Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nemít za zadkem každou lišku z kilometrového okruhu byl ovšem velmi dobrý argument proč se ušáka zbavit. Naprosto bych jeho důvody chápal a i teď jsem s ním souhlasil. Holt budeme muset vydržet bez zásob. zase to bude bezpečnější. "No... to je, ano. A já se o něj chci rozdělit." Vůbec jsem nechápal, kde je problém. Tak holt budeme mít trochu míň jídla, ale zase se najíme oba. On tenhle vlk stejně vypadal, že by mu trocha jídla prospěla. A lišku jsme konečně taky zahnali, takže jsme se nyní mohli plně soustředit na hledání úkrytu. Walean úkryt zkontroloval a schválil. "Výborně," prohlásil jsem a pak se dovnitř nasoukal za ním a položil zajíce mezi nás. "Tak jo, dej si, podělíme se o něj, než přiláká jinou havěť." A sám jsem si vzal sousto, než jsem k němu úlovek přistrčil. Tady budeme v bezpečí a můžeme tu nečas přečkat. "Odkud ty vlastně jsi? Já jsem ze Zlaté smečky. Teda... trochu jsem se od nich teď ztratil, ale to nevadí."

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

"Když ho sním?" zeptal jsem se zmateně. No... asi na tom něco bylo, ale to pak trochu postrádalo smysl mít ho jako zásoby na později, ne? "No... dobře. Tak zkusíme zahnat tu lišku a pak se o něj podělíme?" Těžko jsme tu mohli svačit, když tu kolem nás čmuchal predátor. A ještě hůř jsme mohli hledat bezpečné místo, když nás nebezpečí doslova sledovalo a olizovalo si přitom hladově čenich. Snad se jí zbavíme brzy. Jistě jí muselo dojít, že proti dvěma dospělým vlkům jen těžko pochodí... ne? A Waleanův chabý pokud se zdál, že ji nahlodal. Využil jsme toho a prudce proti ní vyrazil, ve snaze chňapnout trochu těch rudých chlupů mezi zuby. To... se mi nepovedlo, ale liška se konečně dala na ústup. No sláva. "Tak, a teď pryč." A zdálo se, že Walean něco objevil, takže jsem rychle vyrazil za ním, se zajícem opět v tlamě. "Cho vypachá dobche. Nechítích kolem mechvěda nebo něcho, ne?" Zeptal jsme se, jak jsem si otvor ve skále prohlížel. Jo, to by mohl být náš bezpečný, suchý úkryt.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

To se mi nelíbilo, a to tak, že vůbec. To se sem slízala hladová havěť z celého okolí? "Možná že když budeme dva, tak si na nás tak netroufnou?" nadhodil jsem. Ve víc vlcích vždycky bylo bezpečněji a vždyť i Iona říkala, že Alyanna říkala že se máme držet alespoň po dvojicích. Tenhle vlk sice nebyl ze Zlaté smečky... "Rozhodně uděláme nejlíp, když najdeme nějaký úkryt, kam se schováme. A naše jídlo tam schováme taky. Možná že když ho trochu zahrabeme, tak nebude přitahovat tolik pozornosti." Nekoukal jsme na Waleana, místo toho jsme pozoroval lišku. Nevypadala, že se hodlá vzdálit, ale naštěstí se zatím ani netvářila, že se hodlá přiblížit. Možná že by jí k rozhodnutí pomohlo, kdybych ji krapet osprchoval? A tak jsme posbíral vodu z okolí a chrstl ji proti ní. Liška poděšeně uskočila, ale ještě neprchala. Odvážnější, než se zdála, hm? "Nevím? Ale určitě tu něco bude. nějaká jeskyňka nebo tak. Dolů z té hory asi už nemůžeme... a pokud ne jeskyně, možná nějaké houští? Tam by taky mohlo být sušeji."

