Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V tom měl naprostou pravdu. "No jo, vlastně svým způsobem je, že ano?" Představa, že bych v tom lese chodil v kruhu, mě také rozhodně nelákala. Co když s námi měly stromy nějaké nekalé úmysly? Co když mě a tu vlčici oddělily úmyslně? Ne, ne, proč by to stromy dělaly... a přece, tu vlčici jsme od té doby neviděl. Možná už čekala ve smečce? Musel jsme se ujistit, jak to s ní dopadlo, než začnu vymýšlet nějaké nepříjemné závěry. Ale... Rhaaxin se nikdy nesmí dozvědět, jak jsme se rozdělily. Určitě by si mě za to dobíral.
"Tak máme plán!" Odpověděl jsem vesele. "Určitě se ti budou líbit, uvidíš!" A pro mě to znamenalo výlet s kamarádem, na který jsem se mohl těšit. No nebylo to úžasné?
Jenže nevezmou ty lákavé představy zase vzápětí za své? Jak Walean odpověděl, došel jsem pár kroků zpět k němu a zastavil se před ním se sklopenými oušky a starostlivým výrazem. "Ale... není čeho se bát, opravdu. Slibuju." Nechtěl se mnou jít? Nutit jsem ho jistě nemohl, ale mrzelo by mě, kdyby se teď otočil a odešel. Opravdu jsem doufal, že bude moct zůstat alespoň někde poblíž, i kdyby se nakonec do smečky přidat nechtěl a... tak. Jenže jak to vypadalo, tohle jsme museli vyřešit, než budeme pokračovat dál. nebo než si to Walean rozmyslí a radši se vrátí odkud jsme přišli. "A já budu celou dobu s tebou. A.. a pokud by si na tebe začali dovolovat, tak jim ukážu, že to se nedělá." Ale to se určitě nestane. Až na Rhaaxina byli všichni vážně moc fajn a na Rhaaxina přece nemusíme vůbec narazit.

---> Rokle (přes Nejvyšší horu)

"Dobře děláš, je to pěkně strašidelné místo," moudře jsem pokýval hlavou. "Slyšel jsem, že se tam stromy prý pohybují sami od sebe. Dá se tam hrozně snadno ztratit." Tak jako se mi ztratila ta vlčice.
Walean se ale vyptal na plody a já jsem zavrtěl hlavou. "Abych řekl pravdu, tak ne. tak nějak jsem ještě neměl příležitost. Dozvěděl jsem se o nich docela nedávno a ještě jsem se k tomu tak nějak nedostal." Ale nebylo by špatné je zkusit, ne? Když rostly skoro všude... "Co bys řekl tomu, abychom se po nich pak někdy vyrazili podívat spolu? Já jsem vlastně taky docela zvědavý, jak chutnají." Zavrtěl jsem na něj ocasem a usmál se. A navíc by z toho byl fakticky parádní výlet, ne? Měl jsem rád plány a o to víc plány s kamarády.
Walean se na nic dalšího ohledně smečky nezeptal, ba naopak. Řekl jsem něco špatně? Proč najednou začal zaostávat, jako by snad byl na pochybách?
Zastavil jsem a ohlédl se na něj. "Děje se něco?"

