Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Tajné Ostrovy

Všichni
Pro teď jsem s nimi jen tiše kráčela a poslouchala Citřina slova. Zdála se být vděčná, že všichni, kteří se zde shromáždili se rozhodli Citře pomoci. Usmála jsem se. Ale pro teď jsem to už nechala tak, na bližší seznámení už poté budeme mít času spoustu, až vše bude hotové. 'A oficiálně bych se chtěla představit všem, jmenuji se Mielei a těším se na spolupráci s vámi všemi.'' Pronesla jsem ještě, aby všichni přítomní věděli, že mi nemusí říkat, co já vím.. třeba ta šedivá.

Citrónek
Pak už se tedy Citra jala rozdělit nás na dvě skupiny. Melanis, Caspian, Lapis a Vex se měli vydat hlouběji a najít vhodný úkryt. A já, spolu s Citrou, Amethy a Nerys začít značit hranice. Ač jsem jako doposud tulák neměla ponětí teda úplně co to dá taky práce, prostě jsem to jednoduše v prvních pár vteřinách odkoukala právě od Citry a přidala se do stejné aktivity. Jednou jsem učurkla u stromu, jindy se o něj otřela, nebo o větší balvan, těch bylo na pláži spousty..
Citra postupně začala na každého hovořit. Oceňovala jsem to, ukazovala se postupně čím dál víc jako opravdu vhodnou vlčicí pro toto poslání. ''No, myslím že naše poslední setkání bylo více, než veselé a můžeme být rádi, že teď je klid.'' Zasmála jsem se. ''Každopádně,'' Podívala jsem se na Nerys i Amethy, ''Kdo to ještě netuší, na ostrovech, mimo naší nové vznikající, jsou čtyři smečky. Daénská smečka, která sídlí na této polovině ostrova v Lese Alf.'' Ukázala jsem někde směrem kde se tyčili jižní hory v dálce. Někde tím směrem a trochu dál se totiž les nacházel. ''Poté na Velkém ostrově jsou roztroušeny další tři smečky.'' Přikývla jsem, ''Alateyská, ta se nachází v horách, Namarey ta je pouštní a Zlatá ve Zlatém lese. A opravdu... listy jsou celý rok pěkně žluté, proto zlatý.'' Nechala jsem prostor pro případné dotazy. ''Poté tu je ještě Společenstvo Chaosu. Bohužel netuším kde se scházejí, ale na ně bych si jistě dala pozor. Není to běžná smečka. Slyšela jsem, že zabili jednu z Alf zlaté smečky.'' Zavrtěla jsem hlavou. Vlastně ve skutečnosti jsem vůbec netušila co si o Chaosu myslet, má sestra tam vypadala spokojeně, potkala jsem Iridana a Dalliuse... a pak od Merlin a Deirona slyším, že zabili jejich matku. ''Myslím, že pro případ by jistě nebylo špatné kdybychom se alespoň s jednou, či dvěma smečkami pokusili navázat dobré, přátelské, vztahy.''
Pak jsem se opět podívala jen na Citru, ''Možná jsem měla stihnout říct druhé skupině, aby si dávali pozor... V hloubce džungle se nachází svatyně a mistr by asi nebyl moc rád, kdyby mu tam vtrhli, že z ní by mohl být pěkný úkryt.'' Zamyslela jsem se a zavrtěla hlavou. Nojo, když jednomu nedojde všechno hned a ještě když netuší jak se tu jednotliví vlci dlouho nacházejí!