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Zastavil jsme a upustil úlovek na zem. Naklonil jsme zvědavě hlavu na stranu. "Prosímtě, neboj, já ti nic neudělám." Vypadal už tak slušně dobitě, copak potřeboval víc? Nicméně se mi představil a já se na něj usmál. "Tak tě rád poznávám, Waleane. Můžeme teda hledat spolu, jestli chceš, půjde nám to pak líp od tlapky." A bude fajn mít v úkrytu nějakou tu společnost. Jenže... on něco začal vykládat o zajícovi. Zmateně jsme se koukl na svůj úlovek. Špatné počasí a hladové šelmy? Měl snad hlad? Nebo mi chtěl něco říct? "No, my ale hladoví nebudeme. Najdeme si nějaké bezpečné místo a já se o toho zajíce s tebou klidně rozdělím. To by bylo fér, ne?" nabídl jsme mu. Ne, vůbec jsem nepochopil, co se mi snažil říct. Pochopil jsem to ovšem docela záhy a to když se k nám přiblížila liška, která velmi okatě mého zajíce pozorovala. Vypadala, že hledá vhodnou chvilku, kdy vyrazit, aby ho chňapla. "Tak to teda ani náhodou, zmiz, potvoro!" zavrčel jsem na ni. "Waleane, není jich tu víc, že ne? Nevidíš nějakou další?" To by byl teprve problém. Jednu snad ve dvou zaženeme. "Musíme odsud pryč, tady to rozhodně bezpečně nevypadá."

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

---> Sněžné tesáky

Ionu už jsme nenašel. Vlastně jsem nenašel nikoho ze smečky. Místo toho jsem ale dorazil na louku a v dálce před sebou zahlédl známou vysokou horu. tam jistě najdu nějaký vhodný úkryt z dosahu vody, kde tuhle kalamitu přestojím. Uloveného zajíce jsem si stále nesl v tlamě, abych ho později sežral, což... přirozeně přilákalo nějakou tu pozornost. Ani jsem si nevšiml, že mě něco pronásleduje. Něco, patrně liška nebo rys, co si dělalo na mou kořist zálusk. Já si dál vesele vykračoval k hoře a pak směrem do kopce a pak... pak jsme si někoho všiml. Odložil jsem na chvíli zajíce. "Ahoj! To počasí je vážně hrozné, že? Asi tam někde nemáš nějaký úkryt, kam bych se mohl taky schovat?" Popadl jsme zajíce a a vyrazil jsem za vlkem. "Já jfem Minfar a ty... jfi v pofodě?" Vlk vypadal docela zničeně, a nemyslel jsme tím množství jizev, ale jeho nešťastný pohled.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

---> Začarovaný les (přes Mlžné pláně)

Že mi někdo chybí, to jsem si všiml až když jsem došel na Mlžné pláně a ohlédl se a moje společnice nikde. "Iono? IONO!" Zavolal jsem, zastavil a chvíli poslouchal. Nic se ale neozvalo. Kam se ztratila? Prostě zmizela a déšť rychle mazal pachy, takže i kdybych se snažil následovat své stopy, No, snad ví, kam má jít, a nezabloudí nikde cestou. Já se rozhodl pokračovat skrz mlhu do hor. Brzy jsem ucítil i stopy zvěře. Čerstvé, jinak by už dávno nebyly objevitelné. Byl to patrně zajíc nebo něco podobného. Vydal jsem se po stopě. Alespoň smečce třeba donesu nějaký úlovek. Ušáka jsme brzy uviděl a využil jsem mlhy, která mě skryla a umožnila mi dostat se poměrně blízko. Následovala krátká honička a už jsme držel ušáka v tlamě. Alespoň přinesu jídlo. I s ním jsem pak pokračoval dál do hor do bezpečí. Snad tam brzy najdu zbylé členy smečky. A pláně se opravdu brzy změnily v hory. Teď jen kam se poděl zbytek. Vydal jsem se je tedy hledat, jenže místo nich jsem narazil na portál.