Cestovat s kamarády bylo vždy lepší a já nemohl jinak, než Waleana nazývat kamarádem, po tom, co jsem spolu přežili potopu, zachránili si vzájemně život a strávili spolu tolik času. přikývl jsem. "Vážně." Usmál jsem se na něj. "Děkuju. Já vlastně ani nevím, co bych jinak dělal, být na to všechno sám. Víš, já původně cestoval s vlčicí z mé smečky, ale ztratila se mi někde v tom začarovaném lese na severu. Rostou tam takové zvláštní stromy, nevím, jak bych je popsal..." A vlastně jsem si je ani nedokázal pořádně vybavit. "Vyprávěl mi o nich jeden vlk, Valori. A vlastně tu roste víc takových. Jiný vlk mi zas vyprávěl o jiných, co tu rostou všude v listnatých lesích." Vyvolal jsem strom iluzí a ukázal mu ho. "Jmenuje se to Mimir oranžový, prý. Většinou jich roste víc pohromadě a jejich bobule jsou jedlé."
Nicméně jsme před sebou měli ještě dlouhou cestu a Walean se stejně asi víc zajímal o to, kam jdeme, než o botanické okénko. "Alfa? Moc fajn. je milý, rozumný, skoro nikdy se nezlobí. Jmenuje se Aetas. Teď je spolu s ním teda alfa ještě jeho dcera Alyanna. Tu moc neznám, ale asi nebude špatná, když ji vybral. Působí docela mile." Walean měl to štěstí, že jsem si moc rád povídal. Neviděl jsem důvod mu nepovědět cokoli o naší smečce, co by chtěl vědět.

---> Červená louka (přes Nejvyšší horu)

Věnoval jsem mu ještě jeden pohled, abych se ujistil, že to tak myslí doopravdicky. Nerad bych ho děsil. Vždyť já si děsivý vůbec nepřipadal, tak proč by se mě měl někdo bát? Navíc můj kamarád, že? "To rád slyším," řekl jsem a zavrtěl ocasem. Pokud mu bylo lépe, znamenalo to, že se můžeme zvednout a vyrazit odsud dál. Proč tu taky nadále setrvávat, když domov čekal? Tak trochu jsem doufal, že tam na mě spolu s domovem bude čekat i moje Zarča, ale ta naděje byla slabá. Přesto jsem se nedokázal smířit s tím, že by byla pryč. Musela někde být, živá, zdravá a v pořádku. "Výborně! Ne, ne, vůbec to nevadí, já budu jen rád! Cestovat ve dvou je vždycky větší legrace a ty jsi navíc moc fajn a všechno. Vždyť jsem ti to nabídl, proč by mi to mělo vadit?" To moje hlava opravdu nepobírala. Pokud... pokud teda Walean chtěl jít se mnou. "Ne, problémy z toho mít nebudu. Nedávno jsem tam dovedl svoji starší sestru a alfa naopak vypadal, že je rád za novou členku - to teda neznamená, že se musíš do smečky přidávat. To jen pokud by se ti tam opravdu líbilo, dobře?" Doufal jsem, že se mu tam líbit bude. Bylo by hezké mít ve smečce dalšího kamaráda. "Tak pojď, povedu tě."

---> Rokle (přes Ostříží zrak)

Někdy ta únava prostě udělala svoje a tohle byl skutečně velmi náročný den. No, tak se to občas stávalo a i když vlk mínil, tak jako teď já mínil zůstat vzhůru a jak Walean mínil, že neusne, neměli jsme do toho nakonec moc co mluvit. Spánek byl velmi vítaný a přesně to, co jsme teď potřebovali.
Nadskočil jsme, když vyjekl, a přitiskl ouška k hlavě. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Jo, byl jsem to já, nic nebezpečného, nikdo, kdo by ho chtěl sežrat. ta liška už byla dávno pryč. Sledoval jsem ho, jak vstává, a dal jsme mu chvilku, aby se vzpamatoval. Tohle bylo asi dost nemilé probuzení a já se teď cítil mizerně. Však to byl vlk, s kterým jsem přežil potopu. Zamlouval se mi a chtěl jsem, abych se i já zamlouval jemu. nechtěl jsem ho děsit... o to míň, když se zjevně vyděsil tak snadno. "Jo, docela jo. Co ty, jak se cítíš?" Pořád trochu pokašlával, ale připadalo mi, že je to už lepší. "Vyrazíme zase na cestu? Já bych se asi měl vrátit domů do smečky, ale pokud by ses chtěl podívat, jak to u nás vypadá, můžeš jít klidně se mnou." Usmál jsem se na něj.

