Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(322 / 13)

Usměji se, ''Jo, máš recht. Život je jen jeden a tak není třeba litovat žádného životního rozhodnutí.'' Mluvím o jeho životě? Svém? Kdo ví, rozhodně vím že jsem nelitovala ničeho. Možná? Zkusila jsem zapátrat v paměti, ale nic kloudného jsem nevylovila, abych nad tím opravdu dokázala vícero přemýšlet.
Ovšem o tom, že jsem ho dokázala nalomit do toho, že by se dost možná přidal? To jsem si neodpustila spokojený výraz s mávnutím ocasu. Ač se zdálo že ho dostat nebylo.. až tak těžké. ''Uvidíš, až vyřídím to co musím.. inu, řekněme že se tam můžeme jít podívat skoro okamžitě, ale nejdřív musím zjistit jak tady pořídím.'' Zastřihám zamyšleně ušima.
Věnovala jsem informaci o kytiti a ušklíbnu se, ''Na různé ranky by ti zase pro změnu mohl pomoct třebas Trychtýřek.'' Dám se do dalšího vyprávění, tentokrát rovnou z těch léčivých, které jsem znala, ''Ten roste hojně na loukách. Má takové rudé květy, možná bych je přirovnala k tulipánům? A strašně hezky voní.'' Zaculím se, ''Na stonku rostou takové, já nevím, šípky? Kdo ví vlastně. Dá se vyluhovat a vypít, příjemně zahřeje. A případně se z ní udělat i nějaká mast nebo tak, jako dezinfekce a hodně to podpoří hojení.'' Sdělila jsem mu další informaci, kterou by dost možná mohl ocenit. Ještě jsem pro něj teoreticky mohla mít Plazivce a Rumněnku.. Ale Rumněnku bych mu musela ukázat, tam by rozdíl mezi ní a vlčím mákem dost možná nemusel pochopit. Bylo velmi těžko rozeznatelné.
Pak se zasměji při jeho radě. ''Díky. Hned budu v tom případě vědět jak na tom jsem.'' Zavrtím pobaveně hlavou a pak trochu zvážním. Ne moc, jen tak.. mírně. ''A ty jsi někdy potkal někoho u koho se ti tak rozbušilo srdce?'' Nu tož, drby jsem sbírala ze všeho nejradši stejně. A to se týkalo i členů smečky, i těch potenciálních. ''Wu je zdejší potulný obchodník. Poznáš ho rychle, tahá sebou takový vozíček ve kterém má všechny svoje odvary, lektvary.. Snad celý svůj majetek. Které pak různě prodává. Na nějakém místě vždycky nějakou dobu zůstane a pak se přesune zase jinam. Má takový talent, že když ho zrovna hledáš, tak většinou se podaří ho najít.'' Dovysvětlila jsem ohledně Wua.
Pak se zasměji, ''Možná by se dalo, ale určitě bych si netroufala sama, muselo by nás být hodně.'' Zauvažuji, ale nakonec stejně zavrtím hlavou, ''Ale jsem toho názoru, že není potřeba do přírody zasahovat víc, než je nutné. Jsou věci, které by měli proběhnout, než se situace stane horší, než mohla ve skutečnosti před zásahem být.'' Možná ale? Kolik jich vládlo vodou v Maingaru? Možná.. možná by se to mohlo zkusit? Zavrtěla jsem znovu hlavou. Mielei, neuvažuj nad hloupostmi.

(321 / 12)