Příliš vlků se pomalu nestihlo ani vyjádřit k mému dotazu a já nevěděla jak reagovat na konverzace které proběhli, než jsem dorazila, protože o těch jsem samozřejmě se neměla jak dozvědět. Na slova Citry jsem se usmála. Byla jsem ráda, že jsem si našla dobrou kamarádku, situace s Noramskými nás dostatečně sblížila.
Myšlenky na Rhaaxe jsem díky tomu právě povedeně odsunula prozatím do pozadí. Citra se ujala velkých slov. Smečka.. Rozhodla se založit nový domov pro členy rodiny, staré známosti z minulosti a své přátelé. Líbilo se mi, že jsem dokázala ihned poznat o čem a o kom mluvila, každému totiž pověnovala přívětivý pohled. Každému zde dala také tedy pozvání, možnost přiložit tlapku k dílu.
Chvíli jsem zůstala stát, přemýšlela jsem. Inu.. nikdy jsem do smečky nechtěla, ale... Střihla jsem uchem a nakonec se znovu na Citru pousmála, ''Ráda ti pomůžu vytvořit nový domov. Pomůžu ti s čímkoliv budeš v tuhle chvíli potřebovat, drahá přítelkyně. Bude to spousta práce, ale věřím že společnými silami všech, kteří se nyní přidají k tobě to bude snazší a o poznání veselejší.'' Přikývla jsem. Věřila jsem Citře, a cítila jsem, že tohle udělat musím. Prošla jsem ostrovy křížem, krážem. Naučila jsem se spoustu věcí a nyní.. Nyní jsem mohla začít uskutečňovat plány, nad kterými jsem postupně přemýšlela. Být nápomocná ostatním, učit mladé... Přidám se, odejít mohu přece vždy. Ale to jsem v blízké době jistě neplánovala, a to ani v té vzdálené.
A s tímto rozhodnutím, rozhodnutím podpořit Citru a svou budoucnost jsem se také za ní vydala do útrob džungle připravená přiložit tlapku k dílu.

-> Za Citrou

<- Les u mostu

A tak jsem z lesa vyšla na mýtinku, pohled se mi naskytl na kopce a následovala krásná pláž.. Na jednu stranu to bylo kolikrát velmi romantické místo. jenže většinu tu nebývalo tolik vlků a taková obří směsice pachů. Většina z nich mi připomínala jeden, ten který jsem již dobře znala. Ale aby taky ne, když jsem s ní, mimo Rhaaxe prožila jedno ze svých největších dobrodružství v životě! Jo a taky dík tomu zanechali obří škody, hehe...
Každopádně jsem se vůbec neostýchala a ke skupině vlků si to také nakráčela. Mezi tolika flíčky jsem dost váhala, ale nakonec jsem tu správnou zahlédla. ''Citro! Tak ráda tě vidím.. Od našeho posledního setkání ses tu pěkně namnožila.'' Zasmála jsem se, ale tak aby to slyšela převážně jen ona.
Předtím jsem s ní byla a potkali jsme Peisiu, ale nyní je tu tolik stejných tváří! Velká rodina, ''Zdravím vás všechny.'' Podívala jsem se na jednu tvář po druhé, když to se můj pohled zastavil na mladičkém vlčkovi. (Caspian), ten do rodiny nevypadal že by patřil, ale to ani další dvě vlčice, (Vex, Nerys). Můj pohled se nakonec pak otočil opět na Citru, ''Co se to tu děje?'' Dotaz byl však hozen do prostoru všem poblíž, Natočila jsem zvědavě hlavu a rozhodně jsem si neplánovala nechat utéct ani jediné slovo, ať už Citřino, či někoho jiného.

<- Duny (Přes Temný les a Most)

Nakonec se poušť přiblížila ke svému zdárnému konci a já se objevila v tom tajemném temném lese. Nikdy se mi nelíbil... Ale přesto to byla známka toho, že se blížil konec velkého prvního ostrova, blížil se ten zpropadený vratký most, který se div držel už takovou dobu. Kdyby se mi to vyplatilo, mohla jsem jít přes portál, ale přes most mi to přišlo jako kratší trasa, kterou jsem cíleně.. potřebovala.
No a tak jsem se lesem už celkem známě dostala brzy k mostu, který jsem.. už ne tak rychle také přešla. Ani po letech chození přes něj mi stále z něj prostě dobře nebylo.. No, ale nakonec mé tlapy skončili na půdě druhé části lesa za mostem, který byl o poznání světlejší a hned veselejší. Pak jsem se rozhodla teda konečně najít mámu a to nejlépe tak, že to prohledám postupně, ale to jsem tady ještě netušila, co mě zdrží.

