Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ani on nechtěl plavat co byl rok dlouhý. V tom to měli tedy nastejno. I Morpheus se oklepal, aby ze sebe setřásl nějaké ty kapky vody. Málem u toho padl na čumák, ale to bylo bezpředmětné. Srovnal svůj postoj, kdy u toho vypadal jako čerstvě narozený kolouch. ,,Jo... Dobrý... Jen se musíme dostat zpátky nahoru." při těch slovech se podíval směrem, kterým sem připluli. Po chvilce se na něj. ,,Opravdu dobrý, jo?" chtěl se ujistit ještě pro jistotu. Jako by snad mohl něco přeslechnout. Nito si začal olizovat srst. Morpheus jej zase očišťoval tam, kam on nedosáhl. Měli by vyrazit. Na to kývl a následoval jej zpět k pohoří. Do bezpečí. Tam by mohl věnovat se mu dál. Věnovat se očistě jeho srsti.

//Ujisti se že je člen smečky v bezpečí ( Morph se chtěl přidat kvůli Nito do smečky a nejsem si jistá jestli se to potvrdilo)

->hraniční pohoří

Plaval k němu. Proti proudu muselo být více než vyčerpávající, ale stejně to pro něj dělal. Morpheus přidal do tempa. Každý sval jej píchal a říkal, že by to měl vzdát. Ale to mu nedovolila jeho mysl. Ta říkala aby pokračoval. Že musí vytrvat. Když byli konečně u sebe, tak se jej Morph chytil. Nehodlal jej pouštět. A pak měli jakési štěstí, že se zachytili o větev. Následoval jej. Pomáhal mu. A nakonec se oba dostali na břeh. Unavený, ale naživu a s Nito po boku tak unikl smrti. V tu chvíli ještě netušil jak moc tahle událost změní jeho život. ,,Ano..." souhlasil udýchaně. ,,Plavat už nechci co je rok dlouhý." podíval se na vodu a oklepal se. Měl radost že měl v rámci možností pevnou půdu pod nohama. Podíval se vedle sebe. ,,Nito... Jsi v pohodě? Jak ti je?" podíval se znovu na něj. Popadal dech, ale přesto se raději zajímal o něj než o sebe.

//
- nech se strhnout proudem (3/3)
Projdi se po zatopeném území

<- slané jezero

Občas vykoukl s hlavou nad hladinu aby na něj zavolal. ,,Nito!" Chtěl se ujistit, že tam skutečně je. Že se neutopil. Morpheova dušička byla v tu chvíli menší jak zrnko písku jak se mu svíral žaludek a každý kousek jeho těla byl promrzlý na kost. Blížil se k němu. Už chyběl jen kousek aby byl u něj. Aby se pak mohli dostat společně z tohohle proudu, který je unášel kdoví kam. - Vydrž, prosím. Vydrž ještě chvíli. - Nikdy nechtěl nikoho ztratit. Matku, sourozence... Jiné členy ze smečky. Nikoho z nich. A přesto to vypadalo že za vše mohl on. Že byl skutečně předurčen k tomu, aby všichni v jeho okolí umírali. Jako chodící smrt. Jeho otec mu tak vybral skutečně trefné jméno. Takové, které jej vystihovalo úplně ze všeho nejvíce ať se mohl snažit jakkoliv.