Poslouchala jsem jeho slova o tom, jak v jeho smečce byl každý spíš sám za sebe. Z toho mi bylo smutno. Kdybych takovou smečku znala, do takové bych se jistě nepřidala, když už jsem se rozhodla učinit takovýhle krok, jako se přidat do ní. ''To mě mrzí.'' Vyjádřila jsem k tomu i hlasitou lítost. ''Úkrytů můžeš mít jakoby takhle spoustu, o tom žádná. Můžeš si najít svůj vlastní, ale také můžeš využívat jen ten, který ti nabízí smečka.'' Usmála jsem se, ''Sama se učím o tomto životě zrovna, nemusíš být prostě teď sám na to a zjistit ještě jednou v životě, že smečka nemusí být takové zlo, hm?'' Mávnu ocasem a pak se zahledím znovu na chvíli ven, Pak se znovu na něj podívám a řádně se ušklíbnu, ''Revanž? Myslíš nějakou odměnu, či co? Hm.. Když pomůžeš lovcům, víš že se budeš moct dobře nažrat.'' Začnu se smát a pak trochu zvážním. Vyznal se v bylinách? ''Jo, zdejší flóra je velmi rozmanitá. Ale nemůžu posoudit co roste a neroste mimo ostrovy.'' Koneckonců jsem se tu narodila a nikdy jsem odsud nevytáhla tlapky. A pokud bohové daj, ani jsem to neplánovala, že. Pak se znovu zadívám do deště venku a pak mu věnuju ještě jeden pohled, přičemž jsem ušklíbnu, ''A s Pršivkou už si měl co dočinění? Roste převážně v nížinách jako plevel, má takové modré drobné kvítka. Z lístků vytéká bílé mléko.'' Popíšu mu kytku, která mě jako první napadla při pohledu na déšť.
Když mi vyjádří lítost, zavrtím hlavou, ''No nevadí, jednou se s nimi uvidím. Jistě, ostrovy jsou velký, ale nejsou nekonečný.'' Pohodím hlavou a střihnu ouškem. Přetvařovat už jsem se uměla, bylo to přesvědčivý. Samozřejmě že mi však všichni chyběli. ''Ale víš co? Někdy přemýšlím,'' Vlastně jsem doteď vůbec neuvažovala, ''Jak může někdo vědět zda si vybral dobře? Mám ho ráda, to ano, ale dlouho jsem ho neviděla a za tu dobu jsem stihla poznat spoustu dalších vlků.. Jemu jsem naposled tvrdila, že do jeho rodný smečky nevstoupím a teď se mu mám ukázat jako členka nově vzniklé smečky?'' Ezkyl byl takový roztomilouš, ani mi nepřišlo, že bych se mu neměla s tímhle svěřit.
''Země je skvělá. Já od narození vládnu převážně vodě. Po své mamince. Všichni tři jsme se narodili s živlem vody. Táta ten ale měl oheň.'' Bylo zvláštní že jsme nikdo oheň nezdědil. Aspoň jeden z nás, ''Ale Wu tě toho taky dokáže naučit spoustu. Za úplatek můžeš pak ovládat téměř cokoliv a ještě hlouběji.'' Mávnu spokojeně oháňkou. ''Vyjma vody, si právě dokážu hrát ještě se světlem. Také vodu nechat zchladnout natolik, až se s ní stane led. A pak kolem tebe vidím barvy. Tvojí auru. Dokážu rozeznat, že jsi hodný, nebo jestli jsi zlý.'' Ušklíbnu se. Asi proto jsem dokázala přirozeně si vybrat, kterému vlku můžu věřit a kterému ne. Ale prozatím jsem nějak víc se s touto magií neztotožnila a tak ji nemohu popsat více.

(320 / 11)

Usmála jsem se a jala jsem se také ulehnout po té co uprostřed místnosti byla koule světla. Bylo příjemné si na chvíli odpočinout. Kdy jsem vlastně v klidu dokázala si odpočinout naposledy? A co víc? Zdálo se, že jsem Ezkyla pěkně lámala k tomu, aby tomu snad šanci dal! Smečce. ''Jistě. Ostatní zatím hledají ten nejteplejší a nejpohodlnější úkryt, který bude splňovat podmínky. Jídla tolik, kolik lovci naloví. Ale zatím, jak jsem říkala, jsme malá smečka a tak si musíme všichni pěkně pomáhat bez rozdílu na to jakou máme funkci, kterou vykonáváme, normálně.'' Měla jsem spokojený úsměv, na Ezkyla jsem koukala přívětivě, ''V čempak vynikáš Ezkyle?'' Naklonila jsem zvědavě hlavu na stranu.
Zeptal se na rodiče, ''Hm.'' Zadívala jsem se ven a pak jsem pohled vrátila k němu, ''Vlastně ani nevím. Bratr ten by měl být ve smečce, která se nachází v tomto lese.. Sestra.. To fakt nevím,'' Zavrtěla jsem hlavou, asi jsem mu úplně nechtěla říkat o tom, že mám sestru v Chaosu, navíc jsem ji neviděla ještě dýl než Nica, ''A máma s tátou.. Nevím. Popravdě jsem trochu čekala že je tady najdu, ale pachy jsou tu opravdu staré a nikdo tu dlouho nebyl.'' Přiznala jsem, možná s náznakem trochy smutku, ''S mámou jsme si byly hodně blízké, snad to za tu dobu co jsme se neviděli úplně nevymizelo.'' A když už jsme u těch blízkých.. ''A pak mám.. nebo jsem měla.. já nevím.. taky jsem ho již příliš dlouhou dobu neviděla.. Ještě jednoho hodně blízkého vlka.'' Načala jsem a zkousla jsem si pysky, než jsem zdlouhavě vydechla. Skoro jsem se až styděla, že jsem Deirona téměř úplně vytěsnila z hlavy. Proč? ''Musím ho najít.'' Dodala jsem tiše.
Ohledně magií jsem se ušklíbla o poznání veseleji, ''Většina vlků umí čáry-máry. Jsou to elementy a magie. Jsou čtyři se kterými se narodíš, a pak jich spoustu dokážeš v průběhu života získat, nebo se naučit.'' Jala jsem se zvesela do vysvětlení.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 6/5
× Ulov na horší časy (2b) - 3/3
(319 / 10)
<- Ostříží zrak (přes Les Alf)