Tohle všechno pro mě byla samozřejmost. Walean byl fajn a byli jsme v tom spolu, tak jsme si museli navzájem pomáhat. Tak už to mezi vlky chodilo. Nezajímalo mě, že nebyl z mé smečky a že jsme se teprv nedávno potkali. To nebylo důležité. Prožili jsme spolu strašné věci, které jistě jen tak nezapomeneme a to bylo dost na to, aby nás to sblížilo. Alespoň z mého pohledu. Těžko jsem ho mohl nepovažovat za kamaráda, když mi zachránil život, ne? Navíc... já opravdu moc chtěl kamarády.
A problémů už bylo dost. Liška si naštěstí dala říct poměrně rychle a nechala nás být. "Ano, už žádné problémy," řekl jsme rozhodně. Dost už jich bylo. Zasloužíme si chvíli klidu a pořádný odpočinek. Navíc... Walean kašlal. Nachladil se už před tím, než jsme zahučeli do vody. Potřeboval si odpočinout ještě víc, než jsme to potřeboval já. "Jo, zasloužíme," souhlasil jsme a šel se hezky vedle něho stočit do klubíčka. "Klidně spi, já budu hlídat," slíbil jsem mu. Vždyť jsem viděl, jak se mu zavírají oči. mně se zavíraly úplně stejně. Nutno tedy dodat, že můj slib byl jedna velká lež a vytuhnul jsem snad jen chvilku po něm. Oba jsme odpočinek potřebovali. Naštěstí ale nebylo potřeba, aby někdo hlídal. Nic dalšího už si nás nevšímalo. Probudil jsem se o několik hodin později, když už se blížila noc, a jemně do Waleana šťouchl čenichem. "Spíš?"

"Děkuju, vážně si toho moc vážím," ujistil jsme ho, Co by mě v téhle situaci zajímal nějaký kousanec? Vždyť i on byl potlučený. Nejdřív sebou šknúbnul, jak jsme se pokusil ho ošetřit, ale rychle pochopil, že mu neublížím. "Neboj, jen ti rány olíznu." Žádné špatné úmysly v dohledu. Co bych to byl za vlka, kdybych mu ublížil za to, že mi zachránil život? To by nebylo správné. Snažil jsem se být opatrný a najít všechny rány, které ve vodě utržil. Jak mi poděkoval, jen jsem se na něj usmál. "Uhm... jo, jasně. Určitě," řekl jsme nejistě, když mi nabídl stejnou službu. Opravdu? Opravdu si chtěl kvůli mně mazat čenich? Nu, sklonil jsme se a nechal ho, aby mě také očistil. "Nápodobně." ujistil jsem ho a rozhlédl se. Voda už opadla, přesto krajina vypadala strašně. Všudebylo naplavené dřevo, bahnu, špína a... a další nepořádek. Jo, nejlepší bude někam zalézt a prospat se. Rovnou jsem vyrazil k úkrytu a zalezl dovnitř, abych se stočil do klubíčka a trochu se prospal. jenže... jenže po chvíli, co jsme ulehli, se v otvoru objevila hlava nějakého zvědavého zvířete. patrně lišky. Huh? Ne, to teda ne. Dost už bylo problémů. zavrčel jsme a sekl po ní zuby, aby se dala na útěk. "Jedeš! Tady bydlíme my. Najdi si vlastní skrýš."