× Zamiř do bezpečí
× Ulov si na horší časy

---> Nejvyšší hora (přes portál a Červenou louku)

---> Zlatý les (přes Tichou zátoku)

Usmál jsem se na ni, když se představila. "Tak to tě rád poznávám. Já jsem sigma a dostal jsem teď funkci lovce. Doufám, že budu smečce alespoň trošku užitečný." Neměl jsem talent moc na nic z těch klasických smečkových funkcí. Lov byl... no, něco, co alespoň trošku uměli všichni. Chůvy nebyly potřeba, průzkum nebyl úplně nic pro mě a stejně tak ani boj nebo ochrana hranic. Možná... možná bych mohl Aeta nebo Alyannu požádat o nějakou speciální roli, ale já jsem stejně nevěděl, co bych chtěl dělat. Sklopil jsme ouška. "Myslíš, že zátoka už bude zaplavená?" To by znamenalo, že tam už žádné stopy nebudou. Jak jsem pak měl Zarču najít? Jak jsem měl zjistit, kam zmizela?
Ovšem jak jsme dorazili k Zátoce, naše obavy se potvrdily. Byla pod vodou. Ale notak, to přece... "Nevypadá to tu dobře. Tak... vyrazíme do hor?" Ale to už jsem v lese zahlédl nějakého vlka a vyrazil k něco. Představil se jako Valori a já se mu představil nazpět jako Minkar, a vyslechl jsem si co to povídal o stromech. "Stromy, které se hýbou? To zní až strašidelně..." Střelil jsem po okolní vegetaci pohledem. nevypadaly, že by hodlaly někam pochodovat, ovšem... "Tak jo, děkujeme, Valori. My teda jdeme dál, že, Iono?" A už jsem vyrazil mezi stromy. Brzy se mi povedlo mé společnici omylem ztratit. Možná, že ty stromy skutečně chodily.

---> Sněžné tesáky (přes Mlžné pláně)

---> úkryt (přes území Zlaté smečky)

Zavolala na mě jedna z vlčic, kterou jsem jménem neznal. Byla tu spousta vlků a všechny si naráz zapamatovat nebylo nic těžkého. Zastavil jsem a počkal, než mě dohnala. "Eh, promiň, ale jak se jmenuješ? Myslím, že jsme se spolu ještě nebavili. Já jsem Minkar." řekl jsem. Sotva mě dohnala, pokračoval jsem dál z území a pak směrem na západ k zátoce. "Chtěl bych se podívat, jak to vypadá tam u moře. Jestli už tam stoupla voda." A taky jestli tam neuvidím nějaké stopy po Zarče, protože... protože jsem se odmítal smířit s tím, že by prostě zmizela. Ale pokud ze zátoky odešla, proč tedy nedorazila na sraz? Byla snad příliš daleko, než aby Aetase slyšela? Nebo nestihla přijít? Nebo se jí snad něco stalo? Měl jsem v hlavě spoustu otázek a žádné odpovědi. Hlavně jsem doufal, že bude opravdu v pořádku. Chyběla mi. Vyčítal bych si, kdyby se jí něco stalo jen proto, že jsem já odešel.

---> Začarovaný les (přes Tichou zátoku)

Zarina se tu už dlouho neukázala. Moje milovaná Zarča. Kde jí jen mohl být konec? Naposledy jsem ji viděl v zátoce, vlastně jen chvíli před tím, než jsem potkal Angee. Byla pryč? Měl jsem s ní zůstat? Už tam nebyla, když jsme procházeli zpět, jako by se po ní slehla zem.
Aetas odsouhlasil mou roli lovce a já kývl. "Dobře. Slibuju, že budu smečce užitečný." Zarča byla pryč... A Rhaaxin se jal vyprávět spoustu věcí, ktedá podle mého ani nedávala smysl. Jasně, Alateey se můžeme vyhnout, ale ten zbytek? Určitě si něco přikrášlil, o tom jsem nepochyboval. Aetas ho ale bral, jak se zdálo, vážně. Okay. A pak promluvil o lovu a vzhledem k romu, že jsem byl lovec, jsem na to zareagoval. "Pokusím se přijít včas!" Nikdo nechce přes zimu hladovět a pro smečku klidně budu pracovat s tímhle hrubiánem. Asi uměl práci zastat, když měl vysoké postavení ve smečce.
To už ale začaly diskuze o tom, co s velkou vodou. Poslouchal jsem a pak se sám přidal svým troškem. renbliin návrh na zásoby se mi líbil. Zásoby nebyly nikdy od věci. "Zlatý les je hned u vody. Já myslím, že bychom určitě měli najít nějaké útočiště v horách. Nepřipadá mi jako dobrý nápad evakuovat se až na poslední chvíli. Možná bychom mohli zásoby ukrýt právě do hor?" Čekat mi nepřislo rozumné, jak říkala Alyanna, ale já většinou radši předcházel katastrofám co
nejdřív. "Taky se půjdu podívat jaké je situace. Víc očí víc vidí. A Angee navrhovala zahřátí a trychtýřek. A protože jsem byl hned u ní, slyšel jsem i Rhaaxinova slova. Přitiskl jsem ouška z hlavě. "Hej, myslí to dobře a má pravdu. Nemusíš na ni být hned nepříjemný. Na moji sestřičku nikdo hrubý nebude! Obzvlášť ne tenhle!
To už se tu ale rozděloval odvar a já ochotně přihopkal k šedé vlčici. Oh ano, to vonělo báječně! Kožich jsem měl z toho celé ho deště navlhlý a takový odvar byl přesně co jsme potřeboval. Pokud tedy nabízela, vzal jsme si a usmál se na ni. "Moc děkuju. To je moc dobrý nápad. a pak? Pak jsem kývl na sestřičku a vzal roha, než se mě Rhaaxiin pokusí sežrat za předchozí poznámku.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