Přikývla jsem. ''Ano, nová smečka. Doslova jsme...'' Melanis, Lapis, Amethy, Caspien? Nerys, Vex, včetně mě a Citry.. ''Prozatím osmičlenná smečka. Rodina a nejbližší přátelé.'' Aspoň takhle to Citra nějak popisovala jak se rozhodla učinit toto rozhodnutí. ''Ze začátku možná trochu jsou někteří nedůvěřivý,'' Pousmála jsem se nad vzpomínkou toho jak Nerys dokázala vyzpovídat Anotha víc jak Citra.. ''Ale jakmile jednou tě přijme smečka mezi sebe, je to jako rodina. A Citra.. Alfa, ta je naprosto báječná.'' Dovysvětlovala jsem Ezkylovi s úsměvem. Lákala jsem jej? Dost pravděpodobně. ''Pokud bys ses třeba přidal pod mou záštitou. Nikdo by ti neublížil.'' Dodala jsem nakonec.
To už Ezkyl si tahal svého zajíce a já jsem cestou lesem také ještě se snažila něco najít.. Ale.. ''Slyšíš to?'' Natočila jsem hlavu ke křoví opodál, který zašustil jinak, než když by do něj narážel vítr. Přikrčila jsem se a připlížila jsem se k tomu. Pak jsem do toho křoví strčila hlavu.. veverky! Ani jsem příliš neváhala jakmile se dali na útěk a Pomocí elementu vody jsem se zasoustředila na jejich vodu v těle a na těle.. Jejich malá tělíčka se zastavila a já dokázala k ním v klidu dojít. A prostě je zakousnout. Pak jsem je vzala za ocasy do tlamy a vrátila se k Ezkylovi.. ''Deme.'' Zahuhlala jsem a vedla jsem jej k mé velmi dobře známému stromu.

Jakmile jsme se dostali ke stromu, který měl mezi kořeny mnohem víc prostoru na průchod. ''Hme tu.'' Ušklíbla jsem se s veverkami v tlamě a zalezla dovnitř. Úplně jsem zapomněla jaké to tu je! Pachy rodiny byly.. velmi staré. Dlouho v noře nikdo nebyl. Odložila jsem veverky do jednoho kouta a podívala se na Ezkyla, ''V téhle noře jsem se já a mí sourozenci narodili. Je dost prostorná a prozatím je tu celkem sucho, takže prozatím může dobře posloužil.'' Dala jsem na vysvětlenou. A pak jsem se řádně oklepala, úplně jsem teda zapomněla na Lunu, která jen zmateně vzlétla a s houknutím si pak přelétla na jeden kořen.. ''Promiň Lu.'' Věnovala jsem ji omluvný pohled a pak se otočila opět na Ezkyla. ''Teplo ohněm bohužel vytvořit nemůžu.. Ale.. Třeba pomůže alespoň tohle?'' Zavřela jsem oči a zasoustředila jsem se, aby se uprostřed místnosti objevila zářivá koule světla. Při snaze se ji dotknout pálila, aby vyzařovala teplo, ale zároveň světlo nebylo tak intenzivní, takže nikoho neoslepovala, pouze trochu hřála a zároveň nebylo v noře takové temno jako když jsme do něj vlezli. Otevřela jsem pak oči a Ezkylovi věnovala další úsměv. ''A neostýchej se, ber to tu prozatím jako svůj domov dokud jsi tu se mnou.''

