu pryč a vyhodil jej jako nepřítele na déšť. Moje jméno by ho od toho jistě zachránilo, Alespoň v to doufám.
Když mi povyprávěl o tom, že vlastně nikdy nezažil pořádnou lásku a že by s ním žádná nevydržela, žel jsem se znovu neubránila lítostivého pohledu. Ezkyl byl tak spokojený vlk, ale přitom to nikdy neměl jednoduché! Přišlo mi že způsob života, který jsem doposud vedla já byl o poznání.. veselejší. ''Nevím, nikdy nemluví a když, maximálně ti řekne jen o té konkrétní věci. Je to takový starý podivín. Ale užitečný.'' Zastřihala jsem pobaveně ušima.
Uši se mi ale vzápětí otočili ke vchodu odkud vyšel podivný zvuk, podobný vrčení vlka, ale přesto něčím jiný. ''Nejsem si jistá..'' Hekla jsem a postavila se na všechny čtyři. Chtěla jsem zjistit situaci, ale situace si přišla zkontrolovat nás. Zacukala jsem ocasem a vytřeštila jsem oči, ''To se neděje. Většinou nechodí do míst kde jsou vlčí pachy, něco je špatně!'' Řekla jsem a sama se přikrčila a vycenila tesáky a dala lišce najevo svůj jasný nesouhlas k tomu, aby vstupovala hlouběji. Její pohled se otočil k zajíci a dvěma veverkám, než se opět zadívala na mě a očima těkala i k Ezkylovi. ''Tohle půjde jedině bojem,'' Procedila jsem skrz zuby k Ezkylovi, aniž bych mu věnovala jediný pohled. Má srst se zježila..