-> Tajné ostrovy

<- Začarovaný les (Přes Kvetoucí, Poušť)

Chvíli jsem běžela co mi síly stačili, abych si to nestihla rozmyslet a vrátit se zpět za ním. Ale budu mu dlužit teda pořádnou omluvu! Nad mou hlavou letěla Luna, držela se mnou tempo. Když jsem byla již i daleko za loukou na které jsme předtím byly, daleko v poušti, teprve jsem dokázala zpomalit. Mé tělo se chvělo..
Pouští už jsem se pak plahočila, nebylo možné aby mě dohnal, či snad já se stihla rozmyslet. Už jsem si to mířila rovnou na druhý ostrov, tam kde se nacházela rodná nora.. tam kde bych snad mámu mohla doopravdy najít.
Luna mi přistála na zádech, když už jsem se totiž nehodila jako gepard, a cítila jsem její soucitný pohled, které zároveň potvrdilo její zahoukání. Pro někoho to mohlo znít prostě.. bláznivě, vždyť to byla jen obyčejná sova, že jo.. Ale pro mě to byla velmi dobrá kamarádka a měli jsme silné pouto, možná jsem si představovala to, že ji rozumím, ale cítila jsem to prostě tak.

-> Les u mostu (Přes Temný les a Most)

Přikývla jsem hlavou, ''Tak.. to muselo být v její rodině fakt tak těžké, myslela jsem že v polovině věci přehání..'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Tedy nemyslím teď to o její matce, to je samozřejmě pochopitelné, ale o zbytku.. Možná ji tam někdy zajdu navštívit.'' Do té pouště, ale to spíš až bude trochu chlad, teď musí být na poušti celkem vedro a nemám až tak řídký kožich. Bývají na tom vlci sice hůř, ale nejjemnější kožich jsem také neměla.
O stromech mi na půl připadalo, že mi to nevěřil, ale přesto jsem se tím vůbec nenechala rozhodit a své poznatky mu prostě sdělovala! ''Od vlka Xandera, jak jsem říkala, dělali jsme s ním pokus, abychom tuhle teorii otestovali. Ale ostrovy jsou plné zvláštních rostlin. Mohu ti pak povyprávět co zatím znám!'' Zamávala jsem vesele ocasem, ale pak jsem zaraženě střihla uchem, Ach Mielei, ''Teda.. pokud bys o to stál.''
Pak už nadešel konečně čas lovu, Rhaaxin vyhrkl první návrh a já s ním se rozhodla souhlasit.. Koneckonců mi příliš času namítat ani nezbylo a na lov se již vydal. Chvíli jsem tam za jeho mizejícím ocasem hleděla a pak se tlapou pořádně praštila do čela, ''Mielei co to vyvádíš?'' Pokárala jsem se,
''Musím se projít... Musím najít mámu, poradit se s ní.. Určitě mě dokáže pochopit.'' Řekla jsem si a lov... jsem prozatím odložila. Doufala jsem.. že to stihnu třeba vrátit se zpět, nebo si jej později můžu najít.. Zavrtěla jsem hlavou nad svou blbostí a rychle začala pelášit z lesa pryč s chaosem ve své hlavě.

-> Duny (Přes Kvetoucí, Poušť)

<- Kvílivec (Přes Kvetoucí louku)