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 5/5
× Ulov na horší časy (2b) - 2/3
<- Severní hory

Přikývla jsem. ''Jo, možná i na nížině bude něco. Ale zda se nám něco podaří najít? Ač mohla být nížina bez vody, dřív či později se tam nejspíš dostane. Kdo ví? ''Jasně. Jdeme na to.'' Mrkla jsem k Ezkylovi.
Musela jsem nad jeho slovy zavrtět hlavou však. ''Ne, jak jsem říkala předtím.. Taky jsem byla vlk samotář.. Tedy bez smečky.'' Podívala jsem se na něj a letmě se usmála, ''Narodila jsem se tulákům a do letošního konce léta, chvíli před začátkem podzimu, než se začali k zemi snášet první listí, jsem se přidala do nově zniklé smečky. Je to velmi nová smečka, která se teprve snaží pořádně usídlit a pak nastali ty deště...'' Dovysvětlila jsem. Historie Maingaru je prozatím velmi malá. Ale.. Být v ní od jejího začátku... Jednou budu mít vlčatům co vyprávět a snad ne jen těm svým.. ''Mm, jsem zde od svého narození tedy a ostrovy z její velké části skutečně znám.'' Na tuláka jsem toho znala možná víc, než bych znát měla, ale nyní to mělo všechno svůj důvod.
Pak mi vyprávěl, že mu je tedy velmi líto, všech tvorů.. Nelovil. ''Je v pořádku lovit starší kusy.. Koloběh života..'' Jaký vlastně byl? ''Uvidíme co najdeme, hm?''
Na nížině jsme opět chodili po velmi blátové cestě. Tady sice voda zatím nebyla hrozná, ale zcela jistě sem dřív či později dorazí také. Začenichala jsem, pach zde byl cítit dost... slabě. ''Ulovíme, vím kde se pak schovat. Alespoň na chvíli.'' Přikývla jsem. Les Alf.. Tam mohlo být prozatím sucho.. v rámci možností samozřejmě, ''V mé rodné noře. Respektive v noře mých rodičů.'' Přikývla jsem, ''Bude tam i dost kořínků, ale maso je pro náš organismus také velmi důležitý.'' Stopa! Zahleděla jsem se do země a zkoumala jsem ji. Byla čerstvá. Následovala jsem tu stopu, ''Podívej!'' Poukázala jsem po chvíli před sebe, kde pod prvními náznaky stromů leželo tělo zajíce. Snad čerstvé tělo.. Že by zajíc dostal infarkt? Nebo ho zabilo něco jiného, ale před dešti uteklo? Kdo ví.. ''Následuj mě.'' Mezitím jsem hledala ještě něco a tělo jsem nechala nést Ezkyla.

->Úkryt v lese Alf (Přes Les Alf)

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 4/5
× Ulov na horší časy (2b) - 1/3
<- Dračí průsmyk

Zasmála jsem se. ''Jistě, jistě. Já ti to neberu.'' Mrkla jsem na něj pobaveně. Jestli měl takový životní názor, poslání. Co jsem na tom mohla změnit pár větami? Třeba časem na to přijde? A nebo taky ne. Ale průsmyk se mu nelíbil, což jsem musela se taky pěkně pousmát. Vždyť já taky nemyslela tady, ale ty hory. Vidíš? Je tu plno hor, někde nahoře bude jistě skvělé místečko.'' Mávla jsem ocasem, ''Takže moře.. mhm.'' Zamyšleně jsem pokývala hlavou, většinu přivedlo moře, málokdy jsem slyšela jiný příběh, ''Já jsem odnikud jinud nepřišla. Žiji zde celý svůj život. Patřím k těm generacím, které se tady narodili.'' Vysvětlím na jeho opětovaný dotaz a mírně se usměji. No to už zmínil i že by se mohlo najít něco k jídlu, což byl dobrý nápad, ani já jsem nejedla už nějakou chvíli. Povytáhla jsem obočí, ''Ani snad šance o to, ulovit čerstvé? Bobulky či kořínky chápu, ale.. mršinu?'' Tu jsem já sama neměla tak dlouho.. Takové čerstvé zaječí, to byla vždycky lahoda! ''Ale jestli nějakou najdeme, tak ti ji vezmem.'' Kývla jsem hlavou a s tím jsem se pokračovala dál.. Rozhlédla jsem se, inu.. jezero taky nemohlo být dlouho bezpečné a brzy se nejspíš vyleje.. Takže tudy!