Spíše než rozhovor s rodinou jej rozesmutnila jeho reakce, kdy čekal... Něco trochu jiného. Měl by si určit roli. On, který pro smečku nikdy nebyl příliš dobrý. ,,Ještě nevím..." přiznal tiše jako by to snad mohla slyšet. On měl bystřejší sluch, ale v tuhle chvíli by nejspíše raději neslyšel nic. Jednou nahoře a jednou dole. Takový byl život. Taková byla i jeho nálada. Čas jít na průzkum. Ještě ani pořádně neuschl. To by si koledovat o nějakou tu nemoc, ale... Nemohl jej nechat jít ven samotného. Hned jak vyšel vstal a vydal se za ním. Jen pro jistotu. ,,NITO!" zrychlil svůj krok aby jej dostihl, ale s tím jak moc silný proud byl to bylo obtížné. Ještě díky svému běhu uklouzl a skončil ve vodě taky. Pokusil se aspoň plavat, ale proud byl příliš silný a chvílemi měl hlavu pod hladinou. Na sebe ale nemyslel. Myslel na Nita. Chtěl se k němu aspoň dostat. Žaludek se mu svíral nad představou, že by jej ztratil. Že by byl znovu sám. Vždyť už teď přitahoval samé špatné věci, které odnesl někdo jiný. Zuby přitiskl k sobě. Napínal každý sval, aby se k němu dostal.

/// - pokus se plavat
Nech se strhnout proudem vody alespoň na 3 posty (1/3)
-> nížina hojnosti

Nedostalo se mu tolik pozornosti kolik by očekával. Kolik by si přál. Jistě, Nito se bavil s jiným vlkem, ale... Bez reakce na něj. Uši dal Morpheus dozadu a lehce sklopil hlavu. Cítil se smutně, naštvaně a ublíženě. Ta směs pocitů vystřídala jeho až štěněčí radost. Odtáhl se aby přešla ke vchodu a pak až mu věnoval nějakou tu pozornost. ,,Vody je všude hodně... Tolik vody jsem za celý svůj život neviděl. Pokud není jeden dobrý plavec jistě by se tam utopil." Pak zase šel věnovat pozornost někomu jinému. S mnohem méně radosti ve svých pohybech přešel ke zdi, kde si lehl. Místo, ze kterého mohl smečku pozorovat. Promočený až na kost. To mu ale bylo nějak jedno. Raději pozoroval vlky kolem. Zády u zdi a hlavu položenou na předních tlapkách. Uši měl otočené dozadu. Možná to bylo prokletí, že nikdy nebude skutečně součástí smečky. Nechtěl aby Nito odešel kvůli němu, když v té smečce měl rodinu. Nito byl ale jediný, kdo ho držel u téhle smečky. Jinak by byl dál tulákem. Bez něj by byl znovu tulákem. Tolik se jeho život točil kolem Nita až to bylo děsivé. Bohové ale jistě měli pro něco takového své důvody... Jistě měli... Tomu chtěl v tuhle chvíli věřit.

//Promluv si s vlkem o počasí

<- hraniční pohoří

U slaného se povedlo najít nějaký ten úkryt. Tam jej do čumáku udeřily vůně všech těch vlků. Klepal se jak byl promočený. ,,Nito..." zkusil zavolat jestli jej neuslyší. Ani nemusel nic dalšího a už viděl jeho známou postavu. I přesto jak byl zmrzlý se jeho ocas lehce rozhýbal ze strany na stranu. Přidal na kroku a za chvíli byl u něj. Přitiskl se na něj. Hlavou se otřel o jeho srst. Byl jako malé štěně, které vidí svou matku. Nito byl celou jeho rodinou. Celým jeho důvodem žít. A to aniž by si to Morpheus chtěl nějak připustit. Bylo to špatně? Těžko říci. Kdyby o něj přišel, tak ano. Byl to pro něj konečně někdo. Nemohli se tedy divit.

< - Namareyská smečka

Držel se u Nito, ale přesto se mu v dešti povedlo zabloudit. Ztratit jej z dohledu, doslechu i dosahu. Stáhl uši k sobě. Déšť byl neuvěřitelný. Jeho srst byla kapkami nepříjemné slepená. V čumáku jej štípalo a polštářky na tlapkách jej mrzly. Jako by kráčel po zmrzlých jehličkach. Přes kapky nic neviděl. ,,Nito?" zkusil zavolat do bubnujících kapek. Ty jako by jeho hlas spolkly a ještě jej dráždily v krku. Jako by mu snad chtěly vyrvat hlas z hrdla. Lehce se oklepal. Jen co to udělal cítit pod srstí úplně promrzlou kůži. Packy vedly jeho kroky dál. Až dorazí na místo, tak to bude chtít něco teplého na zahřátí. Zvedl hlavu a podíval se k mistu, kde mělo ležet jezero. Přes kapky nebylo co cítit. Za chvíli se ale dostal přeci jen na místo. Dostal se ke slanému jezeru. Byl tam i Nito? Dostal se tam?