Na téma ohledně princezen jsem se zasmála. Že jich bylo opravdu hodně. ''Mm.. Merlin myslím.'' A tak jsem tedy upřesnila konkrétní jméno. Pak mi povyprávěl co se stálo, ''Jo.. To zrovna vím... Ale.. viděl někdo u toho Chaos? Mohl to být přece kdokoliv.'' Teda, ne že bych chtěla chaos nějak omlouvat, ''Koneckonců, zjistili jsme že tady jsou mnohem větší nebezpečí, než byly naši vlci..'' Neříkám teda ani to, že by snad v Chaosu byly nějací žabaři... ''No...'' Nakonec jsem zmlkla a zavrtěla hlavou.. ''Prostě jen chci říct, že bez důkazů mi to přijde nespravedlivé to na ně rovnou hodit, než aby se pátralo.'' Mielei, vždyť víš že už je to nějaká doba...
Pak jsem se zasmála lehce a pozvedla obočí, ''Snad by se o mě velectěný polobůh nebál, kdybych si zahrála na špeha.'' Střihla jsem uchem, a nebudu lhát že jsem snad na moment nad tím uvažovala, ale pak jsem nad tím mávla tlapou, ''Moje sestra by mě hned prozradila, ví že bych se do Chaosu nepřidala jen tak.'' A tak jsem tak či onak také nepřipadala v úvahu.
Ale to už jsme se konečně hnuli z místa a přes luku mířili do nedalekého lesa. Toho Začarovaného.. ''Oh. O těchto stromech už si slyšel? Prý se umějí pohybovat- dokázat měnit svá místa.. Kdysi jsem jako menší s vlkem Xanderem označila si jeden strom, abychom tu teorii ověřili.. Ten strom jsem už nikdy nenašla ať jsem se tu vracela kdykoliv. Je možné že liánu svým pohybem opravdu spřetrhal...'' Odmlčela jsem se a podívala na ně, ''A nebo ji zničil zub času... pravdu se asi nedozvím.'' Dodám se švihnutím ocasu, ''Každopádně zdejší les se jmenuje po nich, jsou to Začarované stromy..'' Tím jsem kývla a opět se zarazila, ''Promiň, nechala jsem se unést, přišli jsme lovit, ne tlachat o stromech.'' Zaculila jsem se a pak se jala chytit nějakou stopu zajíce, při dobré přízni bychom mohli narazit i třeba na srnu? Zbytek by pak mohl dotáhnout do smečky.

Poukázal tlapou směrem k Zlatému lesu, ačkoliv z jejich pozice nebyl úplně nejlépe vidět, moc dobře jsem věděla, že tímto směrem byl. Koneckonců, než se to všechno tak zvrtlo, i jsem tam mířila... ''Já si říkala že tvůj pach znám, ale nějak moc nebyl doposud čas to víc probírat.'' Přikývla jsem s rádoby vítězným úsměvem, jako bych rozluštila záhadu století, heh. ''Určitě... je možné že mě tam zahlédneš.'' Ale chtěla jsem aby mě viděl s Deironem? Nebo aby mě Deiron viděl s Rhaaxem? 'Bože!'
''Já myslím, že mají jakýsi specifický pach, jen je snadno zaměnitelný s tulákem. Koneckonců pořád se jistě scházejí, takže pach jednoho na druhý je jistě zcela nezaměnitelný. Jednoho vlka- mimo své sestry- jsem také poznala.. Iridan se jmenoval.. Něco si začal s nějakou tou princeznou ze Zlatého.. Netuším, je to už nějaká doba co se to stalo,'' Drby? No tak drby. ''Oh, mám to snad už prochozené křížem krážem ostrovy, vyjma přímých území smeček, za hranicemi jsem ještě ani u jedné nebyla, ale možná někde na druhém menším ostrově? Kromě Daénské smečky nevím o tom, že by tam byla nějaká další, a tady jich je hned několik. Kdybych byla z Chaosu asi bych si volila místo tam, kde tolik smeček okolo neokouní.'' Vyřkla jsem velkou dedukci, ale jaká byla realita? Kdo tušil, že jo. Jen samotní členi Chaosu.
Při jeho slovech o tom co má rád, jsem se zasmála. ''Pěkně.'' Dostal mě hezky do outu o sluníčku a tak, ale pak vyřkl i svůj sen.. Svou rodinu.. ''Hm, takový malý Rhaaxíci.. Milá milující ženuška... Kdybys tohle v budoucnu neplánoval, asi bych tě měla za blázinka.'' Zavrtěla jsem hlavou s úsměvem. ''Jednou se tohohle snad dočkáme všichni.'' Podívala jsem se na nebe.
Když zmínil, že je čas, tak jsem se zvědavě podívala opět na něj, on se mi zahleděl do očí a najednou vše utichlo, Neodch... A pak to konečně dořekl. Znovu jsem se začala smát, ''Kdybys přece odešel, tak bych tě snad ani nedokázala zastavit,'' Zvedla jsem zadek ze země a na jeho druhý nápad jsem přikývla, seděli jsme na místě již pěknou dobu. 'Čas s tebou tak rychle letí..' ''Ráda si společně s tebou zalovím.'' Zašvihla jsem ocasem a začala nasávat pachy, abychom se vydali nějakým směrem za nějakým kvalitním obědem, nebo to už bude brzy večeře?