-> Ostříží zrak

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 3/5
<- Luka

Zastřihla jsem ušima a pak jsem se zasmála. ''Ty máš asi názor, který se jen tak nezmění, co?'' Vešli jsme do průsmyku. Rozhlédla jsem se. Tady teoreticky mohla být nějaká jeskyně, ale.. Pohled vzhůru. Bylo to mezi horami. Pak kolem sebe. Jistě by směrem k jedné, nebo k druhé hoře.. Pak na Ezkyla, ''Teoreticky tu někde bychom se mohli porozhlédnout.. Zkusíme to ještě dál a kdyžtak se tu vrátíme.'' Navrhla jsem.. No zcela ale jistě jsem nečekala na nějaké protesty.
''Mm. A jak ses dostal na zdejší ostrovy Mois Grisu?'' To mě vždy fascinovalo, každý si nesl jiný příběh a já se o tom všem mohla učit! A jednou o tom budu učit jiné vlky.
''Hm.. Třeba by ti pomohlo poznat jinou smečku než u v které si vyrůstal. Citra je velmi laskavá a přívětivá vlčice.'' Mávnu ocáskem a přitom pokračuju dál v chůzi.

-> Severní hory

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 2/5
<- Les u mostu

Poslouchala jsem jej s mírně povytaženým obočím... Měl vskutku zvláštní názory. Jedna věc byl osud, druhá vlastní rozhodnutí. ''Myslíš? Svůj osud si přece můžeš zvolit sám. Je to série tvých vlastních rozhodnutí a ne někoho jiného.'' Nahnula jsem hlavu na stranu, a pak jsem tiše povzdychla. Byl to vskutku vlk podivín, ale svým způsobem velmi jedinečný. Jeho božek byl jeden? Usmála jsem se. ''Každý asi.. nebo spíš několik z nás.. Má vybrané své životní zvíře.. Já mám sovu.'' Rozhlédla jsem se. Luna.. ''Luno!'' Houkla jsem do lesa. Schovala se. Ale na zavolání přiletěla a přistála mi již velmi zkušeně na mých zádech. Věnovala pohled Ezkylovi a pak se mi schoulila mezi lopatkami u krku. ''To je Luna. Je to kulíšek a je se mnou většinu mého života.'' Byla pro mě tou úplně nejlepší kamarádkou.
Les jsme postupně nechali za sebou. Luky byly také dost rozbahněné a bláto se lepilo už tak na mokrou srst. Nikdy mi nevadilo být špinavá, ale čeho je moc, toho je moc! Ach mami... Byla v pořádku!? Možná bych přece jen měla jít první do Daénu, zkontrolovat jestli někdo není v rodné noře!
''Jistě.. Občas se tu na ostrovech dějí věci, které jeden nechápe, víš?'' Rozhlédla jsem se a zavrtěla hlavou, přičemž jsem se podívala na Ezkyla, ''Hm, odkud pocházíš Ezkyle, povíš mi to?'' Povytáhla jsem znovu obočí. ''Neznám vlka, který by se ti měl vysmívat za to jaký jsi. Možná vlci z Chaosu... Ale rozhodně ne moje smečka.'' Kývla jsem rozhodně. I když... Ne, Nerys spíš byla nedůvěřivá k cizím, to celkově všem hned nikomu z nás nepovykládala nic kloudného.. možná časem?