---> Zlatý les (přes území)

Aetas, Angee, Rhaaxin
Kývl jsem na Aetasovu odpověď. Ano, to by patrně chtělo. Zatím to nevypadalo příliš znepokojivě, ale i sem by mohlo začít zatékat. Pak pokračoval v mluvení o Alyanně a... k tomu já neměl co říct. Asi věděl, co dělá. Co se funkcí týkalo, no, to už bylo horší, protože já pořád žádnou neměl a vlastně nevěděl, co bych chtěl dělat. Místního básníka asi smečka nepotřebovala, tak jak jsme mohl být užitečný? Možná jako chůva? Ale tady žádná vlčata nebyla, mimo to to už dělala Zarča a navíc tu teď byla i Angee. Promluvilo několik vlků, pak se slova ujala i Angee. Usmál jsem se na ni. Jo, super, sestřička tu zůstane! To jsem slyšel moc rád. "To můžu potvrdit," řekl jsem, abych ji podpořil, "Angee v podstatě vychovala mě a mé další sourozence." Pak jsem si ale všiml pohledu Rhaaxina a trochu se přikrčil. Co zas? Co měl zas za problém? A o to víc jsem sklopil ouška, když Aetas zmínil, že Zarina už není členkou smečky. Cože? "Co se s ní stalo?" zeptal jsme se zděšeně. "Vždyť..." Vždyť jsem ji ještě nedávno viděl. Jenže ona tady nebyla. Kam se poděla? Stalo se jí snad něco? Ale Aetas se ptal na Funkce. "Uhm, já bych ve smečce také rád vykonával funkci. Nenapadá mě žádná, která by mě vyloženě lákala, tak možná... lovec? Nejsem moc bojovník a o vlčata jsem se nikdy nestaral. Nebo možná průzkumník, kdyby bylo potřeba?"

---> úkryt

Reakce Angee a Rhaaxin
Hezky u vchodu, tak abych nikoho omylem neohodil, jsem se oklepal a pak pomocí magie trochu vysušil svůj kožich. Stejnou laskavost jsem udělal i pro Angee, která taky schytala plnou dávku deště, a pak jsme zpražil Rhaaxina uraženým a ublíženým pohledem.
"Venku to vypadá vážně špatně," nadhodil jsem směrem k Aetasovi, než se začaly řešit smečkové věci, "Sbírají se tam kaluže. Neměli bysme se po srazu podívat, jestli se nerozvodnily řeky? Jen tak pro jistotu." Nicméně to se snad do konce srazu ještě nestane, takže jsem si šel najít svoje místečko a hezky poslouchat. Dělo se toho... hodně. Já se k tomu radši moc nevyjadřoval, hlavně když se vlci začali dohadovat a vyměňovat si názory. "Asi jsem tě nepřivedl zrovna v nejlepší dobu," špitl jsem k Angee, "Ale přísahám, že to tu takhle obvykle není. Většinou se tu všichni mají rádi a rozumí si. Teda... až na některé." Můj pohled opět nenápadně zabloudil k Rhaaxinovi, ale rychle jsem ho stočil jinam, než si mě snad vlk všimne. Ne, radši budu držet tlamu, ještě by si to se mnou přišel vyříkat.