-> ?

Zasmála jsem se. ''Díky.. Snad příště nezpůsobím takovou pohromu i na naší straně.'' Ale taky jsem doufala, že žádné podobné příště nebude. Ale ostrovy byly zcela nepředvídatelné a to jsem za svůj dosavadní živit, zde od narození, zjistila víc než dostatečně. 'Hrozné.. ve všech oblastech. Život si s námi pořád nepěkně hrál..' Co tím je však myšleno? Kdo ví.
Ušklíbla jsem se po jeho slovech, ''Po téhle zkušenosti bych šla s tebou snad kamkoliv.'' S tím jsem zastřihla uchem a párkrát zamrkala. Zarazila se. ''Promiň.. To znělo asi blbě.'' Zasmála jsem se, ve snaze tuto část konverzace posunout jiným směrem. 'Mielei, klidni hormony...'
''Hmm.. Vlastně nic moc.. Jen to co každý si poslechl od druhého.. Sestra ta mi také toho neřekla hodně. Ale jednou chci poznat každou smečku dostatečně osobně, abych jednou dokázala dalším generacím o tom dostatečně vyprávět, podle pravdy a ne dle vymyšlených příběhů.'' Ano, to byl můj úděl mého tuláctví, poznat každý kousek našeho světa a předávat jej dál. Takhle jsem byla rozhodnutá, tohle byl můj sen.. ''A jaký je tvůj sen, co miluješ ty?'' Ano, mohla to být dostatečně osobní otázka, ale byla k ní taková skvělá příležitost, ale pak jsem se stejně zarazila znovu, ''...samozřejmě mi na to nemusíš odpovídat, tak dobře se ještě neznáme..'' A přitom mi ten čas s ním už připadala jako věčnost, které se nechci nikdy vzdát. 'Deirone, já se asi...'

Pětice mířila na sever. Jaksi vydedukovali, že na severu je přece pořád zima a tak jedině tam mohl Vlčíšek mít svůj pelech po zbytek roku. ‘’Jenže co když ho tam nenajdeme?’’ Otočil se na svou skupinu Norbert. ‘’To zjistíme až tam dojdeme přece!’’ Zavrtěla Maru hlavou, která tak tvrdohlavě hodlala vidět Vlčíška víckrát za rok a když ji Šmudla dal vodítko, chtěla ho vyzkoušet. Musela se přece přesvědčit na vlastní oči… Odkašlal si najednou Rufus a podíval se na mladičkou neteřinku, která do něj štouchla.. ‘’Ale strýčku, kde jsi byl ty?’’ Zakoukala se na něj modrýma očima. ‘’Tož, musíš poslúchat, na koncu sa dozvíš kaj su byl.’’ Zavrtěl hlavou a odkašlal si znovu aby mohl pokračovat ve svém vyprávění..
A tedy dál pětice pokračovala ve své výpravě. Trvalo to dny i noci. Nejednou již stihli debatovat o tom, že by se měli vrátit domů a vzdát se, ale Mara je vždycky dobře motivovala.
‘’Maru… myslím že jsme se ztratili.. už nevíme ani na kterou světovou stranu vlastně celou dobu kráčíme. Možná Sever prostě nebude takový pohádkový, jak vyprávěli, nepoznáme ho.’’ .. ‘’Kdo se to rozhodl vstoupit do mé jeskyně!?’’ Zaburácel hrubý hlas v černočerné tmě v místě kde zrovinka skupina přenocovala…