-> Dračí průsmyk

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 1/5
<- Tajné ostrovy

Byl to fakt divný vlk. Ale.. Když jsem zvládla samozvaného poloboha, zvládnu cokoliv! Ach Rhaaxi.. Doufám že se na mě nezlobíš a jsi v pořádku.. Semkla jsem pysky a pak jsem se snažila poslouchat flekatého. ''Jistě, osud.. Takových osudových setkání mám již za sebou spoustu.'' Přikývla jsem. Na osudu možná něco bylo, ale.. Překvapeně jsem zamrkala, ''Hm.. Takže myslíš bohy.. Chápu.'' Zdejší? To nejspíš ne, možná měl nějaké své? ''Ti tví.. božci.. jistě doprovázejí každý tvůj krok, co by ne?'' Oklepala jsem se, sic to ničemu nepomohlo, ale cítila jsem se na chvíli líp. ''Ještě to není tak hrozné, ale musím.. najít něco včas pro zbytek...'' Co byla smečka pro mě? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ''Pro zbytek rodiny, víš?'' Usmála jsem se. Bylo roztomilé jak komolil mé jméno.. Byl to takový roztomilý vlčík. To už se na něj snad nešlo ani zlobit, že se málem utopil. ''Chamsin je tvůj bratr? Nebo kamarád?'' Tak aby řeč nestála. Na dluh, za který by se božci hněvali jsem mu věnovala zatím jen úsměv, třeba to rozvedu později. ''A co jste prováděli, že si myslíš že za to můžete vy?'' Byla to prostě příroda..
''Taky jsem si to myslela Ezkyle.'' Podívala jsem se na něj, ''Že jsem vlk samotář, od narození jsem se toulala mimo smečky, ale poznala jsem tolik vlků, kteří jsou pro mě velmi důležití, že jsem.. ještě celkem nedávno učinila tohle velké rozhodnutí,'' Samozřejmě jsem ho nenutila! Jen mi připomínal mě samotnou předtím, než došlo ke vzniku Maingaru.
V lese.. To bezpečné však zcela jistě pro úkryt nebylo. Ne tak blízko vody.

-> Luka

Byl.. to velmi zvláštní vlk. Praštil se někde pod hladinou do hlavy? Měl takovou zvláštní mluvu. Asi.. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a snažila si jeho slova znovu v hlavě zopakovat, abych jim dokázala dobře rozumět. Fuj, slaná voda, Chtěl odplout na druhý břeh, děkuje a.. jmenuje se Ezkyl. ''Tak příště to raději obejít Ezkyle, jo? Co bys dělal kdybych tu nepřišla?'' A neuměla zacházet se svou magií.. Zatřepala jsem hlavou. Ptal se na moje jméno? Asi ano. ''Já jsem Mielei, ráda tě poznávám. I když raději poznávám vlky za klidnějších situací.'' Usmála jsem se na něj. ''I když poslední dobou..'' Podívala jsem se k obloze a ušklíbla jsem se. Rhaaxina a Sivataga jsem taky nepoznala zrovna za poklidné atmosféry. Dle něj to byla katastrofa? Božci? Zlobjů? ''Božci?'' Naklonila jsem hlavu na stranu, nechápajíc že myslí bohy. ''Jo, je dost možné, že to bude potopa jakou zdejší ostrovy ještě nezažili.'' Rozumět každé druhé slovo, či snad si polovinu domyslet? To byla pro mě novinka.. A odkud jsem se zjevila? ''Bydlím tu kousek. Můj domov také zasahuje voda, právě jsem byla na cestě zjistit situaci.. jinde po ostrově.'' Teď už jsem nemohla každému navykládat všechno! Nakonec jsem se na něj usmála, ''Musím najít jinou smečku, jestli chceš, můžeš mě odprovodit.'' Mávla jsem ocasem. Předpokládám, že by poušť nemusela být tak zasažená. Měla bych to zkontrolovat tam, ale most... ''A raději bych to ale obešla, nechodila přes most.. Kdo ví v jakém stavu je.'' Nakloním hlavu na stranu a zadívám se na flekatého, ''Mezitím ti můžeme najít třeba úkryt kde bys to přečkal a něco ulovili, hm?'' Zazubím se a nejprve čekám na jeho odpověď, pak už se pomalu chystám na odchod..

-> Les u mostu

× Pokus se plavat (1b)

Šmarjá! Můj řev nepomohl! Moje tempo se změnilo do běhu. Musela jsem ho zachránit! Bezmyšlenkovitě jsem skočila do vody, vlny byly silné.. Kopala jsem tlapami. ''Už.. pla..'' Potopení.. Pořádné kopnutí tlapou.. Abych se dostala na vzduch. Magie. Díky ní jsem dokázala srovnala každý pohyb ve vodě. Život. Musela jsem mu zachránit život!
Doplavala jsem až k němu, chytila jej za srst na krku a začala tahat ke břehu, I v tomto případě mi dost pomáhala magie, kterými jsem se snažila mírnit vlny, abych nás dostala ke břehu. Nakonec.. Nakonec se to povedlo a já ho vytáhla... Pustila jsem jej a odkašlala si, oklepala se. ''Jsi magor!? Volala jsem ti že to je nebezpečné! Ale proč by jste vy vlci poslouchali vlčice, že!?'' Štěkla jsem a zamračila jsem se na něj. Jedna věc.. nikdy jsem nesoudila samce, druhá.. sama jsem byla překvapená ze sebe. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, ''Promiň... Musíš přemýšlet, než se v takovém počasí rozhodneš plavat, provlka!'' Zavrtěla jsem hlavou.