-> slané jezero

Jméno vlka: Akros
Glow up: kožíšek, přívěsek
Preference: vlásky bych u něj moc, moc ocenila ❤️, zbytek na vás
Nechci: další ocasy, příliš muscular, nepřirozené barvy

Jméno vlka: Morpheus
Glow up: přívěsky i kožíšek
Preference: necham na vás - volná ruka
Nechci: Goofy věci, morbidně vyhlížející a takové ????

Vlci, které neznal se stále více objevovali. Cítil se mezi nimi tak nesvůj. Bylo jich na něj zkrátka až přespříliš. Držel se proto Nito jak jen mohl. Nechtěl jej ztratit z dohledu. ,,Jsem hned za tebou." Dal jí to najevo i svým krokem, který udržoval blízko ní. Asi už po tak dlouhé době zapomněl jak se lépe seznamovat a udržet si dobré vztahy. Lehce se o Nito otřel čumákem. Měl jeho a to bylo hlavní. I když někde v koutku jeho mysli byly stále obavy. Z toho, že jej opustí, že mu ublíží a že beze stopy zmizí. Přesto se snažil užít si každou volnou chvíli, kdy byl poblíž něj. Někoho stejně zlomeného jako byl on. Někoho s ranami, které doplňovaly ty jeho jako by byli jeden celek zacelený v místě jejich ran.

-> hraniční pohoří

Byl překvapen, když jej viděl. O tom nebyl ovšem pochyb, že to bylo díky tomu jak hluboko v území byli. ,,Půjdu tam, kam jdeš ty." Pro někoho romantická slova. Pro Morphea slova, která znamenala více než jen to. Znamenalo to že mu věřil. Poslední vlk, který si získal jeho důvěru. A možná i první... Nad tím v tu chvíli ale neměl čas přemýšlet. Představila mu své sourozence. Její poloviční bratr vypadal že měl všechny důvody jej vyhnat z tohoto území. Morpheovy uši se otočily dozadu. Ten pohled znal možná až bolestně dobře. Morpheus zmínil, že by se kvůli Nito stal členem smečky a tohle mu bylo odpovědí. Nechtěl svou minulost opakovat. Ale pokud tu byl Nito, tak to protorpí... Jako by to bylo to jediné co v jeho životě dávalo ještě nějaký smysl. Podíval se na Nita. On zase nenechá aby někdo ublížil jemu. Ushari navrhovala řešení. Morpheus ale mlčel. Neměl příliš co mluvit do plánování přežití. Příliš si zvykl být sám, že taková společnost byla spíše nepříjemná a říci vůbec svůj názor? Nepřipadalo v úvahu.
Jednou ale jeden musí udělat to, co jeden udělat musí. A to je v tomto případě přispět něčím do vínku konverzace. ,,S potravou bych souhlasil... co se týče úkrytu... Nemyslím si, že by kdokoliv byl kdekoliv v bezpečí. V horách bude vlk odříznutý ještě dlouho po takovém dešti a v poušti... Změní se v lepivé bláto, které někoho utopí..." Jeho pesimismus byl najednou zde. V celé své kráse. ,,Nějaká jeskyně ukryta vysoko v horách by mohla být nejlepším řešením I když to na dlouhou dobu poté odřízne úpatí, ale nikdo nemá tolik energie aby plaval celé dny bez přestávky." Uši měl dozadu. Zda někdo vyslechne jeho názor bylo jen na dotyčném vlkovi. On do toho neměl příliš co mluvit.