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci - 2b

Jak se zdálo, nebyl problém, že jsem Angee Přivedl. Dobře. To bylo dobře. Nechtěl jsem tím někoho urazit nebo snad vzbudit v ostatních dojem, že tahám cizince do srdce smečky. I když teda Angee nebyla žádný cizinec.
Ten bleskovec nad námi vytvořil štít, ale Aetas i tak zavelel, abychom se přesunuli, což jsem shledal jako dobrý nápad, protože venku se snad ženili všichni čerti. Voda se slušně sbíhala do kaluží. Doufal jsem, že nám to ten úkryt nevytopí, protože už takhle bylo všude pěkně mokro. No, rychle dovnitř. Jenže...
Sotva dovnitř ten bleskovec zapadl, štít zmizel a nám na hřbet spadl plná nápor deště. Poděšeně jsem zaječel. "Hej! Jdou za tebou i ostatní!" Co tohle sakra bylo? Že on to udělal naschvál? Proč byl pořád takový zlý? Radši jsem si rychle pospíšil, protože ten déšť byl stejně agresivní, jako ten mizerný Rhaaxin, co se zjevně rozhodl dělat mi ze života peklo.

---> úkryt

---> Zlatý les

Reakce: Angee, Aetas, Rhaaxin, Alyanna

Ať už se na hranicích dělo cokoli, já se do toho rozhodně nehodlal plést. Už vůbec ne, když se do toho pletl ten surovec co kolem něj sršely blesky. Rychle pryč. Brzy jsme se naštěstí dostali z dosahu a... přímo do srdce smečjky. Bylo tu docela živo. Povzdechl jsme si nad Angeeinou odpovědí: "Víš, byl bych radši, kdyby takoví nebyli. pak ubližují vlkům, kteří si to vůbec nezaslouží." Vůbec jsem v tu chvíli nemyslel na sebe, jen na všechny ty další vlky, kterým mohla Vé ublížit svými sladkými řečmi.
Ale teď byl čas se věnovat smečce. V davu jsme zahlédl Aetase, který na mě pokývl. "Dobrý den," pozdravil jsem. "Přivedl jsem svou sestru... jestli to teda nevadí. Zajímala se o smečku, tak doufám, že ji nevedu nevhod?" Angee se rovnou jala nahlásit ten zmatek na hranicích, na což jsem jen kývl.
Brzy se tu objevil i ten bleskovec z hranic a pořád doslova jiskřil vzteky - teda tak to alespoň mé něžné dušičce připadalo. Vrhl jsem na něj jediný pohled a pak se radši nenápadně schoval za Angee. Zpoza té jsem vykoukl až když na mě promluvila ta kousavá vlčice, jejíž jméno jsme neznal, ale které bych se radši z cesty klidil taky. "Uhm, Minkar? Tohle je moje starší sestra Angee." Řekl bych těší mě, ale netěšilo mě, nechtěl jsem, aby na mě upírala pozornost. Nelíbila se mi, ale spíš svým chováním, než abych se jí bál jako Rhaaxina. Její velmi stručné představení můj názor nespravilo, i když jsem ji možná soudil příliš brzy a neprávem. Třeba nebude tak špatná, jak se předtím na první pohled zdála?

---> Kvetoucí louka (přes Tichou zátoku)