Zasmála jsem se jeho přirovnání k tomu, že jsem jako vlna. Silná a nezastavitelná. ''Spíš chci být klidná a malá neškodná vlnka.'' Odpověděla jsem a podívala se na vodu, než jsem se podívala zase zpět na Rhaaxe. ''Když by tvou bouři doprovázela i bouře s deštěm, dost možná by měla i větší účinky na ně.'' Věděla jsem, že bych dokázala bouři také vyvolat, ale tu by zase nedoprovázeli blesky. A on vyvolal bouři bez deště. ''Myslím, že máme celkem dobrou kombinaci. Tím bychom ty cizáky mohli snad kdykoliv vypudit.'' Zauvažovala jsem. Byly to nejspíš pěkní zmetci a vlci z Moisu museli spolupracovat, aby jejich útokům odolali. Náš tým spolu spolupracoval poprvé a přesto jsme jejich útokům v rámci možností dokázali tak či onak pěkně uhýbat.
Když byl čistý, oklepal se. Srst mu stála do všech stran, tak jsem se zasmála, ale nebude trvat dlouho a jemu se srst zase pěkně srovná a opět z něj bude ten féšák. Arogantní, ale stejně hezký.
Na téma o rodině jsem přikývla. Plno z nás byla jedna rodina, ale přesto jsme se přestali víceméně stýkat a rozhodnutí padají pouze na naše hlavy. ''To teda. Ani nevím co bych přesně třeba udělala, kdyby Chaos se rozhodl udělat něco velkého a moje sestra u toho byla. Jak bych reagovala. Určitě bych stála na straně nevinných...'' Ale krev byla krev. Jak bych se zachovala doopravdy? Netušila jsem. ''Třeba jste neměli příliš příležitostí spolu nějaký čas strávit? Možná se to ještě zlepší. Jsi mladý, sestra je jistě taky mladá. Máte celý život před sebou na to se ještě nějak třeba víc seznámit a sednout si.'' Přikývla jsem rozhodně.
Pak mu viditelně udělalo dobře, že jsem řekla, že bych mu mohla závidět to, že je na půl bohem. Ale co překvapilo mě, tak to, že by mi mohl závidět Lunu.. Ušklíbla jsem se. ''Mám ji od Wua. Jsme spolu už od dětství. Občas mám pocit, že vím přesně co si myslí a ona to na co myslím já. Možná si to jen namlouvám, ale je strašně věrná a dlouho to byla moje jediná kamarádka.'' Podívala jsem se někde na strom, kde si zrovna Luna čistila peří. ''Miluju sovy. Poprvé jsem se od nich dozvěděla od mámy. Jsou tak inteligentní, krásné a hlavně v očích mají neskutečnou moudrost. Doufám, že jednou budu moct být stejně moudrá jako sovy. A učit jednou tomu ostatní.'' Zastřihla jsem ušima, než jsem párkrát zasněně zamrkala a pak vrátila pohled na Rhaaxe, ''Promiň, asi teď zním jako blázen.'' Ušklíbla jsem se nevinně.