<- Maingar
× Projdi se po zatopeném území (1b)

Ledva jsem vyšla z části kde končilo území smečky, již jsem se pískem skoro propadala. Nespokojeně jsem zamručela. Písek se lepil mezi polštářky na tlapkách a chůzi to opravdu nezlehčovalo. Když jsem nad tím tak uvažovala... ''Daén je nejblíže, tam bych měla asi jít první.'' Musela jsem si utřídit myšlenky. Ne že by byly nějak rozházené, ale jistě.. Říct si to nahlas mi samozřejmě pomohlo.. Ale.. co bych měla nabídnout na oplátku? Správná odpověď se mi naskytne v pravý čas.
Čím blíž jsem byla k ostrovům, tím víc jsem spíš již chodila ve vodě, než po samotném písku. V tuhle chvíli bylo celé nové území Maingaru docela v ohrožení. Ale věřila jsem, že to všichni bezpečně zvládnou.. Musejí!
Ale.. co mě zaujalo tak vlk, který se blížil k tomu, že by snad se chystal plavat? Oh! Zrychlila jsem, ač to bylo s vodou po kotníky dost těžké. ''Počkej!'' Zvolala jsem, abych si jeho pozornost na sebe upoutala dřív, než se skutečně rozhodne plavat. ''To nebude bezpečné!'' Dodala jsem i své varování, už-už připravená případně zasáhnout magií.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
Citron
Příliš jsem se v tuhle chvíli nezapojovala do konverzace pokud to nebylo nutné. Jako třeba, když jsem se ptala jak velké hranice chce, a já na ně nedostala také i svou odpověď. Usmála jsem se na znak, že rozumím. Mezitím co jsme se věnovali novému potencionálnímu členovi a značení hranic, tak se rozpršelo. Postupně se déšť stával poměrně intenzivním. Což nebylo úplně ideální. Hladina moře také pomalu stoupala a situace byla.. inu, ne příliš bezpečná. Tady jsme byly na ráně. Už jsem se chystala to Citře navrhnout, ale ona jakoby mi četla myšlenky. Čas sejít se ze zbytkem a poradit se co dál. Zatím přišla otázka ohledně dešťů. ''Dlouhé déště občas jsou, ale ještě jsem nezažila takový, aby pršelo stejnou intenzitou takovou dobu. Hladiny se většinou vskutku zvednou, ale ještě jsem nezažila, aby i moře začínalo být nebezpečné. Obávám se jak na tom bude samotné i vnitrozemí.'' Ano. Hladina moře začínala být nebezpečná a díky samotnému větru a vše okolo.. ''Doufám, že nepřijdou větší vlny. Tsunami by mohlo být vskutku nebezpečné.'' S obavami v očích jsem jsem podívala směrem k moři.
To už pak se Citra rozhodla, že je čas sejít se tedy s ostatními a postupně jsme se jejich směrem zpět vydali.

Všichni
Když jsme se zase sešli, nechala jsem mluvit Citru. Začala postupně rozdělovat role, úkoly. První úkol patřil mě. Přikývla jsem. ''Jistě.'' Znám přesné umístění většiny smeček, vyhledat jednu takovou jistě nebude problém. ''Dávejte na sebe všichni pozor.'' Popřála jsem všem, Chvíli jsem ještě poslouchala jak zaúkolovala ostatní. Abych případně věděla co a jak poté. Jediná jsem zůstala bez dvojice, Citře jsem věnovala úsměv, Byla to snad důvěra? Citře jsem vskutku věřila. Jako ještě dlouho nikomu z těch, jenž mi byly nejbližší.
Nakonec jsem se pak vydala směrem pryč od ostatních. Vytvořila jsem nad sebou pomocí magie něco jako deštník.. Milovala jsem vodu, ale... neutišující déšť začínal být nepříjemný a měla jsem z něj nemilé předtuchy.