× Odhal následky potop
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)

Bezpečí. byli jsme oba v bezpečí. Náš původní úkryt sice skončil kdo ví kde, ale my jsme byli živí. Ano, promrzlí, promočení, unavení, ale živí. Chvíli jsem jen odpočíval, ale jak Walean vyhrkl, že jsme přežili,. vlastně... vlastně to bylo docela nakažlivé. zazubil jsem se na něj. "Ano, přežili jsme!" A spokojeně jsem kolem něj své pacičky obalil taky. Zvládli jsme to. Spolu. Zvládneme všechno, co na nás tahle potopa nastraží! Ale pak se walean odtáhl a mě v tu chvíli došlo, že se tu tulím s vlkem, kterého zas tak dobře vlastně neznám. Eh... trochu jsem se zastyděl a rychle své tlapky taky stáhl. "Uhm, to je... dobrý. Mně to nevadí, fakt." Vlastně naopak, byla mi zima a on měl měkký kožíšek a hřál. Rána na krku pálila a kožíšek jsem měl patrně opatlaný od krve, ale to bylo upřímně to poslední, co mě trápilo. "Blázníš? Zachránil jsi mi život. To je naprosto v pořádku!" usmál jsem se na něho a párkrát taky klepnul ocáskem. "Asi by to potřebovalo trochu ošetřit, ale to je dobrý. Já, jsem v pořádku. Možná jen trochu pomlácený. Co ty?" měl na sobě nějaké rány? Potřeboval také ošetřit? No, pokud jsem zahlédl, že někde krvácí, rovnou jsme se natáhl a pokusil se ránu čistě olízat, aby se mu do ní náhodou nedostala infekce. Moc jsem nepřemýšlel nad tím, co dělám. "Myslím... že jsem támhle nahoře viděl jeskyňku? Mohli bychom si tam chvíli zdřímnout."

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

Voda mě stále stahovala hlouběji dolů a já se v ní zmítal a snažil se vymanit, ale... marně. Už jsem neměl dost sil a ubývalo mi jich čím dál tím víc. Brzy nebudu mít sílu bojovat vůbec. Brzy mě voda pohltí úplně.
A pak mě cosi draplo a táhlo mě to vzhůru a já znova z posledních sil zabral. A... pevnina. Najednou jsem pod nohama cítil pevnou zem. Zasekl jsem do ní drápky a vytáhl se na souš. Lapal jsme po dechu a prskal vodu, ale byl jsem živý a neutopený. Zvládl jsem to. Zvládli... jsme to? Walean. To on mě vytáhl. Co na tom, že mi na zátylku trošičku tekla krev a nepříjemně mě pálil, jak se na něj dostala špinavá voda? Byl jsem živý a on byl živý taky. "Děku... kuck... děkuju." Jen jsem se trošku odplazil od břehu, aby mě voda znovu nestáhla, a zůstal jsem ležet. Tohle bylo náročné. zatraceně hodně. Vždyť jsme tam málem umřel!

x Nech se strhnout proudem 4/3
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

---> Rokle (přes ostříží zrak)

Držel jsem se zuby drápy své klády a mohl jsem jen doufat, že nenarazím do něčeho, co by mě z ní smetlo znova pod hladinu. A támhle byl Walean, jen kousek přede mnou. Viděl jsem, jak se nad ním voda zavřela a začal klesat. Jenže... jenže pak se znova vynořil. Viděl jsem ho, jak se škrábe na břeh a to byla chvíle, kdy mi kláda, které jsme se držel, vyklouzla z drápků a já se svezl pod vodu. nalokal jsme se vody, která pálila v plicích, ale nevzdával jsem se, ne když byla pevnina tak blizko. Znova jsme se vynořil nad hladinu, doslova nadosah břehu. "Walea..." Voda mě udeřila přímo do čumáku. zakuckal jsem se a zazmatkoval a sjel jsme zase zpátky. Topil jsem se. Břeh byl tak blízko a já se tu topil a zmítal se v proudu, neschopný ho dosáhnout. Jestli tady takhle umřu...