A tak se řeč přesunula na magie. Že většinou má vlk ne jen jeho schopnosti, ale většinou má i jeho poměrné charakteristické znaky. ''Jasně. Tak jako bývá divoká a nepředvídatelná bouře, tak přesně takový jsi i ty.'' Přikývla jsem vševědoucně. Podívala jsem se na vodu a pomocí soustředění z ní vylétla bublina, která se poté před námi začala tvarovat do nejrůznějších tvarů, mimo jiné v ní byla i jedna ryba.. ''Voda je krásná, je v ní život. Léčí rány, dokáže odnést sebou nečistoty a když padá z oblohy, jakože prší, tak poté rostou díky ní květiny, tráva a všechno co udržuje naší kořist při životě, abychom dokázali žít my.'' Bublinu s rybou jsem opět vrátila do vody. ''Ovšem dokáže být i nebezpečná.'' Ano, potopy, tsunami a kdo ví co ještě, to dokázalo udělat pěknou paseku.
Pak jsem pokračovala v čistění. ''Nebezpečí? Ha! Tomu se já směju.'' Ušklíbla jsem se. Nebudu lhát, trochu jsem strach z další rány měla, ale najevo jsem zdaleka nic nedala a Rhaaxe jednoduše vyčistila až se jeho kožíšek zase pěkně lesknul. Teda.. Bude se lesknout až uschne, hehe.
To mi mezitím vyprávěl o tom jak se potkal s Havem, jak to celé s cizáky začalo... ''Cizáci znějí jako větší zlo, než je naše slavné Společenstvo Chaosu. Och božínku. Nejspíš by se nemělo polevovat a mělo by se šířit vědomí o nich i mezi námi mladšími.'' Přikývla jsem. My co se narodili až po událostech o nich neměli ani tušení a jestliže se teď rozhodli zase ukázat, měli bychom na ně být aspoň připraveni..
Na jeho dotaz jsem přikývla, ''Ale jo.. I když se teď nevídáme. Netuším kde jim je konec, ale doufám že jsou v pořádku. Stejně tak snad jsou v pořádku máma
s tátou.'' S mámou to nebylo zase tak dávno co jsme se neviděli, ale přesto to byla už nějaká doba a od té doby co jsme se probudili z toho spánku, a doma jsem ji nenašla... Snad byla v pořádku.
To už se mi rozvykládal o své rodině a najednou to jeho božské dědictví dávalo smysl, alespoň v rámci možností. Buď mi vykládal pravdu, nebo byl tak trochu blázen.. A nebo obojí. Usmála jsem se. ''Tak to.. ses asi dobře narodil. Kdo může tvrdit že má za rodiče boha? Že bych ti snad záviděla?'' Zastřihala jsem ušima. Ve skutečnosti jsem tomu nezáviděla, spíš.. schopnost, kterou já se jen tak nenaučím. Bouřku jsem zvládla teda také, ale blesky ji nikdy nedoprovázeli. ''Ale je to zajímavé. Jak tě teď tak víc poznávám, tak už se mi nezdáš jako naprostý magor, kterému přeskočilo. Všechno má svůj důvod.'' Usmála jsem se.

Opět jsem se zasmála a když jsem byla až u něj, lehce jsem do něj drcla tlapkou, pokud neucuknul ''Vždyť jsem si dělala legraci, můžu být ráda že ze mě nezůstal mastný flek.'' To že jsem byla mokrá od vlastní vody, to taky prostě nepomohlo tomu aby byl blesk sebevíc slabší. Voda vedla elektřinu.
Když se rozvykládal o Wuovi, přikývla jsem, ''Myslím že jsem se celkem dala se svými magiemi dohromady. Ale s vodou se cítím opravdu zajedno, nejspíš stejně tak jako ty se svými blesky.'' Podívala jsem se na oblohu, na vodu a pak opět na Rhaaxe. Byl to vskutku zajímavý vlk a mi bylo skoro až líto, že jsem jej nepoznala dříve. Byl to takový parťák do nepohody, co kvůli tobě dokáže i umřít, protože... neumře. Aspoň taková byla moje předchozí zkušenost, ''Ale máš v sobě ještě něco zvláštního. Předtím v tý díře jsem si byla na stopro jistá, že jsi umřel a... ono nic, žiješ a když se jeden zaměří.. Už nemáš snad ani šrám.'' Udělala jsem kolem něj kolečko, pokud se nechal a neotáčel se zároveň se mnou.
A taktéž pokud se nechal, nabrala jsem z jezera vodu na obě tlapy a mezitím co mi vyprávěl jsem si sedla jak surikata a pokaždé se snažila vodou na tlapkách opatrně a pomalu zaschlou špínu čistit- s tím že jsem se vždy jednou tlapkou o jeho tělo přidržovala. Ve vodě jsem cítila rostoucí napětí- jako kdyby mu elektřina pulzovala i v srsti. A pokud se nenechal, tak jsem prostě znovu naproti němu seděla a poslouchala pouze jeho vyprávění.
''Páni. To je zajímavé. Hm.. Nejspíš mají pěkně tuhý kořínek. Vždyť i teď se některým podařilo uniknout.'' Zavrtěla jsem hlavou zamyšleně, ''A Havo? Jste si hodně blízcí?'' Natočila jsem hlavu zvědavě. Vypadalo to, že pro něj byl schopný zemřít hned několikrát.
Když jsme vedli téma o sourozencích, ušklíbla jsem se. ''Nene. Jeden bratr a jedna sestra.'' Opravila jsem jej, ale pochopila jsem jeho náznak o vtip. ''Ale už jsem nějakou dobu nikoho z nich neviděla. Scallia se přidala k Chaosu- bohužel a Nico.. Ten se přidal do Daénu, to byla smečka vedle které jsme se narodili. Jediná jsem podle svých rodičů zůstala tulačkou.'' Rozvyprávěla jsem se o své rodině. ''Ano, narodili jsme se v lese Alf.'' Dodala jsem, ''A tví rodiče také ovládali blesky? Asi ano, po kom byste to zdědili taky žejo..'' To bylo přece logický vysvětlení.