-> Tajné ostrovy

Citron
Ač jsem takový pocit nikdy nezažila, trochu jsem si tu připadala navíc. Zdálo se, že vlčice se znají ze svého předchozího místa bydliště, ne pouze z ostrovů. Moje informace mohli být užitečné, ale zároveň bylo jich pár dost neověřených. Ale rozhodně jsem se chystala na to, abych si je později ověřila stoprocentně.. No, každopádně jsem se o jejich soukromém setkání nějak nevměšovala, bylo jen asi logické, že to předemnou nějak více rozebírat nechtěli a jméno Peisia.. To byla ta vlčice co jsem tehdy s Citrou potkala u Wua. Jak byl ten svět občas opravdu malý...
Citra se pak vyjádřila ohledně mé nabídky o tom, že bych se mohla ujmout tedy posla a později, až tady bude hotovo, se tedy ujmout výpravy do Daénu. Přikývla jsem. ''Samozřejmě. Snad bude tamější Alfa souhlasit.'' Usmála jsem se. Avšak přišlo i varování, kdybych informace nezískávala pod záštitou smečky, ale na vlastní pěst. ''Budu si dávat pozor, abych Maingarskou smečku nijak nepošpinila a slibuji, že takové věci nebudu zjišťovat pod jejím jménem.'' Slíbila jsem ji. Bylo to jen logické, vskutku bych nechtěla na svůj nový domov vrhnout špatné světlo.
No pak jsme se věnovali vlkovi, který se nám vtloukl do cesty. Představil se jako Anoth, zajímal se. Daénští se někdy stěhovali? Á, vida! Opět novinka do repertoáru! ''Mě také těší, Anothe.'' Usmála jsem se k vlkovi, když Citra k tomu dala prostor, ''Já se jmenuji Mielei.'' Nakonec se i představila, aby si dokázal k tváři přiradit i jméno.
No, Citra rozhodně se kvůli tomu nechtěla zastavovat. A chtěla pokračovat v konverzaci opět při chůzi. Podívala jsem se k Citře, ''Jak velké ohraničení hranic si vlastně představuješ?'' Zeptala jsem se zvědavě. Označili jsme už poměrný kus, ale samozřejmě to se musela rozhodnout Citra. Zazněl pouze dotaz, ale pokračovala jsem v tom s čistým svědomím dál. ''Jo, možná přivedu ještě jednoho vlka, budu moct viď? Tedy pokud samozřejmě bude chtít, nutit ho k tomu však samozřejmě nebudu.'' Další dotaz, jakmile se k tomu dostala opět příležitost, no řekněme.. Asi by jako moje Alfa měla vědět o tom že mám partnera.. Ach, Deirone. Takovou dobu jsme se neviděli a tolik věcí se stalo.. Budeš vůbec chtít? Nerozdělí nás to?

Citrónek
Možná jsem mluvila až moc a dala jsem své nové smečce až příliš teorií? Nerys měla dotazy, Citru to dle pohledu zajímalo hlouběji také. Mávla jsem oháňkou. Otřela se o balvan, než jsem se na všechny tři vlčice znovu podívala, "Bohužel to nemám jako stoprocentní informaci, ale řekněme že jsem to slyšela od vlčice té smečky." Neříkala jsem Merlino jméno, jejich dotazy a zvědavost jsem nechtěla dál krmit nestoprocentní informacemi, a tak jsem střihla uchem, "Bohužel sama víc nevím." Vzdychla jsem, "Ale znám ve Zlaté smečce několik vlků, informaci si mohu zajít později ověřit." Ale známosti ve všech smečkách byly dobrá strana mince, že?
Bylo pak zmíněno, že by bylo dobré se první zkontaktovat s Daénskou smečkou, "V lese kde sídlí jsem se narodila a vyrostla, les znám jako své drápy na tlapách, a jejím členem je můj bratr." Dodala jsem a hodila po Citře pohledem, "Můžu se toho poté ujmout jako Posel Maingarské smečky a diplomaticky vyřešit nestoprocentní informaci, stejně tak jako navázat dobré vztahy." A tím jsem tedy také navrhla funkci, kterou můžu pro začátek plnit, "Myslím, že s mými známosti na tom budeme díky tomu o krok k dobru napřed."
Pak se můj pohled stočil kupředu, na vlka jenž se zničeho nic zjevil před námi a zastavil naši skupinu. Slova jsem přenechala Citře, ale švihala jsem ocasem a snažila se připravit se na cokoliv mohlo přijít, ale přesto jsem neztrácela svůj přívětivý úsměv z tváře.