x Nech se strhnout proudem 3/3

---> Nejvyšší hora

Kde byl Walean? Kde byla pevná půda pod nohama? Kde bylo bezpečí a ten krásný suchý úkryt, který jsme si našli? To všechno vzala voda. Respektive nás oba vzala voda. Proud se mnou zmítal a táhl mě kamsi do neznáma. Hora se vzdalovala z dohledu a brzy nezbylo nic, než jen voda a proud a všechno, co s sebou nesl. Zatraceně studená voda. Kopal jsem nohama a snažil se něčeho zachytit, ale voda se mě stále snažila stáhnout dolů do hlubin, co jsem to byl za vlka s elementem vody, že bych se nechal utopit? No, zjevně dost špatný vlk. proud byl ale neuvěřitelně silný a já mu jen sotva mohl vzdorovat, ať už vlastními silami nebo magií. Podařilo se mi zachytit o kládu. Přesněji řečeno mnou o ni proud smýkl a já toho využil a chybil se jí jako se tonoucí chytá... nabídnuté klády. nebyla to pevná zem, ale bylo snažší se udržet na hladinou. Walean? Kde byl Walean?

× Nech se strhnout proudem 2/3
× Projdi se po zatopeném území
× Pokus se plavat

---> Němé údolí (přes Ostříží zrak)

Usmál jsem se na něj a zavrtěl ocasem. "Tak já tě rád naučím všechno, co znám! Teda... pokud to půjde. Ony se některé učí špatně, pokud na ně nenarazíš rovnou v přírodě." Já je třeba ani neuměl vypěstovat, protože jsem na to prostě neměl to správnou magii. Ale to až později, k tomu se ještě dostaneme. "Ona je jich spousta zajímavých a užitečných, jen občas musíš být trošku kreativní."
Pak se rozmluvil o smečkách a já chvíli jen poslouchal. "No... já bych ti svou smečku klidně ukázal a když se ti nebude líbit, nikdo by tě nenutil zůstat. ono přidat se do smečky stejně není jen tak. Je potřeba si to nejdřív promyslet." Ale u nás by se mu mohlo líbit, o tom jsem nepochyboval. Teda... no, pokud se smečka pod vedením Alyanny moc nezmění, ale já byl optimistický.
No a pak? Pak odsouhlasil můj nápad a mohli jsme vyrazit ven. také jsem se důkladně rozhlédl. pořád pršelo, ale zdálo se, že voda byla pořád docela nízko a už moc nestoupala. Třeba brzy začne klesat. "Jo, taky bych řekl, vypadá to dobře," souhlasil jsem s ním. "Tak se asi můžeme vrá-" A v tu chvíli Walean podklouzl. Trvalo mi malý okamžik zareagovat. V jednu chvíli tam stál, v další byl ve vodě. Vůbec jsem to nečekal. Ale nemohl jsem ho tam tak nechat! A tak jsem se pokusil šlápnout do vody na mělčinu, abych se po něm natáhl a... huh?! Kde dno? Voda se pod mou tlapkou rozevřela a já do ní po hlavě zahučel. Okamžitě jsme začal máchat tlapkami a plavat. "Walea... Waleane!" Kde byl? Kam se poděl? Proud ho unášel pryč a stejnětak i mě.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3