Angee byla občas strašně moc chápavá a fajn. A milá. Vždycky jsme mezi sebou měli nějaké ty neshody, protože to přece nebyla moje máma, ale sestra, ale to pozitivní je rozhodně víc než vyvážilo. Byl jsem moc rád, že je tady a doufal jsem, že tu zůstane. Ani jsem netušil, jak moc mi rodina chyběla, než se tu objevila a připomněla mi, jak moc jsem je měl všechny rád.
"Angee, už jsem ti řekl, že tě mám moc rád?" řekl jsem a na její poznámku o Zarině jsem se šťastně usmál - doslova jako zaláskovaný idiot. "To ano. Těším se, až vás seznámím!" Určitě si budou rozumět. Byl jsem si tím jistý. Zarča bude určitě na území a brzy ji uvidím.
Angee měla však co říct i k Vé. zamyšleně jsem střihl ouškem. "Myslíš? To od nich ale není vůbec hezké... To ani nemyslí na to, jak se pak ten druhý cítí?" Mizerně. Ten druhý se pak musel cítit mizerně. Vždyť kolik nocí jsem já nespal a jen přemýšlel, co jsem pokazil?
To už jsme ale dorazili do Zlatého lesa a byli jsme skoro na místě. Podíval jsem se po vlcích, na které upozornila. "Ta štíhlá vlčice se zvláštním ocasem je od nás, toho flekatého a černobílého neznám. A ten žlutý je taky od nás." Běhal mi z něj mráz po zádech. naklonil jsme se k Angee blíž. "Je to hrozný surovec. vyžívá se v ubližování jiným živým tvorů- WYEAAAAH!" Ani jsme nestihl větu dokončit. Poděšeně jsem uskočil a málem chudáka Angee porazil, když se zableskla elektřina, jak ten vlk zaútočil. "Rychle pryč!" Kvíkl jsem na Angee a s ušima přilepenýma k hlavě a staženým ocasem se rozšupajdil přes hranice a na území.

---> území Zlaté smečky

---> Nížina hojnosti (přes Hraniční pohoří)

"Přesně tak!" Odpověděl jsem nadšeně. "Neboj, všechno ti ukážu. Uvidíš to na vlastní oči." Možná bych si měl pár těch zlatých lístků ukrást a nosit je zamotané v srsti jako ozdobu. Ladilo by mi to ke kožíšku. Zkusím to, až se zase vrátíme domů. "Nikde jinde jsem takový les neviděl, ale tady je toho spoustu zajímavého. Podívej třeba na támhleten les, ten má zase listí dofialova." Kývl jsem kamsi doleva, kde se nacházel začarovaný les. Sice mrholilo a nebylo právě nejlíp, ale viditelnost byla docela ucházející. Brzy se už ale jistě schováme někde v úkrytu nebo alespoň pod stromy.
Jak promluvila, pocítil jsem jisté bodnutí viny, tak jsem se k ní rychle za chůze přitulil. "Já vím... promiň, že jsem odešel tak narychlo... měl jsem se pořádně rozloučit." Ale Angee byla teď tady a třeba tu bude i zbytek mých sourozenců. A ten vlk věděl něco o našem otci. byl jsem ohledně budoucnosti nyní velmi optimistický.
A pak se Angee zeptala na Zarču a to byla chyba! V očkách se mi zaleskly veselé jiskřičky. "Řeknu ti o ní všechno! Zarča je naprosto úžasná. je to ta nejskvělejší vlčice, kterou jsme kdy potkal... teda, svoje sestřičky samozřejmě nepočítám, to je něco jiného, chápeš mě. Je hrozně milá a hodná a... a taky moc pěkná. Má tmavě šedý kožíšek, který chytá v dobrém světle takové modravé odstíny. Má dokonce i na nohách modré znaky, ve stejné barvě, jako jsou její oči. To ti je tak pěkná barva, doslova jako by ses dívala na dva průzračné křišťály! Akorát teda... modré křišťály." zarča byla prostě úžasná ve všech ohledech. Byl jsem tak šťastný, že jsme si rozuměli a že mě měla stejně ráda, jako já ji. "Totiž... víš, já před ní potkal ještě jednu vlčici. Myslel jsem si, že to ona bude ta pravá. byla to snad opravdová princezna. měla moc hezký kožíšek a chovala se vznešeně a všechno... ale pak jsem něco udělal, já ani nevím co, a najednou se mi začala posmívat a chovat se povýšeně a... Angee?" sestra byla počastovaná nešťastnými psími očky, "co jsem jí mohl udělat, že byla najednou taková? Já se jen snažil, aby byla spokojená, choval jsme se k ní hezky, dokonce jsem jí přinesl kytičku..."

---> Zlatý les (přes Tichou zátoku)