|| S postavou bylo hejbnuto s mým souhlasem. Pokračují proto tak, kde byla má postava zanechána. ||

Následoval jej. Zadumaný ve vlastních myšlenkách. Byl to dokonalý úkryt, nebo by byl někde ještě lepší? Občas věnoval lehký úsměv, ale jinak byl ponořen do svého vlastního světa. "Probral se" až na území smečky. A to nevěřil, že by se kdy znovu na nějaké takové území dostal. Měl počkat, ale nemohl jej nechat aby tam byl sám. Když jej následoval takovou cestu až sem. Ještě když stáhl ocas jako by se mělo dít něco špatného. Nito... Jeho Nito. Uši otočil dozadu a chvíli přešlapoval, než se vydal za ním. Když se tak dostal k ní, tak slyšel kousek rozhovoru. ,,Nito... Nemusíš odcházet kvůli mě..." lehce zavrtěl hlavou. Sklonil hlavu lehce k zemi a přiblížil se až k němu. ,,Pokud tu máš rodinu, které na tobě záleží, tak není důvod odcházet." Uši dal lehce do stran. ,,A pokud... To je pro tebe tak důležité... Tak bych se také přidal. Záleží mi na tvém štěstí. Ať už je to kdekoliv." A po boku kterýchkoliv vlků. Pohled přesunul na samce. Nechtěl být vůči němu neuctivý. Ani nechtěl onoho vlka s vlčicí ignorovat. ,,Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhl... Měl jsem o Nita obavy... A chtěl se ujistit že případně... Neudělá nějakou věc, které by pak litoval..." Nevěděl kdo ze smečky to přesně byl. Neznal jej a tohle neznámé území dělalo své. Jako by mu to zastřelo čumák a v hlavě měl jedinou myšlenku - zmizet co nejdál. Ale odolával jí. Už jen kvůli jednomu speciálnímu vlkovi, který přišel do jeho života a kompletně jej změnil.

Probral se. Jako by jej snad probral z tranzu. Byli spolu. To bylo něco, co jej jistým způsobem příjemné. To vědění, že nebyl sám. Úkryt. Ano, to bylo to, co chtěli hledat. Šel za ním. Následoval tak jeho kroky. Zmínil maliny. Morpheus svůj krok zrychlil než byl vedle něj. ,,Opravdu, maliny." pousmál se na něj. Začal uzubovat stejně jako on. Maliny byly skutečně výborné. ,,Jsou skutečně výborné... Ale měli bychom najít ten úkryt." S tím se na něj podíval. Koutek úst měl od malin, ale nezdálo se, že by si toho byl kdo ví jak vědom.
Hledání se nakonec vyplatilo. Vypadalo to jako vstup do podzemí krytý stromem. Zvědavě vešel dovnitř a hledal známky toho, zda toto místo někomu nepatřilo. ,,Co myslíš?" Podíval se na svého společníka. Zajímal jej i jeho názor. Přeci jen jestli nebude sám, tak by bylo jedině fér aby se na něčem takovém dohodli společně. Obzvláště jestli tam budou i společně žít.

Se přidám s Akrosem ☺️

Základ: 15 kšm (účast) - pro Morphea i Akrose
Hlasování za Akrose: 5 kšm

Tedy 15 kšm Morpheus
A 20 kšm Akros

Splněny všechny úkoly (tedy 2 lehké a 1 těžký)

za všechny 3 úkoly - 11%, 10 kšm, 1 tlapka

rozdělení %

2% do síly
2% do vytrvalosti
2% do rychlosti
2% do obratnosti
3% do schopnosti lovu

po přičtení to dělá
síla 8%
vytrvalost 8%
rychlost 9%
obratnost 7%
schopnost lovu 10%

Tlapku poprosím do vzduchu