---> Rokle

Bylo to moc hezké, ovšem mohli jsme si o nich akorát nechat snít, protože všechno, co jsme já uměl, bylo vyvolat iluzi a iluze se moc jíst nedaly. Ten ušák nám rozhodně nevydrží dlouho. Pro dva vlky to ani nebylo pořádné jídlo, spíš taková svačinka.
"Zajímáš se o rostliny?" zeptal jsem se zvědavě. "No, pár jich znám. Ještě tahle by se ti mohla líbit." Vyvolal jsem iluzi další rostliny. "To je Šedivka plovoucí. Roste na skoro každém jezeře a její listy se dají použít jako miska. Jo a její pyl je ve vodě rozpustný a pomáhá na trávení." A vůbec mi nevadilo se o všechny ty rostlinky podělit, když jsem našel někoho, kdo o tom chtěl poslouchat. Chtěl jsem být užitečný a teď jsem si připadal užitečně.
Walean promluvil o svých zkušenostech... nebo spíš jejich nedostatku. Aha... "A nechtěl bys to zkusit? Zlatá smečka je jinak moc fajn a myslím, že by tě tam přijali stejně jako mě. A když by se ti tam nelíbilo, jistě by ti nikdo nebránil se vrátit k tuláckému životu." Určitě by se smečce hodil, ne? Vždyť byl fajn. A... a taky se zdálo, že se nachladil. "Dobrý?" zeptal jsem se. "Ukaž, zkusím tě trochu osušit." A rovnou jsme na něj použil magii, abych mu z kožíšku vytáhl všechnu vodu, která se tam snad ještě mohla usadit. Onemocnět bylo to poslední co- pšík! Tentokrát to byl můj vlastní čumáček. No zatraceně. Že by na mě taky něco lezlo? To snad ne...
jenže moje další otázka se mu nelíbila. Sklopil jsme ouška k hlavě. "Promiň, nemusíš o tom mluvit. Já... už se na to znova ptát nebudu, dobře? Pojďme si radši povídat o něčem hezčím, třeba o víc rostlinkách?" A nebo... "Hele, nepůjdeme se jenom rychle podívat, jak to venku vypadá? Jestli ta voda pořád stoupá, tak aby se nedostala až sem."

Samozřejmě že jsem se chtěl podělit. Copak by to bylo za způsoby schroupat to sám a nechat ho, aby na mě hladově koukal? Teď jsme v tom byli spolu a i když nepatřil do Zlaté, nehodlal jsem ho nechat hladovět nebo se k němu chovat jinak, než bych se choval k členovi své smečky. Usmál jsem se a také párkrát klepnul ocáskem, když souhlasil. Výborně. Tak jez, ať ještě neumřeš hlady. "Není vůbec zač." Vlastně mě docela potěšilo, že se do jídla pustil. připadal jsem si... užitečně. Podívejte se na mě, dostal jsem funkci lovce, a už jsem svým úlovkem nakrmil prvního vlka. Byl jsem na sebe hrdý. "Víš, mně jeden vlk říkal i o takových houbách, které se dají jíst. Já teda nemám magii, abych je vypěstoval, ani je tady asi nenajdeme, protože rostou v lesích, ale ty kdybychom měli, tak bychom měli pořádné zásoby a nemuseli bychom řešit, že se nám po jídle sápou lišky," řekl jsem. "Jsou to takové šedé choroše, vypadají nějak... takhle." A rovnou jsem pomocí iluze vyvolal obraz houby. Třeba to Waleanovi k něčemu bude.
"Aha, a líbí se ti být tulák?" zeptal jsem se zvědavě. "Já se vlastně přidal do smečky kvůli mé partnerce... teda... nevím, kde je jí konec, ona se ztratila..." Zarča mi chyběla. Moc. "Ale smečka je fajn. Máš kolem sebe vlky, kteří se k tobě většinou chovají hezky. Máš domov a když potřebuješ, tak ti ostatní pomůžou. Ale občas jsou tam i vlci, kteří tě prostě nebudou mít rádi. Tak už to asi chodí všude. U nás je jeden takový hrozně hrubý a násilnický vlk. Teda... ne že by ubližoval členům smečky, ale pořád se se vším rve a asi rád zabíjí jiná zvířata. Jmenuje se Rhaaxin a je takový žlutý s tmavými znaky a velkou jizvou." A když už jsme mluvili o jizvách... "Co se ti vlastně stalo? Myslím... proč jsi takový dobitý. Teda... pokud to není moc osobní otázka?"

Zima tak náhle se
Rozlila po kraji
Pozdě je, pozdě je
Závěje šeptají

Kam kroky tvé tě jen
Zavedly, lásko má,
Slýchal jsme příběh, že
Láska vše překoná

Kam jsi se poděla?
Znova chci spočinout
V náručí tvém

Kam jsi mi zmizela?
Nespíš snad dávno už
V hlubině pod ledem?