''Sílu tvojí elektrické rány jsem už okusila. Myslím, že bych druhou také zvládla.'' Zasmála jsem se pobaveně znovu a popošla k němu pár kroků blíž. ''Ale dobře, třeba to zvládneme z tebe dostat i jinak.'' Zastřihala jsem oušky zaujatě a pak jsem zase udělala krok zpět.
''Upřímně jsem magii v takovém rozsahu použila poprvé. Netušila jsem že to zvládnu... tolik.'' Podívala jsem se na oblohu a pak zase zpět na Rhaaxe, ''To světlo jsem doposud měla jako takovou lampičku do jeskyň a tak, netušila jsem jaký je v něm potenciál. Wu má za ušima se svými magiemi.'' Uchechtla jsem se. To pak zavedl řeč na ty cizáky, žel jsem musela zavrtěl hlavou, ''To je moje první zkušenost s nimi. Jestli jsem z celé té situace pochopila dobře, jakási událost s nimi se stala nějaký čas před mým narozením.'' Zamyslela jsem se a snažila se poskládat do paměti všechno co vlčice a ostatní říkali.
Pak vypadal být hrdý na svůj původ- a že má dva bratry, se stejnou schopnosti. ''Třeba jen neměli příležitost ti ukázat, že se také zlepšili. Ale... teď vím že kdykoliv uvidím bouřku, vzpomenu si na to, jestli někde neděláš paseku s cizáky.'' Znovu se zasměju a lehce u toho zavrtím ocasem. Jo, to byla přesně ta situace, kdy vám blesk vypálí vzpomínku zarytě hluboko. ''Já a mí sourozenci jsme také měli všichni tři stejný element. I když ne tak perfektní.'' Znovu jsem se ušklíbla.

Zasmála jsem se, když začala panikařit ohledně vody. ''Klidně ti s tím pomůžu. Aniž bys musel do vody vlézt.'' Mrkla jsem a tím mu připomněla že i já měla dobré schopnosti v tom ovládat vodu.
Ale zasmála jsem se, když zrovna otočil konverzaci tam, co jsme zažili. ''Já jsem tedy byla v takové situaci poprvé a doufám že se mi to zase dlouho vyhne.'' Ušklíbla jsem se pobaveně a zašlehala ocasem. ''Oh, Ty patříš do Zlaté smečky?'' Pozvedla jsem obočí. No jistě že mi ten pach byl předtím povědomý! ''Já? Vlastně nic speciálního. Přemýšlela jsem právě co bych mohla dělat.'' Pokývla jsem rameny. Pak jsem se tedy zase postavila, ''Jsem netušila že se Zlatá smečka může pyšnit vlkem který ovládá blesky. Alespoň mám novou informaci o zdejších smečkách.'' Švihla jsem ocáskem elegantně. Tolik mě jeho schopnost fascinovala!